POTÁPĚNÍ NA POHODU Napsali: Martin Beneš P** CMAS, PADI Instruktor Václav Voráček P** CMAS redakce Buddy Nashipae Y.L. AOWD, Nitrox SDI-TDI Vyfotografovali: autoři a redakce Buddy a Andrzej Kruczkowski Černé moře dává výjimečnou příležitost amatérským podvodním archeologům najít si svůj malý poklad. Černé moře ukrývá i ve 21. století, bývalá antická přístaviště, kde lze ještě dnes, při troše štěstí, najít úlomky amfor, keramiky, trofeje z vraků lodí aj.. Kdo si chce splnit svůj dětský sen a sejít se zblízka s dávnou minulostí a najít si svůj poklad, pro něj je Černé moře jako stvořené. Více než 100 vraků lodí čeká na své nové podvodní návštěvníky. Komu ještě vydá moře své poklady? 94
KROKODÝL BULHARSKO 93 S potápěním si u nás tuto zemi spojuje málokdo. A to přesto, že má moře, leží od nás relativně blízko a v současnosti tu každoročně tráví svoji dovolenou přes 100 000 Čechů. I mně přišlo zvláštní, když mně můj kamarád a dlouholetý buddy Vašek řekl, ať s ním jedu do Bulharska na expedici redakce Buddy a ať si s sebou vezmu cajk. S Vaškem se rád potápím prakticky kdekoliv, a tak jsem bez rozmýšlení svolil. Nebývá přece až tak důležité, kam člověk jede, ale s kým. O potápění v Černém moři jsem do té doby nevěděl téměř nic. Bulharsko jsem pouze navštívil s rodiči jako dítě. Okamžitě jsem užíváte si klid, ticho a krásu podmořského života si vybavil dlouhé písčité pláže, které se jen zvolna svažovaly do moře. Také jsem si hned vzpomněl na svoje první pokusy s potápěním na nádech, kdy zde spatřit pod vodou něco jiného než písek bylo spíše vzácností. A největší atrakcí byla bójka, ukotvená v hloubce 1,6 m, která ohraničovala prostor pro neplavce. Proto jsem si od této cesty žádné mimořádné potápěčské zážitky nesliboval. Nicméně jsem si řekl, že aspoň viditelnost bude výrazně lepší, než na jakou jsme zvyklí na většině českých lokalit a víc jsem celou věc neřešil. Začal jsem pomalu balit. Jak se později ukázalo, potápění zde nebylo vůbec špatné. Největší výhodou ale bylo, že jsem po letech potápění zažil u moře pocit, kvůli kterému jsem potápění před lety propadl. A to pocit pohody... Té pohody (a řekněme i svobody), kdy jste se svým buddym ve vodě, užíváte si klid, ticho a krásu podmořského života, aniž by vám při tom asistovalo několik desítek jiných potápěčů, vířících před vámi kal a čekajících, až jim jejich divemaster dá pokyn, kam se plave, či že paní Vonáskové už dochází vzduch, a tak všichni hajdy ven z vody. Po příjezdu do pobřežního městečka Primorsko se ukázalo, že potápěčský průmysl zde ještě naštěstí není plně rozvinut, což se vzhledem k výše uvedenému ukázalo jako mimořádná výhoda. Jedinou potápěčskou základnou, která z našeho pohledu přicházela v úvahu, byla základna Poseidon. Její majitel Todor, jinak potápěčský vlk a osobnost každým coulem, se ukázal jako potápěč - srdcař a hodně přispěl k pocitu pohody, který ve mě zůstal ještě nějakou dobu po příjezdu do Čech. Kromě jeho úžasných historek ze života, kuchařského umění a večerů s kytarou a písničkami, měl osobitý a individuální přístup ke každému. Naše denní ponory začínali kolem deváté ráno, kdy se sesbírali zájemci o ponor a odjelo se na domluvenou lokalitu. Po každém ponoru následovalo setkání se na bázi v přístavu, kde se jedlo a povídalo až do večera a po večeři pokračovalo před ofisem Poseidonu až do pozdních hodin. Naším první lokalitou byl Krokodýl. Lokalitu Krokodýl najdete na skalnatém pobřeží přírodní rezervace Arkutino, kousek za vilou Perla. Jde o mělkou lagunu, oddělenou od otevřeného moře skalnatým ostrůvkem zvaným Krokodýl (protože má tvar krokodýla plovoucího na hladině). Po sestupu do větší hloubky se ocitnete v krásném světě ticha. Proplouváte mezi skalami obrostlými slávkami, ve kterých si našli úkryt mořští koníci, jehly a malé rybky. Hlouběji narazíte i na velké kraby, kteří svými rozevřenými klepety budí patřičný respekt, dále jsou tu platýzi, rejnoci a při troše štěstí můžete potkat i neškodného vás během ponoru doprovází množství všudypřítomných velkých medúz černomořského žraloka. Tady se konají i seznamovací ponory pro nepotápěje. Je to bezva lokalita na rozpotápění. Přístup je trochu obtížný, ale není to tak hrozné. Přístup k vodě je řešen příkrými betonovými schody, které končí asi 1,5 metru nad mořem. Lokalita je to pěkná, zvlášť na druhé straně Krokodýla, kde se dá terasovitě sestupovat do 20 metrů a pak pokračovat po písčitém dně dál. Je tam spousta krabů a malých ropušniček. Stejně jako na všech ostatních ponorech tady, vás během ponoru doprovází množství všudypřítomných velkých medúz a kolem vás jsou kolonie rapanů a slávek. Na této lokalitě jsou díky častým návštěvám potápěčů ryby nebojácné, zvědavé
a přátelské. Jakmile se ponoříte před Krokodýlem, v hloubce okolo 8 metrů, kolem vás se začnou hemžit hejna různých rybek, které od vás čekají na nějaký pamlsek. Třeba v podobě rapanů. Tak jsme je i my nezklamali a krmili je i z ruky. Stačilo jen nastavit dlaň a dívat se. Byl to krásný a nepopsatelný zážitek. RAPANI Rapani jsou všem dobře známí mořští plži, jejichž ulita byla častým suvenýrem dovezeným z Bulharska a dodnes zdobí zaprášenou poličku nejedné české domácnosti. Historie i současnost výskytu těchto plžů v Černém moři je celkem zajímavá. Nejsou původními obyvateli tohoto moře, ale byli sem zavlečeni ruskou flotilou v období 2. světové války, a to až z vod, omývajících břehy Japonska. Bohužel, v současné době jsou přemnoženi a představují ekologickou časovanou bombu. Živí se totiž slávkami jedlými, jejichž počet v důsledku toho klesá. Jak známo, každá slávka přefiltruje za den okolo 1m 3, takže s úbytkem slávek hrozí prudké zhoršení kvality vody a porušení rovnováhy celého ekosystému. Rapani jsou však také naštěstí velmi žádané zboží, a to nejen ve své domovině - Japonsku, kde představují labužnickou pochoutku. Pro řadu místních potápěčských vlků je lov rapanů hlavním zdrojem příjmů v období mimo hlavní sezónu. Lov rapanů je, přestože se vlastně jedná o škůdce, licencován. My jsme si na rapanech pochutnávali jak v místních restauracích, tak i u Todora (vlastní licenci) na jeho základně. Prádelní hrnec plný uvařených plžů Todor vždycky vysypal na dřevěný stůl, který toho rozhodně hodně pamatuje. Mezerami mezi jednotlivými prkny vytekla horká voda (doporučuje se před tím vyndat svoje nohy z pod stolu...) a jídlo bylo hotové. Plže je třeba vyjmout, oddělit vnitřnosti, posolit a sníst. LEN NOS, se nachází Pirátská zátoka, kam za časů dávno minulých piráti zaháněli obchodní plachetnice. Bohužel, taktika jejich boje příliš k zachování vraků pro potápění nepřispěla. Piráti lodě při útoku zapalovali, a tak se zde dají najít už pouze kovové spojovací části, pocházející z těchto bývalých lodí (nejčastěji zbytky nýtů, apod.). MASLEN NOS Název Maslen Nos (Zechtin burun) je údajně v překladu Olejový útes (nos = útes, výběžek). Název vznikl podle toho, že námořníci za silných bouří vhazovali do moře soudky s olejem. Množství vhozeného a rozlitého oleje na mořské hladině dokázalo změnit strukturu vln a tím i jejich sílu, která loď hnala přímo na skaliska. A prý to opravdu fungovalo. Podobnou pověst jsem už ale Další pohodovou lokalitou, která se nachází nedaleko od Krokodýla, je zátoka Mirius. Ze dna vystupují malé skály, mezi nimi na dně září světlý písek, řasy, rapani, krabi, ryby, a to vše v hloubce, která opět nepřesáhla 20 metrů. Ale hlavně ta krásná samota... V této zátoce, u skály Palurja, je doslova překrabováno, což je nejvíce vidět při nočním ponoru. Nedaleko této lokality, za výběžkem MASvysoký skalnatý výběžek, který se stal v minulosti osudným již mnoha lodím slyšel i při potápění v jiných mořích. Tak na ní asi něco bude. Typickým pro tuto lokalitu je vysoký skalnatý výběžek, který se stal v minulosti osudným již mnoha lodím, plujícím v době zimních bouří v jeho blízkosti. V prosinci roku 1898 zde ztroskotala loď Aglaj Valianu, v lednu 1901 ruský parník Cisarovna. Možná to bude tím, že nevezly dostatek olivového oleje. Podél moře lze na skalách spatřit jeskyně, ve kterých do roku 1932 žili i tuleni mniši, které buď vybila armáda nebo se přestěhovali do klidnějších vod. Na skalnatém výběžku, nad útesy čnící i 50 metrů nad mořem, stojí dnes maják a oblast okolo něj slouží jako vojenská základna. VARVARA Kousek dál od Primorska, směrem na jih, leží lokalita Varvara. Nachází se sice nedaleko hranic s Tureckem, nicméně na břehu máte pocit, že jste se ocitli někde na pobřeží Irska. Skalnaté pobřeží, strmé srázy k moři, skály pokračující v moři s celou řadou malých kaňonů a jeskyněk v maximální hloubce 14 metrů. Místo, kde bych si dokázal představit i žít. Jde o pěknou členitou lokalitu, takové malé podmořské skalní městečko, kterým proplouváte jeskyněmi a údolíčky mezi skalkami. V jeskyních jsme našli dělové koule různých velikostí. Ponor klasicky doprovázeli všudypřítomné květáky medúzy. MIRIUS 92
BULHARSKO KITEN (URDUVIZA) Na jih od Primorska leží nevelký, antický přístav starého města Tonzu, přístav Kiten. Kiten je celkem zajímavou potápěčskou lokalitou především z historického hlediska. Přímo v oblasti přístavu se nachází několik posledních zbytků středověkých a dokonce i antických vraků. Většinou se jedná už jen o dřevěné zbytky, střepy amfor, nádobí apod. Jako téměř vždy záleží trochu na štěstí, kolik toho moře přemístěním písku právě odhalí. Poblíž Kitenu se nalézá v malé hloubce celkem 8 vraků lodí. Našli jsme tu něco z nákladu lodi, něco kovových částí lodi, část amfory a keramický talíř. Vše jsme ale moři nechali pro další návštěvníky a jen se na okamžik svým nálezem dotekem a pohledem spojili s jeho dávnou minulostí. V Kitenu stojí celkem za návštěvu místní muzeum podvodní archeologie. Dají se tu vidět zachovalé vykopávky z lokalit, kde se člověk ještě před chvílí potápěl, i výsledky americké expedice, která zkoumala vrak, jehož zbytky jsme před chvílí viděli na vlastní oči. v oblasti přístavu se nachází několik posledních zbytků středověkých a dokonce i antických vraků. Pozn. Todor má v ofisu své vlastní muzeum, které také stojí za shlédnutí: kly od mamutů, dělové koule všech velikostí, dělo, kotvy, sošky, amforky, mosazné talíře, měděné mince, knoflíky a další poklady. 91
MYS KORAKEA (Korakja) Nejhezčí ponor z našeho pobytu jsme si nechali na konec. Jeli jsme se lodí potápět na vrak parníku Jacques Fressinet, který ztroskotal nedaleko mysu Korakea. Z této dávali dno. Všude bylo mnoho kovových součástí lodi, pokrytých velkou vrstvou slávek. Pod vrakem i pod kameny našli své útočiště krabi, kterým se právě v tomto období mění krunýř a jsou pro ostatní obyvatele moře snadným úlovkem. Viděli jsme ryby, které si zrovna vybrali jednoho z krabů, který včas nenašel svůj úkryt. Ryby dělali nájezdy na jeho slabý krunýř a neustále ho okusovali. Pokud se krab včas neschoval před rybími vetřelci, asi už je dneska nebožtík. Viděli jsme i rejnoka, který si nás připlul prohlédnout a zase rychle odplaval. Náš parník neměl (bohužel pro nás potápěče) klid ani na dně moře. Po 2. světové válce lodi se prý zachránila celá posádka. Protože právě začínalo zimní období, zachráněnou posádku ubytovali místní lidé v budově zdejší školy v Primorsku a celou zimu jim tam nosili jídlo a oblečení. Všude bylo mnoho kovových součástí lodi, pokrytých velkou vrstvou slávek. i parní stroj. Ve střední části lodi jsou dobře viditelné části paluby s fragmentem stožáru o průměru 0,7 metru. Záď lodi je v hloubce 7 metrů a příď okolo 20 metrů. Délka lodi byla 110 metrů. Na povrchu vraku je vidět několik okének a najít lze i šamotové cihly z kotlů, kde každá z cihel nese jméno Jacques Fressinet. Veškeré části z lodi jsou pokryty vrstvou slávek. Z trupu parníku je nyní hromada kovových částí, z jejichž velikostí a množství je patrné, o jak velkou loď se jednalo. To naznačuje i velikost lodního šroubu, který se nám ve změti železného šrotu podařilo najít. Kdo by ho chtěl tento třímetrový skvost vidět pod hladinou, měl by si pospíšit. Místní potápěči uvažují o jeho vylovení a umístění do muzea. Části vraku jsme nacházeli i v hloubce 20 27 m. Výstup na hladinu probíhal u asi 50 m vzdána něm testovala bulharská armáda užití trhavin pod vodou a dokonala tak zkázu této lodi. Dobře zachované jsou tři parní kotle, o průměru kolem 4 metrů a také chladiče Jacques Fressinet byl postaven ve Francii v roce 1914. Potopil se 15. 2. roku 1929. Výtlak měl 5000 tun. Vypráví se, že loď ztratila v mlze kurz a narazila na pobřežní skaliska. Loď v době ztroskotání plula pod bulharskou vlajkou. Vrak lodi leží poblíž břehu, cca. 50 metrů. Po sestupu po kotevním lanu do 24 m jsme za viditelnosti okolo 7 m postupně prohleleného reefu, zajímavě členitého, se spoustou slávek a krabů. Potápěli jsme se z plachetnice Svatá Marie, která je k pronájmu v přístavu Kiten. Tuto plavbu na Svaté Marii nám domluvil Todor poté, co vlny na moři byly přeci jenom na jeho 6,5 metrový člun velké. Nám se už příliš krátil čas do odletu, takže nebylo možno ponor přeložit na některý z dalších dnů. Majitel a stavitel plachetnice kapitán Dobri Dimitrov mimo to, že vypadá jako pravý mořský vlk, je i významným výrobcem chladných zbraní. Můžete si u něj objednat pirátské tesáky nebo repliku meče cara Kalojana zvaného Joanika, vítěze bitvy u Varny 1201. Joanik byl významným bulharským válečníkem, který zpět dobyl ztracená bulharská území v Byzantské říši a roku 1204 získal od papeže titul krále (cara). Cestou zpět nám posádka kromě vlastního oběda (čerstvých ryb a speciálních brambor se šopským salátem) uvařila i slávky jedlé, které nám Todor na konci ponoru nasbíral. Slunce nám hřálo do zad, vítr foukal do plachet tak akorát a vůbec to byl takový ten hezký den, na který se nezapomíná a kdy člověka napadne, jestli způsob života, který žije v Čechách, je ten pravý ořechový. 90
BULHARSKO 89 DOJMY Během našich ponorů se viditelnost pohybovala většinou v rozmezí 5 8 m., což na moře není mnoho. Bylo to způsobeno především nezvykle horkým létem, voda oproti jiným rokům nadměrně kvetla. Teplota vody byla do 8 metrů okolo 27 29 C, a i ve 30 metrech neklesala pod 25 C, což oproti relativně nízké viditelnosti bylo příjemné. Teplotou to připomínalo spíše potápění v tropickém moři. Potkali jsme zde i další české potápěče, kteří se oblékali do 3 mm mokrého šortu, což je na začátek září v Bulharsku nezvyklé. Že by se skutečně začalo projevovat globální oteplování? Jednou ze zajímavostí Černého moře je nižší koncentrace soli, než na jakou je člověk v moři zvyklý. To samozřejmě ovlivňuje hmotnost zátěže, nutné pro správné vyvážení, která se tak přibližuje hmotnosti, kterou člověk používá ve sladké vodě. Ale největším překvapením pro mě bylo, že voda Černého moře vůbec nepálil do očí. Výše uvedené lokality jsou vlastně poměrně vhodné i pro začátečníky. Jak už jsem ale zmínil v úvodu, ocenit je mohou i potápěči, kteří už mají něco za sebou, ale kteří už jsou přesyceni potápěčským průmyslem, panujícím na světoznámých lokalitách. Na své si přijdou i potápěči fotografové, kteří tu mají na své podvodní pokusy a záběry klid. PROČ JET DO BULHARSKA? Důvodů, proč navštívit Bulharsko, je však určitě více. Panují zde relativně nízké ceny, podobné těm našim, některé zboží je dokonce levnější. Nicméně i zde se prý obchodníci snaží každoročně ceny každoročně o několik procent upravit, samozřejmě směrem nahoru. Dalším důvodem je možnost získat relativně levnou letenku, a to přímým letem z Prahy až na Černomořské pobřeží (do Burgasu začala z Prahy létat mj. nízkonákladová letecká společnost Skyeurope, u které nás vyšla letenka na cca. 3000,- Kč včetně všech tax a poplatků). Konkrétně městečko Primorsko je taková poločeské kolonie. Proč zrovna česká? Právě zde se nejčastěji potkáte se svými krajany. Nápisy a jídelní lístky v češtině jsou zde běžným jevem, existuje tu dokonce i České informační centrum. Na sever a na jih Primorska leží dvě dlouhé pláže. Většina novějších hotelů leží u severní pláže, kde také probíhá další intenzivní výstavba. Jižní pláž se z Primorska táhne až ke Kitenu. Na úplném konci severní pláže leží opuštěný bílý hotel Perla, bývalá rezidence Todora Živkova. Samostatnou kapitolou je skvělá bulharská kuchyně. Spousty vynikajících salátů, ryb, upravených na různé způsoby apod. Za ochutnání rozhodně stojí plněná paprika čůška bjůrek. Jedná se o grilovaný paprikový lusk, naplněný jakousi nádivkou, jejímž základem je sýr (tipuji, že balkánský), to celé je obalené v trojobalu a osmažené. Je to jedno z bulharských národních jídel a fakt je to mňamka. Za zmínku rozhodně stojí místní verze dršťkové polívky, která je bílá, mírně nakyslá a většinou zachutná až tak napodruhé. Ale celkem jsem si jí oblíbil.
89
BULHARSKO vidět: antické olověné kotvy, středověké kotvy, amfory, keramiku, zbraně, vše pocházející od doby bronzové až po 20. století. U mysu Kaliakra a na jih od Burgasu v srpnu 1791 ruský kontraadmirál Fjodor Fjodorovič Ušakov úplně zničil silnou tureckou flotilu, doplněnou eskadrami z Alžíru, Tunisu a Maroka pod vedením kapadunpaši (admirál) Saida Aliho. Z této bitvy potopené lodě jsou po celé délce bulharského pobřeží. Jsou to vojenské plachetní lodě z 18. století. Vraky z pozdější doby je možno vidět před Achtopolem, v okolí Primorska, severně od Sozopolu, u Černého mysu (bulharská Šumni, turecká Gairet a ruská Kolchida). Před Varnou je vrak ruské ponorky z 2. světové války a v její blízkosti vrak lodi, kterou potopila. Každý potápěč s objevovatelským duchem, milovník tajemna, neznáma a dobrodružství si zde určitě přijde na své. Velká část jídel obsahuje koření čubrica, které mu dává charakteristickou chuť. Dobré jídlo lze zapít jedním z místních piv. Jako nejchutnější nám přišla Zagorka, která nám připomínala Čechy nejen svojí chutí. (K pivu se zde občas přikusují, no spíše žužlají, malé sušené rybky nebo sušené masové plátky). Zkusili jsme samozřejmě i bulharská vína, ale narozdíl od piva, kde nás chuť mile překvapila, nás místní vína poměrně zklamala. Jako tvrdý alkohol se tu nejvíce pije rakije, ale protože tvrdý alkohol moc s Vaškem nepijeme, tak si její kvalitu hodnotit netroufáme. bitvy poslaly ke dnu bezpočet lodí. Při potápění v místech, která byla velice nebezpečná (podvodní útesy), nebo v zátokách používaných jako přístavy, není náhodné V Bulharsku jsme strávili 7 dní, a to je na potápěčské možnosti, které zde pobřeží Černého moře nabízí, opravdu málo. I další vraky lodí, které jsme nestihli navštívit, lákají ke své návštěvě. V Burgaském zálivu najdete dva známé a navštěvované a zachovalé vraky: Mopang a Rodina. Mopang, postavený roku 1919, měl 102 metrů dlouhý trup a explodoval roku 1921 najetím na minu. Leží v hloubce 50 metrů. Rodina měla trup dokonce 120 metrů dlouhý a byla potopena v roce 1941. Najdete ji v hloubce 40 metrů. Dalším vrakem 40 km od Sozopolu je Sefak. Vrak leží v hloubce od 9 do 14 metrů, cca. 300 metrů od břehu. Loď byla DALŠÍ VRAKY 87 V předešlých tisíciletích se na březích Černého moře objevovaly a zanikaly státy a národy, rozkvétaly civilizace a kultury, které za sebou zanechaly bezpočet památek a stop (Trácká civilizace, Milétská civilizace, kolonizace perská a athénská). Po novém letopočtu: kolonizace římská, Byzancie, Osmanská říše. Surový charakter Černého moře a mořské
bombardována v roce 1941. Při bombardování nebyl na štěstí nikdo na lodi. Loď plula z Istanbulu naložena stavebním a sanitárním materiálem. V důsledku výbuchu Každý potápěč s objevovatelským duchem, milovník tajemna, neznáma a dobrodružství si zde určitě přijde na své. a následného zničení obsahu lodi, kde byl mimo jiné i cement, je část nákladu zalita v betonu. Ještě nedávno se kolem vraku daly nalézt olověné a porcelánové figurky, které byly také součástí nákladu. Dalším zachovalým vrakem je Christina (vrak 1). Najdeme ho 12 námořních mil od mysu Kaliakra. Jde o vrak lodi, nalezený a poprvé probádaný Bulharským Christina Institutem Oceánologie v červnu 2004. Institut bulharské podvodní archeologie uspořádal za vrakem výpravu již v roce 1991, kde vítr a vysoké vlny a nepříznivé počasí ukončilo záhy tuto výpravu. Proto v roce 2004 se výprava vrátila znovu prozkoumat tento vrak s pomocí echosondy a sonaru a GPS. Jedná se o typický parník s vysokým dvojitým komínem, postavený na počátku 20. století. Vrak je ve slušném a zachovalém technickém stavu, včetně kotvy a vybavení. Na pravém boku je stále čitelný nápis název lodi: CHRISTINA. Kromě stavebního materiálu se ve vraku našlo: zvon vysoký 20 cm se stále čitelným nápisem & Son Ltd, Liverpool, No 23830., dalekohled vyrobený v Liverpoolu, zrcadlo, světlo, naftová lampička, kom- pas, kotva, telegraf, vyrobený J. Sewillem z Velké Británie v letech 1875-1895, aj. Po vědecké výpravě došli vědci k závěru, že jde o loď vybudovanou roku 1912 firmou Nuscke & Co. ve Štětíně na žádost Ragnara Nilssona z Wismaru (Niemcy). Loď, spuštěná pod jménem Harald měla výtlak 632 tun, délku: 191,5 stop a šířku 30,1 stop. Mohla dosáhnout rychlosti 8,5 námořních uzlů. V roce 1929 byla loď prodána Karlowi Grammerstorfowi z Kielu (Niemcy) a přejmenována na Clare Grammerstorf. Roku 1939 loď odkoupil Arthur Sommer (Joh. Ick) z Hamburgu a nově pojmenoval Ottilie. Roku 1947 byla loď předána řecké vládě a změnila své jméno na Ioannina. Roku 1948 nový majitel lodi, firma Atlantis SS. Co. z Patras v Řecku, ukončila kolotoč změn a pojmenovávání lodi a pojmenovala ji na Georgios R.. Od roku 1954 se stala loď vlastnictvím firmy Atlantis Mercantile & Shipping Co (Chr. M. Sarlis & Co), Patras v Řecku. Firma loď přejmenovala na její první jméno: Christina. Od roku 1962 se vlastníkem lodi stala firma M. Mariolis & Co, rovněž z města Patras v Řecku. Dne 14. března 1962 loď při velké bouři ztroskotala 12 mil od Przylądka Kaliakra. Loď plula z Galatz do Rimini s transportem duży ładunek drewna. Informace o těchto expedicích do hlubin za vraky pochází z Register of Merchant Ships Completed in 1912 od W. A. Schella. Dalším lákadlem jsou vraky ponorky ruských ponorek, typu ST. Ta kratší, o délce 24 metrů, torpédovala minolovku Karol, ale sama byla zasažena torpédem z letadla. Druhá je delší, měří 33 metrů. 86
BULHARSKO 85 MEZI DALŠÍ VRAKY ČERNÉHO MOŘE PATŘÍ: Německá torpédová loď z 2. světové války Německá loď, vyrobená v roce 1947 Nákladní loď Kostas Tanker Pelesh U Černého mysu leží další tři vraky: bulharská Šumni, turecká Gairet a ruská Kolchida. MOŘSKÁ REZERVACE A MYS KALIAKRA V roce 2001 provedl tým specialistů z Bulharského Institutu Oceánologie další z průzkumů mořského dna ve vzdálenosti 12 mil od břehu s názvem Relief 4000. Sonar pomocí radiového systému zmapoval BRAS (angl. Radio Positioning System RPS) reliéf dna moře. Výsledkem práce tohoto systému bylo skenování reliéfu do mapy v poměru 1 : 50 000. Takto byly odhaleny další čtyři nové vraky. První vrak, o délce 64 metrů, leží v hloubce 78 metrů. Zřejmě jde o parník postavený ve 20. století pro převoz zboží. Jde o výše jmenovanou loď Christina. Druhý vrak, dlouhý 84 metrů, leží v hloubce 59 metrů. Jde zřejmě o typ ponorky L (Leninec), postavený v době 2. světové války. Třetí vrak, o délce 60 metrů, je zřejmě rovněž ponorka z období 2. světové války, typu SHT (Ščuka). Leží na dně v normální pozici v hloubce 60 metrů. Čtvrtý vrak, ležící v hloubce 63 metrů, je dlouhý 22 metrů. Žádná ze zachovalých částí lodi nepřesahuje výšku 3 metrů. Asi 50 km nad Varnou jsou čtyři potápěčské lokality s jeskyněmi vhodné pro milovníky jeskynního potápění. Na tyto a některé další lokality nám pro tentokrát nezbyl čas. Nicméně už teď vím, že se do Bulharska vrátím, a že si s sebou určitě přibalím potápěčský cajk, takže o nich třeba někdy příště. PODMÍNKY K POTÁPĚNÍ Bulharsko jsme navštívili začátkem září, nicméně nejlepší dobou pro potápěče je období mimo hlavní turistickou sezónu, v jarních, podzimních a zimních měsících. Díky nižším teplotám je v tomto období ideální viditelnost a v této době i větší výskyt ryb, při pobřeží táhnou hejna tuňáků (až 50 cm dlou-
Záruka příjemného klima UVEX patří mezi 100 nejprogresivnějších firem v inovacích UVEX Safety CZ, k.s., Na Jamách 394, 516 01 Rychnov nad Kněžnou e-mail: info@uvex.cz, tel.: +420 494 531 331, fax: +420 494 533 395 www.uvex-safety.cz 84
BULHARSKO hých) a mořských vlků. Teplota vody v podzimním období prý ještě neklesá pod 16 C, dá se tedy potápět i v polosuchém obleku. Dalšími měsíci nejvhodnějšími pro potápění jsou od března do května, kdy viditelnost je opět vysoká, nicméně teplota vody dosahuje v tomto období maximálně 10 C, suchý oblek je prakticky nutností. V tomto období lze pozorovat hejna sleďů (až 40 cm velkých), kambalu velkou apod. Nicméně potápění je velmi dobré i v hlavní sezóně, což nejvíc ocení zadaní potápěči, kteří chtějí (nebo musí) jezdit na dovolenou s rodinou. Manželka s dětmi může trávit dovolenou na pláži nebo šopováním a domluví se i česky. ponor. V ceně je nafoukaná flaška, závaží a doprava na lokalitu. Cajk je lepší si dovézt svůj. S výjimkou ponoru na vrak parníku JAQUES FRESINE jsme všechny ponory uskutečnili ze břehu. Nejbližší barokomora je v Burgasu (okresní nemocnice), použití je placené. Před cestou doporučuji navštívit webové stránky poseidonet.cz. POTÁPĚČSKÝ SERVIS seznamovací ponor-discovery diving: 20 plnění lahví novým kompresorem Trident: 1 litr vzduchu 0,25 půjčování lahví 10, 12, 15, 18 litrů s universálními ventily DIN: 2,5 / den FAUNA Všudypřítomné jsou slávky jedlé (midi), mořští krabi, koníci, jehly, dravé mušle rapana a medúzy. Hlavně v jarních měsících se často setkáváme ve větších hloubkách s platýzy (kalkan), rejnoky ostnitými, žraloky černomořskými, ropušnicemi, hlaváči,aj. Žijí tu i tři druhy delfínů a jeden z velmi oblíbených vodních savců tuleň mnich. PONORY A CENY 83 Ceny potápění jsou zatím relativně nízké, s Todorem se dají domluvit okolo 200,- Kč/
zapůjčení žaketu: 2,5 / den sautomatiky (vyvážený I. stupeň): 2,5 za den komplet ABC maska, ploutve, šnorchl: 2,5 / den Pro výjezdy do různých lokalit používáme 6,5 m laminátovou loď s přívěsným motorem, vybavenou echolotem, GPS a kyslíkovou soupravou. Klasický polodenní výjezd s možností opakovaného ponoru stojí 10 (láhev a závaží v ceně). K dispozici je 15 kompletů pro potápěče. Ke službám základny patří také zajištění ubytování jak pro potápěče tak pro individuální turisty. Ubytování je v soukromí na velmi dobré úrovni ve dvou, tří a čtyřlůžkových pokojích. Cena se pohybuje podle sezóny a kategorie od 5 do 9 za lůžko. Od r. 2000 funguje v Primorsku i České informační centrum. Pozn. Ceny platné pro rok 2007 Plocha: 413 488 km (je větší než Německo) Největší délka: 1 130 km (Burgas kavkazské pobřeží) Největší šířka: 613 km Průměrná hloubka: 1 650 m, do 8, místy až 35 km však nepřesahuje 50 m (při letoviscích moře klesá až od 600 m od pobřeží pod 10 m) Slanost: slabá (18 promile, v největších hloubkách 22 promile), dáno obrovskými přítoky sladkých řek (Dunaj, Dněpr, Dněstr...), soli K, Ca, Cl, Cr, bikarbonátní (příznivé pro lidský organismus) Průzračnost: do 16 20 m Teplota vody: od června do září průměrně 23 C Příliv, odliv: není patrný Fauna: na rozdíl od bohaté flory je chudší (v hloubkách vzniká rozkladem organických látek jedovatý sirovodík), 1 500 živých organismů, 180 druhů ryb, 60 druhů užitkových. Ve velkých hloubkách žijí delfíni i žraloci (k pobřeží se nikdy nepřibližují). Ostrovy: malé, počet 7 (z toho 4 proti Sozopolu) Zálivy: dva velké Varenský a Burgaský Pobřeží: reliéf pestrý, střídají se ploché břehy, kolmé skalisté stěny, zelený a lesní porost, miniaturní zálivy, masy balvanů CHARAKTERISTIKA ČERNÉHO MOŘE 82
BULHARSKO 81.HISTORIE ČERNÉHO MOŘE Od 6. století př. n. l. bylo černomořské pobřeží zasaženo řeckou kolonizací. Kaliakra se jmenovala Tirizis, Balčik byl Dionýsopolis, Varna byla Odéssos, Nesebr byl Mesembria, Pomorie bylo Anchialos, Sozopol byl Apollónií a Achtopol Agathopolisem. Některé řecké osady vznikly přímo na místech bývalých thráckých sídel. Už první bulharský stát vznikl před 1840 lety na březích Černého moře. Zikmund Lucemburský utíkal po křižácké výpravě přes Černé moře po útoku Bayezida roku 1396 u dnešní Nikopole. Přes Černé moře měla přijet pomoc Benátčanů Vladislavovi III. v roce 1444. Ve Varně, Bulhary nazývaný český a polský král Varněnčik, padl. V roce 1853 na obranu celistvosti osmanské říše, proti Rusku v tzv. krymské válce vystoupily Velká Británie a Francie a vyslaly na Černé moře svá vojska. Na přelomu května a června 1854 se vylodila ve Varně, zahnala Rusy a válku přenesla na Krym. V roce 1856 muselo Rusko přistoupit na neutralizaci Černého moře. V roce 1997 William Ryan a Walter Pitman z Columbia University larda a skupiny potápěčů a vědců Institutu oceánologie ve Varně v srpnu 2002 skončila úspěšně odhalila jeden z nejstarších a nejlépe zachovaných dřevěných korábů, který byl kdy objeven. Loď převážela dávnověké zboží v amforách a mnoho dalších předmětů. Jedna z nejdůležitějších událostí, která se stala na konci 2. světové války na bulharském černomořském pobřeží, je vlastní potopení německé flotily, když nemohla opustit Černé moře přes Bospor, obsazený spojeneckými vojsky. V té době součástí německé flotily bylo i několik italských, chorvatských a maďarských vojenských lodí. Začátkem roku 1944 jejich celkový počet dosáhl 350, část z nich (101) je potopena a opuštěna svými posádkami na severním bulharském pobřeží spolu se čtyřmi sovětskými ponorkami 2. světové války, které byly utopeny při účasti v mořských bitvách. To vše představuje úžasný objekt zájmů některých potápěčů. Toto intenzívní a dramatické historické období nám zanechalo dědictví mnohačetných podvodních archeologických objektů kanám zanechalo dědictví mnohačetných podvodních archeologických objektů objevili důkazy, že kolem roku 5600 př.n.l. zasáhla okolí Černého moře obrovská potopa způsobená tím, že do černomořského bazénu vtrhlo Bosporem Středozemní moře. Nálezy ukazují, že osídlení těchto míst trvá již více než 7000 let. Vedla tudy nejstarší plavební cesta v lidské historii a dokonce se datuje ještě před Velkou potopu a Noemovu archu, minulost Thráků, dobu římskou i řeckou a vytvoření bulharského státu. Poslední podvodní expedice v oblasti severního bulharského černomořského pobřeží, prováděná týmem profesora Bal-
menných i kovových kotev, zbraní, amfor, jedinečných architektonických památek, uměleckých předmětů, zatopených přístavišť a lodí, z nichž některé teprve čekají na své objevitele. Jméno Černé moře (zpočátku Pontos Černé moře stále láká objevitele a vědce Axeinos, nepohostinné moře, později přejmenované na Pontos Euxeinos, pohostinné moře) bylo vytvořeno starověkými řeckými navigátory, pro neobvyklé temné barvy vod (oproti sousednímu Středozemnímu moři). Viditelnost v Černém moři je v průměru přibližně 5 metrů, ale můžete tu zažít viditelnost i přes 20 metrů, podobně jako ve Středozemním moři. Teorie, jak dlouho se voda Černého moře naplňovala je od 60 dnů, přes roky až několik staletí. Co Černé moře všechno skrývá a jaká je jeho historie, to stále v 211. století nevíme. Protože Černé moře stále láká objevitele a vědce, byl do nového průzkumu mořského dna zapojen i v létě letošního roku i robot. Nový podvodní robot konstruktéra Jona Coxe, se jménem Doerri. Doerri vznikl na americké University of Delaware a stal se novým členem mezinárodní expedice Aegean & Black Sea 2007. Přes dva metry dlouhý a 109 kilogramů těžký Doerri patří do kategorie dálkově řízených podvodních vozidel, neboli AUV. Jeho mise potrvají až 14 hodin a budou se odehrávat v hloubce kolem 200 metrů pod hladinou moře. Během nich bude Doerri pomocí svých senzorů sledovat slanost, teplotu a obsah kyslíku mořské vody. Mořské dno bude mapovat sonarový systém robota. Začít má poblíž ukrajinského přístavu Sevastopol. Vědci podle zprávy z University of Delaware doufají, že informace o profilu dna, které jim Doerri přinese, povedou k objevům dosud skrytých starověkých lodních vraků. Sledování parametrů mořské vody by také mohlo přinést zásadní informace o rozpouštění kyslíku nebo o dynamice vln, které formují mořské dno. 80