Krotitelé zmetků - pilotní díl napsal Tomáš Fojtík 16.červenec 2011 email: tom.fojtik@seznam.cz
1. Kryštof jede ve svém ZELENÉM TUNINGU městem a rukou doplňuje basový beat, který mu hraje do cesty. Odbočuje na křižovatce a hned za ní dělá riskantní manévr při předjíždění kamionu. Během předjíždění se tváří jakoby nic a stále volnou rukou doplňuje v čase mezi řazením znějící hudbu, otočí na sebe zpětné zrcátko, prohlédne se a otočí jej zpátky. Tímto způsobem předjíždí ještě ČERNÉ BMW, které na něj zezadu zabliká. (jakoby vysvětloval policajtovi) Jen tak blbneme, kamaráde. Ledabyle mává rukou dozadu, šlape na plyn a ujíždí dál. Po chvíli zahýbá ke krajnici a zastaví u restaurace U TŘÍ PRASÁTEK, vyskakuje ven z auta. Před restaurací stojí rozdávající náboženských časopisů NAJDI CESTU. ROZDÁVAJÍCÍ Dobrý den, pane, nemáte zájem o časopis? A jaký prodáváte? ROZDÁVAJÍCÍ Dáváme zdarma NAJDI CESTU, přemýšlel jste někdy o svém životě nebo své duši a přišel na to, že nevíte kam vlastně patříte? Hele paní, já vím náhodou moc dobře, že zrovna ted patřím do támhletý hospody. A bez dalších řečí vchází dovnitř. Rozdávající se v tu chvíli bez mrknutí oka zaměřuje na dalšího kolemjdoucího, který se na ni zatváří poněkud rozpačitě. ROZDÁVAJÍCÍ Dobrý den, pane, nemáte zájem o časopis?
2. 2. U TŘÍ PRASÁTEK Kryštof vchází k baru, kde stojí za výčepem Věra a s cigaretou v puse utírá líně půllitr kusem sešlého hadru. Nazdar Věruš, jakej máš dneska den? VĚRA (znuděně) Skvělý, dáš si pivo nebo tady budeme spolu klábosit o tom jaký jsme měli den? Řídím, takže jen nějakou minerálku. Věra obrátí oči v sloup a sahá do lednice pro láhev minerálky. Kryštof mezitím přechází ke stolu k Teodorovi, který popíjí minerálku. Nazdar brachu, jak jde život? (s trochu hořkým úsměvem) Kryštofe, stará vojno, posad se u nás. Teda já letím jako splašenej abych to vůbec stihnul, jak dlouho jsme se neviděli, tři roky? To víš, spousta práce, málo času... dávali jsme dohromady jednu nahrávku, ale jak se nakonec ukázalo, náš společník měl namísto hudebního rozjímání spíš spadeno na jeho novou asistentku... A tak se při výběru našich společných peněz rozhodli pláchnout někam za hranice a užít si dovolenou, kde mají na programu především divoké milování a pojídání krevet. (překvapený výraz) Nějaký doklad snad o tom máš, ne?
3. Jistěže ne. Té její minisukni by podlehl i pornoherec ve výslužbě. Kryštof se zamyslí, mezitím přichází Věra s minerálkou a sklenicí na podnose. VĚRA Houkněte na mě až budete chtít něco pořádného. (spiklenecky) Až budu chtít něco pořádného, tak na tebe určitě budu myslet, Věruš. VĚRA (vydechne opovržlivě) No, ty bys mi tak chyběl! Věra odchází, ti dva chvíli mlčky sedí. Kryštofovi jakoby dojde komu to právě řekl a zhnuseně si odfrkne. Teodor hned poté s úsměvem vydechne. (pokračuje zasněně) Kdybys viděl to její perfektně tvarované pozadí. Jako dva vzdouvající se balónky, co tě zvou k sobě "pojd, pojd mezi nás." Ty jsi číslo, to ti povím. Slečna tě vypumpuje z peněz několika pohyby svých balónků a ty na ně stejně myslíš s tím svým připitomělým úsměvem... Ted se pohupují na někom jiným i s tvým bohatstvím, kamaráde. (rázně, dojde mu to) Já vím, ale co mám podle tebe dělat? Dokud se nevrátí, jestli se někdy vrátí, mé snažení by připomínalo plavání polochcíplého psa, řítícího se vysokou rychlostí k vodopádu. (blahosklonným úsměvem, už se nudí, čte si SMS v telefonu) Ehh, tyhle tvý starosti se moc hezky poslouchají, ale já mám být (MORE)
4. (cont d) za půl hodiny na solárku... kvůli čemu jsi mě volal? (s pocitem navrácené sebeúcty) Potřebuju si vyčistit hlavu, vypustit páru, jak tomu vy šviháci říkáte... položit kabel! Né né né, to znamená dobře se vysrat. Trochu si zařádit s jednou holkou, chápeš? Tak to jsi na správný adrese, kamaráde, příští sobotu mám ve svým diáři možná menší okno (vytáhne jej z náprsní kapsy a zalistuje v něm). Zajdeme na nějakou menší akci a já ti dohodím její tlustší kámošku, platí? (vytáhne s mystickým pohledem fotografii Renáty) Já měl na mysli tuhle. (nevěřícně si prohlíží fotku) Tys musel po tý epizodě spadnout někde z moc vysoký výšky. Takovýhle polomodelky berou kluci jako já, vtipný, hezký, dobře učesaný, opálený... ty bys měl myslet spíš na holky, který se hodně potěj a neholej se v podpaží... (podívá se na hodinky) Ty jo, deset minut a já musím vyrazit na to solárko! (dochází mu trpělivost) Pomůžeš mi s tím nebo ne? (kroutí hlavou sem a tam, střídavě si prohlíží fotografii a Teodora tak dlouho až je to Teodorovi nepříjemné)
5. Možná kdyby.. ne, to ne. Možná kdyby co? V jednom filmu, který začínal na M nebo na S.. ukazovali jak v podobný prekérní situaci pomohli jeden druhýmu. Možná kdyby jsme ji trochu polekali, byla by svolnější. (odevzdaně) Je to jediná možnost. Záběr odchází za výlohu hospody, na záběru za sklem Teodor živě gestikuluje a oba se zasmějí. Před hospodou v tu chvíli zastavuje ČERNÉ BMW a za zvuku dunící hudby, která se z něj line, zacouvá těsně před ZELENÝ TUNING, takže mu zatarasí cestu a vypne motor. Postava je ukrytá za tmavé kouřové skla, takže divákovi není jasné zda jde o muže/ženu nebo zda v autě vůbec někdo sedí.
6. 3. PŘED RESTAURACÍ U TŘÍ PRASÁTEK Kryštof s Teodorem vychází ze dveří ven. Kryštof okamžitě zaostří trochu vyděšeně na své auto a ČERNÉ BMW, které je u něj zaparkované opravdu natěsno. Ty jseš fakt třída, kamaráde, vhodnější místo než jeden centimetr před mým autem asi nebylo zrovna k mání. Oba se rozhlédnou po ulici vedle zaparkovaných aut. Ulice je narvaná k prasknutí. Vem si to z té lepší stránky, alespoň nedostaneš rakovinu kůže. (rozmrzele) No to bych se na to podíval. Kryštof vyráží urgentně nazpět do restaurace. Teodor se podívá na auto, zakroutí s blahosklonným úsměvem hlavou a jde po cestě pryč.
7. 4. Renáta stojí s Lucií za recepčním pultem hotelu RUDOLFŮV PALÁC. Je právě 6 hodin, takže si střídají směnu, prohrabují se papíry v policích a občas se ohlédnou zda někdo k pultu nepřichází. (urgentně) Prosím tě Luci, ještě si to zkontroluj, měli by být všichni v počítači. Jasně. LUCIE Parkovací lístky mají všichni... Dobrá. LUCIE...a jedna z uklízeček má dnes večer volno. Ok. LUCIE Já letím, vypadám dobře? LUCIE Úžasně, po cestě určitě někomu zlomíš srdce! Volá na Renátu, která je už napůl na odchodu. Renáta vychází sebevědomým krokem z hotelu, ve dveřích se pozdraví s hotelovým služebníkem.
8. 5. AKCE - Na odlehlé ulici mezi hotelem RUDOLFŮV PALÁC a hlavní třídou ve městě spolu stojí Kryštof (v barevném saku) a Teodor. Kryštof trochu nervózně pokuřuje cigaretu a Teodor má poněkud vyděšený výraz, jakoby si nebyl příliš jistý co právě dělá. Oukej, kamaráde, takže projdeme si to ještě jednou. Jo. (přemýšlivě si potáhne z cigarety a s výdechem pokračuje) Já k ní příjdu a začnu dělat otravný návrhy. Až bude chtít pláchnout, nepustím ji dál a pak ji vodtáhnu támhle za ty popelnice, kde si ji kapánek vomacám. No a co dál? (trochu nervózně) Já půjdu jakože kolem, a jak zavolá o pomoc, tak tě nejdřív slušně požádám jestli bys jí nemohl nechat na pokoji. Né né né, ty to pořád nechápeš, vid Tedíku? Hned jak si to přihasíš, si vona musí myslet, že ji přišel pomoct někdo rozhodnej a drsnej, rozumíš? (znejistí) Jako jak? (obrátí oči v sloup) Hele, prostě mě chytneš za límec a vodtáhneš od ní. Jen dej prosímtě bacha na mý sako, jo? Stejně ses nám na to znásilnění pěkně vymódil, jen co je pravda. (MORE)
9. (cont d) Ještě tě nechá aby sis s ní normálně vrznul. Já vím, dobrej model, že? (podívá se na hodinky) Aaaa, pozor, za chvíli je tady. Hlavně bud odpornej jak to jen jde, jo? (jde směrem za roh) (volá za ním potichu) Neboj, kamaráde, cestou sem jsem potkal pár vandráků a kromě potrhanýho voblečení a odpornýho smradu z huby, měli na xichtě ještě takovej typickej, znechucenej výraz, takže vím jak na to! Kryštof se točí směrem, kudy jde z dálky vidět jak přichází Renáta. Nasazuje si starou zimní čepici, sluneční brýle a šátek přes pusu. Přes šátek se šklebí nejodpornější grimasou, jakou si dokáže představit. A jde směrem k ní. Mluví na ni změněným dědkovským hlasem. Ááá helemese slečinko, nevíte náhodou kolik je hodin? (s mírnou obavou si jej prohlédne a snaží se jít dál) Nevím, naschledanou. A co nějaké peníze, nebyly by slečinko? Nechte mě prosím vás na pokoji! Ááále kam ten spěch. Hodinky nemáš, peníze žádné, tak si aspoň trochu užijeme, co říkáš? Chytí ji za ruce. Renáta se snaží vzpouzet, ale marně. Podle domluvy ji táhne do nějakého rohu za popelnice a vášnivě ji osahává. Ona se snaží vzpouzet, dupad, křičet, ale marně. Kryštof získává převahu a vlepí ji facku.
10. Budeš hezky potichu, jasný! V ten moment se za nimi objeví postava Teodora, který chytí Kryštofa za límec a odhodí jej směrem dozadu. Vypadá to, jakoby měl téměř nadlidskou sílu, protože mu v tomto manévru Kryštof očividně hodně pomohl. Vyletíš odtud sám, skrčku, nebo si řekneš o nakládačku? Kryštof rychle vstává a vybíhá proti němu. Na Teodorově tváři se objevuje poněkud vyděšený výraz, protože pokračování v šarvátce nečekal. Kryštof mu špatně mířenou rukou promáchne kolem tváře. V tu chvíli se Teodor vzpamatuje, praští ho do žeber a nasází mu dvě rány do obličeje, tomu cestou na zem odletí brýle a pár kapek krve. (sám pro sebe si tváří k zemi šišlavě potichu vydeche) Čo to jako má bejt? Teodor ještě pár vteřin nevěřícně pozoruje tělo ležícího Kryštofa, proplácne si ruce jako po dobře vykonané práci a s ležérním výrazem kroutí před stále se krčící a vyděšenou Renátou nechápavě hlavu. To by člověk nevěřil na jaké lidi dneska narazí. Jsi v pořádku? (potáhne si z nosu) Jo jsem. Pojd, radši půjdem někam dál... kdyby tu měl kámoše. Renáta se nechá vzít starostlivě kolem ramen a přitiskne se k Teodorovi. Oba dva odchází pryč.
11. 6. NA RUŠNÉ ULICI Jdou vedle sebe Teodor trochu otřesenou Renátou. S takovýma týpkama se to musí umět. Já se peru jinak nerad, ale když jsem viděl jak to na tebe zkouší, tak se mi zatmělo před očima. Jsi moc hodný, zachránils mě! (mávne ledabyle rukou) To nic nebylo, jsem rád, že jsem se objevil v pravou chvíli. Jdou chvíli mlčky, Rénáta si jej se zájmem prohlíží. Potom zase změní výraz na trochu zoufalý. Víš, ještě se celá klepu, nedoprovodil bys mě až domů? Teodor se samolibě usměje. STŘIH NA - odlehlou ulici ze scény č.5. Kryštof si bolestivě odstrojuje svou masku a odhazuje čepici. Z kapsy čerstvě podřeného saka vytahuje zrcátko a prohlíží si svou tvář. Na obličeji se mu rýsují dvě menší nafialovělé podlitiny. Ten parchant! Zrcátko se Kryštofovi v rukou plasknutím zase zavře. Ve tváři už má rozzuřený výraz.
12. 7. TELEFONICKÝ ROZHOVOR Kryštof jede ve svém autě, u ucha má telefon, mluví právě s Teodorem. Ten sedí nad svým piánem doma. Je bílý den a hezké počasí. Poslouchej, kamaráde, včera jsi se u tý akce nějak zapoměl, ne? Ve který části toho co jsem ti vysvětloval bylo řečeno, že si mi jich měl pár pořádně ubalit? Tak tohle na mě neházej.. kdo z nás dvou se pomátl a vystartoval první? Měl jsi prásknou do bot hned co jsem tě vytáhl za límec! Ty pako, to si nikdy neslyšel o improvizaci? Ta tvoje kočička byla pěkně vystrašená! Chtěl jsem jí jen ukázat jakej umíš bejt hřebec. To se ti nakonec povedlo. (rozmrzele) Dlužíš mi velkou službu a čtyři tácy za novej voblek, kamaráde. Kdykoli zavolej. I když s ní ted budu mít trochu napilno.. víš jak, všichni akční hrdinové si musí jednou za čas vydechnout nad sklenicí dobrého vína a šlehačky, podávané jako dezert z různých tělních dutin a záhybů perfektně tvarovaného ženského těla. Hele, hlavně z ní nech něco kdyžtak i pro mě, jo?..až tě pozná trochu blíž, tak ti zase někam pláchne i s tvejma prachama a já chci bejt u toho! Bla bla bla, hele musím končit.
13. Teodor zavěšuje mobil a pokládá jej na piáno. Protahuje si systematicky obě ruce, zápěstí, nasazuje až komicky vážný výraz a začíná hrát.
14. 8. S BASOU Kryštof přijíždí svým autem k jeho domu ve čtvrti, kde vypadají skoro všechny domy stejně. Zastavuje před ním a z kufru auta vytáhne velkou krabici, do které se pohodlně vejde basová kytara. Vejde do domu, položí krabici do prostorného a velmi vkusně a moderně vybaveného obýváku. Tak pojd ven, kamaráde. Nedočkavě roztrhá obal a vytáhne z něj basovou kytaru. STŘIH NA - jeho kočku jak mňouká a bezmocně škrábe do prázdné misky. Vydrž, kotě, hned to bude! Nalije jí vrchovatě mléka. Sedne si na barovou stoličku vedle komba a začne hrát. Zbasy vychází neobvyklý mělký zvuk. (divák to sám nepozná) Co to? Zkouší to dál, ladí zvuk, ale výsledek se mu očividně nelíbí.
15. 9. A Leží spolu v posteli. Wow, to bylo úžasné! Renata dál mlčky leží a vypadá jakoby ji něco tížilo. Teodorku, představovala jsem si to mezi námi trošku jinak. Vždyt je to perfektní, občas se sejít jen si zarelaxovat, ne? (opatrně) Víš v životě toho musí být přece víc než jen práce, nákupy a fantastické milování, nemyslíš? (po odmlce nasadí samolibý výraz jakoby si právě uvědomil co uslyšel) Připouštím, že je fantastické milování jedna z nejdůležitějších věcí v mém životě a proto si na něm dávám taky záležet... jen nevím co máš přesně na mysli tím "víc než práce". (nasedne na něj nadšeně) Já nevím, co kdybychom někam vyrazili, poznali nové lidi, zažili nějaké dobrodružství!? (odsune ji na bok a vstane z postele) Zatím je to super tak jak to je, ne? Až dokončím jeden projekt, tak budou peníze třeba i na dovádění. Teodor se otočí a bezstarostným krokem vychází z místnosti na záchod. Renáta nasazuje zkroušený výraz. Podle všeho nad tím jak mu to říct usilovně přemýšlela.
16. 10. V HUDEBNINÁCH Kryštof stojí před prodejním pultem, za nímž je prodavač s extrémně unuděným výrazem. Během rozhovoru je patrné, že jej Kryštof svou přítomností nesnesitejně obtěžuje. Říkám vám milej pane, ta basa má zvuk horší než ty hračky, na kterých se učej cvičit malý děti. To má bejt zboží za čtyřicet tisíc? PRODAVAČ V HUDEBNINÁCH Jakou jste si vybral... éé takovou máte. V předávacím protokolu je napsané, že se můžou být jiné kus od kusu. Ale takhle? To mi nevykládejte, já byl na výstavě a zkoušel úplně stejnej typ. Ten hrál oproti týhle sračce mnohem, mnohem hutněji. PRODAVAČ V HUDEBNINÁCH éé Tak mi ji zapojte támhle do toho kombíčka a já si poslechnu jestli není něco se snímačem. Kryštof přejde k volnému kombu a zkouší hrát. (divák nepozná zda je něco špatně) (s odporem ve tváři) Slyšíte ten hnus? PRODAVAČ V HUDEBNINÁCH (po chvíli předstíraného poslouchání) Mě se zdá být v pořádku... éé tohle vám na reklamaci nemůžu uznat. To jste sakra hluchej nebo co? PRODAVAČ V HUDEBNINÁCH Pane, my máme na tyhle věci dost striktní pravidla. éé Tuhle basu jste si navíc koupil s akční slevou přes eshop, éé dokud s ní není žádný funkční problém, tak vám nepomůžu.
17. (hledí na něj jakoby nevěřil co právě slyšel) Hele milej pane, já se na ty vaše pravidla teda pěkně podívám a ještě o mě uslyšíte! Kryštof se nasupeně sbalí a vyjde z hudebnin ven. Prodavač za ním trochu nechápavě kouká, sedne si do křesla za prodejním pultem, zapne TV kde běží kreslený film a s úlevou si vydechne. PRODAVAČ V HUDEBNINÁCH Ahhh, zase chvilku klid.
18. 11. U TŘÍ PRASÁTEK V restauraci U TŘÍ PRASÁTEK spolu sedí u stolu Kryštof a Teodor. Podle sklenic od minerálky jsou tam už nějakou dobu. Heh a tos ještě ten večer zasunul? (pyšně) Šlo to překvapivě hladce. (nevěřícně) Ani jsem nečekal, že ti to klapne. Vony některý filmy asi budou mít co do sebe. Teda řeknu ti, že fingovat tak věrný pokus o znásilnění může asi jen pěkný neřád. No co co? Se na sebe podívej, s tím tvým ksichtem a naprosto mizerným outfitem si v životě ztracenej. Vylekat jednu holku jsou malý věci, mě zajímá jak sis poradil s tím, když tě uviděla pak už v klidu na přímý dením světle! (obrátí oči v sloup) Vy módní panáci v barevném oblečení a nagelovaným účesem vždycky tak neskutečně blábolíte. Ono je to přitom tak prosté, stačilo při vyprávení o sobě zmínit pár klíčových životních úspěchů, vítězství, (s obtížemi) poslouchat co si ona o tom myslí, potom něco o svých kamarádkách...navíc jsem ji u vyprávění pořád dolíval víno a ve vhodné chvíli na ní prostě skočil. (vítězně se zašklebí a ukáže na něj prstem) Já to věděl, bylo mi hned jasný, že ti to nebylo jen tak. Tys ji jen sprostě vožral!
19. Pche! To je přece úplně normální postup, ne? (napije se, u toho se zasměje tak, že zakašle) Nic jsem neřek, dobrý dobrý, ty mě asi udusíš. Chvíli tak sedí mlčky, Teodor se kouká z okna s poněkud uraženým výrazem. Kde je ta holka? Už tu měla dávno být, je půl čtvrté. No já doufám, že mě nepozná, měl jsem i změněnej hlas a vůbec. (ožije) By mě zajímalo kde ses naučil tak dobře hrát. Zněl jsi jako nějaký houmlesácký pobuda, který to kvádro právě někomu ukrad. (pyšně) Že? Kdybych se nevěnoval muzice, tak bych určitě zkusil herectví. Ke stolu přichází Věra s cigaretou v puse a sešlou útěrkou v ruce. VĚRA Tak co vy dva dárečci, objednáte si něco pořádného nebo vám mám dojít na hajzlík pro novou vodu? Nebruč, stará. Víš, že jsem tady autem. Mě dvě bílé vína a ještě dvě minerálky, za chvíli má přijít někdo další. VĚRA (kývne hlavou jako tupý robot) Hned to bude, mladý pane.
20. Cestu k výčepu si prodlouží směrem k otevřenému oknu poblíž, vyloví z krku chrchel a vyplivne jej ven. Cestou od okna k výčepu se míjí s Renátou, která je oblečená velmi společensky, oblečení ji chybí na těch správných místech a tak dále. (usmívá se) Nazdar kluci! Kryštof si ji lačně prohlédne. Ahoj Renáto, jaký jsi měla den? (sedá si vedle Teodora) Úplně úžasný! (trochu nejistě vstává a podává ji ruku) Ahoj slečno, já jsem nějakej Kryštof. Kryštof, to je pěkné jméno. Já jsem Renča... (koukne na oba dva) Tak co kluci provádíte? Heh, zrovna jsme o tobě mluvili. Vyprávěl jsem Kryštofovi o té naší epizodě, však víš. Brr, to bylo hrozné, ani mi to prosím tě nepřipomínej. (usměje se škodolibě) Jó holka, dnes je to ve městě občas nebezpečný, měla bys nosit aspoň paralyzér nebo něco takovýho at takovýmu zmetkovi pěkně usmažíš koule, když je vytáhne. (zasměje se) Tomu se říká rada k nezaplacení!
21. (s ironickým šklebem) Kryštof je známý tím, že si dovede poradit v jakékoliv situaci. Obvykle mluví spíš o tom jak se obléct nebo jak se tvářit, ale nebojí se vymýšlet ani poněkud svéráznější alternativy. (špatně zahraným chápavým úsměvem) Tedíku, kdybys blbě nekecal... Náhodou paralyzér není tak špatný nápad. STŘIH NA - Věra u výčepu trošku nevrle utírá sklenice sešlým kusem hadru. Jedním okem kontroluje jestli náhodou nemá někdo dopito. V restauraci sedí akorát pár hostů každý u stolu sám, líně popíjejí pivo a koukají před sebe na zed. K výčepu zrovna přichází Václav. V ruce drží svazek papírů a na rameni notebook. Dobrý den, dám si jedno pivo, támhle. Václav ukáže Věře na stůl poblíž tomu kde sedí Kryštof a spol. A aniž by čekal na nějakou reakci, vyrazí hned ke stolu. Cestou kolem si všímá Renáty, ta zrovna poslouchá Kryštofa s Teodorem jak se o něčem baví. Renáta si jej taky všimne a oplatí mu pozdrav úsměvem. Zvedne se a přiskočí k němu. Co tady provádíš, krasotinko? (obejme ho) Ahoj Vašku, ráda tě vidím! Jsem tady s kamarády, nesedneš si k nám? (kývne na ty dva s nedůvěřivým úsměvem a poklepe na svazek papírů, který sebou nese) Musím dodělat nějakou práci, pokecáme jindy. (cestou ke svému stolu) Hlavně ji moc nenalívejte, hoši. Děsně potom vyvádí.
22. Kryštof s Teodorem se s otázkou ve tváři otočí k Renátě, která si mezitím sedla zpátky k Teodorovi. To je můj strejda, máme na sebe štěstí. Sympatickej chlapík. A co dělá, že si bere práci do hospody? Rozjíždí nějaké podnikání. Kryštof se špatně zahraným zájmem vykulí oči. Každopádně, chtěl jsem s tebou Teodore mluvit o svý basový kytaře. Jo, jak to dopadlo, spokojený? Právě že ne, hraje úplně na hovno. Šel jsem ji reklamovat, ale ten týpek mi ji nechtěl vzít. (rozhovorem o reklamaci znuděná) Já si na chvilku odskočím. Záběr následuje Renátu, takže rozhovor Kryštofa a Teodora vyzní do ztracena. Renáta jde ladným krokem kolem stolu Václava, ten ji očima projede nejdříve celou postavu, potom se podívá do obličeje a usměje se na ni. Renáta pohled mlčky opětuje a jde dál na záchod. Záběr zůstává u Václava, který má po stole rozložené různé elektrické schémata, jejichž rohy se mírně nadnáší v průvanu a jiné technické dokumenty. Přichází k němu Věra s pivem. VĚRA Tady to máte, pane. Děkuji. Jo a mohla byste prosím zavřít okno, trochu tady táhne.
23. VĚRA (zvedne opovržlivě jedno obočí) Hned to bude. Před zavřením okna Věra znovu zaloví v krku a vyplivne z něj chrchel. Kryštof, Teodor a Václav se po dávivém chraplavém zvuku tím směrem chvíli dívají a začnou si hledět svého jakmile Věra dovře okno, otočí se směrem k nim a vydává se nazpět k výčepu. Václav si na moment zamyšleně prochází očima místnost, jakoby mu něco docházelo. STŘIH NA - Kryštofa, který je u konce s vyprávěním. Každopádně bych to potřeboval vyřešit. Ty taky děláš nějaký nákupy v hudebninách, už si u nich něco reklamoval? No jo, ale ne v těchhle. Kupovat si tak drahou basu v eshopu, to je jako kdyby ses nejdřív nastěhoval do baráku a až potom si jej šel prohlédnout. Já vím, ale mezi tím jaký jsou to kusy by neměl bejt takovej rozdíl, ne? (škodolibě) To by ses divil... No nic, nedá se svítit, musíš střelit to svoje fáro a koupit si druhou. Se stane každému, ber to sportovně! Kryštof se zatváří kysele. STŘIH NA - Renáta přichází k Václavovu stolu a sedá si k němu. (odhlédne tázavě od svých papírů) Tak co, Renáto, už máš nového přítele?
24. (povzdychne si) Ještě nevím. Jeden z těch dvou, jo? Hmm, ale nikam spolu nechodíme, nechci jenom sedět doma jako put ka! Václav na ni s chápavým úsměvem koukne a napije se piva. Tak ho někdy vezmeme na tenis, bude nám podávat míčky. (smích) Ty seš pako. Kolik si říkala, že jich tě tenkrát přepadlo? Jeden, proč? (na moment se zamyslí) Já jen tak, asi tě představím svému kamarádovi, který je dobrý v sebeobraně. Můžeme to téma prosím vynechat? Je mi to dost nepříjemné. Václav mlčí a znovu se zahledí do svých papírů. Tak já jdu zase za klukama. Renáta při přesedání k druhému stolu pohladí Vaška po hlavě. Kryštof a Teodor sedí u stolu a bezradně si hledí každý svého pití. Renáta si přisedá. (ze slušnosti) Už jste na něco přišli?
25. Kryštof se musí ještě někoho poptat co a jak. Dneska jsi se oblékla moc hezky, hned to támhle vepředu mezi těmi opilci trochu ožilo.. k jednomu pohybu při zvedání půllitru každé dvě minuty, přidali do svého repertoáru i občasné hrábnutí do vlasů a sbírání drobků po stole. Hezký holky mají na chlapa vždycky jenom pozitivní vliv, já to říkám pořád. Renáta se trošku uculuje a vděčně na Teodora kouká. Václav se otočí směrem k jejich stolu. Hele vy dva. Teodor a Kryštof kouknou na Václava a tázavě na něj kývnou. Co kdybyste se skusili jednou aspoň trochu zamyslet? Jako proč? Máte problém s vrácením nějaké kytary, je to tak? No, to máme. V jaké situaci vám asi takový prodavač na reklamaci kývne? Přece když je vadná, a to určitě je! Ta basa by nevydala pořádnej zvuk ani kdybych jí sebou vzal na metalovej koncert a kopal do ní jednoho panáka za druhým... (na půl sekundy znejistí) A když prodavač neuzná, že je vadná, co by to tak ještě mohlo být?
26. Kryštof a Teodor se na sebe pobaveně podívají a promnou si rukou obličej jakoby se cítili trapně. Václav je očividně starý dědek, který mele nesmysly. Přece prodavač! Co? Když to nejde přes jejich pravidla, musíte to zkusit přes prodavače... Kryštofa jakoby na tom něco zaujalo. To jakože mám za ním přijít a říct mu: "hele kámo, vezmi tu basu zpátky a já ti za odměnu dohodím rande s pizzou a plnoštíhlou kámoškou?" Václav na něj koukne na moment podezíravě. V souvislosti s Renátou mu došlo kdo ji vlastně přepadl (tohle může v tuhle chvíli většině diváků uniknout, ale mělo by to být z jeho výrazu patrné). Jakmile ale začne znovu mluvit, svůj pocit dovedně skryje. Zajímavý nápad, ale já myslel spíš na to jak jej nejdříve zastrašit. Udělá pauzu a pár vteřin je zvědavě pozoruje. Kryštof a Teodor se na něj nechápavě zahledí (nic jim nedošlo - pocit z nutnosti vyslechnout si přednášku od starého dědka jejich dojem přebíjí). Co takhle kdyby tady tvůj kamarád šel koupit něco levného, co se dá snadno reklamovat. Přijde zpátky za pár dní, nasraný na celý svět, seřve prodavače až si bude připadat úplně malinký a za pět minut přijdeš ty (ukáže prstem na Kryštofa) a budeš požadovat nějaké pro ně levnější řešení, třeba výměnu za nový kus. Nechá je na moment přemýšlet.
27. Budete si prostě hrát na zlého a hodného poldu. Tihle kluci z reklamačního mívají občas dost naděláno v kalhotách. Zkusit to můžete. Václav se napije piva a vyráží směrem k záchodu. Teodor a Kryštof koulí očima, přemýšlejí a hledí před sebe, Renáta si upíjí ze své sklenice a zklamaně vydechuje.
28. 12. V HUDEBNINÁCH Přichází Teodor a v ruce nese krabici s reproduktory. Prodavač vypíná zvuk na televizi, líně se zvedá z pohovky a postaví se k prodejnímu pultu. Dobrý den, já jsem si od vás nechal poslat tyhle repráky. No a? PRODAVAČ V HUDEBNINÁCH A když jsem je doma zapojil, tak v nich začalo divně chrčet.. co to je za šmejdy? PRODAVAČ V HUDEBNINÁCH éé Jen klid, zapojte je támhle do té zásuvky. Teodor s prodavačem přechází do rohu místnosti, kde je společně vybalují, propojují navzájem, do zásuvky a do prodavačova kapesního přehrávače. V průběhu zapojování a potom: Posrané eshopy, není nad to kupovat normálně. PRODAVAČ V HUDEBNINÁCH (zapojí přehrávač) Jen klid, tady vám s tím pomůžeme. (ozve se hudba, z repráků chrčí, vítězoslavně) Slyšíte? Jakoby vám někdo vrtal díru do hlavy špatně ořezanou tužkou! PRODAVAČ V HUDEBNINÁCH (zamyšleně) Při převzetí zásilky byl obal nepoškozený? Jasně, jinak bych ji ani nepřebíral!
29. PRODAVAČ V HUDEBNINÁCH éé Kdy vám ty repráky přišly? Včera, máte to tady napsané! PRODAVAČ V HUDEBNINÁCH éé Tohle se stalo už při prvním spuštění? Ano, dyt vám říkám, že jsem přišel domů, zapojil je a začaly takhle chrčet, to jste kurva hluchý? Prodavač si bez reakce prohlíží reproduktory zblizka. Hele víte co? Já na ty vaše cavyky nemám čas, vrat te mi peníze a já si je jdu koupit jinam. PRODAVAČ V HUDEBNINÁCH (prohlíží je dále a nervózněji) Moment, co když je to jenom nějaká maličkost? To mě ale vůbec nezajímá! Nefungovaly doma, nefungujou tady, já ty šmejdy už nechci! Vrat te mi peníze. PRODAVAČ V HUDEBNINÁCH Dáte mi 10 minut? Bud mi vrátíte hned peníze nebo chci mluvit s vašim nadřízeným, hned! Prodavač si sám pro sebe pobaveně uchechtne. Vy se mi smějete? PRODAVAČ V HUDEBNINÁCH Eh, ne mám trochu kašel. Já chci svoje peníze nebo vás jdu nahlásit na obchodní inspekci.
30. STŘIH NA - Teodor a prodavač stojí u prodejního pultu. Prodavač sepisuje reklamní protokol, dívá se do různých papírů a přisunuje je k Teodorovi. To si pište, že mě po tom všem už neuvidíte. Teodor přebírá peníze za reproduktory a odchází. Jakmile bouchne s dveřmi, vyjde prodavač ven aby si nervózně zapálil cigaretu. STŘIH NA - Kryštof přichází k hudebninám s basovou kytarou na zádech, ve dveřích se zdraví s prodavačem, který právě dokuřuje a oba vchází dovnitř. Dobrej, tak jsem tady zase s tou basou. PRODAVAČ V HUDEBNINÁCH (nemůže se rozpomenout) éé Máte od ní nějaký doklad? (podává mu doklad) Byl tam problém asi se snímačem, hrála blbě, vpomínáte? No a? PRODAVAČ V HUDEBNINÁCH My jsme se s manželkou o tom radili a když vám ji tu nechám, prý ji můžete vyměnit za nový kus, vy budete mít své peníze a já svou basu, která bude normálně hrát, všichni jsou spokojení.
31. 13. AKCE HUDEBNINY ÚSPĚŠNÁ Kryštof vychází ven z prodejny hudebnin bez basy na zádech a jde někam ulicí. Mezitím vytahuje mobil, vytáčí číslo a dává jej k uchu. Krtek je v díře. (po pár vteřinách, hlasitěji) Že je krtek v díře! (dalších pár vteřin, obrací oči v sloup) Vyšlo to, jsi třída Teodore! Jasný, jasný, čau. Zaklapne telefon a jde dál s výrazem, který svědčí o tom, že je Teodor podle něj asi nějaký pomalejší.
32. 14. HOTEL RUDOLFŮV PALÁC Renáta stojí za recepčním pultem hotelu a právě dokončuje odbavování jednoho zákazníka. Z dveří za pultem vychází paní Červená a bedlivě ji pozoruje. Tady vám vracím občanku. Děkuji. ZÁKAZNÍK (podává mu s úsměvem klíč s číslem) Tady máte klíč, pokoj je ve čtvrtém patře. Příjemný pobyt. ZÁKAZNÍK Děkuji, hezký den. Zákazník odchází, Renáta něco nat ukává do počítače. Přichází k ní paní Červená. PANÍ ČERVENÁ Renátko, co to bylo? Co myslíte? PANÍ ČERVENÁ Máš přece každému ještě nabídnout at se občerství u nás v restauraci, nebo si zapoměla? (zašklebí se nevinně) Vždyt dveře jsou tady hned naproti výtahu s velkým nápisem "Restaurace". PANÍ ČERVENÁ (zavrtí hlavou nespokojeně) To je přece jedno, každého to potěší.. (zadívá se na dveře s do očí bijícím nápisem a rušným provozem uvnitř).. a co kdyby si jí nikdo nevšiml? Dobrá.
33. PANÍ ČERVENÁ Máš už nachystané dnešní faktury? Ted na tom dělám. PANÍ ČERVENÁ (zavrtí hlavou nespokojeně) Ale Renátko, řekli jsme si, že budou vždycky včas hotové. Paní Červená se v ten moment otočí k nějakým poličkám a začne se urgentně prohrabovat v papírech. Renátě je to očividně nepříjemné.
34. 15. Václav sedí u kulatého stolu ve svém 1+kk, (lokace "KLUBOVNA") který používá jako pracovnu. Po celém stole jsou různě prozházené papíry s elektrickými schématy a tabulkami. Na okně je postavené rádio. Moderátorka je mladá a trochu praštěná, uvádí další skladbu a začíná hrát nějaká moderní elektro hudba. Má před sebou notebook a právě si projíždí internetové stránky s nadpisy "reklamace", "práva spotřebitele" a tak podobně. Najednou mu v rohu obrazovky vyskočí zpráva z nějakého messengeru. V novém okně s názvem "Renča" se objeví fotka usměvavé Renáty a její vzkaz: Vašku, mám tě pozdravovat od kluků! :o) (chvíli váhá a odepisuje) Proč? Prý jsi jim dobře poradil s tím hudebním nástrojem. Oh, tak to šlo lehce. A co ted děláš? (rozhlédne se po stole a zalže) Právě jsem si domíchal mojito a jdu si na chvíli lehnout ven na sluníčko. Asi si natrhám nějaké švestky.? Natrháš mi taky? :-))) Václav se samolibě usměje a u toho se protahuje.
35. 16. A Václav a Renáta jdou spolu městem po ulici. Václav za chůze pojídá tortillu nebo jiný fastfood. Druhou rukou loví v kapse a splnou pusou jí podává mp3 přehrávač. Hmm, tady na. Díky moc! Co s tím bylo? Nevím, rozebral jsem to, složil a už to funguje. (nejistě) Jé, to je pěkné. (změna tónu) Mě ted děsně prudí moje šéfová. To je taková puntičkářská mrcha. (kousne si, jakoby nedává pozor) Vážně? Stouplo jí to do hlavy! Pořád ji mám za zadkem a jenom mě buzeruje, to je tak nepříjemné... To víš, holka. Tyhle starší paní bývají občas pěkné semetriky. Sex už žádný, manželovo slovo nemá váhu, vychovala tři děti a pohřbila jednoho psa. Všechno co děláš špatně někdy dělal špatně jeden z nich. Měla by ses na to vykašlat a jít dál. Chvíli jdou mlčky. Renáta vypadá zamyšleně. Václav mění téma. Mohla by si někdy zajít s těmi tvými kamarády ke mě do pracovny? Něco bych od vás potřeboval.
36. Já toho Kryštofa ani neznám, hihi, proč? Přece jsem jim pomohl s reklamací, zkus se jich zeptat, pak vám povím víc. Renáta se na něj zvědavě kouká.
37. 17. U A V PRACOVNĚ (BUDOUCÍ KLUBOVNA) U stolu ve Václavově pracovně (dále jen "klubovna") sedí Václav, Kryštof, Teodor a Renáta. Na okně hraje potichu rádio. Kryštofa tahle epizoda očividně poměrně obtěžuje a zezačátku se kouká často na své hodinky, Teodor je tam kvůli Renátě, takže je smířlivější a Renáta je z Václava trochu nesvá. Je fajn, že jste přišli, dáte si kávu nebo něco jiného? To je dobrý. Já stejně za chvíli poběžím. Tak kvůli čemu jsi nás volal? Václav se zvedá od stolu a přechází k oknu, na kterém stojí rádio, ladí jinou stanici a přitom vypráví. Jeden můj známý mi nedávno vyprávěl, že jeho syn pomalu kašle na sport, už nikam nechodí a jen sedí doma a hraje počítačové hry. (ironicky) Jé, to je smutný, mladýmu se nelíbí dvanáctiletý holky, pošlete ho na oční. Teodor se škodolibě usměje. (vypne rádio a otočí se k nim) Asi před týdnem jsem ho potkal ve městě a říkal mi, že chce zrušit členství v klubu a jen tak prostě vegetit. Co je na tomhle vyprávění tak zajímavého? Heh, my s jeho otcem už spolu něco prožili a navíc se znám s jeho bývalou ženou, znáte to. Jsou dvě (MORE)
38. (cont d) možnosti, bud to nechat být anebo zkusit něco vymyslet. A vy dva jste pro něco takového jako stvoření. (nechápavě) Jako jít mu domluvit, jo?... "Hele mladej, tady máš nějaký sušenky, neměl bys furt sedět u počítače, vyrostou ti na čele obrovský bed ary a místo ženskejch tě začnou zajímat grafický karty." To ne. Já spíš přemýšlím nad tím, že bychom mu ten pobyt u počítače mohli nějak znepříjemnit. Teodor, Kryštof a Renáta se podívají na sebe. STŘIH NA - Renáta odchází z klubovny ven. Kryštof, Teodor a Václav mají před sebou na stole každý napůl dopitou kávu a nějakou minerálku. (na odcházející Renátu) A mě tam vem nějaký brambůrky, slečno. (pro sebe na odchodu) Parchanti mizerní. Kryštof dloubne Teodora loktem a mrkne na něj spiklenecky. Šikovná holka, ta tvoje Renáta, kamaráde, to ti povím. Hezká, poslušná, tohle je sen každýho chlapa. Joo, s ženskýma se to musí umět. Renáta v tu chvíli za sebou práskne dveřmi až všichni tři u stolu leknutím poskočí. Hehé a zlobivá. Václav se zvedne od stolu a dívá se zamyšleně z okna.
39. Hoši, protože jste sem přišli a chcete mi pomoct... to není jen kvůli tomu, že jsem vám předtím dobře poradil. Udělá dramatickou pomlku, Kryštof s Teodorem se na sebe dívají s přemáhaným neklidem. Vím o té fintě jakou jste na Renátu ušili aby jí Teodor dostal. (otočí se k nim) To jste si mysleli, že vám něco takového projde aniž by si toho někdo všiml? Kór když se tím ještě v hospodě bavíte? Hele, co po nás vlastně chceš? (se zasměje) Chytré, Renátu bys jen tak nedostal, ona ani na tyhle typy jako... jako ty jinak moc není. Kryštof se na něj podívá a vybuchne smíchy. Těžko říct čím to je, ale asi ji takovíhle nemají moc co nabídnout. (začíná zuřit) Směřuje tahle konverzace někam nebo tady budeme dále jen tlachat na téma štěstí, odhodlání a krása v životě obyčejného člověka? (schovívavě) Povím vám to rovnou. Pomůžete mi s tím klukem a já Renátě nic neřeknu.
40. 18. NA ODCHODU Z KLUBOVNY Je večer, Teodor a Kryštof jdou po ulici s hlavami, plnými dojmů. Chvíli jdou mlčky. Sakra, nějak se kolem nás stahuje smyčka, kamaráde. Asi to nakonec nebyl tak dobrej nápad. Tys byl vždycky na všechno tak hrr, já tušil, že se někdo dovtípí. Ale byla to sranda, ne? Stejně nám nic nedokáže, kdyby došlo na věc. Jen musíš bejt v klidu a před tou holkou žádný vylomeniny, jasný? Jako co? Že se jí půjdu vyplakat na ramínko jako malá buzna? Pche! Stejně je to zvláštní, von je Václav její strejda, ale není na nás vůbec nasranej.. spíš to vypadá jakoby to byl nějakej parchant...jako my.
41. 19. ONDŘEJ Ondřej sedí ve svém pokoji a hraje nějakou epickou online hru. Na obrazovce se te hemží světelnými efekty, z reproduktorů se linou náročné hudební bitevní chorály. Do pokoje přichází Ondřejova matka a v ruce nese koš s prádlem. ONDŘEJOVA MATKA Máš tady nějaké špinavé prádlo? ONDŘEJOVA MATKA (po chvilce hlasitěji) Máš nějaké špinavé prádlo do pračky? ONDŘEJ (ohlédne se za ní a ztlumí zvuk) Co? Nemám. Ondřej dá zvuk zase nahlas a pokračuje ve hře, jeho matka přejde do rohu místnosti, kde uvidí dvě trička, čichne si k nim, ušklíbne se a hodí je do koše na prádlo. Potom odchází z pokoje a zavírá za sebou dveře. ONDŘEJ (ztlumí zvuk a volá) Mami! Dveře pokoje se otevřou a do nich vykoukne Ondřejova matka. ONDŘEJOVA MATKA Volal jsi mě? ONDŘEJ Jo, bude už oběd? Mám děsný hlad. ONDŘEJOVA MATKA Oběd už byl, za chvíli je večeře. ONDŘEJ Jó vlastně, fajn. Dává hudbu zase nahlas a jeho matka automaticky zavírá dveře a odchází.
42. 20. PLÁNOVÁNÍ - V KLUBOVNĚ V klubovně sedí Renáta s Teodorem (v košili) vedle sebe a očividně se k sobě mají. Teodor jí osahává stehna a zadek a Renáta se tomu vděčně nabízí. Kryštof si zrovna zalívá vodou hrnek s kávou, otáčí se k nim a nese si ji ke stolu. Tak co vy dvě hrdličky, jste dneska v dobrým rozmaru.. Tedík mě nechce nechat na pokoji, hehe. Jó, tyhle rodinné sešlosti. Musíme si nějak skrátit dlouhou chvíli. Doufám, že má tvůj strejda dobrý plán, protože kromě užívání si jeho přívětivě nadřazené povahy u kávy a hromady ovesných sušenek, mám na práci spoustu dalších, jinak celkem bezvýznamných úkolů, jako třeba cvičení na piáno a vydělávání peněz. (s povzdechnutím) Proč jste mu na to potom vlastně kývli? Kryštof a Teodor se na sebe nejistě podívají. Správná otázka, kotě a tady klavírní virtuóz ti na ní dá jistě správnou odpověd. (přemáhá nervozitu, jakoby jej škrtila košile) Eh, máme s tvým strejdou domluvené za odměnu... nějaké... nemohli bysme otevřít okno? Je tady děsné horko. Do místnosti přichází Václav s veselou náladou.
43. Oni ted pomůžou mě a já zase někdy jim. Shodli jsme se na tom, že by si měli lidi navzájem pomáhat. Jasně! Jako ti samaritáni z westernovejch filmů, co rozdávaj chleba i když sami chcípaj hlady a nakonec dostanou kulku dozad od vožralýho šerifa, u toho jsem si jednou hezky pobrečel... (nechápe) Kdybyste blbě nekecali! Já se na to ani neptala. (jakoby mu něco došlo, chlácholivě) Oni trochu blbnou, se na ně podívej... chlapi tohle dobrodružství vyžaduje precizní plánování. Takovíhle kluci to mívají v hlavě někdy moc dobře srovnané, takže... ohrom nás prosím Václave svým nápadem jak ho přesvědčit aby začal dělat něco pro sebe aniž bychom jej museli kastrovat nebo jej svazovali ke stromu a dlouze mučili. Václav se vítězně usměje. Půjdeme si s Renátou zahrát tenis.
44. 21. PŘED ONDŘEJOVÝM DOMEM Kryštof společně s Teodorem právě přijeli jeho zeleným tuningem před dům, kde bydlí Ondřej. Vystupují z auta, Teodor vytahuje z kufru velké nůžky na plech a vkládá je do igelitové tašky. Já ti nevím, přijet sem s takovým autem je teda pěkně nenápadné. Musí to bejt rychlovka, měli jsme si vzít tu Václavovu narezlou kraksnu. Tak příště. Doufám, že už nebude žádné "příště". Bouchnou dveřmi auta a přebíhají k domu. Kryštof zkouší otevřít domovní dveře. Zamčeno, co ted? To je v pytli. Musíme počkat až někdo půjde ven. Oba stojí před vchodovými dveřmi a čekají. STŘIH NA - Kryštofa a Teodora jak stále čekají před domovními dveřmi s nůžkami na plech v igelitové tašce. Tohle je na prd, zavolám našemu koordinátorovi Vaškovi at hne zadkem a něco vymyslí. Teodor vytáčí číslo a přiloží si telefon k uchu. Nazdar Václave, vyskytnul se menší zádrhel s domovními dveřmi. Jsou zamčené. Jo, jsme u čísla 1170.
45. Teodor dává telefon zpátky do kapsy, Kryštof nasazuje zvědavý výraz. Máme prý pár minut počkat. Kolem prochází malá holka se psem a zvědavě si je prohlíží, ti dva se snaží vypadat nenápadně a moc jim to nejde. Ten pes vypadal děsivě... za tak žalostný průběh celé akce by se styděli snad i pořadatelé oficiálního sjezdu přátel tradiční dechovky. V tu chvíli zabzučí dveře, Kryštof do nich zkouší zatlačit a dveře jsou otevřeny. Zatváří se vítězoslavně a jdou dovnitř.
46. 22. NA CHODBĚ ONDŘEJOVA DOMU Dveřmi do chodby prochází opatrně Teodor s Kryštofem. Zjišt ují, že uvnitř nikdo není. Na chodbě se spolu baví šeptem. (s tajemným výrazem) Václav má votevírání těch dveří asi napojený na nějaký super vymakaný dálkový ovládání. Já jen doufám, že bude mít plán i pro případ, kdy nás u toho chytí a zavolají policajty. Oba jdou do 1. patra a objevují skříňku, ze které jsou vyvedené krytováním dráty. Nasazují si rukavice. Kryštof elastické jakoby chirurgické, Teodor zimní palčáky. Ty seš mamlas, co sis to navlíkl za hrůzu? Omluv mě, ale s vloupačkami jsem v poslední době ve svém šatníku moc nepočítal. (změří si jej pohledem) Ty ve svým šatníku můžeš počítat tak možná s pohřbem nebo výletem do obludária. Teodor nepřítomně ukazuje s palčáky na rukou. Rychle odkryjeme kousek té lišty, přestřihneme bílý drát, zakryjeme jej nazpět a mizíme. Kryštof snímá kousek krytování, Teodor neobratně přestřihává drát nůžkami. Povedlo se a Kryštof rychle zakrývá přestřižený drát. Z bytu ve stejném patře se v tu chvíli ozve tlumený hlas Ondřeje. ONDŘEJ Do prdele, zrovna ted!
47. Kryštof se otočí zpátky na Teodora, který je už na útěku a s úlekem začne sbíhat ze schodů taky.
48. 23. ÚTĚK Kryštof a Teodor naskakují před Ondřejovým domem rychle do auta a s hvizdem pneumatik odjíždějí. Kryštof se kouká do zpětného zrcátka, nastoupila vlna euforie a oba se smějí. Ty bláho, šlo to jako po másle. Měli jsme si na to najmou nějakého hackera, ten by mu ten počítač zaviroval a byl klid. Jestli si z nás Vašek nevystřelil. Efektně ovládá bzučák od vchodovejch dveří na dálku a na počítač jdeme s nůžkama na plech? Moment oba přemýšlí. Teodor se kouká na Kryštofa a pohledem pochybuje o jeho inteligenci. Kryštofův pohled je fascinovaný a tázavý zároveň. Auto mizí v dálce. Musel si mít pěkně nahnáno, když jsi odtamtud tak vyletěl. (trpce) Pche! Na včasném zmizení ze scény nevidím nic špatného.
49. 24. TENISOVÝ KURT Ondřej se prochází kolem tenisového kurtu s raketou v obalu na zádech a cestou se kouká kdo hraje. Na kurtu nejblíž k němu si energicky vyměňují míč Václav s Renátou. Koutkem oka jej sledují a usmívají se. V momentě, kdy Ondřej prochází těsně kolem Renáty, se hra pozastaví a ona se začne protahovat tak aby její ženské vnady co nejlépe vynikly. Ondřej na ni kouká napůl v šoku a cestou do budovy poblíž se za ní ještě otáčí. Teda s tím tenisem máme štěstí, jak dlouho jsme si nezahráli, měsíc? Hmm, vypadá teda hodně mladě. Pěkně na tebe valil oči, možná mu připomínáš nějakou hrdinku z té jeho hry. Hehe, tak to nevím... stejně mi přijde divné balit tak mladého kluka. Renáta se šklebem usmívá proti slunci a podává do hry proti Václavovi nový míč.
50. 25. ONDŘEJ V ŠATNĚ Ondřej přechází ke své skřínce v budově tenisového klubu. V místnosti jsou další dva kluci jeho věku a Linda, která je o rok mladší. Všichni se přestrojují do sportovního oblečení, Ondřej po chvíli taky. ONDŘEJŮV SPOLUHRÁČ 1 Ááá, heleme se koukejme se, kdo se nám tady objevil, Ondřej! ONDŘEJ Tak co, vy kreténi, pořád tady ještě chodíte? ONDŘEJŮV SPOLUHRÁČ 1 Si piš, cos dělal, ty žalude? ONDŘEJ Ále, jsem začal hrát jedu onlinovku a už není čas, jsem na devadesátém levelu. Kámo, ta hra má prostě koule. Linda se na něj koukne smutnýma očima, chápavě se usměje a mlčky pokračuje v obouvání bot. ONDŘEJŮV SPOLUHRÁČ 2 Viděli jste tu kundu venku? Ty píčo! ONDŘEJŮV SPOLUHRÁČ 1 Hej, jestli nám tady začnou chodit takovéhle roštěnky, nebudu si stěžovat. Všichni tři se na chvíli zasněně zastaví v oblékání, v podání patnáctiletých kluků, hodnotících mnohem starší a vyspělejší Renátu, by to mělo vypadat komicky. ONDŘEJ Dáme tomu dědkovi co je s ní přes držku a třeba nám pak ta kočka dá. ONDŘEJŮV SPOLUHRÁČ 1 Joo, se na ní prostřídáme! ONDŘEJŮV SPOLUHRÁČ 2 Já půjdu první!
ONDŘEJ Ty půjdeš až po mě, píčo, vyšt ouchnout všechny breberky zase ven. 51.
52. 26. VŠICHNI NA TENISOVÉM KURTU Z šatní budovy poblíž tenisových kurtů vychází Ondřej s Lindou vedle sebe a dva jeho spoluhráči. V rukou si točí raketami a jdou co nejležérnějším způsobem jako tenisové hvězdy ke kurtu. Poblíž stále hraje Renáta s Václavem (jako ve scéně č.25). Ti se po nich trochu okatě ohlížejí a zrakem hledají Ondřeje. Linda je z tohoto jejich vystoupení celkem hodně nesvá, ale nedává na sobě nic vědět. Přece jenom před ní mluvili, jako vždycky, otevřeně a časem dospěla k názoru, že takoví kluci asi musí být. Cestou směrem k Renátě a Václavovi na vedlejší kurt sledují jejich výměnu. Jde jim to dobře. V jednu chvíli se Renáta opře do smeče, Václav se natáhne pro míč, zasténá a svali se na zem. Všichni se koukají jak Václav leží na kurtu a snaží se co nejdovedněji zahrát zranění třísel. Zvedá se a jde směrem k lavičce poblíž. Jsi v pohodě? Natáhl jsem si šlachu, sakra, to je bolest, ahh. Renáta stojí na své straně kurtu a trochu bezradně jej pozoruje. Bere do ruky míček a začne s ním pinkat raketou do vzduchu pro zkrácení dlouhé chvíle. Potom se pohledem zaměřuje na přicházejícího Ondřeje a doprovázející partu. Ti si chystají míčky na vedlejší kurt, lajnovačku a všechno náčiní, sít atd. aby mohli začít hrát. ONDŘEJŮV SPOLUHRÁČ 1 (šeptem ke kamarádům) Ty vole, kouká sem. ONDŘEJ Ten stařík to pěkně schytal, hehe. Kluci, nechce si jeden z vás se mnou zahrát? Ondřejův spoluhráč 1 zavětří příležitost.
53. ONDŘEJŮV SPOLUHRÁČ 1 Jasně, já jsem volný! Renáta trochu znejistí, nadhodí míček nad sebe a švihem jej posílá přímo na něj. Míček jej trefí přímo do koulí. Ondřejův spoluhráč 1 se začne svíjet bolestí na zemi a ostatní se mu smějí. (nevinně) Hopla! Promiň, myslela jsem, že máš postřeh! ONDŘEJŮV SPOLUHRÁČ 1 (pro sebe, sípavě) Ta kurva! (kouká přímo na Ondřeje) Umí to jeden z vás aspoň trochu hrát? Máme to tady ještě na hodinu.. ONDŘEJ (hodí jako boss nějaké náčiní na zem) Hoši, nachystejte mi to tady, já jdu na věc. Trochu s obavou pokračuje na protilehlou stranu kurtu, kde stojí Renáta, ta se na něj spokojeně usmívá. Václav je z dálky pozoruje a špatně hranou bolestí protahuje svalstvo. Hra začíná Ondřejovým podáním. STŘIH NA - Ondřej a Renáta sedí vedle sebe na lavičce a jsou udýchaní. Pozorují jak si Václav pinká rekreačně s Lindou, a jak se Ondřejovi spoluhráči mezi sebou co nejdovedněji předvádí. U toho jeden z nich vždy co nejexpresivněji zajásá, když mu míč vyjde. Tys mi dal, Ondro... Ještě jsem tě tu neviděla. ONDŘEJ Já tu chodím už dva roky, ale poslední dobou moc ne. Proč, nějaké zranění?
54. ONDŘEJ Heh, jenom ted dělám něco zajímavějšího. Chvíli mlčky sedí, Renáta kouká na Lindu. A co tvoje kámoška, hodně po tobě kouká, asi bys měl za ní jít... ONDŘEJ (nadřazeně) Po mě nějaká pořád kouká. Vždyt je blbá jak tágo. Renáta se snaží tvářit jakoby situaci rozuměla, ale trochu bezradně těká očima. Já si vzpomínám, že jsem byla úplně stejná. Renáta vstává z lavičky a začne se před ním procvičovat žádoucím způsobem. Pije a polívá se vodou a tyhle věci. Hihi, pak jsem začala hrát tenis a každý rok jsem byla hezčí a hezčí. Renáta gesty obkresluje svoje křivky. Ondřej se už moc nehlídá a s otevřenou pusou kouká na ni a střídavě na Lindu. Renátě to po chvíli přijde divné. Zahrajeme si ještě pár míčků? Za patnáct minut tady končíme.
55. 27. A V HOTELU RUDOLFŮV PALÁC Renáta stojí za recepčním pultem hotelu Rudolfův Palác a nepřítomně se kouká ke vchodu. Vchodem přichází Lucie a Renáta se usmívá, ožila radostí. Teda, dneska to bylo nekonečné! LUCIE Jak to? Stará zase prudila? (zavrtí hlavou nespokojeně) Ta mrcha si vždycky něco najde. Představ si, že už nesmíme pokládat tužky volně na stůl, ale musí být vždycky zapíchnuté v pouzdře. LUCIE (nevěřícně) Jí už asi začíná hrabat. Já už to tady asi dlouho nevydržím, úplně z ní začínám mít nervy! Lucie si od Renáty přebírá papíry a chystá se na svou směnu. Renáta si pomalu balí věci do kabelky. Přichází Teodor. Jde přímo k recepci a zdraví obě holky. Tedíku, tys pro mě přijel? Jasně, musíme na mimořádnou poradu, (dívá se na hodinky), která začíná asi za dvacet minut.. tys prý včera na tenise zářila. (polichoceně) To víš, sportovní hvězdy jsou moje specialita. (snaží se o nadhled) Skvěle, však si spolu ještě zahrajete, možná tě naučí jak zfalšovat omluvenku od doktora a ty mu naoplátku pomůžeš vymačkat nějaké bed ary.
Renáta je připravená. Na Teodorovu poznámku reaguje s úsměvem cvrnknutím prstu do jeho nosu a oba odchází. 56.
57. 28. PORADA V KLUBOVNĚ Václav sedí s Kryštofem v klubovně. Oba mají před sebou počítač a něco vyhledávají na internetu. Tady. V nějakým časopisu pro mladý, píšou, že závislost na hraní nahrazuje vzrušení, kterýho má v realným životě málo. V tom se Renáta asi trefila. Kryštof vstává, přechází k tabuli, kde je podtržený nadpis "Ondra 15", pod tím "závislost na online hraní", dále "koníčky: sport, počítače" Václavovým písmem a sám dopisuje "příčiny: nuda v reálným životě". Nezavoláme na to radši nějakýho psychologa? To jeho matka už zkoušela. Doporučili mu chodit na sezení, se kterým jí poslal někam. Říkal, že prý není žádný pošuk. (uchechtne) Prej není pošuk. Václav se zamyšleně kouká do svého počítače a potom se protáhne a soustředí na tabuli. Zvedá se a heslovitě na volné místo zapisuje co se stalo. Zatím jsme zasáhli 2x. Zaprvé jste vy dva odstřihli jeho počítač od internetu, čímž jsme získali tak týden, možná dva, a zadruhé mu Renáta ukázala jeho kamarádku Lindu v trochu jiném světle. Dát ty dva dohromady? Sorry, kamaráde, ale to nezní jako moc dobrej plán. Proč myslíš?
58. Hele, nebudu si na chvíli vůbec představovat jak nechutný by bylo, snažit se dělat dohazovače mladýmu panu bed arovi se slečnou stydlivkou, dát je dokupy aby spolu prožili báječných příštích pár let zastydlýho olizování a odkládanýho sexu... ale ted s tebou čirou náhodou mluví expert na ženský, tak ti řeknu co si o takový snaze myslím já. Jestli má ten kluk jenom trochu koule, začne mu to bezvýsledný nosení květin vadit a po třech trapnejch rande, který můžou bejt vyplněný asi jen tlacháním o oblíbenejch bonbónech, jí pošle k vodě. Vona odejde s brekem a on si bude zase řešit jen svý hraní. Václav se na něj dívá trochu zaraženě. Ještě mi řekni, že tebe někdy bavilo poslouchat pořád dokola co si ženský myslej, jak se cítěj ohledně tohohle, proč se jim nelíbí támhle to. A ted si představ, že bys jí nemoh ani přefiknout, zajít se vožrat do baru anebo se uklidnit jízdou v rychlým autě. (něco mu došlo) Potřebujeme ještě plán B.
59. 29. DRUHÁ AKCE NA TENISOVÉM KURTU Uběhlo pár dní. Renáta hraje s Teodorem na stejném místě jako předtím s Václavem (scéna č. 26). Teodor je celý jinak nastrojený. Je něco mezi knihomolem a neudržovaným pobudou. Vlasy má mastné a splihlé, na očích brýle, na sobě srandovní košili s logem nějaké počítačové hry atd. Renáta ho dost šetří, ale i tak během hry vrací údery někdy dost zmateně, záměrně zakopává, rozvazují se mu tkaničky od bot a vůbec vypadá co nejméně elegantně jak je to vůbec možné. Ondřej přichází, jde kolem kurtu a sleduje Renátu a toho nového dementa, který s ní hraje. Má důvod nad tím kroutit hlavou. Renáta si jej v jednu chvíli všímá a zvesela mu mává na pozdrav. Ondřej mávne spíš ledabyle a usmívá se jakoby byl nad věcí. Jde směrem k budově do šaten, před kteou už stojí jeho dva spoluhráči a čekají na Lindu. ONDŘEJŮV SPOLUHRÁČ 1 Ondro, ta roštěnka se k tobě nějak má, už si jí přefiknul? ONDŘEJ Ale hovno, i když dal bych si říct. ONDŘEJŮV SPOLUHRÁČ 2 Hehe, tak ji vezmi do šatny, fotříka už tu nemá... ONDŘEJ Kurva mluvil si někdy s nějakou holkou? Jí nemůžeš jen tak někde zatáhnout. ONDŘEJŮV SPOLUHRÁČ 1 Dneska s ní hraju já, ne že mi ji zase vyfouneš, ty zmrde! Přichází Linda a usmívá se na Ondřeje. ONDŘEJ To ty ses od ní nechal trefit do koulí, buzno. ONDŘEJ Ahoj Lindo, zahrajem si spolu první hru?