KONCEPCE ENVIRONMENTÁLNÍHO VZDÌLÁVÁNÍ, VÝCHOVY A OSVÌTY JIHOMORAVSKÉHO KRAJE Pøedcházení ekologickým problémùm výchovou je levnìjší a úèelnìjší než jejich následné øešení. listopad 2002 Zpracovatel: Lipka Dùm ekologické výchovy 1
2
KONCEPCE ENVIRONMENTÁLNÍHO VZDÌLÁVÁNÍ, VÝCHOVY A OSVÌTY JIHOMORAVSKÉHO KRAJE Pøedcházení ekologickým problémùm výchovou je levnìjší a úèelnìjší než jejich následné øešení. listopad 2002 3
4
Koncepce environmentálního vzdìlávání, výchovy a osvìty Jihomoravského kraje (listopad 2002) 1. ÚVOD... 6 1.1 Cíl Koncepce environmentálního vzdìlávání, výchovy a osvìty Jihomoravského kraje... 6 1.2 Výchozí situace pro zpracování koncepce... 6 1.3 Postup prací na koncepci... 9 1.4 Zpracovatelé koncepce... 10 2. TERMINOLOGIE... 12 2.1 Základní pojmy... 12 2.2 Seznam použitých zkratek... 13 3. SOUÈASNÝ STAV ENVIRONMENTÁLNÍHO VZDÌLÁVÁNÍ, VÝCHOVY A OSVÌTY... 16 3.1 Environmentální osvìta a pøístup veøejnosti k informacím... 16 3.2 Environmentální výchova dìtí a mládeže, vzdìlávání pedagogických a odborných pracovníkù... 18 3.2.1 Pøedškolní a školní vzdìlávání... 18 3.2.1.1 Mateøské školy... 18 3.2.1.2 Základní školy, støední školy, støední odborná a jiná uèilištì... 20 3.2.2 Vysokoškolské vzdìlávání... 24 3.2.3 Mimoškolní výchova a vzdìlávání dìtí a mládeže... 26 3.3 Environmentální vzdìlávání a osvìta v podnikové sféøe... 28 3.4 Environmentální vzdìlávání a osvìta ve veøejné správì... 29 4. STANOVENÍ VIZE, CÍLÙ, PRIORIT A OPATØENÍ V ENVIRONMENTÁLNÍM VZDÌLÁVÁNÍ, VÝCHOVÌ A OSVÌTÌ... 31 4.1 Environmentální osvìta veøejnosti... 31 4.2 Environmentální výchova dìtí a mládeže, vzdìlávání pedagogických a odborných pracovníkù... 33 4.2.1 Pøedškolní a školní vzdìlávání (ZŠ, SŠ, SOU, VOŠ), další vzdìlávání pedagogických pracovníkù... 33 4.2.1.1 Mateøské školy... 33 4.2.1.2 Základní školy... 34 4.2.1.3 Støední školy a odborná uèilištì, vyšší odborné školy... 36 4.2.2 Vzdìlávání na vysokých školách (pøíprava budoucích uèitelù, odborníkù pro životní prostøedí a ostatních vysokoškolákù)... 39 4.2.3 Mimoškolní výchova a vzdìlávání dìtí a mládeže... 40 4.3 Environmentální vzdìlávání a osvìta v podnikové sféøe... 41 4.4 Environmentální vzdìlávání a osvìta ve veøejné správì... 42 5. ORGANIZAÈNÍ A FINANÈNÍ ZABEZPEÈENÍ SYSTÉMU ENVIRONMENTÁLNÍHO VZDÌLÁVÁNÍ, VÝCHOVY A OSVÌTY... 45 6. SHRNUTÍ... 47 Pøílohy: Akèní plán Koncepce EVVO Jihomoravského kraje pro rok 2003... 50 Pøehled organizací zabývajících se EVVO... 60 5
1. ÚVOD 1.1 Cíl Koncepce environmentálního vzdìlávání, výchovy a osvìty Jihomoravského kraje Cílem Koncepce environmentálního vzdìlávání, výchovy a osvìty Jihomoravského kraje (dále jen Koncepce EVVO ) je zvýšit povìdomí obèanù kraje o závislosti lidí na pøírodì a životním prostøedí, prohloubit vìdomí spoluodpovìdnosti každého èlovìka za souèasný i budoucí stav životního prostøedí a pøispìt k aktivizaci lidí ve prospìch udržitelného rozvoje Jihomoravského kraje, Èeské republiky i planety Zemì. Zlepšení stavu životního prostøedí je jednou z nejvyšších priorit vlády Èeské republiky v procesu pøípravy ke vstupu ÈR do Evropské unie a bude jednou z nejsložitìjších oblastí tohoto procesu. Úroveò trvalé péèe o životní prostøedí úzce souvisí se stavem environmentálního vìdomí a vzdìlanosti obyvatel. Vzdìlávání patøí mezi hlavní priority pøi každoroèním sestavování rozpoètu Jihomoravského kraje. Realizace Koncepce EVVO vyžaduje ekonomickou podporu, ovšem vynaložené prostøedky se dlouhodobì projeví ve významných úsporách investic nezbytných pro nápravy poškozeného životního prostøedí i zdraví obyvatel. 1.2 Výchozí situace pro zpracování koncepce Základními materiály zavazujícími kraj ke zpracování Koncepce EVVO jsou Státní program EVVO a jeho Akèní plán na léta 2001 2003 pøijaté Usnesením vlády ÈR è. 1048/2000, které dosud nejpodrobnìji vymezují cíle, aktivity a úkoly v oblasti EVVO. Usnesení má závazný charakter vùèi státní správì a doporuèující charakter vùèi samosprávì. Nejvýznamnìjším úkolem Akèního plánu, který je konkretizací Státního programu EVVO na léta 2001 2003 zamìøenou na úroveò regionù (krajù a okresù) a obcí, je úkol è. 4, tj. Iniciovat vznik funkèních regionálních a místních systémù EVVO v úzké spolupráci pracovníkù veøejné správy, škol, center a støedisek ekologické výchovy, neziskových nevládních organizací a dalších partnerù èinných v EVVO. Státní program EVVO vychází z platných právních norem, vládních usnesení, novelizované Státní politiky životního prostøedí, mezinárodních závazkù Èeské republiky a z pøedpisù Evropské unie. Jsou to pøedevším: Agenda 21, zvláštì kapitola 36 (Podpora vzdìlání, veøejného povìdomí a odborného školení) Smìrnice è. 90/313/EHS, o svobodì pøístupu k informacím o životním prostøedí Úmluva o pøístupu k informacím, úèasti veøejnosti na rozhodování a pøístupu k právní ochranì v záležitostech životního prostøedí (Aarhuská úmluva, èerven 1998) Agenda 2000 (Evropská komise, Nároèné úkoly rozšíøení) Politika, stav a vývoj životního prostøedí Èeské republiky (dokument OECD, duben 1999) Národní program pøípravy Èeské republiky na pøijetí do Evropské unie (MŽP, èerven 1999) Souhrnná koncepce resortu pro osvìtu, vzdìlávání, výchovu a informování veøejnosti v záležitostech životního prostøedí (MŽP, Praha, èerven 1999) 6
Mezirezortní dohoda o spolupráci v oblasti environmentální osvìty, vzdìlávání a výchovy mezi Ministerstvem životního prostøedí a Ministerstvem školství, mládeže a tìlovýchovy ze dne 8. 12. 1999 implementace pøedpisù EU a dalších závazkù ÈR souvisejících se SP EVVO ÈR: Naøízení Evropské rady è. 1257/1999, o podporování rozvoje venkova prostøednictvím Evropského orientaèního a záruèního fondu pro zemìdìlství (EAGGF) kapitola III Výcvik, èlánek 9, týkající se podpory odborného výcviku farmáøù a pracovníkù v lesním hospodáøství pøi uplatòování praktik na ochranu životního prostøedí, zachování a rozvoj krajiny, zlepšení ekologických nebo sociálních funkcí lesù; Smìrnice è. 91/676/EHS, k ochranì vod pøed zneèištìním dusiènany ze zemìdìlských zdrojù èlánek 4 pojednávající mj. o zpracování programù školicích a informaèních opatøení pro zemìdìlce k rozšiøování pravidel správné zemìdìlské praxe v zemìdìlství; Protokol k Úmluvì o dálkovém zneèištìní ovzduší pøesahujícím hranice státù z r. 1979 o snižování acidifikace, eutrofizace a tvorby pøízemního ozonu (napø. Pøíloha IX týkající se vydání a rozšíøení poradenského kodexu správné zemìdìlské praxe pro omezování emisí amoniaku), podepsaný ÈR koncem r. 1999. Výchozím pracovním podkladem pro Koncepci EVVO Jihomoravského kraje je zejména Program rozvoje Jihomoravského kraje (PRK), schválený ZJMK dne 14. 2. 2002. Sociálnì ekonomická analýza PRK popisuje stav EVVO v Jihomoravském kraji následovnì: Environmentální vzdìlávání, výchova a osvìta (EVVO) nejsou dosud v regionu systematicky podporovány. To se projevuje mj. v rùznorodé kvalitì a geografickém rozmístìní organizací, které se EVVO zabývají, a tím též v nerovnomìrné distribuci jejich služeb v rámci kraje. Pøes existenci významných center zkušeností je však v celkovém souhrnu úroveò EVVO a s ní související ekologické vìdomí a úèast veøejnosti pøi rozhodování v oblasti životního prostøedí na nízké úrovni. Podnikatelský sektor pouze v omezené míøe aplikoval dobrovolné nástroje systémù environmentálního managementu (EMS dle ISO øady 14000, EMAS, Responsible Care apod.). Na úrovni malých a støedních podnikù pøetrvávají nedostatky ve znalosti ekologické legislativy a není zde dostateèná informovanost o dùsledcích pøidružení ÈR k EU v oblasti zabezpeèení ochrany životního prostøedí. Faktor environmentální kvality území se vztahuje na šíøeji vymezené území vybraných mìst a primárnì reflektuje hygienickou úroveò životního prostøedí ukazatele zneèištìní ovzduší, doplnìné charakteristikami vývoje intenzity silnièní dopravy a ekologické stability okolní krajiny (zvýraznìní jejího potenciálního vlivu na prevenci negativních dopadù environmentální degradace mìst na zdravotní a psychický stav obyvatel). Pozice celého kraje z hlediska environmentální kvality území je nadprùmìrná (pouze Brno s pøilehlým okresem Brno venkov a hodonínský okres jsou zaøazeny z tohoto hlediska do skupiny podprùmìrných okresù). V kapitole Strategická vize, problémové okruhy, cíle a struèné charakteristiky problémového okruhu E: ŽIVOTNÍ PROSTØEDÍ A PØÍRODNÍ ZDROJE jsou v opatøeních PRK navrhovány následující cíle: Problémová oblast E2: ROZVOJ ÚZEMÍ Cíl 2: Vytvoøit závazné koncepce rozvoje a udržování kvality životního prostøedí vèetnì kontrolních mechanizmù omezovat spotøebu neobnovitelných zdrojù energie a surovin, preferovat rozvoj a produkci obnovitelných energetických a surovinových zdrojù. Specifické cíle Cíl 1.1: Integrovat postupy revitalizace krajiny a trvale udržitelného hospodáøského využívání krajiny. 7
Cíl 1.2: Cíl 1.3: Cíl 1.4: Cíl 1.5: Cíl 1.6: Cíl 2.1: Cíl 2.2: Cíl 2.3: Cíl 2.4: Revitalizovat øíèní systémy a provést protipovodòová opatøení. Zvýšit èistotu povrchových vod a ochranu podzemních vodních zdrojù na úroveò standardù EU. Snižovat emise do ovzduší ze stacionárních a mobilních zdrojù, zajistit úèinný systém kontroly kvality ovzduší. Zajistit a rozvíjet péèi o zvláštì chránìné èásti pøírody, dobudovat jejich soustavu v regionu. Zvýšit èistotu pùdy a úroveò její ochrany, odstranit ekologické zátìže v pùdì, zlepšit nakládání s odpady. Vytvoøit a postupnì realizovat environmentální koncepce obcí a mìst. Podporovat zavádìní ekologických manažerských systémù zejména v ekonomické sféøe, které mají pozitivní vlivy na životní prostøedí. Provádìt aktivní ekologickou výchovu, vzdìlávání a osvìtu. Omezit spotøebu neobnovitelných tradièních zdrojù energie a surovin, podporovat výrobu a využívání obnovitelných zdrojù energie a minimalizaci odpadu ve výrobních procesech. Naplnìní tìchto cílù vyžaduje vysokou environmentální vzdìlanost a kultivovanost obyvatel Jihomoravského kraje. Koncepce EVVO navrhuje opatøení a aktivity k vytvoøení systému environmentálního vzdìlávání veøejnosti, dìtí, mládeže, pedagogické veøejnosti, podnikatelù a veøejné správy, což jsou hlavní cílové skupiny, které se podílejí nebo budou podílet na realizaci Programu rozvoje kraje. Kompetence kraje (pøenesená a samostatná pùsobnost) v oblasti ekologické, resp. environmentální výchovy jsou vymezeny následujícími právními pøedpisy: Zákonem è. 114/92 Sb., o ochranì pøírody a krajiny, v platném znìní, 79a odst. 2 písm. a): orgán kraje v pøenesené pùsobnosti spolupracuje s ostatními správními úøady na zajiš ování ekologické výchovy a vzdìlávání; Zákonem è. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostøedí, v platném znìní: 13 odst. 1: kraj v samostatné pùsobnosti ve spolupráci s Ministerstvem školství, mládeže a tìlovýchovy a dalšími ústøedními orgány je povinen podporovat osvìtu, výchovu a vzdìlávání široké veøejnosti v oblasti ochrany životního prostøedí se zvláštním zamìøením na výchovu dìtí a mládeže; 13 odst. 3: kraj v samostatné pùsobnosti usiluje o to, aby byl vytvoøen a využíván systém osvojování základních poznatkù o životním prostøedí a jeho ochranì vycházející z principù udržitelného rozvoje a aktivních forem výchovy, osvìty a získávání informací, zajiš ovaný prostøednictvím státních i nestátních organizací. Specifika souèasného stavu EVVO v Jihomoravském kraji Environmentální vzdìlávání, výchova a osvìta v Jihomoravském kraji byla až doposud realizována zejména nevládními neziskovými organizacemi, které mezi sebou dlouhodobì dobøe spolupracují a z nichž mnohé pracují na vysoce profesionální úrovni. Jejich práce je však do znaèné míry nahodilá a chybí jí vìtší systémovost. Také nerovnomìrné rozmístìní tìchto organizací neumožòuje osvìtové pùsobení na obyvatele celého kraje. Ke klíèovým problémùm EVVO dále patøí nedostateèná pøipravenost vzdìlavatelù, dlouhodobé problémy s financováním støedisek a center environmentální výchovy zøizovaných nevládními organizacemi, nízký zájem o problematiku životního prostøedí ze strany veøejné správy a podnikatelské veøejnosti. Velký potenciál kraje spoèívá ve vysokých školách, jejich spolupráce s ostatními organizacemi je však prozatím spíše výjimeè- 8
ná. Jihomoravský kraj je jediným krajem Èeské republiky, který je zøizovatelem školského zaøízení specializovaného na environmentální vzdìlávání. Lipka Dùm ekologické výchovy proto zaujímá mezi ekovýchovnými pracovišti výjimeèné postavení a rozsahem i obsahem svých èinností nemá v republice obdobu. 1.3 Postup prací na koncepci První setkání zpracovatelù Koncepce EVVO bylo iniciováno Lipkou Domem ekologické výchovy a probìhlo v dubnu 2001. Byli na nìj pøizváni zástupci organizací orientovaných na ekologickou výchovu ve školách a na environmentální osvìtu veøejnosti. Zde vznikl základ koordinaèní skupiny pro zpracování Koncepce EVVO, která povìøila Lipku svým zastupováním vùèi orgánùm kraje. V následujících mìsících pøipravovali zástupci Lipky se zástupcem hejtmana pro životní prostøedí a školství panem Antonínem Kmentem, vedoucí Odboru životního prostøedí a zemìdìlství paní Ing. Bc. Annou Hubáèkovou, vedoucím Odboru školství panem RNDr. Milošem Šifaldou a vedoucím oddìlení ochrany pøírody, rozvoje zemìdìlství a venkova OŽPZ Ing. Jaroslavem Marténkem podmínky pro zpracování materiálu. V lednu 2002 byli dle dohody mezi výše uvedenými stranami sezváni zástupci jihomoravských institucí a organizací, v jejichž kompetenci je EVVO. Z cca 70 oslovených osob projevilo ochotu spolupracovat 43 lidí, kteøí byli pro práci v koordinaèní skupinì oficiálnì jmenováni zástupcem hejtmana panem Antonínem Kmentem. Tato koordinaèní skupina pak následnì pøipravila návrh osnovy krajské Koncepce EVVO. Rada Jihomoravského kraje na 50. schùzi dne 21. 3. 2002 schválila zámìr zpracovat Koncepci EVVO Jihomoravského kraje na léta 2002 2005 a uložila zástupci hejtmana Antonínu Kmentovi ustavit k zabezpeèení úkolu øídicí skupinu. Jihomoravský kraj pak objednal zhotovení Koncepce EVVO u Lipky Domu ekologické výchovy v Brnì. Koordinaèní skupina se dále rozdìlila na pracovní podskupiny podle kapitol osnovy zamìøených na jednotlivé cílové skupiny: veøejnost mateøské školy základní školy, støední školy a støední odborná uèilištì vysoké školy mimoškolní výchova podnikatelé veøejná správa Každá z pracovních podskupin byla øízena jedním až dvìma koordinátory. Koordinátoøi pracovních podskupin se dle potøeby setkávali na pracovních schùzkách ke stanovení zpùsobù a dalšího postupu prací. Pracovní podskupiny postupnì zpracovávaly zadané texty, úprava, dokonèování a doplòování textù pak již bylo v kompetenci Lipky Domu ekologické výchovy jako zpracovatele celé koncepce. Zpracovatelé byli v prùbìhu prací v kontaktu s koordinátory pøípravy koncepcí nìkterých dalších krajù Èeské republiky, a dále využívali služeb ekonomických poradcù i poradcù v oblasti EVVO. Zpracovatelé koncipovali text s ohledem na opatøení uvedená v Programu rozvoje Jihomoravského kraje a ve Státním programu EVVO ÈR. Nìkteré údaje byly použity z Výroèní zprávy Odboru školství Krajského úøadu, z výroèních zpráv jihomoravských organizací orientovaných na ekologickou výchovu a z materiálù zpracovaných okresními úøady o stavu EVVO v jednotlivých okresech. 9
1.4 Zpracovatelé koncepce Zhotovitelem Koncepce EVVO je Lipka Dùm ekologické výchovy, specializované školské zaøízení s právní subjektivitou zøízené Jihomoravským krajem. Nejbližšími spolupracujícími organizacemi pak byly Ekologický institut Veronica a Èeské centrum èistší produkce, pracovištì Brno. Koordinaèní skupina pracovala ve složení: Jméno (bez titulù) Organizace Ambrozek Ladislav Mìsto Hodonín Bláhová Ivana MŠ Ostopovice Božková Jitka ZŠ Pavlovská, Brno Brázdilová Dana MŠ Bellova, Brno Buèek Antonín MZLU v Brnì, Lesnická a døevaøská fakulta Drápalová Jana Regionální sdružení ÈSOP, Panská 9, Brno Drozdová Hana ZŠ Svážná, Brno Gaillyová Yvonna ZO ÈSOP Veronica Ekologický institut Veronica Hillová Olga ZŠ Purkyòova, Vyškov Hodková Markéta ZOO Brno, Brno Horká Hana Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity, Brno Chvíla Josef DDM Ždánice Chytilová Dagmar CEV Pálava Mikulov Kieselová Hana Ekogymnázium Brno Kohoutová Silva ZO ÈSOP Pozoøice Koch Jiøí Pedagogické centrum Brno Korvasová Hana Lipka Brno Kováèová Jaroslava DDM Vyškov Ludvíková Hana ZŠ Letní pole Vyškov Máchal Aleš Lipka Brno Mandzjuková Štìpánka MŠ Ostopovice Matuška Jiøí CHKO Pálava, Mikulov Matyšková Helena CHKO Moravský kras, Blansko Mauer Pavel ŠLP Køtiny Medek Michal SEV Krásensko Musil Jaromír Národohospodáøská vyšší odborná škola Boskovice Nekardová Radka VIS Bílé Karpaty, Veselí nad Moravou Pleskaèová Renata MŠ Tišnov Rothröckl Tomáš NP Podyjí, Znojmo Rychnovský Boris Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity, Brno Schwabová Miloslava ZŠ Kotláøská, Brno Slámová Galina Gymnázium Táborská, Brno Šlesinger Josef Èeské centrum èistší produkce Brno Štefka Leoš CHKO Moravský kras, Blansko Štroufová Zuzana Nezávislý poradce Tichý Lubomír Pøírodovìdecká fakulta Masarykovy univerzity, Brno Tomek Antonín Hnutí Brontosaurus Brno Trnová Eva Gymnázium Boskovice Vítková Jaromíra ÈIŽP Brno Zajíèková Marcela CVÈ Lužánky, Brno Zetìk Jozef Støedisko Chaloupky Knìžice Zouharová Dáša ZŠ Podomí 10
Pracovní podskupiny øídili Ivana Bláhová, Hana Drozdová, Dáša Zouharová, Aleš Máchal, Hana Korvasová, Boris Rychnovský, Hana Horká, Jana Drápalová, Josef Šlesinger a Yvonna Gaillyová. Jednání koordinaèní skupiny øídila vedoucí OŽPZ Ing. Bc. Anna Hubáèková a pøedseda øídicí skupiny pan radní Rudolf Holz, v jejich nepøítomnosti pak Ing. Jaroslav Martének. Postupné kroky zpracovatele sledovala, korigovala a schvalovala øídicí skupina jmenovaná zástupcem hejtmana Antonínem Kmentem ve složení: Rudolf Holz pøedseda øídicí skupiny PhDr. Leo Èuda zástupce OŠMT Ing. Andrea Dvoøáková zástupce OŽPZ RNDr. Iveta Macurová zástupce ORR Vlastimil Orálek zástupce komise životního prostøedí Hana Korvasová zástupce zpracovatele 11
2. TERMINOLOGIE 2.1 Základní pojmy Environmentální vzdìlávání, výchova a osvìta Výchova, osvìta a vzdìlávání se provádìjí tak, aby vedly k myšlení a jednání, které je v souladu s principem trvale udržitelného rozvoje, k vìdomí odpovìdnosti za udržení kvality životního prostøedí a jeho jednotlivých složek a k úctì k životu ve všech jeho formách. (Zákon è. 17/1992 Sb., o životním prostøedí, 16) Environmentální (resp. ekologická) výchova obsahuje veškeré výchovné, vzdìlávací a osvìtové úsilí, jehož cílem je pøedevším: zvyšovat spoluodpovìdnost lidí za souèasný i pøíští stav pøírody i spoleènosti, za místo, ve kterém žijí a které je jim domovem, dbát na smysluplné využívání místních zdrojù; rozvíjet citlivost, vstøícnost a tvoøivost lidí pøi øešení problémù péèe o pøírodu i problémù lidské spoleènosti; utváøet ekologicky pøíznivé hodnotové orientace, které kladou dùraz na dobrovolnou støídmost, na nekonzumní, duchovní kvality lidského života. Smyslem environmentálního vzdìlávání, výchovy a osvìty je pøedevším vzbuzovat a udržovat poptávku po ekologicky pøíznivìjších zpùsobech života, po zdravé pøírodì a krajinì, po aktivitách a obèanské angažovanosti vedoucích k udržitelnému rozvoji obce i Zemì, po bohatém životì skromnými prostøedky. Za ekologicky pøíznivìjší lze oznaèit takové zpùsoby života, kdy metabolismus domácnosti (školy èi podniku) zatìžuje životní prostøedí co nejménì. Snahou environmentální osvìty je posouvat všeobecné mínìní a lidské postoje ve prospìch udržitelného života tak, aby se šetrné postoje k životnímu prostøedí stávaly sílící sociální normou. Vzdìlávání je procesem, jímž se nabývá vzdìlání, tj. systému vìdomostí, dovedností, návykù, postojù a pøesvìdèení, které odpovídají potøebám spoleènosti a umožòují optimální rozvoj lidské osobnosti. Osvìta zahrnuje nejrùznìjší vzdìlávací a výchovné aktivity zamìøené na nejširší vrstvy obyvatelstva nebo na nìkteré specifické cílové skupiny. Environmentální vzdìlávání a osvìta jsou zamìøovány pøedevším na pozitivní ovlivòování postojù lidí ve prospìch kvality života a zdravého životního prostøedí pro souèasné i pøíští generace. Udržitelný rozvoj Principy trvale udržitelného rozvoje poprvé formulovala ministerská pøedsedkynì Norska G. H. Brundtlandová v roce 1987: Udržitelný rozvoj je takový rozvoj, který uspokojuje potøeby souèasnosti bez ohrožování možností budoucích generací uspokojovat své vlastní potøeby. Je v podstatì procesem zmìn, ve kterém jsou využívání zdrojù, orientace vývoje technologií a transformace institucí zamìøeny na harmonické zvyšování souèasného i budoucího potenciálu uspokojování lidských potøeb a aspirací. (Brundtland, G. H.: Our Common Future, Oxford University Press, Oxford, 1987) Podle Josefa Vavrouška (1994) je trvale udržitelný zpùsob života zamìøen na hledání harmonie mezi èlovìkem a pøírodou, mezi spoleèností a jejím prostøedím tak, abychom se co nejvíce pøiblížili ideálùm humanismu a úcty k životu a pøírodì ve všech jejích formách... Je to zpùsob života, který hledá rovnováhu mezi svobodami a právy každého jednotlivce a jeho odpovìdností vùèi jiným lidem i pøírodì jako celku, a to vèetnì odpovìdnosti vùèi budoucím generacím. Na principech udržitelného rozvoje je založen Pátý akèní program Evropského spoleèenství pro období 1993-2000. Cílem je napø. snížení zneèiš ování ovzduší, minimalizace produkce odpadù 12
a podpora využívání druhotných surovin a ekonomických nástrojù politiky životního prostøedí. V souèasnosti je pøijímán Šestý akèní program Evropského spoleèenství s obdobnými principy. V èeském právním øádu je trvale udržitelný rozvoj definován v Zákonu è. 17/1992 Sb., o životním prostøedí: Trvale udržitelný rozvoj spoleènosti je takový rozvoj, který souèasným i budoucím generacím zachovává možnost uspokojovat jejich základní životní potøeby a pøitom nesnižuje rozmanitost a zachovává pøirozené funkce ekosystémù. (Zákon è. 17/1992 Sb., o životním prostøedí, 6) Informování veøejnosti Smìrnice è. 90/313/EHS, o volném pøístupu k informacím o životním prostøedí ukládá zajistit veøejnosti volný pøístup k informacím o životním prostøedí v institucích placených z veøejných prostøedkù. Informace o životním prostøedí mají být k dispozici veøejnosti na požádání v urèitém termínu. Smìrnice je plnì transponována do èeské legislativy zákonem è. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostøedí, kde je definován obsah termínu informace o životním prostøedí. Tuto smìrnici EU rozpracovává tzv. Aarhuská úmluva *), jež je základním mezinárodním dokumentem, který se zabývá pøístupem k informacím o životním prostøedí. *) o pøístupu k informacím, úèasti veøejnosti na rozhodování a pøístupu k právní ochranì v záležitostech životního prostøedí Zákon è. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostøedí, vymezuje pojmy, které do této oblasti spadají. Jsou to pøedevším informace o stavu životního prostøedí a jeho složkách, o pøíèinách a dùsledcích tohoto stavu, o pøipravovaných èinnostech, které by mohly vést ke zmìnì stavu životního prostøedí, o správních øízeních, o ekonomických a finanèních analýzách použitých v rozhodování, o mezinárodních závazcích atd. Zákon è. 106/1999 Sb., o svobodném pøístupu k informacím, stanoví podmínky pro výkon zaruèeného práva veøejnosti na informace v pùsobnosti veøejné správy ve shodì s èlánkem 17 Listiny základních práv a svobod. Ochrana životního prostøedí Ochrana životního prostøedí zahrnuje èinnosti, jimiž se pøedchází zneèis ování nebo poškozování životního prostøedí, nebo se toto zneèis ování nebo poškozování omezuje a odstraòuje. Zahrnuje ochranu jeho jednotlivých složek, druhù organismù nebo konkrétních ekosystémù a jejich vzájemných vazeb, ale i ochranu životního prostøedí jako celku. (Zákon è. 17/1992 Sb., o životním prostøedí, 9) 2.2 Seznam použitých zkratek AÈR AZK BAT CEV CP CPC CVÈ ÈIŽP ÈSOP DDM Armáda Èeské republiky Kolej Aleše Záveského princip nejlepší dostupné techniky s ohledem na životní prostøedí (Best Available Technics) centrum ekologické výchovy èistší produkce (clean production) Centrum èistší produkce (Brno) centrum volného èasu Èeská inspekce životního prostøedí Èeský svaz ochráncù pøírody dùm dìtí a mládeže 13
DEV dùm ekologické výchovy DM domov mládeže DVPP další vzdìlávání pedagogických pracovníkù EIA posuzování vlivù na životní prostøedí (Environmental Impact Assessment) EKIS Energetické, konzultaèní a informaèní støedisko EMAS systém øízení a auditu podniku z hlediska ochrany životního prostøedí (Environmental Management and Audit Scheme) EMS systém øízení a auditu podniku z hlediska ochrany životního prostøedí (Environmental Management System) EU Evropská unie (European Union) EV ekologická výchova EVP ekologický výukový program EVVO environmentální vzdìlávání, výchova a osvìta FSC ekologické lesnictví (Forest Stewardship Council) CHKO chránìná krajinná oblast IPPC integrovaná prevence v ochranì životního prostøedí (Integrated Pollution, Prevention and Control) ISO øady 14000 Norma pro systém envir. managementu (Environmental Management System Standard) JAMU Janáèkova akademie múzických umìní (Brno) JmK Jihomoravský kraj KFP Krajský fond podpory EVVO KCEI Krajské centrum environmentálních informací KEV Klub ekologické výchovy KKS Krajská koordinaèní skupina pro EVVO LŠJ Lesní škola Jezírko MA 21 Místní agenda 21 (Local Agenda 21) MRKEV Metodika a realizace komplexní ekologické výchovy MSP malí a støední podnikatelé MŠ mateøská škola MŠMT Ministerstvo školství, mládeže a tìlovýchovy MU Masarykova univerzita MZLU Mendelova zemìdìlská a lesnická univerzita v Brnì MŽP Ministerstvo životního prostøedí NEHAP Akèní plán zdraví a životního prostøedí Èeské republiky NNO nevládní nezisková organizace NP národní park NUTS vyšší regionální celky OŽPZ Odbor životního prostøedí a zemìdìlství Krajského úøadu Jihomoravského kraje PC Pedagogické centrum PdF Pedagogická fakulta PRK Program rozvoje kraje Responsible Care princip odpovìdné péèe RS regionální sdružení RVP Rámcový vzdìlávací program SEV støedisko ekologické výchovy SMPø stanice mladých pøírodovìdcù SOU støední odborné uèilištì ŠD školní družina SŠ støední škola SVÈ støedisko volného èasu ŠLP školní lesní podnik ŠVP školní výukový program 14
TEMPUS The Trans European Mobility Scheme for University Studies program, který umožòuje, aby se zemì støední a východní Evropy úèastnily na vysokoškolských vzdìlávacích programech zemí EU TUR trvale udržitelný rozvoj UK Univerzita Karlova UNDP Rozvojový program OSN (United Nations Development Programme) VFU Veterinární a farmaceutická univerzita (Brno) VCHÚ velkoplošné chránìné území (chránìné krajinné oblasti a národní parky) VIS vzdìlávací a informaèní støedisko VOŠ vyšší odborná škola VP vzdìlávací program VŠ vysoká škola VUT Vysoké uèení technické ZJMK Zastupitelstvo Jihomoravského kraje ZO základní organizace ZŠ základní škola ŽP životní prostøedí 15
3. SOUÈASNÝ STAV EVVO 3.1 Environmentální osvìta a pøístup veøejnosti k informacím Informovanost veøejnosti v otázkách životního prostøedí a uvìdomìní si vlivu, který má chování jednotlivce, je jedním ze základních pøedpokladù trvalého zlepšení kvality životního prostøedí. Zdánlivì nevýznamný vliv jednoho èlovìka nebo jedné domácnosti se sèítá ve významné procento spotøeby energie a vody, produkce odpadù a chemikáliemi zatížených odpadních vod, stejnì jako problémù vyvolaných individuální automobilovou dopravou. Velký zájem veøejnosti o otázky životního prostøedí bezprostøednì po spoleèenských zmìnách koncem 90. let dvacátého století se snažily využít pøedevším nevládní organizace k informování a zvyšování environmentálního povìdomí. Vytvoøení environmentální legislativy v oblasti ochrany pøírody však nebylo doprovázeno dostateènì rychlou tvorbou právních norem v oblasti nakládání s odpady a v oblasti spotøebitelství. Nedostateènými kompetencemi obcí a nedostaèujícími finanèními nástroji se promarnila poèáteèní ochota obèanù napodobit ekologicky vyspìlejší chování obyvatel evropských zemí, pøedevším v oblasti nakládání s odpady èi v oblasti úspor energie. Nebyl vytvoøen fungující environmentální informaèní systém, který by pøedstavitelùm veøejné správy usnadnil poskytování informací veøejnosti, takže místo aktivního ovlivòování a zásobení obèanù informacemi ze strany veøejné správy byli obèané aktivnì se domáhající informací spíše odrazováni. V poslední dobì byly pøijaty nìkteré zákony (zákon o pøístupu k informacím k životnímu prostøedí, zákon o integrovaném záchranném systému atd.), které kladou na veøejnou správu další nároky v oblasti informování obèanù a vytváøení databází informací o životním prostøedí na rùzných úrovních veøejné správy. S pøístupem k internetu a k dalším informaèním systémùm se zlepšuje pøístup k existujícím informacím. Velmi problematicky je garantována nezávislost získávaných informací, zejména v oblasti spotøebitelské. Informace, které spotøebiteli poskytují výrobci, jsou èasto neobjektivní. Pro zvýšení povìdomí o životním prostøedí mezi širokou veøejností nelze použít stejné nástroje jako u dìtí nebo jiných organizovaných skupin. Proto je tato oblast obtížnìji uchopitelná a nástroje, kterými lze efektivnì oslovit širokou veøejnost, nejsou dostateènì využívány. Veøejnost jako cílová skupina environmentální osvìty je výjimeèná tím, že horizontálnì prostupuje speciální cílové skupiny, které jsou jiným zpùsobem oslovovány v dùsledkù své profese (podnikatelé, veøejná správa, pedagogové) èi vìku (dìti, mládež). Nejvìtší osvìtový dopad mají veøejnoprávní média, zejména televize a rozhlas, v nichž je rozsah poøadù vìnovaný environmentální osvìtì a vzdìlávání zcela nedostateèný, pùsobí vìtšinou v obecné rovinì (globální problémy) a mnohdy spíše katastroficky. Zcela zanedbatelný je vliv tìchto médií pøi øešení místních problémù, kde i veøejnoprávní média èasto pùsobí neobjektivnì a tendenènì. I v dùsledku nedostateèného environmentálního povìdomí veøejné správy není využit a docenìn vliv místních médií (obecních zpravodajù a regionálních tiskovin). Napø. podle prùzkumu veøejného mínìní obyvatel Mìstské èásti Nový Lískovec ète zpravodaj Lískáèek pøes 70 % dotázaných celý a podle výsledkù prùzkumu je na prvním místì mezi zdroji informací pro obèany mìstské èásti. Vìtšina dospìlých obèanù se o problematiku životního prostøedí zaène zajímat v okamžiku, kdy øeší nìjaký konkrétní problém. V tomto pøípadì hledá nejèastìji nezávislé poradenské a informaèní zdroje. Problémy dospìlých èasto souvisejí s konkrétní praxí a zasahují do mnoha oblastí (legislativní, environmentální, obèanské, sociální apod.). Systémové ekologické poradenství provozované pouze nevládními organizacemi spoèívá nejen v komplexním servisu klientovi, ale také v aktivním pøístupu k øešení aktuálních problémù. Jeho 16
obsahem je cílené vytváøení databází informací o životním prostøedí, vyhledávání informací o fungujících modelech a politikách, péèe o klienta od jednoduché odpovìdi po pøevzetí problému klienta a øešení problému pøímo ekologickou poradnou, zpracování návrhù øešení a nezávislých posudkù pro klienty, podpora a realizace pilotních projektù pro ovìøování nových pøístupù v praxi. Tìžištì èinnosti environmentálních poraden je v preventivní péèi o životní prostøedí, tedy v prosazování takového chování, které nepøíznivý vliv chování jednotlivce na životní prostøedí minimalizuje. Od bìžných informaèních center se liší tím, že se odborní pracovníci vìnují øešení problému klienta, dále využíváním širokého odborného zázemí nevládních organizací i spoluprací s dalšími odbornými i zahranièními partnery, kteøí pomáhají øešit dané problémy. V souèasné dobì fungují v Jihomoravském kraji tøi poradny zapojené do celostátní sítì ekologických poraden: Ekologická poradna Veronica v Brnì, VIS Bílé Karpaty ve Veselí nad Moravou a Ekologický právní servis v Brnì. Za optimální se však podle zkušeností zahranièních poraden považuje jeden poradce na cca 80 tisíc obyvatel. Brno je rovnìž sídlem Sítì ekologických poraden ÈR (STEP). Právní poradenství v oblasti životního prostøedí pro veøejnost poskytuje brnìnské pracovištì Ekologického právního servisu, v obecnìjší rovinì i další nestátní neziskové organizace, které se zabývají poradenstvím. Èásteènì se ekologickému poradenství vìnuje Právnická fakulta Masarykovy univerzity i nìkteré orgány státní správy (Èeská inspekce životního prostøedí ap.). Informaèní centra pro veøejnost jsou v Jihomoravském kraji provozována nevládními organizacemi, obcemi, podnikatelskými subjekty a dalšími veøejnými institucemi. Poskytují informace a informaèní materiály o nejrùznìjších tématech životního prostøedí. Centra nevládních organizací jsou vìtšinou zamìøena tematicky pøímo na životní prostøedí nebo se specializují na nìkterou jeho èást (ochrana pøírody, odpady apod.). Informaèní centra obcí a veøejné knihovny, muzea, hvìzdárny, turistická informaèní centra apod. poskytují informace o životním prostøedí i jako souèást dalších informací. Specializovaná støediska v oblasti úspor energie jsou støediska EKIS (status jim udìluje Èeská energetická agentura), která však neposkytují vždy zcela nezávislé informace, nebo jsou èasto zøizována výrobci jednotlivých energetických systémù. V CHKO a na území NP Podyjí mají správy tìchto zvláš chránìných území nezastupitelnou roli pøi vytváøení povìdomí o výhodách a šancích života ve velkoplošných chránìných územích (VCHÚ) zde je pøedevším tøeba zmìnit rozšíøený názor, že život v chránìných územích pøináší jenom omezení, a naopak vyvolávat v obyvatelích tìchto oblastí pocit sounáležitosti a pochopení možností šetrného hospodaøení a rozvoje šetrné turistiky, zachování kulturnì pøírodního dìdictví apod. Souèástí práce správ VCHÚ je vedle výkonu státní správy a praktické péèe o území i práce s veøejností vèetnì ekologické výchovy. K tomuto úèelu jsou poøádány pøednášky a exkurze pro veøejnost, významnou úlohu zde hrají i návštìvnická støediska jednotlivých správ. Obce a mìsta poskytují informace podle zákona 123/98 Sb. a šíøí také informace, které se týkají povinností obèanù vyplývajících z obecnì závazných vyhlášek (odpady, ovzduší, veøejný poøádek). Obce a mìsta mají nezastupitelnou roli pøi zapojování obèanù do rozhodování na místní úrovni, a to pøedevším v oblasti, kde úèast obèanù pøedepisuje, resp. umožòuje zákon (územní plánování, EIA). Zde jsou velké rezervy v aktivním postupu obcí pøi informování obèanù. Asistenci a právní poradenství zde obèanùm poskytují prakticky pouze nevládní organizace. Úèast obcí na kampaních nebo pilotních projektech se realizuje vìtšinou prostøednictvím programu Zdravé mìsto, v menších obcích prostøednictvím Programù obnovy venkova. Možnosti pozitivního vlivu nìkterých úzce zamìøených zájmových spoleèenských organizací (napø. zahrádkáøi, myslivci, chovatelé apod.) na èlenskou základnu a využití jejich komunikaèních nástrojù pro efektivní environmentální osvìtu jejich èlenù nejsou dostateènì podchyceny a využívány, aèkoliv se jedná o skupiny s významným vlivem na životní prostøedí. 17
Shrnutí situace v osvìtì veøejnosti silné stránky existence nìkterých samosprávných programù (napø. Zdravá mìsta), které jsou velmi dobøe propojitelné s environmentální osvìtou veøejnosti existence provìøené metodiky a zkušeností systémového environmentálního poradenství pøipravené vzdìlávací programy pro environmentální poradce podpora rozvoje návštìvnických støedisek ve VCHÚ ze strany MŽP slabé stránky nedostateènì rozvinutá sí poradenských míst nedostupnost nezávislých informací a nedocenìní jejich významu chybí veøejná podpora existujících, ale zejména novì vznikajících poradenských míst neexistují pozitivní pøíklady a vzory environmentálnì šetrného chování zejména v oblasti veøejné správy pøíležitosti existence støedisek a center ekologické výchovy a øady dalších organizací, které mohou v budoucnosti sloužit environmentální osvìtì veøejnosti pøeshranièní spolupráce v oblasti práce s veøejností (napø. na území NP Podyjí-Thayatal) a spoleèné programy Jihomoravského kraje a Dolního Rakouska, novì se objevující pøíležitosti k soustavné spolupráci se slovenskými partnery ohrožení nedocenìní role informování veøejnosti o zavádìní a prosazování nových zákonù a vyhlášek nedostateèné environmentální povìdomí veøejnosti i veøejné správy, lidé spontánnì nevyhledávají informace o environmentálnì šetrném chování 3.2 Environmentální výchova dìtí a mládeže, vzdìlávání pedagogických a odborných pracovníkù 3.2.1 Pøedškolní a školní vzdìlávání 3.2.1.1 Mateøské školy Pøehled mateøských škol podle okresù (podle Výroèní zprávy o stavu školství v JmK za školní rok 2000/2001) Okres Poèet Poèet tøíd Poèet dìtí Prùmìrný poèet Poèet všech ped. prac. škol dìtí na tøídu Pøepoè. na plnì zamìstnané Brno 150 406 9 098 22,5 784 Brno-venkov 121 207 4 570 22,1 366 Blansko 78 151 3 228 21,4 277 Bøeclav 76 157 3 493 22,2 278 Hodonín 96 212 4 871 23,0 401 Vyškov 75 127 2 645 20,8 225 Znojmo 107 171 3 613 21,1 296 Celkem 703 1 431 31 518 22,0 2 627 18
Ve školním roce 2000 2001 fungovalo v Jihomoravském kraji celkem 703 mateøských škol, které navštìvovalo cca 31 500 dìtí. V celkovém poètu pøedškolních zaøízení se øadí Jihomoravský kraj na 1. místo v Èeské republice, v poètu tøíd a dìtí na 2. místo (viz statistické údaje ÚIV Praha). V mateøských školách pracovalo 2 596 plnì kvalifikovaných pedagogických pracovníkù. Ekologické výukové programy pro dìti pøedškolního vìku pøipravují nìkteré brnìnské organizace (CVÈ Bystrouška, CVÈ Domeèek, CVÈ Lužánky, ZOO, EkoCentrum Brno) a dále VIS ve Veselí nad Moravou. Environmentálnímu vzdìlávání uèitelek z mateøských škol se v Brnì vìnují Lipka a Lužánky, dále VIS ve Veselí nad Moravou a CEV Pálava v Mikulovì. Uèitelky z okresù Brno venkov a Vyškov podle možností využívají nabídky okresù Brno mìsto a Hodonín, pro ostatní okresy nabídka prakticky neexistuje. Výchovnì-vzdìlávací proces v mateøských školách vychází z Rámcového vzdìlávacího programu (RVP) pro pøedškolní vzdìlávání, který si jednotlivé školy rozpracovávají do své koncepce, roèního plánu a akèních pøíprav uèitelek. Je nanejvýš potøebné, aby ekologická výchova v mateøském školství byla chápána jako získávání základních poznatkù a vìdomostí o vztazích a souvislostech v pøírodì a životním prostøedí a stávala se postupnì úèinným prostøedkem pro formování harmonické a všestrannì rozvinuté osobnosti dítìte. Pøedevším hrou, praktickou èinností, pokusem, ukázkou a pøímým pozorováním mohou dìti poznávat pøírodu v nejbližším okolí, pøedevším na zahradách mateøských škol. Tím si vytváøejí kladný vztah k ní, uèí se ji esteticky vnímat všemi smysly. Výchova k ochranì životního prostøedí by mìla úzce souviset s utváøením základních hygienických, mravních a estetických dovedností a návykù, ke kterým je možné využívat ekohry, literaturu, divadlo, výtvarné a pracovní èinnosti, pobyt dìtí venku v pøírodì, popø. návštìvy dostupných støedisek ekologické výchovy, spolupráci s rodièi ap. Mateøské školy, kde se dìti takovými metodami uèí rozeznávat nežádoucí vlivy lidské èinnosti, jsou však spíše výjimkou než pravidlem. Shrnutí situace v mateøském školství silné stránky mnohaletá tradice mateøského školství dobrá materiální základna, školní zahrady výrazné prvky environmentální výchovy v RVP (okruh Dítì a svìt) a tvùrèí možnosti jejich rozpracování podle podmínek a zájmu jednotlivých škol slabé stránky povrchní a nekomplexní uplatòování prvkù environmentální výchovy nedostateèná pøipravenost a zaujetí nìkterých uèitelek nedostatek støedisek ekologické výchovy nabízejících služby mateøským školám pøíležitosti zájem rodièù o výchovu v pøírodì a ke kladnému vztahu k pøírodì efektivnìjší využívání školních zahrad i novì koncipovaných uèebních pomùcek další vzdìlávání uèitelek MŠ ve spolupráci s PC a SEV vybudování fungující sítì zajiš ující pravidelný pøísun informací a námìtù pro environmentální èinnosti MŠ ohrožení nezájem ze strany vedoucích pracovníkù nechu èi nemožnost zúèastòovat se akcí dalšího vzdìlávání, napø. vzhledem ke znaèné vzdálenosti do místa konání akcí utlumování provozu MŠ finanèní nároènost budování zahrad a poøizování moderních uèebních pomùcek 19
3.2.1.2 Základní školy, støední školy, støední odborná a jiná uèilištì Pøehled základních škol podle okresù (podle Výroèní zprávy o stavu školství v JmK za školní rok 2000/2001) Okres Poèet škol Poèet tøíd Poèet žákù Blansko 56 550 11 534 Brno mìsto 74 1 511 35 320 Brno venkov 86 731 16 007 Bøeclav 56 643 13 445 Hodonín 64 803 17 646 Vyškov 53 419 9 409 Znojmo 71 619 12 847 Celkem 460 5 276 116 208 Ve školním roce 2000/2001 byla sí základních škol Jihomoravského kraje tvoøena 250 úplnými školami (1. 9. roèník) a 210 neúplnými školami (1. 5. roèník). Celkem se na 460 základních školách v tomto školním roce vzdìlávalo 116 208 žákù. Pøehled støedních škol a uèiliš podle okresù (podle Výroèní zprávy o stavu školství v JmK za školní rok 2000/2001) Škola/Okres Blansko Brno- Brno- Bøeclav Hodonín Vyškov Znojmo Celkem mìsto venkov gymnázia 3 20 5 5 3 2 2 40 gymnázia a støední odborné školy 1 1 1 3 støední odborné školy 5 21 2 7 4 4 4 47 vyšší odborné školy 3 1 1 5 støední odborné a vyšší odborné školy 8 2 1 11 støední odborné školy, støední odborná 1 1 uèilištì a vyšší odborné školy støední odborné školy 4 7 4 1 3 2 1 22 a støední odb. uèilištì støední odb. školy, støední 1 1 1 3 odb. uèilištì a uèilištì støední odborná uèilištì 2 6 1 4 5 2 1 21 støední odb. uèilištì, 2 1 3 odborná uèilištì a uèilištì støední odborná uèilištì 1 1 1 3 a odborná uèilištì støední odborná uèilištì a uèilištì 1 2 2 2 7 c e l k e m 18 68 14 20 22 11 13 166 Poèty žákù na støedních školách v Jihomoravském kraji podle okresù (podle Výroèní zprávy o stavu školství v JmK za školní rok 2000/2001) Škola/Okres Blansko Brno- Brno- Bøeclav Hodonín Vyškov Znojmo Celkem mìsto venkov gymnázia 1 217 8 832 1 710 1 673 1 468 1 100 1 476 17 476 støední odborné školy 1 835 12 187 706 1 961 2 279 1 381 1 807 22 156 støední odborná uèilištì 2 257 10 662 1 844 1 754 3 682 1 314 1 985 23 498 celkem 5 309 31 681 4 260 5 388 7 429 3 795 5 268 63 130 20
Ve školním roce 2000/2001 studovalo na støedních školách Jihomoravského kraje celkem 63 130 žákù, z toho 17 476 v gymnáziích (28 %), 22 156 ve støedních odborných školách (35 %) a 23 498 ve støedních odborných uèilištích (37 %). Poèet žákù na brnìnských støedních školách tvoøí zhruba polovinu celkového poètu žákù SŠ Jihomoravského kraje. Je to zpùsobeno tím, že na brnìnských støedních školách nestudují žáci pouze z Brna. Pro brnìnské støední školy je spádovou oblastí celý jihomoravský region. Pro obsah vzdìlávání na základních školách jsou rozhodující zejména využívané vzdìlávací programy (dále jen VP ): Základní škola, Základní škola s rozšíøenou výukou, Obecná škola, Národní škola, popø. Zvláštní škola a Pomocná škola. Pro míru environmentálního výchovného pùsobení jsou rovnìž dùležité zájmové a volnoèasové aktivity, které jsou pøi školách organizovány. Základní školy volí pro výuku rùzné typy uèebnic schválených MŠMT. Všechny vzdìlávací programy musí respektovat tzv. kmenové uèivo s následnými specifickými cíli v oborech biologie a geologie: Proces vzdìlávání je smìrován k tomu, aby žáci: získali pøehled o vzniku a vývoji života a Zemì, o podmínìném pøizpùsobování organismù vnìjším podmínkám a jejich vzájemných vztazích; získali základní poznatky o stavbì tìl a biologii vybraných organismù vèetnì èlovìka, o nerostech, horninách, vesmíru a Zemi; dovedli využívat poznatkù a metod poznávání živé a neživé pøírody v praktickém denním životì; získali dovednost pracovat s lupou i mikroskopem, využívat dostupné literatury a ze získaných poznatkù dovedli vyvozovat závìry; získali pozitivní vztah k pøírodì, ke svému zdraví, zdravému životnímu stylu a k ochranì životního prostøedí jako celku; dovedli hodnotit kriticky jednání své i druhých lidí ve vztahu k životnímu prostøedí jako celku i k druhým lidem; nauèili se co nejvíce odstraòovat negativní vlivy ohrožující zdravý tìlesný i duševní vývoj lidí. Znaènì narùstá poèet ZŠ i SŠ, které každoroènì zapojují své žáky do jednodenních i vícedenních pobytù v terénních støediscích ekologické výchovy (nejnovìji napø. na pracovišti Lipky v Krásensku, mimo Jihomoravský kraj taktéž v Chaloupkách u Tøebíèe, na Kosence ve Valašských Kloboukách aj.). Školy rovnìž využívají nabídky jednodenních programù ve zvláštì chránìných územích napø. Návštìvnické støedisko Správy NP Podyjí v Èížovì a jeho okolí, denních výukových programù, které poskytují støediska ekologické výchovy pøímo ve mìstech a obcích napø. v CEV Pálava, ve VIS Veselí nad Moravou, v brnìnských pracovištích Lipky, v CVÈ Lužánky, v Bystroušce atd. Ekologická støediska však zatím nemají dostateènou kapacitu, aby mohla uspokojit všechny požadavky, a jsou pro školy v nìkterých okresech zcela nedostupná. Ekologicky zamìøené školy spolupracují v celokrajsky pùsobícím ekopedagogickém klubu TI- LIA, který je souèástí celostátního projektu Metodika a realizace komplexní ekologické výchovy (MRKEV) koordinovaného v Jihomoravském kraji Lipkou. MRKEV je projekt podporovaný Ministerstvem školství, mládeže a tìlovýchovy. Nìkteré školy rovnìž spolupracují napø. v Klubu ekologické výchovy (KEV), který koordinují zástupci PdF MU apod. Øada škol usiluje ve spolupráci s obecními úøady, s žáky i s veøejností o ekologizaci provozu školních budov a zaøízení, pokouší se o vnášení prvkù soustavné obèanské péèe o životní prostøedí do života v regionu. Environmentální zøetele v jednotlivých vzdìlávacích programech: Základní škola Na 2. stupni jsou v platnosti vedle klasických osnov pøírodopisu také alternativní osnovy pøírodopisu s výrazným ekologickým zamìøením (1,5 roku ekosystémy). Pøi této výuce pøicházejí dìti 21
èastìji do pøímého kontaktu s pøírodou, nebo alespoò s pøírodninami, øeší problémové situace, hledají souvislosti, diskutují, vyvozují závìry, hledají východiska. Pokud jsou školy zapojeny v projektech Zdravá škola, Daltonský plán, Waldorfská škola apod., uplatòují v nich environmentální prvky rozliènou mìrou. Øeditelé nìkterých škol, mají-li ve sboru kvalifikovaného uèitele, využívají možnosti zavést v 7., 8. nebo 9. roèníku volitelný pøedmìt s pøírodovìdným, pøípadnì ekologickým zamìøením, èastìji však školy zavádìjí nepovinný pøedmìt ekologické praktikum (možno uplatnit od 1. až do 9. roèníku). Ekologické praktikum je vyuèováno vìtšinou ve dvouhodinových blocích, v pøíznivých roèních obdobích je výuka spojována i do vícehodinových celkù, což umožòuje i mìstským školám vyjíždìt do pøírody. Pøedmìt obvykle navštìvují žáci s hlubším zájmem o pøírodu. Preferována jsou pøírodovìdná pozorování a terénní exkurze. Dìti jsou vedeny k praktické ochranì pøírody. Vzdìlávací program Základní škola má v našem kraji absolutní pøevahu nad zbývajícími programy. Národní škola Výuka probíhá na základì principù projektového vyuèování (1. stupeò), integrovaného a globálního vyuèování (2. stupeò). Snahou je zamezit pøetìžování žákù množstvím znalostí a více je vést k poznání souvislostí mezi jevy. Všichni žáci navštìvují základní pøedmìt, napø. poznávání pøírody (blok pøírodopis, fyzika, chemie), na další hodiny jsou rozdìleni podle zájmu na volitelné pøedmìty nadstavbové èásti, mezi nìž mùže být zaøazena i ekologie. Pøestože je tento vzdìlávací program metodami a formami pøimìøenìjší dìtem a dává uèitelùm i žákùm vìtší prostor k tvoøivosti a seberealizaci, je v JmK využíván malým poètem škol, což je zøejmì dùsledkem potøeby vysoké odbornosti pedagogù nebo nutností užší vzájemné spolupráce pedagogù a též nároèností na pøípravu uèebních plánù školy. Obecná škola (1. 5. r.) Vzdìlávací program umožòuje rozšíøenou výuku nìkterých pøedmìtù, ovšem ekologii nezahrnuje. Obèanská škola (6. 9. r.) Tento vzdìlávací program klade dùraz na širokou nabídku povinnì volitelných pøedmìtù, nepovinných pøedmìtù a kroužkù. Se zavedením ekologické výchovy jako zvláštního pøedmìtu však nepoèítá, považuje dokonce za nevhodné vydìlit komplexní problém jako samostatný pøedmìt. Je však možné zavést volitelný pøedmìt (již od 6. tø.) nebo nepovinný pøedmìt pøírodovìdné praktikum, který mùže být zamìøen na laboratorní cvièení nebo na pøímá pozorování a øešení úkolù v pøírodì, zejména se zdùraznìním ekologických souvislostí. Vzdìlávací programy Obecná a Obèanská škola uplatòují projektové vyuèování i dramatickou výchovu, v JmK však patøí k ménì èasto využívaným vzdìlávacím programùm. Vzdìlávací programy støedních škol (viz též Školský zákon o soustavì základních, støedních a vyšších odborných škol è. 29/1984) Pouze nìkteré støední odborné školy a støední odborná uèilištì seznamují studenty (v jednom roèníku jednu hodinu týdnì) s obecnými základy ekologie (nejèastìji využívají uèebnici D. Kvasnièkové: Základy ekologie), u vìtšiny škol je opomíjen hlubší vztah studovaných oborù k životnímu prostøedí, pøedmìt Základy ekologie mnohdy vyuèují neaprobovaní uèitelé. Na gymnáziích se ekologie nevyuèuje jako samostatný povinný nebo povinnì volitelný pøedmìt. Je souèástí pøedmìtù biologie, chemie, geografie. Jako samostatný pøedmìt mùže být vyuèována v rámci nepovinné výuky. Jedinou výjimkou je brnìnské Ekogymnázium, kde je ekologie vyuèována jako samostatný pøedmìt. Na této škole je zpracován školní plán EV, jsou zde podporo- 22
vány projekty ekologizace provozu školy, je zavedena funkce tzv. školního koordinátora EV, gymnázium se zapojuje do sítì ekologicky orientovaných škol, pøi realizaci nìkterých školních ekologických projektù spolupracují žáci s obcí a s organizacemi zabývajícími se EVVO. Další vzdìlávání pedagogických pracovníkù Další vzdìlávání pedagogických pracovníkù (DVPP) je organizováno na více úrovních. Hlavním garantem DVPP v kraji je v souèasné dobì Pedagogické centrum Brno. Z nabídky vzdìlávacích programù zøetelnì smìøují k environmentální tematice napø. projekty Ekologická výchova a zdravý životní styl v MŠ, Pøírodovìdné exkurze, Studijní cesta Jižní Morava pøíroda a lidé, Spoleèenskovìdní reflexe biologie a øada dalších. Vzdìlávací programy v rámci DVPP mohou poskytovat i jiné organizace napø. Pedagogickou fakultou MU bylo pro školní rok 2002/2003 akreditováno celkem 18 pøírodovìdnì zamìøených programù, z nichž je k environmentálnímu vzdìlávání smìrováno následujících osm: Aplikovaná biologie podporující zdraví I a II, Škola podporující zdraví, Botanicko-zoologické exkurze v okolí Brna, Obnovitelné zdroje energie, úspory energie, Využití geografických dovedností, Terénní vyuèování, terénní praxe, Fyzická geografie a globální environmentální zmìny v laboratoøi a terénu, Integrované terénní vyuèování v místní krajinì na pøíkladu pracovištì Jedovnice. Významnou èástí se na DVPP v oblasti EV podílí také Lipka, která uèitelùm základních a støedních škol pøipravuje terénní exkurze a biologická repetitoria, námìty pro praktickou ekologickou výchovu, pøednášky a besedy s odborníky z environmentální oblasti, a ve spolupráci s Rezekvítkem také týdenní Letní školu EV pro uèitele. Obèanské sdružení Rezekvítek øadu let pøipravuje, vydává a distribuuje metodické publikace a uèební pomùcky pro ekologickou výchovu na všech stupních škol. V Národním parku Podyjí probíhá každoroènì nìkolik odborných exkurzí pro uèitele mateøských, základních a støedních škol z jižní Moravy, vzdìlávací pøednáškové a zejména terénní akce pro uèitele rovnìž poøádají CEV Pálava v Mikulovì a VIS Bílé Karpaty ve Veselí nad Moravou. Nejaktivnìjší uèitelé se mohou zapojovat do mezinárodních projektù EV, jako jsou napøíklad spoleèné projekty TEMPUS, akce v rámci programu UNDP, projekt Tulipán, akce v rámci dvoustranné spolupráce, napø. se SRN, Rakouskem, Slovenskem, Slovinskem apod. Shrnutí situace v základním a støedním školství: silné stránky znaènì narùstá poèet ZŠ i SŠ, které se úèastní ekologických výukových programù ve støediscích ekologické výchovy pøibývá škol s ekologickým zamìøením ekologicky zamìøené školy zaèínají spolupracovat v nìkolika sítích (sí ekologicky zamìøených škol v rámci projektu MRKEV, Klub ekologické výchovy KEV) slabé stránky environmentální témata prolínají na základních školách v rùzné míøe uèebními plány všech vzdìlávacích programù a jsou uplatòována mnohdy zcela nedostateènì a nekomplexnì, což platí zejména u støedních škol a odborných uèiliš, kde jsou ekologické pøedmìty vyuèovány pouze ojedinìle a vìtšinou jen v rovinì obecné ekologie bez užšího vztahu k vyuèovaným oborùm kapacita støedisek ekologické výchovy nestaèí uspokojit rostoucí poptávku základních a støedních škol po pùldenních i pobytových ekologických výukových programech systém DVPP v environmentální oblasti je zcela nedostaèující a nekomplexní chybí i odborná a metodická pomoc, jakož i finanèní podpora ekologických aktivit 23