Vyvěšeno dne: 8.11.2010 Sňato dne: U s n e s e n í -55 Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců JUDr. Ing. Viery Horčicové a JUDr. Jarmily Ďáskové, v právní věci navrhovatele Ing. Milana Kuchaře, bytem Brno, Kuršova 5, za účasti Úřadu městské části Brno - Bystrc, se sídlem Brno, nám. 28. dubna 145/60, a zvolených členů zastupitelstva, o návrhu na neplatnost voleb do zastupitelstva Úřadu městské části Brno - Bystrc, konaných ve dnech 15.10. a 16.10.2010, I. Návrh s e z a m í t á. t a k t o : II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í Návrhem podaným u Krajského soudu v Brně dne 29.10.2010 se navrhovatel domáhal vyslovení neplatnosti volby šesti kandidátů v obci Brno Bystrc. Návrh odůvodnil tím, že jím vyjmenovaná skupina nejvlivnějších politiků z místních organizací dvou politických stran záměrným vedením nečestné a nepoctivé volební kampaně hrubým způsobem opakovaně porušovala volební zákon. Podle přesvědčení navrhovatele jím jmenovaní kandidáti do zastupitelstva jednali protiústavně, nepřípustně manipulovali s fakty, manipulovali s voliči, aby si zajistili znovuzvolení a návrat do funkcí v orgánech samosprávy městské části Brno Bystrc. Takto mělo dojít k ovlivňování volebního rozhodování voličů a tím i celkových výsledků voleb. Navrhovatel se proto u soudu domáhá s odůvodněním blíže v návrhu rozvedeným, aby soud vydal rozhodnutí, že volba šesti kandidátů do zastupitelstva městské části Brno Bystrc je neplatná. K návrhu navrhovatel připojil svazek příloh, včetně výtisků Bystrckých novin. Dne 1.11.2010 bylo soudu doručeno doplnění návrhu, jehož obsahem je tvrzení, že došlo k protiústavní diskriminaci voličů, kteří byli zbaveni svého ústavního práva podat žalobu a pro rozpor volebního zákona s ústavním pořádkem navrhovatel uvedl, že trvá na postoupení této věci Ústavnímu soudu. K obsahu návrhu se vyjádřil účastník Úřad městské části Brno Bystrc tak, že z obsahu nevyplývá žádné obvinění z porušení volebního zákona ani žádného jiného zákona ze strany Úřadu městské části Brno Bystrc jako úřadu registračního i úřadu, který průběh voleb zajišťoval, které by mohlo ovlivnit výsledky hlasování. Obsahem podání je hodnocení morálních vlastností a jednání některých ze zvolených kandidátů, což tomuto účastníku nepřísluší hodnotit a vyjadřovat se k nim. Z vyjádření člena zastupitelstva k obsahu návrhu plyne, že návrh je podán neúspěšným kandidátem, lídrem neúspěšné politické strany, z pohledu zvolení do zastupitelstva, jehož opakované stížnosti, obsahově nyní uváděné též v návrhu, byly mnohokrát prověřovány různými orgány a audity. Další účastníci se k obsahu návrhu nevyjádřili.
pokračování 2 Pokud jde o otázku týkající se účastenství v řízení a okruhu subjektů aktivně legitimovaných k podání návrhu na vyslovení neplatnosti hlasování a voleb, vycházel soud z ustanovení 90 odst. 1, odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s.). Podle 90 odst. 1 s.ř.s. za podmínek stanovených zvláštními zákony může se občan, politická strana nebo nezávislý kandidát anebo sdružení nezávislých kandidátů a sdružení politických stran nebo politických hnutí a nezávislých kandidátů návrhem domáhat rozhodnutí soudu o neplatnosti voleb nebo neplatnosti hlasování anebo neplatnosti volby kandidáta. Z návětí tohoto ustanovení za podmínek stanovených zvláštními zákony vyplývá, že bude nutno v projednávané věci vycházet ze zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí, ve znění pozdějších předpisů. Podle ustanovení 60 odst. 1 citovaného zákona se podáním návrhu na neplatnost hlasování a voleb může u soudu domáhat ochrany každá osoba zapsaná do seznamu voličů ve volebním okrsku, jakož i každá volební strana, jejíž kandidátní listina byla zaregistrována pro volby do tohoto zastupitelstva. Podle 90 odst. 2 s.ř.s. jsou účastníky řízení o neplatnost voleb a hlasování navrhovatel, příslušný volební orgán a ten, jehož volba byla napadena. Okruh účastníků řízení ve věcech volebních je tudíž vymezen zákonem, proto soud jednal v tomto řízení s navrhovatelem a příslušným volebním orgánem, a dále vyrozuměl o podání návrhu zvolené kandidáty do zastupitelstva. Návrh není důvodný, o uplatněných námitkách uvážil soud takto: Pro procesní úpravu volebního soudnictví a postup v takovém řízení plyne vyvratitelná domněnka, že volební výsledek odpovídá vůli voličů. Předložit důkazy k jejímu vyvrácení má být povinností toho, kdo volební pochybení namítl. Absolutní zmatky volebního řízení naše volební soudnictví nezná v tom smyslu, že porušení ustanovení volebního zákona nemá za následek automatické zrušení voleb, volby kandidáta nebo hlasování. Veškeré vady a pochybení v tomto smyslu je třeba považovat za relativní a jejich význam je zapotřebí poměřovat jejich dopadem na výsledek voleb do zastupitelského orgánu jako takového, popř. na výsledek volby konkrétního kandidáta či na výsledek hlasování, a to podle principu proporcionality. Celý proces je založen na ústavním principu ochrany rozhodnutí vzešlého z vůle většiny vyjádřené svobodným rozhodováním a respektujícím práva menšiny (čl. 6 Ústavy). Úprava ověřování voleb je založena na předpokladu objektivní příčinné souvislosti mezi volební vadou a složením zastupitelského sboru nebo alespoň příčinné souvislosti (princip potenciální kauzality). Jak již konstatoval Ústavní soud opakovaně ve svých nálezech, srov. např. nález ze dne 29.1.2007, sp.zn. IV. ÚS 787/2006, navrhovatel je povinen ve svém návrhu uvést rozhodující důkazy k vyvrácení presumpce platnosti hlasování a voleb, aby bylo možno dovodit objektivní příčinnou souvislost mezi volební vadou a neplatností voleb. V dané věci navrhovatel v obecné rovině konstatuje porušení zákona č. 491/2001 Sb., a žádá soud, aby vyslovil neplatnost volby šesti kandidátů s tvrzením, že při komunálních volbách údajně došlo k porušení volebního zákona tím, že byla vedena nepoctivá volební kampaň, údajně bylo manipulováno s voliči a tím bylo ovlivněno jejich rozhodování a v důsledku toho pak i ovlivněny výsledky voleb. K této námitce je zapotřebí uvést, že navrhovatel vyjadřuje svá subjektivní hodnocení týkající se jím jmenovaných šesti zvolených kandidátů do zastupitelstva a jak důvodně poukazuje ve svém vyjádření účastník Úřad městské části Brno Bystrc, nevyplývá z obsahu podání žádné konkrétní tvrzení o porušení volebního zákona, nýbrž se jedná o subjektivní hodnocení vlastností a jednání některých ze zvolených kandidátů. Jakým nezákonným, nečestným či nepoctivým jednáním měli být voliči
pokračování 3 ovlivněni, však navrhovatel nedokládá, poukaz na články uveřejněné v místním občasníku, nemohou sloužit jako důkaz tvrzení o ovlivnění volebního rozhodování voličů. Obecně lze uvést, že základním právním předpisem upravujícím přípravu, průběh a soudní přezkum voleb do zastupitelstev obcí je zákon č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí, ve znění pozdějších předpisů, přičemž základním ustanovením upravujícím soudní přezkoumání platnosti hlasování a platnosti voleb je ustanovení 60 tohoto zákona, z něhož vyplývá, že podáním návrhu na neplatnost hlasování, na neplatnost voleb nebo na neplatnost volby kandidáta se může domáhat ochrany u soudu každá osoba zapsaná do seznamu ve volebním okrsku, kde byl člen zastupitelstva obce volen, jakož i každá volební strana, jejíž kandidátní listina byla zaregistrována pro volby do tohoto zastupitelstva. Návrh lze podat nejpozději deset dnů po vyhlášení výsledku voleb do zastupitelstev obcí Státní volební komisí. Návrh na neplatnost hlasování může podat navrhovatel, má-li za to, že byla porušena ustanovení tohoto zákona způsobem, který mohl ovlivnit výsledky hlasování a návrh na neplatnost voleb může podat navrhovatel, má-li za to, že byla porušena ustanovení tohoto zákona způsobem, který mohl ovlivnit výsledky voleb ( 60 odst. 1, odst. 2 a odst. 3 citovaného zákona). Jak vyplývá z interpretace zákonné úpravy přezkumu voleb provedené Ústavním soudem ve shora citovaném nálezu, je volební soudnictví založeno na principu ochrany mandátu a ne každé zjištěné a prokázané porušení zákona musí nutně vést k tak závažným důsledkům, jakým je neustanovení voleného zastupitelského orgánu. Již v nálezu ve věci vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 73/04 zdůraznil Ústavní soud, že: pro procesní úpravu volebního soudnictví a postup v takovém řízení z toho plyne vyvratitelná domněnka, že volební výsledek odpovídá vůli voličů. Předložit důkazy k jejímu vyvrácení je povinností toho, kdo volební pochybení namítá. Naše volební soudnictví nezná absolutní vady volebního řízení (tzv. absolutní zmatky volebního řízení), tj. takové porušení ustanovení volebního předpisu, které by mělo za následek automatické zrušení voleb, volby kandidáta nebo hlasování. Všechny možné vady a pochybení je v tomto smyslu třeba považovat za relativní a jejich význam je třeba poměřovat jejich dopadem na výsledek voleb do zastupitelského orgánu jako takového nebo na výsledek volby konkrétního kandidáta, popř. na výsledek hlasování, a to podle principu proporcionaliy. Řízení je tedy založeno na ústavním principu ochrany rozhodnutí, které vzešlo z vůle většiny vyjádřené svobodným rozhodováním a respektováním práva menšiny (čl. 6 Ústavy), jak již v jiné souvislosti Ústavní soud vyjádřil v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 5/02 (in. Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení, Svazek č. 28. nález č. 117. str. 25 č. 476/2002). Úprava ověřování voleb je přitom alternativně založena na předpokladu objektivní příčinné souvislosti mezi volební vadou a složením zastupitelského sboru nebo alespoň možné příčinné souvislosti (princip potenciální kauzality ve volebním soudnictví). Z toho třeba dovodit, že rozhodnutí voličů jako suveréna může soudní moc změnit jen ve výjimečných případech, kdy vady volebního procesu způsobily nebo mohly způsobit, že by voliči rozhodli jinak a byl by zvolen jiný kandidát. Podstatné však je, že zrušení voleb nelze brát jako trest za porušení volebních předpisů, nýbrž jako prostředek k zajištění legitimity zvoleného orgánu. Základní povinností soudu ve věcech volebního soudnictví je přezkoumat do jaké míry mělo nebo mohlo mít tvrzené porušení zákona vliv na výsledek hlasování a platnosti voleb, a to nikoli ve smyslu mechanického součtu odevzdaných hlasů v daném volebním okrsku, nýbrž ve vztahu k účelu a cíli hlasování s přihlédnutím k vůli voličů zvolit konkrétní kandidáty do zastupitelského orgánu prostřednictvím systému organizace voleb. Přitom byl soud veden základní úvahou o tom, že je oprávněn vyslovit neplatnost volby kandidátů pouze za existence tří základních předpokladů, a to při zjištění
pokračování 4 protizákonnosti porušení některých ustanovení volebního zákona, dále při zjištění příčinné souvislosti vztah mezi touto protizákonností a zvolením kandidátů a konečně při zjištění zásadní intenzity takové protizákonnosti, která ve svých důsledcích musí přinejmenším výrazně zpochybnit výsledek voleb. Tato intenzita by musela v tomto konkrétním případě dosahovat takového stupně, aby byla způsobilá ovlivnit volební výsledky nebo konečné volební výsledky zásadním způsobem zpochybnit. Muselo by se tedy jednat o zásadní protizákonnost zjištěnou při hlasování a zjišťování volebních výsledků, které by jinak neodpovídaly realitě. Nic takového však v přezkoumávané věci nelze dovodit. Tyto skutečnosti nezpochybňuje žádným relevantním důkazem ani sám navrhovatel. Odhlédne-li se od toho, že tvrzené porušení volebního zákona je v rovině pouhé spekulace pokud jde o platnost hlasování a platnost celkových výsledků voleb v daném volebním obvodu, což je skutečnost zásadního významu, nemohl se soud ztotožnit s názorem, že by došlo k tak zásadnímu ovlivnění výsledku voleb jednáním navrhovatel jmenovaných kandidátů, protože nelze shledat příčinnou souvislost mezi v návrhu popsaným chováním jiných subjektů a platností voleb. Soud by rozhodnutí voličů, jak je uvedeno shora, mohl k návrhu změnit ve zcela výjimečném případě, a to tehdy, kdy by vady volebního procesu způsobily nebo mohly prokazatelně způsobit, že by voliči rozhodli jinak než se stalo nebo by došlo ke zvolení jiných kandidátů. Takový případ však v dané věci nenastal a ani sám navrhovatel nic takového netvrdí. Legálnost hlasování ve volbách do zastupitelstva obce nemůže být zpochybněna toliko blíže nepodloženými domněnkami navrhovatele a jeho subjektivním hodnocením volebních výsledků. Soud neshledal ani žádný relevantní důvod k tomu, aby sám z vlastní iniciativy přepočítával volební lístky, neboť k tomu, aby soud přistoupil k přepočtu hlasů nebo k přezkoumávání správnosti jejich posouzení pouze na základě důkazně nepodložené volební stížnosti, musela by jej k tomu v daném případě přimět zvláště významná indicie, která by byla způsobilá vyvolat pochybnosti o správnosti vyhlášeného výsledku voleb. Nic takového však v dané věci soud neshledal, navrhovatel neuvedl v návrhu žádné zásadní tvrzení, které by samo o sobě odůvodňovalo nebo alespoň mohlo vzbudit pochybnosti o správnosti volebních výsledků. Subjektivní přesvědčení navrhovatele nemůže vést k závěru, že by byla porušena ustanovení volebního zákona způsobem, který by mohl ovlivnit výsledek volby kandidátů navrhovatelem jmenovaných. Akcent na objektivní podmínky, které chrání průběh voleb a jejich výsledek je základní otázkou objektivního ústavního práva. Ve volebním soudnictví jde o to, aby bylo soudem stvrzeno, zda byly volby řádně provedeny, zda tím splnily poslání stanovené v čl. 5 a čl. 6 Ústavy České republiky, zda byla vyjádřena politická vůle na základě svobodného hlasování při volné soutěži respektující základní demokratické principy, a zda jsou proto provedené volby z hlediska demokratického zřízení věrohodné. I kdyby došlo v tomto procesu k porušení subjektivních práv jednotlivců, což se může stát podnětem k přezkoumání regulérnosti voleb soudem, podstatných obsahem přezkumné činnosti soudu ve volebním soudnictví však zůstává zjištění, zda případné chyby, k nimž by eventuelně došlo, jsou takového dosahu, že by byly způsobilé zpochybnit samu věrohodnost volebních výsledků, a tím i platnost voleb. Z těchto důvodů proto soud nemohl shledat důvodným ani požadavek navrhovatele (vyjádřený kategorickým imperativem) na předložení věci Ústavnímu soudu k rozhodnutí o porušení volebního zákona a rozpor volebního zákona s ústavním pořádkem. Názor navrhovatele o protiústavnosti volebního zákona soud nesdílí a neshledal proto důvod, aby přerušil řízení o volební stížnosti a podle čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky předložil věc Ústavnímu soudu s návrhem na zrušení volebního zákona pro jeho rozpor
pokračování 5 s ústavním pořádkem, jak požaduje navrhovatel. Především proto, že podle konstantní judikatury Ústavního soudu je daná zákonná úprava považována za ústavní, přičemž interpretem Ústavy České republiky a ústavnosti zákonů je právě Ústavní soud (čl. 83, čl. 89 odst. 2 Ústavy). K otázkám volné soutěže politických stran bez diskriminace s rovnými podmínkami se Ústavní soud vyjádřil zejména v nálezu ze dne 27.1.2001, sp.zn. Pl. ÚS 53/2000. Proto zdejší soud postup podle čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky k požadavku navrhovatele nevyužil a jelikož je toto uvážení pouze v jeho dispozici a navrhovatel v tomto směru mohl učinit pouze podnět a nikoli kvalifikovaný návrh, se kterým by se zdejší soud musel procesně a věcně vypořádat, nerozhodoval o tomto podnětu ani ve výroku tohoto usnesení. Jak konstatoval Ústavní soud ČR již ve svém nálezu pléna ze dne 26.1.2005, sp.zn. Pl. ÚS 73/2004, lid je zdrojem veškeré státní moci a mimo jiné se v této roli podílí na jejím ustavování cestou svobodných a demokratických voleb. Tomu odpovídá i zákonná úprava volebního soudnictví a ověřování voleb. Pro procesní úpravu volebního soudnictví a postup v takovém řízení z toho plyne vyvratitelná domněnka, že volební výsledek odpovídá vůli voličů. Předložit důkazy k jejímu vyvrácení je povinností toho, kdo volební pochybení namítá. Z důvodů shora popsaných nemohl soud jinak než uplatněné námitky navrhovatele shledat jako nedůvodné, a proto návrh zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení 93 odst. 4 s.ř.s., podle něhož nemá žádný z účastníků řízení právo na náhradu nákladů řízení. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné ( 53 odst. 3 s.ř.s. a contrario, 104 odst. 1 s.ř.s.). V Brně dne 8. 11. 2010 Za správnost vyhotovení: JUDr. Jaroslava Skoumalová, v. r. Kristýna Pejčochová předsedkyně senátu