4. DÝCHACÍ SOUSTAVA Organismus pr zajištění živtních funkcí ptřebuje energii energie se uvlňuje při xidaci látek bhatých na energii (cukry, tuky, bílkviny) vzniká také CO2 + H2O pr xidační děje je nutný přívd O2 a dstranění CO2 činnst dýchacíh ústrjí = dýchání (respirace) 1. Hrní cesty dýchací (dutina nsní + hltan) 2. Dlní dýchací cesty (hrtan, průdušnice, průdušky) 3. Plíce - část respirační = vlastní výměna plynů
Hrní dýchací cesty 1. Ns křen, hřbet, křídla nsní (vyztuženy chrupavku 2. Dutina nsní začínají dýchací cesty d dutiny ústní ddělena tvrdým a měkkým patrem dutina je vystlána sliznicí v hrní části při strpu čichvé buňky ve slizničním vazivu bhaté žilní pleteně => p pranění krvácení z nsu sliznice prdukuje lyzzym => vytváří dlnst prti nemcím Stavba dutiny nsní nsní dírky (pčátek) 2 zadní tvry nsní - ústí d nshltanu nsní přepážka - chrupavka + kst čichvá + kst radličná (2 plviny nsu) nsní skřepy - 3 páry
Funkce dutiny nsní 1. Vzduch se zbavuje prachu (zachycení na chlupech a řasinkvém epitelu) 2. Zvlhčuje vzduch - sytí se vdními parami dpařvanými z nsní sliznice (chrání před vysušváním rganismu) 3. Vzduch se předehřívá na prkrvené sliznici (nesnižuje se teplta těla) 4. Pachvé látky se na pvrchu sliznice rzpuštějí a dráždí buňky čichvéh ple 5. Ochranná funkce - imunglbuliny v hlenu - prti vniknutí infikvanéh vzduchu d rganismu Vedlejší dutiny nsní v čelní ksti, čichvé, klínvé, hrní čelisti vystlány tenku sliznicí vyplněny vzduchem vznikají až p narzení dítěte při tvření hlasu půsbí jak reznátry mhu být pstiženy zánětem, hnis ze sinusů špatně dtéká (záněty se prjevují blením hlavy, rýmu, kašlem, blestí v krku, blením čí, zubů hrní čelisti, lící) 3. Hltan Nshltan ústí d něj dutina nsní nsními tvry hrní část leží nad úrvní měkkéh patra ústí sem 2 Eustachvy trubice (vychází ze středníh ucha) - vyrvnání tlaku na bu stranách ušníh bubínku v klenbě nshltanu je 1 hltanvá mandle (3. mandle, nsní mandle, adenidní vegetace) je t větší mnžství mízní tkáně Střední (ústní) část křižvatka dýchacích a trávicích cest, jsu tady krční mandle Dlní (hltanvá) část umžňuje plykání navazuje na ni jícen a hrtan
Dlní dýchací cesty 1. Hrtan hrtan leží před hltanem, pd křenem jazyka příklpka hrtanvá - chrupavka listvéh tvaru, při plykání zavírá hrtan (nepdmíněný reflex) - dděluje hrtan d hltanu zpevněn chrupavkami => zajištěn stálý tvar chrupavky hrtanu spjeny drbnými kluby => vzájemný phyb velikst hrtanu - ženy 5 cm, muži 7 cm největší je chrupavka štítná - vystupuje u mužů na krku jak nápadný hrbl - "hryzek", "Adamv jablk" chrupavka prstencvá - tvar prstenu menší trjbké chrupavky hlasivkvé Hlasvé ústrjí (hlasivky) Vznik zvuku hrtanvá dutina má tvar přesýpacích hdin nejužší míst - d chrupavky štítné mezi hlasivkvými chrupavkami a chrupavku štítnu jsu 2 páry hlasvých vazů 1. pravé - hrní - mezi nimi hlasivkvá štěrbina 2. nepravé - dlní - jsu pkryty sliznicí (hlasivkvé řasy) hlasivky jsu 2, každý hlasivkvý vaz je dluhý 8 mm činnst hrtanvéh svalstva mění pstavení chrupavek hrtanu => hlasvá štěrbina se rzšiřuje neb zužuje => hlasivky se napínají neb uvlňují krátce před mluvením se hlasivky napnu => štěrbina hlasvá se uzavře (při klidném dýchání jí prchází vzduch) prud vydechvanéh vzduchu rzechvívá pravé hlasvé vazy výška zvuku závisí na: šířce hlasvé štěrbiny veliksti hrtanu délce a napětí vazů (svaly je mění) rychlsti prudícíh vzduchu tón, který vzniká v hrtanu, není lidský hlas - je slabý, řezavý = základní tón
zabarvení hlasu vzniká chvěním slupce vzduchu v reznančních dutinách hltanu a dutiny ústní, v dutinách nsních, lebečních kstech artikulvaná řeč se tvří až v reznančních dutinách pmcí jazyka, patra, rtů, zubů Průdušnice ulžena před jícnem, nepárvý rgán slžena z 16-20 pdkvvitých chrupavek (tvaru C) chrupavky jsu mezi sebu spjeny vazivem vzadu směrem k páteři je ve vazivu příčné i pdélné svalstv => prdlužvání a zkracvání průdušnice svalvina může měnit průměr průdušnice sestupuje d mezihrudní přepážky ve výši 4. a 5. hrudníh bratle se dělí na 2 průdušky Průdušky jsu 2 (pravá a levá), vznikají rzvětvením průdušnice, jsu chrupavčité každá vstupuje d příslušné plíce větví se v plicích na průdušinky (brnchily) - menší průměr než 1 mm
Plíce párvý rgán, v mládí růžvé, pak šedé až černá místa kuželvitý tvar ulženy v dutině hrudní vazivvu mezihrudní přepážku jsu rzděleny na levu a pravu část levá plíce - dvjlalčnatá (hrní + dlní lalk) pravá plíce - trjlalčnatá (hrní, dlní a střední lalk) v mezižeberní přepážce je ulžen srdečník se srdcem tvar je přizpůsben hrudním stěnám části plic: 1. Báze (spdina) - vyhlubená, nasedá na klenbu bránice 2. Žeberní plcha - přivrácena ke stěnám hrudníku (vyklenuta) 3. Mezihrudní plcha (ulžen srdce) 4. Vrchlek plic (plicní hrt) - sahá nad první žebr branka plicní - vstup průdušek, tepen, nervů, výstup mízních cév a výstup žil
Vnitřní stavba plic průdušky vstupují plicní branku d plic průdušky se větvením tenčí = průduškvý strm plcha plic 80-100 m 2 (tenisvý kurt) plicní tepna => 2 větve => další větvení až vznik kapilár (hustá síť) neustále v plicích 0,5-1 l krve Pvrch plic pkrývá jemná hladká vazivvá pplicnice ta přechází na stěny dutiny hrudní = phrudnice mezi sebu mají úzku štěrbinu (v ní trchu tekutiny = kluzání blan při dýchání) ve štěrbině je negativní nitrhrudní tlak (nižší než atmsférický) - tent pdtlak ve štěrbině umžňuje pasivní rztahvání plic při nádechu dstane-li se mezi plíce a hrudní stěnu vzduch (průstřel) => pvrchvé napětí se pruší => plíce zklabují => pneumtrax = smrštění plic, prtže prniknutím vzduchu d štěrbiny se vyrvnal atmsférický tlak
Mechanika dýchání plicní ventilace = výměna alvelárníh vzduchu (= vnější dýchání) dechvá frekvence - pčet vdechů (výdechů) za 1 minutu dspělý člvěk 16 vdechů/min v klidu, (1/2 l vzduchu = dechvý bjem) dítě 20-26 vdechů/min v klidu při tělesné námaze, emcích (hněv, ), v hrkém prstředí - vyšší dechvá frekvence sprtvci - 14 vdechů/min dechvý bjem - 0,5 l vzduchu minutvá frekvence - mnžství vzduchu, který prjde plícemi za 1 minutu při klidném dýchání - v klidu asi 8 l, při námaze až 80 l/min v klidu se využívá malá část kapacity plic je mžné vydechnut ještě 2,5 l vzduchu inspirační rezervní bjem = mnžství vzduchu, které je mžné nadechnut p nrmálním vdechu (2-2,5 l) expirační rezervní bjem = mnžství vzduchu, které je mžné ještě vydechnut p nrmálním výdechu (1-1,5 l) zbytkvý (reziduální) vzduch - zůstává v plicích i p usilvném výdechu (1,5 l vzduchu) vitální kapacita plic - maximální mnžství vzduchu, které lze vydechnut p největším mžném nádechu závisí na phlaví, věku, trénvansti, zdravtním stavu, je t rientační ukazatel výknnsti plic - u žen 3,2 l, u mužů 4,2 l zvětšuje se u sprtvců, fukačů skla, trubačů, zpěváků, celkvá (ttální) kapacita plic = vitální kapacita + reziduální vzduch sptřeba kyslíku na 1 vdech v klidu - 15-20 ml, za 1 minutu 250-350 ml, za 1 den 350 l vdechvaný vzduch (atmsférický) - 21 % O2, 78 % N2, 0,03 % CO2 vydechvaný vzduch - 16 % O2, 79 % N2, 4 % CO2 (bez vdy) vdech (inspirace) - aktivní děj stah bránice (jak píst => tlačí na útrby => vyklenutí stěny břišní) a mezižeberních svalů => zvětšuje se bjem dutiny hrudní směrem nahru a
dpředu => rzepnutí plic díky pdtlaku v phrudniční štěrbině => vzduch se nasává d plic, uvnitř plic se snižuje tlak => dýchání výdech (expirace) - pasivní děj Mechanismus dýchání uvlnění svalů (bránice - phyb nahru, mezižeberní svaly - pkles) => zmenšení bjemu hrudníku => vypuzení vzduchu z plic dýchání žeberní - při dýchání převládá činnst žeber (hlavně u žen) dýchání brániční - u dětí a mužů (65 % brániční dýchání); tt dýchání je třeba cvičit kyslíkvý dluh p sknčení tělesnéh cvičení chvíli přetrvává zvýšené dýchání => kyslík se v tkáních sptřebvává představuje kyslík, který: je třeba dplnit v hemglbinu erytrcytů se sptřebvává splu se zvýšenu tělesnu tepltu je třeba k xidaci kyseliny mléčné, která se vytvřila ve svalech (svaly získávaly část energie štěpením glykgenu na kyselinu mléčnu anaerbní glyklýzu)
Řízení dýchání dýchání je závislé na pakujícím se dráždění dýchacích svalů nervvě, látkvě a vlivem emcí Nervvě 1. Prdlužená mícha dýchací centrum (míšní nervy inervují dýchací svaly) neurny v prdlužené míše jsu citlivé na zvýšení bsahu CO2 a snížení bsahu O2 => pak se činnst dýchacíh centra zrychluje plicní ventilaci hlavně vlivňuje parciální tlak CO2 zvýšení parciálníh tlaku CO2 stimuluje receptry citlivé na CO2 => aktivace dýchacíh centra => vyšší plicní ventilace => hdnty bsahu CO2 v krvi se vrátí d nrmy => přebytečný CO2 je z těla dstraněn => krev se kysličí vědmé zadržvání vzduchu (plavání pd vdu), nadbytek CO2 vede ke snížení citlivsti dýchacíh centra => zástava dýchání 2. Kncvý a střední mzek vůlí lze regulvat frekvenci a hlubku dýchání (na 1 minutu lze zastavit) vůlí vlivňvána změna rychlsti - při mluvení, zívání, jezení, zpívání, recitvání, Látkvě chemicky - změna kncentrace O2 a CO2 v krvi, změnu ph (vyšší kncentrace CO2 => vyšší kyselst krevní plazmy) chemreceptry - v artě, v krkavicích Obranné dýchací reflexy nervvá zaknčení ve sliznicích dýchacích cest jsu drážděna pevnými částečkami (dstaly se sem při vdechu) => kýchnutí (pdráždění sliznice nsní) neb kašel (pdráždění sliznice hrtanu, průdušnice, průdušek) - při bjím prudký výdech => dstranění dráždivých částeček z dýchacích cest
Přens O 2 1. Fyzikálně (chemicky) - rzpuštěný v plazmě (3 ml O2/l krve) 2. Vázaný na mlekuly hemglbinu v erytrcytech jak dexyhemglbin - 197 ml/l krve 200 ml O2/l krve je celkvé mnžství O2 při úplném nasycení O2 přítmnst dusičnanů a dusitanů v ptravě (pitné vdě) => způsbuje xidaci Fe2+ v hemglbinu na Fe3+ => vzniká methemglbin (ten není schpen přenášet kyslík) - velká citlivst na dusičnany - kjenci - vnitřní zadušení Přens CO 2 1. Fyzikálně - rzpuštěný v plazmě 2. Ve frmě hydrgenuhličitanvéh anintu 3. Vázaný v hemglbinu - 25 %