N á v r h u s n e s e n í S e n á t u P a r l a m e n t u ČR Senát Parlamentu České republiky s o u h l a s í s ratifikací Dohody mezi vládou České republiky a vládou Černé Hory o změně Dohody mezi vládou České republiky a federální vládou Svazové republiky Jugoslávie o vzájemné podpoře a ochraně investic, podepsané dne 3. června 2010 v Podgorice..
V l á d n í n á v r h, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Černé Hory o změně Dohody mezi vládou České republiky a federální vládou Svazové republiky Jugoslávie o vzájemné podpoře a ochraně investic, podepsaná dne 3. června 2010 v Podgorice
P ř e d k l á d a c í pro Parlament ČR z p r á v a Dne 3. června 2010 byla v Podgorice podepsána Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Černé Hory o změně Dohody mezi vládou České republiky a federální vládou Svazové republiky Jugoslávie o vzájemné podpoře a ochraně investic, podepsané dne 13. října 1997. Usnesením č. 1036 ze dne 17. srpna 2009 vyslovila vláda České republiky souhlas s jejím uzavřením. I. Na základě článku 351 Smlouvy o fungování Evropské unie (bývalý článek 307 Smlouvy o založení ES) je Česká republika povinna uvést všechny své mezinárodně právní závazky do souladu s komunitárním právem. S ohledem na tento závazek konzultovala Česká republika s Evropskou komisí, v rámci přípravy svého vstupu do Evropské unie, otázku kompatibility dohod o ochraně investic s komunitárním právem, přičemž tyto konzultace pokračovaly i po vstupu České republiky do Evropské unie. V případě, že by Česká republika nedodržela závazek vyplývající z článku 351 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) a neuvedla svoje mezinárodně právní závazky, do kterých vstoupila před svým členstvím v EU, do souladu se Smlouvou o fungování Evropské unie (dříve se Smlouvou o založení ES), vystavila by se hrozbě tzv. "infringement procedure" řízení pro porušení závazků z komunitárního práva, na jehož konci může být dotčenému státu uložena pokuta nabíhající každý den a to až do dne, kdy dojde k odstranění vytýkaného nedostatku. Při konzultacích označila Evropská komise za nekompatibilní ty dohody o ochraně investic, které neumožňují v souladu s články 57, 59 a 60 Smlouvy o založení Evropského společenství (dnes články 64, 66 a 75 SFEU) aplikovat rozhodnutí Rady EU přijmout ochranná opatření omezující volný pohyb kapitálu do a ze třetích zemí, pokud hrozí vážné obtíže při fungování hospodářské a měnové unie. Kromě toho jsou v nesouladu s komunitárním právem také ty dohody o ochraně investic, které neumožňují přijmout na základě článku 75 SFEU (bývalý článek 60 Smlouvy o založení Evropského společenství) a článku 215 SFEU opatření na ochranu základních bezpečnostních zájmů, mezi které patří rovněž opatření k ochraně zájmů vyplývajících z členství smluvní strany v celní, hospodářské nebo měnové unii. Dále dohody o ochraně investic uzavřené Českou republikou obsahují v zásadě příliš široký závazek poskytovat národní zacházení a doložku nejvyšších výhod, aniž by byl tento závazek doprovázen výjimkami ze zvýhodněného zacházení, které Česká republika poskytuje investorům ze zemí EU nebo zacházení, které EU poskytuje třetím zemím na základě mezinárodních smluv. Evropská komise v této souvislosti při konzultacích potvrdila nový text tzv. REIO klauzule, která pokrývá shora uvedené výhody, a která by měla nahradit dosavadní, příliš úzká, ustanovení o výjimkách z národního zacházení a doložky nejvyšších výhod. Výsledkem výše uvedených bilaterálních konzultací s Evropskou komisí byl návrh několika harmonizačních klauzulí, které by měly být do dohod o ochraně investic s nečlenskými státy EU doplněny s cílem dosáhnout jejich slučitelnosti s komunitárním právem. Následně byly prostřednictvím nót s konkrétními návrhy na úpravu dohod o ochraně 1
investic seznámeny i jednotlivé státy (tj. smluvní strany příslušných dohod o ochraně a podpoře investic). II. Na základě nóty, kterou Česká republika (prostřednictvím Ministerstva zahraničních věcí) zaslala Srbsku a Černé Hoře, se dne 25. října 2005 uskutečnilo v Praze expertní jednání ve věci renegociace Dohody mezi vládou České republiky a federální vládou Svazové republiky Jugoslávie o vzájemné podpoře a ochraně investic, v jehož důsledku došlo k přijetí Dohody mezi vládou České republiky a Radou ministrů Srbska a Černé Hory o změně Dohody mezi vládou České republiky a federální vládou Svazové republiky Jugoslávie o vzájemné podpoře a ochraně investic (dále jen Dohoda o změně Dohody ). V červnu 2006 došlo k rozdělení Srbska a Černé Hory na dva samostatné státy Srbsko a Republiku Černá Hora. Republika Černá Hora jako univerzální nástupce zaniklých států Srbska a Černé Hory a Svazové republiky Jugoslávie vyjádřila v červenci 2006 zájem o nástupnictví do procesu sjednávání Dohody o změně Dohody. Ministerstvo financí ČR zaslalo černohorské straně prostřednictvím Ministerstva zahraničních věcí ČR návrh Dohody o změně Dohody ve znění, které bylo dojednáno se zástupci bývalého státu Srbsko a Černá Hora. V listopadu 2007 byla Ministerstvu financí ČR zaslána nóta, v níž černohorská strana vyjádřila v zásadě souhlas s textem přijaté Dohody o změně Dohody s tím, že v nejbližší době zahájí vnitrostátní schvalovací proces. V rámci tohoto schvalovacího procesu byly černohorskou stranou provedeny některé změny v dojednaném textu, k jejichž konečnému vyjasnění a odsouhlasení došlo až v březnu 2009. Černá Hora všechny návrhy České republiky na harmonizaci dvoustranné investiční dohody uzavřené s bývalou Jugoslávií s právem Evropské unie akceptovala. Vedle zajištění souladu Dohody se závazky vyplývajícími z členství České republiky v Evropské unii, se podařilo dosáhnout i další změny Dohody v části týkající se řešení sporů mezi investorem a hostitelským smluvním státem, které zlepšuje postavení smluvních stran v oblasti mezinárodní ochrany investic. Předložená Dohoda obsahuje, v souladu s harmonizačními klauzulemi odsouhlasenými Evropskou komisí, následující změny Dohody mezi vládou České republiky a federální vládou Svazové republiky Jugoslávie o vzájemné podpoře a ochraně investic (dále jen Dohoda ): 1) Článek 3 Národní zacházení a doložka nejvyšších výhod Z pohledu komunitárního práva je nezbytné do dohod o ochraně investic přijmout dostatečně širokou REIO klauzuli, která by České republice umožnila poskytovat výhodnější zacházení jednak subjektům pocházejícím z ostatních členských států EU a dále subjektům ze třetích zemí, jimž je výhodnější zacházení poskytováno na základě mezinárodních smluv uzavřených EU se třetími zeměmi. Z toho důvodu byl na návrh České republiky zrušen odstavec 3 článku 3 Dohody a nahrazen novými odstavci 3 až 5: 2
3. Ustanovení o národním zacházení a doložce nejvyšších výhod podle tohoto článku se nebude vztahovat na výhody, které poskytuje smluvní strana na základě svých závazků jako člena celní, hospodářské nebo měnové unie, společného trhu nebo zóny volného obchodu. 4. Smluvní strana uznává, že závazky druhé smluvní strany jako člena celní, hospodářské nebo měnové unie, společného trhu nebo zóny volného obchodu zahrnují závazky vyplývající z mezinárodní smlouvy nebo dvoustranné smlouvy na základě vzájemnosti týkající se této celní, hospodářské nebo měnové unie, společného trhu nebo zóny volného obchodu. 5. Ustanovení této dohody nelze vykládat tak, že zavazují jednu smluvní stranu poskytnout investorům druhé smluvní strany nebo jejich investicím či výnosům takové výhody, upřednostnění nebo výsady, které může první smluvní strana poskytovat na základě mezinárodní smlouvy týkající se zcela nebo převážně zdanění. 2) Článek 6 Převody V souladu s články 64.2, 64.3, 66 a 75 SFEU (dříve čl.57.2, 59 a 60.1 Smlouvy o založení Evropského společenství) navrhovala Česká republika, aby v článku 6 Dohody upravujícím převod plateb investora do zahraničí, byl na úvod první věty odstavce 1 vložen následující text: Aniž jsou dotčena opatření přijatá Evropským společenstvím, Na základě této formulace bude moci Česká republika provádět opatření přijatá Radou EU podle článků 64.2, 64.3, 66 a 75 SFEU a omezit volný převod plateb ve vztahu k investorům druhé smluvní strany, aniž by však zároveň porušovala závazky vyplývající z dohody o ochraně investic. 3) Článek 11 - Základní bezpečnostní zájmy Požadavek na včlenění článku o základních bezpečnostních zájmech vychází z článku 75 SFEU, který umožňuje státům EU v případech předvídaných v článku 215 SFEU a postupem zde uvedeným učinit nezbytná naléhavá opatření vůči příslušným třetím zemím. Jedná se o postup Unie, pokud je předpokládán ve společných postojích nebo společných akcích přijatých podle Smlouvy o Evropské unii o společné zahraniční a bezpečností politice, který směřuje k pozastavení, omezení nebo úplnému přerušení hospodářských vztahů se třetími zeměmi. Dle článku 75 SFEU může Rada také přijmout opatření týkající se pohybu kapitálu a plateb. Česká republika je sice z mezinárodně právního hlediska oprávněna přijímat opatření na ochranu své bezpečnosti, veřejného pořádku a mezinárodního míru, bezpečnostní zájmy však v případě České republiky musí zahrnovat rovněž zájmy, které vyplývají z jejího členství v Evropské unii. Do dohod o ochraně investic je proto nezbytné vložit nové ustanovení, na jehož základě bude moci ČR přijímat opatření na ochranu svých bezpečnostních zájmů, které zahrnují rovněž zájmy plynoucí z členství ČR v EU, přičemž tímto jednáním nebude ČR porušovat závazky vyplývající z dohod o ochraně investic. S ohledem na výše uvedené se na návrh České republiky vkládá za článek 10 ( Použití jiných předpisů ) nový článek 11 Základní bezpečnostní zájmy : 1. Žádné ustanovení této dohody nelze vykládat tak, že je bráněno kterékoli ze smluvních stran přijmout kroky, které považuje za nezbytné na ochranu svých základních bezpečnostních zájmů, (1) týkající se trestných činů; 3
(2) týkající se obchodu se zbraněmi, střelivem a vojenskými prostředky a transakcím s jiným zbožím, materiálem, službami a technologiemi, které byli provedeny s cílem zásobovat vojenské nebo jiné bezpečnostní síly; (3) učiněné v době války nebo v době mimořádných událostí v mezinárodních vztazích, nebo (4) vztahující se k provádění národní politiky nebo mezinárodních dohod týkajících se zákazu rozšiřování atomových zbraní nebo jiných atomových výbušných zařízení nebo (5) v souladu se svými závazky podle Charty OSN kroky k zachování mezinárodního míru a bezpečnosti. 2. Základní bezpečnostní zájmy smluvní strany mohou zahrnovat zájmy vyplývající z jejího členství v celní, hospodářské nebo měnové unii, volném trhu nebo zóně volného obchodu. 4) Článek 9 Řešení sporů mezi smluvní stranou a investorem druhé smluvní strany Rovněž se české straně podařilo v rámci jednání týkajících se harmonizace Dohody s komunitárním právem prosadit nové znění (resp. doplnění) článku 9 odstavce 2 Dohody: Jestliže spor uvedený v odstavci 1 tohoto článku nebude takto urovnán ve lhůtě šesti měsíců od data, kdy investor předložil žádost o řešení sporu, je investor oprávněn předložit spor k vyřešení podle své volby buď Podstatou změny dosavadní právní úpravy je stanovení šestiměsíční lhůty pro smírné řešení sporu, která počíná běžet dnem doručení oznámení o zahájení sporu. Uvedenou šestiměsíční lhůtu pro smírné řešení sporu obsahuje i aktuální český vzorový návrh dohody o ochraně investic a tato lhůta je potřebná pro organizační zajištění obrany České republiky v případě zahájení sporu zahraničním investorem. 5) Článek 2 - Podpora a ochrana investic Na návrh druhé strany byl do článku 2 Dohody začleněn nový odstavec 3: Každá smluvní strana bude v souladu se svými právními předpisy, upravujícími vstup, pobyt a práci fyzických osob, a v dobré víře posuzovat žádosti investorů druhé smluvní strany ohledně vstupu a dočasného pobytu na jejím území za účelem jejich účasti na operacích týkajících se uskutečňování, rozvíjení, řízení, udržování, užívání, využití nebo nakládání s jejich investicemi. Jedná se o ustanovení, které představuje běžnou součást textu dohod o ochraně investic sjednávaných Srbskem a Černou Horou. Vzhledem ke skutečnosti, že toto ustanovení má deklaratorní charakter a nepředstavuje žádný nový závazek pro Českou republiku nad rámec současné vnitrostátní právní úpravy, souhlasila česká strana s jeho začleněním do stávajícího textu Dohody. III. Předložená Dohoda o změně Dohody vstoupí v platnost datem pozdější notifikace, potvrzující splnění příslušných vnitrostátních procedur pro vstup Dohody o změně Dohody v platnost. Dohoda o změně Dohody byla sjednána v českém, černohorském a anglickém 4
jazyce, přičemž všechna tři znění jsou autentická. V případě rozporů ve výkladu je rozhodující anglické znění. Předkládaná Dohoda o změně Dohody je v souladu s ústavním pořádkem a ostatními součástmi právního řádu České republiky, se závazky vyplývajícími z členství České republiky v Evropské unii, se závazky převzatými v rámci jiných platných smluv a s obecně uznávanými zásadami mezinárodního práva. Dohoda o změně Dohody, podobně jako původní Dohoda mezi vládou České republiky a federální vládou Svazové republiky Jugoslávie o vzájemné podpoře a ochraně investic, patří do kategorie smluv prezidentských. V souladu s článkem 49 Ústavy České republiky se proto Dohoda o změně Dohody po svém podpisu předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu a poté podle článku 63 Ústavy prezidentu republiky k ratifikaci. Uzavření a provádění Dohody o změně Dohody nebude mít dopad na státní rozpočet. V Praze dne 2010 Předseda vlády 5