VZDOROVALI ZLU TŘI PŘÍBĚHY ČESKÉHO 20. STOLETÍ multimediální výstava Galerie věže Novoměstské radnice v Praze 23. 8. 2016 30. 9. 2016
SPECIFIKACE VÝSTAVY Autor: Kurátor: Grafika: Produkce Propagace: Pořadatel: Miloš Doležal František Laudát David Boháč Martin Dostoupil Lucie Kružíková Kultura na dlani, z.s. Koncepce: multimediální výstava mapující životní příběhy tří osobností českého 20. století, vernisáž v pondělí 22. 8. 2016 z prostorách gotického Mázhausu, výstava ve třech patrech Galerie ve věži příběhy nevšedních mužů, kteří se nepodali lži, otevřeně vystupovali proti veřejné manipulaci a odmítli se přizpůsobit totalitním praktikám: - P. Josef Toufar, farář z Vysočiny (1902 1950) - JUDr. František Valena, právník, politik a studentský aktivista (1913 1960) - Jan Zahradníček, básník, překladatel, esejista, publicista a redaktor (1905 1960) přibližně 60 originálních grafických panelů zavěšených v prostoru pří pater a ohozu věže Novoměstské radnice v Praze, doplněných o velkoformátové fotografe adjustovaných v rámech RAM a řada dalších ve výstavních vitrínách videoprojekce archivních materiálů a dokumentárních filmů osobní předměty, výběry z korespondence, vzpomínky přátel, zprávy z archivů a dobového tisku doprovodné programy v průběhu výstavy: celkem tři tematické večery, každý věnovaný jedné z osobností katalog dokumentující výstavu a životní příběhy našich hrdinů
Prostory: Galerie věže Novoměstská radnice, Karlovo nám. 1/23, 120 00 Praha 2 Termín konání: 23. 8. 2016 30. 9. 2016 Záštity: pan Karel Schwarzenberg ministr kultury ČR Daniel Herman Jeho Eminence nejdůstojnější dán Dominik kardinál Duka (v jednání) Mediální partneři (v jednání): ČT * ČR1 * Lidové noviny * Respekt * KULTURA21 * Katolický deník * Česká kultura * JC Decaux * BEVERAGE&GASTRO * MF reklama Ve spolupráci s: Nadace ČEZ * MČ Praha 2, Novoměstská radnice * Národní muzeum V Praze, 16. 6. 2016 Martin Dostoupil
PŘÍBĚH VÝSTAVY Výstava mapující ve fotografii, filmu a trojrozměrných předmětech tři životní příběhy českého 20. století, chce být zároveň mementem i inspirací. Mementem proto, že velice konkrétně ukáže surovost komunistické politické moci, která zničila jedinečné životy tří významných osobností (spisovatel, kněz, politik) a cynicky decimovala jejich rodiny. Inspirací proto, že se tito mužové a jejich blízcí nepodali lži, otevřeně vystupovali proti veřejné manipulaci a odmítli se přizpůsobit plíživým totalitním praktikám. Farář z Vysočiny P. Josef Toufar (1902 1950) patří mezi první oběti komunistické diktatury. Dne 11. prosince 1949 se při jeho kázání v číhošťském kostele tajemně rozkýval a vychýlil oltářní křížek. 28. ledna 1950 byl Toufar unesen Státní bezpečností z číhošťské fary a na příkaz komunistických špiček včetně prezidenta Gottwalda bezmála měsíc brutálně vyslýchán a nucen k falešnému přiznání a zradě kněžského slibu. Na následky mučení 25. února 1950 umírá a je pod falešným jménem zakopán v hromadném hrobě v Praze-Ďáblicích. V listopadu 2014 byly z ďáblického hromadného hrobu vyzvednuty ostatky, které na základě genetického průzkumu skutečně patřily Josefu Toufarovi a v roce 2015, šedesát pět let od své násilné smrti, byl Josef Toufar pohřben do prostého hrobu v Číhošti. Výstava chce také ukázat i další oběti z řad Toufarových farníků a přátel, kteří byli v souvislosti s tímto případem mučeni, vězněni či vystěhováni ze svých domovů. Právník, politik a studentský aktivista JUDr. František Valena (1913 1960) byl charismatickou osobností s přirozenou autoritou. Do jeho života zásadním způsobem zasáhlo zrušení českých vysokých škol 17. listopadu 1939. Jako studentský funkcionář byl hledán gestapem. Měsíc se proto ukrýval u přátel a následně se mu podařilo utéci do zahraničí, Slovinska a Itálie. Po válce se vrátil do vlasti, zapojil se okamžitě do veřejného života a nastoupil na ministerstvo pošt jako osobní tajemník ministra Hály. Koncem října 1946 Valena uzavřel manželství s Danicí Kržičovou a narodila se jim dcera. Definitivní zlom v životě dr. Valeny přinesl vítězný únor 1948. Na ministerstvu pošt dostal okamžitou výpověď. S ohledem na
očekávané druhé dítě (syn Tomáš se narodil 15. 2. 1950) zamítl nabízenou možnost odejít do exilu. Na podzim 1950 byl StB zatčen a v procesu označovaném jako Valena a spol odsouzen k trestu odnětí svobody na 22 let (původně měl navržen trest smrti), k propadnutí celého jmění a ztrátě čestných práv občanských na 10 let následujících po odpykání trestu. V té době se mu narodila druhá dcera Miriam (* 16. 3. 1951), přičemž zdravotní personál v porodnici v Londýnské ulici jeho ženě a dítěti neposkytl - úmyslně - ani základní poporodní péči. Po sedmi letech věznění a otrockých prací v uranových dolech se u dr. Valeny projevily vážné zdravotní potíže, diagnostikované jako zhoubný nádor pravé ledviny. Rozhodnutím lidového trestního soudu v Praze z 19. 11. 1957 mu byl výkon trestu na tři měsíce přerušen pro nezbytnou léčbu. Od jara 1959 se jeho zdravotní stav výrazně zhoršoval, když metastázy zasáhly kosti a postupně i plíce a játra. Po dlouhém trápení se život dr. Františka Valeny uzavřel v podvečer 31. srpna 1960 mezi svými nejbližšími. Druhý den, 1. září, mu byl poštou doručen rozkaz velitelství Ústavu nápravných zařízení z Valdic, aby do 24 hodin nastoupil přerušený výkon trestu; manželka dopis vložila pod jeho hlavu do rakve. Jeho pohřeb v Dačicích 6. září za účasti mnoha bývalých spoluvězňů byl tichou manifestací, monitorovanou mnoha příslušníky StB. Básník a překladatel, esejista, publicista a redaktor Jan Zahradníček (1905 1960) patří mezi klíčové autory české literatury 20. století. Jeho lidský i básnický osud se stal významným symbolem odporu vůči komunistickému režimu. Za války se účastnil domácího protinacistického odboje, když pomáhal skrývat manželku a dceru generála Ludvíka Svobody. Po válce velice kriticky vystupoval proti plíživým totalitním pořádkům. V roce 1951 byl ve svém brněnském bytě zatčen a následně ve vykonstruovaném procesu odsouzen ke třinácti letům vězení. Šestačtyřicetiletý básník, otec tří malých dětí, poznamenaný úrazem v dětství, jehož následkem byla deformovaná páteř a vleklá srdeční choroba, v nich nakonec stráví bezmála deset let. Manželka Marie byla v roce 1951 s dětmi vystěhována z Brna na venkov, kde jako učitelka mohla jen manuálně pracovat. V průběhu 50. let byla jako soukromě hospodařící vystěhována z rodového statku matka a rodina sestry paní Zahradníčkové. Navíc v průběhu Zahradníčkova věznění umřely na otravu houbami jeho dvě dcery Zdislava a Klárka; ženu Marii a synka Jana se podařilo zachránit.
Jana Zahradníčka pustili z vězení na pohřeb dcerušek s tím, že se nemusí vracet a je propuštěn, ale pro zhoršenou mezinárodní situaci se musel za 14 dní vrátit do kriminálu, kde strávil ještě čtyři roky. Pět měsíců po návratu z kriminálu Jan Zahradníček umírá na následky věznění. O Janu Zahradníčkovi - a můžeme to klidně vztáhnout i na Josefa Toufara a Františka Valenu - napsal po jeho smrti přiléhavá slova přítel, spisovatel a esejista Jan Čep: Jan byl povaha mužná a pevná. Stal se obětí nové nenávisti, studené zlé zvůle, ztotožněné s vědomou lží. Odvážil se jí pohledět přímo do očí, spoléhaje na sílu onoho světla, které nepřemůže tma. Nevíme, jaká byla Zahradníčkova vnitřní zkušenost posledních křížových let, ale i kdyby se nebyla mohla tato zkušenost vyjádřit slovem psaným nebo aspoň mluveným, nezůstane pro nás němá, nebude ji možno nikdy oddělit od bolesti a naděje našeho času.