Zpravodaj římskokatolické farnosti sv. Ludmily na Král. Vinohradech Číslo 03/08 Měsíčník Vychází 9. března 2008 Postní doba je za námi a my se divíme, jak rychle to uteklo. A co naše příprava na velikonoce? To by mělo být předmětem zpytování našeho svědomí. A to co jsme nevykonali a měli vykonat pokorně odevzdat Pánu a soustředit se na prožití tajemství Kristova vykupitelského díla, které bylo vykonáno z nekonečné lásky pro nás, nebo lépe pro mne. Toto tajemství prožívat s Kristem, den po dni, po celý Svatý týden, Triduum i celou velikonoční dobu. A často si klást otázku: Kde ted právě stojím já? Do Svatého týdne vstupujeme slavením Květné neděle, kdy si připomínáme Ježíšův vjezd do Jeruzaléma, kdy ho lidé vítají a provolávají Hosana. A titíž lidé za několik málo hodin se stejnou vervou křičí Ukřižuj Ho!. Jak je to vůbec možné, že je člověk schopen takového zvratu? A co já? Snad ne takovéto situaci, ale v nějakých maličkostech. Ale jsou to opravdu jen maličkosti? Zelený čtvrtek, Poslední večeře, ustanovení Eucharistie, ustanovení svátostného kněžství. Nejsme jedni z Dvanácti, vnímáme ale, že ke každému z nás doléhá Ježíšovo slovo Toužebně jsem si přál jíst s vámi....? A že se pro z nás se Ježíš vydává do krajnosti? Vnímám takto Eucharistii a to, že jsem pozván ke stolu Poslední večeře, že i mně chce Ježíš umýt nohy? A proto, abych směl mít na tomto účast pověřuje apoštoly i jejich nástupce: To čiňte na moji památku! Vidím takto kněze? Velký pátek den Kristova kříže, den, kdy před námi vyvstává na jedné straně utrpení způsobené hříchem člověka a na druhé straně až do samé krajnosti dovedená Láska. Všechny ty postavy z pašijí to jsou zrcadla, které jsou nám nastavena, abychom do nich na sebe pohlédli. V kom se poznávám? A po sobotním tichu začíná Veliká noc vzkříšení. Symbolem této noci je světlo, které je které zahání tmu, jak o tom vypráví Exsultet. Druhým symbolem je voda, který smývá hřích a skrze kterou patříme ke Kristu. Tuto nejdůležitější událost v životě obnovíme a znovu se přiznáme ke Kristu. A konečně ALLELUJA - chvalte Pána za jeho konečné a definitivní vítězství nad hříchem a nad smrtí, za tu rozum přesahující skutečnost prázdného hrobu - Není tady, byl vzkříšen! Prožijme tyto dny v jejich hloubce, s vědomím Kristovy lásky. On nám otevřel cestu k novému životu, jak o tom zpívá velikonoční antifona: Bůh nás obnovil k novému životu, alleluja!. V.Boháč
Na bílou sobotu budou letos v kostele sv. Ludmily pokřtěni noví katechumeni Jakub Štětka, Petra Borůvková, Eva Šimánková, Martina Koryntová, Petra Marková, Ivan Martinko a Michal Kyncl. Proto uvádíme několik informací o této události. Historicky i teologicky je základní skutečností křest dospělého a křest dítěte je od něho odvozen. Chápání křtu jako odpovědi člověka na víru není v současnosti nijak silně rozšířeno. Trochu historie I když v apoštolských dobách neexistoval katechumenát jakožto instituce, lze ve Skutcích apoštolů nalézt stopy něčeho, co mohlo být přípravou ke křtu (Sk 2,37-41,8.12-17; 1 Tes 1,9-10). Během 2. a 3. století se vytvořil vlastní katechumenát. Jedním z prvních dokladů, které o tom máme je Apoštolská tradice Hippolytova (Řím okolo r. 215), podávající přesné směrnice pro přijetí katechumenů ke katechezi a pro připuštění ke křtu. V cestopisu Etherie čteme přesné pokyny pro obřady Svatého týdne v Jeruzalémě. Je třeba zmínit se i o tom, co nám o křest anském zasvěcení sděluje sv. Cyril Jeruzalémský (318-387) a neopomenout ani sv. Ambrože (337-430). Během doby, v níž se křest dětí stával praxí celé církve, katechumenát jakožto instituce postupně vymizel. Termín křest anské iniciace se v náboženském slovníku objevil opět až v 16. století. V této době papež Pius V. pověřil kardinála J. Santoriho, aby znovu nalezl ritus, kterého užívala prvotní církev, ten, který se týkal křtu dospělých. V Africe se v 19. století uplatňovalo ve smyslu směrnic kardinála Lavigeriho (1825-1892) uvádění dospělých do křest anství organizované po etapách. Ze života farnosti Křest nových katechumenů Po druhé světové válce se objevilo a později vyhranilo hnutí konverzí dospělých, které ve Francii vyvolalo potřebu pastorace zaměřené na uvádění a přijímání dospělých do církve. V r. 1962 došlo k první reformě křestních obřadů. Posléze se řešení této otázky chopil Druhý vatikánský koncil a položil tak základy restaurace křest anské iniciace pro celou církev. Jak probíhá závěr katechumenátu? Závěrečnou částí katechumenátu, je období očišt ování a zasvěcování do křest anské praxe. Období očišt ování katechumenů a jejich zasvěcování do křest anské praxe se obyčejně kryje s dobou čtyřicetidenního postu. Dalším stupňěm jsou skrutinia, uskutečňovaná zpravidla v liturgii postních nedělí. Jsou vlastně prostředkem k očištění a osvobození mysli i srdce katechumena, a to skrze naslouchání Božímu slovu a dále skrze exorcismy. Od čekatelů se vyžaduje vůle vnitřně porozumět Kristu i církvi a očekává se od nich, že učiní veliký pokrok v upřímném sebepoznání, ve vážném zpytování svědomí a v pravém pokání. Bezprostřední příprava na křest se koná, jeli to možné, na Bílou sobotu o které by se čekatelé křtu neměli pokud možná věnovat ničemu jinému, než přípravě na přijetí svátostí. Jejími prvky jsou: složení vyznání víry, obřad efeta, volba křestního jména a mazání olejem katechumenů. A nakonec dochází k vlastnímu udělení svátosti křtu, biřmování a eucharistie. Po pokřtění katechumenů následuje ještě období mystagogie. Novokřtěnec vniká do praxe života církve, musí se mnohému ještě učit, například žít ze svátostí. Už není čekatelem, nadějí, ale je vlastně řadovým křest anem.
Opět vás zdravím z Říma tentokráte po delší pauze. Ne že by nebylo o čem psát, naopak toho bylo vcelku dost. Prožíval jsem totiž v Itálii své první zkouškové období. A od něj také začnu. Zkouškové období nám začalo v druhé polovině ledna a trvalo čtyři týdny. Já za toto období musel stihnout jednu povinnou zkoušku a dvě dobrovolné (jedná se o celoroční předměty). Jednalo se o úvod do teologie, trinitární teologii a christologii. Mohlo by se zdát, že toho bylo málo, ale na rozjezd mi to stačilo. Ulehčením ještě bylo, že úvod do teologie jsem mohl dělat v češtině (učil nás to slovenský profesor studijní materiály však byly v italštině). Zamýšlel zkoušku dělat v italštině, ale po zadání otázky jsem zhodnotil, že bude lepší rodný jazyk. I tak to nebylo nikterak slavné. Ale udělal jsem. Následné zkoušky z trinitární teologie a christologie již byli v italštině. S nimi jsem byl nakonec značně spokojen. Kdybych to tedy měl nějak zhodnotit a srovnat s mým předchozím studiem: Jelikož můj styl učení je dosti náročný na přípravu, musel jsem se začít učit s dostatečným předstihem (na to jsem nebýval zvyklý). Samotná nalévárna do hlavy je o to těžší, že člověku nestačí věc pochopit (a tak ji dostat do hlavy), ale musí se ji naučit také sdělit ve velmi omezené slovní zásobě. Samotná zkouška je pak ale lehčí, než tomu bylo v Praze. Tak tolik asi ke zkouškovému. Možná si říkáte, že jsem přece nemohl dělat tři zkoušky čtyři týdny. Máte pravdu. Ve zkouškovém období jsem si vyšetřil jeden týden, který jsem pak prožil ve společenství salesiánů na severu Říma. Měl jsem tam možnost zažít trochu z blízka život římské mládeže, život římské farnosti, poznat nové kněze, navázat nové vztahy a také něco málo pochytit z italštiny. To samozřejmě ale přineslo s sebou také nějaké trapasy. Především s mládeží. Jistě to znáte, že mládeží mnohdy nerozumíte. O to horší to je, když na vás ještě mluví dosti rychlou italštinou. Pokusil jsem Pozdrav z Říma se tedy naznačit, že jsem cizinec a že tak dobře ještě italsky neumím. Podařilo se mi však složit zajímavou větu, ve které zazněla prosba, zda by mohl dotyčný mluvit trochu z větší dálky (na místo trochu pomaleji (pro nezasvěcené prohodil jsem slovíčko lentamente za lontano)). A jelikož se jednalo o chlapce ve věku asi 15 let, tedy pubert áka, dostalo se mi odpovědi, zda má jít až k záchodu. Rychle jsem tedy přemýšlel, co jsem řekl. Když jsem si to uvědomil, bylo mi docela trapně. Ale myslím, že tato slovíčka už nikdy nezaměním. Další zajímavou událostí byla nedávná slavnost sv. Cyrila a Metoděje. Možná se většina z vás podivuje nad tím, že se tito naši věrozvěstové slaví přece 5.7., ale podle římského kalendáře (myslím, že i podle mnoha dalších) tato slavnost připadá na 14.2. Tuto slavnost jsme prožívali v kostele sv. Klimenta (zde je hrob sv. Cyrila) ve společenství všech Slovanů, kteří jsou zde v Římě. Jelikož letos měla tuto slavnost na starost česká papežská kolej, předsedal liturgii náš kardinál, otec Špidlík. My jsme pak připravili liturgii zpěv, ministerka, sestry něco navařili... a mohlo se slavit. Po návratu z vánoc jsem zde měl také trochu více času (skončil mi kurz italštiny), takže jsem také začal trochu poznávat Řím. Navíc se zde na chvíli objevil můj bratr a také bohoslovci z Prahy, takže jsem se trochu více podíval po Římě a začal v něm také trochu orientovat (i když s bratrem jsem se chtěl dostat do Vatikánu přes památky bez mapy a skončil jsem někde o půl kilometru jižněji ale poznal jsem místa, která bych asi jen tak nenavštívil). Věřím, že vás má zpráva alespoň trochu potěšila. Děkuji vám za všechny vaše modlitby. Těším se s vámi někdy na viděnou. Martin Sklenář
Aktivity farnosti Farní středy v březnu Úklid kostela: 12. a 26.3. (cca v 17:15 - vždy po odpolední mši sv.) 5.3. od 18:30 proběhla beseda s Prof. P. Tomášem Halíkem o mezináboženském dialogu. Avízo na duben: Na středu 16.4. přijal pozvání do ekumenického křesla pro hosta biskup Václav Malý. Moderátorem obou večerů je pastorační asistent Jaromír Odrobiňák. Farní postní rekolekce, kterou povede P. Ambrož, O.Praem. proběhne 15.3. od 9:00 ve farním sále (Jugoslávská 27, Praha 2) a odpoledne bude kající pobožnost a příležitost k sv. smíření v kostele sv. Ludmily. Úmysly Apoštolátu modlitby na březen 2008 1. Aby byla chápána důležitost odpuštění a smíření mezi lidmi a národy a aby církev svým svědectvím šířila Kristovu lásku. 2. Aby křest ané pronásledovaní pro evangelium posíleni Duchem Svatým odvážně a otevřeně svědčili Božímu slovu. 3. Aby úsilí těch, kteří pracují na poli, požehnal Bůh také příhodným počasím. Webová on-line kamera Na stránkách naší farnosti je možné se přes kliknutí na on-line kamera dostat k sledování dění v kostele. Jsou trochu problémy se zvukem ( to když je připojeno více uživatelů ). Na odstranění této závady se pracuje. Prosíme o shovívavost. Doporučujeme knihy, citáty Jeho rány nás uzdravily Křížová cesta Vojtěch Kodet by ChristArt.com Vydáno Karmelitánským nakladatelstvím v roce 2008. Mottem knížečky je Byly to naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal... Jeho rány nás uzdravily. (Iz 53, 3-5) Z anotace knihy: Modlitba křížové cesty není jen příležitost, jak si uvědomit, že náš život je plný temných a bolavých skutečností. Je to především jedinečný způsob, jak všechno těžké, co prožíváme, propojit s Kristem a s mocí jeho lásky, jak si uvědomit, že na své životní těžkosti nejsme sami. Je tu Pán, který se nás chce ujmout a provést nás každým údolím smrti, dát nám i v temnotách zakusit svou přítomnost. Modlitba křížové cesty je tedy příležitostí, abychom na své vlastní cestě rozpoznali Ježíše. Nikoli jako toho, kdo stojí mimo nás, kdo sleduje, jak ji zvládáme, ale jako toho, kdo žije, raduje se a trpí v nás.
Adorační dny Na první pátek měsíce března 2008 se konala v kostele sv. Ludmily společná adorace za nová povolání ke kněžskému i k zasvěcenému životu, za rodiny a za věrnost všech. V 15:30 je společná adorace, kterou vždy vedou bratři a sestry z různých společenství zasvěceného života. Březnový adorační den je věnován seminaristům. Den modliteb je zakončen slavnostní mši svatou v 16:30 celebruje otec biskup Karel Herbst. Co je to vlastně kněžský seminář? Kněžský seminář má za úkol vychovávat budoucí kněze. Klade se zde důraz na přípravu lidskou, duchovní a pastorační. V České republice existují dva semináře. Bohoslovci českých diecézí (Praha, Hradec Králové, Litoměřice, Plzeň a České Budějovice) studují v Arcibiskupském semináři v Praze a svou intelektuální formaci získávají na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy. Moravští bohoslovci (diecéze Olomouc, Brno a Ostrava-Opava) studují v Arcibiskupském kněžském semináři v Olomouci a teologické poznatky získávají na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého. Cesta ke kněžství Bůh volá ke službě a očekává odpověd svobodné a bezvýhradné rozhodnutí člověka. Když někdo zaslechne tento hlas ke kněžství, požádá svého diecézního biskupa o přijetí do kněžského semináře. Pokud jej biskup přijme, stává se nejprve zpravidla konvikt ákem studentem Teologického konviktu v Olomouci. To je jednoroční kurz, který má připravit na studium v semináři a na teologické fakultě. Studenti žijí v konviktu spolu jako komunita, scházejí se ke společné modlitbě a jídlu, zkoumají u Ježíšových nohou, k čemu je volá. Po roce přípravy a hledání jistoty ve svém povolání se konvikt ák hlásí (v případě českých diecézí) do Arcibiskupského semináře v Praze a skládá přijímací zkoušky na Katolickou teologickou fakultu Univerzity Karlovy (její sídlo je v budově Arcibiskupského semináře). Na Moravě je seminář i fakulta v Olomouci. Studium trvá 5 let v prvních dvou letech je kladen důraz na výuku jazyků a filozofie, další tři léta student stráví studiem teologie. Během celé této doby seminář vytváří také podmínky pro lidský a duchovní růst. Bohoslovci žijí pod jednou střechou, společně se modlí, navštěvují přednášky, tráví svůj čas studiem, praxí v různých oborech, modlitbou i společnou zábavou. Denně slaví v seminární kapli eucharistii, které v úterý a ve čtvrtek předsedá některý z biskupů českých diecézí. Těchto pět let je má připravit na specifickou službu v církvi a důležité je nejen cvičit hlavu, ale především srdce. Na začátku 3. ročníku seminaristé žádají svého biskupa o přijetí kandidatury k jáhenství a kněžství. Tímto prohlašují před církví, že se již rozhodli stát se jáhny a kněžími. Na začátku 4. ročníku služby žádají o službu lektorátu a na začátku 5. ročníku žádají o přijetí služby akolytátu. Po složení všech zkoušek na teologické fakultě, nestojí-li v cestě žádná překážka a diecézní biskup souhlasí, přijímá bohoslovec jáhenské a po roce kněžské svěcení. Blíže na : http://www.arcs.cuni.cz/index.php (red)
16.2. Květná neděle 9:00, 11:00, 16:30 Mše sv. s žehnáním ratolestí 20.3. Zelený čtvrtek 16:30 Mše sv. s mytí nohou 19:30 Meditace, bdění v Getsemanské zahradě 21.3. Velký pátek 16:30 Obřady Velkého pátku 19:30 Křížová cesta Program setkání maminek 13.3. Přirovnání Pyšné princezny a život křest ana pro děti Sedmikrásek Bohoslužby o Velikonocích Pravidelné akce: Ne: 15:00 Farní kafe (6.4.) Po: 15:00 Náboženství I. stupeň ZŠ (P.S.) 18:00 Příprava na biřmování (J.O.) 19:00 Příprava dospělých na křest (P.G.) Út: 17:15 Modlitba korunky Božího milosrdenství v kostele 18:30 Zkouška farního sboru (S.J.) 19:30 Vzdělávání ve víře pro dospělé II. Vatikánský koncil (P.S.) St: 9:00 Setkání seniorů (P.S.) 22.3. Bílá sobota 8:30 Ranní chvály a závěrečná příprava katechumenů na křest Velikonoční vigilie 20:30 Mše sv. se křty dospělých 23.3. Zmrtvých vstání Páně 9:00, 11:00, 16:30 Mše sv. 24.4. Velikonoční pondělí 9:00, 11:00, 16:30 Mše sv. 20.3. Křížová cesta pro děti na Strahově sraz v 9:45 u Strahovského kláštera 27.3. Zpívání s flétnou St: 16:00 Náboženství II. stupeň ZŠ (J.O.)/ Modlitba růžence v kostele 17:30 do 18:00 otevřena knihovna 18:00 Večery s farností (sudá) (J.O.)/ Úklid kostela (lichá - 12. a 26.3.) Čt: 10:00 Setkání maminek (Z.F.) 17:15 Společné nešpory v kapli sv. Josefa v kostele (P.S.) 19:00 Biblická meditace (P.G.) 19:15 Zkouška sboru Laetitia (R.M.) P.G. P. Gereon, P.S. P. Stanislav, J.O. J. Odrobiňák, R.M. R. Michálek, Z.F. Z. Fischerová, S.J. S. Jelínek Bohoslužby v našem kostele: NE : 9:00 11:00 16:30 PO a ÚT : 16:30 ST a ČT : 6:30 16:30 PÁ : 7:30 16:30 SO : 16:30 první neděli v měsíci latinsky, čtení a promluva česky během mše bohoslužba slova pro děti v kapli kostela pouze každý první pátek v měsíci Pastorační nabídka Příležitost ke svátosti smíření je vždy půl hodiny před začátkem mše sv. nebo po domluvě s knězem. Každý první pátek v měsíci probíhá po mši sv. v 7:30 Výstav Nejsvětější Svátosti, zakončen je v 16:30 mší sv. slouženou biskupem. Svátostná služba pro nemocné a duchovní rozhovory jsou možné po domluvě s knězem nebo jáhnem a také na telefonu 222 521 558. Římskokatolická farnost sv. Ludmily, Jugoslávská 27, Praha 2, 120 00, tel. 222521558, P. Gereon Biňovec - farář; email: pastorace@centrum.cz, www: ludmila.vinohrady.cz; Připravili: P. Gereon, P. Stanislav, M. Kyncl, J. Odrobiňák, F. Šroubek.