Štětconoš ořechový (Calliteara pudibunda) Charakteristika: Dospělý motýl měří 4-6 cm. Je šedé barvy a nebo šedě poprášený. Kromě světle šedě zbarvených jedinců se vyskytují zcela tmavé exempláře bez patrné kresby. Výskyt: Evropa, Kavkaz, Irán a Afganistán Prostředí: Žije od nížin až až po horské oblasti. V listnatých a smíšených lesích a parcích. Aktivita: Noční motýl, aktivní hlavně v noci, ve dne sedí na kmenech stromů zejména se světlou kůrou. Rozmnožování: Samička klade vajíčka ve snůškách po 10-300 kusech na kmeny stromů ve výšce asi 1,5 metru nad zemí. Housenky žijí od června do října ve dvou generacích. Potrava: Housenky žijí na nejrůznějších listnatých stromech a keřích, hlavně buku, dubu, bříze, růži, vrbě a na ovocných stromech. Mladé žijí pohromadě a ožírají spodní část listů. Mladé housenky se při vyrušení spouštějí po vláknech z živné rostliny a dospělé se stáčejí do klubíčka a padají na zem. Růst housenek je pomalý a celý vývoj trvá až 3 měsíce. Housenky se 5x svlékají. Chlupy mohou způsobovat mírné alergické reakce. Před kuklením slézají dolů ze stromů a kuklí se za odstávající kůrou nebo mezi listím, v mechu nebo trávě v šedém až žlutavém zámotku. Kukly přezimují.
Housenka nalezena v září 2009, zakuklena v říjnu a motýl se vylíhnul 8.5.2010
Otakárek fenyklový (Papilio machaon) Vzhled Otakárek fenyklový právem patří mezi naše nejkrásnější motýly. Chrakteristická je pro něj výrazná černá kresba, lemující okraje jinak žlutavých křídlech. Na zadních křídlech s vlnkovitým okrajem střídá černou barvu modrá. Ve vnitřních úhlech zadních křídel tohoto motýla zdobí dvě červená oka. Mimo to si lze všimnout nápadných ostruh (též na zadních křídlech), které jsou pro naše otakárky typická. Jinak je housenka světle zelená s černými proužky, které ještě zdobí oranžové tečky. Rozpětí křídel 60 80 mm. Housenka je celkem nenápadně světle zelená s černými proužky, které jsou ozdobeny oranžovým tečkami. V nebezpečí vystrkuje za hlavou oranžové osmaterium.tato vidlice spolu se sekretem ze žlázy, který voní po fenyklu (od toho název fenyklový) nebo ananasu, by měla mít zastrašující účinek pro predátory. Rozšíření Pokud budete mít stěstí a otakárka spatříte, určitě to bude na sušších stráních stepního a lesostepního typu. Dospělí motýli se také často shlukují na vrcholech kopců vyvýšených míst v krajině. Mimo naší republiku se vyskytuje v celé Evropě Asii a Severní Americe. Způsob života a potrava Jako snad každý motýl, i otakárek rád saje nektar z pestrobarevných květů vyskytujících se v naší přírodě. Živná rostlina housenek Řada pěstovaných i planě rostoucích druhů z čeledi miříkovitých (Apiaceae), např. mrkev obecná ( Daucus carota ), kopr vonný ( Anethum graveolens ), děhel lesní ( Angelica sylvestris ), bedrníky ( Pimpinella spp.) aj. Housenky jsou dosti sedentární, mladé napodobují ptačí trus, starší jsou aposematicky zbarvené. V nebezpečí vychlipují tzv. osmeterium. Kuklí se připevněné ke stonkům živných rostlin, či jinde, kukly poslední generace přezimují. Rozmnožování V našich zeměpisných šířkách mívá tento druh motýla dvě generace ročně. První v dubnu a druhou v srpnu. Samičky kladou svá vajíčka na různé části okoličnatých rostlin. Ochrana Otakárek fenyklový patří v ČR mezi chráněné, ohrožené druhy (Dle vyhlášky 395/1992).
Housenka nalezena v září 2009, zakuklena v říjnu a motýl se vylíhnul 15.5.2010
Babočka síťkovaná (Araschnia levana) Vzhled: Velmi zajímavá je zvláště kvůli nápadným sezónním proměnám (sezónní dimorfismus), takže v dřívějších dobách byla každá forma považována za jiný druh! Proměny babočky jsou závislé na ekdysteroidních hormonech, jejichž uvolňování je dáno délkou dne. Jarní forma líhnoucí se z přezimujících kukel je rezavě červená s bílými (zažloutlými) a černými poli. Je vývojově původní. Letní forma je převážně černá s bílými poli a políčky se zbytky rezavého zbarvení. Obě generace mají na spodní straně křídel bílou síťku. Rozšíření: Babočka síťkovaná je rozšířená po celém území Eurasie. V minulosti byla v některých obdobích velmi vzácná, dnes je to běžný denní motýl, vyskytující se od nížin až po hory (tam pouze občas chybí druhá forma). Žije na okrajích luk a lesů, nivní louky, lesní světliny apod. Způsob života: Tento motýl se většinou sdružuje do skupinek. Živí se nektarem. Vajíčka klade většinou na kopřivy a to atypicky na spodní stranu listu, kde pak žije i housenka. Ty žijí nejprve pospolitě a později se zdržují osamoceně rozptýleny po rostlině. Housenky jsou zbarveny tmavě hnědě a na hřbetě mají tmavé trny.
Housenky nalezeny 6.7.2010 a do dvou týdnů se jich 5 zakuklilo. První motýl se vylíhl 21.7.2010.
Babočka paví oko - Inachis io (Linnaeus, 1758) Vzhled: Jak již název tohoto nádherného motýla napovídá, dominantou obou párů jeho hnědých křídel jsou modrošedé skvrny - "paví oka", která jsou nezaměnitelným znakem tohoto druhu. Rozpětí křídel je 45-65 mm. Pokud babočka odpočívá, má svá křídla sklopená tak, že je vidět jej jejich spodní strana. V této pozici babočka připomíná suchý list a maskuje se tak před možnými nepřáteli. Rozšíření: Vyskytuje se téměř po celý rok v parcích, zahradách, na okrajích lesů a ve volné krajině celé České republiky a ve střední Evropě. Způsob života a potrava: Často se usazuje na květech bodláků, ale není vyjímkou ji vidět i na jiných rostlinách, kde konzumuje nektar. Motýl babočky přezimuje na půdách, v dutinách a v chladných sklepích a bunkrech. Objevuje se již brzy zjara jako jeden z prvních motýlů. Rozmnožování: Samičky kladou již brzy na jaře hromadně vajíčka, až 500 najednou. Potrava: Housenky se živí kopřivou (Urtica dioica) či chmelem (Humulus lupulus). Motýli se živí nektarem kvetoucích rostlin a také šťávou opadaného ovoce. Aktivita: Denní. Na podzim vylíhlí dospělci přezimují na teplých místech, např. ve sklepích, tito motýli se pak objevují brzy na jaře. Nepřátelé: Nepřátele odradí barevné skvrny na křídlech připomínající oči. Zajímavosti: Babočka paví oko je stejně jako další motýli, nejen krásným motýlem, ale zároveň i užitečný hmyz, pomáhá člověku, tím, že opyluje rostliny. Ochrana: Není legislativně chráněn
Nalezeno asi 80 housenek v červenci 2010, zakukleno asi 50 a koncem července a začátkem srpna 2010 se vylíhlo zhruba 30 motýlů.
Přástevník medvědí (Arctia caja) Rozšíření: Je rozšířen v holarktické oblasti = najdeme ho téměř v celé Evropě až za polárním kruhem, v Asii a v Severní Americe. Je to zřejmě nejznámější zástupce čeledi přástevníkovitých. Výskyt: Přástevníka medvědího můžeme zahlédnout nejčastěji při okrajích lesů a zahrad, navštěvuje také vlhčí křoviska a louky poblíž rybníků, okolí řek a potoků, rašeliniště a bažiny. Vyskytuje se od nížin až po vrcholky hor (do cca 2 000 m n. m.), nejhojnější je však v podhůří v nadmořské výšce okolo 600 m. Je to hojný druh, ale protože žije skrytým způsobem života, k pozorování dochází jen náhodně (je přitahován světlem). Páření probíhá v noci stejně jako sání nektaru z květů. Ve dne odpočívá na vegetaci, zdech, plotech nebo kamenech, kde je díky kresbě předních křídel poměrně dobře maskován. Motýl: Létá od června do září (v ČR v červenci a srpnu) a vytváří pouze jednu generaci. Rozpětí křídel činí 50 70 mm (délka zadního křídla je 25 30 mm). Samice jsou větší než samci. Přední křídla jsou tmavě rudohnědá se síťovitě klikatou spojitou bílou kresbou. Při předním okraji křídel lze pozorovat jednu až tři samostatné bílé skvrnky. Zadní křídla jsou oranžovočervená se třemi černými skvrnami na okraji křídla a až se třemi skvrnami ve středu křídla. Hlava a hruď jsou rudohnědé, zadeček je více načervenalý s několika černými skvrnkami na hřbetní části zadečku. Zbarvení i rozmístění skvrn motýla může být hodně variabilní (často se objevují tmavé nebo naopak světlé variace). Tykadla jsou u samců krátce hřebenitá, u samic pilovitá. Výrazné zbarvení varuje případné predátory, že motýl není dobrá potrava. K tomu mu napomáhají i tělní tekutiny, které obsahují jedovaté látky (acetylcholin, histaminy). Díky nim se přástevníkovi většina predátorů vyhýbá. V případě napadení motýl roztáhne zadní pestře zbarvená křídla, což mu slouží jako další prostředek obrany proti predátorům. Housenka: Housenky se objevují v srpnu až září. Jsou velmi heliofilní (mají rády slunce), takže je možné je v odpoledních hodinách zahlédnout, jak se vyhřívají na slunci na horních stranách listů stromů a keřů. Na rozdíl od jiných druhů motýlů nedochází na podzim u housenek ke kuklení, ale k přezimování. K němu dochází po druhém až třetím svlékání. Časově je to od vylíhnutí z vajíčka přibližně po 6 týdnech, kdy housenka dosahuje 15 mm. Housenka si v této době hledá místo k přezimování, kde zůstává až do jara. Na jaře dalšího roku potřebují housenky doplnit energii a dostatečně zesílit aby se mohly zakuklit. Proto jsou v této době velmi žravé. Housenky jsou zpočátku červenohnědé s malými bílými skvrnkami a dlouhými chlupy po celém těle. Ty slouží proti napadení predátorem, a pokud ani to nepomůže, stočí se do klubíčka a skutálí se z listu dolů. V posledním instaru jsou housenky černé s bílými bradavičkami a měří až 6 cm. Byl zaznamenán nejméně jeden případ vyrážky (dětské
dermatitidy) po kontaktu malého chlapce s housenkou tohoto přástevníka. Literatura uvádí, že housenka je schopná vydávat zvuk (stridulovat). Kukla: Kuklí se v šedém zápředku obsahujícím i vlastní chlupy. Ten je umístěn mezi listy na živné rostlině blízko u země. Přeměňuje se v něm na černou a lesklou kuklu nepravidelného tvaru. Po třech až pěti týdnech se z ní líhne motýl. Hostitelské rostliny: Housenky se živí mnoha druhy rostlin, nejčastěji je nalezneme na kopřivě dvoudomé (Urtica dioica), jeteli (Trifolium sp.), borůvce (Vaccinium myrtillus), brusince (Vaccinium vitis-idaea), vřesu obecném (Calluna vulgaris), pámelníku (Symphoricarpos sp.), vrbě (Salix sp.), kalině (Viburnum sp.), zimolezu (Lonicera sp.), kručince (Genista sp.), maliníku (Rubus sp.), jeřábu (Sorbus sp.), pampelišce (Taraxacum officinale) nebo jitroceli (Plantago sp.). Někdy jsou housenky nalezeny také na plodinách pěstovaných v zahradách a na polích a jsou proto považovány za škůdce. Jimi způsobené škody jsou však minimální. V přírodě také často vyhledávají jedovaté rostliny, které jsou bohaté na alkaloidy a srdeční glykosidy. Tyto látky jsou totiž housenky schopny ukládat v těle a využívat je při obraně před predátory. Vajíčka: Samice klade vajíčka ve velkých plošných snůškách o 200 1 200 (2 000) vajíčkách. Housenky se z nich líhnou po 10ti až 12ti dnech Paraziti: Housenky často napadají paraziti jako například zástupci vosiček ze skupiny lumčíkovitých (Braconidae). Tyto vosičky nakladou za pomoci svého dlouhého kladélka do živé housenky vajíčka, ze kterých se vylíhnou malé larvy. Tyto larvy následně začínají požírat živou housenku zevnitř až do doby, než plně vyrostou. Následně se prokoušou z housenky ven a začnou si vytvářet své vlastní kokony na povrchu umírající housenky.
Nalezeny 2 housenky v červenci 2012, které se do týdne zakuklily a začátkem srpna se vylíhli 2 motýli přástevníků medvědích.