Slunovrat (orig. je v Hmi)

Slunovrat Stánky Vánoční lístek Obrázek - oblázek Johanka Copánek Vodník Číše Paneláky Můra Křeček Mrazík Pražce Kytka Hráz Už se nemrač Cos mi chtěl Prosba Slunovrat (orig. je v Hmi) Ami Stíny nad obzor Ami/C em Pomalu H7 jdou Emi noc se sná Ami ší Paseky osvítí Ami/C zář z borovejch Ami klád zapále Emi nejch : Ami Sešli se zapomenout C G A zvednout hlavu, to sta Dmi čí Ami Jen trochu popadnout Emi dech než půjdou zas Ami dál Ohnutý lžíce a nůž dům z igelitů lístek zpátky boudy na zastávkách, kde potkáváš lidi, co potkat si chtěl : Stíny nad obzorem pomalu jdou, právě svítá šlápoty ohniště klid, smutnej je kemp opuštěnej :

Oblázek - obrázek (orig. je v Edur) Než C poslední ti sbohem dám, tak musím něco říct: v kartách žití, však víš, ne G7 švindl nesmí C hrát. Máš možná krásy trochu víc než jiná holka snad to nic není, však víš, já nechci s tebou hrát : Co je platný, že jsi jako F obrá C zek že máš kůži jako z řeky F oblá C zek, věř, G7 holka, nechci si tě do vitríny C dát Nevím, co máš se mnou asi F za plá C ny ale F teď už je to fuk, svět se C mění tak G7 pal a ani C muk Tak obrať list a pozor dej na to, co jsem ti řek v tuhle chvíli, však víš, ti nepomůže vztek Máš možnost vrátiť všechno zpět, vždyť stačí jenom chtít kdo se snaží, však víš, kam chce, tam může jít : (orig. je v Gdur) C Na kolejích stála, za uchem květ, vlasy trávou zavázaný F s kytarou na zádech, C strun už jen pět, G7 hezký voči uplaka C ný Opuštěnej ptáčat plnej je svět, hnízda hledaj neví co dál vyšlápli jsme ránem a v nědeli zpět, za tejden jsem u trati stál F Víš, holky těžší to C maj, Dmi víš, holky F těžší to C maj Říkal jsem jí štístko zatoulaný, vždycky smála se a začala hrát o potocích v trávě a o znameních, co lidi uměj ze zloby dát Na kolejích stála, za uchem květ, vlasy trávou zavázaný s kytarou na zádech, strun už jen pět, hezký oči uplakaný

Paneláky (orig. je v Ami) Ami Znám E7 znám cesty, Ami kde se lidi Dmi nepotká Ami vaj C hloupost a G7 peníze, Ami kariéra, Dmi neví se, Ami kdo to všechno E7 přináší k Ami nám Má, má člověk srdce čistý, když pozná svět pak hloupost a peníze, kariéra zjeví se, je z něj hloupej přestárlej kmet : Dmi Dál jenom dál, abys Ami u cesty zas stál, a E7 hledal něco víc, co žene tě Ami dál Znáš, znáš noční sídliště svět paneláků táta jen na neděli, láska se nerozdělí, nějak jsi tu na všechno sám Víš, víš, že kytky ráno zas musej kvést tak touláš se po světě, kde neděle najde tě, odkud v pátek utekl s k nám : Mrazík (orig. je v Hmi) Ami Příroda se k spánku chystá, hnědne listí, zima jistá, přesto slyšíš na cestách tu G lácký písně Ami hrát. Svetr navíc, rána studí, když tě první mrazík vzbudí, teplej čaj, než rozhlídneš se, a zas o kousek dál. : Tak jako C vítr, trochu jak G blázen, ženeš to Dmi nocí, ostatní Ami spí, nevidíš C nebe, nevidíš G na zem, vidíš pár F lidí, co pocho Ami pí. Z poezie paneláků, šedejch zdí a metra vlaků na nádraží pospícháš, aby sis spravil chuť. Když se mlhy v lese zvednou, známé tváře k ohni sednou, ze smutnýho Babylonu zbyde jenom suť. :

Hráz (orig. je v Gdur?) 1. G Stál tam na stráni Hmi dům, v něm židle a Emi stůl pár kůží a G krb, co dřevo z něj Ami voní. D S jarem, když máj rozdá / barvy svý / tu sosna krásná nad chajdou se G skloní a říčka, když stříbrným Hmi hávem se přikryje Emi s ránem, svý ahoj jí G dáš a pak je tu E den. : C Zazní údolím kytara Emi tvá, ta C píseň ráno Emi uvítá svět D s ním, svět G s ním. 2. Touláš se po lese, Hmi touláš a jenom tak Emi bloumáš a koruny G stromů tě uvítaj Ami rosou D víš, že času je dost, to znáš a možná potkáš někde dívku G bosou. Po slůvkách, který se Hmi říkaj po dnech něžných Emi stisků vás uvítá G chajda a zas je tu E den : 3. Však táhlé volání Hmi náhlé ti přeruší Emi snění a oznámí G všem - je poslední Ami den. D Voda zaplaví údolí, sosnu, chajdu, pohled zabo G lí. Ta hráz je potřebná Hmi všem, však zabíjí Emi den, co nosil tě G v náruči romantic E kém. : Zazní údolím bolest tvá, ta bolest...

Cos' mi chtěl (orig. je v Bdur?) 1. A Do očí se dívej dál a řekni znovu, D cos' mi A chtěl, A7 že to, co D děláš, děláš rád, že ti to stačí, aby ses A měl, tak to je málo, to je málo. 2. Zapomněls', že tu nejsi sám, jsou lidi, co chtěj' o schod vejš, (_) podívej, básníci, jak hledaj', chtějí být o pár veršů dál, to není málo, to není málo. : Zhasněte D světla, rozsviťte A lásku, kamenným E mostem můžeme A jít, pro dobrý D bydlo zapomněl A svět na krásu E ducha, svobodu, A klid. 3. Do očí se dívej dál a řekni znovu, cos' mi chtěl, (_) mlčíš, a takovejch jsou mračna, účel se mění na úděl, a to je málo, a to je málo. : 3x Stánky (spievam s kapom 1) (orig. je v Ddur) A U stánků D na levnou krásu A postávaj a D smějou se času A s cigaretou a E7 s holkou, co nemá kam A jít Skleniček pár a pár tahů z trávy uteče den jak večerní zprávy neuměj žít a bouřej se a neposlouchaj : Jen D zahlídli svět, maj E7 na duši vrásky tak A málo je, Dmi málo je lásky A ztracená víra E7 s hrozny z vinic neposbí A rá U stánků na levnou krásu, postávaj a ze slov a hlasů Poznávám jak málo jsme jim stačili dát :

Johanka (orig. je v Ami) Ami S hlavou Emi skloně Dmi nou lidí zástup se tu Ami dívá nebe Emi nad hla Dmi vou, slyšíš G dětskej Ami pláč jenom s vírou svou stojí dívka plavá bílá, oheň nad sebou, jenom s pravdou dál E7 Hej, muži, přidej, Ami oheň studí, vždyť E7 lidé se nudí Ami jen ať E7 plameny nesou F správu zlou jak C skončil soudnej G den s Johankou Ami Dík svůj dal ti král, celá Francie si zpívá, to se osud smál, smutek utíká s pannou Johankou ke štěstí se země dívá, vítr zprávu vál, že se dýchat dá S hlavou skloněnou lidí zástup se tu dívá nebe nad hlavou, slyšíš dětskej pláč popel s vánkem ví, co se v dívčím srdci skrývá, hra se zastaví, jiná začíná

Vodník (spievam s kapom 2) (orig. je v Ddur) G Posvěcený deštěm, který padá z nebe, D vlasy jako vodník, pod šosem to zebe z kůže Ami břízy když narodil se D7 oheň, G vysuší jim Emi promáčenej D7 den Malovaný sluncem hnědou barvou klasů indiánský hrátky starejch dobrejch časů večer zvedaj hlavu do rozsvícenejch hvězd, lesem zazní písně dlouhejch cest Na krku svý znamení - raka, kotvu, list, na rukávech domovenky, z kterejch můžeš číst na srdci sem tam záplatu jak život šel, mlčej k ohni, když se rozhořel Krásný G noci plný bílejch hvězd a kamará D dů G vyzpívaný touhy kluků z měst plný bláznivejch D snů Jiný písně zazněj, než učili se zpívat, jinak viděj svět, než učili se dívat v celý přírode se nenajde tak hned, tolik hrůzy, co už stvořil ten náš svět A tak vyšlápli si s ránem a první listy stránek, popisujou písmem, co poslal z lesů vánek hledaj na slunci si místo, kdo z nich ví, co zítra na ně svět zas vymyslí

Můra (orig. je v Gdur) G Ve světlech nočních vlaků tu a C tam / mihne se můra nebo G brouk ۥhouk A na poslední tuláky si C výr / na kraji lesa tajně G : D/D Ve stříbrný D/C řece ohně D/H hasnou, jen D/A měsíc z ní G zbyl Tak D/D spát, ať ráno, D/C až příjde den D/H můžem D/A jít o trochu G dýl Vždyť po ránu jsou cesty nejhezčí / tichý jak když padá sníh Ty krok za krokem poznáváš den / štěstí a smůlu na dlaních : + Ve světlech nočních vlaků tu a tam Pražce (orig. je v Edur) Máš C na patách kus dehtu, to od pražců, cos' šlapal F tmou, jak D#mi vydech' jsi si, když jsi nechal všechno špatný za se C bou, ten šedivej prach cesty čistej má vlastně F rád, proti D#mi špíně města připadá ti jako C chrám. : Jdou C nocí a pražce se houpaj' a do kopců stoupaj', maj' měsíce stín, maj' naruby snad život F svůj, jak děti chtěj' si C hrát Tam smáli se ti všichni, tady si tě každej ctí, to proto, že jsi jeden z nich, jeden z nich, a každej to ví, a možná umíš s lasem anebo vařit dobrej čaj, ta hra má jméno "člověk", tak ji nezkaž, jdi a hraj. :

Už se nemrač (spievam s kapom 4) (orig. je v Ddur) Už se G nemrač holka nad tím / že ti každej pátek odjíždím vždyť C já jsem ti to všechno předem G řek Nechceš vzít si handry na sebe / a šlapat někam za nebe já C musím / a ty neměj teď tu G vztek Ve Ami skalách už můj vlak D zahou G kal, no tak Ami pusu, ahoj a D jde se G dál Všechno hejbe se tu kolem roste, G7 kvete horem dolem, jenom C lidi nějak zapomínaj G žít Každý ráno život kolem zase G7 o kus zas je dál, jenom C lidi nějak neumějí G být Víš, když umíš v trávě spát a celej den si jak dítě hrát to pak C trochu jinak chápeš G svět Vůbec nechybí ti nic z toho co ostatní honěj jejich C přebohatej, a tak chudej G svět Ve Ami skalách už můj vlak C zahou G kal, no tak Ami pusu, ahoj D a jde se G dál...

Prosba (orig. je v Cdur) 1. A Na tváři stín a Dmaj pod trikem chlad, z cesty A nekonečný /večer Dmaj na zem jsi spad ticho A ruší jenom netopýřích křídel/ šumot a E chvat A Spočítáš hvězdy sluncem A7 pozlacený, jedna Dmaj padá něco můžeš si A přát : C Na bolest lásku, Emi pro lásku klid v klidu se D lidi můžou E7 na lidi A smát 2. Uzavřít kruh /už pochodeň plá stesky do plamenů / každej tiše si dá oheň k nebi sepne ruce /jakoby poprosit chtěl za tebe / za mě a snad za celej svět, že je hloupý čekat a stát (2x): 3. Na tváři stín /a pod trikem chlad ranní slunce rozdá teplo a už nemůžeš spát ptáci hlásí z korun stromů,/ že nejlepší je vyrazit hned Naposled /rozhlédneš se po okolí než vyjdeš něco můžeš si přát/ (2x): Vánoční lístek (orig. je v Bdur?) 1. G Černý stíny stromů - ranní mlhy hlásí,/ že zas přijde D sníh, G lidem, co se stýská,/pošle někdo lístek vánoč D ní. : C Zástupy G lidí půjdou D přát C proč za rok G jenom Ami jeden D krát? 2. Tak jako by láska/ měla už svůj vymezenej čas až Vánoce přejdou/ sebeláska zvítězí zas v nás. : 3. Rozdáme si dárky/ svíčky zhasnou/ a co bude dál? někdo přijde první/ aby nový život uvítal. : + 1.

Copánek (orig. je v Cdur) Cesty G bez konce, co maj svůj řád a kluky A7 blázny, co uměj si hrát a holky C copatý s řemínkem ve vlasech,/ jak mám G rád Jak je mně cizí protivnej svět, barevnejch A7 světel a řev diskoték, hučících C ulic a špinavejch hospod, kde člověk člověkem není G snad. : : G Po lese vítr s kouřem vál, písničku smutnou ve skalách hrál o touze přežít náš podivnej svět tak, jak by sis přál. Řeky stočený okolo měst,/palce zalomený bez velkech gest, ohně s hranicí větší než dům,/ jak mám rád. A cesty bez konce, co maj svůj řád, a kluky-blázny, co uměj si hrát, a holky copatý s řemínkem ve vlasech, jak mám rád. :

Číše (orig. je v Cdur) 1. Když C naplní se číše a kapku přidáš jen, tak přes okraj ti G přeté C ká, tak F nějak je to s námi, i C pro nás skončil den a G smutnej kabát oblé C ká. 2. Já nejsem tvoje všechno, tak, jak jsi to chtěl mít služka, holka jenom tak, tak vem si svoje věci a už můžeš jít, stejně jseš jak černej mrak. : Odnáší tenhle čas, rychlej čas všechny věci pryč, vždyť i F láska, city, všechno mizí C pryč, každý z nás myslí jen na svý já a G zapomí C ná. 3. Ty kašleš na to, co já,/ tak jsi to chtěl mít, bez starostí v pohodlí si žít, za rohem si randit a do noci pít, tak to ne, to klidně můžeš jít. 1. + :

Křeček (orig. je v Emi?) Pár Ami starejch věcí vezmem na sebe a Dmi na záda zelenej E7 dům a Dmi jedem se toulat někam E7 za nebe kde Dmi vele dáme obyčejnejm Ami dnům A po nás nikdy nikde nezbejvá sta konzerv a papírovej sad pro zválenej kus trávy, co nás ukrejvá F nadávate, chcete se E7 smát Půjdeme A dál a s námi ti co chtějí v lese žít, půjdeme D dál, když řeka v perejích sám nese klid půjdeme dál a ten kdo bránit nám chce musí říct, co E7 děláme špatně musí říct Pro pár kovbojíčku slyším každej den, co tramp to chuligán a když pozvu někoho, ať přijde jen, je línej a nechce se mu k nám Těžko se autem dostaneš, pane Křečku, do skal sem k nám ty, co jsi řek, že s trampi zameteš, znáš je vůbec? Slyšíš? Já se ptám.

Kytka (orig. je v Ddur) Otvírám D lásku na stránce A rád, přišel jsem E7 milá má něco ti A dát Zeptat se co D děláš a jakej byl A den, pohladit E7 tvář tu kytku si A vem Ty jsi tak D jiná tak jiná kdo A ví, jestli má E7 touha tě nepora A ní ty jsi tak D jiná poď ruku mi A dej, s tebou je E7 celej svět jak vyměně A nej Sedíme tu D spolu a slova si A jdou, propletený E7 prsty ležej na kole A nou Oči jako D čert a malinkej A nos, ze všech je E7 nejhezčí tiše už A dost