Jak dál po katastrofě

K. Klasnová: Profil první dámy Věcí veřejných Libye: Nečekaný obrat ve válečném konfliktu Sčítání lidu: Čísla, která nikdo nepotřebuje 12 www.respekt.cz Kdo stojí za přepadením České televize Jak dál po katastrofě Změní japonská tragédie svět stejně jako Černobyl? Ročník XXII 21. 27. 3. 2011 39 Kč SK 1,80 / DE 2,80 / BE 3,00 foto profimedia.cz / shiho fukada Je důležité dělat levné věci Rozhovor s designérem Reném Šulcem

editorial 12 2011 Ročník XXII Adresa redakce: Dobrovského 25, 170 55 Praha 7 Předplatitelský servis (po pá 8 17): 800 110 022 predplatne.respekt.cz Telefon: 226 216 711 Fax: 224 930 792 E-mail: redakce@respekt.cz E-mail na jednotlivé pracovníky: prijmeni@respekt.cz web: www.respekt.cz Šéfredaktor: Erik Tabery Zástupci šéfredaktora: Marek Švehla, Petr Třešňák Vedoucí respekt.cz: Naďa Straková Editoři: Martin Kontra, Ivan Lamper, Tomáš Pěkný, Martin M. Šimečka Redakce vydání: Kateřina Ducháčková, Michaela Plchová Kresby: Pavel Reisenauer Art director: Tomáš Didunyk Obrazová redaktorka: Kateřina Malá Komentáře: Marek Švehla Politika: Ondřej Kundra (vedoucí), Silvie Lauder, Tomáš Lindner, Jiří Sobota, Jaroslav Spurný, Ivana Svobodová Společnost: Hana Čápová, Bára Procházková, Kateřina Šafaříková (vedoucí), Adam Šůra Ekonomika: Tomáš Sacher Rozhovor: Ondřej Nezbeda Téma: Jiří Sobota Kultura: Jaroslav Formánek, Jan Gregor, Magdaléna Platzová, Pavel Turek, Jan H. Vitvar (vedoucí) Civilizace: Martin Uhlíř Trendy: Karolína Vránková Jazyková redakce: Petra Švehlová, Hana Vařáková Překlady z The Economist: Pavla Horáková, Jana Kordíková, Lucie Mikolajková Design: ReDesign Grafická úprava: David Němec, Martin Pavlík Fotoprodukce: Michaela Danelová Fotografové: Karel Cudlín, Milan Jaroš, Matěj Stránský Sekretariát redakce: Kateřina Spurná Vydavatel: Respekt Publishing a. s. IČO 61457345 Publisher: Adéla Pittsová Marketing: Monika Marečková Respekt edice: edice.respekt.cz E-shop: eshop.respekt.cz Prodej inzerce a vydavatelský servis zajišťuje Economia, a. s. Senior key account manager: Anna Olleová, mob. 731 681 288, tel. 233 071 766, anna.olleova@ economia.cz Inzerce: Lucie Mejstříková, tel. 233 071 794, fax: 233 072 780 (inzerce@respekt.cz) Tiskne: Svoboda Press Rozšiřují: PNS, Mediaservis, PressMedia, CZ Press, ISSN 0862-6545, ev. č. MK ČR E5197. Náklady ověřuje ABC ČR, člen IF ABC. Uzávěrka: 19. 3. 2011 Respekt Publishing a. s. Autorská práva vykonává vydavatel. Bez písemného svolení vydavatele je zakázáno jakékoli užití částí nebo celku díla, zejména rozmnožování a šíření jakýmkoli způsobem, mechanickým nebo elektronickým, v českém nebo jiném jazyce. Katastrofa a diktátor Dnešnímu číslu z pochopitelných důvodů dominují dvě témata japonská katastrofa a konflikt v Libyi. Kolegové Jiří Sobota a Martin Uhlíř připravili Téma o událostech v zemi vycházejícího slunce. Věnují se zejména rizikům spojeným s poškozením jaderných elektráren, ale také tomu, jaký mají podobné katastrofy dopad na ekonomiku a chod společnosti. Japonsko je v tomto ohledu zcela výjimečná země a to nejen díky tomu, že je na přírodní pohromy zvyklá. V souvislosti s jadernými elektrárnami nelze nezmínit překvapení nad tím, jak rychle řada českých odborníků a politiků přispěchala s prohlášením, že se nic vážného neděje. Jen málokdo z nich přitom disponoval relevantními informacemi a bylo cítit, že je spíše přání otcem myšlenky. Mají pravdu, že se teď nemá reagovat hystericky, to však platí i pro stoupence jaderné energie. Pochybnosti totiž nejsou vždy znakem slabosti, ale naopak racionálního jednání. Pokud jde o Libyi, tak tam je situace podobně nepřehledná a vývoj obdobně nejistý. OSN se konečně odhodlala k ochraně civilistů, ale učinila tak v době, kdy Kaddáfí získal kontrolu nad téměř celou zemí. A když dosáhl svého, tak rychle prohlásil, že také chce mír a zastavuje své bojové akce. K tématu více v článku Jiřího Soboty, Silvie Lauder a v komentáři Jiřího Soboty. Je ale stále zřejmější, že nastal čas na debatu o změně pravomocí mezinárodních institucí. Konfliktů přibývá a jsou často tak rychlé, že než zasednou diplomaté, už je dobojováno. O proměně OSN se mluví dlouho, zatím však není síla, která by ji prosadila. Jsou totiž země, které z nemohoucnosti těží. Lze čekat ochranu lidských práv kdekoli na světě, když rozhodnutí může zabránit Čína nebo Rusko? Tedy státy, které jsou v okupaci svobodných zemí mistry? Vážené čtenářky, vážení čtenáři, inspirativní čtení vám přeje Erik Tabery Týdeník Respekt byl založen v listopadu 1989 skupinou samizdatových novinářů. Profiluje se jako liberální, kritické médium, které věří ve svobodu lidského ducha a nutnost pochybovat při jejím každodenním naplňování. RESPEKT.CZ 3

obsah ČSSD hledala do svého vedení někoho, kdo straně dodá nový šmrnc. Vyhrál to Bohuslav Sobotka. (Politika, str. 22) foto Milan Jaroš 6 anketa 7 dopisy 8 deset českých událostí 10 deset událostí ve světě komentáře 13 Probuzení z jaderného snu Martin Uhlíř 14 Rychlý jako OSN Jiří Sobota 15 Co nám to ten soud dělá Erik Tabery 15 Rozum a Bydžov Petr Třešňák 16 Dvourychlostní Evropa a my Jan Macháček politika / ekonomika 17 Kauza Krejčík a zásah v ČT Jaroslav Spurný, Ondřej Kundra 21 Drahá ropa Tomáš Sacher 22 Reportáž ze sjezdu ČSSD Ivana Svobodová, Ondřej Kundra 24 Boje o Libyi Jiří Sobota 26 Krize v Bahrajnu a Saúdská Arábie Marek Švehla 28 Rozhovor s novým americkým velvyslancem Normanem Eisenem Silvie Lauder 30 Jak zeštíhlet státní aparát The Economist 32 O kom se mluví: Politička Kateřina Klasnová Ivana Svobodová společnost 35 Sčítání lidu Bára Procházková 39 Úspěch: Dobrý český cider Jan Brabec 40 Češi si kupují domy v Německu Adam Šůra 42 Násilí na ženách v hispánském světě Markéta Pilátová Rozhovor 46 S návrhářem Reném Šulcem Karolína Vránková, Ondřej Nezbeda téma 52 Japonsko v roce nula Jiří Sobota, Martin Uhlíř kultura 59 Dvacet let Radia 1 Pavel Turek 62 W. F. Hermans: Už nikdy spánek Ondřej Nezbeda 64 Tvář: Režisér Václav Kadrnka Jan Gregor 66 Katalog Decadence Now! Jan H. Vitvar 67 Dramatizace korespondence V+W Jan Němec 68 Kulturní servis civilizace 71 Demontáž Stalinova kultu Jan Adamec 74 Technologie: První chytrá elektrická síť v Česku Jan Horčík trendy 75 Subkultura emo Martin Kuška ESEje 78 Škrtání budoucnosti Petr Třešňák 79 Co čteš? Jiří Trávníček od věci 80 S Petrem Janečkem o fámách Kateřina Ducháčková 4 RESPEKT 12 21. 27. březen 2011

RS001515_6 Vyberte si své předplatné! A Předplaťte si Respekt na 2 roky a získejte presovač Tchibo. B Předplaťte si Respekt na 18 měsíců a získejte externí HDD Imation 500 GB. C D E Předplaťte si Respekt na rok se slevou 8 %! 4 vydání Respektu zdarma a dárek v hodnotě 1000 Kč. F Předplaťte si Respekt na rok a získejte pětidílnou DVD edici Československá nová vlna (Hoří, má panenko, Obchod na korze, Kočár do Vídně, Žert, Farářův konec). Spejbl a Hurvínek... na nitkách osudu Unikátní a výpravná publikace z řady Muzeum v knize, která vychází k osmdesáti letům profesionální činnosti Divadla Spejbla a Hurvínka. Čtenáře jistě potěší i audio-vizuální přílohy publikace. Roční předplatné Respektu se slevou 20 % 10 vydání zdarma a jako dárek Konverzace Lingea dle vlastního výběru Roční předplatné pro studenty a seniory se slevou 40 %. po celý rok ve Vaší schránce a dárek dle vlastního výběru k tomu! (albánština, angličtina, bulharština, dánština, finština, francouzština, chorvatština, italština, katalánština, maďarština, němčina, nizozemština, norština, polština, portugalština, rumunština, ruština, řečtina, slovinština, srbština, španělština, švédština, thajština, turečtina, ukrajinština, vietnamština) Nabídka platí pro nové a navýšené předplatné do 20. 3. 2011 Jméno a příjmení: Ulice, č. p.: PSČ, obec: Telefon: E-mail: Objednávám předplatné Respektu následovně (Zaškrtněte zvolenou variantu. K jednomu předplatnému lze zvolit jeden dárek.) A) Dvouleté předplatné za 4056 Kč a dárek k tomu: Presovač Tchibo B) Předplatné na 18 měsíců za 3081 Kč a dárek k tomu: Externí HDD Imation 500 GB C) Roční předplatné za 2028 Kč a dárek k tomu: Pětidílná DVD edice Československá nová vlna D) Roční předplatné za 1872 Kč a dárek k tomu: Spejbl a Hurvínek... na nitkách osudu platí do vyčerpání zásob E) Roční předplatné za 1623 Kč a dárek k tomu: Konverzace Lingea dle vlastního výběru:... F) Roční předplatné pro studenty a seniory za 1217 Kč tel.: 800 110 022 predplatne@economia.cz Vyplněný kupon prosím zašlete na adresu: Economia, a. s. předplatné, Dobrovského 25, 170 55 Praha 7

anketa Mělo by být, či nemělo sčítání lidu povinné? Má člověk právo sčítání odmítnout? Čtěte článek na str. 35 38 Miroslav Svoboda Vysoká škola ekonomická v Praze Zaprvé, jde o ostrý zásah do práva na soukromí s rizikem zneužití získaných údajů. To by mohl ospravedlnit jen klíčový veřejný zájem např. bezpečnost země nebo stabilita právního řádu. (Všeobecné volby jsou pro náš právní řád klíčové, a přesto nejsou povinné.) Zadruhé, žádané informace lze získat s dostatečnou mírou přesnosti jinak a levněji. S plnou vážností říkám, že opačné tvrzení (prezentované ČSÚ) je lež. Tím se mimochodem vracím na začátek: když ČSÚ lže v tom, jak je povinné sčítání nutné, jak bych měl věřit jeho tvrzení, že získané údaje nikdy nebudou zneužity? foto archiv Kateřina Hlatká Iuridicum Remedium, o. s. Pokud povinné, pak anonymní. Protichůdná vyjádření ČSÚ o způsobu anonymizace formulářů vyvolávají obavy, zda budou naše údaje v bezpečí. V takovém případě považuji hrozbu sankcí za nepřiměřenou. Podle současné právní úpravy má každý povinnost pravdivě vyplněný formulář odevzdat. Otázkou ale je, zda přínosy sčítání odůvodní masivní zásah do ústavou zaručeného práva na soukromí. Netěšme se ze slibů statistiků, že se sčítáme naposledy, příště možná nebudeme vyplňovat formuláře, ale stát si bude propojovat databáze sám a zjistí si o nás vše, kdykoli bude chtít. foto archiv Ondřej Kubala tiskový mluvčí projektu Sčítání lidu, domů a bytů 2011 Sčítání lidu připravujeme už čtyři roky a jeho součástí bylo i zkušební sčítání. Připravili jsme ho na vzorku 0,5 % populace a bylo dobrovolné. Vyplněné formuláře nám vrátila jen polovina lidí. To ukazuje, že kdyby bylo dobrovolné i ostré sčítání, získá stát za vynaložené prostředky jen polovinu údajů. Statistici doufají, že za 10 let už budou v Česku fungovat registry a databáze dat jako v severských zemích a že do ulic už vůbec komisaři nevyjdou, protože stát zvládne sčítání sám ze svých databází. Tím pádem tak řešíme i otázku, zda má být sčítání povinné, snad naposled. foto archiv František Matějka Strana svobodných občanů Sčítání lidu přetrvává z dob, kdy bylo vše psáno rukou v knihách. V současné době polovinu odpovědí na otázky ze sčítacích archů už stát má a do druhé poloviny, pokud má být Česká republika demokratickým státem, hájícím primárně práva občanů, mu nic není. Občané mají mít nejen právo se nezúčastnit. Skutečnost, že jim za neúčast navíc hrozí sankce, považuji za krok vůči nim v rozporu s právy na soukromí své a rodiny, garantovanými jim Ústavou České republiky. A pokud kdokoli ze soukromé sféry podobná data potřebuje, má si je zaplatit sám a nechtít to po daňových poplatních. foto archiv foto čtk Antipapaláš Dopravní policisté mu naměřili překročení rychlosti v obci o 50 kilometrů v hodině. A karlovarský policejní ředitel Oldřich Tomášek o přestupku okamžitě informoval nadřízené. Teď čeká na trest: ztrátu řidičáku a pokutu. Léta jsme v podobných případech slýchali různé výmluvy a sledovali, jak se policisté navzájem kryjí. Případ ředitele Tomáška je příjemná změna. Třeba se i ostatní policejní šéfové začnou zbavovat papalášských manýrů. Respekt foto vláda.cz Nevýrazná zmocněnkyně Neonacisté zorganizovali protiromské shromáždění v Novém Bydžově a zmocněnkyně pro lidská práva Monika Šimůnková k tomu vydala jen nic neříkající prohlášení, ve kterém vyzvala všechny zainteresované strany ke klidnému a trpělivému řešení situace. To je dost málo. Třeba její předchůdce, bývalý ministr pro lidská práva Michael Kocáb, vyrazil v době nepokojů novobydžovské Romy osobně podpořit. DEspekt 6 RESPEKT 12 21. 27. březen 2011

dopisy Hašek se má vzdát titulu Respekt 11/2011 Rád bych reagoval na výše zmíněný článek. 1) Pan Hašek nemohl získat titul JUDr. na Joštově akademii, jak uvádíte, neboť tato není vysokou školou. Joštova akademie konzultační středisko, družstvo pouze zajišťuje jako servisní organizace provoz informačně-konzultačního střediska Vysoké školy ve Sládkovičově. Zájemcům o rigorózní řízení pouze poskytuje základní informace a kontakty na studijní oddělení Fakulty práva Janka Jesenského Vysoké školy ve Sládkovičově. 2) K větě Česká advokátní komora už dříve upozornila, že absolventi této školy mohou mít problém se zapsáním do jejích struktur bych rád uvedl, že jediné stanovisko ČAK, které je nám v této souvislosti známo, je z podzimu roku 2009 a reaguje na změněné podmínky po novele zákona o advokacii z téhož roku. V této souvislosti však stanovisko hovoří o všech zahraničních vysokých školách a postupu ČAK při zapisování do jejích struktur. Stanovisko ČAK, které by se zabývalo jmenovitě Vysokou školou ve Sládkovičově nebo její Fakultou práv Janka Jesenského, nám není známé. David Dallago, Joštova akademie konzultační středisko, družstvo Akce Bátora Respekt 9/2011 V článku zvýrazněným mezititulkem Rasismus ho prý neoslovuje, praxe je však jiná a níže uvedeným odstavcem sugerujete čtenářům, že jsem rasista, který se rasismem dokonce řídí i při výkonu soudcovské funkce: Bátora dnes sice tvrdí, že rasismus Národní strany ho neoslovoval, v praxi ale prokázal opak. Jako přísedící Obvodního soudu pro Prahu 7 měřil zcela odlišným metrem Romovi a bílým zlodějům. V roce 2003 se mu dostal na stůl případ romského narkomana, kterému média přezdívala,sup z Karlína. Za povodňové rabování v pražských ulicích dostal šest let nepodmíněně. O pár měsíců později řešil přísedící Bátora stejně starou, stejně často trestanou dvojici zlodějů, která také okrádala vyplavené. Jediný rozdíl byl v tom, že tentokrát se nejednalo o Romy. Od soudu zloději odešli s osmiměsíční podmínkou. Rád bych tento váš románový příběh uvedl na pravou míru: a) ANO, byl jsem členem trestního senátu Obvodního soudu pro Prahu 7, který před pomalu už deseti lety prvoinstančně odsoudil obžalovaného Boldiho k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání šesti roků za prokázané rabování v době povodní. A docela by mě zajímalo, jak jste se dostali k protokolu o tajném hlasování trestního senátu. b) NE, nebyl jsem členem trestního senátu, jenž posuzoval vinu vámi zmiňované dvojice, která za povodně rabovala v Troji. Nebo aspoň myslím, že to bylo v Troji nijak jsem se dříve o tento případ nezajímal, respektive jsem o něm ani nevěděl. A protože jste se o mně a mém domnělém rasismu rozepsali opravdu více než obšírně, dovoluji si dodat, že jsem studoval obor kulturní dějiny Dálného východu na Filozofické fakultě UK, doktorskou práci o poválečném vývoji v Japonsku jsem obhájil na Fakultě mezinárodních vztahů VŠE a na Právnické fakultě UK jsem před pár lety obhájil rigorózní práci o genocidě ve Rwandě a následném mezinárodním trestním tribunálu. To bych musel být opravdu hodně rafinovaný rasista, kdybych se navzdory tomu po celý život věnoval studiu národů Čechům tak rasově vzdálených. Ladislav Bátora, předseda Akce D.O.S.T. Kulturní tip Respekt 9/2011 Věc, která mi pravidelně zvedá krevní tlak, je v médiích včetně Respektu používání výrazu Čechy synonymicky za Česko nebo ČR. Je to věcně nesprávné (přečtěte si začátek Ústavy ČR), matoucí a vůči Moravanům výsměšné. Po staletí existující zemi Moravu s jejími historickými právy a postavením komunisté v roce 1949 zlikvidovali a svobodná média to po šedesáti letech završují. Spolehlivě se dnes Morava vyskytuje jen ve zpravodajství o počasí, protože jinak to v tomto případě nejde. Občas na nešvar upozorním, je to ale boj s větrnými mlýny. Pro dnešek připojuji absurdní perličku, která se vám podařila v Kulturním tipu, kde stojí: Kdybych byla tento týden v Čechách, šla bych 2. 3. do brněnského kina Art. Opravdu musí pražská přezíravost vést až k takovým absurditám? Lenka Šedová, Brno NAPIŠTE NÁM SVŮJ názor NA dopisy@respekt.cz inzerce RS001540 RESPEKT.CZ 7

deset českých zpráv, které by vás neměly minout Cílem je, abychom nebyli odpudiví pro případné koaliční partnery, aby to nebyla politika jednoho muže, ale celého týmu. Nová místopředsedkyně ČSSD Marie Benešová pro Český rozhlas foto MILAN JAROŠ 5 Bátora na školství nejspíš bude Někdejší kandidát Národní strany Ladislav Bátora se náměstkem na ministerstvu školství kvůli odporu veřejnosti nestal, ale podle Práva má nakonec Josefu Dobešovi (VV) radit v ekonomických otázkách. Q 1 Sociální demokraty povede Sobotka Předsedou ČSSD se stal dosavadní statutární místopředseda strany Bohuslav Sobotka. V druhém kole volby těsně porazil jihomoravského hejtmana Michala Haška. Brněnský sjezd zvolil také pět místopředsedů: Marii Benešovou, Jiřího Dienstbiera, Lubomíra Zaorálka, Zdeňka Škromacha a Martina Starce. Bývalý ministr vnitra Martin Pecina zároveň oznámil, že skládá poslanecký mandát. S novým vedením se podle něj nedá spolupracovat. Kontrolní komise během víkendového sjezdu informovala, že strana má dluh ve výši 360 milionů korun. Q VÍCE V TEXTU NA STR. 22 6 Sněmovna zamítla institut korunního svědka Poslanci koalice a KSČM hlasovali minulý týden proti zavedení institutu korunního svědka. Ten by měl výměnou za beztrestnost policistům pomoci rozkrýt zločin, i když se na něm podílel. Ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil řekl, že vláda návrh přepracuje a předloží opět na jaře. Plán připravila ještě úřednická vláda. Q 2 Ústavní soud zrušil vládní škrty Strážci ústavy vyhověli stížnosti sociálních demokratů, že škrty, které Nečasova vláda protlačila sněmovnou ve zkráceném řízení, byly schváleny neústavním způsobem. Vláda balík opatření přijme znovu běžnou cestou. Q foto MILAN JAROŠ 3 Obžaloba za armádní zakázky Krajské státní zastupitelství v Českých Budějovicích na návrh protikorupční policie obžalovalo dvaapadesát lidí podezřelých z manipulací s veřejnými zakázkami na ministerstvu obrany v letech 2005 až 2007. Jde o bývalé zaměstnance rezortu či firem, hrozí jim až 10 let vězení. Q 4 ČT dostala zpět materiály Vojenská policie vrátila redaktorům České televize část věcí, které si z jejich kanceláří odnesla předminulý pátek. Televize požaduje i zbytek zabavených věcí a plánuje stížnost k Ústavnímu soudu. Q Více v textu na str. 17 7 Soud zrušil volby v Krupce Ústecký krajský soud prohlásil výsledky komunálních voleb v Krupce na Teplicku za neplatné. Důvodem bylo kupčení s hlasy. Ministerstvo vnitra musí nový termín určit do třiceti dnů od doručení rozsudku, voliči budou vybírat ze stejných kandidátek jako v říjnu. Q foto Libor Fojtík 8 RESPEKT 12 21. 27. březen 2011

foto MILAN JAROŠ 10 Probíhá sčítání obyvatel V Česku po deseti letech probíhá sčítání obyvatel, domů a bytů. Sčítací komisaři České pošty zatím roznesli deset ze sedmnácti milionů formulářů. Klíčovým dnem pro sčítání je tato sobota. Q inzerce 8 Žhář dostal menší trest Olomoucký vrchní soud snížil Ivu Müllerovi trest za žhářský útok na romský domek ve Vítkově, při kterém byla nejvážněji zraněna dvouletá Natálie. Místo 22 si odsedí 20 let, tresty jeho tří spoluviníků zůstaly stejné: 20 a 22 let. Q foto matěj stránský 9 Dobronínský kříž Němcům zničen V Dobroníně na Jihlavsku pokračují spory o budoucnost ostatků, které loni na louce u obce našla policie. Pravděpodobně se jedná o ostatky Němců, kteří byli ubiti na jaře 1945. Část obyvatel požaduje, aby byli Němci pohřbeni na tamním hřbitově, ostatní jsou proti. Minulý týden byla kvůli sporu podána trestní oznámení. Zároveň neznámý pachatel zničil pietní kříž, který byl loni na místě masakru postaven. Q RESPEKT.CZ 9 RS001550

deset světových zpráv, které by vás neměly minout Chceme chránit libyjský lid před šíleným běsněním vražedného režimu. Francouzský prezident Nicolas Sarkozy po mimořádném summitu spojenců v Paříži v sobotu odpoledne foto globe media / reuters foto globe media / reuters 1 Stíhačky nad Libyí Rada bezpečnosti OSN schválila rezoluci, která umožňuje zasáhnout do vývoje v Libyi a vynutit si na Kaddáfího režimu buď bezletovou zónu, nebo příměří. O víkendu se v Libyi bojovalo o hlavní město povstalců Benghází. V době uzávěrky v sobotu odpoledne už francouzské stíhačky přelétaly nad libyjským územím. Q VÍCE V TEXTU NA STR. 24 2 Pohroma v Japonsku Japonsko se vyrovnávalo s důsledky zničujícího zemětřesení o síle 9 stupňů Richterovy stupnice a následných vln tsunami. Katastrofa vyústila v nukleární krizi, když se vinou zničeného chladicího systému dostalo do zásadních problémů hned několik jaderných reaktorů a skladů vyhořelého paliva v jaderné elektrárně Fukušima. V době uzávěrky Respektu zaměstnanci elektrárny a vojáci stále bojovali o odvrácení zásadní jaderné katastrofy. Q Čtěte také komentář na str. 13 a téma na str. 52 3 Jaderné úzkosti Krize japonské jaderné elektrárny Fukušima vyvolala pochyby o bezpečnosti jaderné energetiky po celém světě. Německo dočasně zastavilo provoz sedmi starších reaktorů a vyhlásilo moratorium na prodloužení životnosti 17 elektráren. EU oznámila zátěžové testy všech svých jaderných reaktorů, povolení k výstavbě dalších bloků pozastavila také Čína. Q foto globe media / reuters 4 Bratrská pomoc Bahrajnu Vláda v arabském Bahrajnu si vyžádala pomoc dvou tisíc vojáků ze Saúdské Arábie a Spojených arabských emirátů, aby potlačili rostoucí protesty v zemi. Byl vyhlášen výjimečný stav a policie střílela do demonstrantů. Vláda dala střílet do demonstrantů také v Jemenu, hlášeny byly desítky mrtvých. Q Více v článku na str. 26 5 Portugalské křeče Portugalsku se nedaří udržet důvěryhodnost svojí ekonomiky, hrozí mu předčasné volby a ratingová agentura Moody s snížila hodnocení země. Agentura tvrdí, že země má problém splnit plán snižování deficitu a že úroky za státní dluhopisy budou růst. To všechno přispívá k předpokladům analytiků, že Portugalsko bude muset požádat o pomoc po vzoru Řecka a Irska. Q 6 Další evropský spor o daně Evropská komise předložila plán na harmonizaci daňových základů, který by měl zjednodušit podnikání firem, jež dělají byznys v různých státech EU. Plán ihned narazil na odpor několika států, především Irska, Česka, Slovenska a Velké Británie. Q 10 RESPEKT 12 21. 27. březen 2011

7 Čínský premiér chce reformy Čínský předseda vlády Wen Ťia-pao prohlásil, že ekonomické úspěchy, jichž země dosáhla za poslední tři desetiletí, se neobejdou bez politických změn. Premiér tento postoj nevyjádřil na veřejnosti poprvé. Svou představu o reformách nijak neupřesnil, rozhodně však odmítl jakoukoli podobnost mezi Čínou a událostmi na Blízkém východě. Q 8 Renault se spletl Automobilka Renault byla nucena omluvit se třem špičkovým manažerům firmy, které dříve propustila a obvinila z rozsáhlé průmyslové špionáže ve prospěch Číny. Ke zvratu došlo poté, co se ukázalo, že důkazy v případu byly padělky. Nejvyšší vedení Renaultu přijde kvůli pochybení o prémie. Q 9 Agent propuštěn Vztah mezi Pákistánem a USA se dále vyhrotil poté, co agent CIA Raymond Davis v lednu zastřelil dvojici pouličních zlodějů, kteří jej přepadli. Byl zatčen a v zemi se zvedla vlna protiamerických protestů. Minulý týden byl Davis propuštěn po nátlaku pákistánských politiků na soud a zaplacení milionového odškodného poškozeným rodinám. Q 10 Odhalení pedofilní sítě Policie z mnoha zejména evropských zemí provedla společný zátah proti pedofilní síti na internetu a zatkla téměř 200 podezřelých. Server měl sídlo v Nizozemsku, ale zatčení probíhala po celém světě. Pravděpodobně šlo o největší pedofilní síť vůbec. Q inzerce RS001591 RS001573-1 RESPEKT.CZ 11

RS001521_6 Sledujte internetové stránky vašeho oblíbeného týdeníku Každý den pro vás vybíráme to nejzajímavější z Respekt.cz. Každý den vychází Audit Jana Macháčka a autorské sloupky redaktorů Respektu. Každý všední den dýdžejování hlavních událostí dne... Založte si u nás blog a my Vás budeme poutat v rubrice Nenechte si ujít.

Ten zasluhuje zvláštní pozornost. Jakkoli je Japonsko technologicky vyspělou zemí, tamní jaderný průmysl je znám zatajováním informací a ignorováním pravidel, jimiž by se měl řídit. Viděli jsme to například v roce 1999, kdy došlo k havárii v závodě na výrobu speciálního jaderného paliva v městečku Tokaimura. Zřejmě kvůli vyšší efektivitě výroby tu obsluha neuvěřitelným způsobem porušovala předpisy. V nádrži na výrobu paliva se jí podařilo nastartovat neřízenou jadernou reakci, kterou pak záchranné týmy nedokázaly zastavit celých 20 hodin. Radioaktivita si tehdy vyžádala dva lidské životy. Zatím je brzy malovat čerta na zeď, zdá se však, že k velmi vážnému porušení předpisů došlo i ve Fukušimě. V nádržích s vyhořelým palivem tu zřejmě bylo uloženo více palivových tyčí, než na kolik byly stavěny. Jaké to bude mít důsledky a zda nehrozí jisté opakování scénáře z Tokaimury, nebylo do uzávěrky Respektu jasné. Přesto je otázka, zda se nový pohled na bezpečnost jádra skutečně prosadí, nebo zda na současné události po čase všichni zapomenou. Pokud v Japonsku nakonec nedojde k nejhoršímu, je pravděpodobná spíš druhá možnost. Víra v bezpečnost atomu je hluboce zakořeněná, což jsme mohli vidět zvlášť názorně v Česku kdykoli odborníci minulý týden něco vyloučili, hned vzápětí k tomu došlo. A ČEZ se již nechal slyšet, že jeho elektrárny plánovanými evropskými prověrkami bez problémů projdou. Jak to firma předem ví? Jde přece o to, aby experti svůj dosavadní pohled změnili, začali se zabývat i detaily, které se zdály dříve nepodstatné, promýšleli velmi nepravděpodobné scénáře. Zvlášť pokud jde o Dukovany, které na rozdíl od elektkomentáře Probuzení z jaderného snu Havárie ve Fukušimě znovu otřásla vírou v bezpečnost atomu martin uhlíř Skoro přesně čtvrtstoletí po černobylské tragédii svět téměř v přímém přenosu sleduje, jak se opět rozpadá jaderná elektrárna a zamořuje své okolí radiací. Ještě před několika dny by to byl leda tak námět na katastrofický film, který nikdo nemůže brát vážně a přece k tomu došlo. Situace po havárii v japonské Fukušimě byla natolik vážná, že se opakování černobylského scénáře nedalo vyloučit přinejmenším v regionálním měřítku. Svědčí o tom varování amerických odborníků, konkrétně Gregoryho Jaczka, šéfa instituce, která v USA zastává podobnou roli jako náš Státní úřad pro jadernou bezpečnost: v elektrárně je tak vysoká radiace, že to téměř znemožňuje záchranná opatření. Zastavení prací by přitom téměř jistě znamenalo, že dojde k zamoření rozsáhlých oblastí včetně Tokia. Nevyzpytatelnější než atom Reakce řady vlád na japonskou jadernou krizi na sebe nenechala dlouho čekat. Německo odstavilo sedm jaderných bloků, Švýcarsko pozastavilo plány na modernizaci tří ze svých pěti elektráren, Evropská unie plánuje rozsáhlé bezpečnostní prověrky. Přidala se také Indie, a dokonce i Čína, jejíž politiky rozhodně nelze podezřívat z předvolebního populismu: čínské úřady dočasně zastavily udělování licencí pro nové atomové elektrárny a nařídily rozsáhlou revizi dosavadního přístupu k jaderné bezpečnosti. Ve Spojených státech se diskutuje o elektrárnách na západním pobřeží, kde se podobně jako v Japonsku stýkají různé desky zemské kůry, a jde tedy o seizmicky velmi aktivní oblast. Přehodnocení dosavadního pohledu na bezpečnost jádra dává smysl i v Evropě, jejíž převážnou část velká zemětřesení neohrožují. Jako již několikrát v minulosti jsme totiž nyní svědky havárie, k níž zdánlivě nemohlo dojít; v elektrárně Fukušima přece existovalo několik nezávislých bezpečnostních systémů a zdálo se naprosto nepravděpodobné, že nakonec selžou všechny. Leč stalo se. Vývoj událostí nám připomněl, že jaderná elektrárna se neobejde bez chlazení, bez komplikovaných systémů čerpadel hnaných elektřinou. Je přirozené se znovu zamyslet nad tím, co všechno může zkolabovat, jak se může projevit nevyzpytatelný lidský faktor. RESPEKT.CZ 13

komentáře jaderná energie / libye rárny Fukušima nemají primární ochranný obal reaktorů, jsou bohorovné výroky lidí z ČEZ skutečně zarážející. Jaderná energetika hraje ve světovém energetickém mixu důležitou roli, elektrárny jistě není možné ze dne na den odstavit. Zatímco ale chování atomů předpovědět lze, chování lidí nikoli. Právě tohle bychom si měli uvědomit a založit na tom nový pohled na bezpečnost jádra. Odložená renesance Havárie v Černobylu toho před čtvrtstoletím změnila hodně: otřásla důvěrou veřejnosti v jadernou energetiku, vedla k odstavení některých typů reaktorů, pomohla uvolnit poměry v tehdejším SSSR. Může Fukušima způsobit podobné zemětřesení? To ještě uvidíme, něco je však jasné již teď. Jaderná renesance, o níž se tolik diskutuje, to bude mít v liberálních ekonomikách těžké i bez Fukušimy. Stavba nových atomových elektráren je totiž velmi drahá a neobejde se bez otevřené či skryté státní podpory. Ta například ve Spojených státech nabývá podoby státních záruk za půjčky pro firmy, které chtějí elektrárny budovat, i různých typů přímých subvencí. Slibované vládní záruky za půjčky by měly stačit pro stavbu čtyř až sedmi nových elektráren, kdyby se u nich podařilo dodržet plánovaný rozpočet což se ovšem prakticky nikdy a nikde na světě dosud nepovedlo. Nelze tedy čekat, že se investoři pohrnou do řady nových projektů, zvlášť když pojišťovny budou po Fukušimě velmi váhat převzít za jaderné elektrárny záruky. Podobné problémy existují i v Británii a dalších zemích. V souvislosti se současnou havárií se pak rýsují dvě další věci, které mohou jadernou renesanci dále zkomplikovat: pokud se skutečně podaří změnit pohled na bezpečnost atomu, jaderné elektrárny budou dražší. Ostatně ani Fukušimu nikdo nemusel budovat přímo u moře vodu pro chlazení lze získat jinde, části reaktorů se při stavbě z lodí dají přeložit na nákladní auta. Nebo mohla být ochranná zeď kolem elektrárny vyšší; je přece jasné, že šestimetrová vlna tsunami, proti níž byla zeď budována, není ta nejhorší možná. Jen by to všechno vyšlo dráž. A vyšší cena budoucích elektráren znamená, že všechny ekonomické problémy kolem plánovaného jaderného obrození se ještě prohloubí. Druhým faktorem je veřejné mínění. Jestliže se jaderná energetika neobejde bez subvencí, proč ji vlastně podporovat? Všichni si dobře pamatujeme, jakou vlnu nenávisti v Česku vyvolalo převádění peněz daňových poplatníků do kapes solárních baronů. Subvence pro jádro nám ale nevadí. Řešení přitom existuje a nemusí spočívat v automatické diskvalifikaci jaderné energetiky. Kdyby dostatečně stoupla cena za vypouštění uhlíku do ovzduší, atom, který příliš mnoho emisí na svědomí nemá, by se mohl začít skutečně vyplácet. Ocitl by se tak ve férové soutěži s obnovitelnými zdroji (které by se pak rovněž obešly bez dotací) a ukázalo by se, čemu skutečně patří budoucnost. Q Čtěte také téma na str. 52 Rychlý jako OSN Jiří Sobota Mezinárodní společenství, ztělesněné do podoby OSN, dokáže překvapit, byť nejčastěji svojí nehybností a podivnou vnitřní logikou, jako když do Komise pro lidská práva posadí Čínu nebo Súdán. Opravdovým bleskem z čistého nebe minulého týdne proto bylo, když Rada bezpečnosti OSN schválila ze čtvrtka na pátek vyhlášení bezletové zóny nad Libyí a udělila mezinárodnímu společenství mandát využít jakékoli prostředky k ochraně civilního obyvatelstva. Svou schopností včas reagovat na nečekaně rychlý vývoj tak zaskočila i diktátora Muammara Kaddáfího, jehož režim už stahoval smyčku kolem sedmi set tisíc obyvatel povstaleckého Benghází. V Libyi se schylovalo k nejhoršímu a OSN to snad stihla. Povstání proti Kaddáfímu a reakce světa se už několik týdnů pohybovaly ve dvou rozdílných časových pásmech. Svět a Západ především měl hromadu důvodů, proč být s pomocí neznámým povstalcům opatrný a většina z nich stále trvá. Původní vojenské analýzy navíc naznačovaly, že Kaddáfího vojenská převaha bude časem slábnout, zatímco bojová zdatnost a morálka povstalců bude naopak stoupat. Spojené státy a Evropa tak mohly doufat, že si to Libyjci, s decentní podporou povstalcům například ve formě poradců, vyřeší sami a Západ se nebude muset do konfliktu otevřeně vložit. Co přesně by následovalo po pádu Kaddáfího v kmenové zemi bez pevných státních struktur, ostatně není dnes o nic jasnější než třeba před dvěma týdny. Vše se ale změnilo ve chvíli, kdy Kaddáfího armáda získala jednoznačně navrch. Jakým tempem se vyvíjely názory jednotlivých států, dobře ilustruje příklad Německa, které se jako jediná západní země v RB OSN zdrželo hlasování. Berlín argumentoval, že případná akce je riskantní a dlouho tím nebyl nijak výjimečný. Když však libyjská armáda najednou stála sto kilometrů od Benghází a Kaddáfí v rozhlase otevřeně vyhrožoval, že jeho lidé přijdou dnes v noci a nebudou mít slitování, byla taková pozice pro většinu zemí již neudržitelná. Německý ministr zahraničí obhajoval v pátek v německém parlamentu zdrženlivý postoj své vlády s tím, že každá vojenská akce přece přináší oběti na životech. V tu chvíli už ale nic jiného než oběti na výběr nebylo a německá argumentace působila absurdně. Osamocený Berlín poté aspoň nabídl, že za spojence v době zásahu v Libyi převezme jiné úkoly NATO. Poločas rozpadu Kroky OSN nepochybně usnadnila deklarovaná podpora arabského světa, po níž už bylo úplné odmítnutí zásahu neudržitelné i pro Čínu a Rusko. Svět se dokázal shodnout na tom, že nejhorší masakr prostě nepřipustí, což je samozřejmě dobrá zpráva. Co bude dál, však jasné není ani trochu. Kaddáfí prokázal, že je pro svůj diktátorský úřad jako zrozený a vedle krutosti nepostrádá ďábelskou prohnanost. Bleskurychlou otočkou a akceptováním (aspoň verbálním) rezoluce Rady bezpečnosti se pokusil vyhnout náletům, byť zprávy v době uzávěrky naznačovaly, že jeho režim příměří nedodržuje a útok spojenců se blíží. Kaddáfí nicméně drží většinu Libye, včetně klíčových ropných terminálů. Pokud chtějí povstalci diktátora svrhnout, musí to udělat sami, protože svět si neodhlasoval mandát ke svržení režimu a dále nehodlá do Libye vstoupit. Poměr příznivců a odpůrců Kaddáfího přitom není vůbec jasný. Výsledek může být stále jakýkoli, včetně rozpadu Libye na dvě či více znepřátelených částí. Q VÍCE V ČLÁNKU NA STR. 24 14 RESPEKT 12 21. 27. březen 2011

komentáře justice / extremismus Co nám to ten soud dělá? erik tabery Na nálezy Ústavního soudu se lze dívat dvěma pohledy. Buď je to instituce, která zadírá motor, anebo naopak funguje jako brzda při zběsilé jízdě. Soudě podle veřejné debaty o jeho posledním nálezu k oprávněnosti vypsání legislativní nouze, vítězí spíš první názor. Realitě je však blíž ten druhý. Každá politická síla má tendenci rozšiřovat svůj vliv. A je jedno, jestli je to poslanec, strana, vláda, prezident či parlament. Stejně tak je jedno, jestli se to děje v Česku nebo třeba v Německu. Vůně moci se velmi snadno usadí v nose a těžko se jí zbavuje. Řeči o tom, že pravice chce malý stát a levice velký, jsou jen teoretické. V lásce k moci se chovají stejně. Podobně přistupují i k tomu, jak prosadit svou. Jen před pár měsíci se vláda rozhodla protáhnout parlamentem své sociální zákony, a aby vzala opozici možnost věci komplikovat, vyhlásila legislativní nouzi (což zjednodušeně řečeno zkracuje délku projednávání a bere opozici právo na vyjádření oponentury). A udělala to přesto, že jsme nebyli ve válečném stavu a ani nás nezasáhla živelní katastrofa, což jsou přesně případy, které mají k vyvolání nouze vést. Nedlouho předtím ovšem tento institut úplně stejně zneužili za své vlády i sociální demokraté. Ústavní soud nyní rozhodl, že kabinet Petra Nečase postupoval v rozporu s ústavním pořádkem a zákony musí projít sněmovnou znovu a tentokrát řádně. Rozhodli soudci správně? Náš přední ústavní právník Jan Kysela, který se označuje za fandu Ústavního soudu, v České televizi vyjádřil zajímavý postřeh. Podle něj je vůbec sporné, jestli Ústavní soud měl hodnotit mechanismy legislativní nouze, což jsou mechanismy upravené jednacím řádem, a nikoli ústavou. Jde o nezanedbatelnou poznámku, ostatně rozhodnutí soudu prošlo nejtěsnějším rozdílem a soudci oponenti často zmiňovali stejný důvod. Tedy přísluší nám zaobírat se procedurou? Jak bylo řečeno, svůj vliv chce rozšiřovat řada institucí a nepochybně se to nevyhýbá ani Ústavnímu soudu, takže obezřetnost je namístě. Lze dokonce i rozumět tomu, proč vláda nouzi zneužila. Sociální demokraté často sahají k obstrukcím, které už mnohdy s politikou nemají moc společného, a v době hledání úspor je třeba spěchat. Přesto (bez osobování si nároku na právní výklad) je třeba rozhodnutí soudu přivítat. V jedné písni se zpívá i cesta může být cíl a pro chování politické reprezentace to platí dvojnásob. Jinými slovy, způsob prosazování politické vůle má stejný význam jako ona vůle samotná. Kdyby na tom nezáleželo, tak by se prostě parlament proměnil jen na hlasovací síň, kde není třeba rokovat, ale jen do displeje vyťukávat pro či proti návrhu. A kdyby k vyhlášení legislativní nouze stačila jen většina ve sněmovně, lze se vsadit, že by se tak brzy prosazovalo vše. Vždy se dá najít nějaký zástupný problém. Rozhodnutí soudu je rozumné: dal čas vládě, aby postup napravila a přitom zákony nepřestaly platit. Mnozí to vysvětlují jako alibismus, ale lze to brát i jako důkaz toho, že soudcům nešlo o obsah zákonů či boj proti vládě, ale o princip. Prostě je nutné dodržovat pravidla, protože jinak se mocní vymykají kontrole. Q Rozum a Bydžov petr třešňák Představte si nebezpečného násilníka, kterému soud zakáže vstup na fotbalový stadion. Rváč si ale na úřadě změní jméno a drze se dostaví k bráně před ligovým finále. Všichni vědí, že je to on, má stejnou zjizvenou tvář, stejné okované boty, stejně agresivní chování. Pustí ho dovnitř? Pokud se o odpověď právě přihlásil váš selský rozum, chyba. České řešení vypadá takhle: náš bojechtivý hrdina vchází hlavní branou a policie na koních obušky rozhání mírumilovné fanoušky, kteří mu stojí v cestě. Má přece v papírech jiné jméno. Krásný nový Vandas Nad týden starými událostmi v Novém Bydžově skutečně zůstává rozum stát. Během soudního procesu s Dělnickou stranou často zaznívala námitka, že zákaz nemá cenu, protože Vandasův spolek neonacistů se přejmenuje a pojede se dál. Bylo správné, že soud nevzal tuhle obavu v potaz, ostatně není tu od toho, aby taktizoval, ale aby vymáhal právo. Smutné ovšem je, že se lehce předvídatelnou možností zjevně nezabýval nikdo jiný. Až nyní zjišťujeme, že neexistuje žádný scénář, jak se znovuzrozenou fašistickou partají zacházet, a že úřady volí nebezpečnou strategii považují ji za nový, minulostí nezatížený spolek. O dalším zákazu strany s pozměněným názvem (Dělnická strana sociální spravedlnosti) se tak zatím nemluví, ačkoli se své předchůdkyni podobá jako vejce vejci. Na demonstrace pořádané ve městech se sociálně vyloučenou romskou menšinou se znovu sjíždějí holé lebky, tentýž lídr hřímá protiromská hesla. A přesto například soud v Táboře ruší rozhodnutí starosty, který extremistům demonstraci ve svém městě zakázal neprokázalo se prý, že plánované shromáždění má závadný účel. Nový Bydžov tuhle absurditu korunuje. Na internetu se sice svolávají rváči z Národního odporu k obraně města proti cikánskému teroru, ale na místě to pak vypadá, že policie má docela jiného nepřítele. Na koních a s obušky vjíždí do skupiny lidí, kteří přišli tažení extremistů problémovým městem zabránit. Násilím čistí cestu, aby řádně nahlášený průvod neonacistů mohl projít. Bizarní týden V téhle smutné logice je bohužel zatím jediným vítězem rok starého zákazu To- RESPEKT.CZ 15

komentáře extremismus / evropská unie máš Vandas a jeho parta. Neztratili vůbec nic a navrch získali čistý trestní rejstřík, který mohou popsat pěkně od začátku, než někoho napadne znovu je zakázat. A pak prostě ke svému názvu přidají další S. Pochopitelné rozčarování by ale nemělo ústit v názor, že zakázat Dělnickou stranu byl špatný nápad. Ukazuje hlavně, jak nekoncepční u nás boj s pravicovým extremismem stále je. Po příkladném soudním jednání o DS, které přineslo spoustu důkazů, bychom měli mít po ruce lepší nástroje, jak neonacisty hlídat, místo toho to vypadá, že jsme znovu na začátku. To je jednoznačné selhání policie, která nedokáže minulost a současnost propojit a dodat argumenty starostům, kteří mají právo průvody nenávisti zakázat. (Pokud jim ovšem názory demonstrujících na Romy nekonvenují, což je bohužel případ starosty Nového Bydžova.) Rozporuplný pohled společnosti na extremismus má bizarní důsledky, což minulý týden ilustroval opravdu vrchovatě. Nejprve policie na koních v zájmu nácků válcovala aktivisty v Novém Bydžově, pak ministr školství navzdory odporu veřejnosti jmenoval svým poradcem ultrapravicového xenofoba, který ve volbách kandidoval za Národní stranu, názorové dvojče Vandasových dělníků. A nakonec odvolací soud potvrdil velmi vysoké tresty neonacistickým žhářům z Vítkova. S trochou cynismu by se dal udělat závěr, že slovo rasismus začínáme doopravdy chápat, až když hoří dítě. Q Dvourychlostní Evropa a my Jan Macháček Britský týdeník The Economist se v čísle vydaném 10. března zabývá fenoménem, který by nás v České republice měl zatraceně zajímat: jde totiž o dvourychlostní Evropu. Den po vydání tohoto čísla Economistu se totiž konal kromě běžného summitu hlav států EU ještě zvláštní summit států eurozóny a právě na něm se dohadovalo to opravdu podstatné. Je velmi pravděpodobné, že takovéto summity se budou konat častěji, protože to, co potřebuje eurozóna řešit, je prostě akutnější a v rámci dluhové krize momentálně důležitější než krátkodobé úkoly, které stojí před EU jako celkem. Přitom Německo až dosud bránilo větší institucionalizaci: bálo se o politickou nezávislost Evropské centrální banky a rozhodně stálo o to, aby u klíčového rozhodování byly vzorné a byznysu otevřené státy jako Švédsko a Dánsko a také velké země jako Polsko. Nepřítomnost těchto států při důležitých rozhodováních by totiž zvyšovala význam Francie a také států na jihu, které zrovna fiskálně spořádané nejsou. Poláci mají jasno The Economist detailně popisuje, jakou paniku a naštvání vyvolala představa dvourychlostní Evropy v Polsku, jak se jinak klidný premiér Donald Tusk velmi nahlas zlobil a jak si vymohl posílení slova pro Evropskou komisi v celé připravované koordinaci a jak se politické elity Švédska i Dánska chtějí integrovat do eurozóny i navzdory náladám svých voličů. V této souvislosti je zvláštní sledovat, jak v Česku nikoho moc nevzrušuje, že se ocitáme do značné míry ze hry, maximálně se hlasití čeští euroskeptici radují. Mlčí bohužel i sociální demokracie, která ještě před dvěma lety troubila do světa, že je proevropskou stranou. Jiná věc je, že v hlavním komentáři sice The Economist vyjadřuje obavu z rozdělení EU na dvě části, jinak je však poplatný spíše euroskeptické anglické pozici, což je pro tento týdeník (na rozdíl od britských Financial Times) typické. Tvrdí například, že EU je jen cosi jako klub, a obává se Německo-francouzský diktát by měla česká pravice především vítat. plíživé harmonizace daní, jejímž předstupněm má být harmonizace daňového základu, který navrhuje Evropská komise. V obou případech se mýlí. Evropská unie totiž už dávno není tím, co by se dalo nazývat klubem. Stupeň její integrace je mnohem vyšší a pro eurozónu to platí dvojnásob má například společnou centrální banku. A harmonizace daňových základů (jinými slovy pravidel), tedy jejich srovnání do latě, zjednodušuje byznys, podnikání a je to svého druhu deregulace. Suverenita daňových sazeb přitom zůstává plně v rukou jednotlivých států. Češi v ofsajdu U Economistu jistý chladný odstup od EU nepřekvapí, zajímavá je však měnící se pozice a cíl českých eurofobů. Dlouhá léta jsme poslouchali, že zlo EU spočívá v diktátu nikým nevolených bruselských eurokratů a byrokratů, socialistů, centrálních plánovačů, mocichtivých sociálních inženýrů apod. O všech těchto rohatých společenských laborantech už najednou není řeči a místo toho se brojí proti německofrancouzskému diktátu, kterému prý nesmíme ustoupit. Tento diktát je však ve své podstatě nejen velmi měkký, ale především by jej měla pravice místo odmítání vítat, protože je veskrze pravicový (od důrazu na snižování deficitů států až po koordinované zvyšování věku odchodu do penze). Kromě toho by mělo být české pravici jasné, že Německo jako otevřená ekonomika provázaná se zbytkem Evropy a světem nebude prosazovat nic protekcionistického ani hloupého a sebepoškozujícího. Koncem týdne bude další summit EU, na němž se má rozhodnout o podobě oné ekonomické vlády, která možná EU opravdu rozdělí na dvě části. Je tedy současná situace pro Českou republiku fatální křižovatkou, nebo nikoli? Jak se to vezme. Nikdo nám nebude bránit, abychom postupně přebírali jednotlivé elementy ekonomické koordinace a mezitím si plnili domácí úkoly pro přijetí eura. Potíž je v tom, že se zjevně ocitneme mimo hlavní proud rozhodovacích procesů v Unii a často budeme mít pocit, že sedíme zvlášť jako ženy v synagoze, že se rozhoduje bez nás, a někdy dokonce o nás bez nás. To vše může mít své velmi neblahé psychologické důsledky a může to ve společnosti probudit určité temné proudy. Možná ale tu lekci potřebujeme. Možná nám dojde, jak nám vlastně bylo v Unii pro všechny docela dobře. Q 16 RESPEKT 12 21. 27. březen 2011

politika / ekonomika foto milan jaroš Rozfoukejte prach. (Razie v ČT v průběhu hlavní zpravodajské relace) Útok na ČT začal u Adama Razii v televizi předcházelo spiklenectví politiků a tajné služby jaroslav spurný, ondřej kundra Koncem loňského září bylo chladno a generál Krejčík se těšil domů. Bezmyšlenkovitě odemkl dopisní schránku a vypadla na něj bílá obálka. Když ji otevřel, musel se posadit. Na nepodepsaném listě papíru našel sdělení, kdo vymyslel a zorganizoval operaci, která jej před časem donutila odejít z funkce šéfa vojenské tajné služby. Dopis nabízel i jednací číslo dokumentu, kterým spiklenci prosadili jeho odchod na vládě. Ten samý dokument teď v doprovodu ozbrojenců hledala v České televizi i Vojenská policie. Jde o klíčový papír. S jeho pomocí by možná šlo rozplést příběh zákulisních her v českých tajných službách, za nimiž zřejmě stojí souboj o moc nad miliardovými armádními zakázkami. Vpád samopalníků do budovy televize nadzvedl prach, kterým tu Krejčíkův případ léta zapadal. Dnes už mimo jiné víme, že ten zásadní dokument unikl k televizním reportérům z kabinetu někdejší ministryně obrany Vlasty Parkanové a šlo o výtisk, který převzal tehdejší šéf jejího kabinetu, současný náměstek ministra dopravy Radek Šmerda. RESPEKT.CZ 17

politika kauza Nic jsme nenašli Miroslav Krejčík si anonym onoho loňského zářijového dne přečetl aspoň desetkrát. Potom si sedl k počítači a napsal dopis ministru obrany Alexandru Vondrovi a premiéru Petru Nečasovi. Požádal je v něm o zpřístupnění dokumentu skrytého pod jednacím číslem z anonymního vzkazu. Právě tady, v řádcích Krejčíkovy žádosti, se začal rodit propletenec událostí, které teď vyústily v policejní nájezd na Českou televizi. Premiér a ministr obrany se totiž sice loni dohodli, že dokument Krejčíkovi nezpřístupní, ale ministr Vondra požádal Vojenskou policii (VP), aby prověřila okolnosti generálova odchodu z funkce. Chtěl, aby policie zjistila, zda za tím vším skutečně stálo spiknutí politiků a důstojníků tajné služby, jak v dopisu naznačoval Krejčík. Vyšetřování se dalo do pohybu. Letos 14. ledna přišel generál Krejčík vypovídat do pražské úřadovny VP. A tam mu policisté předložili materiály, které svého času v roce 2007 vedly k jeho odvolání. Vypracoval je na příkaz ministryně Parkanové jeho někdejší první náměstek Pavel Adam a podepsalo jej dalších pět lidí z jeho někdejší tajné služby. Šokovalo mě to, říká dnes Krejčík. Podle dokumentu měl Krejčík na jaře 2007 připravovat diskreditační kampaň proti náměstkovi ministerstva obrany Jaroslavu Kopřivovi (který loni padl poté, co noviny zveřejnily nahrávku jeho žádosti o úplatek v miliardovém armádním obchodě) a šéfovi kabinetu ministryně Radku Šmerdovi. Kampaň měl Krejčík připravovat tak, že dalšímu náměstkovi Martinu Bartákovi a jeho poradci Janu Fulíkovi předal dokumenty účelově svědčící o korupčním jednání Šmerdy a Kopřivy ve čtyřmiliardové zakázce na likvidaci nepotřebné armádní munice a při soutěži na nákup nákladních vozů Tatra. Ano, dokumenty jsem předal, ale šlo o obecně známé věci, a nikoli o materiály tajné služby, tvrdí Krejčík, který rovnou na policejní služebně podal trestní oznámení proti autorům dopisu. A druhý den požádal sněmovní výbor pro obranu a bezpečnost o zbavení mlčenlivosti, aby mohl o okolnostech svého odvolání a s ním souvisejících zakázkách promluvit před poslanci. Výbor mu vyhověl, slyšení bylo stanoveno na třetího března. V médiích i mezi poslanci se všeobecně očekávala výbušná výpověď. Do toho v televizních zprávách 9. února odvysílal redaktor ČT Karel Rožánek krátký šot, během něhož ukázal na kameru zmíněný dokument generála Adama a v doprovodné reportáži převyprávěl jeho tvrzení o Krejčíkových zákulisních hrách. Rožánkova reportáž nevzbudila prakticky žádnou veřejnou pozornost, zaujala však šéfa kabinetu ministra obrany Pavla Bulanta. Ten hned druhý den podal VP trestní oznámení kvůli úniku utajeného dokumentu foto michaela danelová Chtěl očerňovat, nebo jen odkrýt korupci? (Krejčík) Otevření případu Krejčík dává šanci na rozkrytí armádní korupce. do médií. Rozjelo se vyšetřování, které vyústilo do razie se samopaly. Podle kuloárních informací se VP zajímala o dokument proto, že Rožánkovu reportáž považovala za pokračování kampaně proti Krejčíkovi. Sám Krejčík vnímal Rožánkovu reportáž jako pokus zastrašit a znevěrohodnit jej před výpovědí před Poslaneckou sněmovnou. Obavy VP i Krejčíka byly důvodné. VP už totiž obvinění vznesené generálem Adamem na svého nadřízeného (kterého potom nakrátko ve funkci vystřídal) vyšetřo- 18 RESPEKT 12 21. 27. březen 2011

vala v roce 2007. Na popud Parkanové, která měla za to, že Krejčík porušil zákony a měl by být postaven před soud. Vyšetřování trvalo deset měsíců a skončilo překvapivě: Nenašli jsme pro tvrzení v dokumentu žádné opodstatnění, žádná trestnost tam nebyla, vzpomíná tehdejší šéf VP Oldřich Kubát. Tyto řeči bez opodstatnění ovšem připravily o post vysoce postaveného člena bezpečnostních složek. To je poměrně šokující fakt, který by měl současné policejní pátrání zavést na stopu čtyři roky starých událostí, za které nese odpovědnost několik politiků a důstojníků tajných služeb. Ty události si připomeňme. Byly ostatně součástí březnové výpovědi Krejčíka před poslanci, která nakonec vedla výbor pro obranu a bezpečnost k výzvě Vlastě Parkanové, dnes vlivné poslankyni za TOP 09, aby opustila všechny své politické funkce. Hoď te to na papír, generále Duben roku 2007. Vlasta Parkanová je tři měsíce ve funkci ministryně obrany a její úřad má rozpracovaných několik nákupů, v nichž se točí desítky miliard korun. Pořizují se obrněnce Pandur za dvacet miliard korun, nakupují nákladní auta Tatra za dvě miliardy, rozjíždí se jednání o nákupu transportních letounů za pět miliard korun. Armáda v těch letech investuje minimálně tři miliardy korun do likvidace nepotřebné munice. Podle pamětníků se v novém vedení ministerstva rozhořel boj o to, kdo bude mít na zakázky vliv. Na jedné straně stála Vlasta Parkanová či Radek Šmerda s Jaroslavem Kopřivou, na druhé straně Martin Barták se svým vlivným poradcem Janem Fulíkem, kterým kryl záda premiér Mirek Topolánek. Mezi nimi se motalo Krejčíkovo Vojenské zpravodajství, které zakázky prověřovalo, protože všechny bez výjimky nesly velké stopy úplatkářství, manipulace a defraudace. Přesné okolnosti neznáme, tak se musíme spoléhat na výpovědi aktérů té doby. V dubnu se na mě začal osobně obracet generál Adam, prý se domnívá, že jeho nadřízený generál Krejčík zneužívá službu k získávání kompromitujících materiálů na lidi z mého okolí, konkrétně na pana Šmerdu, tvrdí Parkanová. Bylo to tak, dodává Šmerda, dostávali jsme od Adama ústní zprávy, tak jsem řekl ministryni, ať dá Adamovi příkaz, ať to hodí na papír, vzpomíná Šmerda. Stalo se, generál Adam vypracoval během čtyřiadvaceti hodin dokument, v němž bez jakýchkoli doložených důkazů popisuje Krejčíkovy údajné diskreditační kroky, o kterých už tu byla řeč. Třicátého dubna předává Adam záznam ministryni jako tajný materiál, ovšem bez a to je z hlediska nedávné razie v ČT důležité náležitostí, které má mít utajený dokument. Na jeho zprávě nebyl vyznačen Vzhůru na nákupy! (Parkanová) Ten, který vše spustil. (Adam) elektronický čárkový kód a dokument nebyl tím pádem zaevidovaný v oficiální databázi Vojenského zpravodajství. Druhý neoznačený výtisk dostává Šmerda a třetí zůstává v kanceláři Adama. Neoznačený výtisk pak ukázal Rožánek v televizním vysílání. Z řady důvěryhodných zdrojů vyplývá, že Vojenské zpravodajství skutečně minimálně dva roky vyšetřovalo Šmerdu kvůli zmanipulování opravdu lukrativní zakázky na likvidaci munice, kterou získala firma ovládaná známým zbrojařem Richardem Hávou, a existují odposlechy zpravodajců, kde se Šmerda radí o zadání zakázky s šéfem Hávova podniku. Vojenské zpravodajství pracovalo také na předraženém nákupu tatrovek, v němž prověřovalo angažmá Šmerdova přítele a také jeho bývalého nadřízeného Jaroslava Kopřivy. Důkazy o možné manipulaci zakázkami předal Krejčík protikorupční policii. Stejně tak se Krejčíkova služba zabývala řadou jiných zakázek, prověřovala soutěž na nákup pandurů nebo miliardové servisní služby vojenských komplexů či dodávky náhradních dílů pro letectvo. V každém případě se počátkem května 2007 sešly na stolech ministrů Topolánkovy vlády dva protichůdné dokumenty. Jeden předložil premiér a navrhoval Krejčíkovo povýšení do vyšší generálské funkce. Druhým byla zpráva generála Adama, kterou pro ministry okopírovala Parkanová. Ministři odložili projednání dokumentů o týden, během kterého si Topolánek spolu se svým tehdejším zástupcem (a stranickým šéfem Parkanové) Jiřím Čunkem pozvali Krejčíka na kobereček. Řekli mi, že mi věří, ale ministryně má prý proti mně výhrady a oni si v křehké vládní koalici nemohou dovolit jít foto nato foto karel cudlín proti ní. Žádný Adamův dopis mi ale neukázali. Byl jsem z toho politikaření znechucen a okamžitě jsem složil funkci, vzpomíná Krejčík. Mimochodem, ať je pravda kdekoli, potřeba odstavit Krejčíka byla opravdu naléhavá. Generálovi totiž již za dva měsíce 30. června končil služební závazek a on byl už dlouho rozhodnutý odejít k tomu datu do civilu. Krátce po Krejčíkově odchodu bylo vyšetřování munice i tatrovek zastaveno (přičemž to zastavení je dnes považováno za velmi pochybné a policie už znovu oba případy otevřela). Vojenské zpravodajství pod vedením nového šéfa Páleníka se pak stalo součástí korupčních armádních nákupů. Materiál pro tajnou službu se totiž nakupuje podle zákona bez výběrového řízení a ministerstvo v následujících dvou letech se souhlasem Páleníka zneužilo službu například na dvojnásobně předražený nákup patnácti obrněnců Iveco nebo stovky o polovinu předražených osobních vozů za sto milionů korun. A vedení ministerstva pak uzavřelo bez jakýchkoli komplikací ze strany Vojenského zpravodajství několik vysoce podezřelých obchodů třeba nakoupilo za pět miliard a bez výběrového řízení předražené letouny CASA a desítky o sto procent předražených lehkých obrněnců a dál uzavíralo s Hávovými strojírnami lukrativní smlouvy na likvidaci munice. Odchod pana Krejčíka neměl na vyšetřování žádný vliv, tvrdí dnes Vlasta Parkanová. To, že policie usoudila, že jednání pana Krejčíka nebylo trestné, neznamená, že bylo slučitelné s postavením ředitele tajné služby. Kde je čárový kód? Autor Krejčíkova obvinění generál Adam byl v roce 2007 vykopnut nahoru, ministryně Parkanová jej poslala do Bruselu, kde je dnes nejvýše postaveným českým vojákem v mezinárodních strukturách. Nebudu nic komentovat, dokud neskončí vyšetřování, odpovídá do telefonu Adam. Zbývající signatáři dopisu ale zůstali ve Vojenském zpravodajství i pod novým šéfem Ondrejem Páleníkem. Proč si je tam nechal, když po vyšetřování VP věděl, že signovali diskreditační dopis na jeho předchůdce a dezinformovali vládu? Já jsem nevěděl, že VP něco vyšetřuje, říká dnes Páleník. A co bude dělat teď, když už to ví? Dva ze signatářů dopisu jsou stále jeho podřízenými. Po vystoupení generála Krejčíka ve sněmovně jsem si dal zjistit informace. Počkám na šetření VP a zároveň to zadám svému odboru kontroly, a pak se rozhodnu jak dál, vysvětluje Páleník. Premiér Petr Nečas, jeden z napálených členů Topolánkovy vlády, říká, že už před čtyřmi lety považoval odvolání Krejčíka za účelové. Musí se to vysvětlit, a pokud toho nebudou autoři Krejčíkova odchodu schopni, snižuje RESPEKT.CZ 19

politika kauza to jejich věrohodnost. Což vyvolává otázku oprávněnosti jejich bezpečnostních prověrek a zpochybňuje jejich kompetence zastávat své funkce, dodává. Ještě jedna důležitá věc. Všechny tři originální výtisky Adamova dokumentu zůstaly neevidovány čárovým kódem až do odchodu Parkanové z funkce. Teprve potom, v půli roku 2009, se kód dodělal. Takže pokud Karel Rožánek ukázal na obrazovku nekódovaný výtisk, ten, kdo jej z ministerstva vynesl, to musel udělat před Pod křídlem Kopřivy. (Šmerda) odchodem Parkanové. A dnes také z prozrazeného čísla výtisku víme, že televizi ukázal list převzatý kdysi Radkem Šmerdou. V kabinetu se dostalo do styku s tím dokumentem více lidí, možná až osm, říká současný náměstek ministra dopravy. Já jsem ty papíry nikomu nepředal. Karel Rožánek samozřejmě svůj zdroj tají. Policejní razie v televizi je tedy ve své podstatě pochopitelná. Dokument je pilířem pátrání po tom, co znamenaly manévry politiků a tajné služby v roce 2007. Kdo jej vynesl, spáchal nejen trestný čin, ale jeho podezřelá připomínka smyšlených Krejčíkových prohřešků vede policii aspoň podle informací Respektu k potřebě jej odhalit a vyslechnout, zda neměl v úmyslu Krejčíka zastrašit a ovlivnit vyšetřování. Jenže způsob, jakým byla razie provedena, vyvolal velké pobouření a řadu spekulací. Například že šlo o útok na svobodu slova, který je součástí nějaké tajemné hry související s vyšetřováním pozadí Krejčíkova konce. Proč si policie šla pro svůj papír až měsíc po jeho odvysílání? Proč s takovou ozbrojenou kohortou, a navíc právě v době hlavních zpráv, jako by chtěla mít jistotu, že její samopaly a skákání přes turnikety uvidí hned ten večer všichni konzumenti televizních novin? A proč zabavila sedm pytlů listin a datových nosičů, když pátrala po třístránkovém dokumentu? Na většinu těch otázek ovšem existuje v zásadě logická odpověď. O vydání dokumentu požádala policie už týden poté, co jej Karel Rožánek ukázal na kameru. Novinář vydání odmítl a vzápětí odletěl na třítýdenní reportážní cestu do Afghánistánu. Počátkem března ukázala televize v pořadu Události, komentáře listinu opět a policie vzápětí požádala o její vydání ředitele televize Jiřího Janečka. Ten odpověděl, že o věci nic neví, ale že požádá Rožánka o stanovisko po jeho návratu. Den před razií vyslechli dopoledne policisté dva Rožánkovy nadřízené a poté získali od editora Událostí, komentářů kopii Rožánkovy kopie. Nicméně to nestačilo, kvůli biologickým stopám policisté potřebovali původní uniklou listinu. Odpoledne se vrátil redaktor Rožánek z Afghánistánu, na letišti jej čekali další dva příslušníci VP. Rožánek s naprosto pochopitelným a všemi soudy respektovaným odkazem na ochranu zdrojů opět dokument nevydal. Policisté se vrátili do budovy ČT a kolem půl páté na pokyn státního zástupce zapečetili dveře Rožánkovy kanceláře s tím, že si jdou vyřídit soudní povolení k prohlídce. foto karel cudlín Soudní povolení podepsal soudce Kryštof Nový v pátek o půl páté odpoledne. Je nutné zajistit nejen vlastní listinu, ale všechny další listiny, datové nosiče a jiné věci, které by mohly objasnit, jak byla listina získána, stojí v soudním povolení. VP požádala o spolupráci při zajištění vstupu do budovy televize uniformované kolegy z Policie ČR s vysvětlením, že na základě prohlášení vedení televize naši lidé očekávají odpor při vstupu do budovy. Státní policie ale spolupráci odmítla s tím, že právě nemá volné lidi. Vojáci proto kvůli avizovanému televiznímu odporu povolali do zbraně čtyři příslušníky své speciální jednotky. Všechno tohle zabralo nějaký čas, takže razie nakonec začala před sedmou hodinou večer, chvíli před startem masově sledovaných zpráv. Když zakuklení samopalníci přeskočili přes turniket, zavolali zaměstnanci ČT o pomoc Policii ČR a ta náhle bez problémů nalezla volné lidi. Policisté z místního oddělení v Podolí pak nahradili samopalníky a prohlídka kanceláře proběhla už v úplném klidu. Těsně před půlnocí operace skončila, dokument nebyl nalezen. Místo něj policisté odnesli zmíněných sedm pytlů Rožánkových listin, z nichž většinu po dvou dnech na výzvu státního zastupitelství vrátili coby neoprávněně zabavenou zpět. Anton Špelec dělostřelec Když vášně spojené s útokem na veřejnoprávní médium opadly, je zřejmé, že vlastně jediným pokleskem VP bylo nesprávné nasazení ozbrojenců. Při vstupu si velitel zásahu špatně vyhodnotil situaci, komentuje to mluvčí VP Jan Čermák. Zjednodušeně řečeno, odpor nikdo nekladl a ozbrojenci mohli zůstat venku. Řada expertů tvrdí, že za nepodařený zásah může hlavně nezkušenost policistů. Šéf VP generál Ložek který prý o připravovaném zásahu nevěděl, což je při takové akci neuvěřitelné byl ještě před třemi lety šéfem jednotky spojařů. Velitel odboru, který zásah provedl, plukovník Blažek je zase bývalý dělostřelec. Šéf oddělení major Kolář je sice dlouholetým vojenským policistou, ale podobný případ nikdy nevyšetřoval a u domovní prohlídky nikdy nebyl. Výsledkem razie zřejmě bude, že se Adamův dokument, předaný Karlu Rožánkovi, nikdy nenajde. Pokud chce novinář ochránit svůj zdroj, tři listy spálí. Nicméně vyšetřování kombinací politiků a tajné služby při odchodu Krejčíka by to nemělo ohrozit. Ve vyšetřování stále pokračujeme, říká vyšetřovatel Jindřich Lenc, který má případ na starosti. Vyslechnuti byli už téměř všichni protagonisté událostí z roku 2007 a policie předpokládá, že by vyšetřování mělo skončit vznesením obvinění. Jakých a proti komu ale zatím nechce říci. Q 20 RESPEKT 12 21. 27. březen 2011