Petr Šlik Tečka z otazníku (1998 2002)
Kámen letět obloha Jsem velký a těžký kámen na dně Celního potoka a s každým novým ránem se žárem slunce roztékám Mám všechno co můžu si přát propadám jenom jedný droze: chtěl bych se někdy (aspoň chvíli) proletět po obloze 2
Svět Svět je okolo svět je ve mně svět je takovej svět je země A já jsem taky tam a já tam nejsem sám a já jsem taky tam a já tam nejsem sám 3
Ve sklepení hradu pravidel Ve sklepení hradu pravidel bez vody jídla bez křídel bez víry v sebe v cokoliv bez trochu tepla v okolí poznal jsem teprv co jsem zač - Děkuju nechci!... (...není zač) 4
*** Kam asi doplavem ve městě nad Labem? Všude na všech chodnících ve všech ulicích na všech kamenech jsou jeho stopy a kdo si vzpomene na mýho tátu? Nikdo nikam neběží v galerii Ve věži a i já se potácim odnikud nikam po bílým papíře (až je mi to k nevíře) Tak můžem se jen procházet a zamlčet svý extáze a nedívat se na sebe čas všechno někam odnese a zastaví a zabaví a kdo to ví kam asi doplavem ve městě nad Labem? 5
Šlik Rozhodně nejsem první ani poslední Čech kterej se snaží popadnout dech kterej se snaží rozumět a vyhovět Rozhodně nejsem první ani poslední Šlik kterej se snaží najít svůj klid kterej se snaží pochopit a uvěřit 6
Víla Já vim Já vim že jednou Já vim že jednou přijde chvíle Já vim že jednou přijde chvíle ve který já přijdu k víle Já vim že jednou přijde chvíle ve který já přijdu k víle všech svých temných prošlých nocí Já vim že jednou přijde chvíle ve který já přijdu k víle všech svých temných prošlých nocí která všechno navždy skončí Já vim že jednou přijde chvíle ve který já přijdu k víle všech svých temných prošlých nocí která všechno navždy skončí - stejně tak smrt jako život......no - už aby to bylo! 7
Doufám Doufám že až se potkáme stane se tisíc různých věcí doufám že oba poznáme jakou ten druhý mluví řečí Doufám že až se spojíme dáme si lásku dolem horem doufám že si to povíme a nebudem chodit za doktorem Doufám že až se rozejdem budem se oba chovat vzácně doufám že tedy nebudem doufat a plakat a psát básně 8
Woodoo Navzdory tvojí sošce woodoo pořád tu jsem a pořád budu navzdory tvýmu přesvědčení myslim že žádný peklo není Navzdory tvýmu navzdory klidně ti prodám svoje názory 9
Mantra Každá minuta mýho života každá minuta mýho života každá minuta mýho života mýho života mýho života! Mýho života každá minuta mýho života každá minuta mýho života každá minuta každá minuta každá minuta! 10
Na poli (podle E. Stachury) Bylo to v pozdí poledne uprostřed léta v poli (ó - tak dojemné) a kolem nic jen mrtvý klid který by chtěli i živí mít a nade mnou čistá obloha ach moje hlava - hlava nebohá a moje víra tak velká a tak nezlomná!... A mě napadlo jen mezi řečí že to nebe to nebe bylo stopadesátkrát větší! 11
*** Dneska jsem celý den štípal dříví od slunka východu do slunka západu a pak ještě chvíli Nebe nade mnou Země pode mnou a já vedle sebe a ptám se: Jak se vede? Výborně řekl bych ostatně - co by jsem taky měl víc chtít? 12
Krajina Dokola kolem se rozpíná úrodná rodná krajina dokola kolem se rozpíná krajina a v ní jsem já a v ní jsem i já Velikým kolem se zavírá třpytivá vodní hladina velikým kolem se zavírá hladina pod ní jsem já pod ní jsem i já 13
Borovice Chtěl bych stát na zemi taky tak pevně jenom se dívat a nevnímat nepokoj ve mně a v noci i ve dne naslouchat hlasům země Jenom se dívat na řeky na lesy na pole úvozy souvratě s hlavou až tam kde bych měl závratě Borovice! 14
Pavouk V mém okně usídlil se pavouk a jako dřevorubec širočinu rozpřáhl svojí pavučinu od rámu k rámu Neschopen žádného činu sleduji než se mi okouká kterak se ranní rosa třpytí na jemných vláknech a muších mrtvolkách V mém okně usídlil se pavouk - křižák patrně proč jen mám pocit že vlastně chytil mě?! 15
Únikový východ Starý město Nový město meziměsto Holba - to je moje úniková volba Pardubice Boskovice Popovice Smíchov - tohle je můj únikovej východ 16
Evangelium Takový slovo ani není kterým bych tě počastoval taková láska ani není kterou bych tě pomiloval Takovej příběh ani není kterej mi dva spolu máme snad jenom v evageliích se o nich dozvídáme 17
Yenefer! Tak jako střípek ledu roztaje všechno co nedovedu zůstane tak jako vlky z lesů žene hlad poslední přání co ti dává kat tak jako vůně bezu v podvečer Yenefer! Yenefer! Tak jako noc je černý netopýr voláš a hledáš kdo tě pochopí tak jako věčný oheň na hranicích a na nich svázaná a křičící tak jako vůně bezu v podvečer Yenefer! Yenefer! 18
Fotografie (21. 5. 2001) V Merklíně toto pondělí ve 14 hodin 55 minut prošla kolem zahrádky hospody Pod lesem (Gambrinus 12 o ) směrem k nádraží krásná holka a v mírném jarním vánku si přidržovala sukni 19
Anežka Dnes ke mně prvně přijde Anežka jak jsem jen mohl žít až do dneška?! 20
Ve starém kině Byla už tma - začátek zimy a svět nebyl ani trochu jiný - Seš stejnej jako včera! - volala na něj do večera ve starém kině ve dvoře vztekle a nebo v pokoře? 21
Měsíc Měsíc je bílý kůň který mě nese pryč hluboká vodní tůň a kouzelník který ví všechno co nevím Měsíc je zahoukání sovy jediná perla na tvém krku a nebo tečka z otazníku jiskřivé světlo nočních košil... - Měsíc je bílý kůň který se splašil 22
Jest jeszcze czas aby zrozumieć jego slowa Myslíš si že ne no dobře máš na to právo Aspoň zas můžu chodit v noci v dešti po ulici a koukat kde se co děje aspoň se můžu snažit najít čaroděje Aspoň můžu pít kouřit a chodit aspoň se můžu v noci budit a koukat se ze sna na Měsíc a volat a prosit a topit se a dusit a pevně se držet stolu aspoň se můžu svěřit alkoholu Chtěl by jsem zmizet beze stopy nejradši v útulku duší tam by jsem vystoupil ze svýho těla tam by jsem vystoupil ze svýho života tam bych se před lidma schoval a dehydroval a sublimoval a v podobě bílýho mraku vznášel bych se nad městem tam kam by vítr vál lehce jako dech a tiše jako sen a nakonec coby zlatý prach padl bych do tvých vlasů...a na to mám zase právo já 23