Skládka jako centrum komplexního zpracování komunálního odpadu Bakalářská práce

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav aplikované a krajinné ekologie Skládka jako centrum komplexního zpracování komunálního odpadu Bakalářská práce Vedoucí práce: Bc. Ing. Dana Adamcová, Ph.D. Vypracovala: Markéta Novotná Brno 2013

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Skládka jako centrum komplexního zpracování komunálního odpadu vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. dne podpis..

PODĚKOVÁNÍ Děkuji paní Bc. Ing. Daně Adamcové, Ph.D. za její cenné rady, odborné vedení a pomoc při vypracování mé bakalářské práce. Děkuji také vedoucímu skládky a kompostárny Henčov panu Martinu Tůmovi za jeho ochotný přístup a poskytnutí důležitých informaci ke zpracování mé práce. Dále bych ráda poděkovala všem, kteří mi byli nápomocni při její realizaci, za odborné rady, vstřícný přístup a za jejich podporu.

ABSTRAKT Tato bakalářská práce na téma Skládka jako centrum komplexního zpracování komunálního odpadu se zabývá problematikou skládkování komunálního odpadu. Každá provozovaná skládka v České republice musí splňovat právní předpisy o skládkování, které vychází ze směrnice Rady 1999/31/ES. Práce se zaměřuje na popis povrchové skladby skládky a zejména na její zabezpečení proti unikání škodlivých látek do životního prostředí. Tyto poznatky jsou dále popsány na praktickém příkladu řízené skládky ostatního odpadu v katastrálním území obce Henčov. Práce porovnává aktuální situaci v oblasti skládkování v České republice a Evropské unii a probíhající změny v oblasti produkce komunálního odpadu a skládkování v letech 2006 2011. Cílem Evropské unie je však snížení ukládání odpadů na skládky. Tohoto cíle by mohlo být v České republice dosaženo například přísnějšími nároky na technické zabezpečení skládek, zvýšením nákladů na jejich provoz nebo vyššími poplatky za ukládání odpadů na skládky. Klíčová slova: komunální odpad, nakládání s odpady, skládkování, legislativa skládkování ABSTRACT This thesis titled Landfill as a centre of complex processing of municipal waste is concerned with an issue of landfilling of municipal waste. Every operational landfill in the Czech Republic must follow legal regulations based on Council directive 1999/31/EC on the landfill of waste. The work is focused on description of surface composition of landfills and, most importantly, on protecting the environment from deleterious material leaking. The information is then demonstrated on a controlled landfill in a cadastral area of village Henčov. The work compares current situation of landfilling in Czech Republic and the European Union and changes that are taking place in the field of municipal waste production and landfilling in years 2006 2011. The European Union plans to minimize usage of landfill. This goal can be achieved in the Czech Republic by strict requirements for landfill security measures, increasing expenses for their operation or increasing fees for landfill waste storing. Keywords: municipal waste, waste management, landfilling, landfill legislation

OBSAH 1 ÚVOD... 9 2 CÍL PRÁCE... 10 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED... 11 3.1 Vymezení základních pojmů... 11 3.1.1 Odpadové hospodářství... 11 3.1.2 Odpad... 11 3.1.3 Nebezpečný odpad... 11 3.1.4 Ostatní odpad... 12 3.1.5 Komunální odpad... 12 3.1.6 Katalog odpadů... 12 3.1.7 Seznam nebezpečných odpadů... 12 3.2 Charakteristika komunálního odpadu... 13 3.2.1 Domovní odpad... 13 3.2.2 Biologicky rozložitelný komunální odpad... 13 3.2.3 Objemný odpad... 13 3.2.4 Amortizační odpad... 14 3.2.5 Obalový odpad a tříděný (separovaný) odpad... 14 3.2.6 Odpad podobný komunálnímu odpadu... 14 3.2.7 Směsný komunální odpad... 14 3.2.8 Tuhý komunální odpad... 15 3.3 Způsoby nakládání s komunálním odpadem... 15 3.3.1 Shromažďování odpadů... 15 3.3.2 Sběr odpadů... 15 3.3.3 Výkup odpadů... 15 3.3.4 Přeprava odpadů a doprava odpadů... 16 3.3.5 Skladování odpadů... 16 3.3.6 Úprava odpadů... 16 3.3.7 Využití odpadů... 16 3.3.8 Nakládání s biologicky rozložitelným komunálním odpadem... 17 3.3.9 Odstraňování odpadů... 18

3.4 Analýz asoučasného stavu nakládání s odpady se zaměřením na komunální odpad...18 3.4.1 Produkce odpadů v ČR... 19 3.4.2 Nakládání s odpady v ČR... 20 3.5 Skládkování... 22 3.5.1 Základní členění skládek odpadů... 22 3.5.2 Výběr lokality pro umístění skládky a podklady pro její návrh... 24 3.5.3 Skladba povrchové skládky odpadů... 25 3.5.4 Rekultivace skládek... 31 3.6 Současná situace v oblasti skládkování v ČR a EU... 33 3.6.1 Počty skládek v ČR... 33 3.6.2 Množství skládkovaného komunálního odpadu v ČR a EU... 35 3.6.3 Legislativa upravující skládkování v ČR... 37 4 MATERIÁL A METODIKA... 38 4.1 Základní údaje o skládce Henčov... 38 4.2 Výstavba skládky a parametry skládky... 39 4.3 Geologické a hydrogeologické poměry... 40 4.4 Popis skládky Henčov... 40 4.4.1 Těsnící a drenážní systémy skládky... 40 4.4.2 Ochrana skládky proti pronikání vnějších vod do tělesa skládky... 41 4.4.3 Nakládání s průsakovými vodami... 41 4.4.4 Nakládání se skládkovým plynem... 41 4.4.5 Provozně technické zařízení skládky... 42 4.4.6 Monitorovací systém skládky... 42 4.5 Rekultivace skládky Henčov... 43 4.5.1 Technická rekultivace... 43 4.5.2 Biologická rekultivace... 43 5 VÝSLEDKY A DISKUZE... 44 5.1 Druhy ukládaných odpadů na skládku Henčov... 45 5.1.1 Druhy odpadů, které nelze na skládku Henčov ukládat... 46 5.1.2 Omezení ukládání odpadů na skládku Henčov... 46 5.2 Množství ukládaného odpadu na skládce Henčov... 47 5.2.1 Poplatky za ukládání odpadů na skládku Henčov... 47

6 ZÁVĚR... 49 7 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY... 50 8 SEZNAM TABULEK... 53 9 SEZNAM OBRÁZKŮ... 54 10 SEZNAM ZKRATEK... 55 11 PŘÍLOHY... 56 12 SEZNAM PŘÍLOH... 57

1 ÚVOD Skládka patří mezi nejvíce využívaná technická zařízení na odstraňování odpadů v České republice i přes její negativní dopady na životní prostředí. Z nesprávně zabezpečené skládky ovšem může docházet k úniku kontaminované vody, skládkového plynu, k úletům odpadu, k zápachu z rozkladu biologické složky komunálního odpadu a k mnoha dalším nepřípustným jevům. Ty mohou nepříznivě ovlivňovat životní prostředí v blízkém i vzdáleném okolí skládky. Právní předpisy Evropské unie kladou přísné požadavky na provoz skládek, jejich ukončování a také následnou péči o ně. Směrnice Evropské unie 1999/31/ES, o skládkách a směrnice 98/2008/ES, o odpadech, stanovují cíle na omezování skládkování odpadů, které se objevují v zákonech České republiky, v zákoně č. 185/2001 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů a v nařízení vlády č. 197/2003 Sb., o Plánu odpadového hospodářství České republiky. Mezi některé cíle patří snížení skládkování biologicky rozložitelného komunálního odpadu na 75 % k roku 2010, 50 % k roku 2013 a 35 % k roku 2020 ve srovnání s rokem 1995 a zvýšení materiálového využití komunálních odpadů na 50 % do roku 2010 ve srovnání s rokem 2000. Splnit zmiňované cíle v předem daných limitech se však zatím nepodařilo. K roku 2010 bylo skládkováno 90 % biologicky rozložitelného komunálního odpadu, namísto očekávaných 75 %. Podíl materiálově využitého komunálního odpadu se sice do roku 2010 podařilo zvýšit, ale naplánovaných 50 % se nedosáhlo. V České republice jsou tak v současnosti díky legislativním úpravám v provozu jen řízené skládky odpadů. Řada skládek tak musela ukončit svůj provoz, jelikož nesplňovala dané nároky. K roku 2010 na území České republiky zůstalo zachováno na 179 řízených skládek odpadů skupin S-OO, S-IO a S-NO. V průběhu skládkování i po ukončení provozu jsou skládky pravidelně kontrolovány, tak jak je vypsáno v jejich provozním řádu. Pokud se provoz skládky řídí všemi pravidly, je škodlivý dopad na životní prostředí a zdraví lidí omezen na minimum. 9

2 CÍL PRÁCE Cílem mé bakalářské práce je literární přehled na téma skládka jako centrum komplexního zpracování komunálního odpadu. V jeho úvodu se zabývám charakteristikou komunálního odpadu a pojmy, které s ním souvisí. Krátce popisuji možné způsoby nakládání s komunálním odpadem a zaměřuji se zejména na proces skládkování. Ve stěžejní části mé práce se věnuji problematice tohoto způsobu nakládání s komunálním odpadem a jeho současné situaci v České republice a Evropské unii. Získané poznatky o procesu skládkování popisuji na příkladu vybrané skládky ostatního odpadu, která se nachází v katastrálním území obce Henčov. 10

3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Vymezení základních pojmů V oblasti věnující se problematice odpadů je zavedena a používána celá řada odborných pojmů, které jsou níže uvedeny a definovány. 3.1.1 Odpadové hospodářství Odpadové hospodářství je technologické odvětví, které se dotýká všech stupňů výrobního a spotřebního cyklu od těžby surovin, přes výrobu, dopravu a spotřebu produktů, až po jejich odstranění, kdy po uplynutí jejich doby životnosti se z nich stávají odpady. Významný podíl odpadů tvoří i vedlejší materiály, které vznikají při výrobě těchto produktů. Odpadové hospodářství se zabývá nejenom nakládáním s odpady již vzniklými, tzn. jejich využitím a odstraněním, ale i předcházením vzniku odpadů a následnou péčí o odpady uložené. (Kuraš a kol., 2008) 3.1.2 Odpad Odpad je každá movitá věc, které se osoba zbavuje nebo má úmysl nebo povinnost se jí zbavit a přísluší do některé ze skupin odpadů uvedených v příloze č. 1 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů. (zákon č. 185/2001 Sb.) 3.1.3 Nebezpečný odpad Nebezpečným odpadem je myšlen odpad, který má jednu nebo více nebezpečných vlastností uvedených v příloze III Směrnice Evropského parlamentu a Rady ES č. 98/2008 o odpadech a o zrušení některých směrnic a v příloze č. 2 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů (viz Příloha č. 1). Nebezpečným odpadem jsou např. oleje, tuky, barvy, lepidla, pryskyřice, rozpouštědla, detergenty, odmašťovací přípravky, léky, zářivky, odpady s obsahem rtuti, televizory apod. (Hřebíček, 2009) 11

3.1.4 Ostatní odpad Ostatní odpad je veškerý odpad, s výjimkou odpadu nebezpečného. Pro účely evidence se odpady zařazené podle Katalogu odpadů jako odpady ostatní značí písmenem O. Pokud ostatní odpad vykazuje i minimální nebezpečnou vlastnost, stává se nebezpečným odpadem a musí se podle toho s ním nakládat. (vyhláška č. 381/2001 Sb.) 3.1.5 Komunální odpad Komunálním odpadem (dále jen KO) se rozumí veškerý odpad, který vzniká na území obce při činnosti fyzických osob a je uveden jako komunální odpad v Katalogu odpadů, s výjimkou odpadů vznikajících u právnických osob nebo fyzických osob oprávněných k podnikání. (zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech) Původcem odpadů se stává obec v okamžiku, kdy fyzická osoba uloží odpad na místě k tomu určeném. 3.1.6 Katalog odpadů Povinností původce odpadů je zařazovat odpady podle druhů a kategorií na základě Katalogu odpadů, který je přílohou vyhlášky Ministerstva životního prostředí č. 381/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kterou se stanoví Katalog odpadů. KO je zařazen do skupiny 20 Komunální odpad (odpady z domácností a podobné živnostenské, průmyslové odpady a odpady z úřadů), včetně složek z odděleného sběru. (Hyršová, 2006) Dále se skupina 20 rozděluje na 3 podskupiny a každá z nich na několik druhů odpadů (viz Příloha č. 2): 20 01 Složky z odděleného sběru (kromě odpadů uvedených v podskupině 15 01) 20 02 Odpady ze zahrad a parků (včetně hřbitovního odpadu) 20 03 Ostatní komunální odpady 3.1.7 Seznam nebezpečných odpadů Ve vyhlášce č. 381/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je vedle Katalogu odpadů vypsán v příloze č. 2 také Seznam nebezpečných odpadů. V podskupinách 20 01, 16 01, 12

16 06 a 16 08 jsou vyjmenovány nebezpečné složky komunálního odpadu. V Katalogu odpadů jsou nebezpečné složky odpadů označeny hvězdičkou. (Filip a kol., 2003) 3.2 Charakteristika komunálního odpadu Mezi základní pojmy týkající se komunálního odpadu patří domovní odpad, biologicky rozložitelný komunální odpad, objemný odpad, amortizační odpad, obalový odpad a tříděný odpad, odpad podobný KO, směsný KO a tuhý KO. Každý z těchto odpadů je níže popsán. 3.2.1 Domovní odpad Domovní odpad je tvořen odpadem z domácností, kuchyňským odpadem, obaly, odpadem po úklidu apod. Je to tedy běžný odpad z denní spotřeby domácností. Jeho původcem je obec, tudíž nepodnikající fyzická osoba. Tvoří hlavní část KO. Pojem není v legislativě vymezen. (Filip a kol., 2003; Fránek, 2011/2012) 3.2.2 Biologicky rozložitelný komunální odpad Biologicky rozložitelný komunální odpad (dále jen BRKO) zahrnuje organický odpad, který lze vyprodukovat v rámci domovního odpadu, organický obalový odpad i odpad z údržby zeleně. (Filip a kol., 2003) V katalogu odpadů je BRKO označen pod čísly 20 01 08 Biologicky rozložitelný odpad z kuchyní a stravoven, 20 01 25 Jedlý olej a tuk, 20 01 38 Dřevo neuvedené pod číslem 20 01 37 (tj. dřevo obsahující nebezpečné látky), 20 02 01 Biologicky rozložitelný odpad, 20 03 02 Odpady z tržišť a 20 03 04 Kaly ze septiků a žump. 3.2.3 Objemný odpad Objemný odpad je KO z domácností větších rozměrů nebo větší hmotnosti, který nelze umístit do běžných sběrných nádob a kontejnerů o objemu 60 l až 1100 l. Objemným odpadem může být např. nábytek, koberce, sanitární keramika, objemné lepenkové, skleněné, plastové a kovové obaly apod. (www.komunalniodpad.eu) 13

3.2.4 Amortizační odpad Po pořízení nového, kvalitnějšího nebo energeticky úspornějšího výrobku, se automaticky starší produkt stává amortizačním odpadem. (Filip a kol., 2003) 3.2.5 Obalový odpad a tříděný (separovaný) odpad Obalový odpad tvoří veškeré použité obaly. Úzce tento pojem souvisí s tříděným odpadem, který vzniká odděleným sběrem za účelem dalšího využití. Odděleně sbírané složky odpadu jsou např. papír, sklo, duté plastové obaly, kovy apod. V katalogu odpadů je obalový odpad zařazen v podskupině 15 01 Obaly (včetně odděleně sbíraného komunálního obalového odpadu). Odděleně sbíraný KO je uveden v podskupině 20 01. Nicméně odděleně sbíraný obalový odpad se vždy, i když byl vytříděn z KO, zařazuje do podskupiny 15 01. (Fránek, 2011/2012; vyhláška č. 381/2001 Sb.) 3.2.6 Odpad podobný komunálnímu odpadu Odpad podobný KO je veškerý odpad vznikající na území obce při činnosti právnických osob nebo fyzických osob oprávněných k podnikání a který je uveden jako KO v Katalogu odpadů. (zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech) Řadí se sem např. úřady, školy, živnosti, průmysl apod. Odpad typu komunálního zde produkují občané jakožto zaměstnanci, tak i podnikatelé při provozní činnosti, kterou vykonávají v souladu se získaným živnostenským oprávněním. (Filip a kol., 2003) Pokud má původce odpadů písemnou smlouvu s obcí dle 17 odst. 6 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů, a zapojí se do systému obce pro nakládání s KO, je povinen tento odpad třídit a zařazovat podle Katalogu odpadů. Avšak náklady zde platí sám původce, nikoli obec. Pokud tuto smlouvu s obcí nemá, jeho úkolem je vytřídit nebezpečné a využitelné složky odpadu a zbylou směs nevyužitelných druhů odpadů kategorie ostatní odpad zařadí pro účely odstranění pod katalogové číslo samostatného druhu odpadu 20 03 01. (vyhláška č. 381/2001 Sb.) 3.2.7 Směsný komunální odpad Směsný komunální odpad je odpad, který zbývá po oddělení využitelných složek odpadu a nebezpečných složek z komunálních odpadů. Směsný KO je v Katalogu 14

odpadů veden pod druhovým označením 20 03 01. (www.komunalniodpad.eu) Je to tedy odpad, který občané odkládají do sběrných nádob a košů vyjma tříděného a objemného odpadu. 3.2.8 Tuhý komunální odpad Tuhý komunální odpad je odpad pevného skupenství, který si za normálních atmosférických podmínek zachovává svůj tvar a objem. (www.komunalniodpad.eu) 3.3 Způsoby nakládání s komunálním odpadem V zákoně o odpadech je nakládání s odpady popsáno jako jejich shromažďování, sběr, výkup, přeprava, doprava, skladování, úprava, využití a odstranění. (zákon č. 185/2001 Sb.) 3.3.1 Shromažďování odpadů Zákon tento pojem vykládá jako krátkodobé soustřeďování odpadů do shromažďovacích prostředků v místě jejich vzniku před dalším nakládáním s odpady. (zákon č. 185/2001 Sb.) Podle legislativy je každý původce odpadů povinen odpady shromažďovat odděleně a utříděně podle jejich druhů. Shromážděné odpady je nutné umístit na místě k tomu určeném a povinnost zabezpečit takové místo vyplývá ze zákona. (www.fzp.ujep.cz) 3.3.2 Sběr odpadů Právnická nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání soustřeďuje odpady od jiných subjektů za účelem jejich předání k dalšímu využití nebo odstranění. (zákon č. 185/2001 Sb.) 3.3.3 Výkup odpadů Výkupem odpadů se rozumí jejich sběr v případě, kdy odpady jsou právnickou osobou nebo fyzickou osobou oprávněnou k podnikání kupovány za sjednanou cenu. (zákon č. 185/2001 Sb.) 15

3.3.4 Přeprava odpadů a doprava odpadů Svoz odpadů není v zákoně vymezen a představuje přepravu odpadů z předem daných míst dopravním prostředkem, který je k tomuto účelu oprávněn. (Hřebíček, 2009) 3.3.5 Skladování odpadů Skladování odpadů je přechodné soustřeďování odpadů v zařízení k tomu určeném. Toto skladování je zákonem časově omezené, a to po dobu nejvýše 3 let před využitím odpadů nebo 1 roku před jejich odstraněním. (zákon č. 185/2001 Sb.) 3.3.6 Úprava odpadů Úprava odpadů je každá činnost, která vede ke změně chemických, biologických nebo fyzikálních vlastností odpadů (včetně jejich třídění) za účelem umožnění nebo usnadnění jejich dopravy, využití, odstraňování nebo za účelem snížení jejich objemu či nebezpečných vlastností. (zákon č. 185/2001 Sb.) 3.3.7 Využití odpadů Zákon o odpadech vymezuje využití odpadů jako činnost, jejímž výsledkem jsou takové odpady, které slouží užitečnému účelu tím, že nahradí materiály používané ke konkrétnímu účelu, a to i v zařízení neurčeném k využití odpadů podle 14 odst. 2, nebo že je k tomuto konkrétnímu účelu upraven. (zákon č. 185/2001 Sb.) Odpady mohou být využity jako druhotné suroviny, zdroje energie nebo ke kompostování. 3.3.7.1 Recyklace Recyklací odpadu se rozumí opětovné využívání výrobních, zpracovatelských a spotřebních odpadů, látek a energií jako zdrojů druhotných surovin v původní nebo pozměněné formě, a to bez ohledu na místo nebo čas vzniku odpadu a jeho použití. (Božek a kol., 2003) Recyklace zahrnuje přepracování organických materiálů, ale nespadá do ní energetické využití a přepracování na materiály, které mají být použity jako palivo či zásypový materiál. (Hřebíček, 2009) Separací KO s následnou recyklací se rozumí důsledné oddělení nebezpečných komponent a využitelných složek odpadů již v domácnostech. Z využitelných složek 16

KO bývá nejčastěji separován papír, plasty a sklo. Dalšími využitelnými složkami jsou např. kovy, bioodpad, textil, usně, dřevo rozdělené na kontaminované a nekontaminované aj. Opakovanou materiálovou recyklaci lze ale uplatnit pouze u některých odpadů, a to u kovů. U ostatních složek odpadů, např. u plastů, pryže, papíru, textilu a stavebního materiálu, dochází při opakované recyklaci k postupné ztrátě mechanických a chemických vlastností v takovém rozsahu, že je již nelze znovu recyklovat. (Božek a kol., 2003) 3.3.8 Nakládání s biologicky rozložitelným komunálním odpadem Legislativním základem pro nakládání s BRKO je Směrnice Rady EU č. 1999/31/ES, o skládkách odpadu, ve znění pozdějších předpisů. Členské státy se v ní zavazují k vypracování národní strategie o recyklaci, kompostování a produkci bioplynu, což by vedlo ke snížení ukládání biologicky rozložitelného odpadu na skládku. (Filip a kol., 2003) Dle Plánu odpadového hospodářství (dále jen POH) České republiky (dále jen ČR), který tvoří přílohu nařízení vlády č. 197/2003, ve znění pozdějších předpisů, by měl podíl BRKO ukládaných na skládky činit v roce 2010 nejvíce 75 % hmotnostních, v roce 2013 nejvíce 50 % hmotnostních a výhledově v roce 2020 nejvíce 35 % hmotnostních z celkového množství BRKO vzniklého v roce 1995. Dle POH by mělo být upřednostňováno kompostování a anaerobní rozklad BRKO s využitím výsledného produktu zejména v zemědělství, při rekultivacích a úpravách zeleně. Opady, které nelze takto využít, by se měly upravovat na palivo nebo energeticky využívat. Kompostování je, na základě Metodického návodu o podrobnostech nakládání s BRKO podle stávajících právních předpisů, aerobní proces, při němž se činností mikroorganismů i makroorganismů za přístupu vzduchu přeměňuje využitelný bioodpad na stabilizovaný výstup kompost. (Hřebíček, 2009) Všechny biologicky rozložitelné odpady včetně BRKO lze použít pro výrobu bioplynu, který je dále transformován na elektrickou energii a teplo. Děje se tak anaerobní fermentací, kdy biologicky rozložitelné odpady se rozkládají bez přístupu vzduchu, a tím dochází k vývinu bioplynu. (Kotovicová, 2009) 17

3.3.9 Odstraňování odpadů Odstranění odpadu je jakákoli činnost, která není využitím, a to i v případě, že tato činnost má jako vedlejší důsledek znovuzískání látek nebo energie. (Hřebíček, 2009) 3.3.9.1 Spalování Spalování patří mezi termické zpracování odpadů, při nichž dochází k chemickému rozkladu odpadní látky působením teploty a kyslíku. Je to poměrně složitý proces, při kterém probíhá prudká oxidační exotermní reakce. Spalováním jsou nebezpečné látky obsažené v hořlavých odpadech přeměněny na poměrně neškodné produkty. Vedlejšími výstupy jsou plynné látky a popeloviny. (Filip, Oral, 2003) KO je různorodým materiálem o rozdílných vlastnostech a rozměrech jednotlivých složek. Spalovací pece tak musí vyhovovat řadě vzájemně si odporujících požadavků. (Kuraš a kol., 2008) 3.3.9.2 Skládkování Skládkování odpadů je způsob odstraňování odpadů, při kterém jsou odpady odváženy na předem určené místo, tj. skládku, hutněny a pravidelně překrývány inertním materiálem. Skládkování patří mezi nejrozšířenější způsoby odstraňování odpadů v ČR. (Kuraš a kol., 2008) Více o skládkování pojednává kapitola 3.5 s názvem Skládkování. 3.4 Analýza současného stavu nakládání s odpady se zaměřením na komunální odpad Tato kapitola se věnuje analýze současného stavu nakládání s odpady se zaměřením na KO. Následující údaje o produkci a nakládání s odpady vychází ze statistických šetření, která provádí Český statistický úřad. Veškerá data zde uvedená jsou k dispozici na internetových stránkách daného úřadu, jedná se tedy o hodnocení v rámci ČR. Výsledné hodnoty v tabulkách a vynesené grafy byly získány zpracováním výkazů od 8 466 podniků a 982 obcí. (www.czso.cz) 18

3.4.1 Produkce odpadů v ČR V roce 2011 byla v ČR vyčíslena celková produkce odpadů na 23,6 milionů tun. Ve srovnání s rokem 2010 se jedná o pokles o 2,1 %, jelikož v roce 2010 dosáhla celková produkce odpadů 24,1 milionů tun. Nebezpečný odpad činil přibližně 1,5 milionů tun z celkového množství. (www.czso.cz) 3.4.1.1 Produkce komunálního odpadu v ČR Za rok 2011 obce vykázaly 3,7 milionů tun odpadů. KO tvořily hlavní část této produkce, a to 91,8 %. Zbytek zaujímaly stavební odpady ze skupiny 17 a odpady z autovraků, z elektrického a elektronického zařízení ze skupiny 16 v Katalogu odpadů. KO bylo tedy za rok 2011 vyprodukováno v přepočtu na tuny 3,4 milionů. Na jednoho obyvatele to tak činí 320 kg. Směsný odpad z toho tvořil největší část, a to 73 %, tříděný odpad pak 13 % a 11 % odpad objemný. Ve srovnání s rokem 2002 produkce odděleně sbíraných složek neustále roste. Celkově bylo v roce 2002 vytříděno 16 kg papíru, skla, plastů a kovů na jednoho obyvatele, avšak v roce 2011 už to bylo 46 kg zmíněných odpadů na jednoho obyvatele. Rozepsáno na jednotlivé druhy odpadů to činilo 15 kg papíru, 11 kg skla, 10 kg kovů a 5 kg ostatních odpadů na 1 obyvatele. (www.czso.cz) Produkce KO v ČR v letech 2007-2011 je uvedena v Tab. č. 1. 19

Tab. č. 1 - Produkce komunálního odpad v letech 2007 2011 v tunách v ČR (www.czso.cz) 2007 2008 2009 2010 2011 Produkce komunálního odpadu celkem [t] 3 024 781 3 175 934 3 309 667 3 334 240 3 357 877 v tom: běžný svoz 2 273 836 2 282 866 2 374 027 2 390 421 2 446 597 svoz objemného odpadu 303 014 362 054 402 899 352 339 361 592 odpady z komunálních služeb 61 451 76 804 72 438 62 587 66 204 odděleně sbírané složky 386 479 454 210 460 302 528 893 483 483 z toho: papír - - - - 158 348 sklo - - - - 120 358 plasty - - - - 102 772 kovy - - - - 53 164 z toho: biologicky rozložitelný odpad - - - - 1 645 704 3.4.2 Nakládání s odpady v ČR V roce 2011 bylo nakládáno s 30,5 miliony tun odpadu v rámci ČR. Vyšší množství odpadů, se kterými se nakládá, oproti produkci odpadů, je způsobeno odpady dovezenými ze zahraničí, odpady odebranými ze skladů nebo vícenásobné nakládání a předávání odpadů jinému subjektu. Z celkového množství nakládaných odpadů bylo 11,3 milionů tun využito (37 %), 6,2 milionů tun odstraněno (20 %) a s 13 miliony tun odpadu bylo nakládáno ostatními způsoby nakládání (43 %). (www.czso.cz) V následující Tab. č. 2 jsou uvedeny údaje o nakládání s KO v letech 2006 až 2011. U všech procesů nakládání dochází v roce 2011 ke zřetelnému zvýšení počtu tun oproti roku 2006. Tento nárůst ale není plynulý a v jednotlivých letech se objevují výkyvy. Například u procesu spalování s využitím tepla dochází do roku 2009 k poklesu množství odpadů a naopak od roku 2010 se toto množství zvyšuje. 20

Tab. č. 2 - Nakládání s komunálním odpadem v ČR (www.czso.cz) Nakládání s komunálními odpady v tunách 2006 2007 2008 2009 2010 2011 Skládkování 2 043 289 2 120 528 2 057 429 2 113 893 2 161 801 2 167 041 Spalování s využitím tepla Spalování bez využití tepla 390 620 388 681 367 470 369 953 494 949 607 222 1 607 1 646 1 723 2 120 2 152 2 618 Recyklace 200 603 276 075 279 849 352 787 451 765 495 695 Kompostování 23 104 30 444 50 187 55 712 75 724 73 762 Následující obrázek ukazuje graf s procentuálním zastoupením jednotlivých procesů při nakládání s KO v roce 2011 v ČR. Proces skládkování výrazně převládá. Skládkování Spalování Recyklace Kompostování 15% 2% 18% 65% Obr. č. 1 - Způsoby nakládání s komunálním odpadem v roce 2011 v ČR (www.czso.cz) 21

3.5 Skládkování Skládkování se řadí mezi způsoby odstraňování odpadů. V porovnání s ostatními způsoby nakládání s KO proces skládkování nad ostatními významně převládá. Přitom se tento proces v hierarchii způsobů nakládání s odpady dle Směrnice č. 98/2008/ES, o odpadech a dle zákona 185/2001 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů, řadí na poslední místo. V prvé řadě by měl být kladen důraz na předcházení vzniku odpadů, tedy na prevenci, a následně na jejich využití se zaměřením na materiálové a energetické využití. Důvodem rozšíření skládek odpadů je jednoduchost postupu, využívání jednoduché techniky, nižší náklady, např. oproti výstavbě spaloven, a krátkodobá hospodářská výhodnost. Nebezpečí skládek však tkví v unikání průsakových skládkových vod a emisí skládkových plynů, zápachu, prašnosti, úlety odpadů, nebezpečí požárů apod. (Filip a kol., 2003) Úplné vymizení skládek na území Evropy ale není možné. Některé odpady, mezi které patří např. odpady s obsahem nebezpečných látek, lze pouze skládkovat. Cílem Evropské unie (dále jen EU) je tedy alespoň provoz ekologicky šetrnějších skládek odpadů. (Engelmann, 2010) 3.5.1 Základní členění skládek odpadů Skládka je technické zařízení (stavba ve smyslu stavebního zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů) určené k ukládání předepsaných druhů odpadů za daných technických a provozních podmínek při pravidelné kontrole vlivu na životní prostředí v místě skládky a v jejím blízkém okolí. (Filip a kol., 2003) Uložené odpady nesmí negativně ovlivňovat podzemní ani povrchovou vodu, horninové prostředí a ovzduší. Tuto podmínku musí splňovat jak během životnosti, tak i po ukončení provozu skládky. (Kuraš a kol., 2008) Podle technického zabezpečení jsou na základě vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, ve znění pozdějších předpisů, skládky členěny do tří skupin: 1. Skupina S-IO skládky inertního odpadu, tj. odpadu, který nemá nebezpečné vlastnosti a u něhož za normálních klimatických podmínek nedochází k žádným významným fyzikálním, chemickým nebo biologickým změnám. (vyhláška č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání 22

na povrchu terénu a změně vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, ve znění pozdějších předpisů) Ukládané odpady musí vyhovět limitům II. třídy vyluhovatelnosti. Nutné je nepropustné geologické podloží nebo těsnění. (Filip a kol., 2003) 2. Skupina S-OO skládky ostatního odpadu, které mají dvě podskupiny označované jako S-OO1 a S-OO3. (Kuraš s kol., 2008) Ukládané odpady musí vyhovět limitům III. třídy vyluhovatelnosti nebo se jedná o odpady nehodnotitelné podle výluhu, např. KO. Nutné je předepsané těsnění. (Filip a kol., 2003) Podskupina skládek S-OO2 byla zrušena na základě přijaté novely vyhlášky č. 61/2010 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky, ve znění pozdějších předpisů. 3. Skupina S-NO skládky nebezpečného odpadu, kdy ukládané látky nemusí vyhovět limitům III. třídy vyluhovatelnosti, tj. překračují je. Nutné je předepsané kombinované těsnění. (Filip a kol., 2003) Princip hodnocení vyluhovatelnosti odpadů je založen na zjišťování koncentrací předepsaných škodlivin ve vodním výluhu odpadu a následné zařazení do tříd vyluhovatelnosti daných limitními hodnotami. Ne všechny odpady je možné klasifikovat podle výluhu. Mezi tyto odpady patří směsný komunální odpad a odpady s proměnlivými fyzikálními, chemickými a biologickými vlastnostmi. Např. ztvrdlé nátěrové hmoty v plechovkách, baterie, zbytky potravin, drcené autovraky atd. Na skládky S-OO lze ukládat i nebezpečný odpad, pokud je v uzavřeném kontejneru, jehož technické provedení splňuje požadavky inženýrské bariéry požadované pro skládky S-NO, nebo nebezpečný odpad, který je upraven stabilizací, takže jeho vodní výluh nepřekračuje hodnoty výluhové třídy č. III. Další způsoby členění skládek jsou: 1. Ve vztahu k úrovni terénu: podúrovňové, nadúrovňové, podzemní, svahové, násypové, kombinované. 23

2. Z hlediska ochrany před srážkami: otevřené, zastřešené. 3. Podle způsobu uložení odpadů: jednodruhová skládka, na které může být provozováno i oddělené skládkování více druhů odpadů, které ale nesmí být smíchány (tento typ skládek je doporučován), vícedruhová skládka, sdružené skládky. 4. Podle časového hlediska: skládky připravované, skládky provozované, skládky s přerušenou anebo ukončenou činností. 5. Z hlediska zabezpečení: skládky zabezpečené či řízené, skládky nezabezpečené, neboli divoké, černé či reliktní. (Filip a kol., 2003) 3.5.2 Výběr lokality pro umístění skládky a podklady pro její návrh Než dojde k samotné výstavbě skládky, musí se předem pečlivě vybrat nejvhodnější místo pro její umístění, provést průzkumy dané lokality, vypracovat územně plánovací a stavební dokumentaci a tu projednat v územně plánovacím stavebním řízení. (Filip a kol., 2003) Při výběru lokality se nejdříve vyloučí místa, kde nemůže být skládka vystavěna, teprve až na zbylých místech lze uvažovat o jejím umístění. Vylučujícími kritérii pro umístění skládek jsou: 1. Územní pásma hygienické ochrany 1. stupně podzemních a povrchových zdrojů pitné vody, léčivé vody a minerální vody a objektů hygienické ochrany. 2. Území národních přírodních rezervací a památek. 3. Ochranná pásma letišť, dálkových produktovodů a telekomunikačních sítí. 4. Území s výskytem intenzivních svahových pohybů. 24

Podmíněně vylučující kritérii jsou: 1. Územní pásma hygienické ochrany 2. stupně podzemních a povrchových zdrojů pitné vody, léčivé vody a minerální vody, objektů hygienické ochrany a území chráněných oblastí přirozené akumulace vod. 2. Území národních parků, chráněných krajinných oblastí a území chráněných ložisek nerostných surovin. 3. Územní celky, kde cestovní ruch a rekreace jsou rozhodujícím faktorem využití. 4. Území s nepříznivými inženýrsko-geologickými podmínkami z hlediska svahových pohybů nebo poddolování, zkrasovění či eroze, s neúnosnou či silně stlačitelnou základovou půdou, zátopová území a další. Skládky by se měly umísťovat mimo hustě osídlená místa, na neplodných a zdevastovaných částech území. (Filip a kol., 2003) Hlavními podklady, kromě územně plánovací dokumentace, jsou: 1. Výsledky hydrologického a inženýrsko-geologického průzkumu. 2. Mapové a geodetické podklady. 3. Klimatické a hydrologické údaje. 4. Údaje o pásmech hygienické ochrany vodních zdrojů, o ochranných pásmech přírodních léčivých a minerálních vod. 5. Údaje o inženýrských sítích a jejich ochranných pásmech. 6. Údaje o zvláště chráněných územích a kulturních památkách. 7. Základní údaje o druhu a množství ukládaného odpadu. 3.5.3 Skladba povrchové skládky odpadů Skládka odpadů je tvořena tělesem skládky a místem skládky. Těleso skládky sestává z konstrukčních vrstev včetně uloženého odpadu. Místo skládky je území, ve kterém je umístěno těleso skládky, objekty pro manipulaci s odpady, průsakovými vodami a skládkovým plynem. Pět základních konstrukčních zařízení, která musí obsahovat řízená skládka odpadů: 1. Těsnění skládky. 2. Odvodňovací systém skládky. 3. Odplynění skládky. 4. Provozně technické zařízení. 5. Monitorovací zařízení. (Filip a kol., 2003) 25

3.5.3.1 Těsnění skládek komunálního odpadu V případě nezabezpečení skládek komunálního odpadu a skládek nebezpečného odpadu může být okolní prostředí negativně ovlivněno škodlivými látkami vznikajícími v tělese skládky. (Filip a kol., 2003) U skupin skládek S-OO a S-NO je tak povinné vystavět těsnění, které je navrhováno podle normy ČSN 83 8032 Skládkování odpadů těsnění skládek a dle ČSN 83 8035 Skládkování odpadů uzavírání a rekultivace skládek. (Král, 2012) Výluhové vody vznikají v tělese skládky dvěma způsoby, a to při konsolidaci odpadů biologicko-chemickými procesy a při zachycení srážkových vod na povrchu skládky a jejich infiltrací do tělesa skládky. (Kuraš a kol., 2008) Technická bariéra, která slouží proti úniku výluhů ze skládky, je tvořena soustavou vrstev těsnicích materiálů přírodního nebo umělého původu. Sedání skládky a jejího podloží, účinky vnitřních a povrchových vod, povětrnostní vlivy, činnost živočichů, člověka a rostlin nesmí mít vliv na celkový těsnící systém. Těsnicí systém se navrhuje s ohledem na celkové uspořádání skládky, druhy a kategorie ukládaných odpadů, třídy výluhů a přírodní podmínky lokality skládky. Mezi těsnicí materiály patří: 1. Přírodní nebo upravené zeminy. 2. Fólie. 3. Jiné vhodné materiály (rohože s bentonitovou nebo obdobnou výplní, asfaltové nebo asfaltobetonové těsnění, betonové těsnění, aj.). Zeminy: Na základě ČSN 83 8032 musí přírodní i upravené zeminy splňovat tyto podmínky obsah organických látek nepřesáhne 5 % hm., mez tekutosti nedosáhne 50 %, vlhkost zeminy při ukládání do konstrukce se nesmí lišit o více jak 2 % nad a o více jak 3 % pod optimální hranicí stanovené Proctorovou zkouškou a míra zhutnění je minimálně 95 %. Fólie: Nejvhodnějším současným materiálem pro fóliové těsnění jsou polyetylénové fólie vysoké hustoty (PE HD) o tloušťce 1,5 mm nebo 2 mm. PE-HD má vysokou mechanickou, chemickou i biologickou stálost. Uvádí se vysoká životnost, obvykle delší než životnost skládky. Minimální rozměry a úpravy povrchů fóliových pásů jsou následující: šířka nesmí být menší jak 5 m, z důvodu omezení délky svárů, délka okolo 100 m, 26

povrch je buď oboustranně hladký, jednostranně strukturovaný nebo oboustranně strukturovaný. Těsnicí pásy se ukládají dle plánu pokládky. Hlavní zásadou je co nejmenší délka svárů a zásadně jsou zakázány křížové sváry. Během pokládky, v průběhu provozu nebo po uzavření skládky musí být fólie chráněny před vnějším poškozením. K tomu se využívají v prvé řadě geotextilie, ochranná zemní vrstva nebo drenážní vrstva. (Filip a kol., 2003) 3.5.3.2 Odvodňovací systém skládek komunálního odpadu Odvodňovací systém se konstruuje pro vody z vnějšího prostředí a vody vznikající v tělese skládky. Vody z vnějšího prostředí jsou ovlivněny především hydrogeologickými a klimatickými poměry lokality. Těmito poměry je dána výšková úroveň hladiny podzemní vody, velikost svahových vývěrů a výše ročního srážkového úhrnu. Proti pronikání vnějších povrchových vod do tělesa skládky z okolí je po obvodě skládky vybudována zhutnělá zemní svahová hráz a záchytné příkopy dimenzované na průtoky stoleté vody Q 100. Právě vnější vody nejvíce ohrožují stabilitu svahů tělesa skládky. (Král, 2012) Kromě vod vnějších vznikají v tělese skládky i vody vnitřní, tzv. průsakové vody. Vnitřní vody jsou tvořeny srážkovou vodou, vodou z biochemických a chemických procesů probíhajících ve skládce a vodou obsaženou v pórech odpadů. Průsaková voda je směsí výluhů, kalové vody a vytlačované pórové vody. Každá skládka musí být vybavena vnitřním drenážním systémem pro odvod průsakových vod mimo těleso skládky. Drenážní systém se navrhuje podle skupiny skládky. Má zajistit stabilitu skládky, umožnit revizi a čištění odvodňovacího zařízení během provozu skládky i po jejím uzavření. (Filip a kol., 2003) Odvodňovací systém se skládá ze 4 hlavních částí: 1. Plošný drén. 2. Trubní drény sběrné a svodné. 3. Akumulační nádrže průsakových a dešťových vod. 4. Zařízení na konečné zneškodnění průsakových vod. Plošným drénem se nazývá filtračně stabilní a vodu propouštějící vrstva z přírodního nebo umělého kameniva. Pokládá se na dno skládky, zachytává průsakovou vodu a odvádí ji ke sběrnému drénu. (Filip a kol., 2003) 27

Trubní drény musí být vyrobené z materiálu, který nepodléhá korozi při styku s průsakovou vodou. Nejlépe se pro tyto účely osvědčil polyetylén (PE-HD). Drény musí být mechanicky stabilní a odolné proti vyšší teplotě průsakových vod, která může být i nad 30 C. Sběrné drény se používají k jímání průsakové vody z plošného drénu a drény svodné ji následně odvádějí do nádrže průsakových vod. Sběrné drény jsou uloženy horizontálně v tělese skládky, mají kruhový profil a perforované otvory. Svodné drény jsou na rozdíl od sběrných nepropustné a vodotěsné. Dimenzují se dle průtoků. Svodné drény jsou na sběrné drény napojeny kontrolní šachtou. (Filip a kol., 2003) Ta je vyrobena buď z železobetonového monolitu s vnitřní izolací z fólií PE-HD o tloušťce 2,5 mm, nebo jsou šachty zhotoveny z prefabrikovaných plastů PE-HD s vestavěnými rourami a armaturami chemicky odolnými proti agresivní průsakové vodě. Z důvodu kontroly průtočnosti sběrných drénů musí být vnitřní průměr šachty větší než 1 500 mm. Šachty jsou umístěny na betonovém podkladu mimo těleso skládky, na její vzdušné straně. (Král, 2012) Akumulační nádrž průsakových vod zachycuje znečištěnou průsakovou vodu ze skládky, proto musí být dostatečně rozměrná a z materiálů nepropustných a odolných proti chemickým vlivům. (Filip a kol., 2003) Tvar nádrže je koncipován ve tvaru obdélníku se členěním na dvě až tři sekce. Na její výrobu se používá vodostavební beton buď s izolačními nátěry, nebo plastovými ochrannými fóliemi. Akumulační jímka může být také provedena jako zemní nádrž těsněná stejným způsobem jako skládka, nebo v provedení plastového či ocelového prefabrikátu. (Král, 2012) V akumulační nádrži dešťové vody se shromažďují neznečištěné vody, jako voda srážková ze sekcí skládek, kde se ještě neukládá odpad, voda z dešťové kanalizace objektu skládky, z rekultivovaných ploch a výjimečně z povrchu kanalizací. (Filip a kol., 2003) Pro určení objemu akumulačních nádrží je rozhodující výška přívalové srážky z hlediska intenzity a četnosti výskytu, velikost otevřené plochy skládky, doba zdržení průsakových vod v tělese skládky, drenážní systém a způsob zneškodňování průsakových vod. Navržený objem se posuzuje na patnáctiminutový déšť a na jedno až dvoudenní srážky s pravděpodobností opakování po 100 letech. Pro výpočet odtoku z nezaplněných ploch skládky se doporučuje uvažovat s hodnotou 6 až 8 l.s -1.ha -1. (Filip a kol., 2003; Král, 2012) 28

Na vlastnosti průsakové vody mají vliv tyto faktory: druh odpadů, způsob skládkování, klimatické a meteorologické podmínky, roční období, biochemické pochody v tělese skládky, stáří skládky, recirkulace průsakových vod a další. Stupeň znečištění průsakové vody závisí na době trvání jednotlivých fází biochemických pochodů v tělese skládky. U skládek komunálního odpadu může ovlivnit složení vod i způsob uložení odpadu. (Filip a kol., 2003) Zneškodňování průsakových vod je legislativně ošetřeno zákonem č. 254/2001 Sb., o vodách, ve znění pozdějších předpisů, a dalšími předpisy, např. nařízením č. 61/2003 Sb., kterým se stanoví ukazatele a hodnoty přípustného znečištění vod, ve znění pozdějších předpisů. Průsakové vody se zneškodňují v zásadě třemi způsoby: 1. Čištěním v čistírně odpadních vod (ČOV). 2. Zpětným návratem neboli recirkulací na skládku. 3. Čištěním bez zředění procesy chemickými, fyzikálními, fyzikálně chemickými nebo biologickými v místě skládky nebo mimo skládku. 3.5.3.3 Odplynění skládek komunálního odpadu Po zavezení odpadu do tělesa skládky a jeho zhutnění jsou samovolně zahájeny na sebe postupně navazující stupně biologického rozkladu. Intenzita rozkladných procesů a postup jednotlivých fází procesu jsou, vedle koncentrace biologicky rozložitelných podílů, ovlivňovány vlhkostí odpadů a též dosažitelným stupněm anaerobizace, tj. omezením přístupu vzduchu daným hloubkou zavážky, rychlostí zavážení a stupněm hutnění. Postupně probíhající rozklad biologicky odbouratelných podílů odpadu prochází následujícími fázemi (www.vscht.cz): 1. Fáze aerobní, při které dochází k oxidaci organických složek odpadu za vzniku CO 2 a H 2 O. 2. Fáze acidogenní, která vytváří vhodné podmínky pro rozvoj acidofilních mikroorganismů. 3. Fáze metanogenní, ve které metanogenní bakterie štěpí a transformují produkty předešlého procesu na CH 4 (jeho koncentrace se v bioplynu pohybuje nad 60 %) a CO 2 (s koncentrací 30 %). 4. Fáze dozrávání, při ní dochází k odumírání metanogenních bakterií, snižuje se tvorba metanu, od povrchu se rozšiřuje kyslík a organická hmota se rozkládá v procesu humifikace. (Filip a kol., 2003) 29

Škodlivost skládkového plynu spočívá v nebezpečí výbuchu směsi metanu a vzduchu, ve snadném šíření plynu půdou na velké vzdálenosti, v nepříjemném zápachu v okolí skládky a nepříznivém ovlivnění vegetačního krytu v blízkosti skládky. Pouhá jedna tuna komunálního odpadu dává vzniknout 200 250 m 3 plynu. (Filip a kol., 2003; Král, 2012) Aby se zabránilo těmto negativním následkům na životní prostředí, je zapotřebí vystavět odplyňovací systém. Odplyňovací systém se skládá ze sběrné sítě plynu, svodné sítě plynu a zařízení pro odvod, využití a zneškodnění plynu. Konkrétní návrh se řídí místními podmínkami, množstvím a složením odpadu. (Filip a kol., 2003) 3.5.3.4 Provozně technické zařízení Provozní a technické vybavení skládek zahrnuje manipulační prostor pro fyzické převzetí odpadů, provozní a sociální stavební objekt, váhu pro kontrolu hmotnosti odpadů, zařízení na čištění vozidel před výjezdem na veřejné komunikace a vybavení z hlediska ochrany zdraví a požární ochrany. Dopravní cesty v areálu skládky musí být sjízdné za všech povětrnostních podmínek. Celý objekt skládky musí být obehnán plotem o výšce 3 m, který brání vniknutí nepovolaným osobám. V přímé blízkosti skládky je umístěna jímka průsakových vod, jímka srážkových vod (lze použít na hasební zásahy), přečerpávající jímka, monitorovací vrty sloužící pro odběr vzorků vody a plynové studny na sběr a měření skládkového plynu. (Filip a kol., 2003; Král, 2012) 3.5.3.5 Monitorování skládky Monitorováním skládky se kontroluje, zda nedochází k poškozování životního prostředí škodlivými látkami z ukládaného odpadu. Předmětem hlavního sledování je kontrola jakosti podzemních vod a povrchových vod, vývoj a složení skládkového plynu, spolehlivost jímání plynu, chování skládky a její prašnost. Doplňující monitorovací zařízení podává přehled o chování jednotlivých objektů skládky a poskytuje meteorologické, hydrologické a provozní údaje nutné ke komplexnímu hodnocení působení skládky. Monitorování se provádí jak před výstavbou skládky, tak během skládkování a po ukončení činnosti skládky. Zásady monitorování jsou uvedeny v provozním řádu skládky a v normě TNO 83 8039. (Filip a kol., 2003) 30

3.5.4 Rekultivace skládek Cílem rekultivace je vytvoření přírodně hodnotných porostů, lesní a zemědělské půdy nebo pozemků pro hospodářské, rekreační a jiné účely. Jejím účelem je vhodně začlenit rekultivované plochy do krajiny a vytvořit předpoklad pro zdravé životní podmínky. (www.mzp.cz) Rekultivace skládky odpadů náleží do technického oboru rekultivace, který řeší dvě základní fáze rekultivace technickou a biologickou. Cílem rekultivace skládky je podpořit ozelenění povrchu uzavřené skládky, omezit odtékání průsakové vody a zamezit úniku skládkového plynu do okolí. (Filip a kol., 2003) Finanční rezervu na budoucí monitoring a rekultivaci skládky musí vytvářet každý provozovatel skládky odpadů už během jejího provozu. Tvorba finanční rezervy se zahrnuje do nákladů provozovatele skládky a tvorba této rezervy je výdajem vynaloženým na dosažení, zajištění a udržení příjmů. (Netrestová, 2008) 3.5.4.1 Uzavírání a rekultivace skládek Vyhláška MŽP č. 13/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v pěti bodech představuje obsah a způsob zpracování plánu rekultivace půdy odňaté ze zemědělského půdního fondu: 1. Technickou část, ve které je třeba uvést množství skrývaných zemin a způsob jejich využití, cíl a způsob terénních úprav pozemků, úpravy vodního režimu, melioračních opatření a další. 2. Biologickou část, ve které je třeba uvést meliorační osevní postup, intenzitu hnojení a cíl rekultivace. 3. Časový postup technické a biologické rekultivace. 4. Rozpočet nákladů na provedení rekultivace. 5. Mapové podklady s vyznačením údajů vymezených v bodech 1, 2 a 3, profily terénu před a po rekultivaci včetně napojení rekultivovaného území na okolní terén. Uzavření skládky je souhrn opatření a prací prováděných na skládce po naplnění její projektované kapacity a po ukončení skládkování odpadů v souladu se stanovenými podmínkami danými normou ČSN 83 8035 Uzavírání a rekultivace skládek. Návrh plánu na uzavření skládky a následnou péči o ni byl podmínkou pro udělení souhlasu k provozování skládky. (Filip a kol., 2003; Král, 2012) 31

Uzavírání skládek komunálního odpadu Po zaplnění objemu skládky se přistupuje k první části uzavírání skládky, a to k úpravě povrchu tělesa skládky do požadovaného tvaru (sklon svahů je obvykle doporučován 1 : 3). Při úpravě se zvažuje budoucí využívání rekultivovaného území, vlastnosti uloženého odpadu a geologického podloží a časový průběh a velikost sedání skládky v době uzavírání a po uzavření skládky. Skládky se uzavírají dle technické normy třemi vrstvami: vyrovnávací, těsnicí a ochrannou vrstvou. Konečný počet vrstev ale závisí na skupině skládky. (Filip a kol., 2003) Uzavírací vrstvy skládky skupiny S-OO na urovnaný povrch skládky s příklady použitých materiálů: Vyrovnávací vrstva propustný jemnozrnný materiál o mocnosti > 0,25 m. Plyn propouštějící vrstva mocná 0,25 m. Těsnící vrstva fólie nebo bentonitová matrace (chráněné geotextilií nebo zeminou) nebo zemní těsnění o mocnosti 3 x 0,2 m (k f 1.10-8 m.s -1 ) Odvodňovací vrstva drenážní a filtrační vrstva mocná 0,3 m. Ochranná rekultivační vrstva ornice mocná > 0,3 m (dle navržené rekultivace) + hlinité a písčitohlinité zeminy (ČSN 75 0145) o mocnosti > 1m. Technická rekultivace skládek komunálního odpadu Technická rekultivace se skládá z takových technologických opatření, která vedou k realizaci biologické rekultivace nebo jiného využívání povrchu skládky, např. rekreační zařízení, úprava skládky pro dodávku energie ve formě fotovoltaických elektráren nebo výstavba obytných domů (Brabencová, 2009). V rámci technické rekultivace se jedná o tvarovací úpravu tělesa skládky, uzavření skládky, utěsnění, odplynění a odvodnění tělesa skládky, zneškodnění průsakových vod, vybudování zařízení na zkrácení doby péče o rekultivovanou skládku a dokončení komunikační sítě dle vypracované projektové dokumentace. Součástí těchto opatření a úprav je dodržování stanovených podmínek k provozování uzavřené skládky (tzv. monitoring). (Filip a kol., 2003; Král, 2012) 32

Biologická rekultivace skládek komunálního odpadu Biologická rekultivace navazuje na předešlá technická opatření. Její funkcí je vytvořit produkční půdu, která by umožnila růst rostlin a život fauny. Vytvořený vegetační pokryv zabraňuje erozi na rekultivované skládce a zvyšuje výpar srážkových vod z její plochy. Rozlišuje se rekultivace lesnická, sadovnická a zemědělská. (Filip a kol., 2003; Král, 2012) Lesnická rekultivace je nejběžnější biologický způsob. Jejím výsledkem je buď les, jako součást územního systému ekologické stability (ÚSES), nebo plantáž energetických dřevin. Lesnické využití připadá v úvahu nejčastěji na nadúrovňových skládkách a po delší době, kdy přestane silný vývin bioplynu. (Hyršová, 2006; Filip a kol., 2003) Sadovnická rekultivace se uplatňuje nejčastěji v blízkosti lidských sídel. Zahrnuje ozelenění uzavřené skládky, ozelenění, které posléze bude tvořit lesní park nebo okrasný park s funkcí lesoparku. (Filip a kol., 2003) Zemědělské využití spočívá ve vhodné úpravě rekultivační vrstvy, zajišťující vhodný substrát pro kořenové systémy plodin. Změna podmínek na rozhraní odpadů a těsnicí či rekultivační vrstvy zpravidla nepříznivě ovlivňuje kořenový systém, tudíž i růst rostlin a jejich výnosy. Výběr plodin závisí na předpokládaném využití a klimatických podmínkách. Nejčastěji pěstovanými plodinami jsou kukuřice, brambory, pšenice, cukrová třtina a sloní tráva. (Kuraš, 2011) 3.6 Současná situace v oblasti skládkování v ČR a EU Jak už bylo popsáno, skládkování je nejčastější způsob odstraňování odpadů v ČR. Od roku 2009 měly být všechny skládky v souladu se směrnicí Rady 1999/31/ES o skládkách odpadů, a taktéž s rozhodnutím Rady 2003/33/ES, kterým se stanoví kritéria a postupy pro přijímání odpadů na skládky, ve znění pozdějších předpisů. Po roce 2009 tak došlo ke snížení počtu skládek a k uzavření těch skládek, které nesplňovaly požadavky na technické zabezpečení uvedené ve směrnici. 3.6.1 Počty skládek v ČR V ČR je nyní 179 skládek vyhovující směrnici Rady 1999/31/ES o skládkách odpadů a našim právním předpisům. Nejpočetnější skupinou jsou skládky S-OO, kterých bylo 33

v roce 2010 na našem území 148. Méně početnou skupinu pak tvoří skládky inertních odpadů, kterých je na území ČR 32. Skládek nebezpečných odpadů je v současnosti 26. (Engelmann, 2010) Dle následující tabulky (Tab. č. 3) se nejvíce skládek skupiny S-OO nachází v krajích Jihočeském a Středočeském. Skládek nebezpečných odpadů a skládek inertních odpadů je nejvíce v kraji Moravskoslezském. Celkové početní zastoupení každé skupiny skládek v jednotlivých krajích představuje graf na Obr. č. 2. Tab. č. 3 - Počet skládek skupiny S-OO v roce 2010 v ČR (www.ceho.cz, upravila Markéta Novotná) Kraje Počet skládek Projektovaná kapacita (m 3 ) Praha 1 3 137 187 Středočeský 20 16 760 000 Jihočeský 20 6 209 930 Plzeňský 15 8 638 741 Karlovarský 4 3 112 594 Ústecký 11 11 449 841 Liberecký 6 6 515 974 Královehradecký 7 13 897 527 Pardubický 9 4 635 815 Vysočina 9 4 725 610 Jihomoravský 10 5 946 692 Olomoucký 12 7 677 606 Zlínský 8 5 369 695 Moravskoslezský 16 12 795 634 Celkem 148 93 914 846 34

20 18 16 14 12 10 8 6 4 2 0 S - OO S - IO S - NO Obr. č. 2 - Počet skládek jednotlivých skupin v krajích ČR (www.czso.cz, upravila Markéta Novotná) 3.6.2 Množství skládkovaného komunálního odpadu v ČR a EU V ČR klesá pozvolna množství skládkovaného komunálního odpadu. V roce 2006 bylo v ČR skládkováno zhruba 77 % komunálního odpadu a v roce 2011 už to bylo o 12 % méně. Stejný trend je zaznamenáván i ve sledovaných letech 2007 2010 na území EU. Dochází tak v důsledku požadavků EU na ekologicky šetrné zřizování skládek, jejich provoz, ukončení provozu a následnou péči o ně. (Engelmann, 2010) V následující tabulce (Tab. č. 4) je uvedeno množství skládkovaného komunálního odpadu v EU a ve vybraných členských státech EU. 35