DLOUHÁ NOC Text: Ivan Hlas Špatnej byznys a boty tlačí. Barokní mistr na šikmý stěně. Nedělní návštěva na lásku stačí. Někdo tu křičí: "Tak pojďte si ke mně." Na cestě mizí přikázanej směr. Úkryty času pálí tě jak thér. Tvůj život je jen jeden pitomej spis. Nevidíš do něj a nedá se číst. Jdeš bílou chodbou a máš všeho dost, narážíš v kruhu na spálenej most. Dlouhá noc nám zbývá... Ústavní čaj ti osladí den a všechno kolem je jak černobílej sen. A co je za rohem to nemusíš znát. Všechno se vrací, když odcházíš spát. V hlavě se točí sluneční vír. A liška v železech už nepozná smír. Dlouhá noc nám zbývá... Nekývej hlavou a dělej co chtěj. Kouzelnej koberec si potajmu přej. Do bílejch pláštů svět. Zapomeň mě a taky je a taky sebe. Špatnej byznys a boty tlačí. Barokní mistr na šikmý stěně. Nedělní návštěva na lásku stačí. Někdo tu křičí: "Tak pojďte si ke mně." V hlavě se točí sluneční vír. A liška v železech KAŽDÝ DEN Sním, hlavu v tvým náručí.
Tiše se vzdávám. Spát s očima dokořán. Minuty kapou. Tvůj pohled mě napoví, tiše mě líbej. Smích teďko už na vždycky. Pravdu mi říkej. Každý den mě vítr rozfouká jako písek v říši králů. Každý den se dítě rozkouká. Řekne mi někdo, proč si jako zvíře v kleci připadám. Dál cesta je přede mnou, tiše se vzdávej. Spát dotykem kamenným. Pravdu mi říkej. Každý den mě vítr rozfouká jako písek v říši králů. Každý den se dítě rozkouká. Řekne mi někdo, proč si jako zvíře v kleci připadám. MĚSÍČNÍ KRÁL, Louis Terzopoulos Text: Ivan Hlas Co skrývá tenhle divnej kraj. Znám to město vzdálenou báj. Tak si pohlaď zlatou mříž. Až zabloudí loď na kanálu, budu k tobě blíž. Mám v patách svůj devátej mrak, sluneční bouři i hvězdnej prach
a ze všech medicín, co v životě znám, jenom šílím, tak ze mě sejmi, co hloupě tížilo. Spím poprvé v městě sám. Já se zavřu někam, kde to znám. Poslední vítr snad objednám. Dneska už nejsem ten měsíční král. Jenom šílím, tak ze mě sejmi, co hloupě tížilo. Spím poprvé v městě sám. Pojď, pojď má temná paní. Ta noc je strašná, světlá, zázračná. Já chci dál. Spím poprvé v městě sám. Pojď, pojď má temná paní. Tohle je naše kometa. Nechci hádat z křišťálový koule, co tu kolem oblétá. Já chci dál. MOJE JISTOTA Text: Ivan Hlas Do stejný řeky nevstoupíš, do stejný řeky. Před lety mě chytla mírně toulavá a můj mladej život nabral bláznivej směr. Krevety a šampaňský a kaviár. Východní vítr v zádech, tak čeho bych se bál. Do stejný řeky nevstoupíš, do stejný řeky. V jednom baru v zámoří
pak po letech jsem stál. Indiána měl jsem po pravý ruce a ve sklenici troud. Na ulici měkkej soumrak chodil po špičkách. Všechno bylo právě teď a zastavil se proud. Do stejný řeky nevstoupíš, do stejný řeky. Zakopanej pes a růže růžová, po nebi letí známá tvář, co jsem ji léta chtěl. Když tě zvládá čokoláda, hledáš novou zář. Zabloudila v záclonách, tak prolistuj ten snář. Do stejný řeky jsem vstoupil, do stejný řeky. Má touha záludná má mě v síti, má mě proud. NEHAS, CO TĚ PÁLÍ, Louis Terzopoulos Její táta hákuje na dráze. Ztratil víru v roce padesát. Zatracenej lotr, co mi do holky dělá. Dřu se jako mezek, on si zpívá. Její máma má to taky na háku. Večer to svý listí přebírá. Ona mi říká: "Bez peněz nejsou koláče. Ty si myslíš, že ti dceru dám." Na stříbrným plátně žádnej problém milenci se rychle obejmou. Dělaj to jednou dělaj to třikrát. Vždy to končí scénou dojemnou. Každým dnem se krátí. Týden s ní nad ránem plamen skomírá. Já cítím vůni tajemnou. Týden s ní pavouk už v síti umírá.
Vítr tvý tělo rozdmychá. Tak nehas, co tě pálí. Vlasy jak eben a kůže bílá. Jenom o ní se ti bude zdát. Je hezčí než Marylin a tvrdá jako Ráchel. Dej ruce pryč a nech se kolíbat. Nemá to význam, nech to plavat. Nemá to význam, nech to spát. Nemá to význam, nech to plavat. Nemá to význam, nech to zaspat. Týden s ní nad ránem plamen skomírá. Já cítím vůni tajemnou. Týden s ní pavouk už v síti umírá. Vítr tvý tělo rozdmychá. Tak nehas, co tě pálí. Nehas, co tě pálí. NĚŽNEJ VRAH (O CO JDE), Louis Terzopoulos Text: Ivan Hlas Tak si broukej. Ten svět je zlej. Na moji duši už nekoukej. Možná je ti zima. Možná je to strach. Něco's někde ztratila. Máš v očích hvězdnej prach. Ulítla mi ven chvíle, co jsem žil. Kde jsou ty časy. Už jsem tě pochopil. Bejt tak trochu sexy a něžnej jako vrah. Jenom sis mě koupila, a přišel divnej krach. Já vím, jak tvoje slova pálí. když tě tak poslouchám. jen jednou život mám. Bláznivý stavy, první bílej vlas, piju hořký kafe a nemám na nic čas. Před očima kulatejma
svět jinej než znám. Něco's někde ztratila a já tu stojím sám. Teď vím, jak tvoje slova pálí. když tě tak poslouchám. jen jednou život mám. Já vím, jak tvoje slova pálí. Jak rád je mám. když tě tak poslouchám. O co jde tobě baby PO MNĚ TU ZBYDE JEN PRACH Ráno si věci zabalím a tím jí pole vyklidim a rád. Sto bílejch kapesníků bude zpívat píseň vzlyků a lkát. Jen jednou se ohlídnu a v dálce budu vidět kouř. Na nádráží zapiju tvůj žal a budu hledat úkryt, protože ruce mi zebou. Můžeš zavřít ten dům Můžeš zavřít ten dům, mám křídla. Můžeš zavřít ten dům Až se den noci ubrání. Po mně tu zbyde jen prach. Do dlaní si plivnu a dám se unést rozvahou. Spočítám si měnu. Jako zloděj klouzám podlahou. Já si koupím rychlej vůz. Ten, co stojí venku před hernou. Šlápnu na pedál, v pravý poledne se ztrácím v dálce, protože ruce mi zebou.
Můžeš zavřít ten dům Můžeš zavřít ten dům, mám křídla. Můžeš zavřít ten dům Až se den noci ubrání. Po mně tu zbyde jen prach. Vidím mrak, tvůj trůn se v dálce ztrácí. Nezpovídej mě, já mám jinou práci. Voda se vaří a někdo tu křičí. Budík se zbláznil a vítr si fičí. ŘEKA V PLAMENECH, Louis Terzopoulos Můžeš zavřít ten dům Čekám na tu šanci, myslel jsem, že ji na dosah mám. Chytám bernou minci, doufal jsem, že nebudu sám. V domě plném stínů padlý anděl ruku mi dal. Vědma křišťál svírá, říká: "Vidím v tobě žít Řeku a oheň." Přísahám, půl života dám za čas, který chytil proud. Musím dál dokud hrana mi zvoní a moře sílu propůjčí. Neon svítí a ruce mi vadnou jak modrá orchidej. Čím dál víc se ohlížím, vidím že se musím prát. Jako řeka a oheň, jako padlý sníh. Jako řeka a oheň, slzy v očích tvých. Časem proplouvám jako bludná loď větrem hnaná samotou. Všechno, co mě hojí, odháním a vleču s sebou ten svůj kříž. Příboj duní temnou prázdnou tmou a ze spánku mě probouzí.
Příboj duní, já se poddávám, ale vím že se musím prát. TAK SE KLIDNĚ ROUHEJ Jako řeka a oheň, jako padlý sníh. Jako řeka a oheň, slzy v očích tvých. Já vím, že nemám žádnej důvod, proč bych měl tyhle kapky brát. Uznávám byl to slušnej úvod. Krotkej jak makléř tady stál. Když nemáš komu srazit hlavu, když nervózně mlčí telefón, pak z mojí lásky děláš dlahu, zabolíš jak falešnej tón. Tak se klidně rouhej. Ty řeči jsou jak vodopád. Když nemáš v zásobníku slova a tajně vzýváš příměří, pak útočíš jak černá vdova a já sem ten co dal ti smích. Tak se klidně rouhej. Ty řeči jsou jak vodopád. VÝTAH Tak se klidně rouhej. Řeči ty ti dou. Nesnídám, jen popadnu klobouk. Snažím se asi zůstat nad vodou. Já se loudám po špičkách Starým Městem. Vůně tvejch vlasů mi prosákla trikem. Jen černá dročka tančí ploužák Melantrichem. Já se loudám po špičkách Starým Městem. Kolik času mi zbývá. Ten výtah jede tak dlouho a svý oči teď obracíš v sloup, protože ten výtah jede jede tak dlouho. A já už vím, že máš zájem mazlit se s ránem. Ten výtah, ten výtah
jede tak dlouho. Brouzdám louží, ohrnu límec a v odrazu výkladů jsem anonymní chodec. Já se loudám po špičkách Starým Městem. Neplýtvat časem je ho tak málo. A dunění zvonů se line katedrálou. Já se loudám po špičkách Starým Městem. Kolik času mi zbývá. Ten výtah jede tak dlouho a svý oči teď obracíš v sloup, protože ten výtah jede jede tak dlouho. A já už vím, že máš zájem mazlit se s ránem. Ten výtah, ten výtah jede tak dlouho. Já se otáčím, lidi nevnímám. Jako v daja vu se na nároží ocitám. Pro oči nevidím a mám pocit, jako bych tu už byl. Já se otáčím, lidi nevnímám. Jenom tvoji hlavu v davu vítr objímá a já mu závidím.