Ocenění ekologické výchovy v naší škole

Ocenění ekologické výchovy v naší škole V rámci celokrajské soutěže Ekologická škola v Moravskoslezském kraji získala naše škola spolu s dalšími 54 organizacemi referenční list za mimořádné ekologické aktivity. Slavnostní ocenění se uskutečnilo v prostorách Janáčkovy konzervatoře a Gymnázia v Ostravě 3. listopadu 2008 u příležitosti Celokrajské konference EVVO (Environmentální vzdělávání, výchova a osvěta). Letos proběhl druhý ročník této soutěže a ocenění slavnostně předali ředitelům a koordinátorům EVVO náměstkyně hejtmana pro oblast školství Jaroslava Wenigerová a vedoucí odboru školství Krajského úřadu Libor Lenčo. V průběhu akce si přítomní poslechli hudební program absolventů Janáčkovy konzervatoře, proslov paní Wenigerové a po předání certifikátů a referenčních listů se prezentovaly organizace, které získaly certifikáty Ekologická škola v Moravskoslezském kraji. Jejich zástupci přítomné seznámili se svými aktivitami, projekty, monitoringem životního prostředí, ekologizací provozu. Referenční list si můžete prohlédnout u vchodových dveří nebo na webových stránkách školy. Jsme rádi, že jsme toto ocenění získali a děkujeme všem, kteří se do našich ekologických aktivit zapojují, ať už se jedná o sběr papíru, třídění odpadu či jiné činnosti. Mgr. Alena Maňasová Možná jste navštívili Chorvatsko a jeho krásné moře. Ale možná (skoro určitě) nevíte, že v Chorvatsku se domluvíte velmi dobře česky. Ve městě Daruvar je dokonce česká škola a její žáci nám napsali, co se jim na ní líbí. Navíc si můžete o několik stran dál přečíst, jak vypadá pohádka z mnoha pohádek od našich nových časopisových kamarádů.

Moje škola Největší počet obyvatel českého původu žije na Daruvarsku a v Daruvaru. Proto máme v Daruvaru českou Mateřskou školu, Základní školu i českou sekci Gymnázia. Moje Základní škola se jmenuje J. A. Komenského. Chodí na ni i žáci z okolních vesnic Horního Daruvaru, Dolan, Střežan a Lipovce. V těchto vesnicích mají jen 1.- 4. třídu, proto větší děti na ČZŠ J. A. Komenského musí dojíždět. Všem se na naší škole líbí, protože je to škola veliká, rozlehlá a pěkně upravena. Každý předmět má svou učebnu, které jsou vybaveny nejmodernější technikou. Každý žák má radost z knihovny, ve které je hodně českých i chorvatských knih, ale i počítačů, na kterých hrajeme různé hry. Máme velikou tělocvičnu, ale nejraději máme tělocvik venku. U školy máme dvě hřiště, na kterých hrajeme kopanou, házenou, učíme se i všechny atletické disciplíny. Líbí se mi, že ve svém volném čase můžeme chodit do kroužků: sportovního, tanečního, divadelního, výtvarného, keramického a pěveckého. Do školy chodím ráda a mám radost, že získávám vědomosti ve svém mateřském jazyce. Iva Klubičko 8.a Moje škola se jmenuje ČZŠ J. A. Komenského. Nachází se v Daruvaru v Masarykově ulici. Byla založena v roce 1922. Má nižší a vyšší stupeň a v současné době má 220 žáků. Na škole učí hodně učitelů, protože každý předmět vyučují dva učitelé. Máme odborné učebny a u každé z nich kabinet, kde jsou odborné knihy, učebnice, pracovní sešity, mapy, zkumavky, prostě vše, co učitelé na výuku potřebují. Zvláštní je vchod do školy a veliká prosklená hala, ve které je dokonce malá fontána a hodně květin. Ve škole se cítím velice dobře, protože tady máme čisto a všude květiny. I prostor před školou je upravený. Na dvou hřištích u školy dovádějí kluci a nejraději hrají kopanou. Za hřištěm je nově postavený altánek, kde se můžeme v létě učit. Mám radost z toho, že máme svůj dětský časopis, který se jmenuje Dětský koutek a časopis Naše jaro. Netrpělivě čekám na každé číslo a moc ráda si v nich čtu. Líbí se mi, že žáci naší školy připravují na každý svátek program, že máme Den otevřených dveří a naši rodiče se mohou přesvědčit o tom, jak pracujeme a jak se učíme. Po mé škole se mi bude stýskat. Stefani Mlinarič 8.a

Co je babí léto? Podle mě je to krásný podzim. Drahomíra Babí léto, je to krásná pavučina ve větru. Roman Poslední záchvěv léta. Dáša Poslední krásný záchvěv podzimních dnů. Zdeněk Jsou to poslední krásné dny podzimu. Marie Ibišek to přežil!!! Už uplynul první měsíc od začátku školy a je tu druhý, říjen. Náš všemi oplakávaný ibišek se po dlouhých veselých, pro některé smutných prázdninách, vrátil do naší třídy a většině žáků se ulevilo. Ibišek se nám vrátil celý seschlý a trochu ořezaný. Každý se zhrozil, ale ibiškovi to asi nevadilo, protože se po třech krátkých dnech už začal zelenat, začínaly na něm růst zelené drobné lístečky. Celé třídě se rozzářily oči a na tvářích se objevily slzy štěstí, že to všemi oplakávaný ibišek přežil. Možná že mu chybělo to ustavičné řvaní, odpadky a minerálka se spoustou minerálů. Buď tak či onak jsme všichni rádi, že už je ibišek mezi námi a snad s námi a dalšími třídami vydrží co nejdéle a bude se stále tak krásně zelenat. Michal Kováč 9.A Listopad Na otázky o listopadu jsme se vydali ptát na frenštátské náměstí. Nejdřív jsme se zeptali jednoho obchodníka na to, co se mu vybaví pod slovem listopad. Nevěděl si rady a zavolal spolupracovníky. A pán začal jídlo, všichni se začali smát, pak přidal Mikuláše, ale ostatní říkali, ať si tohle nepíšeme. Když se všichni domluvili, shodli se na jedné věci placení vánočních trhů. Když jsme se zeptali na významné dny, odpověděl, že 17. 11. a volby v Americe. Pak přišla otázka, co to tedy je 17. listopad. Prý jsme v něčem vyhráli. A pak jsme si vybrali něco z mladší kategorie (13 let), zeptali jsme se na listopad, řekla, že listy, významné dny nevěděla a na 17.11. se nás ptala, co to je? Z těchto vyčerpávajících odpovědí jsme poznali, že ti starší toho více pamatují, a tak jsme si vyhlédli jednoho starého sympatického pána. Když začal mluvit, všimli jsme si, je v trochu podnapilém stavu, ale odpovídal nám. Pod datem 17. 11. si vybavil stávku děcek. Potom nám taky řekl o Dušičkách. Ale to bylo vše. No a za rozhovor s pánem u Komerční banky jsme dostali časopis. Katka a Sabina

Co patří k listopadu? sluníčko, barevné listí, dlouhé prázdniny, haha určitě (pan učitel); ježíš, já nevím, děcka, já jsem mimo (prodavačka z Móda za skvělé ceny ); pouštění draků, nevím (paní z infocentra); podzim, Martinský trh, listí (pán z Hladové okénko u Martina ) Co vám říká 17. listopad? státní svátek, v pondělí bude volno; no velká revoluce; ježíš, co to je? Jo, to je ten den, co studenti bojovali za svobodu; osvobození Sára Martinské pranostiky (a co znamenají podle redaktorů časopisu Druhé patro) - Martinův sníh a led, budou vodou hned. (led a sníh, co napadne na sv. Martina, rychle ztaje) - O Martinu houser po ledě když chodí, o Vánocích husy blátem vodí. (když je na sv. Martina led, na Vánoce bude bláto) - Přijde-li Martin na bílém koni, metelice za metelicí se honí. (většinou na svatého Martina napadl sníh a od té doby pořád sněžilo) - Martinův led, bude vodou hned. (když je na svatého Martina led, brzo roztaje) - Na svatý Martin, ještě se vrátím, ale na svatého Mikuláš mě tu najisto máš. (když napadne na svatého Martina sníh - roztaje, ale na svatého Mikuláše zůstane na delší dobu) Martin je patronem měst: Frenštát pod Radhoštěm, Jihlava, Kosmonosy, Rudoltice, Benešov, Kopanina, Szhombathely v Maďarsku, Stuttgartu a Mohuče Hledali jsme na internetu, čeho všeho je vlastně Martin patronem? sv. Martin Tourský (z Tours) patron vojáků, dragounů, jezdců, koní, podkovářů, zbrojířů, tkalců, koželuhů, krejčích, výrobců pásů, rukavičkářů, kloboučníků, hlasatelů, hoteliérů, mlynářů, kartáčníků, bednářů, vinařů, pastýřů, hostinských, cestujících, chudáků, žebráků, zajatců, abstinentů, domácích zvířat a hus; pomocník proti vyrážce, hadímu uštknutí a růži; přímluvce za dobrou úrodu na polích. Proč se svátek Martina slaví zrovna 11. listopadu? Martin z Tours narodil se na přelomu roku 316-317 a zemřel 8. 11. 397 (11. listopadu 397 měl pohřeb) Svatomartinské víno - je to víno, které pochází z podzimní sklizně. Pokud se víno vyvede, bude dobrý celý ročník.

Martinský trh našima očima Svatý Martin je patronem města Frenštátu. Proto se i naše rodina účastní těchto oslav, které začínají v pátek a pokračují dále o víkendu. Dáváme si sraz na náměstí. Potkám se tam se spoustou kamarádů a rodiče nám vždy koupí různé drobnosti. Večer má pak celá naše rodina objednanou večeři v restauraci. V sobotu nás babička zve na oběd, máme martinskou husu se zelím. Sejde se celá rodina a odpoledne zakončíme procházkou. V neděli pak máme slavnostní oběd u nás doma. Ondřej Kubečka 4.C Martinské oslavy začaly v pátek 14. listopadu soutěží o nejlepší vařonku. V sobotu pokračovaly oslavy tradičním jarmarkem. V deset hodin přijel Martin na bílém koni a otevřel bránu k městu. Martinské hody se konají k ukončení zemědělských prací. Julie Remencová 4.C Zima se k nám blíží honem, svatý Martin k nám jede s koněm. Zamkl podzim velkým klíčem a my si už nemůžeme hrát s míčem. Máme tady bílý sníh, tak už jedem na saních. Kristýna Liberdová 4.C My jsme svatého Martina prožívali dobře. Aji jsme byli na náměstí, jak tam byl Martin. Kupovali jsme tam hodně sladkostí, potom jsme šli do restaurace. Když svatý Martin odjížděl, mohli jsme pohladit jeho koně. Roman Vojvodík 4.C V sobotu ráno k nám přijela babička a děda z Opavy. Dovezli velkou dortu bráchovi, který měl šest let. Pak jsme všichni nasedli do auta a jeli do Frenštátu podívat se na svatého Martina a na trh. Při parkování jsme viděli, jak se sv. Martin a jeho zbrojnoši oblékají do kostýmů. Na náměstí byla spousta lidí, všichni čekali na příjezd průvodu. Svatý Martin přijel na svém oři a rozhazoval čokoládové peníze a řekl svůj proslov. Až odjeli, prošli jsme si trh a nakupovali dárky. Na oběd jsme jeli domů a odpoledne přijela teta, strýc a malý Kryštof. Kryštůfek si chtěl pořád se mnou hrát a žužlal mi ruku. Byl to moc pěkný den. Tereza Teichmannová 4.C

7.A horolezcem? Byli jsme na besedě o výstupu na K2, druhou největší horu na světě, s horolezcem Liborem Uhrem. Dozvěděli jsme se, co všechno potřebujeme pro výstup na K2 a co by měl zvládnout horolezec. Začínalo se během, který byl spojený s jezdění na kole a s kajakem, taky se jelo na běžkách. Potom už teda následoval výstup na K2. Promítání filmu bylo kombinované s povídáním. Samotný výstup na horu byl ale nejlepší. Najali si několik nosičů, ti s nimi došli do základního tábora. Potom se pustili do lezení a postupně budovali tábory. Několikrát vylezli nahoru (kousek) a potom sešli zpátky do základního tábora. A nakonec vyšli až nahoru, to byla nádhera, opravdu překrásné. Dominik Schneiderka 7.A Zjišťoval jsem, jestli by mí spolužáci chtěli být horolezci. Lákal by pohled z výšky a dobrodružství, které během výstupu zažijeme. Byl by to velký adrenalin, velké dobrodružství, ale i nebezpečí. Kdybychom na nějakou vysokou horu vylezli, tak by to stálo za to úsilí, i za ty peníze. A proč by žáci naší třídy horolezci být nechtěli? Je to velké nebezpečí, můžeme u toho výstupu i zahynout nebo se nějak ošklivě zranit. Nemusíme to vůbec vylézt, protože by nás zastihlo vyčerpání. A v tom případě by byly všechny ty peníze, co jsme do toho dobrodružství investovali, v háji. Radhošť aneb cesta do Tramtárie Kdysi dávno jsem viděl v dokumentu, jak Libor Uher zdolal horu K2 8611 m.n.m. Tak mě napadlo, že bych mohl také zdolat nějakou tu horu. Ale jakou? Rozhlížel jsem se po mapě Evropy, ale nakonec jsem to stáhl jen na Českou republiku. Napadl mě Velký Javorník. Ale řekl jsem si, že bych nebyl žádný machr, a proto jsem si vybral horu Radhošť 1129 m.n.m. Začal jsem se připravovat, nabalil si teplé oblečení, lana, jídlo, které mi neslo asi kolem padesáti nosičů. Vyjeli jsme auty k Ráztoce, dále jsme ale museli pěšky. Na Ráztoce jsme se ubytovali a založili základní tábor. Hned druhý den jsme šli k lanovce, přišli jsme tam v 8:00, ale lanovka jela až v 8:30, čekali jsme a odpočívali po dlouhé cestě k táboru č.1. Konečně přišel náš čas 8:30 a naložili jsme jídlo, věci a oblečení. Na lanovku jsme poté nastoupili i my. Největší problém byl, že nám při přechodu z tábora č. 1 do tábora č. 2 spadla dolů termoska od firmy

Termostat a už neudrží teplé nápoje teplými a studené studenými. Jak jsme vyjeli nahoru, byli jsme unaveni, ale postavili jsme tábor č. 2 na Pustevnách 1018 m.n.m. Všichni byli vysílení, a proto jsem zase jeli do základního tábora na Ráztoku. Třetí den jsme zase vyšli do tábora č.2 a dali si přestávku, kdo mohl spal nebo odpočíval. Za hodinu jsme vyšli do tábora č. 3, k vrcholu zbývalo 200 metrů. Každý byl zesláblý a vysílený. Najednou jsme zjistili, že jsme ztratili batohy s jídlem. Všichni měli hlad, nevěděli jsme, jestli se máme vrátit pro jídlo do základního tábora, anebo ne. Protože kdyby ano, tak naše cesta končí. Nakonec jsme našli mrtvolu, která také chtěla zdolat vrchol, a u ní bylo jídlo. Najedli jsme se, přálo nám štěstí. Došli jsme na vrchol hory a umístili tam vlajku. Všichni ve zdraví přežili, všem se to moc líbilo a všichni pochopili, že tento týden byl testem pro všechny, co chtěli vědět, co v nich je. Dopadlo to dobře a všichni jsme byli šťastní. Staňa Kocián 9.D Setkání na K2 Ahoj. Budu popisovat den, kdy jsem viděl Yetiho na hoře jménem K2 v Himalájích. Ten den začínal jinak než každý normální obyčejný den, protože byla taková chumelenice, že člověk neviděl na krok. Po vydatné snídani jsme vylezli před naše obydlí a šli na záchod. Po dvou hodinách rychlé chůze mě začaly studit palce na obou nohou. V tom okamžiku jsem řekl:,,správný chlap musí něco vydržet. Po těchto slovech na mě kolega zavolal:,,rychle se podívej nahoru. Nevěřil jsem vlastním očím, byl to doopravdický Yeti. Ztuhli jsme jako solné sloupy a ani se nehnuli. Stáli jsme zhruba dvě minuty a potom se to stalo. Nejspíš nás ten mizera ucítil nebo něco takového, protože se na nás rozběhl. Nemeškali jsme ani minutu a vytáhli lopaty a ujeli mu jen o vlásek. Naštěstí nás nechal na pokoji. Vrátili jsme se do základního tábora a všechno všem řekli. Nevěřili vlastním uším jako já vlastním očím. Něco málo za dvě hodiny jsme sbalili věci a odjeli domů, protože jsme nechtěli riskovat, že si nás ten chachar uloví na večeři. Na tenhle den nikdy nezapomenu a už konečně vím, proč tam nikdo za 21 let nevylezl - protože tam byl Yeti se svojí rodinou a teď v roce 2007 už byli pryč. Zdraví vás všechny z houpacího křesla senior a důchodce Jiří Drong.

Halloween Dneska máme halloween, budem dlabat dýně. Schováme se čertovi do veliké skříně. Oblíknem si kostýmy a jdem strašit ven. Zacucháme vlásky víc než každý den. Lenka Drnovská 4.C Co pro mne znamená les? Les jsou plíce světa, je to velmi klidné místo, kde je krásný vzduch. Dominik Les pro mě znamená klidné a hezké místo, kde sbírám houby. Lesů ubývá a myslím si, že je to škoda. Les je pro mě spousta stromů. Do lesa nechodím, protože mě to nebaví, byl jsem tam asi před čtyřmi lety. Lukáš Do lesa moc nechodím, protože nemám čas, ale vozím se tam na koni. Lesy jsou součástí našich vyjížděk. Monika Lesů ubývá, lidé stavějí nové domy nebo obchody, a tak se lesy kácí. Když jsem byla před dvěma lety na Slovensku, byli jsme v Tatrách, kde byly stromy popadané po silných větrech. Nebyl to hezký pohled. Patrika Les pro mě znamená samotu, klid a ticho. Do lesa chodím, když jsem hodně rozházený nebo když si chci vyčistit paměť a okysličit mozek. Pavel Naše republika je jeden velký les. Ondřej Les pro mě znamená místo, kam si můžu vyjít do přírody. Do lesa chodím za klidem nebo sbírat houby. Radim Do lesa chodím skoro každý den, protože je to blízko mého domu. Chodím tam na procházku se svými psy. Je to místo, kde se já pořádně odreaguji a psi se tam vyřádí. Helena Les je místo, kde je ticho, klid, pohoda. Nic mě tam netíží a vždycky si tam odpočinu a zapomenu na všechno. Znamená pro mne hodně, kdyby nebyl on, tak nejsme ani my. Lenka (9.A)

Přede mnou byl les a tam kvetl vřes. Ve vřesu stál smrček, který skácel skrček. Skrček byl malý a trochu ospalý. Měl nedostatek kyslíku, je v něm hodně dusíku. Ten kluk měl ale kliku, zapadl do lišejníku. Patrik Bartoš a Tomáš Hanzelka 9.C Jak se stát úspěšným politikem? Je to úplně jednoduché. V 8.C přemýšleli, jaké vlastnosti má mít správný politik. Měl by být: chytrý (12 hlasů), cílevědomý (10), spravedlivý (9), rozvážný (6), společenský (4), rozumný (3), ukázněný (3), tolerantní (3), bystrý (3), pracovitý (2), umíněný (2), pravdomluvný, přemýšlivý, upřímný, ochotný, příjemný (1 hlas). Jaký by politik neměl být? tvrdohlavý (7), umíněný (6), nedbalý (5), líný (4), hloupý (3), vznětlivý (3), lehkomyslný (2), nerozvážný (2), drzý (2), ukvapený (2), namyšlený (2), lakomý, agresivní, marnotratný, panovačný, ctižádostivý, nevychovaný, ulhaný, hádavý, úplatný (1 hlas). A teď mi můžete pustit televizi a můžete si psát, kdo jaký je... Statečnost, odvaha, zbabělost Když jsem slyšel téma mého projektu, tak se mi na hlavě hrůzou postavily vlasy, ale řekl jsem si, že budu odvážný, zahodím zbabělost a pustím se s chutí do toho. Statečnost a odvaha se prokazuje v mnoha případech. Třeba když se večer dívám na děsivý horor, z kterého jsem udělaný strachy. Pak se v noci vzbudím a bojím se jít na záchod. Tak si řeknu - nebuď zbabělec a běž na záchod. Přece kdybych byl zbabělec celý život, tak mě žádná ženská nebude chtít. Když půjdu na záchod, tak nebudu zbabělec a prokážu tím i svou odvahu a hlavně statečnost a taky se zbavím možná i strachu. Jiří Žáček 9.D

Statečnost Většina lidí neví, co vlastně to slovo znamená. Když se dívám na dnešní hasiče, policisty, tak si říkám, že tohle jsou lidé, co ví, co to slovo znamená. Myslím si, že když nasazují svůj život v různých akcích, jsou statečnější než většina lidí. Ale každý člověk zažil někdy něco, co považuje za statečné. Já jsem teda nikdy nezažil nic takového, za co bych se považoval za statečného, ale doufám, že někdy něco zažiju. Marek Topor 9.D Statečnost, odvaha a zbabělost Statečnost je podle mě věc, kterou mnoho lidí nemá. Vždycky když je nějaký problém, tak od něho všichni utečou! Ale znám jednoho člověka, který se nebojí snad ničeho. Moje kamarádka totiž řeší všechno hned, ničeho se nebojí a to u ní oceňuji. Myslím, že to má z těch hororů, na které se denně dívá. Já se na horory taky dívám, nikdy se u nich nebojím, ale odvážná teda nejsem. A znám strašně moc lidí, kteří jsou zbabělí. Vždycky říkají, že udělají něco odvážného a nakonec jsou to oni, kteří před tím utíkají. Pamatuji si, že jednou v noci v létě jsme šli do našeho lesa, který je kousek od našeho domu. Stáli jsme před ním a báli se jít dál. Po dlouhém čekání, kdo půjde první, jsem sebrala odvahu a šla. Nakonec jsem zjistila, že to nic není, ale s těmi ostatními už to bylo horší, drželi se mě jako klíšťata. Takže si myslím, že trochu odvahy mám. Michaela Miranová 9.D Ochota Co mě napadne, když se řekne ochotný člověk? Moje babička, která je někdy ochotná až moc. Ona by pořád všem se vším pomáhala, u všeho by chtěla být, ale občas zapomíná, že se narodila po první světové. V té době ještě bylo auto osmý div světa a vůbec bylo to jiné než teď. Ale babička na to vzpomíná velmi ráda. Myslela jsem si, že ve stáří je ochotný každý, ale když se tak rozhlédnu po světě, ochotná je jen má osmdesátiletá babi. Často se dívám na její staré nažloutlé fotografie a říkám si, že bych chtěla být jako ona. Stále tak energická, akční, šikovná v domácnosti, prostě jako babička. Je to prostě ztělesněná ochota. Míša Michnová 9.C Statečnost, odvaha, zbabělost Statečnost je, když třeba se postavíte před člověka, který má být zastřelen nebo když se někdo posmívá menšímu a on se ho zastane, to je ta statečnost. Odvaha je, že hasič vleze do hořícího domu, kde jsou lidi nebo když jde člověk dělat horníka a je kilometr pod zemí, já bych tam rozhodně nešel, to bych radši dělal popeláře nebo něco takového. Vladimír Makový 9.D

Přijeli k nám hasiči, vylezli sem po tyči. Než ten oheň uhasili, málem jsme se udusili. Kouře bylo plný byt, ale my jsme všichni fit. Kristýna Liberdová 4.C Návštěva ve škole Ve čtvrtek k nám do školy přijeli hasiči. Vyprávěli nám o své práci a jak volat na tísňovou linku. Potom nám pustili dokumentární film o své práci. Stala se tam i bouračka mimo silnici. V autě byli dva pánové, jen jeden mohl vylézt, ten druhý se tam zasekl. Hasiči přijeli a odřízli dveře a pak ho vytáhli, všechno dopadlo dobře. Na závěr si jeden spolužák zkusil celý oblek: kalhoty, boty, bundu, helmu, plynovou masku, rukavice, dýchací přístroj, sekyrku. Potom jsme se s ním vyfotili. Daniel Bernátek 4.C Soutěž v ZOO Ráno jsme jako obyčejně přišli do školy a asi do 8:10 museli zůstat ve třídě. Potom jsme se stáhli do šaten a všichni se sešli na školním dvoře. Byla jsem překvapena, kolik lidí vůbec jede. Pak jsem zjistila z řeči, že dost lidí tam jede, aby se ulili ze školy. Vyrazili jsme ke kinu a čekali na autobus. Čekala nás dlouhá cesta do Ostravy. V plánu jsme měli se učit, ale většina si povídala nebo poslouchala mp3 a menší menšina se učila. Jakmile jsme dojeli do Ostravy, byli jsme překvapeni, jaká

tam byla zima. Vydali jsme se do ZOO, kde jsme měli rozchod na 30 minut, ale okoukli jsme jenom zvířata kolem. Po rozchodu nás paní učitelka svolala a šli jsme do výukové místnosti. Tam už nás čekaly dvě rázné paní, my jsme se usadili po skupinkách po pěti. V naší skupince jsem byla já jako kapitán, Terka, Kamča, Hanka, Luky. Po krátkém proslovu a upřesnění pravidel nám rozdali pracovní papíry. Úplně nás zarazilo, jak málo jsme měli na takových 20 těžkých otázek, jen 20 min. Začali jsme psát, bylo to opravdu těžké. Některé otázky byly opravdu k pobavení, třeba jak se nazývá věda o plazech? Myslím, že více lidí napsalo stejně jako my plazoologie. Po těžce odvedené práci jsme vyšli všichni ven. Zasmáli jsme se tomu, co jsem napsali a dostali jsme rozchod po ZOO. Bylo hodně srandy, všichni se hodně bavili u roztomilých milých koz. Potom jsme se unaveni odebrali k autobusu a dojeli domů. Myslím, že naše skupina nedopadne dobře, ale celá akce se vyvedla. Magda Šnajdrová 8.C Jak jsme jeli do divadla Už od čtvrtku jsem se těšil na pátek 31. října. Ten den jsme měli jet do divadla. Ráno jsme měli sraz u kina v 7 hodin. Čekali jsme pár minut a už tam byl autobus, dokonce měl dvě patra. Jeli jsme přibližně hodinku a ta hodina byla hodně legrační. Klábosili jsme, hráli slovní fotbal, ale ani trochu jsme neprobírali školu. Když jsme dojeli na místo, už nás čekali. Divadlo bylo o Starých pověstech českých. Bylo to super divadlo, byl tam stroj času a jedna dívka otočila blbě stroj času a bylo vymalováno. Přenesla se do minulosti a viděla velikou bitvu. Plno rytířů padlo za svou vlast. A byla přestávka. Přestávka byla jen pár minut, tak jsme museli jít do sálu. Nakonec se herci uklonili a my tleskali. Dojeli jsme domů a to byl konec našeho výletu. Jiří Houšťava 4.A Ráno jsem vstávala v šest hodin. Moc jsem se těšila, tak jsem vyšla do školy, ale šla jsem moc brzo, tak jsem s Lukym zalívala kytky a dávali jsme nahoru žaluzie. Pak jsme šli s paní učitelkou, všichni už byli u kina. Najednou přijel dvoupatrový autobus. Šla jsem nahoru a trochu mi bylo špatně, ale cesta do Ostravy byla pěkná. Divadlo bylo o Markétce, která posunula čas dozadu a byli tam Čechové a kůň Šemík. Pak byla přestávka a šli jsme na záchod. Markétka se dívala a moc se jí líbil Šemík. Pak už se hodiny otočily dopředu. Markétka všechno řekla, že viděla koně Šemíka a Čechy. Tak představení skončilo a my jeli do Frenštátu. Měli jsme třídnickou hodinu, ale všechno se mi líbilo. Natálie Blažková 4.A

V pátek 31. října jsme jeli do divadla do Ostravy. Sraz jsme měli u kina a já přišel první, ostatní přišli po sedmé. Potom přijel dvoupatrový autobus. Při jízdě jsme si povídali a říkali si, kdy už tam budem. Vystoupili jsme a pokladní nadávala, kde jsme, že na nás všichni čekají. Paní učitelka řekla, že jsme jeli dvoupatrovým autobusem a museli jsme jet pomalu. Když představení začalo, byla tma. Rozsvítilo se a na pódiu byl herec, který hrál starého hodináře. Potom zaklepala na dveře Markétka, malá holka. Večer natáhla hodiny opačně než měla a viděla příběh o praotci Čechovi. Pak byla přestávka a koupil jsem si Bohemia chips. Konec přestávky, řekla pokladní a představení mohlo pokračovat. Markétka druhý večer taky natáhla hodiny dozadu a tentokrát viděla příběh o Šemíkovi. Pak viděla ještě jeden příběh. Jak jsme jeli zpátky, posílal jsem Honzovi písničky. Michal Srníček 4.A Obraz Gymplácké představení..., to zase bude, ale lepší než se učit. Pomyslela si většina lidí z druhého stupně ještě předtím, než jsme šli na představení, které se konalo v místním kině. Když jsme celý druhý stupeň dorazili do kina a usadili se, představení mohlo začít. Na úvod nastoupili hlavní aktéři a jeden, respektive jedna z nich, uvedla a v písničce shrnula, o čem celý příběh bude. No, některým jedincům ten zpěv nebyl moc po chuti, ale tak zkuste si stoupnout před tolik lidí a vlastně i vrstevníků a začít zpívat a ještě k tomu svoje vlastní písně a texty... Zřejmě to nic jednoduchého nebude. Obsah příběhu byl ve zkratce asi takový: Vše se to točilo kolem jednoho pyšného a nafintěného krále, který neviděl nic jiného, než jen svoji krásnou tvářičku v zrcadle a vše kolem něj a hlavně všichni ostatní nebyli nic. Ale v závěru změnil svůj pohled na svět díky jedné prosté chudé dívčině, která ho přišla namalovat, ale jejím cílem bylo vysvobodit svou sestru z vězení, ve kterém skončila kvůli tomu, že ukradla chleba. Ale jak už to v pohádkách bývá, tak každá má dobrý konec a ta prostá dívčina se zamilovala do krále a král její city opětoval a změnil se a nakonec byla svatba. Reakce byly celkem přijatelné. Myslím si, že se publikum i pobavilo a gymplácké divadlo se zdařilo a mělo úspěch. Aneta Andrlová 9.D

Pohádka z pohádek Za devatero horami ve Zlámané Lhotě žil hloupý Honza. Jednou šel lesem a z močálu se ozývaly žáby. Když přišel Honza blíž, řekl si, že ta největší je určitě zakletá princezna a políbil ji. Růženka se probudila ze stoletého spánku, otevřela oči a povídá: Kdepak jsi byl tak dlouho, Broučku? Ale lítal jsem nad naší pasekou tak rychle, že mi zhasla lampička. A najednou rána. To Rumcajs nabil do pistole žalud a vystřelil. Rána byla slyšet až do Jičína. I poslala bába dědka, aby se šel podívat, že se jí zdá, jakoby někdo loupal perníky. Dědek vyšel ven a povídá: Kdo je v zemi nejkrásnější a nejmilejší? Zrcadlo se zakalilo a odpovědělo: Tady je, pane sultáne. Je to ten slavný doktor Dr. Voštěp. Ani nápad, křičela macecha z plných plic, ty na zámek nemůžeš. A Dlouhý ji vzal na ramena a šel, co krok, to dvacet mil. Bystrozraký upřel na horu oči, skála se rozskočila na tisíc kusů a mezi nimi i drahý kámen. Káča ho vzala, ale vtom se myslivec proměnil v čerta a letěl s ní do pekla. Bušil na bránu a křičel. Smolíčku, pacholíčku, otevři nám světničku. A kůzlátka se polekala a říkala: To není naše maminka. Naše maminka má tenký hlásek. A Jonatán začal štěkat a Mach s Šebestovou štěkali taky a celá třída začala samou radostí také štěkat a štěkala i paní Kadrnožková i paní učitelka. Kdo šel kolem, ten si říkal, to je ale radosti. Žáci 8. tříd Daruvar, Chorvatsko Beseda s panem Leškem Pan Lech Nierostek pochází z Havířova. Básně začal psát kolem 10. - 11. roku a píše dodnes. A nepíše jen básně, také se pokouší psát melodramy a povídky. Ale jeho touha je napsat divadelní hry, tak uvidíme, jestli se mu to někdy podaří, protože nemá moc času a je docela dost zaměstnaný. Snaží se také psát se svou dcerou, které je osm let. A jak ti dva skládají verše? Chodí spolu po městě a venku a tam je napadají verše. Dávají je dohromady a z toho jim vznikne báseň. A kde bere básník nápady? Určitě to může být i z nějakých knih, protože má v Havířově celou knihovnu přečtenou, ale nejen to. Třeba jde po ulici a zrovna ho něco napadne, tak si to zapíše, proto nosí vždycky u sebe papírky a tužky. Zpočátku psal verše polsky a později i v češtině. Pro nás si na ukázku nachystal humornější básničky, ať se pobavíme. Samozřejmě uspěl, zasmáli jsme se. Taky nám říkal různé historky na pobavení. Nakonec se pan básník tak pěkně rozpovídal, že beseda místo jedné hodiny trvala dvě, ale ani nám to tak dlouhé nepřišlo, protože to bylo zajímavé. Děkujeme pracovnicím knihovny za dobré občerstvení. Sabina Tománková 8.C

Znaková řeč Od října v naší škole začaly různé kroužky. Mezi nimi nově i znaková řeč, kterou vyučuje p. uč. Papicová. Myslím, že většina z vás ví, co to je, avšak pro ty, kteří netuší: znakovou řečí se dorozumívají hluší nebo němí. Jak tento kroužek probíhá? Paní učitelka má na tabuli napsána nějaká slovíčka. Každé slovíčko vám ukáže a vy si ho musíte sami popsat. Sem tam dostaneme nějaký natištěný papír, na něm třeba obrázek a k tomu napsaný popis, co to je za slovo a jak by se mělo ukazovat. Jenže ne vždy pochopíte, jak se pohyb dělá. Tak například pochopili byste, jak máte udělat znak s popisem: dlaň je malíkovou hranou kolmo dolů, pohyb vychází ze zápěstí a může se opakovat. Složité, ne? To je také důvod, proč si musíme popisovat jednotlivé znaky sami. A opisovat sešity? Ani nápad. Každý své vysvětlivky chápe jinak. Výraz trrrrrrr chápe pouze má spolužačka a ti, kterým to musela složitě popisovat. Nejdůležitější je prostě to, aby ten výraz pochopil ten, který si ho píše. A na závěr pár věcí, které máte dělat, pokud budete mluvit nebo znakovat s neslyšícím: 1, pokud neslyšící umí odezírat, je to pro vás mnohem jednodušší. Ovšem aby neslyšící správně pochopil, o čem mluvíte, v žádném případě nesmíte mít žvýkačku, bonbón ani nic podobného. Neslyšící by totiž nemohl poznat, o čem mluvíte. 2, pokud mluvíte znakovou řečí, nesmíte stát proti oknu. Znaky tak prostě nejsou dobře vidět a rovněž by vám neslyšící nerozuměl. 3, musíte dělat znaky pečlivě, jelikož i maličkost může celý znak změnit. Tak už víte, co je to znaková řeč? Linda Bordovská 9.C Den otevřených dveří V sobotu 8. listopadu 2008 jsme navštívili českou automobilku AVIA ASHOK LEYLAND MOTORS a. s. v Praze Letňanech, kde se konal DEN OTEVŘENÝCH DVEŘÍ. V továrně bylo možné zhlédnout AVII v plné její kráse od šroubku až po samotné nákladní auto. Vyjeli jsme ráno v 5.00 hod. Do Prahy jsme přijeli kolem 9.30 hod. Na bráně nás přivítaly hostesky a daly nám V.I.P. kartičky, které pro nás znamenaly jídlo zdarma, vstup do V.I.P. salónku a to hlavní - mohli jsme se svézt jakýmkoliv

typem vozu značky AVIA na polygonu. Vybrali jsme si 22tunovou AVII. V kulturním programu hrály hudební skupiny Maxim Turbulenc, Yo Yo Band, Děda Mládek ilegal band, mohli jsme kreslit AVIE, svézt se na čtyřkolkách a v Truck-trialové AVII. S řidičem truck trialu Bohumírem Čápem jsme připravili exkluzivní rozhovor pro Druhé patro:? Pane Čápe, kolik jste s autem udělal kotoulů?! No to víte, to je složitá otázka, ale tak asi kolem třiceti.? Jaké jste měl nejhorší zranění?! Měl jsem zlomená žebra a kolega! Ano, soutěžím.? Kolik stojí jedna pneumatika na tento speciál?! Kolem 18 000+DPH (Pirelli)? Kolik stojí tento váš speciál?! Kolem 800 000 Kč. měl naraženou krční páteř.? Zvládl by jezdit Truck-Trial? Jakou jste měl nejhorší závadu?! Byla to prasklá poloosa v Německu. i obyčejný laik?! Ano, zvládl by to i laik.? Vy soutěžíte i v zahraničí? Děkujeme Vám za Váš čas a přejeme hodně dalších úspěchů. Bohumír Čáp jezdí se speciálem AVIA D 31 4X4 Truck-Trial, v roce 2007 se stal mistrem Evropy, je pětinásobným mistrem ČR a v roce 2008 získal třetí místo v mistrovství Evropy a mistrovství ČR. Z Prahy pro Druhé patro Jiří Žáček 9.D, Pavel Pupík 7.C a Bára Žáčková 7.C Co bych dělal(a), kdybych se stal na 15 minut pánem světa? 1.A: Patrik: Chtěl bych zařídit, aby nebyli zloději, aby všichni lidé byli hodní a abychom se ve škole hodně naučili třeba číst. Danielka: aby všichni lidé mohli jezdit na koních a aby každý den dávali odpoledne v televizi pohádky. Marek: zachránil bych lidi před nebezpečím, pomáhal postiženým lidem. Adam: aby se všichni rodiče měli rádi. Anežka: zařídila bych, aby každý den byly Vánoce. Pája: aby nebyli žádní zlí lidé. Christian: zařídil bych, aby lidé přestali kouřit a aby nesprejovali na budovy, památky a aby na sebe všichni byli hodní a pomáhali si, aby auta nejezdila rychle.

2.C Jirka: aby nesekali stromy, protože chci lozit na ty nejlepší a aby neničili cestu. Šimon: Koupil bych si věci, na které nemáme a přispěl bych na nemocné. Také bych si a všem koupil oblečení a pak bych si lehl a ani se nehl! Až bych se probudil, tak bychom šli ven. A potom bych popřál všem klid a mír. Klárka: byl by pořádek na ulicích, nekradlo by se a nelhalo a nepodvádělo. Bylo by hezky, všechno by bylo zlevněné o 100%, všechny hračky by byly zadarmo. Byla bych prezident, byla bych milionář. Všichni by si vzájemně pomáhali, bylo by nám krásně. Štěpánka: byly by všechny hračky zadarmo. Byl by tu pořádek, každý by měl dost peněz. Byli bychom nesmrtelní a nebyly by žádné nemoci. Nikdo by nepracoval. Adam: místo chození bych chtěl létající židle. Všechny hračky by byly zadarmo. Všechna zvířata mít doma. Chtěl bych všechny kouzelnické věci. Na celé zeměkouli by bylo super počasí. Všichni by se měli rádi, nikdo by nekradl. A já bych měl poklad. Klára: přála bych si pořádek a vzduch a přírodu a zvířata a aby se všichni měli dobře a měli dostatek jídla. 3.B Aneta: zařídila bych, aby na Vánoce chodil opravdový Ježíšek a dával nám dárky, jaké chceme. Viky: změnila bych jednu drobnou věc, aby se lidé měli rádi a neubližovali druhým. Jsem ráda, že můžu ovládat svět a těch 15 minut si užívám. Radka: kdybych byla pánem světa, zařídila bych útulky pro zvířata, protože je mi těch pejsků, kočiček a dalších zvířátek líto. Anebo bych udělala víc jízdáren a zrušila bych velký provoz. potom bych chtěla víc dinoparků. Ale pánem světa být na celý život bych nechtěla, protože je to moc velká zodpovědnost, ale těch patnáct minut si užívám. Karolína: chtěla bych, aby obživla Marie Terezie a odvolala školní docházku!! Mohli bychom chodit od jedné hodiny odpoledne do pěti. Honza: odstranil bych ze země každého člověka, každého mravence, který by chtěl ničit deštné pralesy. Radan: pomohl bych Africe, protože jsou chudí a byl bych rád, aby se jim dováželo jídlo, oblečení a domy, aby mohli klidně žít bez starostí.

4.A Vendula: zařídila bych, aby si nikdo neubližoval a aby se nestřílelo, zloději aby nekradli a nikdo neničil květiny, stromy, keře a houby. Honza: spravil bych všechna sportoviště, aby všichni sportovali a neseděli u televize, u počítače a nejedli pořád popkorn a čokoládu. Udělal bych hodně legolandů, abychom si cvičili ruce. Eliška: kdybych byla pánem světa, zrušila bych všechny drogy, cigarety a tabák na celém světě. Zrušila bych lidi, co kreslí hákové kříže a taky bych zrušila poplatky u lékaře. Nela: zničila bych továrny, které jsou nám na nic. Dětem bych dala možnost, aby chodily do školy a nařídila bych, aby nikde nebyly války a lidé se dohodli. Určitě nikdo nechce válčit. Nechceme, aby zbytečně umírali lidé. Miroslav: kdybych byl pánem světa, zrušil bych světové války v Iráku, Izraeli a dalších zemích, kde vládne peklo. Zrušil bych tabákové věci, například cigarety, drogy a tak dále. Nechal bych zničit spreje na grafitti. To by možná bylo všem ohledně špatných věcí. A ještě bych zrušil mafie a jejich Dony bych dal na doživotí. Zastavil bych kácení lesů a těm, co týrají zvířata, bych popřál několik let ve vězení a to i těm nezletilým. Změnil bych taky nějaké zákony a také bych zavřel továrny. Toť vše. 4.C Lenka: kdybych byla pánem světa, zrušila bych doly a války. Tereza: změnila bych známkování ve škole, zrušila nemoci, světové války. Aby bylo více zaměstnání, aby byla Česká republika u moře. Roman: chtěl bych rozkazovat, aby byl venku pořádek. Potom bych chtěl mít ve Frenštátě víc lidí. Taky by se mi hodilo cestovat po celém světě. Chtěl bych mít barák se zahradou, notebook, mobil, počítač, doopravdické Ferrari. Ještě by se mi hodilo hrát s Tureckem fotbalový zápas starší přípravka. Julie: změnila bych lidi, aby se k sobě chovali slušně a měli se rádi. 5.A Tereza: zařídila bych, aby lidé neumírali. Okamžitě bych jela do Švédska. Půjčila bych si šíleně mega velkou půjčku abych ji nemusela splácet a zařídila si boží barák. Politika zrušit okamžitě! Přála bych si štědrého Ježíška. Klára: zařídila bych, aby už nebyla nikde bída a aby se všichni lidé měli dobře. Taky bych vymyslela přístroj, který by čistil ovzduší. A zařídila bych, aby bylo ve Frenštátě Tesco. Petr: vybral bych si všechny peníze a šel bych nakupovat. Postavil bych bezdomovcům domy a dodělal bych náš barák. Nechal bych si 900000000

a koupil bych nám nové auto. Opravil bych celý Frenštát a založil tam fotbalovou školu. A postavil bych ve Frenu šoping park. Monika: nechal bych zlevnit všechny věci pro dívky a pro mimina a nejlépe aby bylo vše zadarmo. Propustila bych všechny politiky a prezidenta. Markéta: zařídila bych ve všech školách jezdící schody. Zavedla bych povinnou hodinu o domácích mazlíčcích. Vybudovala bych si stáj s koňmi a psy na našem poli a byla bych v té stáji jako ředitelka. 6.C Andrea: ze všeho nejdřív bych zařídila, ať učitelé dávají 1 i za chyby v diktátu. Taky bych se postarala, ať není všechno v obchodech tak drahé. A za posledních pět minut bych chtěla udělat Nebe na Zemi. Drahoslava: zrušila bych válku v Iráku a zrušila bych teroristy. Zavřela bych lovce zvířat. Vymazala bych auta ze světa, ať si lidé chodí pěšky, jenom autobusy bych nechala kvůli oteplování. Zrušila bych kácení pralesů. Zvýšila bych celosvětově plat všem učitelům. Snažila bych se pomoct chudým v Africe. Katka: v Africe bych pomohla od chudoby a poskytla hodně léků proti nemocím. Dala 15 minut přestávky ve škole na moji počest. Umožnila bych všem lidem procestovat svět křížem krážem. Zrušila bych poplatky u lékařů. Eliška: zrušila bych poplatky u lékaře, zrekonstruovala školu, zvětšila naši třídu a byly by prázdniny jeden a půl měsíce. Nechala bych vyrobit léky pro nemocné. U nás bych nechala postavit letiště, ať jsme nějaké větší město. Vojta: nechal bych si převést na své konto 200 tisíc miliard, nechal bych zrušit školy. Chtěl bych, ať mi dají pozemek o rozloze 50 hektarů a převedl bych 200 tisíc korun pro chudé děti. Lukáš: já bych první zrušil školu, pak bych si šel vybrat všechny peníze z trezoru a koupil si Lamborghini, postavil vilu, koupil si svůj vrtulník, letadlo, stíhačku a moje chata by byl Bílý dům. 7.A Honza: okamžitě bych vydal rozkaz k zastavení všech válečných konfliktů a sporů tedy světový mír. Potom bych začal s pomocí v Africe a jiným podobným oblastem. A ještě bych začal s vesmírným projektem Zpátky na Měsíc, kde by se potom začalo pěstovat pro naši velkou civilizaci. A ještě na Mars. A kdyby zbyly nějaké peníze, šly by na charitu. Petr: nechal bych postavit superdlouhý most z Evropy přes moře do Ameriky.

V České republice bych postavil více mrakodrapů. Nechal bych vyrábět ekologické papírové tašky. Natálie: Chtěla bych, aby na zemi byl všude mír a klid, žádné války. Ráda bych, aby si lidé nenadávali a byli v klidu a měli se rádi. A tak aby to bylo do konce světa. Vít: nechal bych vodními děly zasněžit celou zemi a vyhlásil bych týden lyžování bez placení. Všude by se jezdilo zadarmo. Umožnil bych tučňákům volně cestovat po celé zemi. Gabriela: nechala bych pochytat všechny zločince a vrahy a zrušila bych všechny války na světě. Pomohla bych lidem v Africe a ostatních zemích, lidem a dětem, kteří potřebují pomoc, a postavila bych pro ně normální domy, jako máme my. Dala bych jim oblečení a jídlo. Také bych zakázala týrání zvířat. Taky bych zakázala kácení lesů a ničení přírody. Dominik: kdybych se stal pánem světa, určitě bych zatrhl kácení pralesů. Dal bych vysázet nové stromy a snažil bych se dostat do nitra Země. Snažil bych se, aby nebyli zločinci a aby bylo bezpečno. Dal bych peníze na archeologické vykopávky, abychom se dozvěděli více o historii. Petr: aby se neničily lesy, auta by jezdila na vodu, aby neničily životní prostředí. Zabil bych různé zabijáky, kteří vraždili různé lidi. A neválčilo by se v Pákistánu a tak. 7.C Michal: zrušil bych školní docházku. Pak bych zrušil sopky a hurikány, aby se už nikdy neopakovaly katastrofy. Potom bych navrhl, aby si řidičák mohl udělat každý od 10 let. Veronika: ze všeho nejdřív bych zbourala celý svět bagrem s koulí a pak bych zničila i ten bagr. A začala bych celý svět stavět znova (doufám, že to za 15 minut stihnu!) ale školu bych už rozhodně nepostavila!!! No a kdybych to nestihla, tak mají lidé smůlu a budou si muset ten svět dodělat sami! David: zrušil bych školu a snížil všem plat. Koupil bych si vajpra a vilu, pořídil si plno bodygardů. Prázdniny bych dal na 10 měsíců a školu, pokud bych ji nezrušil, na dva měsíce. Nebo ještě jedna možnost - o víkendu bychom chodili do školy a ve všedních dnech byli doma. 8.C Radmil: spojil bych Rusko, USA, Kanadu, Japonsko a Španělsko dohromady a vytvořil novou vládní velmoc. Spojením by se zabránilo konfliktům mezi

velkými státy, vyřešila by se finanční krize. Vládli by čtyři lidé (Feudální páni). Stát by se jmenoval Feudální impérium států svobodných FISS. Monika: zabránila bych smrti, stárnutí, všichni na světě by byli pořád mladí a zdraví Michal: změnil bych celý svět tak, že by nebyla škola, práce a takové věci, protože by už každý všechno věděl a uměl pomocí speciální operace mozku, která by způsobila aktivnost všech částí mozku. A ještě by nebyly války a všechno by bylo dobré. 9.A Andrea: zrušila bych ty nesmyslné nápady těch polityků. Všechny polityky bych vyhodila a skrátila bych školní docházku. Petra: kdybych byla nejmocnější člověk světa a měla na všechny změny 15 minut, stačila bych změnit jenom 1/10 z toho, co bych doopravdy chtěla. Myslím si totiž, že k tomu, aby člověk udělal nějaké rozumné rozhodnutí, potřebuje mnohem více času. Během té chvilky bych asi změnila hladovění v Africe a všude ve světě, zabíjení zvířat pro kožichy a kosmetiku, zastavila bych globální oteplování země a vyhnala bych ze světa nespravedlnost. Patrika: zakázala bych války a teroristické útoky. Všechny lidi, co by spáchali vraždy, bych nechala zabít, dala bych na to zákon. A aby bylo všechno levnější než je teď, aby si vše mohli dovolit i chudí lidé. Pak bych zakázala prodej cigaret, ale úplně, prostě stáhnout z prodeje na celém světě. Pak bych nechala zlevnit benzín, naftu, plyn. A taky bych si těch 15 minut užila, v první řadě bych pomohla, kde se dá. Sabina: zařídím si největší, nejkrásnější dům s bazénem, saunou, velkými okny a zahradou. A to bych zařídila, aby mi to zůstalo napořád a ať z toho nic nemusím platit. A zlevnila bych všechny obchody. Školu bych dala jenom do 13 let a pak už ne. Ve Frenštátě bych to více zveselejšila, více obchodů, větší parky a děti od 15 let by se musely přestěhovat od rodičů. Seznámila bych se s mimozemšťany a uspořádala párty ve vesmíru. Ivana: joj, toho by bylo! Škoda že jen 15 minut. Zrušila bych placení u doktora, zrovna včera jsem kvůli tomu platila něco přes 200 Kč a to jen kvůli tomu, že vymysleli tenhle pitomý zákon. 15 minut? Mám být sobec nebo myslet na ostatní? Já budu radši sobec, vždyť ten borec jsem přece jenom já a nikdo jiný. A co bych udělala pro sebe? To nepovím. (více příspěvků z celého kraje najdete na www.solokapr.cz)

Dračí příběhy Ahoj, jsem papírový drak Kaštan. Vyrobila mě jedna šikovná holčička z 6.C jménem Petra. Paní učitelka mě dala do květináče, ale po chvíli mě to tam přestalo bavit, a tak jsem vyletěl otevřeným oknem ven. Překvapilo mě, že je ten svět tak krásný, viděl jsem tolik krásných věcí. Na druhý den si ve škole všimli, že jim jeden drak chybí. A tak mě šli hledat, ale marně, protože už jsem byl za hranicema. Od té doby si tam venku létám. Zatím ahoj. Míša Dobiášová 6.C Ahoj, jsem papírový drak jménem Podzim. Vyrobila mě jedna velmi šikovná holčička jménem Míša. Nechce se mi viset na stropě, chci proletět celý svět. Jednoho dne bylo moc krásně a byla otevřená okna, a tak jsem využil příležitosti a vyletěl ven. Letěl jsem, až pak jsem se zamotal do stromu, ale jeden pán mě vyndal a pustil, já mám velkou radost, že můžu letět, ale kam? To je jedno, už letím 2 dny. Najednou zavál silný vítr a odneslo mě to někam daleko. Viděl jsem tam jedno město a v tom městě bylo hodně draků. Skamarádil jsem s jedním drakem jménem Laguna. Jsme nejlepší kamarádi. Jednoho dne jsme se rozhodli, že poletíme na výlet. Letěli jsme několik dnů, až pak jsem si všiml, že je to tu nějaké povědomé. No jasně! To je ta škola, kde jsem byl vyrobený, a tak jsme ta zůstali. Peťa Kutajová 6.C Ahoj! Já jsem dráček Zelenáček a povím vám příběh. Jednoho dne ve středu jsem byl vyroben od nějaké holky z 6.C. Jsem z papíru a lepenky. Ale strčili mě do květináče a já s ostatníma drakama jsme tam nechtěli zůstat, tak jsme vyletěli z okna, ale neznal jsem ten velký svět, tak jsem se ztratil. Říkal jsem si, že se za chvíli vrátím, ale nešlo to. Bylo tam tolik zajímavých věcí a potkal jsem tolik zvířat a lidí, no prostě SUPER!!!! Ale najednou jsem se nedíval na cestu a skončil jsem ve stromě. No to byly boule, AUUU!!! Když si na to vzpomenu, tak ještě teď mě to bolí. Řekl jsem si, že už se opravdu musím vrátit. Tak jsem se zvedl a letěl jsem zpátky. Ve škole už na mě všichni čekali a byli zvědaví, co se mi stalo, tak jsem jim to povyprávěl. Ale nechtěl bych to zažít znovu!!! Aďa Foltýnová 6.C Byl jsem obyčejný kartonový papír a ve mně lcd televize. Pak mě dali na půdu, ale za 2 roky přišel jeden kluk a vzal mě dolů a šel se mnou do školy. Tam mě vystřihl a byl ze mě kosočtverec. Nalepil mi oči, pusu, nos, hezké mašle, špejli a ocas a byl ze mě drak. Dali mě do květiny, která zrovna moc nevoněla. Další den jsem uviděl krásné bílé létací stvoření. 6.C měla zrovna přestávku a hráli si s míčem, kopli míč do kytky a ta letěla z okna ven. Zjistil jsem, že umím létat, tak jsem letěl za bílým létacím stvořením. Byl to motýl. Hráli jsme si a pak se zatáhlo a začalo pršet, motýl se schoval do díry, ale já jsem nemohl, protože

jsem velký. Nezbylo mi nic jiného, než zmoknout. Další den bouře ustala a viděl jsem jednoho kluka a neuvěřil jsem vlastním očím! Byl to ten, který mě vyrobil. Vzal mě domů a tam mě usušil a dal do kytky, která hezky voněla. No měl jsem teda veliké štěstí. Emil Milata 6.C Byl jsem jenom ošklivý kus kartonu, papíru a špejle. Potom mně děti v 6.C vyrobily, upravily a tak dál. Když jsem byl hotov, tak mně strčili do květináče a celé dny jsem tam trčel a málem jsem nebyl vidět. Tak jsem si řekl, že uteču. Vyskočil jsem z květináče a začal jsem prohledávat lavice ve třídě. Pod jednou lavicí bylo strašně hodně papíru, tak jsem si vyrobil vlaštovku. Vyletěl jsem ven z okna na té vlaštovce a už jsem byl na svobodě. Letěl jsem výš a výš a výš a bum, srazilo mě letadlo. Už padám dolů po hlavě celý pokrčený, zmuchlaný jako papír do koše. Žuch! Už jsem v něm. Poučení pro draky: Nikdy neutíkejte těm, kteří vás vyrobili!!! Roman Truchlý 6.C Můj první den byl ve středu. V učebně výtvarné výchovy mě stvořila nějaká holka z 6.C. Jsem ze zeleného papíru, kartonu, barevného papíru a provazu. Strčili mě do květináče. Týden jsem tam trčel, ale pak zapomněli zavřít okno a já byl konečně volný. Letěl jsem přes školu, přes domy, nad nádražím a doletěl na kopec Marek. Tam děti pouštěly mé kamarády draky. Akorát že byli větší a barevnější než já. Viděl jsem kapli, šípky a nějakou budovu. Je tam hezký výhled na město. Bylo to opravdu krásné. Ale pak byla zima a já se radši vrátil zpátky do školy. Ten den se mi opravdu vydařil. Katka Žingorová 6.C Nebe na Zemi Jan Werich Ve čtvrtek 13. listopadu jsme navštívili Těšínské divadlo, anebo dá se říct, navštívilo ono nás. Přijelo do Frenštátu p. R do kina. Zrovna hráli NEBE NA ZEMI. Jak jsme přišli do kina, viděli jsme, že je plno, ale naštěstí jsme si sedli. Nedá se říct, co se mi na divadle nejvíc líbilo, bylo tak super, ale přece jedna scénka - jak přijelo prase samo na kolech od ovládacího auta. To mě pobavilo dost, ale taky myslím, že jsem nebyla sama. V divadle se mnou byla kámoška Klára. Myslím, že jsme se skoro furt smáli, toto divadlo bylo dost zábavné. Herci hráli taky dobře, vím, že příště půjdeme zas. Andrea Kociánová 6.C

Co se sbírá? Nezapomeňte sbírat víčka od PET lahví (dávají se do velké nádoby u družiny). Do dubna můžete sbírat pomerančovou kůru a usušenou ji doneste paní družinářce Evě Kozlovské do družiny. Nesbírá se kůra z citronů a grepů! E A K Č I N S Í P P F C Z L E P I D L O R P I I T E X T I L A Ř Á N Y L M O O I N Á M O L K L Í N B T N Ů Š E E Ř É I E I Í Z Á T O P E K K Š I P K A U T O S Y E B U O D O L Y P T K K H L L Á T K A K U I E O O O N Í V A AUTO, DOLY, FRANTIŠEK, HUP, KINO, KLÍN, KOLO, KŘEST, KUKU, KYTKA, LÁTKA, LEPIDLO, LETADLO, LÉK, LINO, MLYNÁŘ, NŮŠE, PÍSNIČKA, POLIBEK, POPELNICE, PŘÁNÍ, ŠIPKA, TEXTIL, VÍNO, ZÁTOPEK (Jiří Drong 9.D) Vážení, na přání některých z vás přijel svatý Martin bílou Avií. Toto číslo připravovali pod vedením Mgr. Petra Ondryáše a Mgr. Marka Křištofa členové redakční rady kroužku Počítače a psaní. Obrázky kreslil: Michal Janda, Lada Chromelová, René Strnadel Komiks: Milan Janda Fotografie: Jiří Žáček, Pavlína Maňasová e-mail: druhe.patro@seznam.cz http://www.zstyrfren.edunet.cz/dp.htm Tisk: LWR Graphic s.r.o. Frenštát p. R. http://www.druhepatro.ic.cz ZŠ a MŠ Tyršova 913, Frenštát pod Radhoštěm Vydáno 1. 12. 2008