FOLKLORNÍ SDRUŽENÍ JÁNOŠÍK BRNO ZPRAVODAJ č. 2/2005
Obsah: Naši jubilanti...4 Juraj Kováč...5 Ohlédnutí Rožnovská valaška 2005...6 Japonský soubor Saitama v Brně aneb beseda u cimbálu trochu jinak...7 Beseda u cimbálu s Japonkami z folklorního souboru Saitama...8 F Scéna 2005 rekapitulace...9 F SCÉNU zahájily rozpustilé Čertovinky...9 Pentla z Boršic má rezervy v cimbálové muzice...10 F Scéna 2005 je nabitá pozitivní energií...11 Valašský vojvoda z Kozlovic se trošku styděl...12 Cifra cifrovala s mladistvým odpichem...13 Zahraniční zájezdy VUS ONDRÁŠ...14 Znovu v Americe...14 Bleskový (vý)let do Bonnu...15 SRN, Oberammergau 24.6. 26.6.2005...16 VUS ONDRÁŠ v Holandsku...17 Premiéra Veselých dovedností...19 Ondráš se ve Veselých dovednostech přímo vyžívá...19 Veselé dovednosti...20 Taneční víkend s ONDRÁŠEM...21 Slávik Zpěváček 2005...23 Aktuálně Činnost VUS ONDRÁŠ v otázkách a odpovědích...25 Okouzlen(í) písní...30 Jaroslav Jurášek (1925 2005)...31 Kniha vzpomínek aneb střípky vzácného života...31 Co nás čeká od 1. prosince 2005 do 31.března 2006...34 VÁNOČNÍ VINŠOVÁNÍ S ONDRÁŠEM...34 PLESOVÁ SEZÓNA roku 2006...35 XII. reprezentační ples FOS JÁNOŠÍK Brno a VUS ONDRÁŠ Brno...36 Nabídkový list FOS JÁNOŠÍK Brno...38 Strana 2
Milí přátelé, naši stálí i noví členové, opět Vás všechny srdečně zdravíme. Léto už je za námi, další rok se chýlí ke konci. Taky se vám zdá, že to všechno ubíhá stále rychleji? V našem Zpravodaji Vám nabízíme ohlédnutí za tím, co jsme prožili, co se nám povedlo, co se nám nepovedlo, ale samozřejmě i to, co pro Vás chystáme a připravujeme pro budoucí období. Chceme s vámi zůstat i nadále v kontaktu a vítáme všechny vaše připomínky či náměty. Další číslo vyjde v polovině příštího roku, ale pokud máte přístup k internetu, sledujte naše webové stránky, které se snažíme maximálně aktualizovat a přinášet co nejčerstvější informace. Snad si z naší nabídky vyberete to, co je právě vám blízké a zůstanete nám příznivě nakloněni. Přejeme Vám do nadcházejícího období hodně pohody, elánu a dobré nálady a těšíme se na viděnou. Do Nového roku vám přejeme hlavně štěstí a pevné zdraví, ostatní už přijde samo. za všechny členy správní rady Hana Maděrová Strana 3
Naši jubilanti Pozvedáme symbolickou číši a ze srdce blahopřejeme přátelům a kamarádům, kteří v letošním roce oslavili významná životní jubilea. Našimi jubilanty jsou: Prof. Bohumil SMEJKAL Ing. Radomír GOLAS Libuše VYSKOČILOVÁ Romana NINGEROVÁ Róbert LACKO Aleš SMUTNÝ Jiří MACHAČ Vážení oslavenci, přejeme Vám do dalších let hlavně pevné zdraví, štěstí, pohodu, osobní i pracovní úspěchy a také hodně radosti z folkloru. správní rada FOS JÁNOŠÍK Brno Strana 4
Narukoval som nie z vôle mojej, ale z vôle zákona do staroterezínských kasární na Tabulaku v Olomouci. V prijímači nás bolo okolo dvetisíc Stredoslovákov. Asi tak po týždni musela každá čata ukázať dačo, čo sa malo podobať kultúrnemu programu. Aj keď som bol bez hlasu, ktorý som stratil pri odobierke vo Zvolene a v Závadke pri muzike, tak som spolu s mojím kamarátom Ferkom Maruškinom z Polomky zabával celý prijímač. Dohola vystrihaní obaja, hlavy nám viac svietili ako rozmýšľali, ale slová zneli z vyblednutých tvárí zúbožených vojačikov, ktorí viac pripomínali smrtky a nie pýchu armády sme spríjemňovali ťažký život novobrancom Takto začínal článek do připravované knihy 50 let vojenského uměleckého souboru Ondráš Jánošík, který přišel dopisem z Banské Bystrice, ze dne 29. 12. 2003 a jehož autorem byl pan Juraj Kováč Nikoho z nás by tehdy nenapadlo, že to bude dopis poslední a jeho vzácná návštěva na slavnostních koncertech v Rožnově pod Radhoštěm v červnu 2004, bude také našim posledním setkáním. Koncem letošních prázdnin nás tento velký folklorista, herec, choreograf, konferenciér, kolega, přítel a kamarád, ale hlavně jeden ze zakladatelů Vojenského souboru Jánošík v Olomouci, náhle opustil. Juraj KOVÁČ * 21.4.1934 Závadka nad Hronom 28.8.2005 Banská Bystrica ČEST JEHO PAMÁTCE! Strana 5
OHLÉDNUTÍ: Rožnovská valaška 2005 Na Rožnovku se vždycky moc těším. Škoda, že se letos počasí moc nevydařilo. Nejen, že pršelo, ale taky byla pěkná zima. To Valašce dost ubralo na kráse. Nedá se srovnat, když se díváte na program v Komorním amfiteátru (o amfiteátru Na stráni ani nemluvě) s tím, když se mačkáte v Janíkově stodole. Ale dobře, že je aspoň ta Janíkovka. Díky ní jsem mohl vidět aspoň některé z řady programů na které jsem se těšil. Obzvláště SĽUK se mi velmi líbil. Na všechny kamarády a známé jsem při svých povinnostech taky neměl dost času a že jich tam bylo požehnaně. No nevadí. Příští rok to snad bude lepší. Já sice toho času budu mít ještě míň než letos, ale věřím, že počasí se umoudří. To si pak bude moci každý divák pěkně zatleskat a každý účinkující se bude moci řádně předvést. No, už se na tu Rožnovku 2006 začínám těšit Petr Farmačka Festival Rožnovská valaška, tak jak jsem jej před lety poznala, byl armádní festival se vší parádou. Doneslo se mi, že v armádě nemá kultura příliš místa, a to se odráží i na festivalu. Zdá se mi, že postupně ztrácí lesk a slávu. Chtělo by to nějaký nový nápad, změnu, přizpůsobit se vývoji, který v tomto směru nastal v armádě. Samotnou organizaci festivalu považuji za docela dobrou. Ostatně soubory, které tam jezdí řadu let, snad ani není třeba příliš organizovat. Vzhledem k pravidelně se opakujícím programům všichni vědí, co a kde mají dělat. Za důležité považuji zajistit rychlou a spolehlivou informovanost souborů o náhlých změnách průběhu festivalu. Řešila jsem to poptáváním, které někdy vedlo k protikladným informacím. A nakonec to letošní ubytování jak to jen napsat? Nepovedlo se. Vlasta Vagaiová soubor Púčik, Brno Strana 6
Japonský soubor Saitama v Brně aneb beseda u cimbálu trochu jinak Japonský folklorní soubor, oslavující v letošním roce své kulaté 50. narozeniny, hodlá navštívit Českou republiku a nahlédnout tak i pod pokličku českého lidového umění. Soubor Saitama organizuje podobné výlety každým rokem a rádi by tak i letos uskutečnili něco mimořádného. Ve chvíli, kdy budou trávit čas v České republice by se rádi setkali se členy některého z místních souborů a vyměnili si tak taneční a lektorské zkušenosti a stejně tak se přiučili něco i z našich typických tanců. Takto formulovaný dopis jsme obdrželi (na doporučení pana Jiřího Pokorného, FoS ČR) počátkem ledna 2005 od londýnské cestovní agentury, která program japonského souboru v České republice zajišťovala. Dopis obsahoval i poměrně obsažný výčet kritérií, které bylo nutné zajistit. Jak to u naprosto dochvilných Japonců bývá, velice lpěli na přesném harmonogramu, rozpisu nejjemnějších detailů a dodržení veškerých kritérií. Přípravy na samotné setkání, které mělo proběhnout 25. května, tak začalo již koncem ledna. Ke spolupráci jsme přizvali Slovácký krúžek, který se do akce pustil s vervou a během samotného besedování vytvořil skvělou atmosféru, která se během společné folklorní dílny linula nad celým sálem Univerzity obrany a především se odrážela na usměvavých tvářích všech přítomných. Celá akce proběhla v příjemné přátelské atmosféře a žádný z aktérů večera neodešel s prázdnou. Někdo byl obdarován za své zdárné taneční a pěvecké výkony šátkem, jiný si za ovládnutí základů tradičních japonských tanců odnesl kimono. Naše ženy se však zahanbit také nedaly, drobounkým japonským návštěvnicím velmi chutnalo Na odezvu z japonské strany jsme nemuseli dlouho čekat, dostala se k nám hned na druhý den. V prvé řadě bych chtěl vyjádřit své velké DÍKY Folklornímu sdružení JÁNOŠÍK, souboru ONDRÁŠ a Slováckému krúžku za Vaše společné úsilí a vynaloženou tvrdou práci a vstřícnost. Taneční setkání bylo mimořádně úspěšné a velice si cením Vašeho nasazení a energie. Dnes ráno jsem od souboru obdržel Strana 7
mail, ve kterém se zmiňují, že byli naprosto ohromeni a fascinováni kvalitou a servisem, který jste poskytli. Velice si chválili muziku, kostýmy, tance jednoduše řečeno všechno!!! Věřím, že příprava byla nesmírně namáhavá a zdlouhavá, ale z fotek je vidět, že jste měli vše důkladně připravené a úsměvy na tvářích jsou toho důkazem. Tímto děkuji za zaslané fotografie, s radostí je pošlu mému japonskému kolegovi a souboru. Jsem si jist, že budou potěšeni! Celé setkání nám očima Slováckého krúžku popsala i Romana Ningerová a za její příspěvek nejen do zpravodaje, ale i ke zdaru celé akce velice děkujeme. Japonskému souboru SAITAMA ještě jednou a na dálku Domo arigato gozaimašta! Radek Odehnal Strana 8 Beseda u cimbálu s Japonkami z folklorního souboru Saitama 25. května 2005 se konala zcela neobvyklá beseda u cimbálu našeho Slováckého krúžku. Folklorním sdružením JÁNOŠÍK Brno jsme byli požádáni o spolupráci při výuce moravských tanců a pohoštění skupiny Japonek členek folklorního souboru Saitama. Byla to děvčata ve stáří tak od 40 do 70 let. Přípravu na toto setkání jsem zahájila už v březnu, kdy jsem začala shromažďovat seznam alespoň 30 chlapů, kteří by splňovali podmínku pro připuštění do sálu: věk 26 100 let a zároveň byli schopni tance! Někteří se hrnuli dobrovolně, jiné jsem musela dlouho přemlouvat, ale sešli jsme se a výuka slováckých tanců mohla začít. Přesně v 19 hodin vplula do sálu drobnými krůčky skupinka usměvavých malých dam, které rychle zaujaly místa u stolů a zvědavě čekaly, co bude. Na úvod se představila naše muzika a stárkovské páry v krojích a Japonky hned mohly vybalit svoje superrychlé fotoaparáty a kamery. Abychom trochu zpomalili ostrý start zábavy, bylo děvčatům nabídnuto malé pohoštění. A to byla příležitost, aby se ukázaly také naše ženy. Pokud se chtěly podívat, jak naši chlapi tancují! A ještě k tomu s Japonkami!, musely přinést krabici pečiva. A tak se sešly na jednom stole sladké i slané dobroty vánoční i velikonoční, koláčky hodové, svatební i dožínkové, boží milosti, vanilkové rohlíčky i máslové housličky. A po svačince vzhůru do tance. Vyučovaly se kyjovské skočné, Strání i polka a valčík.všichni tancovali jako o dušu, nejvíce juchal strýc Pavlík (86 let), který byl Japonkami nejvíc obletován. V průběhu večera jsme také připravili pro naše hosty nezapomenutelný zážitek: několik z nich se mohlo převléct do horňáckých a kyjovských dívčích krojů. Sukně se přitáhla tkanicí v pase, to šlo, ale do čižem by se vešly tak dvě drobné japonské nožky. A co teprve, když se objevily v krojích mezi svými kolegyněmi, to byl cvrkot fotoaparátů. Na oplátku nás Japonky zase naučily
několik jejich tanečků, znázorňujících různé pracovní činnosti. Teď jsme zase my zírali s otevřenou pusou na jejich noblesní a vláčné pohyby a snažili jsme se je napodobovat. Na závěr jsme obdrželi mnoho dárečků a pozorností a nastalo srdečné a dlouhé loučení. Vzpomínky na toto setkání budeme mít my, členové Slováckého krúžku a jistě i tanečnice z dalekého Japonska dlouho ve svých srdcích. Romča Ningerová Slovácký krúžek v Brně F Scéna 2005 rekapitulace Osmý ročník cyklu letních folklorních večerů se konal v termínu 23. 6. až 23. 7. 2005. Letošní účastníci F SCÉNY: 23. 6. 2005... VUS ONDRÁŠ Čertovinky 24. 6. 25. 6. 2005... Pentla Boršice 30. 6. 2. 7. 2005... VUS ONDRÁŠ To nejlepší (celosouborové představení) 7. 7. 9. 7. 2005...Valašský vojvoda z Kozlovic 14. 7. 16. 7. 2005...Cifra z Uherského Hradiště 21. 7. 23. 7. 2005...VUS ONDRÁŠ malé formy Hodnocení letošní F SCÉNY přenecháme tentokrát jiným nabízíme vám nejzajímavější recenze F SCÉNU zahájily rozpustilé Čertovinky Letošní osmý ročník letních folklorních večerů odstartoval za krásného počasí tradičně na nádvoří hradu Špilberk vystoupením Vojenského uměleckého souboru ONDRÁŠ, který nabídl své celovečerní Čertovinky. Je to volné taneční zpracování známé pohádky Boženy Němcové Čert a Káča asimilující jak známé lidové písně, tak původní ohlasově laděnou tvorbu. Protože jde o pohádku českou, ocitáme se nejprve nejspíše ve víru jihočeského folkloru, když se Strana 9
však Káča svého Čerta nechce pustit, ten s ní zavítá přes hory a doly až na Valašsko nebo na slovenskou salaš. Takže tu opět máme zajímavou procházku rozmanitými folklorními regiony. Čert a Káča á la ONDRÁŠ je poutavá pohádková suita o devíti číslech s názvy např. Klebetnice, Pekelné pastorále či Na salaši. Pod jejich choreografií, hudbou, případně i textem jsou podepsáni sice různí autoři (např. Martin Kovář, David Pavlíček, Zdeněk Vejvoda), ale celé pásmo působí naprosto kompaktně. Sám titul Čertovinky napovídá, že k vidu a sluchu přijde nemalá dávka zlobivé pekelné poťouchlosti, samozřejmě v porcích spíše humorných, ale své nezastupitelné místo tu má i lyrika a kontrastní ztišení, takže Čertovinky jsou nakonec stejně dovádivé jako poetické. A nebyl by to ONDRÁŠ, kdyby se v obou polohách necítil jako ryba ve vodě. Opravdu pohádka pro děti i dospělé s velevtipnými průpovídkami obou Čertovských rarášků, kdy se David Pavlíček i Martin Rezek stávají zároveň i konferenciérskými průvodci celým pěkně rozparáděným tanečním balábile. Před oficiálním zahájením čekalo diváky překvapení: v krátkém entrée se představil soubor Al Ramtha ze severního Jordánska, účastník letošního strážnického festivalu. V několika ukázkách z pokladnice domácího folkloru z našeho pohledu zaujal silným závanem exotiky, který se spíše než tanečním projevem připomínal pregnantním rytmem. Ne nadarmo tu proto také jednou z hlavních rekvizit byl buben, s nímž sólista vyváděl pěkné kousky, které dokázaly zabavit stejně uši jako oči. Byl to parádní večer. Vladimír Čech Pentla z Boršic má rezervy v cimbálové muzice Folklorní soubor Pentla z Boršic byl hostem Vojenského uměleckého souboru Ondráš na F Scéně 2005, VIII. ročníku festivalu letních folklorních večerů v Brně. Nádvoří na Staré radnici je o prodloužených víkendech již trvale vyhledávaným místem turistů, kteří zde rádi tráví pohodové letní večery při návštěvě Brna. Soubor předvedl taneční obrazy ze života moravské vesnice, provázené zpěvem a prokládané hudebními čísly stejnojmenné cimbálové muziky. Mladí členové taneční skupiny vkládali do svého výkonu radost z pohybu a z kreativních akcí, jako čistí amatéři se však nedokázali zcela uvolnit a zamaskovat obavy, zda vše vyjde tak, jak je nazkoušeno. Strana 10
Tyto projevy trémy však vzbuzovaly u diváků spíše sympatie. Pracovní motivy ze Slovácka (Vinohrad) byly líbezné a okouzlily nápadem, Čardášové variace z moravsko-slovenského pomezí měly jiskru (Čardáš), taneční konfrontace z moravsko-slovenských hranic (Pod Javorinů) stavěly vtipně na furiantství a soupeření mladých chlapců. Jiskra a touha se předvést v tom nejlepším světle však bohužel zcela chyběla cimbálové muzice pod vedením primáše Jakuba Špalka. Z jejich projevu bylo cítit únavu, zpěv byl citelně pod tónem a zvukově byl projev jednotvárný a toporně nepříjemný (cimbál). Proč tomu tak je, si musí uvědomit hudebníci sami a zapracovat na projevu tak, aby v příštím roce příjemně překvapili a byli taneční složce rovnocenným partnerem. Karla Hofmannová F Scéna 2005 je nabitá pozitivní energií Je vám smutno? Máte depku nebo jen tak náladu pod psa a nevíte co s tím? Jděte se podívat na víkendové letní folklorní večery na Staré radnici, které pořádá Vojenský umělecký soubor Ondráš. O tomto prodlouženém víkendu servíroval skutečně To nejlepší ze své produkce a nutno říci, že si účinkující dali jaksepatří záležet (řeč je o čtvrtečním večeru). Zcela zaplněný prostor nádvoří prozrazoval multikulturní publikum a tomuto faktu se pohotově přizpůsobili i umělci. Vstupní uvítání zaznělo nejen v angličtině a němčině, ale i ve francouzštině, italštině, polštině, ruštině, maďarštině a dokonce i v japonštině! Teprve potom přišla na řadu čeština a po ní i brněnský hantec. Vskutku světový rámec pro folklorní obrázky někdejšího lidového způsobu života a kultury Čech, Valašska, Myjavy, Korytné, Kopanic a to vše proložené výlety do folklorního bohatství Rumunska. Celý pořad působil jako jedno velké klání, koncert v původním slova smyslu, tedy předvádění se a vzájemné soupeření sólistů, cimbálové kapely, zpěváků i tanečníků. Perfektní technické vybavení účinkujících bylo využito nápaditou a vtipnou choreografií a podtrženo efektními kroji. Taneční kreace byly svojí precizností skutečně hodny profesionálů a téměř akrobatické výkony mužské části (Valašské točené), vtip (Straňanští obrázci) a furiantství mládí (Čert a Káča v podání Dagmar Podzemné a Radka Strana 11
Mokrého a Skočná) nenechaly nikoho v hledišti chladným. Soubor využil i efektní prvky, jako sólo pro zobcovou flétnu (Antonín Špaček) ve vlastní úpravě instrumentální skladby z Rumunska, hra na koncovku v melodiích z Valašské Bystřice (Lubomír Graffe), či předvedení krásně vyvedeného vozembouchu. Cimbálová kapela pod vedením Michala Gani excelovala především v instrumentálních číslech. Soupeření primášů (Michal Gaňa, Lubomír Graffe, Petr Král, Michal Ševčík) vyvrcholilo předvedením se všech členů houslové skupiny jako rovnocenných partnerů (U myjavských hudců, Hriňovský tanec). Ovace na otevřené scéně získal zaslouženě také cimbálista Antonín Horehleď za sólo na rumunské melodie. Při výkonu kapely je v neposlední řadě nutné ocenit i práci zvukařů. Amplifikace hudebních nástrojů umožnila odpoutat se od mikrofonů a využít celého jevištního prostoru při zachování vyváženého zvuku. Horší to již měli zpěváci, jejichž hlasový projev braly jen tři nepříliš kvalitní stojanové mikrofony na předscéně. Tak se pěvecká složka stala nejslabším článkem ve vystoupení, přesto je spravedlivé ocenit dívčí zpěv z Myjavy (Jarmila Hudečková), která musela svést nerovný, ale vítězný boj se zvony na Staré radnici. Domácí obecenstvo a stálí návštěvníci zaregistrovali jistě i to, že soubor přes zásah osudu neopustil jeho duchovní otec Jaroslav Jurášek, v jehož hudební úpravě se odvíjela některá čísla. Ondráš má dobré kořeny i zázemí, čerpá z kvalitních zdrojů a proto šíří kolem sebe pozitivní vztah k životu a světu. Lepší poslání umění si jistě nelze představit. Karla Hofmannová Strana 12 Valašský vojvoda z Kozlovic se trošku styděl F Scéna 2005, pořádaná Vojenským uměleckým souborem Ondráš, pokračovala o prvním červencovém víkendu vystoupením hosta z Kozlovic. Amatérský soubor, vedený primášem Zdeňkem Tofelem, má sice taneční, pěveckou a hudební skupinu, ale všichni zde umí všechno. Zpočátku se účinkující poněkud styděli a první čísla byla touto trémou poznamenaná. Viditelná ostýchavost však navodila u publika velkou míru sympatie, zejména nejmladší členové souboru tím působili roztomile a dojemně. Statečně však bojovali, postupně se atmosféra uvolnila a z opatrných a někdy i staticky působících počátků (dívčí sbor) přešli k číslům, ve kterých mohli uplatnit svoji přirozenost (Gdyňský
čardáš, Krmášová polka). Zcela se uvolnili ve zbojnické tématice a vrcholem večera se staly komické scény (Lendry, Pijácké o víně, Kořalkové), které se vyznačovaly vtipnou choreografií a fyzickou náročností. Hudební, taneční i pěvecké výkony byly přes značný věkový rozsah účinkujících vyrovnané a měly dobrou úroveň. Soubor slaví letos 35. výročí vzniku, ale hlásí se k tradici, založené v souvislosti se Slovanskou výstavou v Praze r. 1895. Dramaturgicky nejcennějším je pásmo her a tanců, které zapsal Leoš Janáček v hospodě U Harabiša v Kozlovicích a které bylo prezentováno v roce 1895 v Praze i o tomto víkendu na nádvoří Staré radnice. Valašský vojvoda si jím v Brně statečně vybojoval uznání a pochvalu publika. Karla Hofmannová Cifra cifrovala s mladistvým odpichem Posledním hostem letošní F Scény je uherskohradišťský folklorní soubor Cifra. Ze všech účinkujících letních folklorních večerů je právě on tu benjamínkem, ve srovnání s ostatními vlastně ještě takovým batoletem vzniknul teprve před šesti roky. Mládí Cifře sluší, radost pohledět. Důležitější je, že se nezapře nejen ve švarných postavičkách a miloučkých úsměvech, ale že je to znát i v hlasovém projevu, ve svěžesti témbrů, v zápalu instrumentalistů i ve vitalitě tanečního projevu. Když se sice Cifra ve čtvrtek začala na nádvoří Staré radnice roztáčet, nedoznala čardášově stylizovaná lidůvka Na kopečku stála, stejně jako dolňácký točený párový tanec V tom zeleným hájku, i výlet do Horňácka náležité vrtivé obrátky, spíše šlo o pohupování v bocích, kdy všechny figury připomínaly rytmické vlnění na jednom jediném místě. Jako by pódium bylo malé a všichni se tu tísnili a nemohli se proto náležitě rozhoupat. Pak ale přišly chlapecké hry Komáři se ženili (choreografie Martin Rezek) a rázem bylo jasno, že taneční švih kořeněný nemalou dávkou humorné nadsázky si právě řekl o slovo. A když byl nakonec dotěrný hmyz zapuzen veleúčinným sprejem, překvapené publikum nešetřilo hlasitým uznáním v salvách smíchu. Cifra samozřejmě dramaturgicky loví především ve svém regionu, tedy na Dolňácku, v Kopanicích, v Luhačovském Zálesí, ale láká ji i východní Slovensko. Strana 13
Šarišské tance z této ciziny pořad Od husliček k čižmičkám uzavírají a jsem přesvědčen, že si jejich závěrečné dovádivě rozohněné takty vždy vynutí opakování, stejně jako tomu bylo nyní při prvním z trojice brněnských večerů. Jmenovitě pochválit by si zasloužili všichni tři vokální sólisté: Petr Číhal, jinak primáš cimbálové muziky, Ivana Skálová i Jakub Tomala. A to za příjemně znějící hlasy, spolehlivou intonaci a vůbec celkově zdravě muzikantský projev. Vladimír Čech Zahraniční zájezdy VUS ONDRÁŠ Znovu v Americe FESTIVAL OF NATIONS TENNESSEE, PIGEON FORGE, DOLLYWOOD 2005 Část Vojenského uměleckého souboru ONDRÁŠ se ve zdraví vrátila 11. května 2005 ze svých cest ze Spojených států amerických, konkrétně ze státu Tennessee, městečka Pigeon Forge, kde se účastnila Festivalu národů. Rádi bychom Vám přiblížili, jak celá padesátidenní túra vypadala Cestovní horečka do vzdálených končin vypukla 20. března 2005 před půlnocí, kdy jsme se rozloučili s městem Brnem a ujížděli autobusem plným kufrů a pětadvaceti dychtivých Ondrášovců ku Praze. Z ruzyňského letiště jsme paty odlepili v ranních hodinách. Naše putování směřovalo do Paříže, kde jsme přesedlali pod křídla amerického Boeingu 737 a cesty v tu chvíli pokračovaly mílovými kroky V Atlantě (hlavním městě státu Georgia) jsme hladce přistáli v nočních hodinách tamějšího času, kde na nás již čekal coach (autobus), který nás po 5 hodinách cesty dopravil do našeho přechodného domova motelu Microtel Suites v městečku Pigeon Forge ve státě Tennessee. Pigeon Forge se nachází v údolí hor Great Smoky Mountains, které jsou proslulé svými oku lahodícími mračny a známé díky člověku nebezpečným medvědům. Dollywood, zábavní park, ve kterém se Festival národů konal, byl od našeho motelu vzdálen asi 15 minut cesty pro Ameriku typickým, žlutým schoolbusem. V parku se nachází osm divadel a pódií. Pro ONDRÁŠ bylo vyčleněno druhé největší divadlo zvané The Showstreet Palace s kapacitou pro 900 diváků, ve kterém jsme během naší padesátidenní účasti na festivalu odehráli a odtancovali 83 vystoupení, při kterých náš soubor zhlédlo přibližně 30 000 diváků. Vystupovali jsme 6 dní v týdnu, 2x až 3x denně. Strana 14
Na tomto mezinárodním folklorním festivalu Českou republiku společně s námi reprezentovala Dětská lidová muzika Notičky z Prahy. Festivalu se účastnily mimo jiné i soubory z Číny, Ekvádoru, Itálie, Litvy, Německa, Ruska, Srbska, Trinidadu a Zambie, takže pro návštěvníky Dollywoodu byla nabídka opravdu bohatá a pestrá. Součástí parku jsou horské dráhy, nejrůznější atrakce včetně vodních, vyhlídkový vlak, spousta malých obchodů se suvenýry a ve Spojených státech nikdy nechybějící stánky s občerstvením. Hamburgerů, pizz a barbecue jsme si užili nadmíru. Náš sedmitýdenní pobyt jsme si několikrát zpestřili večerními besedami u cimbálu v nedalekých, zato však pečlivě vybraných občerstvovacích stanicích (ve městečku Pigeon Forge vládne prohibice, pozn. autora). Snažili jsme se šířit slávu českého a moravského folkloru jak se patří a znovu jsme se přesvědčili, že si naše lidové umění najde bezpočet příznivců ve všech koutech světa. Klidným přistáním na ruzyňském letišti v Praze a příjezdem do Brna, kde nás s očekáváním vítali naši blízcí a kamarádi, jsme si uvědomili, že jsme zase o něco starší. O šest hodin. za kolektiv účastníků zájezdu Radek Odehnal Bleskový (vý)let do Bonnu Že je VUS ONDRÁŠ souborem vojenským a navíc mezinárodně uznávaným, se ukázalo mimo jiné i tím, že měl tu čest se podílet na zajištění hlavního plesu Bundeswehru Ball des Heeres v Bonnu dne 17. června 2005. Byla to velmi příjemná akce a to hned z několika důvodů. Přeprava do Bonnu byla zajištěna letecky tam i zpět, ubytování a stravování v prostorách kasáren nejvyššího německého vojenského velení bylo pro všechny účastníky jedinečným zážitkem a prostory hotelu, ve kterých se ples konal, předčily svým luxusem veškerá naše očekávání. Strana 15
Nezapomenutelným zážitkem byl i průběh samotného plesu. Byli jsme velmi mile překvapeni příjemnými odezvami na naši produkci, ale dech nám vyrazilo především to, s jakým nadšením se hosté plesu bavili taneční parket nestačil a byl stále doslova přeplněn. Při našem dotazu nám bylo vysvětleno, že v Německu začíná plesová sezóna až v květnu a že návštěvníci jsou doslova natěšeni na tento typ zábavy. Zkrátka jiný kraj jiný mrav VUS ONDRÁŠ v Bonnu rozhodně nezklamal a se ctí reprezentoval naši armádu i Českou republiku. Důkazem je poděkování a slova obdivu nejvyšších představitelů německé armády, která máme zaznamenána i v naší kronice. Hana Maděrová SRN, Oberammergau 24.6. 26.6.2005 Ještě neskončil společenský večer zahajovacího koncertu a vystoupení v rámci projektu F Scéna 2005 na hradě Špilberk v Brně a už jsme seděli v autobuse, který nás měl přepravit do Bavorska v SRN, kam jsme byli pozváni představiteli vzdělávacího střediska NATO School Oberamergau. 25. 26. 6. 2005 zde probíhaly místní oslavy StrassenFestu (Street Fest) u příležitosti otevření nového moderního učebního pavilonu za účasti mnoha významných osobností veřejného i vojenského života všech států aliance. Ubytování pro náš soubor bylo připraveno v kasárnách Bundeswehru, v malebném městečku Murnau přibližně 20 km od Oberammergau. Po našem příjezdu do Oberammergau na nás již čekal pplk. Ing. Karel EMMER s manželkou, kteří se o nás po celý průběh našeho pobytu v SRN vzorně starali a za což jim i touto cestou děkujeme. V pátek 25. 6. 2005 ve 20.00 hodin proběhlo naše první vystoupení v překrásném Kulturním domě Oberammergau. V první části večera vystupoval VUS ONDRÁŠ a v druhé části proběhlo vystoupení vojenské hudby armády Rakouska. Diváci zcela zaplněného hlediště se jen těžce loučili s Ondrášem. Vystoupení našeho souboru v nich zanechalo nezapomenutelné dojmy. O přestávce, která byla před zahájením druhé části večera, mi děkovali za to, co Ondráš na pódiu předvedl a obraceli se na mě s dotazy, zda vystoupení Ondráše bude pokračovat i následující den. Strana 16
V sobotu 26. 6. 2005 jsme v 10.00 hod., společně s místním souborem a vojenskou hudbou armády Rakouska a Maďarska, byli připraveni k provedení slavnostního průvodu centrem Oberammergau. Ondráš byl vždy vítán s velkými ovacemi. Po ukončení průvodu jsme pro naše obdivovatele měli připravena tři vystoupení na pódiu, které jako jediné bylo situováno v samotném centru dění. Musím přiznat, že předcházející večer jsme si obyvatele Oberammergau a všechny účastníky StrassenFestu, kteří se na nás přišli podívat, rozhodně získali, protože naše vystoupení ještě nezačalo a okolo našeho pódia již bylo plno a všichni jen čekali, čím překvapíme, s čím novým se ukážeme. Po každé části svého vystoupení sklízel Ondráš bouřlivé ovace. Vždy, když mi někdo z místních sděloval své dojmy, chytal se za srdce a bylo cítit dojetí. Vše jednou končí a tak i my jsme se museli vrátit zpět domů, do České republiky, do Brna. Na vystoupení v Oberammergau budeme všichni velice rádi vzpomínat, setkali jsme se tu s velice příjemnými a vstřícnými lidmi, kteří už vědí, kdo je to Ondráš a poznali Českou republiku zase z trochu jiné strany. mjr. Petr Műller VUS ONDRÁŠ v Holandsku A opět je to tady Tedy spíš je to tady. Po více než pěti letech jsem se stal účastníkem zahraniční služební cesty a dokonce jsem dostal tu důvěru, abych byl vedoucím celé akce. Cesta začala již mnoho dní předtím vyřizováním formalit díkybohu jedny z mála papírů, které šly mimo mne. V den odjezdu (bylo úterý 9. 5.2005) jsme vyjížděli v 05.00 hodin. Do poslední chvíle jsme se modlili, aby pro nás přijel jiný autobus, než SORka. Ta totiž byla jistotou hyperrychlé jízdy po německých dálnicích 80 km/h (jak uběhne osmsetkilometrová jízda po dálnici touto rychlostí, netřeba rozebírat). Nechtěné se stalo skutečností a SORka nás přijala s otevřenou náručí. Po naložení všeho materiálu a několikerém dotazu máte každý svůj pas?, který jsem obměnil ještě dotazem, zda ho každý má platný (nutno podotknout, že několik tváří přitom zesinalo, ale záhy, po usilovném listování, se rozzářilo jako právě vyšlé slunce), jsme opustili tradičně šedou armádní bránu a vydali se vstříc barevným dobrodružstvím. Cesta zeměmi moravskými a českými probíhala dobře a celkem i rychle (u nás lze vyždímat ze SORky maximum) a i muzikanti, proti svému tradičnímu zvyku po prvních 20 minutách se ze zadních řad ozývá ČURÁÁÁT byli ukáznění a nezvykle tiší. Asi v polovině cesty jsem si začal posílat SMSky s kontaktní osobou v Aachenu. Původní příjezd měl být v cca 17 hodin, ale skutečnost byla o 3 hodiny horší. Osobně mě zaskočil přechod mezi Německem a Nizozemskem, když jsme byli v Německu a hups sjezd z dálnice a byli jsme v holandském Aachenu. Najít hotel a zároveň místo účinkování už nebylo složité. Ubytovali jsme se a celkem v klidu šli spát (mluvím Strana 17
za sebe). Další den ráno jsme si po snídani upřesnili časy pro srazy. Umělci vyrazili na čerstvý (téměř ledově čerstvý) vzduch. Já jsem se si krátil chvíli povídáním se zástupcem české strany taky kapitánem a taky logistikem. Přitom jsme přerovnávali stoly, propagační materiály atd. Před obědem si nastoupily krojované páry do dveří, aby vítaly všechny hladové příslušníky spřátelených armád douškem tradiční české Becherovky tu dovezli provianťáci od VOLAREZY. Při obědě (byl to běžný oběd), který se vyznačoval pouze představením české tradiční kuchyně, naši muzikanti hráli, za což od stolovníků sklidili decentní potlesk. Náš odložený oběd přišel na řadu až pozdě, po 14. hodině. A pak hurá všichni do města na nákupy. Já jsem se krátce zdržel, abych zaplatil ubytování. Poté jsem vyrazil do města taky. Bylo sice chladné, ale krásné slunečné odpoledne. Prošel jsem Aachen. Obdivoval jsem pořádek, řád (i když chodci a cyklisté si se semafory a přechody hlavu lámou jen o trošku víc než u nás) a pohodu na ulicích a tradiční architekturu rodinných domků. Překvapilo mne, že v oknech rodinných domků spíš by se jim mohlo říkat výkladní skříně, které byly jen metr až dva od chodníku se nepoužívají žádné clonící prvky, takže dokonce bylo vidět skrz celý dům. A jak tam měli naklizeno V místních obchodech jsem se nějak domluvil (Holanďané plynule přecházeli z jejich nářečí do angličtiny, moje angličtina sama přecházela do ruštiny a němčiny), i když jsem byl nabídkou mírně rozladěn a těžko se mi vybíraly drobnosti pro manželku a dcery. Faktem je, že jsem byl hrdý, když jsem říkal, že jsem z České republiky a řada obchodníků reagovala velmi pozitivně. Po návratu jsem lehce povečeřel. Poté začal Večer pod českou vlajkou, což je tradice, pravidelně se opakující a při které každá země, která má ve středisku velení v Aachenu své zástupce, představuje svou zemi a snaží se nalákat k návštěvě. Pro celou akci bylo od některých českých funkcionářů mírně typické co krok, to nápad. Oproti našim akcím zde chyběl zřejmý a konkrétní scénář. Taneční páry toho moc neodtancovaly a muzikanti byli nuceni se střídat s místním DJem. V určitý moment, právě když jsem se rozhodl konečně okoštovat z rautového stolu, protože velící zástupce české strany generál Maleninský rozdával drobné dárky, jsem byl vyzván, což jsem vůbec z ústraní nezaznamenal, k převzetí pamětního listu. Až na druhou výzvu jsem se chytnul a převzal zarámovanou památku. Akce skončila po půlnoci a spát jsem šel poté, co nám generál Maleninský poděkoval a jeho choť při děkování řekla: já su taky z Brna. Svět je malý Druhý den jsme brzo vstali a v 8.00 vyrazili směrem na východ. Domů. kpt. Zdeněk Bahenský Strana 18
Premiéra Veselých dovedností Zpravodaj FOS JÁNOŠÍK 2/2005 Ondráš se ve Veselých dovednostech přímo vyžívá Vojenský umělecký soubor Ondráš má další celovečerní titul. Jmenuje se Veselé dovednosti a k premiérovému křtu došlo 8. září 2005 v Kulturním centru Semilasso v Brně. Místo konání nebylo zvoleno náhodně bylo totiž vybráno u příležitosti 100. výročí povýšení Králova Pole na město. Jak název pásma o šestnácti číslech napovídá, k vidu a sluchu přišly tentokrát především melodie a rytmy plné radostné hravosti, ba až dovádivosti a dobromyslné škádlivosti. S každou novou premiérou Ondráše si jeho vedení a četné zástupy fanoušků kladou otázku je to krok vpřed?. V tomto ohledu nekritickým optimismem dvakrát hýřit nebudeme. Ostatně hned vstupní U myjavských hudců, ale i Szék nebo tanec Babský více či méně těží z toho, co snad nechybí v žádném obdobně skládačkovém ondrášovském programu. Na druhé straně je však také pravda, že uši a oči si vždy přijdou na své. Soubor se představil ve své profesionální sestavě, přičemž nutno zdůraznit, že profesionalita nezůstala jen na papíře, nýbrž že přímo z jednotlivých výkonů čišela. Orchestr lidových nástrojů pod vedením Michala Gani muzicíruje s takovým nasazením a odvazem, že to doslova zvedá ze židle. Sóloví houslisté Michal Gaňa, Lubomír Graffe, Petr Král a Jan Pustka jsou jistě smyčcoví ekvilibristé, ale obdobnými superlativy bychom mohli ověnčit i klarinetové sólo Martina Ventrči v koncertní exhibici Zasadil sem čerešenku nebo stejně střižené sólo na cimbál Zdenka Černáka v Šarišské rapsódii. I choreografie, pod nimiž je v drtivé většině podepsán Vlado Marušin, většinou nezapřou nápaditost, vtip a leckdy i humornou pointu, což pětice párů dokáže zúročit snad bezezbytku. Pokud jde o konkrétní výtky, připomeňme alespoň, že jsme tentokrát nebyli vždy svědky stoprocentně přesné intonace pěvců, ani srozumitelnosti zpívaného slova, na což doplatil zejména zpívaný tanec Babský. Za nejdiskutovanější složku nového programu lze pak považovat průvodní slovo Martina Rezka, které rozhodně není z nejnápaditějších a navíc zavání podbízivostí. Dotyčný, jinak excelentní tanečník a jindy i skvělý choreograf, jako by si toho snad byl i vědom: když v kaskádě vypočítávaných dovedností narazí na ty intelektuální, s nadhledem Strana 19
podotkne, že to právě jeho parketa není a že půjde raději tančit. Škoda, že není důsledný. I přes drobné vady na kráse dokáží Veselé dovednosti veškeré chmury spolehlivě zaplašit. Je pak jen otázkou ondrášovské dramaturgie, chce-li mít takových pásem pět, deset nebo dvacet, či vydá-li se na nějakou neprošlapanější cestu. Vladimír Čech Veselé dovednosti Premiérový celovečerní pořad profesionální části VUS ONDRÁŠ, jehož premiéra proběhla v září letošního roku v netradičních prostorách Kulturního centra Semilasso v Brně, byl dlouhodobě avizován jako nová cesta či nový směr další práce souboru. Ze svého pohledu si ho dovolím rozdělit na tři zastavení. Zastavení první: Orchestr lidových nástrojů Ač nejsem znalcem intonačního zákulisí a noty jsou pro mne pouhé vlaštovky na drátech, musím uznat a smeknout před výkonem celého tělesa. Michal Gaňa, coby kormidelník, v jeho čele zářil. Ale rozhodně nebyl sám, uznání patří celému orchestru, všem sólistům, všem muzikantům. Díky divadelnějšímu pojetí koncepce autora pořadu Vlado Marušina bylo nejen co poslouchat, ale bylo i nač se dívat. Zastavení druhé: Taneční skupina Vůbec nehodlám posuzovat úroveň choreografií či způsob zpracování materiálu. Někoho mohlo překvapit, jiného potěšit, dalšího rozladit, možná i rozezlít ale to je vždy a všude. Řídím se důkladně heslem: Sto lidí sto chutí. Každý máme přec svůj oblíbený šálek čaje. Především jde vždy o záměr autora, jak materiál uchopí, jak zpracuje, jak přesvědčí a zda výsledek splní jeho očekávání. Na tanečnících je pak to, jak celou věc podají. Divák posoudí. Za sebe musím říci, že můj šálek čaje to zrovna není. Přes veškerou snahu a dobrou vůli byla patrná jistá křečovitost tanečníků, zbytečné přehrávání hereckých etud hraničících až s pitoreskností (Babský tanec, Hospoda) a musím se pozastavit i nad krojovými doplňky. Snad dobrá myšlenka Tyroláka v českém tanci či džínová bunda v Kohoutech mi zůstala bohužel utajena a nezodpovězena. A rozhodně nejsem sám. Zastavení třetí: Průvodní slovo Dalo by se říci a recenze to potvrzují, že zde bylo největší úskalí celého programu. S politováním musím potvrdit plnou oprávněnost tohoto názoru. Strana 20
Nesourodost, rozpačitost a drobná podbízivost slova posunula celý program do jiného světla. Nelze však již souhlasit s tím, že veškerá odpovědnost padá na hlavu průvodce večera Martina Rezka. Důležité je vždy zadání, až poté může následovat tvůrčí realizace Co napsat závěrem? Dle aplausu téměř domácího publika lze usuzovat, že program se většině přítomných líbil. Každý z vystupujících se snažil prodat maximum svých dovedností. Za sebe musím konstatovat, že jsem objevil dobré nápady, ale také diskutabilní záležitosti. Rozhodně jsem však nenašel avizovanou novou cestu, tu je potřeba hledat dál. David Pavlíček Taneční víkend s ONDRÁŠEM Úvodem mi dovolte malou rekapitulaci. V září 2003 proběhl první Taneční víkend s Ondrášem. Po dobu dvou let se tato akce dostala do povědomí široké folklorní veřejnosti. Uskutečnilo se celkem 6 víkendů s různým regionálním zaměřením. Frekventanti měli možnost seznámit se s tanci z oblasti Sedmihradska, Zemplína, Podpoľania, Moravských Kopanic a Horehronia. V červnu loňského roku jsme museli pro malý zájem zrušit víkend s výukou tanců z Chodska a Plzeňska. Poslední uskutečněnou akcí byl letošní říjnový seminář, rozvíjející všestrannost tanečníka. I když se domníváme, že můžeme hodnotit celý záměr tanečních víkendů velmi kladně, nemůžeme a ani nechceme usnout na vavřínech. Na nedávném jednání správní rady našeho sdružení jsme podrobně rozebírali celou koncepci a zaměření akce. Zamýšleli jsme se nad regiony, lektory, způsobem výuky, rozšířením nabídky pro zúčastněné a podobně. Také název TANEČNÍ VÍKEND S ONDRÁŠEM byl předmětem diskuse. Původní záměr, ukázat zájemcům jak se pracuje v Ondráši (což je uvedeno i na přihlášce), se nám postupem času nějak z celé koncepce vytratil. Jednotliví lektoři, kteří semináře vedli, neměli zájem, aby jim tanečníci z Ondráše pomáhali. Ať už s rozcvičkou nebo s předtancováním. Dá se tedy říci, že pokud se někdo z Ondráše víkendu zúčastnil, pak jako řadový tanečník frekventant, samozřejmě s povinností úhrady kursovného. Také ve vedení souboru se často hovořilo o tom, kdo je vlastně hlavním organizátorem akce, zda VUS ONDRÁŠ nebo FOS JÁNOŠÍK Brno. Protože nás k další práci inspirují velmi dobré ohlasy od zúčastněných, máme velký zájem v těchto tanečních seminářích pokračovat i v dalším roce. Ptáte se co se tedy změní a co můžete čekat? Strana 21
Několik postřehů z poslední besedy s účastníky Tanečního víkendu s Ondrášem, který se uskutečnil 1. 2. 10. 2005 na Klubu Univerzity obrany, Šumavská 4, Brno: o jaké regiony je zájem? Valašsko, Lašsko, Terchová, Goral, cikánské tance a točivé tance různých regionů. uskutečnit seminář, který spojí více regionů v jeden celek. Např. 3 regiony v průběhu tří tanečních dnů, s možností porovnání stejného prvku v jednotlivých tanečních oblastech apod. organizovat jeden večer Besedu u cimbálu, případně spojit s některou folklorní akcí mimo Brno, kterou by nám případně nabídli přímo frekventanti. pokud je to možné, předem upozornit na taneční náročnost probíraného regionu, vhodnost nácvičného oblečení i obutí apod. zlepšit emailovou komunikaci a to nejen v případě tanečních víkendů, ale i dalších pořádaných akcí VUS Ondráš nebo FOS Jánošík. Úkoly pro FOS JÁNOŠÍK Brno jako hlavního organizátora: vybrat vhodné regiony pro rok 2006, oslovit kvalitní lektory, stanovit termíny upozornit již v letáku jaká bude taneční náročnost, zda pro úplné začátečníky nebo pokročilejší znovu prodloužit taneční víkend již od pátku, začít večerním nácvikem, případně společenským seznamovacím večerem nebo jinou společnou akcí zajistit rozšíření stravy o snídani a svačinu pro všechny účastníky kurzu zamyslet se nad zprostředkováváním ubytování, případně zvýšit cenu za osobu a noc, vzhledem k ekonomickým požadavkům Základní školy, kde ubytování zajišťujeme řešit otázku zvýšení ceny kursovného za celou třídenní akci Věříme, že se nám podaří všechny problémy zdárně vyřešit a Váš zájem o tuto akci bude stejný i v příštím roce. Tak tedy na viděnou na dalším TANEČNÍM VÍKENDU S ONDRÁŠEM nebo snad JÁNOŠÍKEM? Pavlína Huráková Strana 22
Slávik Zpěváček 2005 Zpravodaj FOS JÁNOŠÍK 2/2005 V sobotu 8. října 2005 se ve velkém koncertním studiu Slovenského rozhlasu v Bratislavě konal pod záštitou Petra Dvorského jubilejní 5. společný koncert vítězů celoslovenské dětské soutěže v interpretaci lidových písní Slávik Slovenska 2005 a obdobné celostátní soutěže v České republice Zpěváček 2005. Koncertu se zúčastnilo sedm sláviků ze Slovenska, sedm zpěváčků z České republiky a hosté z Maďarska, Bulharska a Rakouska. Dětem v závěru zazpívali za doprovodu Orchestru lidových nástrojů Slovenského rozhlasu Bratislava s primášem Miroslavem Dudíkem a Orchestru lidových nástrojů VUS Ondráš Brno pod vedením primáše Karla Martiše také Terezie Kružliaková Babjaková, Ján Babjak, Marin Babjak a Peter Dvorský. Největšího aplausu u přítomných dïváků, mezi nimiž byla řada vzácných hostů nejen ze Slovenska, ale také z České republiky, získali Zlatý zpěváček 2005 Libor Macháček a Slávik Slovenska 2005 Lenka Spodniaková. Svými uměleckými výkony ovšem zaujaly pozorné publikum všechny účinkující děti. Na závěr celého programu společně s dětmi zazpíval slovenskou lidovou píseň Lúčenie, lúčenie přední operní zpěvák a garant obou soutěží Peter Dvorský. Ten v besedě po koncertu k dětem a rodičům promluvil slovy: Dnešní večer byl zajímavou a inspirativní dětskou hrou. Představily se nám děti několika národů, kterým je lidová píseň blízká a pěstují si ji jako symbol své národní identity. Když jsme před pěti lety vytvářeli dnes již pevné pouto spolupráce s českými kolegy a vznikla tato příležitost, aby slovenská a česká lidová píseň stály dále věrně při sobě, netušili jsme, že se k nám do kola za několik let přidají další přátelé. Je to dobré znamení a příslib do budoucnosti. Pořadateli společného koncertu Slávik Zpěváček 2005 byli členové Přípravného výboru Slávika Slovenska, Folklorní sdružení České republiky, Slovenský rozhlas, Folklorná únia na Slovensku, Český rozhlas za finanční podpory Ministerstva kultury SR. Mediálně vypomohli v ČR: Český rozhlas, Radio Proglas, Mediatel Zlaté stránky, Dětská tisková agentura a Moderní venkov. František Synek, 9. října 2005 Strana 23
Strana 24
AKTUÁLNĚ: Činnost VUS ONDRÁŠ v otázkách a odpovědích Haně Maděrové odpovídal na otázky šéf uměleckého provozu Čestmír Komárek 1) V čem spočívá jedinečnost Vojenského uměleckého souboru ONDRÁŠ? To je velmi rozsáhlá otázka, jedinečnost našeho tělesa je v mnoha ohledech velice zajímavá. Budu se snažit v pár bodech vysvětlit: jediné poloprofesionální umělecké těleso tohoto druhu v naší republice, které zřizuje Armáda České republiky. Po ukončení vojenské základní služby (31. 12. 04) je Ondráš a jeho profesionální část složena z vojáků z povolání a občanských zaměstnanců. Amatérská část souboru, tak jako u jiných neprofesionálních těles (pěveckých sborů, tanečních a divadelních souborů), je složena z řad mladých lidí, kteří studují nebo pracují v Brně. Láká mě porovnat naše možnosti s divadelním profesionálním prostředím. Když se hlouběji zamyslím uvedu pár příkladů odlišností: - Kamenná divadla mají svůj divadelní stánek, zkušebny odpovídající divadelním potřebám, technické pracovníky, pracovníky v zákulisí (garderobiérky, rekvizitáře, inspicienty apod.), v oblasti řízení ředitelství, obchodní, ekonomické, propagační a organizační pracovníky, bez kterých není zajištěn řádný chod daného divadla či uměleckého tělesa. - soubor Ondráš se snaží zpracovávat taneční, hudební představení velkého rozsahu v malých počtech pracovníků. Většina zaměstnanců v umělecké části souboru vykonává současně více funkcí, než jen umělecké. Např. tanečníci vykonávají zároveň práci s krojovým materiálem, hudebníci si vedou sklady, přepisují noty apod. 2) Jak se daří souboru v nových podmínkách zejména po odchodu vojáků základní služby? Ukončení vojenské základní služby nás zasáhlo v mnoha směrech. Chlapci záklaďáci nejen tančili, hráli a zpívali, ale drželi službu na našich vchodech, uklízeli, připravili a likvidovali technicky náročná představení, pracovali ve skladech apod. Chlapci vojáci vykonávali i určité funkce a tím nahrazovali potřebné zaměstnance v běžném chodu souboru (propagace, sklady, technické pracovníky - zvuk, světla, jeviště a další), to vše v dnešní době musí řešit zaměstnanci souboru v nezměněných počtech. Na akce většího rozsahu jsme dnes nuceni jednorázově najímat externí spolupracovníky. Strana 25
Strana 26 V letošním roce celý organizačně-umělecký provoz souboru mapujeme a chceme jej počátkem roku 2006 vyhodnotit a přeorganizovat strukturu činnosti souboru tak, abychom mohli co nejdříve zajistit takové podmínky k práci, abychom naplnili představy o naší budoucí činnosti i požadavky našich nadřízených. Na konkurzy, konané pro vojáky základní služby, které jsme organizovali, chodilo vždy dostatek zájemců, neměli jsme problém s chlapci - vojáky v taneční a hudební části. Ukončením povinné vojenské základní služby nám tato přednost před jinými tělesy (ať amatérskými či profesionálními) byla odňata. Potýkáme se s problémem hlavně v taneční skupině, kde začínáme pociťovat nedostatek chlapců tanečníků. Na konkurzy do profesionální části je zájemců z řad dívčí populace dostatek, ale dívčí protějšek tedy muž tanečník přijde na konkurz v omezeném počtu, případně žádný. Chlapci po ukončení střední či vysoké školy hledají zákonitě vyšší výdělky (i když náš soubor nabízí velmi zajímavé platové podmínky), pokud ještě studují, tak hledají různé brigády, aby zajistili svůj běžný studijní život a tudíž mají méně času na své koníčky. Tedy závěrem této otázky: Po 50 letech činnosti není přísun chlapecké části do souboru automatický! 3) Jakým způsobem přijímáte zájemce o působení v souboru? V první řadě je třeba říci, že do loňského roku jsme organizovali každoročně 3 druhy konkurzů a to do taneční i hudební skupiny souboru. Pro amatérskou část (říjen), pro budoucí vojáky základní služby (leden) a pro zaměstnance (květen). Od letošního roku se snažíme najít nové přístupy k těmto výběrovým řízením, hlavně v oblasti neprofesionální - tedy amatérské organizujeme místo konkurzů nábory, případně setkání zájemců o lidový tanec a píseň (stále počátek října). Chtěli bychom dát příležitost většímu počtu zájemců o tanec a muziku než do loňského roku. Do zaměstnaneckého poměru (doposud květen) budeme organizovat konkurzy dle potřeby když bude třeba, tak i 3x za rok. V našem souboru může v amatérské části pracovat každý, kdo splní základní kritéria (nábor) stanovená vedením souboru v umělecké oblasti směru který potřebujeme tanec, hudba a zpěv (lidový směr není podmínkou). Požadavky při náborech pro amatérskou část nejsou náročné, mohou se zúčastnit všichni, kteří v této oblasti něco dělali. V profesionální části může pracovat uchazeč, který se zúčastní s úspěchem našeho konkurzu do taneční či hudební části. Náročnost na účastníky konkurzu je samozřejmě podstatně vyšší než na amatérské zájemce. Co mě osobně nejvíce trápí v poslední době, je fakt, že někteří bývalí členové, kteří působili v profesionální části souboru a z různých důvodů
(např. umělecká výkonnost, přístup k práci apod.) jim nebyla prodloužena pracovní smlouva, bohužel pomlouvají celkovou činnost souboru a vymlouvají těm, kteří se chtějí zúčastnit konkurzu do našeho kolektivu, že je zde špatné vedení, které ničemu nerozumí a přespříliš různorodé práce apod. Důvod je prozaický chtějí zřejmě škodit, neboť byli propuštěni, a tak se snaží určitým způsobem mstít. Ale to přináší život nejen u nás v souboru, ale jistě ve většině profesionálních těles, firem apod. 4) Jak vnímáte pozici Vašeho souboru vůči ostatním kolektivům za celou dobu existence? Toto je velmi zajímavá a složitá otázka. V žádném případě se nechceme a ani nemůžeme srovnávat s jinými kolektivy podobného zaměření, ale o to nám nikdy nešlo. Osobně jsem nikdy neměl ambice veřejně prosazovat myšlenku, že náš soubor je nejlepší a musí být nejlepší. Je třeba si také ujasnit, že tento kolektiv je zřizován a pracuje celou dobu pod křídly armády, ať již za doby, kdy se amatérský soubor jmenoval Vojenský soubor písní a tanců Jánošík (1954 1992), v novodobé historii jako poloprofesionální Vojenský umělecký soubor Ondráš (1993 až po dnešek). Dramaturgie souboru se za dob Jánošíku řídila především nástupem vojáků základní služby do souboru (na Moravu především nastupovali chlapci ze Slovenska, a Češi a Moraváci na Slovensko tak to bylo nařízeno). Takže Jánošík zpracovával tance a melodie z celého Slovenska. Po rozdělení Československa na dva státoprávní útvary (Česká republika a Slovensko) se začala řídit dramaturgie Ondráše zpracováváním moravských a českých tanců a melodií. Myslím si osobně, že tato skutečnost je logická a neodvolatelná. Jánošík dosáhl za dobu svého působení mnoha ocenění a vítězství v různých, zejména vojenských soutěžích, ale i civilních, a to převážně na Slovensku. Protože zpracovával slovenský lidový materiál, nebyl připuštěn k soutěžím na české straně, musel tedy soutěžit na Slovensku. Již v minulé době nebyl Jánošík uznáván předními českými a moravskými folklorními odborníky. Na Slovensku si postupně získával náklonnost některých vedoucích souborů, choreografů, hudebních skladatelů a postupně i u některých rozhodujících folklorních expertů. Trvalo mu celých 34 let, než získal návrh na postup do kategorie A v přehrávkách slovenských folklorních souborů. Bohužel po tomto návrhu byla tato soutěž /kategorizace/ zrušena. Již v té době bylo vyčítáno souboru, že má vojáky základní služby, že má profesionální podmínky a protože v souboru zpracovávali choreografie a hudební úpravy převážně mladí lidé, kteří dostávali od vedení souboru zelenou, tak civilními slovenskými odborníky byli někdy hodnoceni ne právě dobře. Myslím si, že negativní připomínky měli ti, kteří převážně záviděli souboru mládí, radost z pohybu a dobrá, hojně navštěvovaná vystoupení a zájem o náš soubor Jánošík. Strana 27