Dumelang, sanibonani, absheni, nda, ralotsha, thobela, more... tak to jsou jedny z pozdravů, které můžete slyšet v naší škole. Ale abych nenarušila tradici, tak i dnes začínám změnami, které se u nás udály. Největší změnou pro mě byl odchod otce Petera do Lesotha, což mě skutečně mrzelo, zůstala mi po něm jen čepice a lepší angličtina, nicméně mi minulý týden napsal dopis, v němž si stěžoval na našeho pana prezidenta a Lisabonskou smlouvu. Musím uznat, že pan prezident je úspěšnější než naši fotbalisté přeci jen se o nás ví i na samém jihu Afriky. Před čtyřmi týdny jsme měli setkání škol z okolí. Naše neoficiální škola byla pozvána poprvé. Děti mohly předvést tance, vytvořit výtvarná díla a zahrát si turnaj v různých sportech. Naše děti vyrobily talíře z papíru a nacvičily Zulu tance. Holky trénovaly netball, kluci moc netrénovali, ale chystali se na fotbal. Sestry dětem koupily dresy trošku mi jich bylo líto, když se večer zase oblékaly do svých ušmudlaných oblečků. Holkám se navzdory vydatnému tréninku moc nevedlo, nakonec ale v kategorii do 15 ti let vyhrály stříbro. Překvapením dne však byli kluci. Ačkoliv jsme v přátelských utkáních do té doby vše prohrávali, dostali jsme se až do finále. My jsme do zápasu poslali malé špunty, záhadou mi však bylo, že jejich soupeři byli v průměru o jednu hlavu vyšší. Jednou jsem se dokonce dohadovala s učiteli z Michael Rua školy, kterou provozují salesiáni nedaleko od nás. Jejich hráči v kategorii do 15 ti let vypadali přinejmenším na 17. Dětem jsme ale řekli, že my podvádět nebudeme. Finále jsme prohráli, při vyhlašování však vyšlo najevo, že v utkání dali naši soupeři do brány brankáře ze starší kategorie, a tak jsme zlato získali my. Skvělá lekce etiky a hlavně nádherná tečka za dlouhým dnem. Na příští rok jsme s učitelem Mandlou začali trénovat také baseball. Děti už však stihly zlomit dřevěnou baseballovou pálku o hlavu jednoho z kamarádů, takže teď máme malou plastovou na kriket. No uvidíme, jestli s tím něco natrénujeme, já už ale do dřevěné rozhodně nejdu.
Na závěr bych Vám ještě ráda napsala něco o vzniku naší školy. Někdy zhruba před 9 ti lety připravovaly sestry volnočasové aktivity pro děti z Fine Town a překvapilo je, že mnoho z nich přichází v době školní výuky. Vyšly tedy dopoledne do ulic a odchytávaly je. V JAR je školní výuka povinná, spousta dětí je ale z různých důvodů ze školy vyhozena a více se o ně nikdo nezajímá. Sestry tedy začaly tyto děti učit a snažily se pozvednout jejich celkový stav, tak aby se mohly vrátit do školy. Z původní jedné třídy se neoficiální škola postupně rozrostla až na 7 tříd, což je počet ročníku na běžné základní škole. Sedm ročníku zde funguje druhým rokem a sestry loni zaznamenaly jeden z velkých úspěchu, prvního maturujícího absolventa jejich školy. Nyní se staví nové budovy školy, kde jsou mimo jiné také prostory pro učňovské středisko, jež by mělo sloužit dětem, které se nepodaří umístit do středních škol. Celý projekt je postaven na základě šetrného přístupu k přírodě, což je v širokém okolí něčím naprosto novým. Nová budova školy vypadá moc pěkně, každá třída bude mít své políčko, kde si bude pěstovat vlastní zeleninu. Už nyní máme ve škole zahrádku, kde se pěstuje bio zelenina, tu pak děti jednou týdně dostávají k obědu. No ale hlavně budou mít příští rok děti skutečnou jídelnu, skutečné třídy, tělocvičnu, zahrádku, hřiště, místnost pro počítače a spoustu jiného. Sestry očekávají nápor nových žáků, jsou ale rozhodnuty zachovat si status školy pro ty nejpotřebnější a budou přijímat pouze děti, které z různých důvodů nedosáhnou na klasické vzdělání. A ještě bych chtěla na úplný závěr podotknout, že před týdnem ke mně šťastně dorazila návštěva z domova v podobě dvou salesiánů Járy a Járy, naší milé koordinátorky Jany a paní Ireny. A abych se neustále nechlubila tím, jak mě děti oslovují sestro, tak i našeho milého salesiána Jaroslava Mikeše, děti překřtily na sestru Jaroslavu. Tak to je ode mě pro měsíc říjen skutečné vše, jelikož se ale již blíží konec listopadu, tak můžete v brzku očekávat další zprávy. Vaše sestra Kateřina
Prostory nové školy. Tance u rodiny tradičního léčitele, myslím ze kmene wendu, ale vždy to popletu... Fotka s mojí oblíbenou žákyní z Mozambiku.
Naše děti tančí tance Zulu. To nejsou naše děti, tance jsou myslím kmene Khoza, ale nevím, vždy to popletu, v tomhle jsem takový průměrný Američan...
Vítězné mužstvo v kategorii do 11 ti let, sestry, já a nejmladší učitel Paelo. Část týmu do 11 ti let s brankářem.
Naše děti byly přeci jen trochu menší. A takhle jeli naši šampióni domů.