Osecký deníček e San Marina - 1. díl Autor: Aleš "alesk" Komínek, 22. 10. 2009 09:51 Z výletu e San Marina jsme si přiveli tolik ážitků, že když mě oslovil pejda, jestli bych nechtěl udělat video pro, rohodl jsem se, že sepíšu i pár vět o naší výpravě. Nakonec by video bylo moc dlouhé, takže vnikl poue tento deníček, který je okořeněný několika kratšími videi. Nejsem žádný spisovatel a nikdy e mě žádný nebude, takže vše, co se de dočtete, berte s reervou. Poslední slohovou práci jsem psal při maturitě, u které jsem naštěstí prošel, tak doufám, že u vás čtenářů nepropadnu :-). Můj milý deníčku, je čtvrtek 8.10. 2009, přesněji řečeno 17:30 a Oseka (vesnice aslíbené rally fans :-) ), vyráží "kolona" dvou aut se atím šesti lidmi směr San Marino. Ještě před odjedem koukáme do nacpaných kufrů našich aut a při otáce "máme vše" se na sebe jen podíváme a rychle kufry avíráme. Počasí nám atím přeje, je 15 stupňů a ačíná pršet, takže jsme rádi, že vyrážíme na jih, kde podle předpovědi má být lépe. Ještě nejsme kompletní, takže máme plánovanou astávku u pleňské Olympie, kde vyvedneme poslední členku naší výpravy. Než se dostaneme na dálnici míjíme dvě nepříjemné bouračky. Zbořený favorit na křižovatce před Mýtem nevypadá vůbec pěkně, ale motorka be předního kola ležící na křižovatce a Mýtem vypadá ještě hůř. Přítomnost dvou hasičských, jednoho policejního a jednoho vou áchranné služby nevěstí nic dobrého, snad se účastníkům nehody nic vážného nestalo. Doufáme, že podobné situace se nám na našem výletě vyhnou. V Mýtě najíždíme na dálnici a do našeho cíle chybí 1000 km. esta do Plně probíhá be problémů, jen jsme stihli dvakrát moknout, ale jsme v autě, takže nám to nevadí. Alespoň jsme jistili, že nové stěrače se s nově vyměněným předním oknem moc nekamarádí a při jejich spuštění nám heky bubnujou do rytmu písní, které se linou našeho rádia :-), O tom, že jejich stírací účinek má do 100% daleko, je bytečné psát. Asi okolo šesté hodiny jsme u Olympie a nakládáme posledního člena výpravy. Jsme tedy kompletní. V modré Octavii jede Martin (wrc sklendy) s přítelkyní Gábinou a Standa (standak) s právě naloděnou přítelkyní Katkou. Naší posádku modré Astry tvoří teplá trojka :). Řidič Tomáš I., vadu vše dokumentuje Tomáš II. (Tomáš H) a o navigaci se stará moje maličkost Aleš (alesk). Ano, přinávám, že i v naší posádce jsme měli členku něžného pohlaví. V chytré krabičce, přichycené na předním okně jsme měli schovanou slečnu Šárku :-). Vlado Bánoci by byl asi ábavnější, ale takhle jsme měli alespoň dámskou společnost. Před odjedem jsme se domluvili, že jestli cestou na ovadov bude jedna nejmenovaná čerpací stanice, astavíme u ní a vykoušíme jejich nový diesel. Proto mě ani nepřekvapilo, že když se ona miňovaná benínka objevila, modrá Octavia, která v tu chvíli jela v čele ani nepřibrdila a pokračovala v jídě. No co, posádka už se asi těšila na legendy. Samořejmě se toho nikdo e členů posádky Octavie nevšiml, takže když po deseti minutách voní telefon a slyšíme dota "co je s váma" vůbec nás to nepřekvapuje. Další astávka je na klasickém místě, parkoviště u mekáče" na ovadově. A opět je plné, jako a starých časů! Bohužel na žádném autě nenacháíme námky rally fans :-( a německé načky nás utvrují v tom, že naši ápadní sousedi dostali hlad a přijeli k nám utrácet svá eura. No co, alespoň si polepší česká ekonomika :-). Byli jsme domluveni ještě s jednou partou Berounska, že na sebe do 20hod. počkáme a pojedeme spolu. V 19:45 přicháí SMS: Nečekejte na nás, teprve vyjíždíme Hořovic. A protože adek Nešpor se svým bydlíkem vyrážel už v poledních hodinách, ovadova vyjíždíme sami. Ještě před naloděním do aut a pokračování v cestě napadá ani nevím koho, že by jsme mohli pořídit akouskou dálniční námku. Činíme tak a po nebytném nalepení pokračujeme dál. esta po Německých dálnicích je beproblémová a dokonce i provo (řečeno pravodajskou
hantýrkou) je maximálně na stupni 2, cestu nám občas nepříjemní dešťová přeháňka a bubnování našich stěračů. Alespoň se nám nechce spát, protože ten vuk to prostě nedovolí. Z okolní přírody nevidíme vůbec nic, protože venku kraluje černočerná tma. Jediný ajímavý pohled se nám nabíí při příjedu do Mnichova. UFO! Ne, žádný strach, po přiblížení jišťujeme, že to není UFO (neplést s ufot :-) ), ale stadion místního Bayernu, který áří jak veselý podnik u E55. UFO v Mnichově Okolo půl jedenácté vjíždíme na půdu našich jižních sousedů a na povrchu dálnic a množství aut se naštěstí vůbec nic nemění. Nemění se nic ani na počasí, takže stále prší. Při průjedu Innsbruckem jišťujeme, že máme půlku cesty a sebou a toužebně očekávané legendy už se blíží. Okolo půlnoci překračujeme další hranice, tentokrát jsou to rakousko-italské. Přijíždíme na první mýtnici a dostáváme lístek. K našemu překvapení je hned a mýtnicí dálnice avřená, takže jí po mostě přejíždíme a k mýtnici přijedeme druhé strany. K našemu dalšímu a tentokrát většímu překvapení platíme 1,1 eura a dálnice vyjíždíme. Hned a mýtnicí mají místní carabinieri cestu atarasenou a něco kontrolují, modrá Octavia projíždí be problémů, což se bohužel netýká nás. Z místní hatmatilky jsme vytušili, že četník po nás požaduje řidičský a občanské průkay. Půlhodinový telefonát četníka s nevím kým byl pro nás úspěšný, doklady jsme dostali pět a mohli jsme pokračovat dál. Při našem adržení jsem si při pohledu na četníka se samopalem vpomněl na článek Josefa Vrátila o cestě do Bulharska, který jsem si ráno ještě pročítal - ještě že je 21. století... Dalších cca 20 km jsme absolvovali po italské okresní silnici a na prvním nájedu jsme se vrátili pět na dálnici. Okolo druhé hodiny ranní přišel čas na snídani (nebo ještě večeři?). Naši plechový miláčci si dopřáli italský diesel a my nepohrdli doma připravenou svačinou a kávou.
Noční imini V pět hodin ráno jsme úspěšně doraili do cíle. Hned po příjedu do imini a vystoupení auta se k nám blíží místní mladík s cigaretou v puse. Opět jsme podle gestikulace vytušili, že chlapec nemá oheň a potřebuje připálit. Nechceme si místní hned po příjedu naštvat, proto bleskurychle hledáme oheň a mladíkovi připalujeme. Po nebytné prohlídce moře nastává otáka, kam složíme své hlavy. Necháme si poradit od Šárky krabičky a nacháíme pěkné astrčené parkoviště i s travnatým pláckem na přespání. Bohužel po příjedu jišťujeme, že je to u místního hřbitova, což se především naší dámské části výpravy nelíbí, (vlastně se to amlouvá jen mě a to jen díky tomu, že jsem nás dokáal vymotat od moře a dostat až sem :-). No dobrá, podlehnu a jedeme hledat dál. Třeba se podél cesty do San Marina něco najde. Po hodinovém hledání skutečně nacháíme vhodné místo. Parkoviště u nějakého rybníčku vypadá heky, dojem kaí jen trochu frekventovaná cesta, která vede kolem a místní obyvatelé, kteří v časných ranních hodinách pospíchají do práce. Přesvědčili jsme se, že Italové na dopravní předpisy moc nedají a především bry ráno vládne na silnících soutěživý duch. Při jednom otáčení nás v místech, kde je povolených 50 km/h jen těsně míjí auto, které by stěží dodrželo 90km/h. Naštěstí vše dopadlo dobře a my jsme mohli klidně alehnout. Po více jak 24 hodinách konečně avíráme oči a pokoušíme se o spánek. Jak se ráno dovídám, všem se to povedlo, jen já celou tu hodinu, co jsem ležel, počítal hvědičky. Okolo osmé hodiny nám avrčel (ano skutečně nevonil, ale vrčel) budíček. Mě to bylo vcelku jedno, protože už jsem hodinu pooroval dění na přilehlé silnici. Přijel totiž místní emědělec s traktorem a ačal sekat trávu v okolí plácku, na kterém jsme spali. Nutno podotknout, že ačal v místech, kde moc trávy nebylo, takže rachot od odletujících kamenů vbudil všechny téměř okamžitě. Všichni ačali nadávat, co je ta a ma.ora, ale já byl rád, že se alespoň něco děje :-)
Po těžké noci Při nebytné snídani jsme ačali řešit plán dne. Nakonec jsme se shodli, že vše ačneme v servisu. Díky Šárce jsme servis našli be sebemenšího problému, aparkovali jsme asi půl kilometru od něj a vyraili jsme se podívat na ty krasavce. estou potkáváme první české fans a dáváme první řeč. Během procháky do servisu jsme potkali 10 aut ( toho byla polovina s českou SPZ) a asi 20 bydlíků, e kterých bylo také pár naší vlasti. První krasavec, kterého jsme spatřili, byl Peugeot 205.
Nahatý Peugeot Po příchodu do servisu hned slintáme u přistavených Lancií a pořiujeme společnou fotku elá naše výprava
o čert nechtěl, vedle nás slintali kluci Berouna a Hořovic :-). Místo setkání jsme tedy přesunuli ovadova do San Marina. Prošli jsme si servis, pořídili program a s otevřenou pusou jsme poorovali ty krasavce, kteří přijížděli na přejímku. K našemu klamání jsme nenašli Audi S1 a chyběli nám i čeští ástupci. Mohli jsme si ale v klidu a detailně prohlédnou dakarského Touarega Dakarský Touareg Potkáváme adka Nešpora a dovídáme se, že stotřicina s celým krumlovským týmem jsou a cestou na druhém plácku. Mei řečí se dovídáme i o jeho nejbližších plánech a chystaném startu na šotolině. Českou krasavici jsme be problémů našli a u stanu potkali i Marcela Tučka. Od něho jsme se dověděli, že už má na Bohemku nachystané auto - po Příbrami ho prý umyli a vyměnili kotouče (kdyby alespoň tušil, co ho a týden na Bohemce čeká ). Obě české posádky jsou v servisu u sebe a tak si prohlížíme i oopera posádky Vojík-Vojíková. Od mechaniků jsme upoorněni na podpis, který vyšuje tržní hodnotu jejich vou. Vedle samolepky ally Legend se vyjímá podpis Juhy Kankkunena.
Juha Kankkunen Proatím se loučíme se servisem a vyrážíme najet naší dnešní Z s návem I Laghi. Trochu se nám nedaří najít odbočku ke startu, ale s mírnou ajížďkou eretu nacháíme, musím přinat, že nebýt Šárky a její kouelné krabičky, asi by jsme tam bloudili ještě teď. Když jsme se konečně dostali na trať erety, nestačili jsme se divit. esta na jedno auto, atím teda po asfaltu, atáčky navaují okamžitě na sebe a o převýšení radši ani nemluvím. Odbočujeme doleva na šotolinu a kopec vyjíždíme na jedničku, jinak to prostě nešlo.
Italská šotolina Asi po dvou kilometrech nacháíme ten správný úsek, pro naše večerní sledování. Na přilehlé louce už je aparkováno několik bydlíků a někteří fanoušci už rotápějí grily. Do startu erety chybí asi 7 hodin. Úsek na sledování je to ale nádherný, vidíme skoro půl kilometru erety. Je to celé na asfaltu, ale v předposlední atáčce je vidět, jak si jí jedci při tréninku kracovali, takže je vyháeno hodně šotoliny. Jako bonus je vidět dlouhý šotolinový sjed na protějším kopci. Je rohodnuto, večer akotvíme tady. Foto: Tomáš Hlína