Jak použít údaje ze studií in vitro ke splně ní požadavků na informace dle nařízení REACH Webinářo požadavcích na informace 30. listopadu 2009
Přehled Nařízení REACH a zkoušky in vitro Kritéria pro použití metod in vitro podle nařízení REACH Vhodnost metodiky in vitro Dostatečnost údajů získaných použitím metodiky in vitro Jak použít údaje ze zkoušek in vitro ke splně ní požadavků na informace Použití validovaných metod Možné použití předbě žně validovaných metod Možné použití metod, které nebyly předbě žně validovány Jak předkládat údaje ze zkoušek in vitro v nástroji IUCLID Příklady
Nařízení REACH a zkoušky in vitro Zkoušky na zvířatech by se mě ly použít až jako poslední možnost (čl. 25 odst.1). Metody in vitro jsou součástí strategie 3R v rámci nařízení REACH: Replace (nahradit), Reduce (omezit) a Refine (zlepšit) zkoušky na zvířatech a podpořit alternativní metody. Zkouška, která se provádí in vitro, je zkouška provedená ve skleně ných či plastových zkumavkách v laboratoři. Zkouška in vitro je opakem zkoušky in vivo (na živém organismu).
Kritéria pro použití metod in vitro podle nařízení REACH Je třeba zvážit dva aspekty: 1. vhodnost metodiky, 2. dostatečnost údajů, které byly použitím takové metody získány. Viz pokyny REACH: B.4.3.1
Vhodnost metodiky in vitro V rámci nařízení jsou za vhodné považovány dvě kategorie metod in vitro: 1. validované metody: mezinárodně validované metody (např. nařízení ES, kterým se stanoví zkušební metody nebo pokyny OECD) např. zkoušky in vitro pro průkaz kožní dráždivosti / leptavých ůčinků na kůži a in vitro zkoušky genotoxicity, např. Amesův test mutagenity 2. předbě žně validované metody: In vitro zkoušky splňující mezinárodně dohodnutá prevalidační kritéria např. kritéria ECVAM k povolení zkoušky pro prevalidační postup kritéria podrobně ji popsaná v pokynech OECD 34 a v pokynech REACH tabulka R.4.1
Dostatečnost údajů získaných pomocí metodiky in vitro Hlediska, která je třeba zvážit: Informace jsou získány pomocí validované a vě decky přijatelné metodiky zkoušek in vitro. Získané údaje lze použít pro klasifikaci a označení a/nebo pro účely posouzení rizik.
Jak použít údaje ze zkoušek in vitro ke splně ní požadavků na informace (1) Příloha XI 1.4 Výsledky získané použitím vhodných metod in vitro mohou naznačovat přítomnost určité nebezpečné vlastnosti. è V závislosti na možném riziku může být nutné provést bezprostřední potvrzení vyžadující zkoušky. Avšak pozor: Tyto zkoušky mohou být nad rámec informací stanovených v příloze VII nebo VIII. Navrhované bezprostřední potvrzení vyžadující zkoušky může být nad rámec informací stanovených v příloze IX nebo X pro příslušné množstevní rozmezí.
Jak použít údaje ze zkoušek in vitro ke splně ní požadavků na informace (2) Příloha XI 1.4 Výsledky získané pomocí vhodných metod in vitro mohou naznačovat nepřítomnost určité nebezpečné vlastnosti. è Příslušná zkouška se provede pro dotyčné množstevní rozmezí, aby se potvrdil negativní výsledek, s výjimkou následujících případů: Zkouška se nevyžaduje v souladu s přílohami VII až X nebo ostatními pravidly v tě chto přílohách. Další podmínky, kdy toto potvrzení nemusí být nutné viz příští snímek
Jak použít údaje ze zkoušek in vitro ke splně ní požadavků na informace (3) Příloha XI 1.4 Další podmínky, kdy toto potvrzení nemusí být nutné: výsledky vycházejí z metod in vitro, jejich vě decká platnost byla stanovena validační studií v souladu s mezinárodně dohodnutými zásadami validace; výsledky jsou pro účely klasifikace a označení a/nebo posouzení rizika postačující a je dodána postačující a spolehlivá dokumentace použité metody.
Použití metod in vitro
Použití validovaných metod (1) Jestliže byla zkouška in vitro vě decky validována v souladu s mezinárodně dohodnutými zásadami validace (Pokyny OECD 34 (OECD; 2005b), může tato zkouška plně nebo částečně nahradit zkoušku in vivo v závislosti na účelu, pro který byla tato zkušební metoda validována a přijata. Jedním z hlavních kritérií pro přijetí je, zda informace získané pomocí takové zkoušky (takových zkoušek) jsou postačující pro účely klasifikace a označení a/nebo posouzení rizik.
Použití validovaných metod (2) Přílohy VII-X nařízení REACH obsahují ně kolik validovaných metod in vitro. Příklady standardních požadavků na informace: Příloha VII: in vitro studie leptavých účinků na kůži a in vitro studie kožní dráždivosti in vitro studie oční dráždivosti Příloha VIII: - in vitro studie mutagenity (studie cytogenity, mikronukleární zkouška nebo studie mutací na buňkách savců) Zkoušky in vivo se žíravými látkami v koncetracích/dávkách, které způsobují poleptání, se nesmí provádě t.
Použití validovaných metod (3) Další validované zkušební metody, které nejsou součástí standardních požadavků na informace stanovených v přílohách REACH, mohou být také zdrojem přínosných informací, např.: in vitro zkouška kožní absorpce, in vitro zkouška fototoxicity, in vitro zkoušky pyrogenů.
Možné použití předbě žně validovaných metod (1) V souladu s přílohou XI 1.4 nařízení REACH je možné použít metody, které již byly dostatečně dobře vypracovány, ale ještě nebyly validovány (např. kritéria střediska ECVAM pro povolení zkoušky pro prevalidační postup), jestliže: jsou získané výsledky postačující pro účely klasifikace a označení a/nebo posouzení rizika, je dodána postačující a spolehlivá dokumentace této metody.
Možné použití předbě žně validovaných metod (2) V závislosti na zkoušce, její oblasti použitelnosti a na látce, která je testována, mohou být přijaty pozitivní výsledky. Výsledky, které nenaznačují určitou nebezpečnou vlastnost, je třeba ově řit provedením příslušné zkoušky podle množstevního rozmezí, aby se negativní výsledek potvrdil. Např. u zkoušky kožní senzibilitace in vitro pozitivní výsledek může být přijat, ale negativní výsledky musí být potvrzeny zkouškou in vivo.
Dosavadní zkušenosti s předbě žně validovanými metodami Dosud jsme obdrželi žádosti o registraci s in vitro zkouškami kožní dráždivosti a in vitro zkouškami oční dráždivosti. Předložené údaje mě ly dobrou kvalitu včetně podrobného protokolu, podmínek zkoušky, interpretace výsledků, závě rů.
Možné použití metod, které nebyly předbě žně validovány (1) In vitro údaje získané pomocí metod, které nebyly předbě žně validovány (metody, kterým ještě nebyl povolen prevalidační postup), mohou být užitečné v přístupu založeném na průkaznosti důkazů è ke stanovení jejich spolehlivosti je nutný odborný posudek. Úroveň optimalizace použité metody by mě la pokud možno splňovat mezinárodně dohodnutá kritéria pro vývoj zkoušek, např. kritéria ECVAM pro povolení zkoušky pro prevalidační postup. Mě la by být dodána postačující a spolehlivá dokumentace dané metody.
Možné použití metod, které nebyly předbě žně validovány (2) Kritéria pro vývoj zkoušek k validaci vhodných metod in vitro: zdůvodně ní pro danou zkušební metodu vztah mezi koncovým bodem této zkušební metody a posuzovaným (biologickým) jevem podrobný protokol této zkušební metody provedení zkušební metody s použitím referenčních látek (posouzení přesnosti) zhodnocení provedení intra- a inter-laboratorní reproducibilita významnost kvalita a použitelnost údajů zkušební metody
Možné použití metod, které nebyly předbě žně validovány (3) Informace ze zkoušky in vitro mohou obecně zajistit mechanistický náhled. Informace z moderních zkoušek in vitro mohou zajistit přínosné informace, které pomáhají při postupu posouzení rizik a formují jej, např. pomocí rozvoje nových technologií, jako jsou OMIKY (genomika, proteomika) èlze posoudit specifický způsob působení / mechanismus účinku (molekulární dráha) možné toxicity látky nebo skupiny látek èpodporují analogický přístup a vytváření kategorií.
Jak předkládat údaje ze zkoušek in vitro v nástroji IUCLID Senzibilizace kůže
Senzibilizace kůže (1)
Senzibilizace kůže (2)
Senzibilizace kůže (3)
Senzibilizace kůže (4)
Senzibilizace kůže (5)
Senzibilizace kůže (6)
Odkazy Nařízení ES, kterým se stanoví zkušební metody Pokyny OECD pro zkoušení chemických látek TSAR (Systém sledování alternativních zkušebních metod přezkoumání, validace a schvalování v kontextu nařízení EU o chemických látkách) ECVAM (Evropské středisko pro validaci alternativních zkušebních metod)