Soubor map Rozšíření autochtonních populací přimíšených a vtroušených druhů dřevin v porostech NPR Voděradské bučiny Autorský kolektiv Ing. Lukáš Bílek Ph.D, Doc. Ing. Jiří Remeš Ph.D, Mapa je výsledkem řešení výzkumného projektu QI102A085 - Optimalizace Charakteristika oblasti Národní přírodní rezervace Voděradské bučiny byla vyhlášená v roce 1955 (výnos MKŠ č.13.600/55) na výměře 658 ha. Hlavním účelem vyhlášení byla ochrana rozsáhlejšího areálu starých bukových porostů s původní vegetací, smíšených porostů s přirozenou druhovou skladbou a zajímavých geo-morfologických periglaciálních jevů počátku čtvrtohor. Nadmořská výška rezervace kolísá od 345 m do 501 m. Klimaticky lze zájmové území charakterizovat průměrným ročním úhrnem srážek 650 mm a průměrnou roční teplotou 7 C. Podloží tvoří říčanské hrubozrnné žuly s porfyrickou strukturou s vyrostlicemi ortoklasu, které jsou místně prostoupeny jemnozrnnou aplitickou žulou. Část území je překryta spraší a sprašovými hlínami (Ambrož 1942, AOPK 2000). Hospodářská činnost v minulosti se promítá do současného stavu lesních porostů v rezervaci. Současné druhové dřevinné složení lesních porostů je výrazně odlišné od předpokládaného přirozeného stavu. Odhad černokosteleckých lesů z konce 16. století popisuje zdejší lesy jako čisté dospělé vyrostlé dříví jedlové, smrkové, bukové i březové (Šrámek 1983). Pro umělou obnovu na Černokostelecku můžeme stanovit 2 důležité časové mezníky. Rok 1740, před nímž je umělá kultura téměř vyloučena a rok 1780, od něhož můžeme počítat se stále častějším umělým zalesňováním, které má již značný vliv na změnu druhové skladby (Pokorný 1958). Do roku 1840 1850 se uplatňuje výhradně sběr domácího osiva, nákup a dovoz osiva odjinud začíná ve větším množství po r. 1860. Na základě historických údajů (Šrámek, nepublikováno) byla v současných lesních porostech identifikovány místní původní dřeviny. Byla odvozena věková hranice, u které se předpokládá, že stromy a porosty tohoto věku a starší patří do genofondu místní původní populace. Tato hranice je stanovena (vztaženo k roku 2012) pro buk 107 let, smrk 157, jedle 107, borovice 157, habr 97 a olše 137. Rozsah využití mapy Péče o lesní ekosystémy ve zvláště chráněných územích musí vycházet z míry antropického ovlivnění a z toho vyplývající ekologické stability, druhového složení a porostní struktury. Lesní porosty Voděradských bučin jsou ve velké míře značně vzdálené svému přirozenému stavu, a proto jsou tu základním východiskem ochrany lesních ekosystémů přírodě blízké způsoby pěstování les. U porostů s víceméně zachovalou přirozenou druhovou skladbou je nutné v maximální míře využít přirozenou obnovu, pro kterou je třeba aktivně vytvářet příznivé podmínky. Přínos mapy pro uživatele Přínosem souboru map pro uživatele je usnadnění realizaci managementových opatření na území NPR Voděradské bučiny, a to zejména s cílem maximalizace využití potenciálu přirozené obnovy ve vhodných porostech s podílem autochtonních populací lesních dřevin. Dalším cílem je pak i ve vybraných porostech podpora těchto populací dřevin v rámci výchovy porostů. Použitá literatura Ambrož V. 1942: Periglaciální zjevy u Jevan. Zprávy geologického ústavu pro Čechy a Moravu, XVIII., (5): 219-230. AOPK 2000: Plán péče o zvláště chráněné území NPR Voděradské bučiny na období 2001-2010, Praha. Pokorný J. 1958: Počátky lesní kultury na Černokostelecku a původ používaného osiva v období 1790 1920. Sborník fakulty lesnické ČVUT 1, 21 44. Šrámek, O. Vývoj lesů na území státní přírodní rezervace Voděradské bučiny, nepublikováno. Šrámek O. 1983: SPR Voděradské bučiny I. a II.. Památky a příroda, 166-171 a 241-248.
buk lesní v
borovice lesní v
habr obecný v
jedle bělokorá v
olše lepkavá v
smrk ztepily v