Konference u příležitosti narozenin biologa a filosofa Antona Markoše Katedra filosofie a dějin přírodních věd Pátek 21.3.2014 Program konference 10:00-10:15 Zahájení a úvodní slovo moderátora konference Karla Kleisnera 10:15-10:45 Jaroslav Čepl: Bakteriální těla 10:45-11:15 Martin Kalous: Tonda, já a trypanosomy 11:15-11:45 Josef Lhotský: Život, to je věda! 11:45-13:30 pauza na oběd 13:30-14:00 Ivan Horáček: Morfogenetické pole: lesk a bída teoretické biologie v kostce 14:00-14:30 Filip Grygar: Bohrova a Markošova kritika mechanistického pojetí fenoménu života 14:30-15:00 Tomáš Daněk: What is it like to be a (bumble) bee? 15:00-15:30 pauza na kávu 15:30-16:00 Jozef Kelemen: Evoluce a pravděpodobnost vzniku molekulárního počítače 16:00-16:30 Miroslav Holeček: Démon žije! (podobnost s oslavencem čistě náhodná...) 16:30-17:00 Edo Gajdoš: Odkaz TM aneb srategie přežití konce světa
Přednášející RNDr. Jaroslav Čepl, Ph.D., Katedra filosofie a dějin přírodních věd, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova v Praze, jaroslav.cepl@natur.cuni.cz Bakteriální těla Anton Markoš nás naučil uvažovat o bakteriálních koloniích jako o mnohobuněčných tělech s komplikovanou somatogenezí. V prostředí Petriho misky, kde je zajištěna fyzická soudržnost bakterií a jejich izolace od jiných organismů, pozorujeme formovaní často bohatě zdobených bakteriálních těl kolonií. Pohled na kolonie jako na mnohobuněčná těla nám např. ukázal elegantnější vysvětlení fenoménu indukované resistence bakterií na ampicilin, než by ukázal pohled na fyziologii jednotlivých bakterií. Mgr. Tomáš Daněk, Ph.D., Katedra rozvojových studií, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Palackého v Olomouci, tomas.danek@upol.cz What is it like to be a (bumble) bee? Věda se dá dělat lecjak, ale tak, jak bych ji chtěl dělat já, už dnes asi vůbec. Naše společná kniha Život čmelákův, kterou jsme s Antonem Markošem napsali před bezmála deseti lety, je snad trochu Monty-pythonovskou koláží možných způsobů obývání našeho světa, ale jako taková nám umožnila nabídnout i perspektivy v současné vědě těžko publikovatelné včetně kapitoly o té mojí vědě. Myslím, že s odstupem dekády nastal čas tuto kapitolu připomenout a coby director's cut přidat i něco bonusu, který v knize nebyl. Mgr. Edo Gajdoš, Ph.D., matematik ve společnosti ČMSS, a.s., edo_gajdos@centrum.cz Odkaz TM aneb strategie přežití konce světa Jak mnozí z nás jistě již zaregistrovali, o konci světa se v poslední době hodně mluví a hodně píše. V posledních měsících se dokonce vykrystalizovalo intelektuální hnutí, které se snaží na konec světa připravit. Byly představeny různé strategie, jak konci světa čelit, jak konec světa přežít, jak na konci světa uspět. Příspěvek se snaží tyto různé strategie zrekapitulovat
a v rámci celoživotního odkazu TM rozvinout strategii novou, která má dle autora největší naději na úspěch. Mgr. Filip Grygar, Ph.D., Katedra filosofie, Filosofická fakulta, Univerzita Pardubice, fillip.grygar@upce.cz Bohrova a Markošova kritika mechanistického pojetí fenoménu života Příspěvek se zaměří na Bohrovu a Markošovu kritiku čistě mechanistického pojetí fenoménu života. Společným hlediskem bude jednak dvojí dimenze jazyka a předporozumění, s nímž jako živé bytosti přistupujeme ke zkoumání živého, a dále pokus o vytvoření takového epistemologického rámce, v němž by se mohlo biologické myšlení pohybovat, aniž by rezignovalo na své úzce vymezené přístupy. Prof. RNDr. Ivan Horáček, CSc., Katedra zoologie, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova v Praze, ivan.horacek@natur.cuni.cz Morfogenetické pole: lesk a bída teoretické biologie v kostce Inspirativní koncept morfogenetického pole, opakovaně slibující radikální krok za rozvrh kartesiánské exposice živých jsoucen, opakovaně skončil v poloze formálního legitimačního mýtu Turingovských simulací. Bez změny pohledu na vlastnosti prostoru morfogenetického dění a předmět teoretické biologie asi nelze jinak. Doc. Dr. RNDr. Miroslav Holeček, Katedra mechaniky, Fakulta aplikovaných věd, Západočeská univerzita v Plzni, holecek@kme.zcu.cz Démon žije! (podobnost s oslavencem čistě náhodná...) Maxwellův démon dokázal a stále dokazuje neuvěřitelným způsobem propojovat zcela odlišné teorie a koncepce poznávání světa: fyziku s teorií informace, termodynamiku s mechanikou, dokonce i biologii s fyzikou. I jeho pedagogické schopnosti jsou naprosto ojedinělé: dokáže zaujmout a nadchnout, klade poutavé otázky. A ani po více než sto letech se jej nepodařilo umlčet či alespoň odkázat do patřičných mezí. Naopak, zájem o něj vzrůstá a zdá se, že nejlepší léta má stále před sebou.
Doc. RNDr. Martin Kalous, CSc., Katedra buněčné biologie, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova v Praze, martin.kalous@natur.cuni.cz Tonda, já a trypanosomy Anotace bude dodána Prof. RNDr. Jozef Kelemen, DrSc., Ústav informatiky, Filosoficko-Přírodovědecká fakulta, Slezská univerzita v Opavě, jozef.kelemen@fpf.slu.cz Evoluce a pravděpodobnost vzniku molekulárního počítače Inspirace z oblasti molekulární biologie jsou v současné teorii zpracování informace populární. Existuje oblast této teorie, která nese název molekulární počítání. V jejím rámci se dobře rozvíjí oblast tzv. membránových systémů, nebo P systémů. P je podle mého rumunského kamaráda Gheorghe Pauna, který je poprvé navrhnul [Paun, 2000] po naší inspirativní procházce lesoparkem v Hradci nad Moravicí poblíž Opavy. V monografické podobě je teorie představena v [Paun, 2002]. Vychází ze základní myšlenky, že výpočty je možné uskutečňovat i tak, že sestavíme vhodnou soustavu membrán, které propouštějí některé sloučeniny a jiné nikoliv a pak stanovíme problém vložením vhodných koncentrací do některého z kompartmentů takovéto soustavy a po všech proběhnuvších chemických reakcích odečteme výsledek z vhodného kompartmentu této soustavy. Několik stovek publikací a několik stovek citací těchto publikací od desítek autorů z desítek krajin v průběhu dvou desetiletí dokazují, že oblast P systémů je dodnes dost atraktivním i úspěšným tématem výzkumu [Paun et al., 2010]. Jistě by bylo atraktivní i zkoumání související otázky pravděpodobnosti pozvolného vznikání evoluce P systémů. Tato otázka je však, alespoň dnes se mi to zdá, dost komplikovaná: Vznikem (a zánikem) sloučenin komponentů v kompartmentech jejich koncentrace zjevně kolísá. Přitom ke vzniku reakcí (vzniku a zániku sloučenin ) dochází pouze při některých koncentracích. Jak zachytit tuto dynamiku v rámci diskrétní matematiky a jak ji studovat? Jak realistické je požadovat, aby v čase výpočtů se již struktura daného P systému dál neměnila? Tedy aby náš počítač po dobu výpočtů zůstával stejný a tudíž pracoval předvídatelně, místo aby měnil svou strukturu a tím i funkcionalitu? Předpokládám, že k
zodpovězení těchto a podobných otázek bude třeba spolupráce informatiků s biology. Kupříkladu kvůli posouzení realističnosti modelů molekulárních počítačů, jejich funkční stabilizovatelnosti a tudíž k zodpovězení otázky o jejich eventuálním možném praktickém použití. Literatura: Paun, Gh.: Computing with Membranes. Journal of Computer and System Sciences 61 (2000) 1, 108-143. Paun, Gh.: Membrane Computing. An Introduction. Springer-Verlag, Berlin, 2002. Paun, Gh., Rozenberg, G., Salomaa, A. (eds.): The Oxford Handbook of Membrane Computing. Oxford University Press, New York, 2010. Mgr. Josef Lhotský, Katedra filosofie a dějin přírodních věd, Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, josef.lhotsky@natur.cuni.cz Život, to je věda! Zkoumání toho, co je život, zasvětila řada badatelů celý život, neboť správně takový jev uchopit je prostě věda. Na konkrétním příkladu Antona Markoše si předvedeme didakticky krystalickou ukázku, jak a čím se při takovém pátrání řídit a čeho se vyvarovat, aby člověk nikdy neztratil to, co je při takovém pátrání nejdůležitější: veselého ducha a velký smysl pro humor.