Literární sešity. ZŠ B. Dvorského. Zdál se mi sen Lucie Zedníková, 8.B. Zdál se mi sen, jehož význam byl skrytý,

Rozměr: px

Začít zobrazení ze stránky:

Download "Literární sešity. ZŠ B. Dvorského. Zdál se mi sen Lucie Zedníková, 8.B. Zdál se mi sen, jehož význam byl skrytý,"

Petr Vopička
před 7 lety
Počet zobrazení:

Literární sešity 2016-17 7 ZŠ B. Dvorského Zdál se mi sen Lucie Zedníková, 8.

Temnota ke mně natahuje ruce, ale já se snažím vyhnout jí prudce.

1 Literární sešity ZŠ B. Dvorského Zdál se mi sen Lucie Zedníková, 8.B jehož význam byl skrytý, i barva nebes celý svět byl jednolitý, samá šeď, avšak mnoho odstínů, nerozeznám tam světlo od stínů. Temnota ke mně natahuje ruce, ale já se snažím vyhnout jí prudce. Utíkám temnými ulicemi, nevím, kam míří, marně doufám, že se zas slunce s měsícem smíří. Pak přijde zvrat a já se probudím, všechny barvy světa zase pojednou uvidím. Když si vše uvědomím, smutek mě zarmoutí, protože i ta nejbarevnější duha má svá temná zákoutí. 1

2 Spíše noční můra Adriana Konečná, 9.B spíše noční můra. Utíkala jsem před tím a se schovávala. Bála jsem se. Nevěděla jsem, jestli se mi to jen zdá, nebo je to realita. Bylo to tak skutečné, ale na něco jsem si vzpomněla. Co dělat? Zdali víš, jestli je to sen, nebo realita? Spočítej si prsty. Ve snu jich máš víc. Jdi a něco přečti. Ve snu číst nelze. Tak je to pouhý sen, řekla jsem si. A vzbudila se. A tak sním dál Eliška Kamenárová, Kristýna Kosňovská, 8.B Že se nebe hroutí. Že slunce svítí. 2

3 Že bude všechno lepší. Že všechno jednou skončí. V ten soudný den, Kdy jsem tě uviděl Stal jsem se lepším člověkem. Bohužel se mi to jen zdálo A tak sním dál Zdál se mi moc hezký sen Simona Vykydalová, 7.B, Lucie Tesařová, 7.A Včera v noci se mi zdál sen O tom, že zastavil se den. A všichni lidé v širém kraji Zapomněli, že pospíchají. Zvony náhle oněměly A ptáci zpívat zapomněli. Květiny přestaly vonět, Smutný to byl náhle pohled. 3

4 Když celý svět se zastaví A nastane minuta ticha, Když vteřiny se zpomalí A celý svět přestane dýchat, Mé srdce se rozběhne v dál A zavzpomíná na minulý kraj. Kdy všude byla vůně trávy A v dálce bučely krávy, Kdy slyšet byly písně ptáků, Zvláště večer za soumraku, Kdy slunce zapadá A celé to pak vypadá Jako když oheň plápolá V té nekonečné dáli A náhle se zvony rozezněly A ptáci mlčet zapomněli. A všude začalo to vonět A krásný to byl zas pohled. Svět je krásný za úsvitu, Když den se probouzí. A večer stále krásný je tu, 4

5 Když slunce zachází. Když se zvony rozezněly A ptáci mlčet zapomněli, Bylo mi najednou tak krásně, Až jsem začala skládat básně. Jednu báseň o tom všem, Jak krásně je mi pod sluncem. Sen o úsměvech Natálie Pospíšilová, 8.B Zdál se mi sen o lidech, kteří mi dokázali vykouzlit úsměv n a tváři. Zdál se mi sen o úsměvu, Který nosili každý den u sebe. Zdál se mi sen o smutku, Který zahnali. Zdál se mi sen o svobodě, Kterou jsem s nimi prožívala. Zdál se mi sen o světě, Na jehož povrchu se lidé smějí s těmi, které milují. Zdál se mi sen o přátelích, S kterými tento sen prožívám. 5

6 Probudím se do temnoty Romana Horáková, 7.B Ulehnu do postele, zavřu svá očka, probudím se v temnotě a tam běží kočka. Uvidím tělíčko holčičky shora, podívám se na něj zblízka a říkám si proboha. Najednou mě do tělíčka něco vtáhne, probudím se a to tělíčko náhle obživne. Uvidím světélko, já za ním běžím, uvidím městečko, snad se tam spřátelím. To městečko bylo přátelské, mně se tam líbilo, jídlo bylo božské a vůbec se tam neválčilo. Náhle budík zazvoní a mně dojde, že nádherný sen končí. Nejvíce se mi na snech líbí, že se vyplní i ta nejtajnější přání. 6

7 Zdál se mi sen Štěpánka Rohelová, Klára Bašandová, Eliška Jauernigová, 7.B Zdál se mi sen o klaunech, kteří mě děsí spoustu let. Bála jsem se chodit ven, tak zamkla jsem se před světem. Zdál se mi sen o motýlech, kteří mě přivedou za mým snem. Motýli mě šimrají, až z toho šílím radostí. Nechci se tohoto snu vzdát, ale už je ráno a já musím vstávat. Zdál se mi sen o lidech, kteří válčili a bili se. Bohužel to nebyl sen, ale věc, která se děje každý den. Zdál se mi sen o říši, kde žili jednorožci a poníci. Vládl tam klid a mír, žádné ticho, ale smích. Zdál se mi sen o obrech, kteří sklo rozbíjeli teď. 7

8 Když jsem šla na výlet, tak jsem šlápla na malý střep, a tak se změnil celý svět. Zdál se mi sen o světě bez gravitace, kde sušenky létají jako kosmonauti na mléčné dráze. Všechny vůně země Bohdana Lokajová že jsem šla ven. Zmizeli lidé, zmizely domy, zůstaly jen krásné stromy. Kráčela jsem k nim, lákal mě jejich chladný stín. Slunce rozpálené doběla, ve stínu ležela daněla. Zdál se mi sen. Zdál se mi sen? To já tam ležela a nasávala všechny vůně země 8

Podobné dokumenty

Korpus fikčních narativů

1 Korpus fikčních narativů prózy z 20. let Dvojí domov (1926) Vigilie (1928) Zeměžluč oddíl (1931) Letnice (1932) prózy z 30. let Děravý plášť (1934) Hranice stínu (1935) Modrá a zlatá (1938) Tvář pod