Dyadické interakce psů v Brně-Černých Polích Bakalářská práce

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav morfologie, fyziologie a genetiky zvířat Dyadické interakce psů v Brně-Černých Polích Bakalářská práce Vedoucí práce: doc. Ing. Petr Řezáč, CSc. Vypracovala: Aneta Musilová Brno 2014

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem práci: Dyadické interakce psů v Brně-Černých Polích vypracovala samostatně a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s 47b zákona č. 111/1998 Sb.,o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědoma, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle 60 odst. 1 autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše. V Brně dne:.... podpis

ABSTRAKT Cílem bakalářské práce bylo studium interakcí psů v Brně-Černých Polích. Pozorování bylo prováděno především na místech s větší koncentrací psů. Ke hře nejčastěji vyzývalo štěně jiné štěně. Častěji si hráli jedinci opačného pohlaví a velcí psi. Způsob vedení měl vliv na výskyt hry. Všichni sledovaní psi se navzájem očichávali. Feny častěji očichávaly břicho než psi, zatímco psi častěji očichávali záď než feny. Z těchto výsledků vyplývá, že interakce mezi psy ovlivňuje řada faktorů. Klíčová slova: pes, chování, faktory ABSTRACT The bachelor study was focused on canine interactions in Brno Černá Pole. The observation was carried out in places with a higher concentration of dogs. Puppies played more frequently. Dogs played more frequently with the opposite sex. The occurrence of play was affected by the use of a leash. All dogs sniffed one another. The sniffing behavior was influenced by the sex of the dog. In conclusion, dog interactions were affected by many factors. Key words: dog, behavior, factors

OBSAH 1 ÚVOD... 6 2 CÍL PRÁCE... 8 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED... 9 3. 1 Vizuální signalizace... 9 3.2 Signalizace dominance... 10 3.3 Signalizace submisivity... 11 3.4 Vizuální signály při močení... 13 3.5 Signalizace hry... 13 4 MATERIÁL A METODY... 14 5 VÝSLEDKY... 15 5.1 Vliv vybraných faktorů na komunikaci mezi majiteli... 15 5.2 Vliv vybraných faktorů na zastavení psů před setkáním... 18 5.3 Vliv vybraných faktorů na první očichávané místo na těle druhého psa... 21 5.4 Vliv vybraných faktorů na výzvu ke hře... 26 5.5 Vliv vybraných faktorů na hru... 30 6 DISKUSE... 33 7 ZÁVĚR... 34 8 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY... 35 9 SEZNAM OBRÁZKŮ... 37

1 ÚVOD Pes je společníkem člověka již od těch dob, kdy začali spolu lovit, a lidé pochopili, že vzájemná spolupráce s předkem psa může být pro člověka užitečná. A proto si ochočili vlka a vzájemně si pomáhali. Vlci byli dobří stopaři, naháněli zvěř a lidé pomocí svých zbraní dokázali tato zvířata svými zbraněmi usmrtit, a s vlky se pak dělili o kořist. Toto partnerství a spolupráce vedla k tomu, že vlci, respektive psi se stali našimi dnes již ne pouze pomocníky, ale také společníky a v mnohém i dobrými přáteli. Inu jak se říká pes je nejlepší přítel člověka. V dnešní době se nám toto tvrzení snaží média a ne moc chytří lidé vyvrátit. Jinými slovy často slýcháváme o napadení člověka psem, zabití dítěte apod. Ovšem člověk si musí uvědomit, že pes je stále jen zvíře a jeho instinkty nelze zcela potlačit. Psi od té doby, co s našimi předky lovili zvěř po lesích, prodělali značný vývoj. Byla vyšlechtěna řada plemen s vlastnosti užitečnými pro tu kterou činnost s člověkem. Psi jsou využíváni jako pomocníci nevidomých spoluobčanů, jejichž život by jistě nebyl tak bohatý bez psího asistenta. Psi také zachraňují lidi ztracené v horách pod lavinou, kteří by bez nich byli ztraceni. Vyhledávají drogy na hranicích, a tím usnadňují i policejní práci. V neposlední řadě hlídají i naše obydlí a tím i náš klidný spánek. Psi jsou také užitečnými pomocníky při podněcování pohybové aktivity lidí. Vždyť procházky se psy mají snad samá pozitiva, pokud nebereme v úvahu sbírání exkrementů a překonávání nechutě v deštivém a mrazivém počasí jít se psem na procházku. Z takových pozitiv je potřeba hlavně zmínit zdravotní účinky takové pohybové aktivity. Pokud člověk nemá psa, může celý den sedět u televize a tloustnout, ale pokud ho vlastní musí provádět každodenní procházky, a někdy i třikrát denně. Ať chce nebo nechce musí se dojít nadýchat čerstvého vzduchu, rozhýbat pohybový aparát, rozproudit krev v žilách. A tady je potřeba poukázat na další pozitivum a to na socializaci. Tím není míněna jen socializace našeho psa, ale i jeho majitele. Seznamujeme se s ostatními pejskaři, a možná zvýšíme počty šťastně zamilovaných manželství v České republice. Bakalářská práce je zaměřena na vzájemné vztahy neboli interakce mezi psy. Jejich vzájemná komunikace se mnoho nezměnila od té doby, co pes byl ještě vlkem. Jak 6

všichni víme, psi neumí mluvit, a proto spolu komunikují právě pomocí postavení těla, uší, ocasu, očí, hlavy a pomocí pachových signálů. Také se dorozumívají akusticky vrčením, štěkáním, vytím. Dnes již svou smečku nemusí svolávat vytím, většinou nás v bytě i v domě spíše vyčmuchají. Pochopení vzájemných interakcí mezi psy na veřejných prostranstvích může přinést užitečné informace pro chovatele psů a usnadnit jim předvídání chování psů na společných procházkách a při jejich setkáních s jinými psy. 7

2 CÍL PRÁCE Cílem bakalářské práce bylo pozorování vzájemných interakcí mezi psy (výzva ke hře, hra, očichávání) v Brně na veřejných prostranstvích (v parku a na ulici). Zároveň byla práce zaměřena na studium faktorů (věk majitele, pohlaví majitele, pohlaví psa, věk psa, velikost psa, způsob vedení), které toto chování ovlivňují. 8

3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3. 1 Vizuální signalizace Vizuální signály mají mnohé výhody pro odesílatele a příjemce. Mohou být okamžitě spuštěny a ukončeny a tím reagovat na změny v sociálním prostředí. Mohou poskytovat informace o motivaci a emočním stavu. Jsou vhodné pro komunikaci na blízké a střední vzdálenosti, tj. ve vzdálenosti kam pes dohlédne. Na rozdíl od jiných způsobů, vizuální signály nepřetrvávají v životním prostředí, jsou neúčinné v nepřítomnosti odesílatele a nejsou vhodné pro velké komunikační vzdálenosti (Mikulica, 1985). Většina komunikace mezi vlky zahrnuje vizuální signály skládající se z postojů a gest (Mech, 1970). Vizuální signály jsou považovány za primární způsob komunikace na krátkou vzdálenost mezi dvěma psy i mezi psem a člověkem (Fox, 1987; Schaffer, 1993). Výrazy obličeje a držení těla, včetně pozic uší a ocasu, tvoří kontinuum komunikačních signálů, zahrnujících také různé úrovně agrese a strachu (Lehner, 1978). Různé části těla mohou být použity k posouzení úrovně agonistického chování psů. Postavení hlavy může signalizovat agresi (hlava vysoko, krk klenutý) nebo submisivitu (snížená hlava, krk vytažený a zkroucený). Kromě ke sledování sluchových podnětů, postavení uší může být použito k určení emocionálního stavu zvířete, od dominance (vzpřímené uši) k submisivitě (uši dozadu). Postavení očí může znamenat dominanci (otevřené oči, pes nemrká), strach (široce otevřené oči) nebo submisivitu (odvrácený pohled). Pozice ocasu může odrážet relativní agonistický záměr od dominance (vztyčený ocas) k submisivitě (ocas držený nízko nebo zatažený). Ocas je u psů velmi důležitý, co se vizuálních signálů týče. Na rozdíl od toho, jak vnímá veřejnost psí vrtění ocasem, tak to nemusí nutně znamenat vstřícnost či nedostatek agresivity. Pokud pes má ocas vysoko postaven a vrtí s ním, jedná se o dominantního psa a toto může být součástí hrozby. Naproti tomu, hravý a přátelští submisivní psi vrtí ocasem doširoka. Poslušný pes nese ocas nízko a vrtí s ním jakoby strnule, případně jako kdyby signalizoval ústup (Nott,1992). 9

3.2 Signalizace dominance Zdá se, že psi a vlci, tvoří stabilní hierarchie, kdy je dominantním psům určen prioritní přístup k omezeným zdrojům a vedoucím pozicím. Dominance může být doplněna hrozbou. Tyto signály jsou ritualizované a naznačují záměr nebo připravenost k boji na straně vyzyvatele. Pes takto ohrožený bere tyto signály na vědomí a usmíří vyzývajícího psa pomocí submisivních signálů nebo, což je méně časté, reaguje hrozbou nebo útokem. Mezi mladými psy může být dominantní chování identifikováno již ve 3 až 4 týdnech věku (Bradshaw a Nott, 1995). Mezi dospělými psy je dominance určována už při prvním setkání a jedinci ji poté projevují pomocí ritualizovaného chování, které určuje relativní dominanci a submisivitu každého jednotlivce v dyadických interakcích. Bradshaw a Nott (1995) poukázali na alternativní vysvětlení projevů dominance ve vztahu k hierarchii: podle nich psi řeší konflikty ne na základech sociální struktury, ale jednoduše kvůli posouzení schopností každého psa získat a bránit zdroje. Nicméně tradiční pohled na dominanci je stále užitečný pro rychlé pochopení a reagování na psí chování zejména pro veterináře. Když se dva psi setkají, mohou určit navzájem své postavení prostřednictvím ritualizovaného chování (Bradshaw a Lea, 1993), které může vytvořit sociální priority (Beaver, 1982). Podobné chování se vyskytuje i u lidí. Mezi psí dyadické interakce patří také takové, kdy jeden pes, ten dominantní, stojí a dívá se na ostatní, zatímco submisivní pes přeruší první oční kontakt (Nott, 1992). Psi se mohou očichávat od hlavy k ocasu. Může dojít k očichání hlavy, uší, a anogenitálních oblastí. Po tomto rituálu může následovat řada chování, od hry k eskalaci agrese. Jeden pes může hrozit jinému psovi nebo člověku a zajistit, tak pořádek v hierarchii. Psí signály hrozby zahrnují mnoho opakujících se, nápadných, a stereotypních prvků. Pokud pes přímo (kolmo) čelí soupeři a dívá se na něj, to je běžnou součástí dominance. Celkový pohyb může být zpomalen a chůze může být strnulá. Změny v držení těla zvyšují zdánlivou velikost psa (vlka) a je i vnímán soupeřem jako větší. Toho je dosaženo tím, že zvýší obyčejnou pozici těla a piloerekcí (naježením) srsti podél krku a zad (Halliday, 1983). Ocas je držen nahoru, hlava je vztyčená a uši jsou otočeny dopředu. Pokud pes vertikálně stáhne pysky a odhalí špičáky, může dojít útoku. K jinému chování pozorovaného u dominantních vlků a psů patří uchopení čumáku, stisknutí hlavy a krku, stání nad druhým psem nebo umístění brady na krk, záda nebo 10

ramena submisivního psa (Milani, 1986). Obecně platí, že tato chování jsou rituální a nemají za následek zranění. U psů používaných pro boj, šlechtění snížilo obvyklou spolehlivost těchto signálů a přispělo k lepším bojovým schopnostem. Tito psi nesignalizují hrozbu před útokem na soupeře. V býčích nebo psích arénách psi, kteří útočí na jejich nepřítele bez varování jsou pravděpodobně vítězové a jsou přednostně chováni. Podobně vrozená tendence kousat kořist a držet ji je přednost a je charakteristická pro útoky psů některých bojových plemen, jako jsou pitbulové (Lockwood, 1995). 3.3 Signalizace submisivity Psi projeví submisivitu nebo zklidní své chování, čímž zmírní agresi jedince, který na ně útočí, a tím poukáží na své nižší postavení v hierarchii. Submisivní chování je často diametrálně odlišné od chování, které se užívá při hrozbách. Chování submisivních psů zahrnuje skrývání zubů a odhalování citlivých částí těla jako je břicho a krk (Darwin, 1872). Termín submisivní je používán jako určení toho, že submisivní pes je níže v hierarchii, má nižší postavení. Submisivní jedinec používá konkrétní signály určené k projevům submisivní pozice. Submisivita je snaha o přátelské a harmonické začlenění do společnosti nebo prosba o přívětivost (Mech, 1970). Jsou uznávány dva obecné typy submisivního chování, aktivní a pasivní (Schenkel, 1967; Beaver, 1981 ) Při aktivně submisivním chování submisivní pes pokud potká dominantního jedince se k němu blíží shrbený, snižuje zadní část těla a je prohnut do tzv. pozice C (Fox, 1971). Typické je, že ocas je nesen nízko, ale pes s ním vrtí. Hlava a krk jsou umístěny nízko se zvednutým čumákem, a uši jsou zataženy dozadu. Jedinec odvrací pohled nebo koulí očima. Když se submisivní pes přiblíží může zvednout a protáhnout jednu přední nohu, což naznačuje rozpor mezi tím, zda má přistoupit nebo se dominantnímu psovi vyhnout. Může dojít k plazení anebo odkapávání moči. Několik submisivních signálů je spojeno s pysky. Submisivní výraz vypadá tak, že pes má pysky stažené vodorovně dozadu. U některých psů, může dojít k vystavení zubů, což mate lidské pozorovatele, kteří si myslí, že jde o agresivního psa. Submisivní výraz je vždy doprovázen dalšími submisivními pozicemi, jako je čumák nahoru a uši dozadu. 11

Submisivní pes může olizovat ústa dominantnějšího psa. To je pozorováno i vůči lidem, když je jejich pes zdraví olizováním tváře a rukou (Nott, 1992). Může také dojít k popichování nosem. Vzhledem k tomu, že držení těla je podobné tomu, které zaujímají štěňata, když stimulují matku k regurgitaci potravy, lízání obličeje může být ritualizované sociální gesto odvozeno od prosby o potravu (Fox, 1971). Aktivní submisivita mezi vlky je spojena s přátelskou a tolerantní reakcí od dominantního vlka (Mech, 1970). Submisivita je projevem nízké hodnosti. Pokud je pes stimulován dotykem nebo vyhrožováním nebo když potká více než jedno dominantní zvíře, může se submisivní pes stát pasivně submisivním. Pasivní submisivita se vyznačuje tím, že pes má vysoce položené zadní končetiny a ocas je zastrčený. To může být doprovázeno submisivním močením. U takových psů je silně inhibována obranná agrese. Ve stresových situacích, mohou psi jakékoliv sociálního postavení vykazovat submitivitu nebo obrannou agresivitu. Jak je toto chování vyjádřeno závisí na vlastnostech prostředí a motivaci (Milani, 1986), jakož i na dřívějších zkušenostech. Stresové reakce se mohou objevit ve formě aktivní nebo pasivní submisivity, často včetně chvění. Někdy mohou vystrašení psi vykazovat obrannou agresivitu. Jejich chování obsahuje některé prvky submisivity a některé prvky agrese. Tito psi drží uši dolů a dozadu, a hlavu také drží dolů a mají vytřeštěné oči. Snaží se utéct, nebo zůstat na místě. Často útočí na to, co je děsí. Proto, pokud máme psa na vodítku snaží se trhavými pohyby dostat od toho, co ho děsí. Když se natáhneme nebo přiblížíme k cizímu psovi je pravděpodobné, že kousne, zvláště když nemůže uniknout (O Farrell, 1992). Mezi psy, které chováme doma je pravděpodobné, že k agresivní reakci dojde v přítomnosti majitele, vzhledem k motivaci k ochraně vlastníka nebo z důvodu neúmyslného vystrašeného chování majitele. Agresivní útoky vystrašených psů jsou rychlé a následuje ústup. Vystrašení psi vykazují takové autonomní reakce, jako třes, defekaci a objeví se perianální žlázy. 12

3.4 Vizuální signály při močení Další vizuální signál, zvednutá noha při močení, je nejčastěji, ale ne výhradně (Sprague, Anisko, 1973), spojen s dominancí. Pes na procházce může projevit zvednutí nohy při močení 50 až 200 krát (Fox, 1971). Toto chování samo o sobě zřejmě má komunikační hodnotu, signalizuje sexuální identitu a dominanci jedince, protože zvednutí nohy při močení může být prováděno i pokud pes nemá moč (Fox, 1971). Mezi vlky dominantní samci ve skupině zvedají nohu častěji při močení ve srovnání se submisivními samci (Fox, 1971). Zvedání nohy může být potlačeno u submisivních jedinců. Po močení nebo defekaci může dojít k hrabání v zemi, při kterém se střídají přední a zadní končetiny. I když to vypadá, že je záměrem pohybu zakrytí moči nebo výkalů, ve skutečnosti se provádí v určité vzdálenosti od nich. Toto hrabání se pravděpodobně používá k vytvoření vizuální nebo čichové stopy (Bekoff, 1979). Mezi vlky se toto hrabání objevuje u dominantních jedinců, pokud narazí na cizího vlka na svém území (Mech, 1970; Fox, 1971). 3.5 Signalizace hry Hra je charakteristická pro nezralé, ale i dospělé psy. Často ji předchází pozice luku, což je signál, že se jedná o hru (Bekoff, 1977; Lehner, 1978). Poté vrčí a projevují chování napodobující agresi. V pozici luku se pes krčí a rozkročuje své přední tlapy a má vysoko postavený zadek. Ocasem vrtí v širokém oblouku. Aktivita je rychlá, s náhlým střídáním stacionárních a aktivních poloh. Hravý pes se může rychle pohybovat sem a tam před spoluhráčem. Mohou se provokovat poplácáváním packami, což je součást hry. Výraz obličeje, nazývaný hravá tvář, je podobný submisivnímu výrazu. 13

4 MATERIÁL A METODY Pozorování dvojic psů a jejich vzájemných interakcí bylo prováděno od května 2013 do listopadu 2013 v městě Brně. Psi byli pozorováni především v parku v Lužánkách a na ulicích v městské části Černá Pole. Větší výskyt psů byl v parku v Lužánkách, který si majitelé psů vybírali pro venčení raději než ulici. Celkem bylo pozorováno 208 dvojic psů. Veškerá pozorování byla uskutečněna z pozice nezávislého pozorovatele. Na vybrané faktory měl vliv věk psa. Za štěně byl považován pes mladší 12 měsíců. Za starého psa byl považován jedinec starší osmi let. Ostatní psi byli považováni za dospělé. Psi byli rozděleni podle velikosti. Do malých plemen byli zařazeni psi velikosti jezevčíka, čivavy, jorkšíra, do středních plemen psi velikosti kokršpaněla a border kolie, do velkých plemen psi velikosti zlatého retrívra a německého ovčáka. Pokud pes nebyl příslušníkem žádného plemene uznávaného dle standardů FCI, byl určen jako kříženec. Také při pozorování bylo zohledněno pohlaví psa a způsob vedení (jestli pes byl na vodítku nebo na volno). U majitelů byl zohledněn jejich věk a pohlaví. Z chování psů bylo pozorováno, jestli se psi před setkáním zastavili a jaké místo na těle psa začali očichávat jako první. Také bylo pozorováno, zda vyzývali ke hře i samotná hra. Výsledky pozorování byly zapisovány do Excelu. Statistická analýza získaných dat byla provedena za pomoci statistického programu SAS. Rozdíly mezi testovanými soubory byly analyzovány pomocí chí-kvadrátového testu. Grafické zpracování dat bylo provedeno pomocí Excelu. Získané výsledky byly považovány za statisticky průkazné pokud P < 0,05. 14

5 VÝSLEDKY 5.1 Vliv vybraných faktorů na komunikaci mezi majiteli Vliv pohlaví psa na komunikaci mezi majiteli Pokud majitel venčící psa potkal majitele venčícího psa, potom spolu komunikovali v 36,17 % případů (obr.1). Pokud majitel venčící psa potkal majitele venčícího fenu, potom spolu komunikovali v 40,74 % případů. Pokud majitel venčící fenu potkal majitele venčícího psa, potom spolu komunikovali v 39,62 % případů. Pokud majitel venčící fenu potkal majitele též venčícího fenu, potom spolu komunikovali v 20,75 % případů. Prokazatelně nejméně spolu komunikovali majitelé dvou fen (P < 0,0071). Obr. 1. Vliv pohlaví psa na frekvenci komunikace mezi majiteli Vliv velikosti psa na kmunikaci mezi majiteli Pokud majitel venčící malého psa potkal majitele též venčícího malého psa, potom spolu komunikovali v 47,06 % případů. Pokud majitel venčící malého psa potkal majitele venčícího psa střední velikosti, potom spolu komunikovali v 31,25 % případů. Pokud majitel venčící malého psa potkal majitele venčícího velkého psa, potom spolu komunikovali v 25,64 % případů. Pokud majitel venčící psa střední velikosti potkal majitele též venčícího psa střední velikosti, potom spolu komunikovali v 12,5 % případů. Pokud majitel venčící psa střední velikosti potkal majitele venčícího velkého psa, potom spolu komunikovali v 39,62 % případů. Pokud majitel venčící velkého psa 15

potkal majitele venčícího též velkého psa, potom spolu komunikovali v 40 % případů. Nejméně spolu komunikovali majitelé pokud oba měli psy střední velikosti a nejvíce komunikovali majitelé, pokud oba měli malé psy (P = 0,0624). Vliv věku psa na komunikaci mezi majiteli Pokud majitel venčící štěně potkal majitele též venčícího štěně, potom spolu komunikovali v 100 % případů (obr.2). Pokud majitel venčící štěně potkal majitele venčícího dospělého psa, potom spolu komunikovali v 18,75 % případů. Pokud majitel venčící dospělého psa potkal majitele též venčícího dospělého psa, potom spolu komunikovali v 34,1 % případů. Pokud majitel venčící dospělého psa potkal majitele venčícího starého psa, potom spolu komunikovali v 40 % případů. Prokazatelně nejvíce spolu komunikovali majitelé dvou štěňat a nejméně komunikovali majitel štěněte a dospělého psa (P < 0,0089). Obr. 2. Vliv věku psa na frekvenci komunikace mezi majiteli 16

Vliv pohlaví majitele na komunikaci mezi majiteli Pokud muž venčící psa potkal muže venčícího psa, potom spolu komunikovali v 44,44 % případů (obr.3). Pokud muž venčící psa potkal ženu venčící psa, potom spolu komunikovali v 27,36 % případů. Pokud žena venčící psa potkala ženu venčící psa, potom spolu komunikovaly v 40% případů. Prokazatelně více komunikovali majitelé stejného pohlaví (P < 0,0213). Obr. 3. Vliv pohlaví majitele na frekvenci komunikace mezi majiteli Vliv věku majitele na komunikaci mezi majiteli Pokud dítě venčící psa potkalo dospělého člověka venčícího psa, potom spolu komunikovali v 18,75 % případů (obr.4). Pokud dospělý člověk venčící psa potkal dospělého člověka venčícího psa, potom spolu komunikovali v 30,77 % případů. Pokud dospělý člověk venčící psa potkala seniora venčícího psa, potom spolu komunikovali v 55,88 % případů. Pokud senior venčící psa potkal seniora venčícího psa, potom spolu komunikovali v 100 % případů. Prokazatelně nejvíce mezi sebou komunikovali majitelé ve vyšším věku a nejméně komunikovali dospělý člověk a dítě (P < 0,0003). 17

Obr. 4. Vliv věku majitele na frekvenci komunikace mezi majiteli Vliv způsobu vedení na komunikaci mezi majiteli Pokud majitel venčící psa na volno potkal majitele venčícího psa na volno, potom spolu komunikovali v 26,25 % případů. Pokud majitel venčící psa na volno potkal majitele venčícího psa na vodítku, potom spolu komunikovali v 40 % případů. Pokud majitel venčící psa na vodítku potkal majitele venčícího psa na vodítku, potom spolu komunikovali v 38,81 % případů. Nejméně často spolu komunikovali majitelé, kteří venčili své psy na volno (P = 0,0566). 5.2 Vliv vybraných faktorů na zastavení psů před setkáním Vliv pohlaví psa na zastavení psů před setkáním Pokud pes potkal psa zastavili se před setkáním v 34,04 % případů (obr.5). Pokud pes potkal fenu zastavili se před setkáním v 51,85 % případů. Pokud fena potkala psa zastavili se před setkáním v 52,83 % případů. Pokud fena potkala fenu zastavili se před setkáním v 37,74 % případů. Před setkáním se prokazatelně více zastavovali psi, kteří se měli setkat se psem opačného pohlaví (P < 0,0094). 18

. Obr. 5. Vliv pohlaví psa na zastavení psů před setkáním Vliv velikosti psa na zastavení psů před setkáním Pokud malý pes potkal malého psa zastavili se před setkáním v 41,18 % případů (obr.6). Pokud malý pes potkal psa střední velikosti zastavili se před setkáním v 56,25 % případů. Pokud malý pes potkal velkého psa zastavili se před setkáním v 28,21 % případů. Pokud pes střední velikosti potkal psa střední velikosti zastavili se před setkáním v 31,25 % případů. Pokud pes střední velikosti potkal velkého psa zastavili se před setkáním v 50, 94 ˇ% případů. Pokud velký pes potkal velkého psa zastavili se před setkáním v 48 % případů. Nejvíce se před setkáním zastavovali psi střední velikosti, kteří potkali velkého psa a velcí psi, kteří potkali velkého psa (P < 0,0337). Obr. 6. Vliv velikosti psa na zastavení psů před setkáním 19

Vliv věku psa na zastavení psů před setkáním Pokud štěně potkalo štěně zastavili se před setkáním v 33,33 % případů (obr.7). Pokud štěně potkalo dospělého psa zastavili se před setkáním v 62,5 % případů. Pokud dospělý pes potkal dospělého psa zastavili se před setkáním v 39,31 % případů. Pokud dospělý pes potkal starého psa zastavili se před setkáním v 86,67 % případů. Prokazatelně nejméně se zastavila před vzájemným setkáním dvě štěňata a nejvíce před setkáním zastavovali dospělí psi, kteří potkali starého psa (P < 0,0001). Obr. 7. Vliv věku psa na zastavení psů před setkáním Vliv pohlaví majitele na zastavení psů před setkáním Pokud pes venčený mužem potkal psa venčeného mužem zastavili se před setkáním v 36,11 % případů. Pokud pes venčený mužem potkal psa venčeného ženou zastavili se před setkáním v 44,34 % případů. Pokud pes venčený ženou potkal psa venčeného ženou zastavili se před setkáním v 49,23 % případů. Vliv věku majitele na zastavení psů před setkáním Pokud pes venčený dítětem potkal psa venčeného dospělým člověkem zastavili se před setkáním v 93,75 % případů (obr.8). Pokud pes venčený dospělým člověkem potkal psa venčeného dospělým člověkem zastavili se před setkáním v 30,77 % případů. Pokud pes venčený dospělým člověkem potkal psa venčeného seniorem zastavili se před setkáním v 82,35 % případů. Pokud pes venčený seniorem potkal psa venčeného seniorem zastavili se před setkáním v 100 % případů. Nejméně se zastavovali před 20

setkáním psi, kteří byli oba vedeni dospělým člověkem a nejčastěji se před setkáním zastavovali psi vedení seniorem, kteří se potkali se psem vedeným také seniorem (P < 0,0001). Obr. 8. Vliv věku majitele na zastavení psů před setkáním Vliv způsobu vedení psa na zastavení psů před setkáním Pokud pes venčený na volno potkal psa venčeného na volno zastavili se před setkáním v 38,75 % případů. Pokud pes venčený na volno potkal psa venčeného na vodítku zastavili se před setkáním v 51,67 % případů. Pokud pes venčený na vodítku potkal psa venčeného na vodítku zastavili se před setkáním v 44,78 % případů. 5.3 Vliv vybraných faktorů na první očichávané místo na těle druhého psa Vliv pohlaví psa na první očichávané místo na těle druhého psa Pokud pes potkal psa, začal ho očichávat od hlavy v 23,4 % případů (obr.9). Pokud pes potkal fenu, začal ji očichávat od hlavy v 64,81 % případů. Pokud fena potkala psa, začala ho očichávat od hlavy v 64,15 % případů. Pokud fena potkala fenu, začala ji očichávat od hlavy v 54,72 % případů. Prokazatelně méně často začali očichávat od hlavy psi-samci, kteří potkali jedince stejného pohlaví (P < 0,0001). Pokud pes potkal psa, začal ho očichávat od břicha v 14,89 % případů. Pokud pes potkal fenu, začal ji očichávat od břicha v 9,26 % případů. Pokud fena potkala psa, začala ho očichávat od břicha v 9,43 % případů. Pokud fena potkala fenu, začala ji očichávat od břicha v 13,21 % případů. 21

Pokud pes potkal psa začal očichávat od zádi v 61,7 % případů. Pokud pes potkal fenu začal očichávat od zádi v 25,93 % případů. Pokud fena potkala psa začala očichávat od zádi v 26,42 % případů. Pokud fena potkala fenu začala očichávat od zádi v 32,08 % případů. Prokazatelně častěji začali očichávat od zádi psi-samci, kteří potkali jedince stejného pohlaví (P < 0,0001). Obr. 9. Vliv pohlaví psa na první očichávané místo na těle psa Vliv velikosti psa na první očichávané místo na těle druhého psa Malý pes, který potkal malého psa, začal očichávat od hlavy v 58,82 % případů. Malý pes, který potkal psa střední velikosti, začal očichávat od hlavy v 46,88 % případů. Malý pes, který potkal velkého psa, začal očichávat od hlavy v 48,72 % případů. Pes střední velikosti, který potkal psa střední velikosti, začal očichávat od hlavy v 62,30 % případů. Pes střední velikosti, který potkal velkého psa, začal očichávat od hlavy v 62,26 % případů. Velký pes, který potkal velkého psa, začal očichávat od hlavy v 44 % případů. Malý pes, který potkal malého psa, začal očichávat od břicha v 0 % případů. Malý pes, který potkal psa střední velikosti, začal očichávat od břicha v 21,88 % případů. Malý pes, který potkal velkého psa, začal očichávat od břicha v 10,26 % případů. Pes střední velikosti, který potkal psa střední velikosti, začal očichávat od břicha v 18,73 % případů. Pes střední velikosti, který potkal velkého psa, začal očichávat od břicha v 7,33 % případů. Velký pes, který potkal velkého psa začal očichávat od břicha v 12 % případů. Nejméně začal od břicha očichávat malý pes, který potkal malého psa. 22

Malý pes, který potkal malého psa, začal očichávat od zádi v 41,18 % případů. Malý pes, který potkal psa střední velikosti, začal očichávat od zádi v 31,25 % případů. Malý pes, který potkal velkého psa, začal očichávat od zádi v 41,03 % případů. Pes střední velikosti, který potkal psa střední velikosti, začal očichávat od zádi v 18,75 % případů. Pes střední velikosti, který potkal velkého psa, začal očichávat od zádi v 30,19 % případů. Velký pes, který potkal velkého psa, začal očichávat od zádi v 44 % případů. Vliv věku psa na první očichávané místo na těle druhého psa Štěně, které potkalo štěně, začalo očichávat od hlavy v 100 % případů. Štěně, které potkalo dospělého psa, začalo očichávat od hlavy v 68,75 % případů. Dospělý pes, který potkal dospělého psa, začal očichávat od hlavy v 49,71% případů. Dospělý pes, který potkal starého psa, začal očichávat od hlavy v 60 % případů. Štěně, které potkalo štěně, začalo očichávat od břicha v 0 % případů. Štěně, které potkalo dospělého psa, začalo očichávat od břicha v 12,5 % případů. Dospělý pes, který potkal dospělého psa, začal očichávat od břicha v 12,72 % případů. Dospělý pes, který potkal starého psa, začal očichávat od břicha v 0 % případů. Štěně, které potkalo štěně, začalo očichávat od zádi v 0 % případů. Štěně, které potkalo dospělého psa, začalo očichávat od zádi v 18,75 % případů. Dospělý pes, který potkal dospělého psa, začal očichávat od zádi v 37,57 % případů. Dospělý pes, který potkal starého psa, začal očichávat od zádi v 40 % případů.. Vliv pohlaví majitele na první očichávané místo na těle druhého psa Pes, jehož majitelem byl muž, pokud potkal psa, jehož majitelem byl muž, začal očichávat od hlavy v 63,89 % případů. Pes, jehož majitelem byl muž, pokud potkal psa, jehož majitelem byla žena, začal očichávat od hlavy v 49,06 % případů. Pes, jehož majitelem byla žena, pokud potkal psa, jehož majitelem byla žena, začal očichávat od hlavy v 52,31 % případů. Pes, jehož majitelem byl muž, pokud potkal psa, jehož majitelem byl muž, začal očichávat od břicha v 5,56 % případů. Pes, jehož majitelem byl muž, pokud potkal psa, jehož majitelem byla žena, začal očichávat od břicha v 14,15 % případů. Pes, jehož majitelem byla žena, pokud potkal psa, jehož majitelem byla žena, začal očichávat od břicha v 10,77 % případů. 23

Pes, jehož majitelem byl muž, pokud potkal psa, jehož majitelem byl muž, začal očichávat od zádi v 30,56 % případů. Pes, jehož majitelem byl muž, pokud potkal psa, jehož majitelem byla žena, začal očichávat od zádi v 36,79 % případů.. Vliv věku majitele na první očichávané místo na těle druhého psa Pes, jehož majitelem bylo dítě, pokud potkal psa, jehož majitelem byl dospělý člověk, začal očichávat od hlavy v 37,5 % případů (obr.10). Pes, jehož majitelem byl dospělý člověk, pokud potkal psa, jehož majitelem byl dospělý člověk, začal očichávat od hlavy v 51,28 % případů. Pes, jehož majitelem byl dospělý člověk, pokud potkal psa, jehož majitelem byl senior, začal očichávat od hlavy v 67,65 % případů. Pes, jehož majitelem byl senior, pokud potkal psa, jehož majitelem byl senior, začal očichávat od hlavy v 0 % případů. Nejčastěji začal od hlavy očichávat pes, jehož majitelem byl senior, pokud potkal psa, jehož majitelem byl dospělý člověk (P < 0,01). Pes, jehož majitelem bylo dítě, pokud potkal psa, jehož majitelem byl dospělý člověk, začal očichávat od břicha v 0 % případů. Pes, jehož majitelem byl dospělý člověk, pokud potkal psa, jehož majitelem byl dospělý člověk, začal očichávat od břicha v 14,1 % případů. Pes, jehož majitelem byl dospělý člověk, pokud potkal psa, jehož majitelem byl senior, začal očichávat od břicha v 5,88 % případů. Pes, jehož majitelem byl senior, pokud potkal psa, jehož majitelem byl senior, začal očichávat od břicha v 0 % případů. Pes, jehož majitelem bylo dítě, pokud potkal psa, jehož majitelem byl dospělý člověk, směřoval před očicháváním k zádi v 62,5 % případů. Pes, jehož majitelem byl dospělý člověk, pokud potkal psa, jehož majitelem byl dospělý člověk, směřoval před očicháváním k zádi v 34,62 % případů. Pes, jehož majitelem byl dospělý člověk, pokud potkal psa, jehož majitelem byl senior, směřoval před očicháváním k zádi v 26,47 % případů. Pes, jehož majitelem byl senior, pokud potkal psa, jehož majitelem byl senior, směřoval před očicháváním k zádi v 100 % případů. Nejčastěji začal od zádi očichávat pes, jehož majitelem byl senior, pokud potkal psa, jehož majitelem byl také senior (P < 0,01). 24

Obr. 10. Vliv věku majitele na první očichávané místo na těle psa Vliv způsobu vedení na první očichávané místo na těle druhého psa Pokud pes na volno potkal psa na volno, začal očichávat od hlavy v 47,5 % případů (obr. 11). Pokud pes na volno potkal psa na vodítku, začal očichávat od hlavy 50 % případů. Pokud pes na vodítku potkal psa na vodítku, začal očichávat od hlavy 61,19 % případů. Prokazatelně nejčastěji začal očichávat od hlavy pes na vodítku psa na vodítku (P < 0,05). Pokud pes, na volno potkal psa na volno, začal očichávat od břicha v 7,5 % případů. Pokud pes, na volno potkal psa na vodítku, začal očichávat od břicha v 15 % případů. Pokud pes, na vodítku potkal psa na vodítku, začal očichávat od břicha v 13,43 % případů. Pokud pes, na volno potkal psa na volno, začal očichávat od zádi v 45 % případů. Pokud pes, na volno potkal psa na vodítku, začal očichávat od zádi v 35 % případů Pokud pes, na vodítku potkal psa na vodítku, začal očichávat od zádi v 25,37 % případů Prokazatelně nejčastěji začal očichávat od zádi pes na volno psa na volno (P < 0,05). 25

Obr. 11. Vliv způsobu vedení na první očichávané místo na těle psa 5.4 Vliv vybraných faktorů na výzvu ke hře Vliv pohlaví psa na výzvu ke hře Pokud pes potkal psa, vyzýval ho ke hře v 7,45 % případů (obr. 12), Pokud pes potkal fenu, vyzýval ji ke hře v 26,85 % případů. Pokud fena potkala psa, vyzývala ho ke hře v 30,19 % případů. Pokud fena potkala fenu, vyzývala ji ke hře v 24,53 % případů. Prokazatelně nejméně vyzýval ke hře pes druhého psa (P < 0,0007). Obr. 12. Vliv pohlaví psa na výzvu ke hře 26

Vliv velikosti psa na výzvu ke hře Pokud malý pes potkal malého psa, vyzýval ho ke hře v 0 % případů (obr. 13). Pokud malý pes potkal psa střední velikosti, vyzýval ho ke hře v 18,75% případů. Pokud malý pes potkal velkého psa, vyzýval ho ke hře v 10,26% případů. Pokud pes střední velikosti potkal malého psa, vyzýval ho ke hře v 15,63 % případů. Pokud pes střední velikosti potkal psa střední velikosti, vyzýval ho ke hře v 18,75 % případů. Pokud pes střední velikosti potkal velkého psa, vyzýval ho ke hře v 22,64% případů. Pokud velký pes potkal malého psa, vyzýval ho ke hře v 12,82 % případů. Pokud velký pes potkal psa střední velikosti, vyzýval ho ke hře v 24,53% případů. Pokud velký pes potkal velkého psa, vyzýval ho ke hře v 43 % případů. Nejčastěji vyzýval ke hře velký pes velkého psa (P < 0,0001). Obr. 13. Vliv velikosti psa na výzvu ke hře Vliv věku psa na výzvu ke hře Pokud štěně potkalo štěně, vyzývalo ho ke hře v 66,67 % případů (obr. 14). Pokud štěně potkalo dospělého psa, vyzývalo ho ke hře v 25 % případů. Pokud dospělý pes potkal štěně, vyzýval ho ke hře v 25 % případů. Pokud dospělý pes potkal dospělého psa, vyzýval ho ke hře v 20,52 % případů. Pokud dospělý pes potkal starého psa, vyzýval ho ke hře v 46,67 % případů. Pokud starý pes potkal dospělého psa, vyzýval ho 27

ke hře v 26,67 % případů. Prokazatelně nejčastěji vyzývalo ke hře štěně druhé štěně (P < 0,05). Obr. 14. Vliv věku psa na výzvu ke hře Vliv pohlaví majitele na výzvu ke hře Pokud pes venčený mužem potkal psa venčeného mužem, vyzýval ke ho hře v 27,78 % případů. Pokud pes venčený mužem potkal psa venčeného ženou, vyzýval ho ke hře v 24,53 % případů. Pokud pes venčený ženou potkal psa venčeného mužem, vyzýval ke ho hře v 25,47% případů. Pokud pes venčený ženou potkal psa venčeného ženou, vyzýval ho ke hře v 16,15 % případů. Pohlaví majitele mělo vliv na výzvu ke hře (P < 0,05). Vliv věku majitele na výzvu ke hře Pokud pes venčený dítětem potkal psa venčeného dospělým člověkem, vyzýval ho ke hře v 43,75 % případů (obr. 15). Pokud pes venčený dospělým člověkem potkal psa venčeného dítětem, vyzýval ho ke hře v 56,25 % případů. Pokud pes venčený dospělým člověkem potkal psa venčeného dospělým člověkem, vyzýval ho ke hře v 21,15 % případů. Pokud pes venčený dospělým člověkem potkal psa venčeného seniorem vyzýval ho ke hře v 14,71 % případů. Pokud pes venčený seniorem potkal psa venčeného dospělým člověkem, vyzýval ho ke hře v 14,71 % případů. Pokud pes venčený seniorem potkal psa venčeného seniorem, vyzýval ho ke hře v 100 % případů. Prokazatelně nejvíce vyzýval ke hře pes venčený seniorem, který potkal psa venčeného seniorem (P < 0,0002). 28

Obr. 15. Vliv věku majitele na výzvu ke hře Vliv způsobu vedení na výzvu ke hře Pokud pes venčený na volno potkal psa venčeného na volno, vyzýval ke hře v 38,13 % případů (obr. 16). Pokud pes venčený na volno potkal psa venčeného na vodítku, vyzýval ho ke hře v 21,67 % případů. Pokud pes venčený na vodítku potkal psa venčeného na volno, vyzýval ho ke hře očichávání v 20 % případů Pokud pes venčený na vodítku potkal psa venčeného na vodítku, vyzýval ho ke hře v 5,97 % případů. Prokazatelně nejméně vyzýval ke hře pes na vodítku, který potkal psa na vodítku (P < 0,0001). Obr. 16. Vliv způsobu vedení na výzvu ke hře 29

5.5 Vliv vybraných faktorů na hru Vliv pohlaví psa na hru Pokud pes potkal psa, hráli si v 2,13 % případů (obr. 17). Pokud pes potkal fenu, hráli si v 18,52 % případů. Pokud fena potkala psa, hráli si v 18,87 % případů. Pokud fena potkala fenu, hráli si v 18,87% případů. Prokazatelně nejméně si hráli dva psi (P < 0,0013). Obr. 17. Vliv pohlaví psa na hru Vliv velikosti psa na hru Pokud malý pes potkal malého psa, hráli si v 0 % případů (obr. 18). Pokud pes střední velikosti potkal malého psa, hráli si v 0 % případů. Pokud pes střední velikosti potkal psa střední velikosti, hráli si v 12,5 % případů. Pokud pes střední velikosti potkal velkého psa, hráli si v 15,09 % případů. Pokud velký pes potkal malého psa, hráli si v 0% případů. Pokud velký pes potkal velkého psa, hráli si v 42 % případů. Prokazatelně nejvíce si hráli dva velcí psi (P < 0,0001). 30

Obr. 18. Vliv velikosti psa na hru Vliv věku psa na hru Pokud štěně potkalo štěně, hráli si v 0 % případů. Pokud štěně potkalo dospělého psa, hráli si v 0 % případů. Pokud dospělý pes potkal dospělého psa, hráli si v 16,18 % případů. Pokud starý pes potkal dospělého psa, hráli si v 20 % případů. Starý pes s dospělým psem si hráli nejvíce (P < 0,1745). Vliv pohlaví majitele na hru Pokud pes venčený mužem potkal psa venčeného mužem, hráli si v 11,11 % případů. Pokud pes venčený mužem potkal psa venčeného ženou, hráli si v 17,92 % případů. Pokud pes venčený ženou potkal psa venčeného ženou, hráli si v 12,31% případů. Vliv věku majitele na hru Pokud pes venčený dítětem potkal psa venčeného dospělým člověkem, hráli si v 56,25 % případů (obr. 19). Pokud pes venčený dospělým člověkem potkal psa venčeného dospělým člověkem, hráli si v 14,1 % případů. Pokud pes venčený dospělým člověkem potkal psa venčeného seniorem, hráli si v 0 % případů. Pokud pes venčený seniorem potkal psa venčeného seniorem, hráli si v 0 % případů. Prokazatelně nejvíce si hráli psi, pokud jeden byl venčený dítětem a druhý dospělým člověkem (P < 0,0001). 31

Obr. 19. Vliv věku majitele na hru Vliv způsobu vedení na hru Pokud pes venčený na volno potkal psa venčeného na volno hráli si v 33,75 % případů (obr. 20). Pokud pes venčený na volno potkal psa venčeného na vodítku, hráli si v 5 % případů. Pokud pes venčený na vodítku potkal psa venčeného na vodítku, hráli si v 1,49% případů. Prokazatelně nejvíce si hráli psi, kteří byli venčení na volno (P < 0,0001). Obr. 20. Vliv způsobu vedení na hru 32

6 DISKUSE Pes má čichové schopnosti mnohem lepší než lidé, protože čichová sliznice u člověka pokrývá 2 11,5 cm 2, kdežto u psa 75 150 cm 2 (Stoddart, 1980). Komunikace mezi dvěma psy proto nejčastěji probíhá pomocí pachových signálů. Psi se mohou očichávat od hlavy k ocasu nebo naopak. Nejčastěji očichávají hlavu a anogenitální oblast. Po tomto rituálu může následovat řada chování od hry k eskalaci agrese. Všichni sledovaní psi spolu komunikovali vzájemným očicháváním. Bylo zaznamenáno, že většina setkání mezi psy zahrnuje čichové interakce (Bradshaw a Lea, 1992). Z výsledků je patrné, že feny častěji očichávaly hlavu a psi záď. Rovněž bylo zjištěno, že feny častěji očichávaly břicho než psy. Pokud se jedná o věk psa nejvíce očichávala hlavu štěňata, čímž projevovala submisivní chování vůči druhému jedinci. Hra je charakteristická pro nezralé, ale i dospělé psy a je nesmírně důležitá pro vývoj psa. Často ji předchází pozice hravé úklony, což je signál, že se jedná o hru (Bekoff, 1977, Lehner, 1978). Při hře mohou vrčet a projevovat chování napodobující agresi. Při hravé úkloně se pes krčí, rozkročuje přední tlapy, má vysoko postavený zadek a ocasem vrtí v širokém oblouku (Mikulica, 1985). Z výsledků vyplývá, že nejčastěji takto vyzývali ke hře štěňata a velcí psi, pokud byli vedeni na volno. Když byla hra majiteli psů umožněna, následovala zvýšená aktivita, s náhlým střídáním stacionárních a aktivních poloh. Hravý pes se může rychle pohybovat sem a tam před spoluhráčem. Mohou se provokovat poplácáváním packami, což je součást hry. Výraz obličeje, nazývaný hravá tvář, je podobný submisivnímu výrazu (Mikulica, 1985). Hra mezi dvěma psy nebyla v mnoha případech pozorována, ačkoliv vyzývali ke hře druhého psa. Důvodem k tomu s největší pravděpodobností mohlo být to, že majitelé jim ve hře zabránili, což především pro štěňata může znamenat, že budou málo socializovaná. 33

7 ZÁVĚR Pozorování vzájemných interakcí mezi psy přineslo následující poznatky: Pohlaví psa mělo vliv na komunikaci mezi majiteli, na zastavení psů před setkáním, na první očichávané místo na těle druhého psa, na výzvu ke hře a na hru. Velikost psa měla vliv na zastavení psů před setkáním, na výzvu ke hře a na hru. Věk psa měl vliv na komunikaci mezi majiteli, na zastavení psů před setkáním, a na výzvu ke hře. Pohlaví majitele mělo vliv na komunikaci mezi majiteli. Věk majitele měl vliv na komunikaci mezi majiteli, na zastavení psů před setkáním, na první očichávané místo na těle druhého psa, na výzvu ke hře a na hru. Způsob vedení měl vliv na první očichávané místo na těle druhého psa, na výzvu ke hře a na hru. 34

8 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY BEAVER B.V.,1981: Friendly communications by the dog. Veterinary Medicine: Small Animal Clinician, 76: 647-649. BEAVER B.V., 1982: Distance-increasing postures of dogs. Veterinary Medicine: Small Animal Clinician, 77: 1023-1024. BEKOFF M., 1977: Social communication in canids: Evidence for the evolution of a stereotyped mammalian display. Science, 197: 1087-1089. BEKOFF M., 1979: Scent-marking by free-ranging domestic dogs. Biology of Behaviour, 4: 123-139. BRADSHAW J.W.S., LEA A.M., 1993: Dyadic interactions between domestic dogs during exercise. Anthrozoos, 5: 234-253. BRADSHAW J.W.S., NOTT H.M.R., 1995: Social and communication behaviour of companion dogs, s. 115-130. In SERPELL J. (ed.). The Domestic Dog: Its Evolution, Behaviour, and Interactions with People. Cambridge University Press, New York, 268 s. DARWIN C., 1872: The Expression of the Emotions in Man and Animals. John Murray, London, 472 s. FOX M.W.,1971: Behaviour of Wolves, Dogs and Related Canids. Krieger Pub. Co.,- Malabar, 686 s. FOX M.W.,1987: The Dog: Its Domestication and Behavior. Krieger Pub. Co.,- Malabar, 296 s. HALLIDAY T., 1983: Information and communication, s. 43-81 In HALLIDAY T.R., SLATER P.J.B. (eds.). Animal Behaviour, vol. 3: Communication. WH Freeman and Company New York. LEHNER P.N., 1978: Coyote communication, s.128-162. In BEKOFF M. (ed.). Coyotes Biology, Behavior, and Management. Academic Press, Inc, San Diego, 408 s. LOCKWOOD R., 1995: The ethology and epidemiology of canine aggression, s.131-138. In SERPEL J. (ed.). The Domestic Dog: Its Evolution, Behaviour, and Interactions with People. Cambridge University Press, New York, 268 s. 35

MECH L.D.,1970: The Wolf: The Ecology and Behaviour of an Endangered Species. Natural History Press, New York, 384 s. MIKULICA V., 1985: Základy etologie a psychologie psa. Státní zemědělské nakladatelství, Praha, 267 s. MILANI M.M., 1986: The Body Language and Emotion of Dogs. Quill/William Morrow, New York, 288 s. NOTT H.M.R.,1992: Social Behaviour of the Dog, s. 97-114. In THORNE C. (ed.). The Waltham Book of Dog and Cat Behaviour. Pergamon Press, Oxford, 159 s. O FARRELL V., 1992: Manual of Canine Behaviour, (2 ed) British Small Animal Veterinary Association, Gloucestershire, 132 s. SCHAFFER C.B.,1993: The Tuskegee model as a predictor of canine behaviour. Tuskegee University, Tuskegee, 8 s. SCHENKEL R., 1967: Submission: Its features and function in the dog. American Zoologist, 7: 319-329. SPRAGUE R.H., ANISKO J.J., 1973: Elimination patterns in the laboratory beagle. Behaviour, 47: 257-267. 36

9 SEZNAM OBRÁZKŮ Obr. 1. Vliv pohlaví psa na frekvenci komunikace mezi majiteli... 15 Obr. 2. Vliv věku psa na frekvenci komunikace mezi majiteli... 16 Obr. 3. Vliv pohlaví majitele na frekvenci komunikace mezi majiteli... 17 Obr. 4. Vliv věku majitele na frekvenci komunikace mezi majiteli... 18 Obr. 5. Vliv pohlaví psa na zastavení psů před setkáním... 19 Obr. 6. Vliv velikosti psa na zastavení psů před setkáním... 19 Obr. 7. Vliv věku psa na zastavení psů před setkáním... 20 Obr. 8. Vliv věku majitele na zastavení psů před setkáním... 21 Obr. 9. Vliv pohlaví psa na první očichávané místo na těle psa... 22 Obr. 10. Vliv věku majitele na první očichávané místo na těle psa... 25 Obr. 11. Vliv způsobu vedení na první očichávané místo na těle psa... 26 Obr. 12. Vliv pohlaví psa na výzvu ke hře... 26 Obr. 13. Vliv velikosti psa na výzvu ke hře... 27 Obr. 14. Vliv věku psa na výzvu ke hře... 28 Obr. 15. Vliv věku majitele na výzvu ke hře... 29 Obr. 16. Vliv způsobu vedení na výzvu ke hře... 29 Obr. 17. Vliv pohlaví psa na hru... 30 Obr. 18. Vliv velikosti psa na hru... 31 Obr. 19. Vliv věku majitele na hru... 32 Obr. 20. Vliv způsobu vedení na hru... 32 37

38