MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE BRNO 2014 PETRA KALÁČKOVÁ

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat Chov amerických plemen koní a jejich využití v jezdeckém sportu v České republice Bakalářská práce Vedoucí práce: Ing. Eva Sobotková, Ph.D. Vypracoval: Petra Kaláčková Brno 2014

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem práci: Chov amerických plemen koní a jejich využití v jezdeckém sportu v České republice vypracovala samostatně a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědoma, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle 60 odst. 1 autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše. V Brně dne:.. podpis

Poděkování Mé hlavní poděkování patří Ing. Evě Sobotkové, Ph.D., za cenné rady, a také trpělivou a vstřícnou pomoc při vedení mé práce. Dále bych také ráda poděkovala Ing. Andrei Polákové, Michalu Petlanovi, Lucii Kudlové, prezidentům jednotlivých asociací amerických plemen koní v ČR a Ing. Aleně Dvořákové z Ústřední evidence koní za cenné rady. V Brně dne. (podpis autora)

ABSTRAKT Tématem této bakalářské práce je Chov amerických plemen koní a jejich využití v jezdeckém sportu v České republice. Tato práce se zabývá charakteristikou jednotlivých amerických plemen koní a jejich využitím v jezdeckém a zvláště westernovém sportu. Bakalářská práce je zaměřena na současnou situaci v chovu amerických plemen v České republice. Je zde uveden popis jednotlivých westernových disciplín i asociací organizujících jednotlivé závody. Dále se zabývá současnou situací v chovu amerických plemen koní v USA. Za účelem zjištění aktuálního stavu v chovu amerických plemen koní bylo využito statistických dat z Ústřední evidence koní a asociací daných plemen koní. S pomocí uvedených dat byla zjištěna stoupající tendence v počtu amerických plemen koní v České republice. Klíčová slova: kůň, americká plemena koní, Quarter Horse, Paint Horse, Appaloosa, chov koní, jezdecký sport, westernový sport ABSTRACT Theme of this thesis is Breeding of the American horse breeds and their use in equestrian sport in the Czech Republic. This thesis is focused on individual American horse breeds and their use in equestrian, especially western sport. Thesis is focused on current situation in breeding of the American horse breeds in the Czech Republic. It describes individual western disciplines and associations organizing particular events. It s also focused on current situation in breeding of the American horse breeds in USA. For purpose of research, statistical data from Central horse evidence and associations of particular horse breeds about actual situation in breeding of the American horse breeds were used. Through analysis of mentioned data, increasing tendency in number of American horse breeds in the Czech Republic was found. Keywords: horse, American horse breeds, Quarter Horse, Paint Horse, Appaloosa, horse breeding, equestrian sport, western sport

OBSAH 1 ÚVOD... 9 2 CÍL PRÁCE... 9 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED... 10 3.1 Chov koní... 10 3.2 Charakteristika amerických plemen koní... 10 3.2.1 Quarter horse... 11 3.2.1.1 Charakteristika plemene... 11 3.2.1.2 Historie... 11 3.2.1.3 Barevnost... 11 3.2.1.4 Zajímavosti... 13 3.2.2 Paint horse... 13 3.2.2.1 Charakteristika plemene... 13 3.2.2.2 Historie... 14 3.2.2.3 Typy zbarvení... 14 3.2.2.4 Barevnost... 15 3.2.3 Appaloosa... 16 3.2.3.1 Charakteristika plemene... 16 3.2.3.2 Historie... 17 3.2.3.3 Barevnost... 18 3.2.3.4 Zajímavost... 19 3.2.4 Další americká plemena koní... 20 3.3 Současný stav chovu amerických plemen koní v České republice... 23 3.4 Historie westernového sportu... 25 3.4.1 Vhodní koně pro westernový sport... 26 3.4.2 Základní pravidla pro výběr westernového koně... 26 3.4.3 Organizace zastřešující jezdecký sport v ČR... 27 3.5 Charakteristika a vývoj westernových soutěží v ČR... 28 3.5.1 Rozdělení westernových disciplín a jejich charakteristika dle WRC... 28 3.5.2 Rodeo v ČR... 42 3.5.2.1 Historie Rodea v ČR... 42 3.6 Současný stav westernového sportu v ČR... 44

3.7 Zastoupení a vhodnost plemen využívaných ve westernovém sportu v ČR... 44 3.8 Další využití amerických plemen koní v jezdeckém sportu... 48 3.9 Současná situace chovu amerických plemen koní v zahraničí (v USA)... 50 4 ZÁVĚR... 50 5 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY... 52 6 SEZNAM INTERNETOVÝCH ZDROJŮ... 53 7 SEZNAM OBRÁZKŮ A TABULEK... 55

1 ÚVOD Česká Republika patří mezi tradiční chovatele koní. V průběhu posledních 20 let došlo k velkému obratu v přístupu k chovu koní v České republice. Největší změny je vidět na početním stavu koní. V roce 1989 bylo v Československu evidováno přibližně 46 tisíc koní, následně došlo ke změně společensko-ekonomických poměrů a tím i k poklesu počtu koní, který pokračoval až do roku 1995, kdy počet koní chovaných v ČR byl 18 000 kusů. Od roku 1995 dochází k postupnému nárůstu a dnes je chov koní nejvýrazněji se rozvíjejícím odvětvím živočišné výroby [Maršálek, cit. 20.4.2014]. V roce 2013 bylo dle Českého statistického úřadu v ČR 34,281 koní (web 20). Ústřední evidence koní k 31.3.2010 evidovala v ČR přes 72 tisíc koní (web 19). A v letošním roce došlo k nárůstu počtu koní v České republice již přes 81 tisíc (web 28). V dnešní době není kůň využíván převážně na těžkou práci v zemědělství, ale hlavně společníkem člověka pro volný čas a také k provozování profesionálního či amatérského sportu. Dle výhledové zprávy Asociace svazu chovatelů koní pro rok 2013 budou stavy koní i nadále stoupat a nejrychleji narůstající skupinou koní budou hlavně koně pro hobby aktivity - pro volný čas, či jezdecký sport na amatérské úrovni. Zastoupení jednotlivých plemen je podobné jako v ostatních evropských zemí a také stoupá zájem o dovoz netradičních plemen koní (web 19). 2 CÍL PRÁCE Cílem mé práce bylo zhodnocení současné situace v chovu amerických plemen koní chovaných v České republice a jejich využití obecně v jezdeckém a zvláště ve westernovém sportu. Charakterizovat jednotlivá americká plemena a jejich zbarvení chovaná v ČR. Popsat strukturu westernového sportu a jednotlivé organizace, které se podílí na organizaci jednotlivých závodů a soutěží. Dále také zhodnotit současnou situaci v chovu amerických plemen v USA. 9

3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Chov koní Život koně a člověka byl neodvratně spojen již před mnoha tisíci lety. Dříve byl kůň pro člověka hlavně zdrojem potravy. Nicméně s nárůstem inteligence u lidí začaly kočovné kmeny s postupným procesem domestikace a tak se kůň pro člověka stal nepostradatelným společníkem. Začal být využíván jako rychlý dopravní prostředek (Draperová, 2003). O mnoho tisíc let později se kůň postupně stával významnou součástí obrany států a doprovázel své pány na jejich dobyvačných výpravách. Z potřeb armády postupně vznikala první selekční kritéria. Ve středověku bylo třeba mohutného silného koně nejen k rytířským kláním, ale hlavně do bitev. Chovem těchto koní vynikala hlavně Francie, Belgie a Frísko (Misař a Jiskrová, 2001). O mnoho později vznikala z těchto užitkových typů kulturní plemena a těžcí koně zůstávali pouze pro tah. Začala být šlechtěna plemena pro svou rychlost, obratnost a výdrž jako byl Arabský kůň. Korekcí vlastností jezdeckých koní na rychlost a vytrvalost byla vytvářena kulturní plemena koní. Šlechtěním koní na rychlost bylo vytvořeno plemeno dostihových koní, Anglický plnokrevník. Vzrůstaly také požadavky na přepravu nákladů i osob a proto byly vytvořeny užitkové typy karosierů, používaných pro zápřah. Díky technickému pokroku ztrácel chov koní svůj předchozí význam v dopravě, armádě i zemědělství, což způsobilo hlubokou krizi v chovu koní. Nicméně po roce 1995 se člověk začal obracet zpět k přírodě a zájem o chov koní opět vzrostl a počet koní každoročně stoupá (Misař a Jiskrová, 2001). 3.2 Charakteristika amerických plemen koní Patří mezi plemena koní s pozůstatky španělské krve, která byla vyšlechtěna ze zdivočelých koní španělských dobyvatelů. Koně se začali přizpůsobovat odlišným přírodním podmínkám a jiné výživě. Došlo k přirozené selekci, zafixovala se tvrdá konstituce a vytrvalost. Americká plemena koní jsou obecně menšího až středního rámce a konstitučně tvrdá (Dušek a kol., 2011). 10

3.2.1 Quarter horse 3.2.1.1 Charakteristika plemene Jde o ušlechtilého, poměrně harmonického koně menšího až středného obdélníkového rámce. Je velmi inteligentní. Hlava je malá se špičatýma ušima, široká v čele a čelistech (Hermsen, 2006). Oči jsou velké a výrazné. Silný svalnatý krk, kohoutek nízký, ale dobře vytvořený (Hermsen, 2006). Vyniká velmi mohutnou plecí i těžkou zádí, která je strmější (Kholová, 1996). Má štíhlé nohy, silná hlezna a dobrá kopyta. Hůlková výška mezi 1,44-1,62 m, hřebci i klisny (Draperová, 2003). 3.2.1.2 Historie Quarter horse nebo také Americký honácký kůň vznikl původně křížením drobných robustních koní španělského původu s Anglickými plnokrevníky kolem roku 1600 (Hermsen, 2006). Toto spojení dalo vzniknout vytrvalému, houževnatému, svalnatému koni s vynikající rychlostí. Své jméno získal podle délky tratí, na kterých dříve závodil - quarter of mile což je asi 400m (Hermsen, 2006). Quarter horse byl pro svou rychlost, obratnost a cit pro dobytek využíván hlavně kovboji (Harris, 2011). Dříve byl využíván jako všestranný pracovní kůň pro všechny typy jezdecké práce, v zemědělství k obdělávání půdy, ale hlavně jej využívali kovbojové ke shánění dobytka, pro jejich výborný,,cow sense, v dnešní době je Quarter využíván především ve westernovém sportu (Draperová, 2003). Quarter se chová mimo USA také ve 40 dalších státech ostatních kontinentů (Kholová, 1996). Sdružení American Quarter Horse Association bylo založeno v roce 1940 a je v současnosti největší světovou organizací, která sdružuje chovatele jednoho plemene. Vytyčila si za cíl zachování plemene Quarter horse, vedení jeho plemenné knihy a také evidenci sportovních výsledků. V současnosti je zde registrováno přes 4.000.000 koní a více než 340,000 členů (Zdroj CZQHA, 2002). 3.2.1.3 Barevnost Jsou povoleny všechny nesmíšené typy zbarvení, rozeznáváme celkem 17 druhů zbarvení. (web 1) 11

Sorrel - barva srsti narezlá nebo měděná; hříva a ocas bývají obvykle stejné barvy jako srst, mohou být i plavé; mohou mít i úhoří pruh (Obr. 1). Black - barva srsti je černá, bez světlých oblastí; hříva i ocas jsou černé (Obr. 2). Brown - barva srsti hnědá nebo černá se světlými oblastmi okolo huby, očí, slabin a na vnitřní straně nohou; hříva a ocas jsou černé (Obr. 3). Bay - barva srsti je od světle hnědé přes rezavou až po rezavě hnědou; hříva, ocas a dolní končetiny jsou černé; mohou mít úhoří pruh (Obr. 4). Bay Roan - více méně jednotná směs bílých a rezavých chlupů na velké části těla, tmavší na hlavě, obvykle rezavá, ale může obsahovat také několik černých chlupů; černá je také hříva, ocas a dolní části nohou (Obr. 5). Red Roan - více méně jednotná směs bílých a rezavých chlupů na těle, rezavá srst na hlavě a spodní části nohou; rezavá nebo plavá hříva a/nebo ocas (Obr. 6). Blue Roan - více méně jednotná směs bílých a černých chlupů na těle, ale tmavší na hlavě a spodní části nohou; může mít i pár rezavých chlupů (Obr. 7). Grullo - srst má kouřovou nebo myší barvu (nejde o směs černých a bílých chlupů, ale každý chlup má myší barvu); hříva, ocas a nohy jsou černé; obvykle má úhoří pruh (Obr. 8). Chestnut - srst je tmavě rezavá nebo rezavě hnědá; hříva a ocas jsou obvykle tmavě rezavé nebo rezavě hnědé, mohou být i plavé popř. i černé, ale s rezavýma nohama; mohou mít úhoří pruh (Obr. 9). Red Dun - druh Duna se žlutavou nebo krvavě zbarvenou srstí, hříva a ocas jsou rezavé nebo narezlé, plavé, bílé nebo smíšené; má rezavý nebo narezlý úhoří pruh a obvykle rezavé nebo narezlé zebří pruhy na nohou a oslí kříž přes kohoutek (Obr. 10). Dun - srst žlutavá nebo zlatá; hříva a ocas mohou být černé nebo hnědé, má úhoří pruh a obvykle mívá zebří pruhy na končetinách a oslí kříž přes kohoutek (Obr. 11). Palomino - srst zlatavě žlutá; hříva a ocas plavé. Palomino obvykle nemá úhoří pruh (Obr. 12). 12

Gray - srst je směsí bílých a jinak zbarvených chlupů; často se rodí jednotně nebo téměř jednotně zbarvení a světlají s postupem času, kdy se více objevují bílé chlupy; mohou mít úhoří pruh (Obr. 13). Buckskin - srst žlutavá nebo zlatá; hříva a ocas černý; obvykle černé nohy. Buckskin obvykle nemá černý úhoří pruh (Obr. 14). Cremello - srst bílá nebo lehce smetanová; hříva a ocas jsou bílé; růžová nebo narůžovělá kůže po celém těle; modré oči (Obr. 15). Perlino - srst bílá nebo lehce smetanová; hříva a ocas mají obvykle tmavší odstín - světle měděný nebo oranžový; růžová nebo narůžovělá kůže po celém těle; modré oči (Obr. 16). White - barva srsti je bílá; kůže je růžová; oči jsou obvykle tmavé; na kůži je možné najít malé černé skvrny, ale obvykle nejsou doprovázeny zbarvenou srstí. Někteří bílí koně mohou být žíhaní, což znamená, že mají barevné fleky na srsti, obvykle smíchané s bílou (Obr. 17). 3.2.1.4 Zajímavosti V roce 1989 vznikl plemenný registr pro křížence koně arabského a quartera, v roce 1991 bylo také povoleno plemeno paint. Quarab může pocházet pouze z linie arabského koně, quartera anebo plemene paint a také oba rodiče musejí být uvedení v plemenném registru. Quarab může vypadat jako arab i quarter. Má vznešenou hlavu s velkýma očima, široké čelo a vyklenutý nos. Výška se pohybuje mezi 140-160cm (Langrish, 2008). 3.2.2 Paint horse 3.2.2.1 Charakteristika plemene Paint horse dosahuje výšky v kohoutku 1,50-1,60m. Díky dlouhému hřbetu má čtvercový rámec těla. Hlava menší s velkýma očima. Krk je delší a silný. Má kulatou záď a vysoko nasazený ocas (1000 koní, 2007). Má velmi robustní kostru a dobré svaly, díky tomu je tento kůň velmi rychlý a umí dobře spinovat. Hodí se pro všechny westernové disciplíny i pro práci s dobytkem. Má velmi dobrou povahu (Langrish, 2008). 13

3.2.2.2 Historie Paint horse je označení pro koně dané pouze jeho zbarvením (1000 koní, 2007). Kůň, který je dnes označován jako Americký Paint je barevnou varietou Amerického Quartera, která vznikla v důsledku genetických zákonitostí (zdroj CZPHA). Později, vzhledem k neznalosti zákonů genetiky si majitelé těchto koní nedokázali vysvětlit příčinu toho, proč se takto zbarvená hříbata rodí, věděli pouze, že i přesto, že mají vynikající původ, samy zůstanou bezpůvodová, protože nebylo kde je zaregistrovat. Proto v roce 1961 několik majitelů takovýchto koní založilo v Abilene American Paint Quarter Horse Association, která registrovala strakaté quartery. Ovšem časem se ukázalo, že se i strakatým rodičům rodí jednobarevná hříbata a tak v roce 1965 vznikla samostatná American Paint Horse Association. Aby kůň mohl být registrován u APHA, musí mít alespoň minimální rozsah bílé barvy a alespoň jeden z rodičů musí být registrován u APHA (zdroj CZPHA). 3.2.2.3 Typy zbarvení Rozlišujeme dva základní typy: Tobiano a Overo. Tobiano se vyskytuje nejčastěji. Bílé skvrny zde jdou přes hřbet a jsou velké a pravidelné. U Overa skvrny většinou nejdou přes hřbet, ale jsou hlavně na břiše, často nepravidelné s plaménkovitým okrajem. Typické pro toto zbarvení je bílá hlava a tmavé končetiny. Koně s tímto typem zbarvení mají často modré oči (Hermsen 2006). U typu Overo rozlišujeme následující vzory frame overo, sabino a splashed white (Langrish, 2008). Existuje také třetí varianta, která se nazývá Tovero, kdy se objevují tmavé skvrny na hlavě, plecích a slabinách (1000 koní, 2007). 1) Tobiano - nohy a kopyta většinou bílé, na hlavě bílá barva stejného rozsahu jako lysiny/hvězdy u jiných plemen, základní barva přesahuje mezi ušima a ocasem na hřbet, oči většinou tmavé. Bílá barva většinou od tmavé oddělena vertikálně. Mohou se vyskytovat i téměř jednobarevní jedinci s minimem bílé barvy popř. i naopak jedinci, kteří jsou téměř celí bílí (web 3), (Obr. 18). 2) Overo - původně španělské slovo, které znamená,,jako vajíčko a označuje jakékoliv strakaté nebo skvrnité koně (web 3). Kůň typu Overo vypadá jako by na něj někdo vyšplíchl bílou barvu, skvrny jsou nepravidelného tvaru (Langrish, 2008), (Obr. 19). Zahrnuje 3 typy Overo: 14

a) Frame overo - bílá barva je uprostřed trupu a krku. Základní tmavá barva ji rámuje. Bílá je uspořádaná horizontálně, ale nezasahuje na hřbet. Nohy a kopyta bývají tmavé. Tento typ zbarvení je jen u několika plemen, zejména španělského původu. Gen frame overo je dominantní. Nejčastěji se u tohoto zbarvení vyskytuje smrtelná genetická vada Overo Lethal White Syndrome, kdy hříbata se dvěma geny způsobujícími tuto nemoc umírají na potíže se zažívacím traktem. Hříbata jen s jedním tímto genem mají potom zbarvení Frame overo (web 3). b) Sabino - stejně časté jako Tobiano a Overo, bývá i u plnokrevníků nebo clydesdaleských koní. Nohy i kopyta mají bílou barvu, která stoupá v roztřepených pruzích a jde přes břicho po celém trupu. Hlava je hodně bílá a objevují se i modrohnědé oči. Hranice mezi bílou a základní barvou bývá nepřesně rozeznatelná (web 3). c) Splashed white - nejvzácnější typ zbarvení. Kůň vypadá jako po namočení do kbelíku s bílou barvou. Nohy a spodní část trupu bývají bílé, stejně jako hlava. Oči jsou často modré. Hranice mezi bílou a základní barvou jsou zřetelné a hladké bez prokvetlých míst. Přes hřbet sahá bílá barva jen velmi vzácně. Takováto hříbata se rodí jen tehdy, pokud jeden z rodičů má tento typ zbarvení, dosud se nenarodil homozygotní jedinec typu Splashed white (web 3). 3) Tovero - koně tohoto typu zbarvení mají tmavou pigmentaci kolem uší, na čele i kolem očí nebo huby odkud stoupá na líce. Jedno nebo obě oči jsou modré. Skvrny z hrudi nebo slabin mohou stoupat na hruď. Má i skvrny u kořene ocasu (web 3), (Obr. 20). 3.2.2.4 Barevnost Bay - strst světle až rezavo hnědá; hříva, ocas a nohy černé (web 2). Black - srst, ocas a hříva sytě černá bez světlých oblastí (web 2). Brown - srst tmavě hnědá až černá, světlejší u huby, očí, slabin a vnitřní straně stehen; hříva a ocas černé (web 2). Sorrel - srst rezavá s měděným nádechem, hříva a ocas stejné barvy (web 2). 15

Chestnut - srst tmavě až hnědorezavá, hříva a ocas stejné barvy nebo tmavší (web 2). Dun - zlatavá nebo nažloutlá srst, hříva a ocas černé nebo hnědé. Většinou mají úhoří pruh a zebrování nohou, popř. i oslí kříž na kohoutku (web2 ). Red Dun - srst je zbarvená jako Dun, ale s červeným nádechem. Hříva a ocas rezavé se světlými žíněmi. Rezavý úhoří pruh a pruhování nohou (web2). Grullo - srst má kouřové nebo myší zbarvení, nejde o směs bílých a černých chlupů, ale každý jednotlivý chlup je šedý. Hříva, ocas a nohy černé, mívá úhoří pruh (web 2). Buckskin - srst žlutá nebo zlatě písková s nádechem do šeda. Hříva, ocas a nohy černé. Mohou i nemusí mít úhoří pruh (web 2). Palomino - zlato až světle žlutá barva srsti, hříva a ocas bílé, bez úhořího pruhu (web 2). Gray - srst je smíšená z bílých chlupů s chlupy jiné barvy. Často se rodí úplně nebo částečně tmaví a s věkem světlají (web 2). Red Roan - srst smíšená z bílých a rezavých chlupů nohy a hlava tmavě rezavá (web 2). Blue Roan - srst je smíšená z bílých a černých chlupů, obvykle tmavší a hlavě a nohách (web 2). Bay Roan - směs bílých chlupů, barva trupu od rezavé až do rezavohnědé. Hříva a ocas černé, stejně jako nohy. Všechny barvy Roan patří k nevybělujícím běloušům (web2). Cremello - trup, ocas i hříva jsou smetanové až téměř bílé na růžové kůži. Oči jsou modré nebo bezbarvé. Odznaky jsou skoro nezjistitelné (web2). Perlino - smetanový až téměř bílý trup; nohy, ocas a hříva rezavé nebo světle hnědé. Kůže růžová nebo šedá, oči modré nebo bezbarvé (web 2). 3.2.3 Appaloosa 3.2.3.1 Charakteristika plemene Appaloosa je velmi dobře osvalený, kompaktní kůň s výrazným kohoutkem. Má hluboký hrudník a tělo spíše čtvercového rámce. Výška v kohoutku mezi 1,47-16

1,55m. Končetiny jsou štíhlé, ale s výraznými klouby, má pruhovaná a velmi tvrdá kopyta. Hříva a ocas bývají řídké, aby se nezachytávali v podrostu. Typická je skvrnitá kůže na hubě nebo okolo genitálií. Má oko s viditelným bělmem (Malásková, 2012). Hlava má rovný profil a velmi pohyblivé uši (Kholová, 1996). V žilách tohoto amerického koně koluje krev honáckého koně - quartera (Hendersonová, 1999). 3.2.3.2 Historie Skvrnití koně byli známi již z období zhruba 18 tisíc let před Kristem. Ve francouzských jeskyních Lascaux a Perche Merle byly nalezeny jeskynní malby, které tyto koně znázorňují. Do Ameriky se tito koně dostali se španělskými konqvistadory (Draperová, 2003). Appaloosa je kůň, jehož původ sahá výhradně ke koním vyšlechtěným v 18. století indiánským kmenem Nez Percé žijícím na hranicích státu Oregon (web 5). Tento kmen se živil převážně lovem a proto se inteligentní a otužilí skvrnití koně stali skvělým pomocníkem lovců bizonů a indiánských válečníků. Lewis a Clarke zkoumali roku 1806 domovinu Nez Percé a jejich záznamy potvrdily značné chovatelské úspěchy tohoto kmene (Malásková, 2012). Indiáni kmene Nez Percé kolem roku 1870 dali koním jméno Appaloosa podle údolí řeky Palouse, kde žili (1000 koní, 2007). Nejhorší období pro Appaloosy nastalo v druhé polovině 19. století, kdy přišlo nařízení indiány přesunout do rezervace Lapawi. Jelikož indiány při přesunu tlačil čas, bylo nutno překročit Hadí řeku, přes to, že její koryto bylo příliš široké a proud silný. Při překračování řeky se utopilo okolo 900 Appaloos. Během cesty došlo mezi indiány a přistěhovalci k potyčkám a tyto konflikty vyvolaly roku 1877 válku, která znamenala porážku kmene Nez Percé, který byl nakonec dopraven do rezervace a všechny zbylé Appaloosy byly zabaveny a prodány ve Fort Keogh (web 5). Claude Thompson a dr. Francis Haines se rozhodli zachránit plemeno Appaloosa, a tak vytvořili plemenný standard Appaloos, který téměř beze změny platí dodnes (web 5). Při svém pátrání objevil velké množství kříženců, které se se po pečlivém zkoumání rozhodl zušlechtit arabskými koňmi (Malásková, 2012). Roku 1938 byl založen Appaloosa Horse Club U.S.A. ve státě Oregon (web 5). V současnosti má Appaloosa Horse Club ve svém registru zapsáno více jak 700 tisíc Appaloos se stará 118 dalších regionálních klubů registrovaných pod jeho hlavičkou (web 6). 17

Dnes je toto plemeno využíváno ve všech odvětvích westernového sportu, military, přehlídkách i v loveckých a skokových soutěžích (Draperová, 2003). Díky své přátelské povaze jde o velmi oblíbeného jezdeckého koně (Hermsen, 2006). 3.2.3.3 Barevnost Rozlišuje se 13 následujících barev, které v kombinaci se skvrnami, prokvetlou srstí a flíčky tvoří řadu nespočetných kombinací: Bay - barva srsti mezi žlutohnědou, přes červenohnědou až po zlatohnědou. Hříva a ocas vždy černé (web 4). Dark Bay a Brown - srst je tmavohnědá se světlejšími plochami na hlavě, plecích, bocích, spodku břicha a vnitřních horních částech nohou. Hříva, ocas a nohy jsou černé (web 4). Black - srst je celá černá bez světlejších míst, stejně jako tlama a boky. Hříva, ocas a nohy jsou černé (web 4). White - barva srsti bílá s růžovou nebo světle zbarvenou kůži. Hříva a ocas musí být bílé (web 4). Chestnut - barva srsti od zlaté přes měděnou až po hnědorezavou. Barva hřívy a ocasu se může měnit ve stejných odstínech jako srst a mohou obsahovat pár černých žíní, nicméně nebývají nikdy černé (web 4). Sorrel - podobné barvě Chestnut, ale je po celém těle stejná a hříva i ocas jsou vždy v barvě srsti (web 4). Dun - barva žlutavá, přes zlatou až po zlatě měděnou. Na zádech mívá úhoří pruh a může mít i zebrované nohy a oslí kříž. Hříva a ocas mohou být hnědé, rezavé nebo žluté, popř. směsí těchto barev (web 4). Palomino - barva srsti zlatožlutá. Hříva a ocas jsou vždy světlejší než barva těla, ale málokdy zcela bílé (web 4). Gray - srst je tvořena směsí bílých a černých chlupů rostoucích na černé kůži. Hříva a ocas tvořena vždy směsicí bílých a černých žíní, nebo černá. Většina hříbat se rodí tmavých až černých a postupně vybělují (web 4). 18

Grulla - barva srsti označována jako kouřová, holubí nebo myší. Není tvořena bílými a černými chlupy, ale jen čistě chlupy šedé barvy. Hříva, ocas a dolní část nohou je většinou černá. Na zádech mívají úhoří pruh a můžou mít i zebrované nohy a oslí kříž (web 4). Red Roan - jde o směsici bílých a rezavých chlupů. Hříva a ocas jsou rezavé a mohou obsahovat i bílé žíně (web 4). Blue Roan - jde o směs černých a bílých chlupů. Tmavší oblasti s větším množstvím černých chlupů jsou většinou na hlavě a dolních částech nohou. Hříva a ocas šedé až černé a obsahují černé i bílé žíně. Kůň se zbarvením Roan může časem vybělovat (web 4). Dále se rozlišuje pět základních vzorů užívaných u ApHC (web 4): 1) Blank over: (deka přes) a) Hips (boky) b) Loin and Hips (bedra a boky) c) Back and Hips (záda a boky) d) Body and Hips (trup a boky) 2) Leopard - znamení pokrývá celé tělo. Má tmavé puntíky na bílém podkladě. 3) Snowflake (sněhové vločky) - pokrývá celé tělo. Má bílé puntíky na tmavém podkladě 4) Roan - má celé tělo prokvetlé 5) Frost - má prokvetlou jen záď 3.2.3.4 Zajímavost Ara-appaloosa je plemeno vzniklé cíleným chovem appaloos s arabskými prvky. Jeho chovatelská společnost byla založena roku 1985 v USA (1000 koní, 2007). Cílem této společnosti je vyšlechtit Appaloosu v původní podobě jak ji choval kmen Nez Percé. Toto plemeno v sobě spojuje zbarvení a přátelskou povahu Appaloos s elegancí a vytrvalostí Arabů (Langrish, 2008). V Americe se strakatí mimochodníci nazývají Walkaloosy. Aby mohl být kůň zapsán do registru Walkaloosa Horse Association, založené v roce 1983, musí splňovat 3 podmínky. Musí být potomkem registrované klisny nebo hřebce plemene Walkaloosa, 19

nebo mít zbarvení Walkaloosa a ovládat přechodný mimochod nebo být potomkem ověřené Appaloosy a Passa, Foxtrottera nebo Tenesseského mimochodníka. Zbarvení Walkaloosy včetně bělma kolem očí je stejné jako u Appaloos (Draperová, 2003). 3.2.4 Další americká plemena koní Rocky Mountain Horse Výška v kohoutku mezi 147-163 cm. Jsou povolené všechny základní bravy dle registru, kromě bělouše, nicméně je preferována tmavě hnědá barva srsti s plavou hřívou a ocasem. Dle registru jsou také povoleny minimální bílé odznaky (Dutson, 2005). Chov tohoto plemene je pečlivě sledován a má velmi přísné nároky na povahu, přirozený chod, široké plece i šikmou hruď. Jde o lehce ovladatelné, klidné a inteligentní koně (Langrish, 2008). Toto plemeno je registrováno u Rocky Mountain Horse Association s regionálními kluby po celém světě (web 13). Paso fino Jde o plemeno původně španělské plemeno koně, částečně ovlivněné arabem. Dříve se chovalo jen v Karibské oblasti, odkud se ale rozšířilo do Kolumbie a následně i do USA (Kholová, 1996). Průměrná výška v kohoutku je 135-144 cm. Jsou povolené všechny barvy, s nebo bez bílých odznaků. Hlava je dobře tvarovaná s inteligentním výrazem, ušlechtilá a v dobrém poměru s tělem. Oči jsou výrazné. Krk je středně dlouhý, klenutý. Záď je lehce strmá s širokými boky a silnými hlezny. Má jemný, přirozený a vyvážený krok, velmi typický právě pro toto plemeno. Je to velmi ochotný a temperamentní kůň (web 14). Americký klusák Toto plemeno bylo vyšlechtěno koncem 18. století z plemen koní Anglický plnokrevník, holandský klusák, norfolk a arab. Bylo také ovlivněno kanadskými mimochodníky. Američtí klusáci patří k nejrychlejším na světě. Americký klusák je nižší a delší než anglický, má přestavěnou mohutnou záď. Povoleny jsou všechny čisté barvy. Má hrubší hlavu a kohoutek nižší než záď. Kohoutková výška bývá mezi 155-160 cm. Má dobré nohy a velmi tvrdá kopyta. Jde o čistě sportovního koně, který je vyvážen do celého světa, kvůli zvyšování rychlosti jiných klusáckých plemen (Kholová, 1996). Americký klusák je chován ve dvou typech: 1) Klusák (trotter) využívaný na 20

dostihy v klusu a 2) Mimochodník (pacer) - pro dostihy v mimochodu. Poměr trotters : pacers je v Americe 1 : 4, v ostatních státech je to naopak. (Dušek a kol., 2011). Americký saddlebred Od roku 1891 chován čistokrevně. Původně byl využíván jako jezdecký kůň pro armádu, nebo jako soutěžní a výstavní kůň. Později se také osvědčila jako klusák a do lehkého tahu. Má velmi dobré chody. Přesto, že vypadá subtilněji, je výborně osvalený. Kohoutková výška je 150-163 cm. Má krátký hřbet a vysoké štíhlé nohy. Hlava je jemná, ušlechtilá s výraznýma ušima a malýma ušima. Má vysoký kohoutek, šikmou lopatku a ocas je nesen vysoko. Mohou se vyskytovat klasičtí tříchodoví, ale také pětichodoví koně, kteří navíc ovládají pomalý a rychlý mimochod. (Kholová, 1996). Skvěle se hodí na parkury, terénní i westernové ježdění, ale i pro zápřah do lehkých kočárů (Langrish, 2008). Morgan Jde o nejstarší severoamerické plemeno založené Justinem Morganem s jediným hřebcem Figure (1000 koní, 2007). Měl kohoutkovou výšku pouze 142cm a dodnes se neví, jací byli předci tohoto koně, nicméně se předpokládá, že jimi byli Angličtí plnokrevníci, arabové, fríští koně, aj. Používal se v zemědělství i na práci v lese. Zanechal po sobě několik vynikajících potomků, kteří byli dále zdokonalováni v hřebčíně v Burlingtonu. Dnešní Morgani měří v průměru 155cm, mají robustní kostru a dobré nohy. Hlava je středně těžká s rovným nebo mírně prohnutým profilem, oči a nozdry velké, uši špičaté a postavené široko od sebe. Krk je svalnatý s výrazným hřebenem. Je to velmi všestranně využitelný vytrvalý kůň, který se hodí k distančním jízdám, drezuře i rekreačnímu ježdění (Kholová, 1996). Díky klidné povaze bývají také využíváni při hiporehabilitaci (Langrish, 2008). Tennesseeský mimochodník Předkem tohoto plemene je již vymřelý narrangasettský mimochodník. V chovu se také uplatnili Americký klusák, Morgan a Saddlebred (Kholová, 1996). Dnešní Tenesseeský mimochodník je křížencem plnokrevníka, standardbreda, morgana a saddlebreda. Jako plemeno byl Tenesseeský mimochodník uznán roku 1947 (Draperová, 2003). Kohoutková výška je 153-165 cm. Hlava je velká, hrubá, nízko 21

nesená. Trup je krátký, hluboký. Má mohutnou, šikmou plec. Bedra i záď jsou velmi silné. Povoleny jsou všechny čisté barvy (Kholová, 1996). Jde o nejpohodlnějšího jezdeckého koně s klidnou a mírnou povahou (Hendersonová, 1999). Ve všech chodech má velmi lehký pohyb. Typickým chodem je pro něj Walk, který může vystupňovat z pomalého kroku zvaného Flat Foot Walk až do rychlého chodu zvaného Running Walk. Mimo těchto tří chodů ovládá také Canter, což je zvláštní houpavý cval (1000 koní, 2007. Pinto Není v podstatě plemenem koní, ale pouze typem daným zbarvením jejich srsti. Nemají jednotný exteriér ani schopnosti. Jsou spojováni jen strakatý zbarvením srsti. Slovo pinto, je odvozováno od španělského pintado tedy pomalovaný. S cíleným chovem pintů se v USA začalo na začátku 20. století. Plemenná kniha American Pinto Horse Association byla založena v roce 1956 a je zde popsáno pět typů pintů: pony-typ, westernový kůň (stock-typ), jezdecký kůň (saddle-typ), rekreační kůň (pleasure-typ) a souměrný teplokrevník (hunter-typ). Všichni mají skvrny uspořádány v jednom ze tří vzorů: Tobiano, Tovero a Overo. Kůži mají pod bílou srstí růžovou, jelikož neobsahuje pigmenty (1000 koní, 2007). Pinto, může mít každé oko jinak barevné, a také různé zbarvení kopyt. V dnešní době se využívá při práci, ale i westernovém či rekreačním ježdění (Kholová, 1996). American Miniature Horse Jde o plemeno, které je záměrně šlechtěno na malou výšku. Roku 1973 byla založená plemenná kniha amerických mini koní. Hlavním kritériem je výška, která v kohoutku nesmí přesáhnout 85 cm (Kholová, 1996). Hlava je pěkně utvářená, trojúhelníkovitého tvaru a poměrně malá v poměru s krkem a zbytkem těla. Může mít lehce štičí profil. Uši jsou střední velikosti se špičkami mírně stočenými dovnitř. Krk je štíhlý, posazen spíše na přechodu ramen a kohoutku. Má svalnaté plece se šikmou lopatkou. Tělo je kompaktní s krátkým hřbetem a dobře osvalenou zádí. Všechna zbarvení, odznaky a barvy očí jsou dovoleny (web 15). 22

3.3 Současný stav chovu amerických plemen koní v České republice V České republice je evidence koní zajišťována Ústřední evidencí koní vedenou v hřebčíně Slatiňany, který je součástí Národního hřebčína Kladruby nad Labem, s.p.o. Vedení Ústřední evidence koní je zajišťována smluvně pro Českomoravskou společnost chovatelů a.s., která má pověření Ministerstva zemědělství ČR k vedení Ústřední evidence všech druhů hospodářských zvířat (web 12). Je zde zabezpečeno vedení následujících plemenných knih: českého, moravského a slovenského teplokrevníka, českomoravského belgického koně, slezského norického koně, norického koně, irského coba, haflinga, huculského koně, všech typů plemene pony a minihorse, koní Kinských, lipického koně, starokladrubského koně, arabského plnokrevného koně, shagya araba a ostatních arabských koní (web 12). V České republice není vedená žádná plemenná kniha pro americká plemena koní. Ta, která jsou u nás chovaná, nejsou evidovaná v žádné plemenné knize v ČR. Dle zákona jsou od 1.7.2009 označováni grafickým popisem, čipem a jsou zapisování v Ústřední evidenci koní ve Slatiňanech (web 12). V České republice jsou Americká plemena registrována u jednotlivých chovatelských Asociací daných plemen, které jsou pobočkami amerických centrál. Mají za úkol stanovovat a upřesňovat plemenné standardy, na jejich základě je chovateli uplatňována selekce (Dušek a kol, 2011). Soutěže, které se pořádají pod hlavičkou těchto asociací, umožňují získání bodů za umístění v soutěži, které jsou následně evidovány v mateřských asociacích v USA a ty následně mají význam při hodnocení koně z chovatelského hlediska. 1) Czech Quarter Horse Association (CZQHA) byla založena v roce 2000, jako chovatelská organizace v roce 2001 oficiálně uznána jako mezinárodní pobočka American Quarter Horse Association (AQHA), která byla založena roku 1940 v Texasu a kde je také vedená plemenná kniha pro toto plemeno. Nejedná se jen o chovatelskou organizaci, ale také podporuje jakékoliv aktivity a programy spojené s plemenem Quarter Horse. CZQHA byla založena kvůli vysoce 23

rostoucímu zájmu o toto plemeno a také aby mohla plně podporovat chov plemene Quarter horse. Soustavně se zvyšuje počet koní plemene Quarter Horse jako i členská základna této asociace. Každý rok tato asociace pořádá více než 3000 závodů a show po celém světě včetně každoročně pořádaného Youth World Cupu (Zdroj: AQHA). Tab. 1 Výroční zpráva American Quarter Horse Association Populace koní plemene Quarter Horse Celková populace Změna od roku 2012 V České republice Změna od roku 2012 2,935,825-42,951 2140 +277 Počet registrovaných členů V roce 2013 celosvětově V České republice 270,713 438 Závody a show v roce 2013 Celkem celosvětově V České Počet účastníků republice 3002 3 226 Zdroj: http://www.aqha.com/annualreport 2) Paint Horse Club České republiky (PHC), byl založen roku 1995 Zdeňkem a Andreou Polákovými v reakci na zvyšující se zájem o chov plemene Paint. O něco později byl uznán jako jedna z oficiálních poboček American Paint Horse Association (APHA), která byla založena roku 1965 a je zde vedena plemenná kniha plemene American Paint Horse. Cílem klubu je zajistit propagaci plemene, zajistit nárůst členské základny a také počet chovaných zvířat. Podílí se na pořádání závodů uznaných nejen APHA, ale i domácích (Zdroj: APHA). Tab. 2 Výroční zpráva American Paint Horse Association za rok 2012 Počet členů Celkem ve světě V České republice 53,317 302 Počet závodů Celkem ve světě V České republice Počet účastníků soutěží v ČR 1,127 1 214 Zdroj: http://www.apha.com/forms/annualreports 24

3) Appaloosa Horse Club Czech Republic je oficiální pobočkou Appaloosa Horse Club USA, kde je od roku 1938 vedena plemenná kniha plemene Appaloosa. V současnosti má Appaloosa Horse Club ve svém registru více než 600 tisíc Appaloos (Zdroj: ApHC). Tab. 3 Počty Amerických plemen koní v ČR Počty Amerických plemen koní v ČR k 31.12.2013 American Quarter Horse 1767 American Paint Horse 1091 Appaloosa 696 American Miniature Horse 48 Missouri Fox Trotting 12 Kentucky Mountain Saddle Horse 6 Rocky Mountain Horse 5 Zdroj: ÚEK, 2014 Tab. 4 Počet koní registrovaných v ÚEK k 11.4.2014 Plemeno Počet koní registrovaných v ÚEK k 11.4.2014 Hřebci v chovu Klisny v chovu 25 Ostatní Celkem Narozená hříbata 2012 2013 Quarter Horse 130 545 1092 1767 144 53 Appaloosa 58 209 429 696 66 23 Paint Horse 80 263 748 1091 121 77 Zdroj: ÚEK, 2014 3.4 Historie westernového sportu Westernové ježdění vzniklo v druhé polovině 19. století v Severní Americe, po skončení občanské války v průběhu dobytkářské éry (Hermsen, 1997). Po skončení války se Texasané vrátili domů, sehnali svá stáda dobytka a využili nabízející se příležitost k nakrmení hladovějícího Východu a také získání značných zisků. V roce 1867 začalo období takzvaných dobytčích stezek, které se nesmazatelně zapsalo do historie Ameriky a dalo vzniknout americkému kovbojovi. Stáda dobytka bylo třeba

zahnat do ohrad na velké farmy, kde se potom všechny kusy dobytka sčítaly a opatřovaly výžehem (Lečíková, 2003). K této práci kovbojové potřebovali mít velmi pohyblivé a obratné koně s klidným charakterem. Bylo je třeba je ovládat pouze jednou rukou, aby druhou mohl kovboj lehce pracovat. Jezdci často museli na koních překonávat velmi dlouhé vzdálenosti, a proto hledali bezpečný a pohodlná způsob jízdy, aby se jak jezdec, tak i kůň unavili co nejméně. Tak postupně vznikal westernový jezdecký styl (Hermsen, 1997). Kovbojové mezi sebou navzájem soutěžili v tom, kdo je lepší a obratnější. V současnosti je western sportem, který je předváděn pro diváky po světě. Původní disciplínu rodeo v současnosti doplňují i další druhy westernových disciplín (Edwards, 1992). 3.4.1 Vhodní koně pro westernový sport Je třeba, aby kůň, vhodný pro western měl klidnou povahu, byl pracovitý a schopný okamžitě reagovat na pobídky jezdce. Díky přísné selekci, kterou jezdci dříve uplatňovali na své koně, se ukázalo, že nevhodnějšími plemeny koní pro western jsou: American Quarter-horse, Paint-horse a Appaloosa (Hermsen, 1997). 3.4.2 Základní pravidla pro výběr westernového koně Ideální jsou široko posazené oči, což značí prostornou mozkovnu a dobrou schopnost prostorového vidění. Dále jsou důležité široké nozdry, které umožní koni nasát dostatek vzduchu do plic, jinak by docházelo k brzké únavě. Hlava by měla být nasazena na krk s čistým štíhlým hrdlem. Pokud je krk příliš dlouhý nebo naopak krátký, neumožňuje koni správné držení rovnováhy. Dle odborníků je ideální téměř dvojnásobná délka horní linie krku oproti spodní. Lopatka a její postavení má rozhodující vliv na krok koně. Velmi strmá či šikmá lopatka neumožňuje koni správnou mechaniku pohybu a tudíž takový kůň není vhodný pro westernové ježdění. Rozhodující je délka a úhel spěnky, který by měl být stejný s lopatkou, aby správně pohlcovaly nárazy a tím chránily nohy koně. Spustíme-li pomyslně kolmici ve středu lopatky, tak by správně měla 26

procházet středem holeně a spěnkou. Při čelním postoji jsou také nežádoucí sbíhavé popř. rozbíhavé postoje. V případě disciplín jako jsou cutting, reining, barrel race, atd. je velmi důležitý dobře utvářený kohoutek, jelikož pomáhá udržet sedlo na místě. Vysoký kohoutek doplněný správně šikmou bývá obvykle indikátorem velké kapacity plic, což značí velkou vytrvalost. Pokud je kohoutek níž než záď, potom má kůň pocit, jakoby chodil neustále z kopce. Pro správné posouzení stavby těla je dobré porovnat linie hřbetu a břicha. Výrazně kratší horní linie je podstatná proto, aby se byl kůň schopen správně podsadit. Podsazení zádi je základem pohybu westernového koně. K tomu jsou velmi důležitá silná záď a bedra. Je třeba sledovat výrazné osvalení na stehnech a bércích, krátkém hřbetě a pozvolně se svažující zádi. Pokud je záď příliš krátká, znamená to, že je tvořena krátkými svaly a neumožní koni prodloužit krok a tak došlapovat hlouběji pod trup (Lečíková, 2003). Při nákupu vhodného koně je také třeba přihlížet k věku koně, stupni výcviku, míře schopností jezdce a také dobře promyslet k jakému typu westernového ježdění chceme koně využívat. Dále je také dobré si zvážit, zda volit pro westernový sport hřebce, valachy či klisny. Hřebce je možné jezdit po připouštěcí sezóně, ale jsou pouze pro zkušené jezdce, klisny je možno jezdit pouze pokud nemá hříbata nebo je březí, z toho vyplývá, že nejvhodnější pro westernový sport je využívání valachů (web 7). 3.4.3 Organizace zastřešující jezdecký sport v ČR Hlavní organizace, která zastřešuje jezdecký sport v České republice, se nazývá Česká jezdecká Federace (ČJF). Je členem Mezinárodní jezdecké federace (FEI) a také Českého olympijského výboru (ČOV). Sdružuje přibližně 13 500 členů v 1600 jezdeckých klubech a eviduje kolem 7 500 sportovních koní. Zodpovídá za organizaci jezdeckých a mezinárodních soutěží na území ČR, distribuci finančních zdrojů, registraci jezdců, funkcionářů a koní a také vytváří právní rámec jezdeckého sportu. Pod její kompetenci spadají disciplíny: skoky, drezura, všestrannost, spřežení, voltiž, reining, vytrvalost a parajezdectví (web 16). V roce 2000 ČJF přijala reining jako první a zatím jedinou westernovou disciplínu, která je tak jako jediná vypisovaná na Světových jezdeckých hrách. 27

Mezinárodní reiningové závody jsou v současné době vypisovány společně s FEI a NRHA (National Reining Horse Association), která celosvětově sdružuje reiningové koně a jezdce. Vznikla roku 1966 a je pořadatelem nejuznávanějších reiningových závodů (web 17). 3.5 Charakteristika a vývoj westernových soutěží v ČR 3.5.1 Rozdělení westernových disciplín a jejich charakteristika dle WRC WRC, tedy Western Riding Club byl založen v roce 1989. Roku 1993 se stal zakládajícím členem F.E.W.I. (Evropský westernový spolek) do něhož následně přistoupilo Dánsko, Nizozemí, Maďarsko a Itálie. Následně byl roku 1996 zařazen do seznamu občanských sdružení v tělovýchově a sportu České Republiky jako samostatný sportovní svaz westernového ježdění. V roce 2004 byla vydána pravidla WRC ČR, která jsou pravidelně doplňována a přepracována (web 9). Systém tříd a kategorií: - Jezdci a koně se řadí do tříd - začínající, amatér, mládež a otevřená - postupně se mohou účastnit soutěží následujících kategorií: o D - veřejný trénink o C - vstupní soutěže pro začínající jezdce a koně o B - regionální soutěže s kvalifikací na mistrovství republiky o A - národní a mezinárodní soutěže Mistrovství dospělých a Mistrovství mládeže (web 8). Následující pojmy provedení při westernovém způsobu ježdění platí pro veškeré westernové disciplíny, při kterých se s těmito chody setkáváme: a) Krok (Walk) - přirozený chod s čistým 4taktem. Kůň se pohybuje v kroku přímo, je pozorný, má stejnou délku kroku, který odpovídá jeho velikosti a stavbě těla (pravidla WRC, 2012). V tomto chodu používá kůň své končetiny v následujícím pořadí: levá zadní, levá přední, pravá zadní, pravá přední. Tento pohyb se jmenuje laterální, což znamení střídání dvou končetin na jedné straně po sobě (Hermsen, 1997). 28

b) Klus (Jog-Trot) - měkký, prostorný, diagonální 2taktní chod. Kůň se pohybuje pravidelně z jednoho diagonálního páru na druhý. Jde o oboustranně stejný způsob chodu, při přímém pohybu kupředu. Střední klus, který nemůže jezdec pohodlně vysedět je považován za nežádoucí (pravidla WRC, 2012). Jezdíme-li v terénu, potom je tempo klusu vyšší a nazývá se Trot, který je pro koně méně namáhavý než Lope (Hermsen, 1997). c) Cval (Lope) - lehký rytmický chod v taktu. Koně provádí na levou ruku levý cval a naopak na pravou ruku pravý cval. Koně cválající do 4taktu nesplňují podmínky tohoto chodu (pravidla WRC, 2012). 1. Disciplíny zaměřené na přiježděnost a ovladatelnost koně Reining - jde o westernovou formu drezury - každá startující dvojice soutěží samostatně - jezdec by měl mít každý pohyb koně pod kontrolou (web8). - nejlepší kůň by měl ochotně následovat vedení jezdce bez znatelných pobídek a nechat se plně ovládat (web 8). - obsahuje celkem 12 úloh, za které je jezdec bodován od 0 do nekonečna. Plusové body jsou udělovány za plynulost, jemnost, schopnost, rychlost a přesnost provedení předepsaných manévrů při použití kontrolované rychlosti. Každá chyb vzniklá od začátku úlohy bude snižovat skóre. Popis prvků reiningové úlohy: Chůze do kolbiště, Sliding stop, Spin, Rollback, Kruhy, Couvání, Prodleva, přeskok, Cval středem a cval kolem kolbiště. - Reiningové úlohy mají odstupňovanou úroveň obtížnosti - začínající, lehký a těžký reining (pravidla WRC, 2012). Freestyle Reining - poskytuje možnost tvořivě využít prvků Reiningu a rozšířit je za pomoci hudby, která je zde povinná a choreografie - platí pravidla pro disciplínu Reining s výjimkou případů, které se v pravidlech řeší odlišně - časový limit je 4 minuty (web 8). - Povinné cviky Freestyle Reiningu jsou: a) minimálně 4 po sobě následující spiny vpravo 29

b) minimálně 4 po sobě následující spiny vlevo c) minimálně 3 stopy d) minimálně 1 přeskok zleva doprava e) minimálně 1 přeskok zprava doleva - Kostýmy jsou povoleny, ale nejsou povinné. Rekvizity, jsou povoleny, ale nesmí zakrývat rozhodčím pohled na koně. - Jezdci mohou být posuzování pouze při jízdě obkročmo, používat obou rukou (jako i jedné nebo žádné) a jakéhokoliv povoleného uždění, stejně tak mohou jet i bez uždění (pravidla WRC, 2012). Western Pleasure - jezdecké dvojice soutěží všechny najednou, dle pokynů rozhodčího dvojice předvádí po obvodu kolbiště postupně všechny tři chody - krok, klus, cval oběma směry - dobrý pleasure kůň má dlouhý, sebraný a plynulý krok rozumné délky. Hlavním ukazatelem je kvalita pohybů a shromážděnost chodů. - kůň by měl nést hlavu i krk uvolněně v přirozené poloze Je veden jezdcem na rozumně volných otěžích s lehkým kontaktem udidla a pod kontrolou (web 8). - Na závodech mohou být vypsány maximálně 2 třídy Western Pleasure: a) Western Pleasure senior - pro 6tileté a starší na páce b) Western Pleasure junior - pro mladé koně na páce, hackamore a kroužkovém udidle - pokud je vypsána jen jedna třída Western Pleasure, pak musí být otevřena pro všechny věkové kategorie, ale za níže uvedených podmínek: o koně senior (6tiletí a starší) musí být vedeni na páce o koně junior (3-5tiletí) mohou být předváděni na hackamore, kroužkovém udidle nebo na páce. - při obratu (změně směru) se musí koně točit dovnitř arény. Změna směru může být nařízena rozhodčím pouze v kroku nebo klusu (pravidla WRC, 2012). 30

Trail - posuzuje se práce koně na překážkách (se kterými se setkává při práci na ranči) s důrazem na chování, na pobídky jezdce a kvality chodu - každá dvojice soutěží samostatně - zvlášť se oceňuje styl a určitý stupeň rychlosti zdolání překážek za předpokladu zachování opatrnosti, schopnosti koní vybrat cestu trasou a ochotnosti reakce na jezdcovy pokyny u obtížnějších překážek - Trasa je nastavena tak, aby kůň musel mezi překážkami předvést všechny tři chody (web 8). - Musí být použito nejméně 6 překážek, z nichž musí být 3 ze sezamu povinných a 3 ze seznamu volitelných překážek. - Povinné překážky: o Otevření, projetí a zavření branky. Musí být použita branka, která neohrožuje koně ani jezdce. o Jízda nejméně přes 4 tyče nebo kavalety. Ty mohou být v přímce, do zatáčky nebo cik-cak a mohou být i přizvednuty. Výška překážek se měří od povrchu po vrchní linii kavalety. Vzdálenosti kavalet pro krok, klus i cval musí být následující: A. pro krok 40-60 cm, mohou být přizvednuty do 30 cm. Přizvednuté krokové kavalety by měly být nejméně 55 cm od sebe. B. pro klus 90-105 cm, mohou být přizvednuty do 20 cm. C. pro cval 180-210 cm, mohou být přizvednuty do 20 cm. o Překážky pro couvání - měly by být minimálně 70 cm od sebe, pokud jsou přizvednuty, musí být min. 75 cm od sebe. Účastník nesmí být žádán couvat přes pevné předměty jako dřevěné tyče nebo železné součásti překážek: 31

A. couvání mezi nebo kolem nejméně 3 značek B. couvání do L, V, U, Z, rovně nebo podobného tvaru. Mohou být přizvednuty, ale ne víc než 60 cm. - Volitelné překážky: o Vodní příkop (malý rybníček). Nesmí mít kovové nebo kluzké dno. o Slalomové překážky pro krok nebo klus. Pro klus musí být minimálně 180 cm vzdálené. o Přenášení předmětu z jedné části kolbiště do druhé (smí se používat jen předměty, které se dají v rozumné míře nést). o Jízda přes dřevěný most (min. šířka 90 cm a délka 185 cm). Most by měl být masivní, bezpečný a překonáván jen v kroku. o Oblečení a svlečení pláště proti dešti. o Vybrání a vložení materiálu do poštovní schránky. o Boční chod nad překážkou. Může být zvýšena maximálně na 30cm. o Čtverec z tyčí o délce 150-200 cm. Každý účastník musí do tohoto čtverce vstoupit. Když jsou všechny čtyři nohy uvnitř čtverce, jezdec by měl vykonat obrat dle nákresu a poté čtverec opustit tak, jak je předepsáno. o Může se použít jakákoliv jiná bezpečná a zvládnutelná překážka, která je schválená rozhodčím. Kombinace dvou nebo více překážek je možná. - Zakázané překážky: o Pneumatiky o Živá zvířata o Zvířecí kůže, zdechliny o Platové trubky o Sesedání z koně o Skok přes překážky o Houpací nebo pohyblivé mosty 32

o Vodní nádrž s plovoucími nebo pohyblivými částmi o Plameny, suchý led, hasicí přístroje, atd. o Polena nebo tyče naskládané na sebe tak, že mohou spadnout o Sesednutí a obejití koně - ground ties (pravidla WRC, 2012). - Extreme Trail - jedná se o novou disciplínu, která by měla být od roku 2014 zapsána v pravidlech WRC. Tato disciplína vznikla pod hlavičkou CETA - Czech Extreme Trail Association v roce 2013. Překážky vytvořené v Extreme Parku jsou zhuštěné do malého prostoru a navazují jedna na druhou. Tím vytvářejí extrémní podmínky, které by jezdci v přírodě takto pohromadě neměli šanci potkat (web 10). Western Horsemanship - posuzuje se jezdcova schopnost provádět v souladu se svým koněm sestavu manévrů, kterou rozhodčí minimálně hodinu před zahájením disciplíny - úloha by měla být prováděna přesně, s korektní polohou těla jezdce - všichni soutěžící musí na začátku vjet do kolbiště a poté pracovat individuálně, nebo každý soutěžící může pracovat samostatně již od vstupu do kolbiště - součástí disciplíny může být Western Pleasure (pro všechny účastníky nebo jen finalisty) - hodnotí se vzhled a sed jezdce, vzhled koně a výkon (web 8). - tuto disciplínu lze vypisovat ve třídě Open, Amatér a Mládež - bodování - soutěžící jsou hodnoceni v rozsahu 0 až 20 s ½ bodovým dělením. - chyby jsou klasifikovány jako malé, velké a závažné (pravidla WRC, 2012). 33