PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY Poslanecká sněmovna 2005 IV. volební období 1184 Návrh poslanců Vladimíra Říhy a dalších na vydání zákona, kterým se poskytuje jednorázová peněžní náhrada osobám vyloučeným v období od 25. února 1948 do 17. listopadu 1989 ze studia na vysokých školách na území bývalého Československa a osobám, jimž byl v tomto období pracovní poměr učitele na základních, středních nebo vyšších odborných školách nebo na vysokých školách na území bývalého Československa ukončen z politických důvodů
Zákon ze dne 2006, kterým se poskytuje jednorázová peněžní náhrada osobám vyloučeným v období od 25. února 1948 do 17. listopadu 1989 ze studia na vysokých školách na území bývalého Československa z politických důvodů a osobám, jimž byl v tomto období pracovní poměr učitele na základních, středních nebo vyšších odborných školách nebo na vysokých školách na území bývalého Československa ukončen z politických důvodů Preambule Parlament České republiky je si vědom, že jeho orgány nemohou získat potřebnou plnou důvěru českého národa, pokud nedojde alespoň k částečné nápravě křivd, způsobených totalitním režimem v období od 25. února 1948 do 17. listopadu 1989 také tím, že tisíce posluchačů českých vysokých škol bylo z politických důvodů ze studia vyloučeno a že mnoha učitelům na základních, středních, vyšších a vysokých českých školách byl z politických důvodů zrušen pracovní poměr. Parlament České republiky, vědom si dále toho, že v českém státě stále ještě žijí občané, kteří byli pro svůj odmítavý postoj ke komunistickému zřízení poškozeni tím, že byli vyloučeni z možnosti pokračovat ve studiu na vysokých školách a občané, s nimiž byl zrušen řádný pracovní poměr na základních, středních, vyšších a vysokých školách a že se těmto nedostalo doposud žádného odškodnění, rozhodl, využívaje ustanovení 3 a 4 zákona č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu, poskytnout těmto poškozeným alespoň částečnou náhradu za způsobené újmy. Za tímto účelem se Parlament České republiky usnesl na tomto zákoně České republiky: 1 Oprávněné osoby (1) Nárok na poskytnutí jednorázové peněžní náhrady podle tohoto zákona mají fyzické osoby, a) které byly počínaje dnem 8. května 1945 zapsány jako řádní nebo mimořádní posluchači na některé vysoké škole na území bývalého Československa a z tohoto studia byly 2
vyloučeny rozhodnutím příslušného orgánu z politických důvodů a svá studia do 17. listopadu 1989 na vysoké škole na území bývalého Československa nedokončily (dále jen student ), b) které měly vdobě od 25. února 1948 do 17. listopadu 1989 hlavní pracovní poměr sjednaný na dobu neurčitou podle zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, (dále jen zákoník práce ) nebo které měly sjednán podle právních předpisů platných přede dnem nabytí účinnosti zákoníku práce srovnatelný právní vztah, jehož náplní byla výuka na základních, středních a vyšších nebo na vysokých školách a kterým byl ve výše uvedené době tento pracovní poměr či jiný právní vztah ukončen z důvodů uvedených v 21 zákona č. 87/1991 Sb. o mimosoudních rehabilitacích nebo z jiných politických důvodů (dále jen učitel ), jsou-li ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona občany České republiky. 2 Jednorázová peněžní náhrada Jednorázová peněžní náhrada činí pro každého studenta nebo učitele 100 000 Kč. Náklady na výplaty jednorázových peněžních náhrad oprávněným osobám hradí stát. 3 (1) Nárok na jednorázovou peněžní náhradu podle tohoto zákona mají jen žijící osoby uvedené v 1. Nárok na vyplacení náhrady nepřechází na dědice. (2) Přiznaná jednorázová peněžní náhrada se vyplatí jen studentu nebo učiteli. Nelze-li jednorázovou peněžní náhradu vyplatit z důvodu úmrtí studenta nebo učitele, nárok zanikne úmrtím studenta nebo učitele i přesto, že byl již rozhodnutím přiznán. (3) Přiznání akademického titulu na základě rozhodnutí rehabilitačních komisí českých vysokých škol po listopadu 1989 není důvodem pro nepřiznání jednorázové peněžní náhrady podle tohoto zákona. (4) Přiznání vyššího důchodu podle 24 odst. 5 zákona č. 87/1991 Sb., není důvodem pro nepřiznání jednorázové peněžní náhrady podle tohoto zákona. 4 Řízení o nároku na jednorázovou peněžní náhradu (1) Řízení o nároku na jednorázovou peněžní náhradu se zahajuje na návrh oprávněné osoby. Nárok na jednorázovou peněžní náhradu se uplatňuje formou písemné žádosti u Ministerstva vnitra. 3
(2) O nároku na jednorázovou peněžní náhradu rozhoduje ve správním řízení a přiznanou peněžní částku vyplácí Ministerstvo vnitra. Státní orgány, právnické a fyzické osoby jsou povinny na žádost Ministerstva vnitra poskytnout bezplatně podklady nezbytné k prokázání nároku na jednorázovou peněžní náhradu a vyvinout potřebnou součinnost. (3) Nárok na jednorázovou peněžní náhradu lze poprvé uplatnit dne 2. ledna 2007 a naposledy dne nejpozději do 31. prosince 2007. Po uplynutí této lhůty nárok zaniká. řád. 1) (4) Na řízení podle tohoto zákona se použije, pokud tento zákon nestanoví jinak, správní (5) Řízení podle tohoto zákona je osvobozeno od správních poplatků. (6) Proti rozhodnutí Ministerstva o poskytnutí jednorázové peněžní náhrady se řádné opravné prostředky ve správním řízení nepřipouštějí. K řízení o žalobě proti rozhodnutí Ministerstva vnitra je místně příslušný krajský soud, v jehož obvodu má navrhovatel bydliště, popřípadě v jehož obvodu se zdržuje. 5 Důkazy (1) Žádost podle 5 musí být doložena důkazy, které nárok prokazují, například rozhodnutím o vyloučení ze studia studenta, výpovědí z pracovního poměru učitele, rozhodnutím o zrušení vyloučení ze studia podle 18 odst. 2 nebo 3 zákona č. 267/1992 Sb., rozhodnutím o rehabilitaci podle zákona č. 87/1991 Sb., a podobně. (2) Důkazní listiny lze doplnit či nahradit svědeckou výpovědí nejméně dvou svědků nebo písemným svědectvím fyzické osoby, popisem události zakládající nárok v literatuře, časopiseckém nebo novinovém článku, ve filmovém, televizním nebo rozhlasovém dokumentu, fotografií nebo jiným způsobem. (3) Důkaz písemným svědectvím fyzické osoby je přípustný i v případě, kdy tato fyzická osoba v době řízení již nežije. 6 (1) Jednorázová peněžní náhrada je splatná do 30 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí. (2) Při posuzování sociální potřebnosti studenta nebo učitele podle zvláštních právních předpisů se nepřihlíží k tomu, že student nebo učitel obdržel jednorázovou peněžní náhradu vyplacenou podle tohoto zákona. 1) Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád. 4
7 (1) Jednorázová peněžní náhrada se nezahrnuje do vyměřovacího základu pro výpočet pojistného na veřejné zdravotní pojištění, ani do příjmu rozhodného pro výpočet pojistného na sociální zabezpečení a na státní politiku zaměstnanosti, ani do příjmů rozhodných pro účely sociálních dávek. (2) Osvobození jednorázové peněžní náhrady od daně z příjmů upravuje zvláštní právní předpis. 2) 8 Účinnost Tento zákona nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení. 2) 4 odst. 1 písm. d) a g) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. 5
Důvodová zpráva Obecná část Zákon č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu, zmocňuje vládu v 8 vládu, aby svým nařízením napravila některé křivdy komunistického režimu spáchané na odpůrcích komunistického režimu a na osobách, které byly postiženy jeho perzekucemi. Dodnes se tak nestalo například u skupiny rehabilitovaných studentů a učitelů škol a u skupiny dalších studentů a učitelů, které komunistický režim výrazně poškodil. Citovaný zákon rovněž zavazuje Parlament České republiky, aby ve své další činnosti z tohoto zákona vycházel. Návrh si klade za cíl přispět alespoň částečně ke zmírnění následků způsobených těmto skupinám lidí komunistickým režimem. Navrhuje se tedy vyplacení jednorázové peněžní náhrady studentům, kterým nebylo umožněno z politických důvodů dokončit studium na vysoké škole, získat vysokoškolské vzdělání, a učitelům, kterým bylo v době nesvobody znemožněno vykonávat povolání odpovídající jejich vzdělání, kvalifikaci. Jde o osoby postižené společenským vývojem po roce 1948 a dále o osoby, které byly persekuovány v souvislosti s postoji vůči vojenskému obsazení bývalého Československa vojsky Svazu sovětských socialistických republik a dalších bývalých tzv. lidově demokratických států a následné normalizace. Návrh není v rozporu s mezinárodními smlouvami uzavřenými podle čl. 10 Ústavy České republiky a rovněž není v kolizi s ústavním pořádkem České republiky. Není v kolizi s komunitárním právem Evropské unie, v rozsahu, v jakém je návrh zákona předložen, jde o materii, která je v působnosti jednotlivých členských států Evropské unie. Vychází z přiměřené výše jednorázové náhrady 100 000 Kč pro rehabilitované studenty a učitele. Podle odhadu finanční dopad do státního rozpočtu nepřesáhne částku 250 miliónů korun a zatíží státní rozpočet v rozpočtovém roce 2007. Vzhledem k aktuálnímu stavu projednávání státního rozpočtu na rok 2006 nejsou pro tento rozpočtový rok výplaty náhrad již navrhovány. Vůči státním fondům nebo vůči rozpočtům územních samosprávných celků (krajů či obcí) nemá návrh žádné požadavky. Výše dopadů vůči státnímu rozpočtu je odhadnuta ze skutečnosti, že v roce 1998 by se odškodnění studentů týkalo 3 400 osob. V současné době se reálný odhad počtu případných žadatelů o odškodnění snižuje na cca 1 000 osob. Počet rehabilitovaných učitelů se v roce 1989 blížil 8 tisícům. Podle odhadu Svazu učitelů a školských pracovníků postižených z politických důvodů je vlivem přirozeného odchodu ze života v současnosti tento počet cca 1 500 osob. Z formálního hlediska byly předlohou pro zpracování tohoto návrh některé dřívější odškodňovací zákony, které byly přijaty a následně praxí aplikovány. Jde o zákon č. 39/2000 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945 a o zákon č. 261/2001 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky účastníkům národního boje za osvobození, politickým vězňům a osobám z rasových nebo náboženských důvodů soustředěných do vojenských pracovních táborů a o změně zákona č. 39/2000 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům 6
československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945. Poslední předlohou použitou pro vypracování návrhu je zákon č. 203/2005 Sb., o odškodnění některých obětí okupace Československa vojsky Svazu sovětských socialistických republik, Německé demokratické republiky, Polské lidové republiky, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky. Zvláštní část K preambuli Společenský význam zákona odůvodňuje zařazení preambule k zákonu i přes skutečnost, že preambule nejsou v současném právu běžnou praxí. Preambule vymezuje především morální rozsah navrhovaného zákona a nemá přímý normativní význam. K 1: Návrh formou taxativního výčtu vymezuje okruh osob, kterých se nárok na jednorázovou peněžní náhradu týká. Jde v prvé řadě o studenty, kteří v době komunistického režimu z politických důvodů nedostudovali svá vysokoškolská studia a v druhé skupině o učitele, kteří rovněž z důvodů politické persekuce nemohli vykonávat pedagogickou práci. Podmínkou přiznání nároku je občanství České republiky. Zákon se týká všech vysokých škol na území bývalého Československa, neboť rozhodně nelze vyloučit případy, kdy dnešní občan České republiky studoval nebo působil jako učitel na některé ze škol nacházejících se na dnešním území Slovenské republiky. Rozmezí dat 1948 až 1989 vychází ze zákona č. 480/1991 Sb., o době nesvobody. K 2: Náhrada ve výši 100 000 Kč vychází z původního záměru z roku 1998 kdy byla odškodnění navrhováno ve výši 60 000 Kč. Navrhovaná jednorázová náhrada je částečnou, spíše symbolickou úhradou vzniklých škod a dalších morálních a psychických újem. K 3: Přiznání nároku směřuje jen vůči fyzickým osobám, které poškozením skutečně utrpěly. Přechod na dědice není v tomto případě vhodný ani nezbytně nutný. Tímto postupem lze rovněž přesněji vyčíslit dopady vůči státnímu rozpočtu a udržet výdaje učiněné v souvislosti s tímto zákonem v přijatelné míře. Návrh je tedy v tomto ohledu pojat výrazně střídměji, než předchozí odškodňovací zákony, které naopak většinou umožňovaly přechod nároku na dědice. K 4 až 7: V návaznosti na výsledek projednávání zákona o odškodnění obětí okupace Československa vojsky tzv. lidově demokratických států (zákon č. 203/2005 Sb.) je určen jako správní orgán příslušný k řízení a výplatě jednorázových peněžních náhrad Ministerstvo vnitra. Větší pozornost je věnována důkazním prostředkům. Problémem je totiž kupříkladu ta skutečnost, že mnozí studenti, vyloučení za své politické postoje, byly příslušnou vysokou školou vyloučeni z jiných, především studijních důvodů, neboť příslušná škola neuvedla skutečný důvod vyloučení a hledala zástupný důvod, jak studenta ze školy vyloučit. Takto tomu bylo pravidlem u osob vyloučených ze studia po událostech z let 1968 a 1969. Proto zákon umožňuje větší 7
množství alternativních důkazů, pomocí kterých lze nárok prokázat i v případě, kdy oficiální písemnosti udávají důvody jiné. Dále návrh formou odkazu na zvláštní právní předpis konstatuje, že náhrady nejsou předmětem daně z příjmů a stanovuje se příslušnost soudu při řešení případných sporů. V těchto věcech je návrh pojat v zásadě totožným způsobem, jako již platný a účinný zákon č. 203/2005 Sb. K 8: Účinnost se stanoví dnem vyhlášení ve Sbírce zákonů. Lze předpokládat, že této účinnosti nabude ke konci prvního pololetí roku 2006. Stanovení legisvakance není nutné, neboť řízení o jednorázových peněžních náhradách a jejich výplatu odkazuje zákon až do roku 2007. MUDr. Vladimír Říha, v.r., Ing. Jaroslav Lobkowicz, v.r., JUDr. Vlasta Parkanová, v.r., Mgr. Eva Nováková, v.r., PhDr. Robin Böhnisch, v.r., Ing. Ivo Vykydal, v.r., Ing. Jan Kasal, v.r., Ing. Jiří Hanuš, v.r., Ing. Petr Bratský, v.r., JUDr. Ing. Jiří Karas, v.r., Ing. Jan Grůza, v.r. 8