Ať nedojde barva v kopírce, ať nedojde správný papír, ať nedojdou dobré nápady a hlavně ať se to dá číst (větším písmem) je to zatím dobré. 6.

Vše nejlepší Požádali jsme naše čtenáře, aby popřáli k 75. narozeninám. První přání se mělo týkat lidí (třeba dědečků a babiček), to druhé časopisu. Jenže se nám přání trochu promíchala, takže budete muset sami přijít na to, komu co patří Všechno nejlepší k narozeninám, ať ti sláva vydrží a ať máš hodně čtenářů. Milý časáku, přeji ti, aby se ti netrhaly listy, aby do tebe lidi psali super články a hodně čtenářů. Já ti přeji hodně štěstí, zdraví a taky aby ti neskřípaly klouby, abys měla hodně zlata, stříbra, pohody a plno splněných přání. Všechno nejlepší k tvým 75. narozeninám, hodně štěstí, zdraví a plno zubů. Všechno nejlepší k narozeninám, hodně zdraví a ať jste tak čiperný jako zamlada. Hodně štěstí zdraví k 75. narozeninám a jelikož jste slavný, tak hodně úspěchů a ať se vám daří a ať máte hodně příznivců. Všechno nejlepší Druhé patro, čtu tě rád a jsi skvělý společník, a proto ti přeju, ať máš hezké obrázky a články a ať na tebe škola nezapomene. Hodně štěstí, mnoho popsaných stránek, šikovné novináře dobrou oslavu pro ně, zajímavé články a další diplom za dobré psaní. Hodně štěstí, zdraví a pohody. Ať jste pořád tak čiperný a humorný. Kéž se vám pořád tak daří a ať jste pořád tak mladý. Milé Druhé patro, přeji ti, ať tě mají všichni žáci a učitelé pořád tak rádi a kupují tě. Mám tě moc ráda a doufám, že tu budeš ještě hóóódně dlouho! Ať nedojde barva v kopírce, ať nedojde správný papír, ať nedojdou dobré nápady a hlavně ať se to dá číst (větším písmem) je to zatím dobré. 6.A

Vše nejlepší k narozeninám, hodně štěstí a hlavně to zdraví a když, tak i hodně zubů. Přeji ti časopise dalších nejméně 75 čísel a hodně čtenářů, hodně pisatelů a úspěchů v celém širém světě. Přeji ti hodně štěstí k narozeninám, zdraví, lásky a ať se ti umírá dobře. Přeji ti hodně štěstí, zdraví, lásky, peněz a sexu a ať se dožiješ co největšího počtu roků. Přeji pevnou paměť a dalších zdravě prožitých 75 let. Probudil jsem se prvního ledna jako Milionář Začátek roku je nevyzpytatelný, všude kolem mě lidi, co mě nemají rádi a chtějí mě oškubat o mé penízky, musím si dávat pozor. Dneska zvětším své sídlo a hlavně bezpečnost. Vyhledám pár spolehlivých zaměstnanců pro mě a zaměstnám je, ať je trochu menší nezaměstnanost. A to bude vše, co udělám. Money, Money, Money, Money, to jsou moje prachy. Probudil jsem se 1. ledna a připravil si hned snídani a pak se šel upravit, abych mohl jít do banky a vybrat si další miliony. Hned z banky si půjdu koupit nové auto a pojedu do obchodu nakoupit potraviny a oblečení. Večer pak uspořádám večírek a pozvu všechny své známé na večeři. Hmmm, Nový rok, co bych si tak koupil tak co třeba Havaj. Ano, Havaj, ta na tento rok bude stačit. Milionář se probudí a řekne si dneska si zajdu koupit Porsche, protože se říká jak na Nový rok, tak po celý rok. 8.A Prezident Probudila jsem se jako prezident do Nového roku. Doufám, že celý rok nebude otravovat bulvár, který pořád píše to samé nepravdivé. Probudím se jako prezident a pomyslím si, co mě to zas letos v té naší vládě potká. Přijdu do kuchyně, udělám si kafe a budu dělat to stejné, co včera Chci, aby mě lidé neotravovali a novináři taky. Chtěl bych mít aspoň trochu volna a taky bych si mohl po dlouhé době zasportovat. Postrádám volný čas. Pes Probudím se jako pes a řeknu haf, haf, haf, haf, haf, haf, haf a nakonec řeknu haf.

Probudil jsem se jako pes na Nový rok. Doufám, že dostanu více žrádla a páníčci budou zdraví. Krásné ráno, Nový roku! Kéž bych dostal hromadu šťavnatých kostí, okouzlující fenku a novou střechu na boudu. Probudila jsem se a všimla si, že mám velký chlupatý ocas, nohy s velkými drápy a čumák. Hm. Navíc jsem celá porostlá srstí. A to černobílé vidění, o tom ani nehafnu. Po celý den jsem se jen tak flákala všude dokola, polehávala a všimla jsem si, jak to může být velká nuda!! Svatý Petr Dneska jim na Zemi nechám poslat dobré počasí, aby se měli na Nový rok dobře. A zítra jim dám co proto! Čtrnáctiletý Chci, aby byly prázdniny 11 měsíců a když to nepůjde, tak školu od deseti hodin a učit se z každého předmětu jen to, co budu potřebovat. Budu se dobře učit a nebudu hloupý jako moje sousedka, a debil jako soused vedle. Probudí se a řekne si: Jak na Nový rok, tak po celý rok! Bude muset napsat slohovku, protože by potom nestíhal. 8.A Jak jsme se cítili jako herci Ve čtvrtek 17. a v pátek 18. prosince jsme s dramatickým kroužkem hráli hru O Neposlušném andílkovi. Já jsem hrála selku. Ve čtvrtek jsme měli sraz ve škole v 7:00. To proto, že jsme si museli nachystat věci, učesat se atd. Hrát jsme začali až v druhé hodině. Nejprve na představení přišly školky, takže to bylo v pohodě. V pátek jsme přišli tak jako obvykle do školy jenom s tím rozdílem, že jsme se neučili. Trému jsme měli v pátek velkou, protože se měly na nás jít podívat naše třída + některé třídy z druhého stupně. Na to všechno, jak jsme se báli, si myslím, že to dopadlo celkem dobře. Doufám, že příští rok přesvědčíme paní učitelku, ať můžeme hrát zase. Monika Lančová 6.A

Jaké je to hrát divadlo Když jsem poprvé přišla do divadelního kroužku, bylo to zvláštní. Hrozně jsem se styděla zkoušet před ostatními, ale po čase to přešlo. Jenže pak přišlo moje první divadlo. Měla jsem strašnou trému, že zapomenu text nebo že zakopnu a spadnu. Měla jsem totiž roli mrtvého ducha, který měl bílou tvář, vlasy rozcuchané a měla jsem taky kouli na noze (to byla taková ta koule, kterou mají vězni ve vězení). Takže se mi někdy stávalo, že jsem o ni při zkouškách zakopávala. Nakonec bylo vše dobré a já si začala zvykat. Jenže pak přišla moje první hlavní role. Myslela jsem, že to bude to samé jako normální role, ale pro mě nebylo. Je to zvláštní, když celá jedna pohádka je jen o vás. Taky nikdy nic nečekáte a to se mi jednou stalo. Když už bylo konec předposledního vystoupení (divadlo hrajeme dva dny a dohromady přibližně 6 8 vystoupení), tak jsem měla během hry přenášet jídlo na stoly a najednou se všichni herci, co byli na scéně, začali hrozně smát. Po jednom z jídel lezla housenka, tak jsme pak měli co dělat, abychom smích zastavili. Nakonec jsme se smát přestali. Ale kdybychom neviděli paní učitelku, která nás divadlo učí (paní učitelka Novotná), a její vražedný pohled, kterým nás varovala nesmějte se, tak bychom asi nepřestali. No tady vidíte, že hrát divadlo není sranda. Tyto Vánoce jsem hrála čtvrté divadlo a i když to není moc, nabrala jsem spoustu zkušeností. Taky jsem zjistila, že když hrajete před kýmkoli, je to naprosto stejné. Ale musíte si to uvědomit. Samozřejmě je jiné hrát před prvním stupněm a školkou než hrát před druhým stupněm. Malé děti ze školky z toho divadla moc nemají, jen to, jak jsou herci oblečení a neví, o co jde. První stupeň se zas směje každé blbosti a když hraju, nemám před nimi takovou trému, jako před druhým stupněm, který si říká to je nuda a nezajímá je to. Možná je baví si z nás utahovat, smát se tomu, když se přeřekneme a dělat machra před ostatními. Ale kdyby si stoupli tam, kde stojíme my, určitě by je smích přešel. Letos mě druhý stupeň docela překvapil. Dávali pozor a nerušili. Každý je jiný. Tady vidíte, že hrát divadlo, není žádná prdel. My navíc máme to štěstí, že paní učitelka z dramatického kroužku je moc hodná. Je vtipná a má skvělé nápady, jak oživit divadlo. Taky je super, že si můžeme kostýmy na divadlo vybrat sami a ona nám to jen schválí. Je fakt moc super a je tak moc šikovná na všechny role, že by je mohla hrát všechny. Je to nejlepší učitelka na světě. Žaneta Stránská 6.B

Když jsem hrála divadlo, tak se mi hrálo docela dobře, až na sedmou, osmou a devátou třídu. Před školkou a první třídou se mi hrálo nejlépe, protože to nebyl takový trapas jak před sedmáky, osmáky a devítkami. Ptala jsem se školky a prvních tříd, jestli se jim to líbilo, a říkali, že ano a že se těší, až budeme hrát znovu. Petra Matušová 6.A Hrát bylo dobré i špatné. Dobré: mohli jsme pomáhat školce a nebýt ve škole. Špatné: přišla tam i starší děcka a smála se nám. Ke konci se už i bavily. Hrálo se mi celkem dobře. Barbora Štarhová 5.C O Neposlušném andělíčkovi V tomhle představení jsem měla hlavní roli Neposlušného andělíčka. Moje role se mi líbila. Andělíček (já) neposlouchal Ježíška a spadl dolů na zem. Nakonec mu pomohly děti ze sirotčince a on potom pomohl jim Lépe se mi určitě hrálo před malými dětmi ze školky než před velkými deváťáky. Ale stejně to bylo nejlepší představení ze všech, co jsem dosud hrála. Eliška Uvírová 5.C Co k představení napsali žáci 9.C? Divadlo bylo pěkné na to, že to byly tak malé děti, každé z nich má ještě vyučování a k tomu nějaké kroužky, tak to bylo solidní. Jejich divadlo mohlo být delší, abychom se neučili Divadlo bylo dobré a určitě je to stálo hodně úsilí. Sehnat všechny dokupy, naučit se text a najít si čas na zkoušení. Vzhledem k jejich věku to měli velmi dobré. Bylo to pěkné a propracované představení na to, že byli tak malí. Určitě jim to dalo dost práce naučit se dialogy a tak. Jak vzpomínám na Vánoce a Silvestr Tyto Vánoce byly jedny z nejlepších, protože jsem dostala to, co jsem si přála: MP4 a žehličku s krepovačkou. A taky se mi líbilo, že jsme byli všichni doma. Nikdo nebyl pryč a já jsem byla poprvé na půlnoční mši svaté. Celý den se vydařil a já doufám, že příští rok bude stejně dobrý nebo lepší.

Odpoledne na Silvestra jsme šli celá rodina ke strejdovi a tetě, kteří mají dvě děti. Tam už nás čekali teta se strejdou, bratrancem a sestřenicí, kteří přijeli až z Prahy. Celou tu dobu, co jsme tam byli, jsem si hrála s děckama. Po nějaké té době nás rodiče zavolali, abychom šli dolů a začali se rychle oblékat. A byli jsme venku, než bych řekla švec. Venku už to bouchalo, práskalo, střílelo, ale my jsme nic neviděli, protože byla velká mlha. Po velkém oslavování nového roku jsme šli domů. Cestou domů jsme se stavili k sousedům popřát šťastný nový rok a ti nás pozvali dál. A tak jsme tam byli asi do tří hodin ráno. Pak už jsme fakt šli domů. Přišla jsem do pokojíku, lehla si a vstala až ve dvanáct hodin. Tento rok byl ssuuppeerr! A doufám, že ten další rok to bude stejné nebo alespoň podobné! Monika Lančová 6.A Letošní Vánoce jsem promarodila. Všechno to začalo den před Štědrým dnem, to už si mne nemoc našla. Na Štědrý den ráno jsme museli na pohotovost do Nového Jičína, protože na mě lezly veliké horečky. Ze Štědrého dne jsem neměla skoro nic. Štědrovečerní večeře šla všechna ven. Večer kolem osmé hodiny už byly dárky prohlédnuty a rozbaleny. Poté jsem lehla a měla hodně vysokou horečku. Ze všech dárečků jsem měla obrovskou radost, nemůžu říct, z čeho největší. Promarodila jsem celé svátky. A Silvestr? To byla tečka na konec. Anna Balcárková 6.A Jak vzpomínám na vánoční prázdniny? Jak jinak než v dobrém! Jednak proto, že jsem si odpočinula od školy a taky proto, že mám úžasné zážitky. O jednom z nich vám budu vyprávět... Zážitek, který jsem si vybrala, se odehrává na loveckém zámečku na Bílé. Na chatě nás bylo devatenáct. Bylo tam spoustu zábavy: chodili jsme lyžovat, hráli na kytaru a taky spoustu her... Největší legraci jsme si ale užili, když byla vyhlášená zimní olympiáda. Byli jmenováni tři kapitáni já, můj brácha a kamarádka. Jednou z disciplín byla jízda na bobech každý měl určenou trasou dotáhnout nejlehčího z vlastního družstva. No, tipněte si, kdo byl z mého družstva nejlehčí? No přece já! A ještě k tomu jsem měla v družstvu samé,,mladé (nad patnáct). Jeli se mnou jako o závod, hned při první zatáčce mne vyklopili a pak se tak rozjeli, že nakonec táhli jenom boby a já jsem skončila v příkopě. A taky tam byly takové hrbolky, na kterých jsem vždycky vyskočila. Takže když jsem se pak prohlížela, uviděla jsem na zádech a zadku takové modřiny, že jsem si nemohla ani lehnout. Ale jinak to bylo super! Jo a ještě jsem zapomněla, že jsme spali v pokoji, ve kterém byla podlaha šikmo dolů, takže jsem v noci sklouzávala. Adéla Romanovská 6.A

Dárek, který mne šokoval Letošní vánoce jsme prožili u nás doma jako vždycky. Mamka uvařila hrachovku a usmažila kapra, babička udělala výborný bramborový salát. Dole u babičky jsme povečeřeli a najednou zazvonil zvoneček a přišel Ježíšek. Nejprve jsme se šli podívat pod stromeček dole u babičky a pak k nám nahoru. Sestra rozdala dárky. Některé jsme se sestrou dostaly společně. Nejdříve jsme si každý rozbalili svoje dárky a pak jsme se sestrou začaly rozbalovat ty společné. Rozvázala jsem stužku a potom roztrhla papír. Vevnitř byla počítačová hra The Sims 2. Nemohla jsem tomu uvěřit, protože mamka říkala, že tu hru nedostaneme. Ráno k nám přišli bratranci a nainstalovali nám tu hru. (Taťka to zkoušel, ale ta hra nešla, protože se tam musel nainstalovat ještě nějaký program). To byl můj nejlepší dárek ze všech. Markéta Petrová 6.A Den před Vánocemi jsme s mamkou a taťkou jeli nakupovat. Předvánoční nákupy znáte to V Baumaxu jsem zjistila, že mám horečku. Takže jsem si nákupy moc neužila. Teda vůbec. Celé svátky jsem byla nemocná. K horečce se přidal kašel a chřipka. I tak byly Vánoce pěkné, taktéž i dárky. Na 1. svátek vánoční k nám domů přišla moje sestra s přítelem a na 2. svátek vánoční jsme já a mamka jely do Brna za rodinou. Sešli jsme se já, mamka, dva bratranci, teta, strejda, teta, strejda, děda s přítelkyní a nejlepší kamarádka mojí mamky s rodinou. Bylo nás hodně. Ale to byla výhoda. Aspoň jsem dostala víc dárků. Kristýna Martináková 6.A Vánoce byly hodně štědré, dostala jsem plno dárků, od ponožek k ručnímu vysavači. Ale zato Silvestr byl bomba, no až na to, že jsem na chvilku usnula u televize, bo tam bylo velké... O půlnoci byla děsná mlha, ale držela se při zemi, a tak byl vidět nádherný ohňostroj, my jsme doma pouštěli prskavky. Asi dvě hodiny po půlnoci jsem šla spát, ale stejně jsem neusnula, protože byl děsný rachot a stejně se mi spát nechtělo. Žaneta Weberová 6.A Co se stalo o vánočních svátcích? Na Vánoce v podstatě nic. Málem jsem spolkla kost a mamka šla po večeři opět na WC a jako každý rok zrovna zazvonil Ježíšek. Oproti Silvestru to nebylo nic moc. Na Silvestra jsem byla u babičky (spíš u kamarádky). O půlnoci mně babička s dědou chtěli dát kapičku vína, ale já nechtěla, tak jsem měla kofolu. Po půlnoci jsem šla ke kámošce na balkon a dívaly jsme se na rachejtle, co pouštěli sousedi. Protože už u sousedů bylo pár opilých lidí, tak je napadlo, že rachejtli pustí z ruky. Pan soused zapálil rachejtli a ona mu bouchla asi deset centimetrů od ruky. Pak jsme slyšeli jen jak paní sousedka na něho zvyšuje hlas. Zjistili jsme, že má úplně krvavou ruku, ale všechny prsty. A tak jsme oslavili vánoční svátky. Lucie Stupavská 6.A

Štědrý večer Pod stromeček jsem dostal mobilní telefon, což mne teda hodně překvapilo. Řekl bych, že si ho zasloužím, protože jsem byl celý rok hodný, hlavně na Štědrý den, kdy jsem pomáhal prostírat a dělat salát. A nastal dlouho očekávaný večer, povečeřeli jsme a šli ke stromečku. Ježíšek se s dárky trefil a já jsem spokojen a na tyhle Vánoce budu dlouho vzpomínat. Vojta Blabla 6.A Vánoce O Vánocích jsem dostala plno dárků a nejhezčí dárek byl Mp3, ale taky ty ostatní dárky byly hezké. Plno nových věcí. Pěkné Vánoce to byly. 6.B Na Vánocích mě naštvalo, že nebyl sníh ani na Silvestra. Když jsou Vánoce bílé i Silvestr, hned je ta atmosféra svátků pěknější. O Vánocích jsem nezažila nic, protože jsem trčela doma. 6.B Tyto Vánoce se mi líbily. Dostala jsem i to, co jsem si nenapsala. Byly to fajn dárky. Dokonce jsem jich dostala víc než ségra. 27. 12. jsem jela na zápas z volejbalu do Valašského Meziříčí. Byly tam úplně vymakané holky. Dávaly pecky jako chlapi. Na Silvestra jsme jeli k babičce. Sestřenice se už na mě těšila a její kámoši taky. Na Silvestra se strejda s taťkou rozhodli, že se vydáme na novoroční túru. Bylo to strašné. Skoro pořád jsme šli do kopce. Sestřenice byla v půlce cesty polomrtvá a pořád řvala: Maso maso! Byli jsme na túře od 9 a vrátili jsme se o půl čtvrté. Hned jsme se najedli a zalehli. Spali jsme do osmi. Eliška Janďourková 6.B Zazvonil zvonek a my se vřítili do obýváku. A pod stromečkem bylo hodně dárků. Začalo se rozdávat. Pak jsem našel ještě jeden dáreček od dědy, který mě opravdu naštval. Byla to kalkulačka. Nejlepší zážitek byl, když jsem šel s taťkou ven zapálit rachejtle a taťka zapálil prskavku, která se mu zachytila za bundu a propálila ji. Dostal jsem záchvat smíchu. Dominik Pokorný 6.B O Vánocích se mi nejvíc líbilo, jak jsme chodili pořád na procházky. Moc jsem se na Vánoce těšila, ale onemocněla jsem! Měla jsem dietu, ani cukroví jsem si nemohla vzít. Potom nastal Štědrý den a já jsem se tak moc těšila na kapra, už jsem myslela, že ho nebudu, ale naštěstí jsem už mohla. Největší radost mi udělaly palestiny, úplně jsem byla překvapená. Vendula Smelíková 6.B Silvestr Na Silvestra byla nuda, taková nuda, že jsem málem nevydržela do půlnoci. Tento rok jsme neměli ani rachejtle, a tak jsme šli ven se podívat, jak lidi pouštějí

rachejtle. No a potom se vždycky rodiče jako každý jiný rok scházejí ještě se sousedy u kapličky. A tak jsme šly se sestřenkou taky, ale pak jsme se zastavily a šmírovaly rodiče, jak se baví. Potom jsme odešly k ní domů, pustily jsme rádio na plné pecky a pařily jsme až do půl třetí ráno. Vendula Smelíková 6.B Co bychom si přáli do roku 2010? Lucie S.: Přála bych si, abych nebyla nemocná, abych si polepšila známky ve škole a aby se mi zlepšily časy na závodech v plavání. Sára: Přála bych si dostat na konci školního roku samé jedničky, to by byla mamka na mne moc a moc pyšná. Taky bych si přála, aby bráška, který se brzy narodí, byl zdravý a hodný, hodnější než má mladší sestra. Lubomír: Dostal jsem k Vánocům pálku na stolní tenis, proto věřím, že se trénováním ve hře zlepším. Musím se také polepšit ve vstávání, abych nepřicházel do školy pozdě. Jsem členem party Zachraňte přírodu a vyrábím pro záchranu přírody plakát. Chtěl bych ho letos do prázdnin dokončit. Jan: Budu pomáhat mamince, proto jsem si do stojacího kalendáře zapsal, že ve středu a v neděli budu zametat 21 schodů. Naučil jsem se plavat a potápět, takže letos budu hodně plavat. Tereza: Chtěla bych se přinutit, abych v tomto roce jedla málo čokolády, moc mi škodí. Taky bych chtěla navštívit vzdálenou tetu, která bydlí na Kanárských ostrovech. Přála bych si, abychom letos jeli lyžovat do Makova. Kristýna: Chtěla bych, abychom měli svůj dům. Také bych chtěla tento rok docvičit mého psa Laydyho. Věra: Chtěla bych si polepšit matematiku a angličtinu. Byla bych ráda, kdyby naši koupili domů video. Julie: Někdy bych chtěla změnit své chování. Mám velké plány chtěla bych jet do Alp, až budu větší, chci jet s kamarádkou na Floridu a už dlouho a pořád chci auto Ferrari. Vím, že to asi nepůjde, ale stejně je to můj sen. Lukáš: Nechtěl bych změnit nic. Ondřej: Chtěl bych mít jedničky a dvojky na vysvědčení, slušné chování, na konci ledna jet lyžovat do Krkonoš a ať mám 42 Lv ve hře Metin 2 na PC. Lucie H.: Moje předsevzetí je si zlepšit známky. Chtěla bych si koupit MP3. Lenka: Chci mít dobré glykémie a ve hře Metin 2 alespoň 30 Lv. Barbora: Přeji si, aby byla naše rodina co nejvíce spolu, mít dobré známky, abychom se přestaly hádat a prát s mladší sestrou, chci dostat pejska. Tomáš: Já bych chtěl jet na dovolenou do Karibiku, abych měl hodně bodů ve hře Metin 2. Vilém: Přeji si, abych měl dobré známky, musím se učit a učit. Pak budou na mě rodiče hodní. Chci, abych to zvládl do 6. třídy, aby nebyly škaredé známky a aby z naší třídy nikdo nepropadl. Roman: Přeji si, abychom pekli více cukroví, abychom jeli na dovolenou, abych byl hodný (ale moc mi to nejde) a aby mě poslouchala mladší sestra. Chtěl bych si

polepšit český a anglický jazyk. Přál bych si, aby se ve škole začínalo třeba až od půl deváté, protože si vždycky ráno ještě chci pospat. Eliška: V roce 2010 se asi změní hlavně to, že budeme mít omezené cestování. Na Vánoce jsme totiž dostali psa. Plánujeme jet o prázdninách jenom po ČR. Doufám, že se také změní můj přístup k učení. Chci jít na gymnázium, a proto se budu muset více připravovat. Myslím si, že rok 2010 bude lepší, než byl ten předchozí. 5.C Rodiče se už od jara těšili na zimní dovolenou, a tak jsme druhý týden v prosinci jeli lyžovat do Itálie do malého zapadlého městečka jménem Bormio. Byl tam čistý vzduch a krásné velehory, vysoké něco kolem 3000 m. My jsme byli ubytovaní u jedné rodiny, co provozovala hotel. Náš byt byl malý, ale zase tak akorát, sprcha, ložnice a větší místnost, kde byla dohromady kuchyň, jídelna, obývák a moje postel na pohovce. Lyžování bylo jedna báseň až do doby, kdy jsme jeli dolů k základní lanovce, která nás každé ráno vyvážela nahoru k ostatním lanovkám. Když jsme jeli, byl tam sněžný sloup (jako pouliční lampa, akorát že místo toho, aby svítil, stříkal sníh) a já se rozhodl, že projedu pod tím sloupem. Najednou mi to podjelo, protože tam byla ledovka, a já chudák jsem spadl přímo na záda. Dolů už jsem dojel z posledních sil. Druhý den mě to stále bolelo, ale pořád se dalo jezdit. Další dva dny už se to jen zlepšovalo. No a třetí den mě to docela přešlo, a tak už jsem jezdil a skákal a padal a bořil helmu do sněhu a zase nahoru. Jednou takhle frčím hlubokým sněhem vedle sjezdovky, no prostě pohoda, když tu najednou vidím tak půl metru vysoký násyp, jak se tu otáčela rolba. No Jak jsem byl lyžovat místo školy jasně, já se samozřejmě nevyhnul, a tak mě to vymrštilo metr nebo dva do vzduchu a já sebou plácl do sněhu na placáka. Ještě že jsem jel v tom hlubokém sněhu, protože to bylo, jako bych dopadl do peřiny sice studené, ale nebolelo to. Další dny jsem jezdil už krapet opatrněji. Ale jakmile jsem se zase dostavil do školy, bylo to jako polití studenou vodou, prostě jsem nevěděl, kam skočit, co udělat a taky mi chybělo docela dost známek, takže jsem byl šupito presto zkoušený a taky jsem chyběl na důležité učivo, a proto mám teď po škole pořád co na práci. Takže ponaučení do budoucna na horách je krásně a lyžování je super, ale chce to dobré načasování a jet tam někdy, kdy je ve škole nuda, jinak budete v knížkách do večera. Jan Tesař 8.A

Každý den po škole se alespoň jednou vyválím ve sněhu (nechtěně). Letošní zimu jsme zatím nebyli lyžovat ani bruslit. O vánočních prázdninách jsem nemohla, protože jsem marodila, ale v době dohledné se chystám vše dohnat. Snad bude přát počasí. Zatím mám,,zimní radovánky" jenom doma před barákem na našem náledí. Anna Balcárková 6.A Lyžařský výcvik Jednou, když konečně napadl sníh, jsme se ze třídou vydali do útrob Velkých Karlovic s tím, že se naučíme lyžovat. Tam, kde jsme jeli, se to jmenovalo Ski Areál Kyčerka. Z prvního pohledu jsme viděli dvě malé sjezdovky a vedle nich jednu velkou. První den, hned jak jsme přijeli, tak byl úkol vybalit si a povléct peřiny. Pak se nasadily lyže a šlo se rozdělovat do skupin. Místo abychom jezdili na vleku, tak jsme šlapali do kopce jako trotli, protože ještě nebyly ski-pasy. Rozdělili nás do čtyř skupin. První byla ta nejlepší, kde patřili ti, co uměli dobře lyžovat. Druhá skupina byla složena z méně dobrých lyžařů. Třetí skupina se doučovala jezdit na takzvaných ski. Čtvrtá skupina se teprve učila jezdit na lyžích. Tak jsme strávili celý týden až na pár prohozů mezi skupinami. Na tomto výletě jsme jedli náramně skvělé jídlo. Jídelniček bohužel napsat nemůžu, protože už si ho nepamatuju. No ale bylo přímo skvělé. Hodně nám sněžilo od středy do pátku. Třetí a čtvrtá skupina si lyžák vychvalovala, protože se prý konečně naučili lyžovat. Z takového lyžáku jsme si odnesli hodně zážitků. Bylo to prostě super. David Sobota 7.C Lyžák 4. 1. jsme jeli na lyžák. Jak jsme přijeli, vybalili si věci, šli jsme na svah. Já byla sice ve 4. skupině, ale pak už jsem to válela...!!! Od začátku jsem velice padala, třeba jsem udělala kotoul, no bylo to povedené, ale to jsme ještě nebyli na vleku! Jenom

jak jsem na něj nasedla, chytla jsem se ho, bála se ho pustit, ale nakonec to dobře dopadlo a ani jednou jsem nespadla. Chata nebo penzion, kde jsme byli ubytováni, byla docela pěkná, byli jsme tam se 7.A. Někdo byl v klidu a někdo ne, já mám hodně hlášek, trapasů, ale nic na veřejnosti nebudu raději říkat, jenom řeknu, že nejlepší byly večery (s klukama)! Jednou jsme měli závody na kopci, který jsem ani jednou nesjela. Jela se dvě kola a ani jednou jsem nespadla. Bodejť, když jsem jela jak šnek. Na druhý den jsme s kámoškou frajerky šly na ten kopec a jely si neuvěřitelnou rychlostí a najednou jsem to neubrzdila, spadla jsem hlavou dopředu a kámoška, místo aby mě objela, spadla úplně stejně. Ještě jsem zapomněla dodat, že jak byly ty závody, tak jedna holka místo slalomu jela rovně a zabrzdila tím, že spadla do sítě, vypadalo to fakt drsně. Konec lyžáku jsme prožívali docela blbě, proto jsme byli pořad... No jo, už bylo 8. 1. a my se ráno začali balit, s Klárou jsme byly docela zdrcené. Ale ještě den nekončil, takže jsme šli do lyžárny, nazuli si lyže a šli jsme to rozjet, ale když jsme se nezabili na kopci, tak ty schody do lyžárny daly fakt zabrat... Lyžák se vydařil a je to úplně nejvíc věc, nepochopím, kdo tam nejel. Andrea Kociánová 7.C Rád hraji šachy Na malou tiskovou konferenci jsme pozvali žáka 4.B třídy Matyáše Marka. Je mistrem České republiky v šachu, na Mistrovství světa v šachu v kategorii do 10 let vybojoval skvělé 12. místo a na svém kontě má mnoho vítězství z turnajů nejen v České republice. K šachům Matyáše přivedl dědeček, začal ho učit ve 3 4 letech tahat figurkami. Uměl jsem počítat, měl jsem větší paměť, tak se mi hrálo dobře. Z naší rodiny hraje děda a teď začala ještě sestra. Dědečka už dokážu porazit. Šachy hraji za Beskydskou šachovou školu Frýdek-Místek, kde trénují hráči z Ostravy a okresu Nový Jičín. Trénuji tam 2x týdně (v pondělí a ve středu), jeden trénink trvá 2,5 hodiny a druhý bývá tři. Bereme teorii, děláme diagramy a hrajeme mezi sebou. Největší radost jsem měl z vítězství na Mistrovství České republiky, hrál jsem v kategorii do 10 let, teď hraji do 12 let. Matyáš navštěvuje taky hodně kroužků, třeba elektrotechnický,

florbal a samozřejmě šachy. Na kamarády má čas někdy třeba před kroužkem, když brzo končí škola. Díky šachům byl v Bulharsku, Polsku, Itálii, Turecku a na Slovensku. Svého největšího úspěchu dosáhl na Mistrovství světa v Turecku, kde ve své kategorii skončil na 12. místě. Radost mu udělalo i to, že porazil Ukrajince, který měl ELO (bodové hodnocení šachistů) o 200 vyšší než Matyáš. Předminulý rok s ním na MS prohrál, ale na tomto MS ho porazil. Mistrovství v Turecku trvalo 11 kol a soutěžící tam byli 13 14 dnů. V prosinci se Matyáš zúčastnil turnaje Talent CUP, kde obsadil ve své kategorii šesté místo. Kromě šachů umí Matyáš velmi dobře matematiku, ve druhé třídě začal chodit na výuku tohoto předmětu do čtvrté třídy, teď, když chodí do čtvrté třídy, se učí v 6.A. Prý je to proto, že se v matematice čtvrté třídy učí strašně lehké věci. Šesťáci si už na něj zvykli, berou ho jako svého polospolužáka, který je v matematice stejně dobrý, ale někdy i lepší než oni. Kromě matematiky Matyáše baví ještě tělocvik a angličtina a určitě se do šestky bude těšit na fyziku a pak ve vyšších ročnících na chemii. Letos by se chtěl zúčastnit MČR, turnaje šachových nadějí, nějakého soustředění, a pokud se umístí na MČR ve svém ročníku do 2. místa, chtěl by se podívat třeba znovu na Mistrovství světa. Redakce časopisu Druhé patro děkuje Matyášovi za to, že si na zvědavé otázky redaktorů našel čas a my tak můžeme představit žáka, který patří mezi nejlepší šachisty (zatím tedy jen ve své kategorii). Vždyť kolikrát denně potkáme Mistra republiky, 12. nejlepšího šachistu světa? Tak se snažte i vy, ať příště můžeme třeba psát o vás POMŮŽETE I VY OPUŠTĚNÝM PEJSKŮM? Psí útulek je ve Vlčovicích, mají tam 28 kotců a 50 pejsků. Jsou tam např. voříšci, vlčáci, labradoři, ohaři a spousta malých štěňátek. Každému, kdo přijde a má zájem si pejska vypůjčit, ochotní ošetřovatelé půjčí vodítko a vyjdou mu vstříc. Jezdíme tam s kamarádkami skoro každou sobotu a vyvenčíme několik pejsků. Běháme po louce, hrajeme si a vůbec nemáme strach, že nás pokoušou. Jsou rádi za každé vyvenčení. Nosíme jim pamlsky, např. piškoty, neodmítnou ani granulky. Jsou přítulní a rádi se mazlí. Každý, kdo by chtěl, jim může nedobrovolný pobyt zpříjemnit psími hračkami. Proto jsme se rozhodli uspořádat Sbírku pro tyto opuštěné pejsky. Kdo by chtěl přispět jakoukoliv částkou nebo psí hračkou, má možnost v 6. B u Viktorie Marečkové. Děkujeme všem, kdo zatím přispěli. Více informací o útulku najdete na: (http://www.koprivnice.cz/index.php?id=psiutulek#aspu) Viktorie Marečková 6.B

Gotika napříč předměty Dne 18. prosince 2009 jsme měli projektový den, který se týkal gotiky. Ty, co si myslí, že gotika patří jen do dějepisu, vyvedu z omylu, gotika může být vtlačena do všech předmětů. My jsme ji použili tradičně v dějepise, který byl první hodinu. Tam jsme se dozvěděli, co to gotika vlastně je, čím se vyznačuje. Druhou hodinu jsme měli matematiku, ve které jsme počítali gotické příklady. Zrovna jsme počítali zlomky, a tak nám paní učitelka na ně připravila příklady, ze kterých po správném vyluštění vyšlo v tajence slovo GOTIKA. Třetí hodinu jsme měli fyziku a počítali rychlost, dráhu a čas. Tam nám pan učitel začlenil chrliče. Měli jsme tři příklady 1. nám vyšel, že chrliče zvedali do výšky 60 metrů. 2. byl, že ho zvedali rychlostí 0,1 m/s. 3. že chrliče zvedali 8 hodin. Nevím, jestli je to pravda, ale je to zajímavé. Čtvrtou hodinu jsme měli český jazyk. A v tom jsme psali kroniku třídy. Např. školní výlet, začátek školního roku 09 10 a další události. Každá stránka kroniky samozřejmě začínala ozdobnou iniciálou. Pátou a šestou hodinu jsme měli výtvarku a v té jsme kreslili vitráže. Bylo to na pečící papír, aby to prosvítalo, muselo to být v osové souměrnosti a malovalo se to vodovkami (ty na tom vůbec nechtěly držet, takže se to muselo přetřít aspoň třikrát, než to chytlo). No a to byl konec projektového dne. Myslím, že se projekt vydařil. Katka Žingorová 7.C Rozhovor s paní ředitelkou nad výsledky SCIO testů? Jak jste spokojena s výsledky SCIO testů?! Výsledky letošních SCIO testů jsem mile překvapena. Myslím si, že naši žáci dosáhli v rámci testovaného vzorku (26,5 tisíce žáků z 819 škol) v daných testech slušných výsledků.? Proč dopadly SCIO testy tak dobře?! Výsledky testů jsou jistě odrazem kvality výuky na naší škole. Na druhé straně je třeba si uvědomit také snahu žáků posledního ročníku dosáhnout při testování co nejlepších výsledků, protože si byli vědomi jejich srovnání s dosaženým školním hodnocením v daných předmětech a ukázky využití svého studijního potenciálu. Časové naplánování testů ze strany firmy SCIO bylo velmi vhodné, protože některým žákům mohly výsledky testů pomoci při rozhodování o výběru střední školy.? Plánujete dělat SCIO testy i příští rok?

! Škola organizuje testování žáků (9. třídy, 5. třídy) v rámci ČR některou z firem (CERMAT, KALIBRO, SCIO) každým rokem. Je pouze otázkou, která z firem bude pro testování školou vybrána v příštím roce.? Zkusila jste si také některé otázky z těchto testů?! Zkusila jsem si celý test z matematiky a z obecných studijních předpokladů.? Který z testů se Vám zdál nejtěžší?! Osobně se mi zdály náročné otázky z testu OSP nejen zadáním a zdlouhavými texty k úlohám, ale především z časového hlediska. Za 60 minut je zodpovědně nešlo zvládnout!? Který test se Vám zdál nejlehčí?! Vzhledem k tomu, že jsem nezkoušela test z českého jazyka, tak se mi test z matematiky jevil obtížností přiměřený.? Myslela jste si, že tyto testy dopadnou tak dobře?! Výsledky testů jsem dopředu neodhadovala, ale vzhledem k hodnocení v předchozích letech jsem věřila, že bychom se kolem průměru mohli pohybovat.? Vyplatilo s škole investovat do těchto testů?! Peníze vložené do podobných hodnotících projektů jsou určitě účelnou investicí, protože škole (a nejen jí) ukáže její postavení a porovnání v rámci ostatních škol ČR, upozorní školu, v čem je úspěšná a na čem musí naopak zapracovat. S výsledky pracují učitelé v rámci předmětových komisí a metodických sdružení a stávají se podkladovým materiálem pro plánování další vzdělávací činnosti. V neposlední řadě jsou pro testované žáky měřítkem svých schopností pro další studium. Za odpovědi děkují Kateřina Holubová a Sabina Tománková z 9.C Co nového v Africe? Jistě všichni víte, že již třetím rokem platíme studium Rosaline Bongono v guinejské Conakry. Začátkem ledna jsme dostali od ní dopis a od sdružení Pro-Contact další informace. Ve vestibulu školy nebo na www.zstyrfren.cz se můžete podívat na vysvědčení, která Rosaline dostává po ukončení každého ze tří období školního roku, ale i na potvrzení o zaplacení školného. Pokud umíte francouzsky, můžete si přečíst její dopis ve francouzštině, pokud tento jazyk neovládáte, přečtěte si český překlad. Dozvěděli jsme se také, že při zkouškách do 8. ročníku se Rosaline v hodnocení umístila na 18. místě z 53 žáků. Určitě uznáte, že je to velice pěkný výsledek. Chtěli bychom ještě jednou poděkovat těm, kteří přinesli sběr ze

získaných peněz jsme Rosaline zaplatili další rok školy. Když si přečtete celý její dopis, možná vás napadne, že tato dívčina je ráda, že může chodit do školy. Kéž bychom stejný pocit měli my všichni... JUMPING DRUMS Byli jsme na kapele Jumping Drums. Bubnové kapele v Novém Jičíně. Byl to můj první velký koncert a moc se jim povedl. Dokonce nás pan bubenista vyzval na podium, ale vybral jenom pár dětí. Moje spolužačka ze třídy Anička Němcová byla na podiu a dostala paličky a plakát Jumping Drums se všemi členy kapely. Byly to moc krásné skladby a pan bubenista byl stráááášně legrační. Jak koncert skončil, mohli jsme si koupit cérečko s Jumping Drums, plakát a paličky. To bylo všechno z tohohle krásného dne. Viktorie Lysková 4.B Bylo to super, ale zdálo se mi to jednotvárné a každá písnička byla jako kdyby jenom buch, buch, buch, ale možná to někdo vidí jinak. Kdo ví??? Tom Fešar 4.B Když se řekne buben, tak si automaticky ucpu uši, protože nemám moc rád rachot. Ale tohle bylo hodně vzdálené nějakému obyčejnému randálu! Tohle byla hotová pastva pro uši. Jednoduše řečeno BYLO TO PROSTĚ BEZVA!!! Jan Lichnovský 4.B Vystoupení mažoretek V pátek 8. ledna 2010 se konal ples ZŠ Tyršova. Jako každým rokem jsme my, starší mažoretky, nemohly chybět. Těsně před vystoupením jsme měly velkou trému, včetně naší trenérky. Byla to premiéra naší nové sestavy. Cvičily jsme na hudbu od Katy Perry Hot N Cold. Když jsme napochodovaly na plac a začala znít hudba, rázem jsme na trému zapomněly. Plesoví hosté nás do rytmu doprovázeli potleskem. Trenérka nás po vystoupení pochválila, možná byla i v sedmém nebi. Za odměnu nám odpustila úterní trénink a řekla, že se na nás těší až ve čtvrtek. Pochvalu jsme dostaly i od paní učitelky Pavlasové a prý už se na nás těší příští rok. Energii jsme si doplnily občerstvením a za sněhové chumelenice jsme se rozešly domů. A teď něco k tréninkům. Scházíme se každé úterý od 15.00 do 16.00 hod a čtvrtek od 15.30 do 16.30 hod. v sokolovně. Náš oddíl se jmenuje Lékorky a je nás 25 holek. Vede nás Gabriela Strakošová a od tohoto školního roku jí pomáhá bývalá mažoretka Lenka Bartošová. Vybíráme si pro své sestavy moderní dynamickou hudbu, která se nám líbí. Každým rokem míváme jednu až dvě nové sestavy, které pak celý rok drilujeme.vystupujeme na plesech, akcích města i okolních měst, např. v Rožnově, ve Frýdlantě.., na akcích školy a TJ Sokol. Už dvakrát jsme byly na festivalu mažoretek v Litomyšli. Lenka Maňasová 8.B

Když si pokouším vybavit svůj pocit v první den na Tyršovce, bylo to myslím zděšení. Ano, zděšení. Ze spousty cizích dětí a z moc velké školy, jelikož jsem přišla z maličké školy, kde se znali snad všichni. Druhá věc, ze které jsem byla nešťastná, byla, že mě rozdělili s mou dlouholetou a snad nejlepší kamarádkou, takže mi bylo jasné, že už se nebudeme vídat tak často a bavit se spolu jako doteď. Avšak napadlo mě, že na škole poznám někoho jiného, s kým se skamarádím a bude všechno tak, jako doposud. To víte, že nebylo. Lidi z Frenštátu se chovali úplně jinak, než ti, se kterými jsem se vídala a bavila vždycky. Ale nakonec jsem se naštěstí skamarádila se všemi, takže bylo vše O.K.. Dalším silným, ale hlavně novým zážitkem, bylo mít jiného učitele na každou hodinu a taky střídat se v různých učebnách. Na to jsem si nemohla zvyknout. A než jsem si zapamatovala jména všech učitelů, uběhl asi půlrok. Ale s učebnami jsem měla problém snad ještě v 7. třídě. Kdo si má zapamatovat, jestli je učebna fyziky ve 2. patře nebo v prvním? Avšak na vše se dá zvyknout. Čeho jsem si však nejvíce cenila, bylo, když za mnou v 6. třídě po hodině češtiny přišel pan učitel Ondryáš a zeptal se mě, jestli bych nechtěla chodit do kroužku Počítače a psaní tedy redakčního kroužeku, který vytváří časopis Druhé patro. To víte, že jsem chtěla. A jak jsem byla nadšená. Ten okamžik si pamatuju dodnes. VZPOMÍNKY NA ZÁKLADKU Myslím, že svých zážitků ze školy má každý dost, proto přejdu k tomu nejnovějšímu, nejposlednějšímu, nejúžasnějšímu prostě k tomu NEJ zážitku výhra 1. místa v soutěži Najdi seznam. Pro ty, kteří by snad nevěděli, vyhráli jsme vám počítačovou učebnu. A pro sebe? MP3 přehrávače, myši k PC, podložku pod myš, tričko, a spoustu dalších věcí od různých sponzorů. Avšak hlavní výhrou tedy alespoň pro mě, jelikož to byl ten největší zážitek byla týdenní škola v přírodě v Krkonoších, v tříhvězdičkovém hotelu s plnou penzí, s bazénem s vířivkou a saunami jedním slovem luxus. Je hodně velká škoda, že jsme ten týdenní pobyt vyhráli až v 9. třídě. Je totiž pravdou, že když spolu se třídou trávíte hodně společného času, dost dobře se poznáte. O to smutnější bylo loučení, ale to tak bývá. Myslím si, že lépe jedna etapa mého života nemohla skončit. Na účtu jsem totiž měla spoustu nových kamarádů, skvělých zážitků, a také vědomostí. Od toho přeci škola je. Základka i střední má své pro, i proti. Nikdo nedokáže být na základce, ale ani na střední věčně. Každému se líbí a vyhovuje něco jiného. Mně vyhovovala ve většině věcí základka, ale tam se můžu vrátit leda tak na návštěvu a to už nikdo nezmění. Proto se s vámi rozloučím větami mé nynější spolužačky Co už? Osud. :-) Linda Bordovská, bývalá 9.C

JAK JSEM ZAČÍNALA? Už od malého dítěte jsem si čmárala po knížkách, temperama jsem dokonce pomalovala celou koupelnu, sbírala jsem placaté kameny a kreslila na ně všechno, co mě napadlo, poté jsem si sedla před dům, rozložila pomalované kameny na starou bednu od vysavače a čekala, až někdo projde kolem a některý si koupí. No, pravda, koupila si je jen jedna stará paní, co šla kolem. Je jasné, že to bylo pouze ze soucitu, ale já měla neuvěřitelnou radost. Ve školce jsem malovala na všechno, na co šlo i nešlo, účastnila jsem se veškerých výtvarných soutěží, chodila do ZUŠ a tak to dále pokračovalo až do konce základní školy. Při rozhodovaní o výběru střední školy jsem neměla problém a volila jsem umělecké zaměření. Na této umělecké škole maluji a fotografuji každý den i 8 hodin, je to sice hodně náročné, ale věřím, že se mé výtvory ještě nějak uplatní. Budu se o to snažit. Jinak zdravím celé Druhé patro a přeji spoustu úspěchů. S pozdravem Nikča Dudková To byl ale týden (byl to ten poslední, kdy se daly zlepšit -zhoršit známky) To byl ale týden takový týden jsem dlouho nezažil. Pořád samé učení, když uvidím tento týden knihu, tak mi zabude špatně. I přes to všechno úsilí mi to snad v každé písemce uteklo o bod. Diktát bod a měl bych 2. Písemka bod a měl bych 2. Bylo to vážně na velký... nic. Takový hrozný týden. Petr Uf! Jeden jediný bod a už jsem mohl mít za 3 (mám za 2). Sice by mi to už známku nezměnilo, ale je to lepší pocit. Tohle opakování mi vyšlo, ale tu pololetní práci jsem zkazil. Marian Tento týden je a byl zajímavý, sice ještě neskončil, ale už to stojí za zmínku. Psali jsme skoro ze všech předmětů velkou písemku, byla to poslední možnost, jak si vylepšit známku. Takže když to bude blbě, tak s tím stejně nic nenadělám. Je to úplně hrozné! Dominik Nepolepšil jsem si v zeměpise. Tam jsem se strašně zhoršil. Z jedničky na troju. A kvůli toho nemám vyznamenání. Co už. Musím se zlepšit příští pololetí. David S. Písemky se jenom hrotily, ale zase tak hrozné to nebylo, protože my jsme nepsali jenom první dva dny. Jediné naděje jsou, si všechno trošku prošprtat a pak přijde na řadu smlouvání, ukecavání, že příští pololetí to dopadne lépe. Po rozdávání opravených písemek zjistíte, že málokdy se dostaví očekávaný výsledek a nejhorší jsou blbé body, které vždy utečou tam, kde jim je líp. Za pár dní se ale určitě umoudří a vy jste spokojeni s výsledkem, který jste nečekali. Lada Proč nemám dobré známky? Asi proto, že mi to asi samo do hlavy nenaskáče, i když by mohlo. Mít samé jedničky by si přál každý tsss... flákat se celý den, ležet

u televize nebo být s kamarády hm... a místo toho promarnit den učením, to je za trest!!! Proč nemám dobré známky? Já sama vlastně nevím. Čeština se snad nedá naučit. Učím se půl dne, myslím si, že to umím. Jdu spát, ráno se vzbudím a nevím nic. No paráda! Tak se vydám do školy, vezmu sešit a trochu opakuju. Napíšu písemku, no možná to mám dobře. Další den dostanu písemku a mám za 4. Super, no. Klára To byl ale týden. Byl náročnější než ostatní předtím. Třeba se hodně zkoušelo a rozhodovalo se, co dostanem na vysvědčení. Hodně písemek. Bylo to náročné. Už se těším na pátek, až půjdu ze školy domů. Adam Známky jsem si stejně nepolepšil. Chtěl jsem si je polepšit, ale bohužel chybělo pár bodů, abych měl dobré známky. Známky mám moc špatné, ale v druhém pololetí musím zabrat, ach jo. Je to moc špatné. Josef 8.A Beseda s psychologem v 6.B Beseda se mi líbila, protože si všichni mohli říct, co chtěli tomu člověku říct a taky jsme se o sobě mohli dozvědět, v čem se máme zlepšit. Beseda se mi líbila, protože každý mohl říct, co chtěl tomu druhému a že jsme si mohli všechno vyříkat. Beseda se mi líbila, protože jsme si mohli říct věci, u kterých bychom se normálně pohádali a pozabíjeli. Bylo by super, kdyby byla pravidelně. Beseda se mi líbila, protože jsme si všichni mohli říct o sobě, co jsme chtěli mezi očima a určitě si myslím, že si to teď všichni uvědomí a zamyslí se nad tím. Beseda se mi líbila, protože jsme si řekli pravdu do očí a hned se mi ulevilo, protože bych o přestávce měla strach, že by mi určití lidé mohli ublížit. Takže jsem byla ráda a hlavně jsem si uvědomila, co kdo cítí a hlavně naše paní učitelka. A hlavně doufám, že se lidé polepší a pokusím se i já. Překvapilo mě, že někteří si dokonce z toho nic nedělali, ale jinak to bylo fajn! Beseda byla dobrá, velmi dobrá, velmi zdlouhavá, ale vzal jsem si ponaučení. Beseda se mi trochu líbila, ale o mně nebyla vůbec žádná věc, ale těch 10 Kč nevím, za co to bylo. Beseda se mi vůbec nelíbila, protože jsem se vůbec nic o sobě nedozvěděl a nevím, za co jsem platil 10 Kč.

Šermířský spolek Jeseník Příběh o rytíři Petrovi Pamatujete, jak u nás byli rytíři? Bylo príma, jak předváděli scénky a jak s rytířem Petrem několikrát praštili, až se zatřásla celá tělocvična a zadunělo to tak, že to muselo být slyšet až někde ke sborovně. Rytíř Petr ale stejně vyhrál a získal si tím srdce několika obdivovatelek (musím říct, že šermuje fakt skvěle). Módní přehlídka byla fakt supr, úplně jsem záviděla těm devaťačkám. Já bych si to oblečení na sebe asi nevzala, protože je zkrátka jiná doba, ale vystoupení bylo pěkné a doufám, že zase někdy přijedou... Žaneta Weberová 6.A Na konci tělocvičny stála jakoby taková větší dřevěná zeď. Za ní si herci schovávali své potřebné věci, před ní stály stojany se všemožnými zbraněmi. Na začátku nás herci seznámili s tím, jak se žilo ve středověku. Dále nám hlavní hrdina ukazoval, jaký byl život panoše. Ukázali veškeré šermířské umění a dokonce nám vysvětlovali základní pohyby se zbraní v ruce. Potom nastoupili žáci 9. ročníku, kteří měli na sobě oblečené šaty z dob středověku. A že to panečku byly šaty! Takové bych teda nechtěl nosit. Nakonec nám ještě ukázali, jak se pasovalo na rytíře. David Sobota 7.C

Autozáhada? Na světě jsou různé záhady. Frenštát se teď může chlubit jednou Autozáhadou. Již druhý měsíc je vedle chodníku směrem na Rožnov do stromu nabourané auto. Zprvu mělo jen promáčknutou masku, ale postupně se z něho začaly ztrácet kousky jako z perníkové chaloupky. Ani ježibaba tam nemusí být a začíná to být strašidelné. Co se to tu děje? Co je to za záhadu? Zeptali jsme se reportérů z 8. ročníku v rámci projektu Letem ke klíčovým kompetencím aneb Pohádkou o Raškovi to nekončí Řidič našel místo k parkování Ve Frenštátě pod Radhoštěm naboural pražský řidič svůj Fiat Punto. Auto stojí na místě nehody u billboardu Autocentra Lukáš naproti restaurace u Mrtvoly už přes dva měsíce. Za tu dobu přišlo o okna a bylo zcela vybíleno. Auto chátrá pod sněhem a vozidlu už nejspíš kvetou blatníky, koroze se rozlezla po celém voze. Podle umístění vozidla řidič nejspíše zaspal, motor byl nárazem vyřazen z provozu. Můžeme jen doufat, že tato záhada zmizí co nejdříve. Je to ráj pro zloděje. Dřevorubci testovali novou techniku kácení stromů Motorová pila už je OUT. Před měsícem frenštátští dřevorubci testovali novou technologii kácení stromů. Vyhlídli si strom naproti restaurace Mrtvola. Po dlouhém štelování a nastavování nejnovější verze motorové pily, ji nastartovali a vší silou se rozjeli proti stromu. Bohužel akce byla neúspěšná. Po nárazu do stromu pila skončila na šrot a strom se ani nehnul. Byl to takový trapas, že dřevorubci, jak viděli, co se stalo s novou pilou, rychle vystoupili a utíkali neznámo kde. Na rozbitou pilu nějak zapomněli, a tak je tam dodnes! Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky

Ptali jsme se prvňáčků, jak se těší na první vysvědčení hodně, myslím, že tam bude jednička těším se, když dostanu jedničku, tak dostanu druhý telefon těším se nejvíc přes celou zeměkouli já se těším, že tam budou jedničky, mamka mi za to koupí třpytivou kuličku těším se, protože mi mamka slíbila, že když budu mít jedničky, budu dostávat kapesné mám strach z dvojky z matiky moc, za samé jedničky dostanu malé zvířátko A co dalšího mají prvňáčci slíbeno za hezké vysvědčení? Například dovolenou s lyžováním, u moře, zmrzlinový pohár, stolní hry, počítač. Příběh vysvědčení Ahoj, jmenuji se vysvědčení. Nevím, jak mám začít. Tak začnu asi úplně od začátku a popíšu vám svůj život bílého papíru. Když jsem byl ještě úplně obyčejný papír, měl jsem tolik kamarádů, že to nikdy nikdo neměl. Když jsem se jednou dozvěděl, že se vybírají papíry na vysvědčení, byl jsem celý bez sebe a říkal jsem si, že tam musím být na 100 %, protože být papír, který má na sobě nějaká čísélka, prý něco znamená. Byl jsem úplně šťastný, když jsem zjistil, že na mě budou taky ležet ta malá roztomilá čísélka a těšil jsem se, až se s nimi seznámím. A tak ubíhal měsíc, dva, tři, čtyři, pět a už to bylo tady. Nejdřív mě dali do takového zařízení, které vydávalo takové divné zvuky. Uprostřed toho zařízení se to začalo dít. Jedna věta, druhá, třetí, jedno čísélko, druhé, třetí Jak mě vytáhli, byl jsem ohromen. Říkal jsem si, že budu jedno z nejhezčích vysvědčení. A jak jsem říkal na začátku, že se těším na nové kamarády, tak se i stalo. Byli bezvadní... Byly tam tři dvojky a zbytek jedničky. Když mě předali majiteli, všichni mi tleskali. Byl jsem nejšťastnější vysvědčení na světě. Lucie Stavárková, 9.B Příběh vysvědčení Nejdříve jsem byl malý stromeček ve školce. Později, když jsem urostl ve statný strom, tak přišli dřevorubci a podrazili mi nohy, ořezali větvičky (ručičky) a celý kmen (tělo), rozřezali mě na malé kousky. Při tomto tragickém činu jsem zaslechl, že mě povezou do papíren. To mě docela potěšilo, protože jsem doufal, že mě použijí nějak užitečně. Když ze mě vyrobili papír, cítil jsem se nějak osamoceně, protože jsem byl jen holý papír. V koutku duše jsem doufal, že ze mě neudělají papír do domácnosti. Kdyby na mě někdo načmáral nějaké matlanice a pak mě jen tak vyhodil, to by byla přece zcela zbytečná práce! Jako papír jsem dlouho přebýval ve skladu na hromadě. Avšak asi po měsíci mě převezli do velké tiskárny, která byla podle mě přísně hlídaná. Po pár dnech jsem se dozvěděl proč. Bylo to kvůli tomu, že na mě a ostatní papíry natiskli státní znak! Později, když mě převezli do další tiskárny, a natiskli na mě nějakou tabulku a školní předměty, jsem si uvědomil, že budu v budoucnu vysvědčení. Tato zpráva mě velice potěšila. Ale když na mě natiskli i známky, to bylo to nejskvělejší. Byly na mně samé jedničky. Těším se, kam se dostanu! Jana Prchlová, 9.B

Když přijdu domů s vysvědčením Předtím, než půjdu do školy pro vysvědčení a přejdu všelijaké stavení, schovám všechny vařečky, lžičky a opasky a koupím taťkovi klobásky. Michal Srníček 5.A Jak přijdu domů s vysvědčením, dopadne to jako vždycky. Mamka mě seřve, možná mi dá na zadek. Dostanu zaracha, budu se muset učit a nebudu se moct dívat na televizi, ani nebudu moct na počítač. Maximálně si můžu na počítači zjistit informace. Budu muset být v pokoji a učit se od rána do večera. Bude to hrůza. Nela Adamčíková5.A Když přijdu domů s vysvědčením, tak mě doma seřvou, protože budu mít i nějaké trojky. Já se bojím a nějak se vymluvím. Potom mě možná méně seřvou. Moc se domů netěším. Já se cítím, jako bych šla na popravu. Ale nesmím si to tak brát. Na nové pololetí se budu snažit, ať to ještě doženu. Michaela Albrechtová 5.A Jak přijdu, ukážu mamince a tatínkovi vysvědčení a rychle se půjdu schovat. Lubomír Mazoch 5.A Obyčejně, když přinesu domů vysvědčení, něco dostanu. Ale tento rok možná budu mít 3 trojky, takže nic. Můj tatínek, když mě chce seřvat, tak mu maminka řekne, že má přinést svoje vysvědčení. Eliška Káňová 5.A Moje vysvědčení Na vysvědčení dostanu tři dvojky, pro mě je to dobré, ale pro taťku zbytečné. Prý ze zeměpisu a přírodopisu je to ostuda. Snad si je zlepším. Za vysvědčení nedostanu nic, jenom od dědy a od sestry možná čokoládu. Myslela jsem si, že dostanu ze zeměpisu trojku, ale písemku jsme dala na dvojku. Z mé bývalé školy jsem dostala v páté třídě čtyři dvojky, takže mám lepší známky. Jsem na své vysvědčení hrdá. Zuzana Piskořová 6.C S vysvědčením jsme tak mírně spokojená. Je už 29. ledna, což je za dveřmi. Snažila jsem se, ale ty výsledky už asi nejdou změnit. Jakmile přijdu domů, mamka řekne dobré a takhle to zůstane a pošle mne do pokoje jdi se učit. Radka Hellebrandová 6.C Mamka mi slíbila megapohár, ale když budu mít vyznamenání. Ten pohár bude megakornout a kolem okrajů budou různé druhy zmrzliny a uprostřed broskev (bez pecky) a na broskvi bude karamelová poleva. Marek Kutňák 6.C S vysvědčením jsem spokojený, mám pět dvojek a devět jedniček, Takže mi vyjde vyznamenání a to jsem chtěl. Mám dvojku ze zeměpisu a na jedničku to asi nedám, protože zeměpis je dost těžký a i ta dvojka mi dala zabrat. Naopak přírodopis je celkem lehký a taky mě baví. Za vysvědčení asi něco dostanu, ale nevím co. Doufám, že to bude aspoň trochu užitečné. Zdeněk Poznér 6.C