3. Novelizace zákona Úvod k praktické části Analýza výsledků Závěr. 65 Resumé Seznam příloh... 73

Obsah Úvod 1. Zákon 109/2002 Sb..1 1.1 Úvodní ustanovení....1 1.2 Zařízení.....1 1.2.1 Diagnostické ústavy...5 1.2.2 Dětské domovy..6 1.2.3 Dětské domovy se školou..7 1.2.4 Výchovné ústavy....8 1.3 Preventivně výchovná péče...9 1.3.1 Střediska výchovné péče.....9 1.4 Pracovníci v zařízení.. 10 1.5 Práva a povinnosti...11 1.5.1 Práva a povinnosti dětí.....11 1.5.2 Opatření ve výchově....12 1.5.3 Oddělená místnost..13 1.5.4. Práva a povinnosti ředitele zařízení.. 14 1.5.5 Práva a povinnosti zákonných zástupců...15 1.6 Úhrada péče, kapesné, dary a věcná pomoc.... 15 1.6.1 Úhrada péče....16 1.6.2 Kapesné, osobní dary, věcná pomoc...16 1.7 Ustanovení.....17 1.7.1 Povinná dokumentace.17 1.7.2 Sankce a kontrola....18 2. Výchovná opatření...19 2.1 Předběžné opatření.....20 2.2 Ústavní výchova... 20 2.3 Ochranná výchova...... 21 2.4 Realizace ochranné a ústavní výchovy...22

3. Novelizace zákona....23 3.1 Návrh novelizace......23 3.2 Sválená novelizace 25 4. Úvod k praktické části....29 4.1 Stanovení cílu 30 4.2 Metodologie průzkumu..... 30 5. Analýza výsledků.. 32 5.1 počty dětí ve skupině a počty výchovných pracovníků 33 5.2 práva a povinnosti zúčastněných osob..43 5.3 problematika ústavní a ochranné výchovy 49 5.4 ostatní změny a další návrhy.60 Závěr. 65 Resumé....69 Seznam literatury...... 71 Seznam příloh........ 73

Úvod V únoru 2002 byl Parlamentem České republiky schválen Zákon č. 109/2002 Sb. o výkonu ústavní nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů. Účinnosti nabyl dnem 1. července 2002. Jedná se o první právní úpravu řešící tuto problematiku na úrovni zákona. Až do roku 2002 se výkon ústavní nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních řídil vyhláškou č. 64/1981 Sb. o školských zařízeních pro výkon ústavní a ochranné výchovy. V důsledku vývoje společnosti a aktuální potřebě změny stylu školských zařízení, ve kterých ústavní nebo ochranná výchova probíhá, se začalo pracovat na novém zákonu, který by napomohl ke zlepšení podmínek výchovy a zároveň i postavení dítěte v zařízení. Zákon 109/2002 Sb. řeší pouze oblast školství. Nejedná se o souhrnné pojednání péče o děti. Celkové koncepční pojetí náhradní výchovy by mělo být řešeno v průběhu následujících let. Zákon byl vytvořen na základě spolupráce ministerstva školství a tělovýchovy se širokým týmem odborníků z praxe, kteří vypracovávali a předkládali poznatky a návrhy ze své práce. Ty se vyhodnocovaly a zpracovávaly do určité podoby. Od počátku bylo zdůrazňováno, že se jedná o materiál, který bude potřebovat vzhledem k rychlému vývoji v této problematice průběžnou novelizaci. Zákon č. 109/2002 Sb. neměl svého předchůdce, který by formuloval systém náhradní výchovné péče ve školství. Jedná se o nový koncepční materiál, který nemá ambice konzervovat systém v již jednou upravené podobě jako konečný a neměnný. Naopak je materiálem otevřeným změnám a potřebným úpravám, které vyplynou z požadavků praxe i z nově přijatých právních předpisů jako je zákon o soudnictví nad mládeží a novela zákona o sociálně právní ochraně dětí.

Doba naplnění znění tohoto zákona byla stanovena na dvouletou lhůtu. Změny byly závislé především na ekonomických faktorech. Docházelo ke změnám počtu dětí, rozrůstal se počet pracovníků, měly být provedeny přestavby stávajících zařízení Mnohá zařízení tento úkol nezvládla a bylo zjištěno, že je nutné hraniční dobu naplnění prodloužit. Po dvou letech působnosti nového zákona je tento hodnocen rozporuplně a je v mnohých bodech navržen k novelizaci. Cílem mé práce v praktické části je poukázat na změny, které zákon 109/2002 přinesl a v čem tyto změny spočívají oproti vyhlášce 64/1981. Dalším cílem výzkumu bylo zjištění, jak jsou právní úpravy přijímány v jednotlivých zařízeních a jak ovlivňují praxi, jak jsou hodnoceny odborníky, kteří s nimi pracují. Zaměřila jsem se pouze na výchovné ústavy a dětské domovy se školou, protože v této oblasti pracuji. Na příčiny a důsledky nenaplnění zákona a případné rozpory v práci jednotlivých zařízení mohu pohlížet prostřednictvím teorie a současně i praxe. Získané zkušenosti a poznatky se staly základem pro zpracování této práce.

- 1-1. Zákon 109/2002 Sb. Zákon 109/2002 Sb. ze dne 5. února 2002 je zákon o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů. Zákon je rozdělen do šesti hlav. Každá pojednává o určité oblasti, která se výkonu ústavní nebo ochranné výchovy a také preventivní výchovné péče týká. 1.1 Úvodní ustanovení V úvodním ustanovení je zakotven účel a působnost školských zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy a pro preventivně výchovnou péči. Uvádí se zde, že musí být zajištěno základní právo dítěte na výchovu a vzdělávání v návaznosti na ústavní principy a mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách. Účelem zařízení je zajišťovat nezletilé osobě náhradní výchovnou péči v zájmu jejího zdravého vývoje, řádné výchovy a vzdělání. Zařízení pro preventivní výchovnou péči má předcházet vzniku a rozvoji negativních projevů v chování nebo ve vývoji dítěte. Zmírňovat nebo odstraňovat příčiny nebo důsledky již vzniklých poruch chování. 1.2 Zařízení Pojednává o všech školských zařízeních pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy a pro preventivně výchovnou péči. Zařízeními zajišťující výkon ústavní nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních jsou: - diagnostický ústav

- 2 - - dětský domov - dětský domov se školou - výchovný ústav Zrušilo se tak původní rozdělení, které bylo více členité. Zaniklo například označení dětský výchovný ústav, které bylo změněno na dětský domov se školou. Výchovné ústavy se označovaly jako výchovné ústavy pro mládež a dále se dělily na: - výchovné ústavy pro mládež se zvýšenou výchovnou péčí - výchovné ústavy pro mládež s ochranným režimem - výchovné ústavy pro mládež s výchovně léčebným režimem - výchovné ústavy pro děti a mládež - výchovné ústavy pro nezletilé matky Rozčlenění výchovných ústavů bylo celkem bezpředmětné. Dodržovalo se členění výchovných ústavů pro děti a mládež a výchovných ústavů pro nezletilé matky. Zařazení dětí vyžadující zvýšenou výchovnou péči nebo mládeže s ochranným režimem nebylo uskutečňováno. Výchovné ústavy s tímto zaměřením v republice neexistovaly. Matoušek (1999) uvádí: Několik současných výchovných ústavů pečuje zároveň o děti a o mládež. Ve vyhlášce ministerstva školství z roku 1981 existoval záměr zřídit i ochranné ústavy pro recidivující mladistvé a léčebně-výchovné ústavy pro osobnostně natolik odchylné mladé lidi, že nejsou zvladatelní v běžných typech ústavů. Ochranný ústav doposud nevznikl a léčebně-výchovný ústav vznikl zatím jen jeden až v roce 1992. V publikaci Miroslava Vocilky Výchovné ústavy v České republice jsou rozpracované náplně činností každého uvedeného zařízení. Mimo toho se zde uvádí, že analýza práce 49 výchovných ústavů byla uskutečněna: v osmnácti výchovných ústavech pro mládež v jednom soukromém výchovném ústavu pro mládež

- 3 - v patnácti dětských výchovných ústavech v jednom ústavu s výchovně léčebným režimem pro mládež v jednom výchovném ústavu pro zdravotně handicapovanou mládež v jednom výchovný ústav s léčebným režimem drogových závislostí pro mládež. Dětské domovy se dělily na dětské domovy rodinného a internátního typu. Mimo základní rozdělení zařízení je v této části zákona 109/2002 uvedeno, jakou péči zařízení poskytují dětem a kterým dětem, co se myslí plným přímým zaopatřením a co vše může být dítěti ještě hrazeno na základě rozhodnutí ředitele, jaké specifické výchovné a vzdělávací potřeby jsou pro děti zajišťovány. Je zde také uvedeno, že do těchto zařízení jsou umísťované děti s různými druhy postižení, které nemohly být umístěné do ústavu sociální péče nebo do specializovaného zdravotnického zařízení. V paragrafu tři se hovoří o plnění základní školní docházky a dalšího vzdělávání po ukončení základního vzdělání. Velké změny do zařízení přinesla poslední část této kapitoly, kde se hovoří o výchovné nebo rodinné skupině. Rodinná skupina je jako základní organizační jednotkou v dětském domově a v dětském domově se školou: 1) dětský domov má nejméně 6 a nejvíce 8 dětí ve skupině 2) dětský domov se školou nejméně 5 a nejvíce 8 dětí ve skupině Obě zařízení mohou mít nejméně 2 skupiny, nejvíce 6. Výchovná skupina je základní organizační jednotkou v diagnostickém ústavu a ve výchovném ústavu: 1) v diagnostickém ústavu má nejméně 4 a nejvíce 6 dětí 2) ve výchovném ústavu nejméně 5 a nejvíce 8 dětí Ve výchovném ústavu lze zřídit nejméně 2 a nejvíce 6 výchovných skupin.

- 4 - O počtu skupin v diagnostickém ústavu se zde nehovoří, počet je uveden až v paragrafu 9, kde je uvedeno, že diagnostický ústav má nejméně 3 výchovné skupiny pro účely komplexního vyšetření dětí. Dále, že se souhlasem ministerstva může být ustanovena jedna výchovná skupina pro účely dlouhodobé péče o děti. Ve vyhlášce 64/1981 byly počty dětí ve výchovných skupinách následující: 1) dětský domov internátního typu měl nejméně 3 nejvíce 6 výchovných skupin po 15 výjimečně až 20 dětech. 2) dětský domov rodinného typu měl 8 10 člennou rodinnou buňku. Rodinných buněk bylo nejméně 2 nejvíce 10. 3) dětský výchovný ústav měl ve skupině 12-15 dětí, v případě dětí s mentální retardací 10 12, počet skupin nejméně 3 nejvíce 7. 4) dětský výchovný ústav se zvýšenou výchovnou péčí ve skupině nejvýše 10-12, pro mentálně postižené nejvýše 8 10 dětí. Počet skupin 3 nejvýše 6. 5) výchovný ústav pro mládež ve skupině 12-15 dětí, skupiny s mentálně postiženou mládeží 10-12 dětí. Skupin nejméně 3 nejvíce 7. 6) výchovný ústav pro mládež se zvýšenou výchovnou péčí měl ve skupině 10 12 dětí, skupiny s mentálně postiženou mládeží 8 10. Počet skupin 3 7. 7) výchovný ústav pro mládež s ochranným režimem měl skupiny 8 10 členné. Počet skupin 3 6. 8) ústav s oddělením s výchovně léčebným režimem měl ve skupině 8 10 dětí, skupin nejméně 3 nejvíce 5. 9) diagnostické ústavy 3 8 výchovných nejvíce 12 členných skupin.

- 5-1.2.1 Diagnostické ústavy Diagnostický ústav je zařízení, které přijímá děti, umísťuje je do dětských domovů, dětských domovů se školou nebo výchovných ústavů. Úkoly, které diagnostický ústav plní: - diagnostické - vzdělávací - terapeutické - výchovné a sociální - organizační - koordinační Pobyt dítěte v diagnostickém ústavu má trvat zpravidla 8 týdnů. Umístit nebo přemístit dítě do dalšího zařízení má právo pouze ředitel diagnostického ústavu na základě rozhodnutí pedagogické rady.tuto skutečnost je povinen do tří pracovních dnů oznámit soudu, který o ústavní nebo ochranné výchově rozhodl, a zákonným zástupcům. Péči poskytuje též dětem zadrženým na útěku z jiných zařízení, která jsou povinna si dítě do tří dnů od oznámení o umístění převzít. Nezbytnou péči poskytuje také dětem zadrženým na útěku od zákonných zástupců a dětem, u kterých byla zákonným zástupcem vyžádaná preventivně výchovná péče. V paragrafu 8 odstavec 2 se píše o zajištění činnosti odborného pracovníka diagnostického ústavu v zařízeních ve svém územním obvodu za účelem metodického vedení, koordinace a ověřování účelnosti postupu a výsledků výchovné péče. Příprava dětí na jejich budoucí povolání je zajišťovaná v diagnostických třídách, které jsou součástí diagnostického ústavu. Třída se naplňuje do počtu 8 dětí. Ve vyhlášce č. 64 z roku 1981 bylo na rozdíl od zákona 109/2002 uvedeno, že komplexní vyšetření mládeže v diagnostickém ústavu trvá nejdéle osm týdnů. Rozličné jsou také počty dětí uvedené ve skupinách dříve a nyní.

- 6 - Ve vyhlášce.64/1981 byl diagnostický ústav rozlišován na dětský diagnostický ústav a diagnostický ústav pro mládež. Činnost diagnostického ústavu, jeho náplň a personální obsazení výstižně popisuje Marie Procházková v jedenácté kapitole publikací Kapitoly ze speciální pedagogiky - Uvedení do etopedie. Mimo jiné zde uvádí, že: Diagnostická doba v obou ústavech činí 8 týdnů, během nichž je jedinec vyšetřen po stránce pedagogické, psychologické, sociální a zdravotní. Zjišťuje se stupeň mravního narušení nebo sociální zanedbanosti, příčiny těchto jevů a možnosti nápravy. U mladistvých v DÚM se zároveň rozhoduje o možnostech profesní přípravy nebo pracovního zařazení. Na komplexním vyšetření se podílí tým odborných pracovníků, mezi které patří speciální pedagogové učitelé, vychovatelé a etoped (ten se v DDÚ věnuje pouze jedincům s výchovnými problémy po stránce diagnostické a terapeutické), psychologové, sociální pracovnice, zdravotní sestra. 1.2.2 Dětské domovy Účelem dětského domova je zajišťovat péči o děti s nařízenou ústavní výchovou, které nemají závažné poruchy chování. Plní úkoly výchovné, vzdělávací a sociální. Patří do systému školských zařízení pro výkon ústavní výchovy. Dětský domov (dále jen DD) je koedukovaná zařízení a zajišťuje péči o děti s nařízenou ústavní výchovou, které nemají závažné poruchy chování, zpravidla ve věku od 3 do 18 let, v odůvodněných případech do ukončení přípravy na povolání, nejdéle však do 26 let. Do DD mohou být přijímány i nezletilé matky spolu se svým dítětem Dětský domov plní ve vztahu k dětem zejména úkoly výchovné, vzdělávací a sociální. Jedná-li se o dítě zdravotně či mentálně postižené, zajistí mu DD vhodné podmínky úpravou denního režimu a vybavenosti zařízení, a

- 7 - dále odpovídající vzdělávací, terapeutický a sociálně rehabilitační program. /Vítková, Procházková,2004, s. 381/ Moderní ústavní zařízení pro děti se chtějí co nejvíce podobat přirozené rodině. Rodičovskou postavou jsou v některých ústavech jen ženy, v jiných ústavech se experimentuje s dvojicí vychovatelů manželů. /Matoušek, 1999, s.69/ Vyhláška č.64/1981 dělila dětské domovy na internátní a rodinný typ. Nejhrůznější formou musel být dětský domov internátního typu, kde mohlo být až 6 výchovných skupin po 20 dětech. Zákon č.109/2002 tento typ dětského domova zcela zrušil. Dětský domov může být pouze rodinného typu a může mít nejvíce 6 skupin s maximálně 8 dětmi. Sourozenci by měli být umísťovány do stejného dětského domova do jedné rodinné skupiny. Do dětského domova mohou být také umístěné nezletilé matky spolu se svými dětmi. 1.2.3 Dětské domovy se školou Dětský domov se školou zajišťuje péči o děti 1. s nařízenou ústavní výchovou a) se závažnými poruchami chování b) vyžadující výchovně léčebnou péči pro svou přechodnou nebo trvalou duševní poruchu 2. s uloženou ochrannou výchovou 3. které jsou nezletilými matkami s poruchami chování nebo vyžadující výchovně léčebnou péči, a jejich děti Jsou zde umísťovány děti od šesti let do ukončení povinné školní docházky. Povinnou školní docházku vykonávají ve škole, která je zřízená při dětském domově. Dítě může být zařazeno do školy, která není součástí dětského domova se školou tehdy, kdy pominou důvody pro zařazení dítěte do školy zřízené při dětském domově. Žádost o přeřazení podává ředitel dětského

- 8 - domova se školou. Pokud dítě dokonči povinnou školní docházku a jeho poruchy chování přetrvávají, je přeřazeno do výchovného ústavu. Vyhláška č.64/1981 dětský domov se školou uváděla v paragrafu 4 a 5 jako dětský výchovný ústav a dětský výchovný ústav se zvýšenou péčí. Oba paragrafy mají dva odstavce, kde v prvním je uvedeno jaké děti se do dětského výchovného ústavu umísťují. Zcela chybí uvedení věku. V druhém odstavci se hovoří o počtu skupin a dětí ve skupině. Vzdělávání není uvedeno. Do dětského domova se školou mohou být děti umístěny podle zákona č. 109/2002 zpravidla od 6 let. Marie Procházková v Kapitolách ze speciální pedagogiky píše: Je to vesměs nekoedukované zařízení internátního typu, do kterého jsou přijímáni svěřenci s poruchami chování převážně asociálního charakteru, s nařízenou ústavní výchovou, ve věku od 10 let do ukončení povinné školní docházky, většinou tedy do 15 let. 1.2.4 Výchovné ústavy Výchovné ústavy pečují o děti se závažnými poruchami chování, kterým byla nařízena ústavní nebo uložena ochranná výchova. Ve vztahu k dětem plní úkoly výchovné, vzdělávací a sociální. Do výchovného ústavu mohou být zařazeny i nezletilé matky, které mají nařízenou ústavní nebo uloženou ochrannou výchovu i se svými dětmi. Věková hranice zařazení dětí do výchovného ústavu je 15 let a více. Vzhledem ke zvyšující se kriminalitě a agresivitě dětí mladších 15 let bylo do zákona č.109/2002 zaneseno, že se do výchovného ústavu může umístit výjimečně i dítě starší 12 let.s uloženou ochrannou výchovou. Jedná se o dítě, u kterého se projevují tak závažné poruchy, že nemůže být umístěno v dětském domově se školou. Může zde být umístěno dvanáctileté dítě i s nařízenou ústavní výchovou v případě zvláště závažných poruch chování.

- 9 - Vzdělávání dětí umístěných ve výchovném ústavu je řešeno zřízením školy při ústavu. Jako součást se zřizuje základní nebo speciální škola a také střední škola. Případně navštěvují školy v okolí. 1.3 Preventivně výchovná péče Preventivně výchovná péče je poskytování speciálně pedagogických a psychologických služeb dětem s rizikem poruch chování či s již rozvinutými projevy poruch chování a negativních jevů v sociálním vývoji, u nichž není nařízena ústavní výchova nebo uložena ochranná výchova, osobám odpovědným za výchovu a pedagogickým pracovníkům. /Zákon 109/2002, 16/ Preventivní péči poskytuje diagnostický ústav nebo středisko výchovné péče. Formy péče jsou: 1) ambulantní 2) celodenní 3) internátní U dětí, které jsou mladší patnácti let, podávají žádost o preventivní péči zákonní zástupci. 1.3.1 Střediska výchovné péče V roce 1991 byla zákonem č. 390/91 Sb. zřízena střediska výchovné péče pro děti a mládež (dále jen SVP) jako součást sítě institucí preventivně výchovné péče a zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy. Od roku 1998 jsou střediska zařazena do nového systému pedagogicko-psychologického poradenství, které tvoří pedagogicko-psychologické poradny, speciálně pedagogická centra a střediska výchovné péče. /Pipeková,Procházková, 1998, s.206 /

- 10 - Střediska výchovné péče zajišťují prevenci a terapii sociálně patologických jevů u dětí a mládeže a poradenství v této oblasti. Těžištěm činnosti středisek je psychoterapeutická práce, vedle toho se střediska podílejí i na aktivní depistáži problémových jedinců a skupin. Střediska jsou zřizována od roku 1991 buď jako samostatná zařízení nebo součást speciální školy nebo speciálního školského zařízení. V současné době pracuje na území ČR 34 středisek. Ustálenou územní působnost nemají. Jejich činnost je dána zákonem ČNR 395/1991 O školských zařízeních ( 31a). /Vítková, 2004, s.24/ Střediska výchovné péče jsou určena pro děti a mládež s negativními společenskými projevy, pokud u nich nejsou důvody pro výkon ústavní výchovy. Mohou být zařízením státním nebo soukromým. Středisko může být zřízeno jako docházkové zařízení nebo jako kombinace docházkového a internátního zařízení. V případě potřeby středisko může poskytnout krátkodobý pobyt s internátní péčí, maximálně v délce dvou měsíců. /Renotiérová a kol., Řepová, 2003, s.250/ Středisko poskytuje konzultace, odborné informace a pomoc 1) zákonným zástupcům 2) pedagogickým pracovníkům 3) zletilým klientům Podrobnosti o činnosti střediska lze získat v publikaci M. Vocilky Náplň činnosti středisek výchovné péče pro děti a mládež. 1.4 Pracovníci v zařízení V zařízení nebo ve středisku pracují pedagogičtí a nepedagogičtí pracovníci. O podmínkách odborné a pedagogické způsobilosti pedagogických pracovníků a o předpokladech kvalifikace výchovných poradců hovoří vyhláška č. 139/1997 Sb.

- 11 - Pedagogický pracovník v zařízení nebo ve středisku vykonává činnost vyučovací, výchovnou, pedagogicko-psychologickou nebo speciálně pedagogickou. Počet pedagogických pracovníků na jednu rodinnou skupinu stanovuje vyhláška 334/2003 Sb. Pomocní vychovatelé, kteří vykonávali především noční služby a byli jako nepedagogičtí zaměstnanci, byli Novým školským zákonem od 1.1.2005 zařazení mezi pedagogické pracovníky do funkce asistenta pedagoga. Před vznikem pracovněprávního vztahu musí být u každého pedagogického pracovníka zajištěna psychická způsobilost psychologickým vyšetřením. Pedagogičtí i nepedagogičtí pracovníci musí před vznikem pracovněprávního vztahu prokázat svoji bezúhonnost výpisem z evidence rejstříku trestů. 1.5 Práva a povinnosti V páté části zákona jsou rozpracovaná práva a povinnosti dětí umístěných v zařízení, práva a povinnosti ředitele zařízení a také osob odpovědných za výchovu. 1.5.1 Práva a povinnosti dětí Zákon č.109/2002 Sb. rozpracoval práva a povinnosti dětí podrobně do několika bodů. Nerozlišuje se zde však, zda jde o dítě s ústavní výchovou nebo ochrannou výchovou. Obě výchovy jsou si zde rovnocenné. Ustanovení práv a povinností v zákoně dosáhlo značných změn oproti vyhlášce 64/1991 Sb.. Ve vyhlášce byla práva vymezena velice stručně, zahrnovala pouze: - právo obracet se se žádostmi a stížnostmi na vychovatele nebo ředitele zařízení

- 12 - - nahlížet každý měsíc do vyúčtování svých pracovních příjmů a úspor - volit a být volen do samosprávných orgánů zařízení a aktivně se účastnit veřejného života kolektivu výchovné skupiny - hradit ze svých příjmů škodu, kterou z nedbalosti způsobí, a to až do výše jednoho měsíčního platu - hradit ze svých příjmů náklady spojené s návratem do zařízení, pokud z něho uprchne Povinnosti zde rozpracovány nebyly. 1.5.2 Opatření ve výchově Opatření ve výchově prakticky nahrazuje škálu výhod a trestů, které si jednotlivá zařízení stanovila dříve sama. Opatření jsou ukládaná za prokázané porušení povinností, nelze je uložit při pouhém podezření nebo jako kolektivní trest. Zákon 109/2002 Sb. vymezuje, jaké opatření může být dítěti uděleno: 1) odňata výhoda 2) snížené kapesné v rozsahu stanovené zákonem 3) omezeno nebo zakázáno trávení volného času mimo zařízení 4) odňata možnost účastnit se atraktivní činnosti nebo akce 5) zákaz návštěv Veškerá výše uvedená opatření lze také ukládat podmíněně. Za příkladné úsilí a výsledky při plnění povinností nebo za příkladný čin může být dítěti: 1) prominuto opatření za porušení povinností 2) udělena odměna /finanční nebo věcná/ 3) zvýšeno kapesné v rozsahu stanoveném tímto zákonem 4) povolena mimořádná akce /vycházka, návštěva / Udělené opatření je zpracováno písemně a uložené v osobním spisu dítěte.

- 13 - Vyhláška č.64/1981 Sb. měla jako výchovné opatření přímo uvedeno zákaz návštěv. Tento zákaz nebyl nijak specifikován, koho se týká a často zahrnoval i zákaz návštěv osob zodpovědných za výchovu. Výjimkou nebyly ani zákazy odjezdů na dovolenky k těmto osobám. Zákon č.109/2002 Sb. zákaz návštěvy ve svých opatření uvádí také, ale upřesňuje toto v paragrafu 21odst. 1/f že: S výjimkou návštěv osob odpovědných za výchovu, osob blízkých a oprávněných zaměstnanců sociálně-právní ochrany dětí. 1.5.3 Oddělená místnost Po revoluci v roce 1989 byl vydán příkaz k okamžitému zrušení tzv. samotek, které byly většinou součástí každého výchovného zařízení. Účel, pro který byly zřízeny na zklidnění agresivního dítěte - byl využíván velice sporadicky. Častěji tyto místnosti byly používané k zastrašení dětí po útěcích, při jakémkoliv nežádoucím negativním projevu. Převážně bez důkladného zvážení důsledků o dopadu na psychiku dítěte. Chyběl také odborný dohled. Vyskytly se též i případy sebevražd, které děti při pobytu na samotce spáchaly. Zákon č.109/2002 Sb. zřízení obdobných oddělených místností opět povoluje. Uvádí v paragrafu 22 odstavec1: V zájmu zklidnění agresivního dítěte a stabilizace jeho psychického stavu lze dítě starší 12 let v diagnostickém ústavu, dětském domově se školou nebo výchovném ústavu individuálně umísti do oddělené místnosti, a to na dobu nejdéle 48 hodin v průběhu 1 měsíce. Dítě lze v jednotlivém případě umístit do oddělené místnosti nejdéle na 12 hodin nepřetržitě. Účelem je zajistit ochranu zdraví a bezpečnosti dítěte samotného, ostatních dětí či pracovníků zařízení. Dále přesně vymezuje, kdo vydává příkaz k umístění, jaká odborná péče musí být dítěti poskytnuta, kdo a jak často se dítěti musí věnovat, co musí být přesně o dítěti zaznamenáno v dokumentaci.

- 14 - vybavení. Jsou zde také stanoveny přesné rozměry místnosti a její materiální 1.5.4. Práva a povinnosti ředitele zařízení Vyhláška č.64/1981 práva a povinností ředitele zařízení nedefinovala přesně. V zákoně č.109/2002 jsou rozpracovány podrobně a zahrnují mimo jiné i povolení pobytu mimo zařízení u rodičů, u osob odpovědných za výchovu a přechodné ubytování mimo zařízení. Povolení pobytu u rodičů nebo u osob odpovědných za výchovu povoluje dětem s nařízenou ústavní výchovou na základě žádosti osob odpovědných za výchovu a písemného souhlasu orgánu sociálně-právní ochrany dětí podle trvalého pobytu. Dětem s uloženou ochrannou výchovou souhlas dává soud. Podmínky pobytu dítěte mimo zařízení stanovuje zákon č.359/1999 Sb O sociálně-právní ochraně dětí., kde se v paragrafu 30/1 říká: Ústavní zařízení může jen po předchozím písemném souhlasu obecního úřadu obce s rozšířenou působností povolit dítěti, kterému byla nařízena ústavní výchova, pobytu u rodičů, popřípadě jiných fyzických osob, a to nejvýše v rozsahu 14 kalendářních dnů při jednom pobytu. Tato doba může být prodloužena na základě písemného souhlasu obecního úřadu obce s rozšířenou působností. Bylo-li dítě umístěno v takovém ústavním zařízení na základě žádosti rodičů nebo jiných zákonných zástupů, je možno povolit takový pobyt u jiných fyzických osob jen po předchozím písemném souhlasu rodičů nebo jiných zákonných zástupců, pokud získání tohoto souhlasu nebrání vážná překážka. Přechodné ubytování mimo zařízení v souvislosti se studiem nebo pracovním poměrem může ředitel dovolit dítěti po dokončení povinné školní docházky. Z textu ale nevyplývá, zda se tato možnost týká jen dětí s ústavní výchovou nebo i dětí s ochrannou výchovou. Hovoří pouze o dítěti. V zákoně 218/2003 Sb. v 23 odstavec 1 je uvedeno, že v případě řádného chování může

- 15 - soud rozhodnout také u mladistvého, který má uloženou ochrannou výchovu, o podmíněném umístění mimo výchovné zařízení a uložit dohled probačního úředníka. Povinnosti ředitele jsou rozdělené na část vztahující se k dětem a část, která zajišťuje řádný chod zařízení. 1.5.5 Práva a povinnosti osob odpovědných za výchovu vůči zařízení Práva a povinnosti osob odpovědných za výchovu vůči zařízení jsou v zákoně č.109/2002 podrobně rozpracované v paragrafu 26. Ve vyhlášce č.64/1981 v 14/3 se pouze uvádělo: Podrobnosti o organizaci výchovně vzdělávací práce v zařízení nebo v diagnostickém ústavu a z toho vyplývající práva a povinnosti mládeže a jejich zákonných zástupců, stanoví vnitřní řád zařízení nebo diagnostického ústavu. 1.6 Úhrada péče, kapesné, dary a věcná pomoc V jednotlivých kapitolách zákona č.109/2002 je v 27 33 podrobně rozpracováno. vše o úhradě péče, kapesném, osobních darech a věcné pomoci. V části o úhradě péče se opírá o Zákony č.117/1995, č.463/1991 a č.155/1995 Sb. Vyhláška č.64/1981 měla v paragrafu 24 uvedenou hmotnou péči o mládež. Odvolává se na směrnici ministerstva školství, kterou se stanovila výše kapesného, normy ošacení a věcná pomoc pro děti a mládež. Dále pak na zákon a vyhlášku, kde je řešena otázka částečné úhrady nákladů na péči poskytovanou v některých zařízeních pro mládež. Výše příspěvku na úhradu péče poskytované mládeži umístěné v zařízeních upravovalo nařízení vlády č. 176/1996 Sb..

- 16-1.6.1 Úhrada péče Osoby odpovědné za výchovu a děti s vlastními pravidelnými příjmy přispívají příspěvkem na úhradu péče poskytované dětem v zařízeních (dále jen příspěvek ). Za příjmy se pro účely tohoto zákona považují příjmy uvedené v 6 zákona č. 463/1991 Sb., o životním minimu, ve znění pozdějších předpisů. /Zákon č.109/2002, 27/1/ Příspěvek je stanoven ve výši: 1) 1000,- Kč u dětí do 6 let 2) 1150,- Kč u dětí od 6 do 10 let 3) 1300,- Kč u dětí od 10 do 15 let 4) 1450,- Kč u dětí od 15 do 26 let Propočítává se přesně na dny pobytu dítěte v zařízení. Při úhradě příspěvku je nutné, aby osobám odpovědným za výchovu po uhrazení zůstalo zachováno životní minimum. Není-li zachováno, příspěvek se sníží nebo zcela promine. Příspěvek se nehradí za dny, kdy je dítě mimo zařízení - pobyt u osob odpovědných za výchovu, pobyt ve zdravotnickém zařízení, je-li ve výkonu vazby nebo ve výkonu trestu odnětí svobody. V době, kdy je dítě na útěku, se hradí 50% za každý celý den. 1.6.2 Kapesné, osobní dary, věcná pomoc Nezaopatřeným dětem, kterým se poskytuje plné přímé zaopatření, náleží po dobu pobytu v zařízení kapesné, jehož výše činí za kalendářní měsíc nejvíce a) 45 Kč, jde-li o dítě do 6 let věku, b) 105 Kč, jde.li o dítě od 6 do 10 let věku, c) 180 Kč, jde-li o dítě od 10 do 15 let věku, d) 270 Kč, jde-li o nezaopatřené dítě od 15 do 26 let věku, nejméně však dvě třetiny částky vypočtené podle písmene a) až d). /Zákon č.109/2002, 31/1/

- 17 - Není-li dítě v zařízení přítomné po celý měsíc, stanoví se kapesné podle počtu dnů, kdy dítě v zařízení bylo. Kapesné mu nenáleží za dny, kdy je na útěku ze zařízení, ve výkonu vazby nebo ve výkonu odnětí svobody. Dále jsou dítěti poskytovány osobní dary k narozeninám, k úspěšnému ukončení studia a k jiným obvyklým příležitostem. Roční částka na tyto dary odpovídá částce příspěvku na úhradu péče podle věku dítěte. Zcela mimořádnou finanční formou je věcná pomoc nebo jednorázový peněžitý příspěvek v hodnotě až 15 000,- Kč. Tato částka se dítěti poskytuje po dosažení zletilosti, kdy odchází ze zařízení. Je stanovena podle skutečné potřeby dítěte a podle hledisek stanovených vnitřním řádem. 1.7 Ustanovení V sedmé hlavě zákona jsou popisovaná společná, přechodná a zrušovací ustanovení. Tato ustanovení zahrnují - povinnou dokumentaci - sankce a kontroly - dozor státního zastupitelství - zrušovací ustanovení 1.7.1 Povinná dokumentace Povinnou dokumentací se myslí písemnosti, které jsou důležité pro chod zařízení. Patří sem: o vnitřní řád o roční plán výchovně vzdělávací činnosti o týdenní programy výchovně vzdělávací činnosti o jednací protokol o osobní dokumentace dítěte o dokumentace o umístění a průběhu dítěte v oddělené místnosti

- 18 - o dokumentace o umístění a průběhu pobytu dítěte zadrženého na útěku o knihu denní evidence zařízení o knihu úředních návštěv o knihu návštěv ostatních Vnitřní řád musí zařízení vypracovat podle Vyhlášky ministerstva školství č.334/2003 Sb. ze dne 22. září 2003, kterou se upravují podrobnosti výkonu ústavní výchovy a ochranné výchovy ve školských zařízeních. V příloze jsou uvedeny náležitosti vnitřního řádu, které musí být přesně dodržené. Vnitřní řád zařízení schvaluje spádový diagnostický ústav. Náležitosti uvedené ve vnitřním řádu musí být přiměřené podle druhu a typu zařízení s přihlédnutím k vnitřní struktuře zařízení a k věkovým a specifickým potřebám dětí. 1.7.2 Sankce a kontrola Za porušení ustanovení zákona č.109/2002 Sb. může být řediteli zařízení nebo osobě odpovědné za výchovu uložena pokuta až do výše 50 000 Kč. Při ukládání pokuty se přihlíží k závažnosti porušení, k míře zavinění a k okolnostem za nichž k porušení povinností došlo. Kontrolu nad dodržováním ustanovení tohoto zákona provádí ministerstvo školství. V zařízeních je nepřetržitý celoroční provoz, který může být dočasně omezen nebo přerušen ze závažných důvodů a na základě souhlasu ministerstva. V paragrafu 38 se uvádí že: Do zařízení nebo střediska se nepřijímají děti, a) které trpí nemocí v akutním stadiu, včetně akutní intoxikace, vyžadující podle stanoviska lékaře odbornou zdravotní péči b) které jsou bacilonosiči, nebo c) kterým bylo uloženo karanténní opatření

- 19-2. Výchovná opatření V zákoně 94/1963 o rodině se v paragrafu 43 uvádí: 1) Vyžaduje-li to zájem na řádné výchově dítěte, může soud, neučiní-li tak orgán sociálně-právní ochrany dětí, učinit tato opatření: - napomene vhodným způsobem nezletilého, jeho rodiče a osoby, kteří narušují jeho řádnou výchovu; - stanoví nad nezletilým dohled a provádí jej za součinnosti školy, občanských sdružení v místě bydliště nebo na pracovišti; - uloží nezletilému omezení, která zabrání škodlivým vlivům na jeho výchovu, zejména návštěvu podniků a zábav pro nezletilého vzhledem k jeho osobě nevhodných. 2) Učinil-li orgán sociálně-právní ochrany dětí opatření uvedené v odstavci 1, nepotřebuje schválení soudu. Měnit nebo rušit taková opatření může orgán, který je učinil. V paragrafu 46 je popsán následný postup, nevedla-li výchovná opatření uvedená v paragrafu 43 k nápravě nebo z jiných závažných důvodů nemohou rodiče výchovu dítěte zabezpečit. V takovém případě nařizuje soud ústavní výchovu, případně ukládá ochrannou výchovu. Občas těmto výchovám předchází vydání předběžného opatření. Ústavní a ochranná výchova trvá tak dlouho, dokud to vyžaduje její účel, nejdéle však do dovršení 18 let. Nebylo-li do této doby dosaženo účelu, může ji soud prodloužit, nejdéle však do 19 let věku jedince. Soud nerozhoduje o zařízení, v němž je výchova realizována. Tuto pravomoc má ředitel diagnostického ústavu, který rozhoduje na základě komplexního vyšetření dítěte.

- 20 - Ústavní nebo ochranná výchova může být zrušena na žádost zákonných zástupců dítěte, na základě návrhu ředitele zařízení nebo orgánu sociálně-právní ochrany dítěte. 2.1 Předběžné opatření Předběžné opatření je vydáváno soudem na základě návrhu orgánu sociálně-právní ochrany dítěte. Návrh se vydává tehdy, ocitlo-li se dítě bez jakékoliv péče nebo jsou-li jeho život nebo příznivý vývoj vážně ohroženy nebo narušeny. Po vydání tohoto opatření může být dítě umístěno v zařízení. Do tří měsíců musí být zahájeno soudní jednání o nařízení ústavní výchovy nebo uložení ochranné výchovy. Není-li tento časový termín dodržen, je ředitel zařízení povinen pobyt dítěte ukončit a předat jej zákonným zástupcům. 2.2 Ústavní výchova V případě špatného nebo dokonce chybějícího rodinného prostředí, které deformuje vývoj dítěte, je nutné toto nahradit prostředím jiným. Aby umístění mohlo být uskutečněno, je nutné nařídit ústavní výchovu. Ústavní výchova /dále jen ÚV/ je opatření, které nařizuje příslušný soud podle zákona o rodině v občansko-právním řízení nezletilci do 18 let věku v případech, kdy jiná výchovná opatření nevedla k nápravě nebo když rodiče z vážných důvodů nemohou výchovu dítěte zabezpečit. Nařizuje se tedy z důvodů sociálních i výchovných. /Pipeková, Procházková, 1998, s. 199/ Výkon ÚV u dětí do tří let věku zabezpečují zdravotnická zařízení (kojenecké ústavy, dětské domovy pro děti do tří let), u jedinců od tří do osmnácti let školská zařízení. V případech ÚV ze sociálních důvodů jsou to dětské domovy (zcela výjimečně i jiný typ zařízení, např. ústav sociální péče tam, kde jde o závažné kombinované postižení nebo těžkou mentální retardaci). V případech nařízení ÚV z výchovných příčin zabezpečují výkon ÚV dětské domovy se školou nebo výchovné ústavy. /Vítková, Pipeková, 2004, s. 378/

- 21-2.3 Ochranná výchova Ochranná výchova je trestněprávní opatření a ukládá se pouze odsouzenému pachateli trestného činu. Účelem je vytvoření podmínek pro sociální a duševní rozvoj mladistvého. Jde nejen o dosažení rozumového a mravního vývoje, ale i o jeho ochranu před škodlivými vlivy a předcházení dalšímu páchání provinění. Probíhá nejen převýchova, ale i ochrana společnosti před jedinci se závadným chováním. Ochranná výchova je ochranné opatření, které ukládá příslušný soud a) v občansko-právním řízení, spáchá-li dítě mezi 12. 15. rokem věku čin, za který lze dle trestního zákona uložit výjimečný trest, b) v trestním řízení se ukládá OV mladistvému mezi 15. 18. rokem tehdy, jestliže ochranná výchova podle rozhodnutí soudu splní účel lépe než uložení trestu odnětí svobody. /Pipeková, Procházková, 1998, s. 199/ Ochranná výchova v zákoně 218/ 2003 Sb. o odpovědnosti mládeže za protiprávní činny je definována v paragrafu 22, kde se uvádí: 1. Soud pro mládež může mladistvému uložit ochrannou výchovu, pokud a) o výchovu mladistvého není náležitě postaráno a nedostatek řádné výchovy nelze odstranit v jeho vlastní rodině nebo v rodině, v níž žije b) dosavadní výchova mladistvého byla zanedbána, nebo c) prostředí, v němž mladistvý žije, neposkytuje záruku jeho náležité výchovy a nepostačuje uložení ústavní výchovy podle zákona o rodině. 2. Ochranná výchova potrvá, dokud to vyžaduje její účel, nejdéle však do dovršení osmnáctého roku věku mladistvého; vyžaduje-li to zájem mladistvého, může soud pro mládež ochrannou výchovu prodloužit do dovršení jeho devatenáctého roku.

- 22 - Ochranná výchova může být soudem zrušena, přeměněna na ústavní výchovu nebo může být mladistvý dočasně umístěn mimo zařízení a je mu uložen dohled probačního úředníka, případně jiné výchovné opatření. 2.4 Realizace ústavní a ochranné výchovy Realizace ústavní a ochranné výchovy probíhá ve školských zařízeních. Tato se dělí na dětský domov, dětský domov se školou a výchovná zařízení. Děti jsou do těchto zařízení umístěny na základě rozhodnutí ředitele diagnostického ústavu na základě doporučení pedagogické rady. Dítě by mělo být umístěno s ohledem na místo trvalého bydliště, zřetel by se měl brát též na navázání na učivo /speciální škola, středoškolské vzdělávání/. - 23-3. Novelizace zákona Zákon č.109/2002 Sb. neměl svého předchůdce, který by formuloval systém náhradní výchovné péče ve školství. Jde o nový koncepční materiál, který nelze chápat jako konečný a neměnný. Naopak bylo nutné jeho možnost

realizace ověřit v praxi. Po různých diskuzích a konzultacích odborníků přímo z jednotlivých zařízení došlo k podání návrhu na novelizaci. 3.1 Návrh novelizace Návrh novely zákona se snaží reagovat na získané poznatky z praxe a přichází s návrhem případných úprav, které by měly zkvalitnit celý systém. Jde zejména o: - určení okruhu osob, které jsou oprávněny jednat za dítě v závažnějších případech současná jediná legislativní zkratka osoby odpovědné za výchovu je nejednoznačná, a proto v určitých případech nedostatečně identifikuje osoby oprávněné zastupovat dítě. - zpřesnění úpravy příspěvku na úhradu péče stanovování výše příspěvku činí v současné době nemalé obtíže, neboť nejsou přesně definovány osoby, které jsou povinny příspěvek hradit, není zřejmé, jaký podíl na příspěvku má každý z rodičů,a rovněž velmi nepřesně je stanoveno, jak postupovat v případech, kdy povinné osoby mají nízké příjmy, které jim neumožňují příspěvek hradit. V neposlední řadě v praxi způsobuje potíže skutečnost, že soudy v mnoha případech při nařizování ústavní výchovy nemění rozhodnutí o výživném dítěte, což se tato novela pokouší odstranit zpřesněním znění 103 zákona o rodině. - 24 - - přesnější úpravu správního řízení v praxi vznikají velké potíže při určování, na které rozhodování ředitele užít obecnou úpravu správního řízení, neboť výslovně je vyloučena pouze jediné rozhodování, a to o umístění dítěte podle 5 odst. 1, a naopak pod režim správního řádu je výslovně zařazeno pouze rozhodování o výši příspěvku v zákoně č. 564/1990 Sb., o státní správě ve školství.

- v neposlední řadě zřetelnější oddělení režimu výkonu ústavní a ochranné výchovy. Spolu s drobnou změnou zákona o soudnictví ve věcech mládeže si tato novela klade za cíl v soudní praxi jasně vymezit rozdíl mezi ústavní a ochrannou výchovou. Prozatím není tento rozdíl příliš viditelný, a tak v praxi často i několikanásobným mladistvým pachatelům trestných činů bývá nařizována ústavní výchova namísto výchovy ochranné jakožto trestněprávního opatření, které by bylo v takových případech vhodnější. Jedním z důvodů je i fakt, že v zákoně č.109/2002 Sb. až na nepatrné výjimky není žádný rozdíl mezi režimem dítěte s nařízenou ústavní výchovou a dítěte s uloženou ochranou výchovou. Soudy tak pochopitelně nevidí důvod, proč by měly ukládat ochrannou výchovu, když navíc takové dítě pro ně do budoucna znamená více starostí, jelikož je nutné mimo jiné soudně povolovat i krátkodobý pobyt mimo zařízení. Tomu navíc nahrává i fakt, že ačkoli zákon předpokládá fyzické oddělení dětí s ústavní výchovou, vzhledem k mizivému počtu uložených ochranných výchov jsou tito delikventi umístěni mezi ostatní děti. Je proto potřeba zřetelně vymezit rozdíl mezi režimem dětí s ústavní výchovou a dětí s ochrannou výchovou. Předkladatelé doufají, že tímto krokem bude soudům vyslán signál, že má smysl v jejich rozhodovací praxi mladistvým, případně i dětským pachatelům ochrannou výchovu ukládat ve větší míře než - 25 - doposud. V důsledku vyššího počtu dětí s ochrannou výchovou bude potom možné oddělit tyto děti od dětí s nařízenou ústavní výchovou a případně i lépe rozlišit jednotlivá zařízení určená pro děti s ochrannou výchovou podle charakteristik dětí v nich umístěných. 3.2 Schválená novelizace

19. srpna 2005 byl vydán zákon 383/2005 Sb, kterým se mění zákon č. 109/2002 Sb. Zákon zahrnuje novelizaci zákona 109/2005 v mnoha paragrafech. V platnost vstoupil 1.12.2005. Podle podaného návrhu bylo upraveno: - určení okruhu osob, které jsou oprávněny jednat za dítě osoba odpovědná za výchovu se nahradila slovy zákonný zástupce dítěte. - zpřesnění úpravy příspěvku na úhradu péče V paragrafu 27 30 se hovoří o příspěvku na úhradu péče. Dříve tuto povinnost měla osoba odpovědná za výchovu, nyní podle novelizace pouze rodiče. Také je zde změna v prokazování výše příjmu, kdy jsou rodiče povinni po uplynutí 6 měsíců od posledního doložení prokazovat, že splňují podmínky pro případné snížení nebo prominutí příspěvku, a také bezodkladně oznamovat každé změny v příjmech. Výslovně je stanoveno, že rodiče, pokud jsou dva, hradí příspěvek na půl. Čímž se má předejít sporům o to, kdo má kolik platit nebo dokonce, zda ředitel je vůbec oprávněn sám o tom rozhodnout. O výši příspěvku musí ředitel zařízení vydat rozhodnutí. - přesnější úpravu správního řízení Novelizace odkazuje na správní řád, který se vztahuje na rozhodování ředitele zařízení o právech a povinnostech osob v oblasti státní správy. Pro ředitele těchto zařízení je nadřízeným správním orgánem krajský úřad. Ministerstvo je pouze pro ředitele diagnostického ústavu. - 26 - V paragrafu 24/3 je jmenovitě uvedeno, ve kterých případech ředitel zařízení rozhoduje o právech a povinnostech v oblasti státní správy: o úhradě nákladů na zdravotní péči, léčiva a zdravotnické prostředky, které nejsou hrazeny ze zdravotního pojištění, pokud byla péče vyžádána zákonnými zástupci dítěte podle 2 odst. 7 písm. d), - o umístění dítěte podle 5 odst. 1,

- o přemístění dítěte podle 5 odst.9, - o povinnostech dítěte uhradit ze svých příjmů náklady spojené s přepravou do zařízení podle 20 odst.2 písm. c), - o zamítnutí žádosti o povolení pobytu podle 23 odst. 1 písm. a) a c) - o zrušení pobytu podle 23 odst. 1 písm. d), - o výši příspěvku na úhradu péče poskytované dětem nebo nezaopatřeným osobám v zařízeních podle 27 až 29 /Zákon 383/2005 Sb.u/ - zřetelnější oddělení režimu výkonu ústavní a ochranné výchovy V paragrafu 15 jsou uvedená společná ustanovení pro zařízení, ve kterých jsou umístěny děti s uloženou ochrannou výchovou. Uvádí se zde, že lze: a) použít speciálně stavebně technické prostředky k zabránění útěku těchto dětí b) zajistit bezpečnost dětí, zaměstnaných osob a svěřeného majetku využitím audiovizuálních systémů. Plány pro využití a rozmístění audiovizuální techniky v zařízení schvaluje ministerstvo. Děti a zaměstnanci o umístění audiovizuální techniky musí být informovány V paragrafu 20, kde se hovoří o právech a povinnostech dětí umístěných v zařízení, bylo upraveno upřesnění, pro které se použilo rozlišení dítě s nařízenou ústavní výchovou a dítě s uloženou ochrannou výchovou. - 27 - V paragrafu 21 je uvedeno, kdy může mít dítě s uloženou ochrannou výchovou povoleny mimořádné vycházky a návštěvy. V paragrafu 23 je nově zavedeno, že ředitel zařízení je oprávněn dát soudu návrh na podmíněné umístění mimo zařízení dítěte s uloženou ochrannou výchovou nebo také návrh na přeměnu ochranné výchovy v ústavní výchovu, pokud se dítě dlouhodobě chová vzorně.

- ostatní změny a) pozměněné výrazy - nezaopatřené dítě od 15 do 26 let věku I je nyní uváděno jako nezaopatřená osoba - okresní úřad ve věcech sociálně-právní ochrany dětí je nahrazeno názvem orgán sociálně-právní ochrany dítěte - v případě poskytování preventivně výchovné péče se místo označení dítě používá klient b) kapesné Byla upravená výše kapesného až na 300,- Kč měsíčně. Novinkou je též to, že v době, kdy je pobyt v zařízení přerušen podle 23 odst.1 písm. a) nebo je dítě s uloženou ochrannou výchovnou podmíněně umístěné mimo zařízení, poskytují dítěti plné přímé zaopatření osoby, u nichž dítě pobývá, nemá na kapesné nárok. Plné přímé zaopatření totiž mimo jiné zahrnuje také kapesné. c) pedagogičtí pracovníci Paragraf 18 je celý přepracován. Nově se zde uvádí, kdo může být pedagogickým pracovníkem, co je psychická způsobilost a kdy se prokazuje, jakou má platnost a jaké údaje má obsahovat. Nový je 18 a, kde je uvedeného co je akreditace k oprávnění zjišťovat psychickou způsobilost. - 28 - d) oprávnění pro státního zástupce V 39 odst.2 jsou vložena nová oprávnění pro státního zástupce při výkonu dozoru a to, že hovoří s dětmi bez přítomnosti jiných osob a může žádat od zaměstnanců zařízení potřebná vysvětlení

- 29-4. Úvod k praktické části Výkon ústavní nebo ochranné výchovy se řídil od roku 1981 až do roku 2002 vyhláškou, která příliš nedbala práv dětí a v mnoha bodech byla sporná i

ve vztahu k pravomocem výchovných pracovníků. Na základě této benevolence byly poměry v mnoha zařízeních pro děti neúnosné, ponižující. Posláním každého výchovného pracovníka by měla být pomoc dětem a mládeži při jeho potížích nebo problémech v chování, dopomoci jim k seberealizaci, zvládání problémů v rodině, obracet jejich zájem do oblastí, které by rozvíjely jejich schopnosti a dovednosti. Učit je ohleduplnosti vůči druhým, vzájemné toleranci, vstřícnosti a přátelství. Mnohdy nebylo v silách řadového výchovného zaměstnance prolomit neadekvátní přístup k dítěti vlivem direkce ze strany vedení zařízení. Velice těžce se realizovala individuální péče v deseti až dvanáctičlenné skupině. Děti měly stanoveny pouze povinnosti, které se zařízení od zařízení lišily. Rozdílné byly i formy trestů a odměn. Existovaly i oddělené místnosti, kam byly děti umístěny za trest, například za útěk. Volily se tresty degradující osobnost dítěte odlišný výrazný ústavní oděv, stříhání dohola Záměrem vydání nového zákona bylo změnit podmínky v zařízeních tak, aby vyhovovaly jak dětem, tak výchovným pracovníkům. Aby mohlo být naplněno poslání výchovného pracovníka a dítě nemělo pocit, že je umístěno v nápravném zařízení. Aby vědělo o svých právech, ale zároveň i o svých povinnostech. Aby nebyla ponižovaná jeho důstojnost. Umístěním do zařízení by mělo získat pocit jistoty a bezpečí, mít možnost návratu do původní rodiny a s rodinou být v co nejužším kontaktu. V praktické části diplomové práce jsou rozpracovány výsledky výzkumu ze zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy. Na základě těchto výsledků - 30 - by měl být prokázán přínos zákona, případné obtíže při jeho aplikaci a negativa, která se mohla objevit. 4.1 Stanovení cílů

Výzkum aplikace zákona č. 109/2002 Sb. a změny ve školských zařízeních pro děti a mládež s nařízenou ústavní a uloženou ochrannou výchovou byl realizován v roce 2006 ve výchovných ústavech a dětských domovech se školou. Cílem výzkumu bylo vzájemně porovnat získané poznatky z dotazníků a na základě tohoto vyhodnocení zjistit, zda aplikace nového zákona byla přínosem nebo nebyla, jaké nedostatky se ještě objevují a co by mohlo práci s dětmi zkvalitnit. Stanoveny byly tyto oblasti výzkumu: 1. počty dětí ve skupině a počty výchovných pracovníků 2. práva a povinnosti zúčastněných osob 3. problematika ústavní výchovy a ochranné výchovy 4. ostatní změny a další návrhy 4.2 Metodologie průzkumu Byla použita technika dotazníku, který měl 46 otázek /viz příloha č. 1/. Východiskem pro určení obsahu otázek bylo porovnání vyhlášky 64/1981 a znění zákona č.109/2002 Sb.. Dotazník byl dále rozdělen do čtyř částí. V první části je porovnán nárůst počtu dětí, skupin a zaměstnanců v jednotlivých zařízeních a v zařízeních celkem. Tvořily ji 3 otázky uzavřené, 3 polouzavřené a 2 dichotomické. Druhá část byla věnovaná právům a povinnostem zúčastněných osob. Použity byly 4 otázky otevřené, 3 polouzavřené, 3 dichotomické a 2 uzavřené. - 31 - Mezi zúčastněné osoby patří děti, ředitel zařízení a zákonní zástupci. K právům a povinnostem se vyjadřovali pouze ředitelé zařízení nebo pověření pracovníci, děti a zákonní zástupci osloveni nebyli.

V třetí části byl vyhodnocen názor na problematiku ústavní výchovy a ochranné výchovy, její realizaci a úskalí podle 3 otázek otevřených a 6 dichotomických. V druhé a třetí části byly do textu vloženy případové studie. Čtvrtá část byla věnovaná názorům a postřehům z jednotlivých zařízení. Tvořily ji 2 otázky uzavřené, 5 otevřených, 2 polouzavřené a 9 dichotomických. Osloveno bylo 47 zařízení - respondentů podle Seznamu zařízení náhradní výchovy v ČR, který vydala Asociace náhradní výchovy. Byly osloveny pouze výchovné ústavy a dětské domovy se školou. K porovnání počtu dětí z období před rokem 2006 bylo použito publikace Výchovné ústavy v České republice /Vocilka, 2001/.

- 32-5. Analýza výsledků V této části jsou uvedeny výsledky, ke kterým se dospělo provedeným průzkumem. K průzkumu byla použita technika dotazníku /příloha č.1/. Výsledky jsou doprovázeny vlastním komentářem. V české republice bylo podle publika Vocilky /2001/ 49 výchovných ústavů a dětských domovů se školou /příloha č.2/ s celkovou kapacitou 2431 míst. Vlivem zákona č. 109/2002 Sb. jeden výchovný ústav byl zcela zrušen a Výchovný ústav pro děti a mládež v Českých Budějovicích byl změněn na diagnostický ústav. Seznam zařízení náhradní výchovy v ČR sestavila Asociace náhradní výchovy. Bylo osloveno 47 respondentů zařízení. Dotazník vyplnilo 21 respondentů, tj. 44,68 % /tab.č.1/. Z tohoto počtu vycházejí veškeré další výsledky průzkumu. Tabulka č. 1: Celkový vzorek respondentů Celkem osloveno odpověď procent Výchovná zařízení 47 47 21 44,68 VÚ dívčí 8 8 4 50,00 VÚ chlapecké 27 27 10 37,04 DDš 12 7 7 58,33 Nejvíce vyplněných dotazníků přišlo z dětských domovů se školou z dvanácti odpovědělo sedm. Dívčích výchovných ústavů odpověděla přesně polovina čtyři. Nejnižší procento odpovědí bylo z chlapeckých výchovných ústavů. Většina respondentů dotazník vyplnila a připojila u některých otázek komentáře. U deseti /opět převážně dětské domovy se školou/ byl komentář