VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ V JIHLAVĚ

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ V JIHLAVĚ KATEDRA CESTOVNÍHO RUCHU BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Markéta Čáňová Jihlava 2009

Demografie vybraného regionu

Demografie vybraného regionu Markéta Čáňová Vysoká škola polytechnická v Jihlavě Katedra cestovního ruchu Vedoucí práce: PhDr. Eva Půlkrábková Stupeň odborné kvalifikace: bakalář Jihlava 2009

COPYRIGHT 2009 Markéta Čáňová

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a všechny použité literární, informační a odborné zdroje jsem uvedla v seznamu použité literatury. V Jihlavě dne 20. dubna 2009.... Markéta Čáňová

Poděkování Na tomto místě bych chtěla poděkovat vedoucí bakalářské práce PhDr. Evě Půlkrábkové za cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěla k vypracování této bakalářské práce.

Anotace Úkolem bakalářské práce Demografie vybraného regionu je seznámit čtenáře s regionem Podblanicko. Představit jej jako turistickou oblast, která má co nabídnout z množství architektonických a přírodních památek. Práce je rozdělena na dvě části, teoretickou a praktickou. V první části je představen celkový ráz krajiny a organizace, které pomáhají k jejímu zachování a podporují region v jeho rozvoji. Dále jsou zde blíže popisovány města, obce a vesnice, které jsou nedílnou součástí zkoumané oblasti. Ve druhé části je zpracována demografická studie a analýza regionu současně s výzkumem návštěvnosti vlašimského parku. Cílem práce je přiblížit celkovou demografii regionu Podblanicko pro potřeby cestovního ruchu a vytvořit profil návštěvníka parku města Vlašim. Klíčová slova Region Podblanicko. Chráněná krajinná oblast Blaník. Demografická studie. Demografická analýza.

Annotation The objective of this thesis Demography of a Chosen Region is to inform readers about the region of Podblanicko, introduce him as a tourist district, which does have something to offer from number of architectural and natural monuments. This work is divided into two parts, theoretical and practical. In the first part is presented a general character of the countryside and organizations, which help to keep and support the region in his development. There are more closely described cities, villages, which are an integral part of the surveyed district. In the second part is processed a demographic study and analysis of the region, with the research of a visit rate of the park in Vlasim. The objective is to get near a whole demography of the region Podblanicko for tourism needs and to create a visitor profil of the park in Vlasim. Key words The region of Podblanicko. The protected landscape area of Blaník. Demographic study. Demographic analysis.

Obsah ÚVOD... 1 1 REGION PODBLANICKO... 2 1.1 CHARAKTERISTIKA REGIONU PODBLANICKO... 2 1.2 CHRÁNĚNÁ KRAJINNÁ OBLAST BLANÍK... 3 1.2.1 Základní informace... 3 1.2.2 Členění oblasti... 4 1.2.3 Přírodní rezervace CHKO a její památky... 7 1.3 ORGANIZACE... 9 1.3.1 Český svaz ochránců přírody... 10 1.3.2 Kraj blanických rytířů... 10 1.4 OBCE V REGIONU PODBLANICKO... 11 1.4.1 Obce v CHKO Blaník... 12 1.4.2 Další obce v regionu... 15 1.5 MĚSTO VLAŠIM... 16 1.5.1 Od historie až po současnost... 16 1.5.2 Památky města Vlašim... 19 1.5.3 Významné osobnosti... 21 1.5.4 Vlašimský zámek a park... 23 2 DEMOGRAFICKÁ STUDIE A ANALÝZA REGIONU PODBLANICKA... 27 2.1 DEMOGRAFICKÁ STUDIE REGIONU... 27 2.1.1 Základní demografické údaje... 28 2.2 DEMOGRAFICKÁ ANALÝZA... 29 2.3 ANALÝZA NÁVŠTĚVNOSTI ZÁMECKÉHO PARKU VE VLAŠIMI... 32 2.3.1 Evidence návštěvnosti... 32 2.3.2 Výzkum profil návštěvníka... 35 2.3.3 Statistické zpracování odpovědí... 38 2.3.4 Výsledky výzkumu... 43 2.3.5 Doporučení... 44 ZÁVĚR... 45 CITOVANÁ LITERATURA... 47 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY... 49 SEZNAM ZDROJŮ Z INTERNETU... 50 SEZNAM ZKRATEK... 51 SEZNAM TABULEK... 51 SEZNAM GRAFŮ... 52 SEZNAM PŘÍLOH... 52

Úvod Téma bakalářské práce Demografie vybraného regionu jsem si zvolila z toho důvodu, že jsem měla možnost volby regionu. Chtěla jsem proto poukázat na své okolí. Předmětem výběru se tak jednoznačně stal region Podblanicko. Jednak proto, že bydlím v jeho centru, městě Vlašim a také proto, že z hlediska demografie nebyl doposud zkoumán. V jiných oblastech byl již několikrát zpracováván. Většinou se však jednalo jen o přepracování doposud známých faktů. Autoři tímto nepřinesli žádné nové informace. První část práce je věnována základní charakteristice a popisu regionu. Podblanicko je skutečně unikátní oblastí s množstvím druhů z říše fauny, flóry, ale také se pyšní velkým počtem stálých architektonických památek a přírodních pozoruhodností. Je tvořen řadou vesnic a obcí a stojí za to se mu věnovat trochu hlouběji. Především je však tento kraj proslaven českou pověstí o blanických rytířích. Ti spí pod bájnou horou Blaník a čekají na den, až bude českému lidu nejhůře. Právě tehdy, až se tak stane, vyjedou v čele se sv. Václavem, patronem naší země, z hory ven na pomoc. Tato pověst spolu s ostatními památkami tvoří atraktivitu pro turistiku a rekreaci. Ve druhé části práce je zpracována demografie regionu, ve které jsem využila znalostí z předmětu Geografie a dále pak služby Českého statistického úřadu v Praze. Ten mi poskytl potřebné informace ke zpracování příslušných demografických údajů o jednotlivých městech, obcích a vesnicích, z hlediska počtu obyvatel a jeho rozdělení podle různých hledisek. Cílem práce je poukázat na současný stav obyvatel, jeho změny v čase a zjistit, zda právě tyto změny přispívají k rozvoji regionu, nebo jej naopak brzdí a dále jaké jsou jeho možnosti v rámci využití cestovního ruchu do budoucna. Součástí je i výzkum zaměřený na město Vlašim. Konkrétně mě zajímala návštěvnost vlašimského parku. Úkolem bylo vytvořit profil návštěvníka zámeckého parku. 1

1 Region Podblanicko 1.1 Charakteristika regionu Podblanicko Region Podblanicko leží jihovýchodně od Prahy a rozkládá se ve Středočeském kraji, zhruba na území okresu Benešov a je součástí tzv. Vlašimské pahorkatiny. Přesnou polohu lze jen těžko určit, protože v tom se právě vlastivědná literatura nikdy neshodla. Jeho název byl odvozen od dvou vrchů, které se zde tyčí. Jedná se o legendární horu Velký Blaník, dominantu krajiny, která je známá svou pověstí o blanických rytířích, a o něco méně známou horu Malý Blaník. Okolo nich se rozprostírá Chráněná krajinná oblast Blaník, pod kterou spadají jak oba vrchy, tak i přiléhající krajina a obce. Na území regionu se dále nachází 3 přírodní parky, 17 chráněných území a 159 památných stromů. K oblasti patří samozřejmě i městečka, vesnice a samoty, které si doposud ponechaly svou původní podobu, tolik typickou pro střední Čechy. Celý ráz krajiny doprovází řady rybníků, potoků, lesů, luk a polí. Osou oblasti je řeka Blanice se zachovalou přírodou, tokem a luční nivou. Nedílnou součást regionu tvoří i množství sakrálních objektů, kapliček, křížků, zvoniček, které jsou zde rozmístěny a mají vliv na celkový ráz krajiny a zároveň představují historické a jiné významné památky. Některé zdroje hovoří o Podblanicku jako o mikroregionu. Rozdíl mezi těmito dvěma termíny je nepatrný. Region je určitá oblast, která z konkrétního hlediska vykazuje jednotné rysy a označují se jí územně správní jednotky v mnoha zemích. Mikroregion je pouze sdružení několika obcí za účelem dosažení společného cíle. Mikroregion Podblanicko je nově vznikajícím projektem a sestává z devíti obcí: Boliny a Bolinky, Ctiboře, Domašína, Libže, Nemíže, Pavlovic, Římovic a Slověnic. Správním centrem je u obou případů město Vlašim. Berme však v potaz region Podblanicko jako takový. 2

1.2 Chráněná krajinná oblast Blaník 1.2.1 Základní informace Chráněná krajinná oblast Blaník byla vyhlášena roku 1981. Důvodem vzniku byla ochrana krajiny středních Čech spolu s památnou horou Blaník. Svou rozlohou 41 km 2 je nejmenší CHKO naší republiky. Je rozdělena na 4 zóny ochrany přírody, maloplošná a zvláště chráněná území: 3 přírodní rezervace (Velký Blaník, Malý Blaník, Podlesí) a 2 přírodní památky (Částrovický rybník, rybník Louňov). Dále jsou v působnosti Správy CHKO Blaník národní přírodní rezervace Drbákov-Albertovy skály, Ve Studeném a Voděradské bučiny. Dále národní přírodní památky Chýnovská jeskyně, Kaňk, Rybníček u Hořan, Luční, Stročov a Jankovský potok. (1) Chráněná krajinná oblast Blaník se rozkládá v jižní části Vlašimska. Hranice oblasti tvoří obce Kondrac, Načeradec, Libouň a Veliš. Centrem je pak Velký Blaník, Malý Blaník a obec Louňovice pod Blaníkem. Masivy obou Blaníků tvoří spolu s Krasovickou hůrou (483 m) na severu a Křížovskou hůrou (580 m) na severovýchodě podstatnou část, která je považována za nejcennější jádrové území CHKO. Řeka Blanice, která oblastí protéká od jihozápadu na sever, je důležitou součástí celé krajiny. Kraj pod Blaníkem vždy byl a je tvořen celou řadou lesů, luk, polí i vesniček. Krajina je zde tedy velmi rozmanitá. Vzácná flóra se vyskytuje na rašelinných a podmáčených loukách a na mokřadech při rybnících. CHKO Blaník je bohatá na nejrůznější vodní a mokřadní rostlinná společenstva, v rybnících a jejich okrajích, v potocích a na podmáčených loukách. A právě proto tato část patří k jedněm z nejzachovalejších území chráněné oblasti. Snaha zachovat tuto krajinu i pro další generace vedla v osmdesátých letech minulého století ke vzniku chráněné krajinné oblasti. Zemědělství v oblasti si stále udržuje svou činnost. Větší zemědělské podniky i rodinné farmy se zaměřují na produkci obilovin, brambor a technických plodin. Průmyslová výroba je jen drobná, je umístěna v sídlech a na rázu krajiny se neprojevuje. 3

Obce v CHKO Blaník si zachovaly svůj ráz tradiční české vesnice. Nachází se v nich zajímavé ukázky lidové architektury, jako statky, chalupy i roubené špýchárky. Obcím dominují kostely společně s menšími šlechtickými sídly. Velmi zachovaná a cenná je síť drobných sakrálních staveb v krajině, kterou tvoří především křížky a kapličky. O činnosti spojené s provozem oblasti se stará Správa CHKO Blaník, která sídlí v Louňovicích pod Blaníkem. Jako úřad státní ochrany přírody vede správní řízení, vydává závazná stanoviska a účastní se různých správních řízení vedených jinými úřady. Z hlediska odborného provádí průzkumy, sleduje a provádí dokumentaci rostlin, živočichů, ale i staveb a krajiny oblasti. Správa má k dispozici finanční prostředky, které využívá na financování akcí pro podporu fauny a flóry. Kromě jiného také organizuje přednášky pro školy. Pro veřejnost pořádá tematicky zaměřené vycházky a výstavy. Pracovníci Správy také zajišťují průvodcovskou činnost pro školní výlety a exkurze. Uveřejňují články a odborné práce, ve kterých informují o veškerých akcích a plánech, které jsou v kompetenci Správy. Ta také vydává informační materiály pohledy, brožury, letáky, které jsou určeny jak pro návštěvníky, tak i pro obyvatele regionu. 1.2.2 Členění oblasti Geomorfologické členění Nadmořská výška se v CHKO Blaník pohybuje mezi 366 m a 638 m, maximální výškový rozdíl činí tedy 272 m. Nejvyšším bodem je vrchol Velkého Blaníku, nejnižší bod se nachází v obci Ostrov v místech, kde řeka Blanice opouští CHKO. Z údolí Blanice se zdvihá řada vrcholů a hřbetů, např. Slepičí skála (478 m), Malý Blaník (580 m), Bělčí hora (463 m), Hříva (519 m), Krasovická hůra (486 m), Křížovská hůra (580m). (2) V západní části je krajina velice rozmanitá. Ve východní části se projevuje již typický ráz vrchoviny. Pro tvary krajiny je určující geologický podklad a modelace vodními toky. Hornická činnost byla provozována pouze na Roudném. 4

Geologické členění Významným geologickým fenoménem je soustava zlomů Blanické brázdy. Tvoří tektonickou zónu od doby vzniku moldanubika prakticky až dodnes. Blanická brázda je v terénu patrná jako široká sníženina, kterou protéká řeka Blanice. Nejrozšířenější horninou oblasti jsou sillimanticko - biotitické pararuly. Mezi další horniny, které se zde vyskytují, patří svorové ruly a svory, ortoruly, žuly a žuloruly. Nejvýznamnější geologickou lokalitou je zlatodůl Roudný, ležící na jihozápadní hranici oblasti. Jde o jedno z nejstarších známých českých ložisek zlata. Zlato se zde dolovalo od roku 1769 do roku 1804. Poté byla činnost v dole pozastavena. Důl byl zmodernizován a znovu zpřístupněn. Dolování bylo ukončeno v roce 1830. V první polovině 19. století patřil k jedněm z nejmodernějších dolů v Evropě. Z této doby jsou zachovány pouze pozůstatky po těžbě propadliny, kalojemy, zbytky staveb a technologického vybavení. Byly zde nalezeny zkameněliny některých vyhynulých kapradin, přesliček, primitivních jehličnanů a také korýšů a ryb. Na území jinak nejsou známy žádné významné nálezy. Krajinný ráz Tvary krajiny CHKO Blaník se váží na geologickou stavbu související se zlomovým pásmem proniku ortorul krystalickými břidlicemi a následným vývojem údolí podél vodních toků. Základním rysem krajiny je výrazné zvlnění terénu a členitost podporovaná zářezy údolí Blanice s jejími přítoky. Hlavní dominantou je skupina Velkého a Malého Blaníku s přilehlou Křížovskou hůrou na severu a Býkovickou hůrou na jihu. Tento masiv s nejvýše položeným bodem v CHKO (vrchol 638 m.n.m.) odděluje mírněji zvlněný východní krajinný celek křížovsko - načeradecký s širokým údolím potoka Brodce od západního krajinného celku louňovického, který je dramaticky protínán údolím nejvýraznějšího toku v krajině - řeky Blanice. (3) Střídají se zde zalesněné plochy spolu s obhospodařovanými svahy. Samozřejmě, že i zde dochází k narušení krajinného rázu, a to zejména v polním hospodářství, kdy byly zrušeny staré polní cesty a v sídlech vyrostly nové stavby. Jedná se především o chatové osady (údolí Brodce, Dubina) a zemědělské areály (býkovický i 5

hrajovický), které svým zjevem nezapadají do okolní krajiny. Kdysi zde stávaly i dřevěné obytné domky a stodoly. Ty byly však koncem 19. století přestavěny na zděné stavby. Pro území jsou charakteristické drobné kaple se zvonicemi a dále pak drobné sakrální prvky křížky a boží muka. Klimatické podmínky CHKO Blaník spadá do oblasti mírně teplé. Projevuje se dlouhým, teplým, mírně suchým létem, krátkým přechodným obdobím s mírně teplým jarem i podzimem a krátkou, mírně teplou, suchou zimou s krátkým trváním sněhové pokrývky. Převažují západní větry a vyskytují se zde i teplé lokality. Základní klimatické charakteristiky: Délka vegetačního období: 150 dní. Roční průměrná teplota: 7,5 C. Průměrné roční srážky: 650 mm. (4) Vodopis Osou CHKO je již zmiňovaná řeka Blanice, která protéká oblastí přibližně z jihu na sever. Přítoky Blanice nejsou příliš vodnaté, ale jejich nepravidelná a zahloubená údolí s bohatou vysokou zelení dotváří charakteristické rysy blanické krajiny. Řeka má svůj přírodní charakter s četnými meandry, doprovodem vrbových křovin a jarními povodněmi. K řece patří nivní louky s cennou vegetací. Pro přírodní charakter a čistou vodu hostí řeka celou řadu chráněných živočichů vydru říční, mihuli potoční a velevruba tupého. Protože jsou tyto druhy zároveň i celoevropsky ohrožené, byla řeka Blanice zařazena do evropské soustavy chráněných území NATURA 2000. Nejvýznamnějším přítokem Blanice na území regionu je potok Brodec. Je zajímavý svým balvanitým tokem v soutěsce mezi Slepičí skálou a Kondrackou hůrou. Je zde i mnoho drobných a několik větších rybničních ploch. Největším z nich je rybník Strašík u Libouně. 6

Flóra, fauna, lesy Oblast je bohatá na prameniště. Na plochách trvale dosycovaných podzemní vodou se vytvářejí společenstva velmi různorodé struktury a floristické skladby, většinou bohatá na mechorosty. Hojně zastoupena jsou i společenstva rákosin a vysokých ostřic, ve kterých se ojediněle vyskytuje silně ohrožená ostřice plstnatoplodá, častěji pak zde lze spatřit kvetoucí vachtu trojlistou. Mnoho druhů rostlin a trávníků se nachází také na loukách, pastvinách nebo na skalních podkladech. Nejrozšířenější rostlinou, která se vyskytovala zejména v lese, byla doubrava. Pro živočichy na území CHKO je nejcennějším útočištěm voda, vodní toky, rybníky, tůně, mokřady apod. V řece Blanici se vyskytují všechny tři druhy našich velevrubů. Na hladinách se objevuje vodouch stříbřitý a několik druhů vážek. Žije zde i několik druhů suchozemských plžů. Z obojživelníků lze jmenovat čolka obecného, rosničku zelenou či kuňku obecnou. Ze vzácnějších plazů tu žije zmije obecná, ještěrka živorodá a užovka hladká. V lesích se objevují zejména drobní živočichové, jako pavouci, brouci a plži. Za nejvýznamnějšího brouka je považován druh střevlíka. Celkem území obývá asi 40 druhů savců a velké množství ptáků. Původně bylo celé Podblanicko porostlé lesy. Avšak s příchodem Keltů došlo pravděpodobně k odlesňování a budování sídlišť. Z hlediska skladby dřevin převažují zejména jedle a buky s příměsí javoru klenu a lípy. V údolí vodních toků se objevují porosty olše lepkavé, vrby a jasanu. 1.2.3 Přírodní rezervace CHKO a její památky Velký Blaník Tento název v sobě skrývá dvě pojmenování. Jedná se o horu a zároveň o přírodní rezervaci chránící zachovalé lesy přirozené skladby s převahou buku s četnými skalními výchozy. Bukové porosty jsou nyní 160 a více let staré. Zajímavostí jsou skalní mísy zvané Čertovo kopyto na jižním úbočí Velkého Blaníku a vrcholové Rytířské skály. 7

V horní části jsou zbytky valů pravěkého dřevěného hradiště (4. - 3. stol. př. n. l.). Ve středověku o něj údajně usiloval Zikmund, bratr Václava IV. Na vrcholu stojí přístupná turistická rozhledna ve tvaru husitské hlásky, dřevěná stavba pochází z roku 1941. Z ní je daleký rozhled po kraji. K hoře se váže pověst o vojsku blanických rytířů, kteří přebývají uvnitř bájné hory. V čele vojska stojí český světec a patron země české, svatý Václav. Ten spolu s blanickými rytíři čeká na dobu, kdy bude české zemi nejhůře, a v tu chvíli vyjedou ven lidu na pomoc. Kořeny pověsti sahají do druhé poloviny 15. století, novodobě ji literárně zpracoval Alois Jirásek ve Starých pověstech českých. Pověst se objevila i v hudbě (např. B. Smetana) a výtvarném umění (např. J. Mařák). V době národního obrození byl Blaník dějištěm táborů lidu. Kromě toho archeologické průzkumy také prokázaly existenci pravěkého sídliště. Dnes přes Velký Blaník vede naučná stezka, která turisty seznamuje s krásami této oblasti. Fortifikační systém hradiště z doby halštatsko-laténské zahrnuje dva pásy valů využívající skalní bloky a terénní stupně. V prostoru hradiště byl později zbudován hrad (zmiňován roku 1402) využívající keltské opevnění, po jeho dřevěných stavbách nezůstaly stopy. Naučná stezka přes Velký Blaník měří 4 km. Jedná se o obousměrnou stezku vhodnou pro rodiny s dětmi. Výchozím stanovištěm je buď parkoviště pod Velkým Blaníkem u Kondrace a nebo u Louňovic pod Blaníkem. Na cestě lze obdivovat skalní útvary, romantická zákoutí, zbytky pravěkého hradiště. Zpřístupněná je i rozhledna, z níž je možné při dobrém počasí prohlédnout si celou oblast jak na dlani. Nejen pro děti jsou zde připraveny naučné tabule s otázkami, kde si každý může vyzkoušet své znalosti z přírody. Celkem má naučná stezka 14 zastavení. Malý Blaník 8

Přírodní rezervací byl vyhlášen roku 1992 se stejným cílem jako rezervace Velký Blaník. V lesích hnízdí řada druhů ptáků, např. holub doupňák nebo jestřáb lesní. Malým Blaníkem prochází naučná stezka Malý Blaník-Podlesí. Zdejší zřícenina kaple sv. Máří Magdalény - stavba pozdně barokní kaple pochází z r. 1735, ale stojí na základech starší stavby. Ve své době byla cílem mariánských poutí. V roce 1780 byly kaple i poustevna zrušeny a propadly tak následně zkáze. Na konci 19. století nechal arcibiskup Schönborn přistavět malou dřevěnou kapličku, dodnes dochovanou jen na kresbách a pohlednicích. V kapli dříve přebýval poustevník. Ve zřícenině stavby roste mohutný památný smrk Velký mnich. Naučná stezka Malý Blaník-Podlesí měří 5 km. Výchozím stanovištěm je opět parkoviště pod Velkým Blaníkem u Kondrace nebo u Louňovic pod Blaníkem. Na trase se vyskytují skalní útvary, mokřady, rybníky nebo zřícenina kaple sv. Máří Magdalény z 18. století. Celkem má naučná stezka 9 zastavení. Podlesí Podlesí je poslední přírodní rezervací zahrnující významnou mokřadní lokalitu se dvěma rybníky (rybník Louňov a Býkovický) a zrašelinělými prameništními loukami. Na loukách roste orchidej srstnatec májový a další zvlášť chráněné druhy rostlin. Na dně velkého Býkovického rybníka roste drobná rostlinka puchýřka útlá. Břehy obou rybníků jsou útočištěm vážky jasnoskvrnné. Oba tyto druhy jsou celoevropsky ohrožené a Podlesí bylo proto zařazeno do evropské soustavy chráněných území NATURA 2000. Přírodní rezervace Podlesí je z většiny ve vlastnictví či nájmu a dlouhodobé péči Českého svazu ochránců přírody Vlašim. 1.3 Organizace Region by samozřejmě dlouhodobě nemohl fungovat bez lidské pomoci, přímých zásahů, ale především bez podpory. A to jak bez podpory finanční na straně jedné, tak i 9

bez podpory v oblasti samotné propagace. Pro jeho zachování vznikají různé dobrovolné a jiné organizace, které mají na starosti jednotlivé části a úseky regionu, o které pečují a spravují je. Díky těmto organizacím je možné zachovat veškeré historické a přírodní památky a nejen ty. 1.3.1 Český svaz ochránců přírody O celkovou krajinu, přírodu, faunu, flóru a památky je třeba pečovat a zachovat nejen pro stávající obyvatele a návštěvníky, ale především pro budoucí generace. Proto byla zřízena organizace nazvaná Český svaz ochránců přírody se sídlem ve Vlašimi. Ta již 15 let pečuje o přírodu Podblanicka a jejím cílem je její zachování i pro další generace. Kromě terénních exkurzí a pozorování zvířat a rostlin nabízí návštěvníkům rovněž ukázku volně žijících zvířat ve Stanici pro handicapované živočichy ve Vlašimi. Dále organizace vybudovala Geologickou expozici hornin Podblanicka, která se nachází pod Velkým Blaníkem v blízkosti parkoviště pod obcí Kondrac. Návštěvníci se v ní mohou seznámit s geologickou minulostí Podblanicka. Expozice je součástí naučné stezky S rytířem na Blaník, která je také v kompetenci organizace ČSOP Vlašim. V péči ochránců jsou i zvláště chráněná území a přírodovědně cenné lokality. K nim patří přírodní rezervace Velký Blaník, Malý Blaník, Podlesí, Štěpánovský rybník a přírodní památky, rybník Louňov, Částrovické rybníky, zlatodůl Roudný a údolí Na Ostrově u Nemíže. Mezi poslední lokality se řadí vlašimský zámecký park, Jinošovské údolí a Kupsova skála. 1.3.2 Kraj blanických rytířů Tento projekt realizuje ČSOP Vlašim a je spolufinancován Evropskou unií a Středočeským krajem. Na projektu spolupracují města Vlašim (Muzeum Podblanicka), Trhový Štěpánov, městys Louňovice pod Blaníkem a obce Kondrac, Načeradec, 10

Pravonín a AOPK ČR Správa CHKO Blaník. Projekt byl schválen v roce 2005. Cílem je propagovat nepříliš známý region Podblanicko pod názvem Kraj blanických rytířů, který využívá fenoménu známé pověsti, a poukázat na dobrý potenciál pro cestovní ruch. Díky této spolupráci je možné se podílet na rozvoji v oblasti životního prostředí a v oblasti šetrného turismu. V rámci podpory propagace byly vytvořeny webové stránky, které slouží k bližšímu představení celého regionu. Poskytují informace o obcích v regionu, popisují krajinu oblasti, zprostředkovávají tipy na výlet. Mezi ně patří Interaktivní stezka, Románská stezka či zámek a park Vlašim. Poukazují na možnosti využití služeb, jako ubytování v hotelu, na ubytovně, v penzionu či v soukromí, na místa vhodná pro stravování a také služby informačního centra. V rámci aktivní podpory byly navrženy pěší i cyklotrasy pro sportovce. Každá trasa má svůj charakteristický název, například Po stopách blanických rytířů, Romantické zámecké parky či Vlašimské aleje. Okruhy vedou po známých i méně známých cestách a umožňují navštívit nejkrásnější místa kolem Blaníku. Na stránkách jsou k dispozici i materiály o regionu, jiné informace o oblasti jsou ve formě propagačních materiálů a letáků k dostání v Informačním centru. Dalšími výsledky je možnost účastnit se na veletrhu cestovního ruchu a zajištění inzerce a publicity v tisku. 1.4 Obce v regionu Podblanicko Do regionu Podblanicko spadají jednak obce CHKO Blaník, Louňovice pod Blaníkem, Načeradec, Kondrac, Libouň a Veliš, ale také ostatní obce, které jsou jeho nedílnou součástí, Kamberk, Trhový Štěpánov, Pravonín a Vlašim. Liší se od sebe jak katastrálními výměrami, tak počtem obyvatel, celkovou demografií a rázem krajiny. Rozdílů by se dalo najít hned několik. Na druhé straně mají hodně společného. Všechny je spojuje množství historických památek, sakrálních staveb, kapliček, přírodních úkazů a především společná snaha o propagaci a posílení cestovního ruchu v regionu. 11

1.4.1 Obce v CHKO Blaník Louňovice pod Blaníkem Obec se nachází jihovýchodně od Benešova u Prahy. Rozprostírá se od pravého břehu Blanice pod Velkým a Malým Blaníkem, který na jihu končí pod Bělčí horou a na severu u meandru nad Podlouňovickým mlýnem. K Louňovicům přiléhají ještě obce Býkovice, Rejkovice, Světlá a Mrkvová Lhota. Protéká jimi říčka Blanice. Louňovice se pyšní osmi chráněnými historickými památkami (areál kostela, areál zámku, 2 domy, chalupa, sýpka, kaple u hřbitova se sochou svatého Prokopa, fragment středověké zdi kláštera), drobnými sakrálními stavbami i přírodními pozoruhodnostmi (v údolí Louňovického a Býkovického potoka). V obci se narodil i významný hudebník a skladatel Jan Dismas Zelenka. Louňovice lze rozdělit na pět úseků. K prvnímu se řadí náměstí s kostelem a zámkem, dále areál okolo podzámeckého rybníka, skupina zvaná Obora východně od kostela, lokalita Na Lhotě a skupina V Chalupách. První, již neexistující stavbou byl ženský klášter, založený v roce 1149 želivskými premonstráty. Byl střediskem celého kraje, centrem světské i duchovní moci. Vyhlášená byla zdejší keramika, zdicí materiály (cihly) a zdobné prvky staveb z pálené hlíny. Klášter se rozvíjel do roku 1420 a poté byl vypleněn husity, jeho zbytky jsou viditelné v ulici Jana Žižky za obecním úřadem. Patří mezi památky, o kterých se dochovalo jen málo zpráv. Zbytek gotické zdi je v současné době chráněnou kulturní a historickou památkou. Další památkou je renesanční zámek s barokní úpravou. Dlouhá léta byl v držení pražského arcibiskupství. Stojí na místě tvrze zbudované ve druhé polovině 16. století rodem Skruhovských. Stavba je charakteristická čtvercovým půdorysem s věžemi v rozích. V zámku je muzeum s expozicí věnovanou historii a místnímu včelařství a také informační centrum. V interiéru muzea se skrývají výsledky archeologického výzkumu, který zde byl prováděn v sedmdesátých letech 20. století. Náměstí v Louňovicích pod Blaníkem vévodí farní kostel Nanebevzetí Panny Marie a zámecký 12

areál, stejně tak jako mohutné lípy, chráněné památné stromy. Původní gotická stavba prodělala ve druhé polovině 17. století barokní přestavbu a získala svou dnešní podobu. Na jižní straně uzavírá náměstí mohutný barokní panský dvůr. Obec pravidelně informuje své občany o veškerém dění v Louňovicích a přilehlém okolí v louňovickém Zpravodaji. Načeradec Načeradec je jednou z nejstarších obcí v kraji pod Blaníkem. Počátek vzniku se datuje do 12. století. Jejím zakladatelem byl vladyka a vůdce Načerat. V obci žila poměrně velká židovská komunita, která sídlila převážně v hlavní tržní ulici pod náměstím. Z té doby se dochoval židovský hřbitov za rybníkem při staré cestě k Pravěticím. Byl proto vyhlášen historickou chráněnou památkou, zejména pro jeho ohradní zeď a několik náhrobních kamenů. Stará synagoga zde také stávala, ale vyhořela roku 1850. V roce 1880 byla postavena nová. K chráněným památkovým objektům se řadí i kostel, radnice se zvonicí a domy se zachovalými fasádami. Na náměstí stojí původně románský kostel sv. Petra a Pavla z 12. století, zařízení a přestavby jsou provedené ve stylu baroka. V kostele se nachází románská kruchta a varhany z roku 1660,dále pak křtitelnice, výtečné kovářské dílo z roku 1585, a původní mramorová tumba, na které je vystaven oltář, obraz sv. Kateřiny na tvrdém prkně malovaný asi v roce 1360. Kostel byl původně opevněn a sloužil okolnímu obyvatelstvu jako útočiště. Hradby byly později zbořeny. Pod kostelem stojí gotická zvonice z počátku 16. století, která sloužila též jako skladiště soli. Ke zvonici přiléhá radnice, jedná se o jednopatrový dům s mansardovou střechou. K východní straně náměstí přiléhá barokní zámek, který byl postaven roku 1734, a radnice. V této době bylo přistavěno i třináct kapliček křížové cesty a socha sv. Jana Nepomuckého. Součástí zámku je rozsáhlý park s četnými starými stromy a památnou lípou. Pro veřejnost je však nepřístupný. V Načeradci je jedna z nejvzácnějších českých pamětihodností, takzvaný Načeradský misál. Je ozdobně psaný na pergamenové fólii a pochází ze 13. století. 13

Některé objekty uvnitř obce prošly již řadou rekonstrukcí, a to tak aby nebyla narušena celková podoba historického městečka. Tyto úpravy se týkaly především staveb, u nichž musel být respektován poměr objemu a výšky vzhledem k sousední zástavbě. Kondrac Středověká obec se nachází 5 km jižně od Vlašimi uprostřed údolí Částrovického potoka. Ke Kondraci patří osady Dub a Krasovice. Obec disponuje řadou památek, přírodních úkazů, hojností druhů z oblasti fauny a flóry. Na náměstí se tyčí románský kostel sv. Bartoloměje ze 13. století s gotickými úpravami. Patří k nejstarším a nejkrásnějším historickým církevním památkám v Čechách. Kostel je jednolodní, s panskou tribunou vloženou mezi dvě věže, které jsou ve spodní části hranolové a v horní válcové. Tyto věže také patří k nejzajímavějším stavebním prvkům kostela. Presbytář a sakristie jsou již gotické. V raných dobách býval kostel a jeho věže používány i jako obranné útočiště pro rodinu šlechtice a pro místní obyvatele. Jediné, co z historického městečka zůstalo, je mírně svažitá náves se sochou sv. Jana Nepomuckého, kříž a lípy srdčité. Chráněnou památkou je pouze roubená sýpka, kvůli své roubené klenbě. Obec vydává Kondracký zpravodaj, ve kterém podává pravidelné informace o úřadování obce, správě majetku a financí a jiné zajímavosti. Obec se od roku 2003 pravidelně účastní soutěže Vesnice roku. Teprve až v roce 2007 obsadila druhé místo v celostátním kole a stala se Vesnicí Středočeského kraje. Libouň Libouň je malá vesnice a nachází se asi 2 km od obce Zvěstov, jíž je součástí. Velmi hodnotnou stavbou je kostel sv. Václava v románském slohu s cennou románskou rotundou, která byla postavena v první polovině 13. století, a s přilehlou mohutnou hranolovitou věží. Největší stavbou je bezesporu zámeček s arkádami ze 16. století s hospodářským dvorem a pivovarem. Oba dva objekty jsou chráněnými památkami. U kostela se nachází socha Jana Nepomuckého a dvě výklenkové kaple, též chráněné památky. Na jižním okraji obce se rozkládá rybník Strašík, největší vodní plocha v CHKO Blaník. Pod jeho hrází stojí usedlost Strašického mlýna. 14

Veliš První písemná zmínka pochází ze 14. století. Obec je charakteristická svou nepravidelností v pahorkatém terénu. Památkou je jednoduchý, původně gotický kostel sv. Josefa z poloviny 14. století, který byl později přestavěn barokně. 1.4.2 Další obce v regionu Kamberk Obec byla založena ve 13. století německými okupanty. Několikrát byl název obce pozměněn, nakonec si ale uchoval české jméno. Zajímavými stavbami jsou kostel sv. Martina a kaple sv. Anny na místním hřbitově. Obě památky pocházejí z 18. století. Bývalá farní budova je nejstarší stavbou v obci. Chloubou Kamberka je kamenná hráz rybníka se splavem. Hlavním lákadlem je však zdejší muzeum, které je rozmístěno ve dvou budovách, v bývalé škole a kampeličce. Nachází se zde mnoho zajímavých exponátů dokumentujících život na venkově v minulých dvou stoletích. Pravonín Leží na jihovýchodní hranici Středočeského kraje a tvoří jej povodí Volaveckého potoka. Počátky historie obce spadají do 12. století. Nachází se zde zámek a kostel se zajímavou minulostí. Původní románský kostel zasvěcený sv. Janu Křtiteli byl přestavěn do barokního slohu a je dominantou obce. Nejznámější jsou ale zvony uvnitř kostela. V okolí je mnoho míst k zastavení, ať už jde o památky historické nebo přírodní. Jedná se většinou o skupiny lip, křížků a kapliček. Pod správu obce Pravonín spadají i její přilehlé části, Buková, Karhule, Křížov, Lesáky, Tisek, Volavka. Jedná se o vesnice, které nejsou nijak památkově bohaté, ale především slouží k trvalému nebo přechodnému pobytu lidí. Trhový Štěpánov Trhový Štěpánov patří k nejstarším sídlům v kraji. Přesné datum založení není známo. Z původní kmenové osady se díky zakladateli Štěpánovi postupně stalo městem. Město 15

nemá žádný zámek ani jinou významnou pamětihodnost. Jedinou stavbou je místní muzeum, které zde sídlí od roku 2004 a je umístěno v nejstarší budově nedaleko kostela sv. Bartoloměje. Vypráví o dávné historii a skládá se ze dvou expozic. Stálá expozice dokládá život našich předků prostřednictvím předmětů, které do muzea darovali samotní občané. Ve druhé expozici se vždy několikrát do roka konají krátkodobé tematické výstavy. Pod správu Trhového Štěpánova spadají i části obce Dalkovice, Dubějovice, Sedmpány, Střechov a Štěpánovská Lhota. 1.5 Město Vlašim Vlašim spadá pod správu benešovského okresu, Středočeského kraje. Ve vzdálenosti 17 km severozápadně leží město Benešov, 36 km jihozápadně město Tábor, 36 km severozápadně město Říčany a 38 km jihovýchodně město Humpolec. Město se rozkládá v mírně kopcovité krajině, v předhůří Českomoravské vrchoviny. Je také největší obcí v celém regionu Podblanicko a disponuje celou řadou historických památek, z nichž nejdůležitější je zámek s parkem. Pod správu města spadají i další obce, jako Bolina, Bolinka, Domašín, Chobot, Hrazená Lhota, Nesperská Lhota, Polánka a Znosim. Klima je tu lehce podhorské, s občasnými tužšími zimami, hezkým létem a podzimem. Okolní krajina je dobře zachována díky absenci velikých průmyslových gigantů. Příroda je doposud neporušena s výskytem mnoha vzácných druhů flóry a fauny. 1.5.1 Od historie až po současnost Vznik a počátky města Vlašimi nejsou dosud přesně známy. Nejpravděpodobnější je ale domněnka, že z původního slovanského hradiště na ostrohu nad řekou Blanicí vznikala v pozdější době osada s kostelem, hradem a radnicí. Osada dostala jméno Vlašim, což je pozměněné jméno Vlastislava, také Vlastimila, jenž byl členem rodu 16

zakladatelů města. Vlašimský hrad byl postupně v 17. století přebudován na renesanční zámek a jeho majitelé hráli v životě města rozhodující úlohu až do 20. století. (5) Původní a zároveň nejstarší městská pečeť pochází z let 1300 až 1400. Městský znak pochází z doby okolo roku 1580. Zlatá písmena v horním modrém poli jsou iniciály Aleše Klenovského ze Ptení. Používal se nejčastěji jako oficiální městský znak pro účely grafických listů a slavnostních tisků. Během šesti let se zde vystřídalo celkem 12 rodů. První páni z Vlašimi do roku 1363 Páni z Jenštejna 1363 1413 Rytíři z Chotěmic 1413 1442 Trčkové z Lípy 1442 1546 Stranovský ze Sovojovic 1546 1550 Klenovští ze Ptení 1550 1588 Vostrovcové z Královic 1588 1621 Páni z Talmberka 1622 1665 Božena Porcie roz. Kavková z Říčan 1665 1681 Hrabata z Weiszenwolfu 1681 1715 Hrabata z Trautsonu 1715 1744 Knížata z Auerspergu 1744 1945 (6) Za prvního vlastníka je považován Jan Očko z Vlašimi, později významný pražský arcibiskup. Ve Vlašimi byl vystavěn gotický kostel sv. Jiljí a za rodu Trčků z Lípy byl původní hrad přestavěn na reprezentativní šlechtické sídlo. Důležitou roli sehráli rytíři Klenovští ze Ptení, především pak Gabriel Klenovský, který zastupoval své přátele na plném soudu zemském a vystupoval proti německým evangelíkům. Po něm nastoupil jeho syn Aleš Klenovský ze Ptení, jehož iniciály jsou dodnes v městském znaku. Za jeho vlády panství upadlo do velkých dluhů. Rozvoj města i renesančního zámku 17

následoval až za Viléma Vostrovce z Královic. Za jeho vlády se v parku a v zámku velice dobře rozvíjel společenský ruch. Slavností se zde zúčastňovaly šlechtické rodiny z okolí i z Prahy. Přínosem byla i vláda hrabat z Weiszenwolfu, která vybudovala nedaleko města loretánskou kapli. V té době došlo k pozvolnému zlepšování života poddaných, potvrzení privilegií městu. Následní majitelé si zejména hleděli svých poddaných, budovali školy a špitály pro chudé. Posledním, kdo získal vlašimské panství, byla knížata z Auerspergu. Po převzetí vlády knížetem Karlem Josefem Auerspergem a jeho chotí Marií Josefou z Trautsonu byl v roce 1775 založen park na místě bývalé obory a zámecké zahrady v údolí řeky Blanice. Pod vlivem romantismu postupně vznikl během 19. století přírodně krajinářský park doplněný množstvím romantických staveb a zákoutí, z nichž se do dnešních dnů dochoval Čínský pavilon, Starý hrad či socha Samsona. Roku 1858 vznikla pseudorenesanční budova vlašimské občanské záložny, která byla zároveň první záložnou na území habsburské monarchie. Prvním průmyslovým oborem ve Vlašimi bylo soukenictví. Tomuto cechu také sloužila valcha v místě dnešní Znosimské brány. V době francouzské módy krátkých kalhot se rozšířilo punčochářství, které tu kvetlo až do minulého století. Místo něj tu vzniká nový obor tovární výroba obuvi. Brzy vznikly další továrničky a Vlašim se tak stala až do druhé světové války městem obuvi. Většina výrobků byla určena pro cizinu. (7) Významnou událostí bylo založení Čtenářského spolku a později také vznik Spolku divadelních ochotníků. V letech 1918 až 1935 se ve městě nesmírně rozvíjel průmysl, převážně výroba obuvi. Jedním z největších podniků byla tzv. Schillerova továrna na obuv. Rok 1935 se stal zlomovým rokem. Z Prahy do Vlašimi byla přemístěna továrna na střelivo SELLIER BELLOT, která se krátce na to stala velice populární. Po roce 1945 byla přejmenována na Blanické strojírny (dnes už opět Sellier & Bellot) a neustále rozšiřuje svou výrobu loveckého a sportovního střeliva dodnes. Hlavní objem výroby tvořilo střelivo do brokovnic. Vedle strojů, které dobře sloužily a slouží svému účelu v našich i 18

zahraničních závodech, podílel se podnik také na výrobě ložisek, textilních vřeten a jiných průmyslových výrobků. 1.5.2 Památky města Vlašim Památek je ve městě hned několik. Bohužel ne všechny si dodnes zachovaly svou původní podobu a prvotní funkci, k níž byly v minulých letech postaveny. Některé z nich už dokonce ani neexistují a dočteme se o nich pouze v literatuře. Ty nejvíce ceněné, chráněné a navštěvované jsou soustředěny v centru města. Jedná se především o vlašimský zámek s anglickým parkem a pozoruhodnými památkami. Vlašim má jako jediná obec v regionu dvě náměstí. Obě se řadí k nejstarším částem města a nachází se pod zámkem (původně hradem). Každé leží na jedné straně břehu řeky Blanice. Na levém břehu se nacházelo Malé náměstí, dnes Palackého náměstí. Změna názvu proběhla v roce 1898 při oslavách 100. výročí narození Františka Palackého. Na pravém břehu se rozprostíral Velký rynek, dnes Žižkovo náměstí. To bylo v minulosti centrem života občanů. Mimo běžný život se tu odehrávala i řada událostí souvisejících s dějinami celé země. Pravidelnými a důležitými událostmi byly trhy. Velký rynek nebyl jen střediskem obchodním, byl střediskem i života náboženského, společenského a později i politického. Střed náměstí zaujímá pseudogotická kašna spolu se sochou tzv. Záboje. Obojí je darem vlašimského rodáka Františka Šebka (1814-1862). Kromě kašny se sochou daroval svému rodišti i nadaci ve výši 10 000 zlatých pro vlašimské studenty. Avšak o tom, koho má socha představovat, není zcela jasno. Nejvíce se uvádí, že jde o mytického slovanského hrdinu Rukopisu královédvorského Záboje. Někteří historici tvrdí, že je to Roland, symbolizující tržní práva měst. Místní jsou však přesvědčeni, že jde o Žižku, neboť náměstí se nyní jmenuje Žižkovo. (8) V roce 2003 prošly oba objekty rekonstrukcí. V těsné blízkosti parku stojí děkanský kostel sv. Jiljí, původně románského typu. Z této doby se patrně dochovala část presbytáře, krypta a gotické dveře do sakristie. V roce 19

1384 byl přestavěn Ignácem z Vlašimi a v letech 1522-1523 znovu Mikulášem Trčkou z Lípy. Uvnitř se nachází gotická křtitelnice a obrovský lustr darovaný kostelu knížetem Karlem z Auerspergu z jeho paláce v Praze na Valdštejnském náměstí. Kostel je dodnes funkční a pravidelně se zde konají bohoslužby. Naproti němu se nachází druhý vlašimský kostel, kostel Církve československé husitské. Ten byl postaven v letech 1924-1926 pod vedením prvního faráře této církve Ladislava Kopala a za osobního dohledu patriarchy církve PhDr. Karla Farského. Věžní hodiny jsou z roku 1926 a pocházejí z dílny hodináře Adamce z Kutné Hory. Varhany jsou z roku 1946 a jsou dílem továrny Jana Tučka také z Kutné Hory. Za osmdesát let své existence se stal kostel neodmyslitelnou součástí města jak pro svou polohu, tak i duchovní a kulturní činností. (9) Další významnou památkou je Husův dům. Tato budova byla postavena obětem první světové války. Na východní stěně je zasazena mramorová deska se jmény padlých a uložena prsť z bojišť u Tvorova, Terčinu a na Doss Altu. Stejně tak je tu i deska se jmény obětí druhé světové války. Od roku 1924 stojí před Husovým domem žulový balvan k uctění 500. výročí úmrtí Jana Žižky z Trocnova. V současné době nese budova název Městský dům dětí a mládeže a slouží svému účelu. Mezi další objekty města, dnes již neexistující, patřila první česká občanská záložna, která se stala vzorem pro ostatní města, a dále židovská synagoga, jež byla zbořena v důsledku výstavby silnice. Město Vlašim vlastní i hvězdárnu, která leží hned za městem. Ta byla slavnostně otevřena 13. května 1961. Od roku 1996 ji provozuje občanské sdružení Vlašimská astronomická společnost, která sdružuje amatérské zájemce o astronomii a další přírodní vědy. Konají se zde přednášky a semináře pro školy i veřejnost. Důležitými památkami, které se vyskytují v blízkosti města, jsou Červená věž, dále mariánské poutní místo Hrádek a Loreta. Zvláštní památkou Hrádku je mariánská studánka, která se nachází v lese asi 400 kroků od chrámu. Nad studánkou se zdvihá 20

malá kaplička, v níž je mozaikový obraz P. Marie Hrádecké s kostelem. Loreta je druhé nejznámější poutní místo po Hrádku. Loretánská kaple byla postavena v letech 1704 až 1706 vlašimským panským stavitelem Janem Jiřím Eduardem. Rozkládá se na tzv. Spáleném vrchu a byla původně spravována knězem z Vlašimi. Každý rok se sem sjíždějí lidé z města i okolí na pouť. 1.5.3 Významné osobnosti Město se může pochlubit celou řadou osobností, které se zde narodily nebo zde působily či trávily svůj volný čas. Ať už se jedná o osoby známé či méně známé, město je na ně právem hrdé a připomíná si je v různých knižních publikacích nebo oslavami v den jejich výročí. Jan Očko z Vlašimi je jedním z nejslavnějších rodáků vlašimských, druhý arcibiskup pražský. V době papežské pracoval ve službách římského papeže Urbana VI. Za svou činnost byl jako první Čech ustanoven kardinálem. Jeho vliv daleko přesahuje regionální meze. Je jednou z osobností, které utvářely českou státnost ve středověku. Antonín Norbert Vlasák se narodil ve Vlašimi. Pracoval jako katolický kněz. Významně pozvedl duchovní a kulturní život města, byl známým publicistou a dějepiscem. Velice podrobně se mu podařilo zmapovat dějiny města a celého regionu. Sepsal řadu místních kronik dle svého hesla Poznej svou zemi a budeš ji milovat. Zemřel ve Vlašimi ve výslužbě 27. prosince 1901, osleplý a silně nahluchlý. Dnešní vlastivědný spolek nese jeho jméno. Na jeho rodném domě na Žižkově náměstí je umístěna pamětní deska. (10) František Augustin Slavík se narodil v Domašíně. Další z rodáků, který se významně zasloužil o kulturní rozvoj města. V roce 1989 to bylo 100 let, co vyšly tiskem jeho Dějiny města Vlašimě. Jedná se o mimořádně odborné a profesionální dílo, bez kterého by již byla některá důležitá fakta o životě města nenávratně ztracena. 21

Dr. Moric Schidlof se narodil roku 1831 v Tučapech na Sokolovsku. Povolání měl hned několik. Byl purkmistr, lékař a ředitel záložny. Nesmírně pracovitý, ctižádostivý člověk, který vykonal pro město mnoho dobrého, ale zároveň se zapojil do volebního podvodu, kvůli němuž byla jeho činnost ukončena. Harry Jelínek je osobností, která proslavila město spíše nevalně. Vyrůstal v zámožné lékařské rodině. Jeho život je stále zahalen tajemstvím. Rád si ale liboval v podvodech. Jeho mistrovský kousek byl prodej hradu Karlštejna americkému milionáři. Jelínek se představil jako majitel hradu a sehrál s najatými lidmi dokonalou scénku, aby hrad udal a nic netušící Američan zaplatil zálohu. Poté se věc provalila a Jelínek stačil, pochopitelně i s penězi, včas zmizet. (11) Jan Pláteník byl drobný živnostník, zakladatel a ředitel první České občanské záložny. Narodil se ve Vlašimi 21. července 1918. Za mlada se vyučil obuvnickému řemeslu, které záhy začal ve městě provozovat. Kromě řemesla se věnoval i hudbě. Dr. Servác Bonifác Heller se narodil ve Vlašimi. Byl spisovatel, novinář a esejista. Náměty pro své články a knihy čerpal hlavně za svých cest po tehdejším carském Rusku, napsal i brožuru o položení základního kamene Národního divadla. Zastával i významné politické funkce jako říšský a zemský poslanec. Je po něm pojmenována ulička osázená morušemi, spojující ulici Jana Masaryka a ulici Lidickou. Anna Roškotová je další rodačkou. Je známá především jako česká malířka. V mládí pracovala hlavně na jihu Evropy, v Itálii, kam podnikala studijní cesty a kde objevovala krásy zdejší architektury. Její malba je velmi osobitá, s neopakovatelnými a nečekanými zvraty stylu a výrazu. Velice významná je i portrétní tvorba. Téměř neznámým faktem je, že protektorátní prezident Dr. Emil Hácha byl jejím strýcem. Podle Roškotové je pojmenována široká ulice na novém panelovém sídlišti s ulicí Lidickou. Kamil Roškot se narodil také ve Vlašimi a zemřel v Paříži. Byl bratrem Anny Roškotové. Povoláním geniální architekt, významný představitel českého funkcionalismu a žák architekta Kotěry. Mezi jeho nejznámější díla patří hrobka 22

českých králů v chrámu sv. Víta v Praze, budova Ministerstva vnitra v Praze (spolu s architektem Zázvorkou), budova divadla v Ústí nad Orlicí. Ve Vlašimi postavil budovu sokolovny a rekonstruoval Vítův mlýn u silnice k Veliši. Mezi jeho pracemi se zachovaly též soutěžní návrhy na Národní památník na Žižkově, severojižní magistrálu a studie na podzemní dráhu v Praze. Gen. Vladimír Chalupa, významný vlašimský rodák, sloužil jako legionář na ruské frontě. Má i velkou zásluhu na tom, že do Vlašimi byla z Prahy převedena zbrojní výroba, tedy přemístěna továrna na střelivo SELLIER & BELLOT. Jeho zásluhou se město dočkalo nebývalého rozvoje. Dokonce po něm byla pojmenována i jedna z ulic. Další osobností byl Emil Artur Longen, který ve Vlašimi prožil své dětství a mládí. Byl českým dramatikem, režisérem, hercem, scénáristou, spisovatelem a malířem, tedy velice všestranná osobnost. Také známý hudebník Bedřich Smetana prožíval své mládí v nedalekých Růžkových Lhoticích. Na přelomu třicátých a čtyřicátých let 19. století měl možnost lépe poznat město Vlašim a zámek s parkem. Tato návštěva pozitivně ovlivnila i jeho hudební tvorbu. Do svého deníku si poznamenal, že vlašimský zámecký park je jedním z nejkrásnějších, které kdy navštívil. Gustav Mahler byl posledním významným umělcem, který do Vlašimi často jezdil, zejména za příbuznými a přáteli. Vzpomínky na krásnou krajinu Podblanicka a na zámecký park ho později inspirovaly při tvorbě jeho 3. symfonie. 1.5.4 Vlašimský zámek a park Zámek a jeho prostory Vlašimský zámek, původně gotický hrad, byl založen asi kolem roku 1303. První zachovaná zmínka o něm je z roku 1318. Během staletí se v jeho držení vystřídalo dvanáct šlechtických rodů a také prošel mnohými změnami. Do historie a výstavby 23

zámku se nejvíce zapsali arcibiskupové Jan Očko z Vlašimi a jeho synovec Jan z Jenštejna, kteří proměnili hrad v reprezentační sídlo s dvěma věžemi v průčelí a paláci na severní a západní straně. Za rodu Trčků z Lípy byl hrad z vnějšku silně opevněn a na jižní straně vznikl nový palác. Páni z rodu Vostrovců provedli zásadní krok a hrad byl změněn v renesanční zámek. Nynější podobu však získal teprve až za knížat Auerspergů. Ti ho přestavěli v klasicistním duchu. Po roce 1945 byl zámek zestátněn a sloužil nejrůznějším účelům. Po stránce architektonické má nadregionální význam a je památkově chráněn. Od roku 1988 sídlí v jeho severním a západním křídle Muzeum Podblanicka. V prvním patře západního křídla zámku je prezenčně zpřístupněna badatelská knihovna. V severním křídle zámku je pak obřadní síň městského úřadu a pro prezentaci výstav jsou zde využívány tři na sebe navazující sály. V severním křídle se nachází sál pro přednášky a koncerty s kapacitou až 80 míst. Ve věži je kaple s dochovanými stropními malbami a renesančními štuky. V zámeckých prostorách je umístěna řada expozic. Stálé expozice veřejnost seznamují s historií zámku a parku Vlašim, s dalšími přírodně krajinářskými parky v regionu, s přírodou Podblanicka či s dějinami firmy Sellier & Bellot. Muzeum také nabízí expozice jako Historie města Benešova, Benešov posádkové město 1882 2002, Umělci Benešovska 20. století a Lidové umění Benešovska. Mezi ostatní dlouhodobé výstavy patří i Zrcadlo minulosti a Město věží aneb Vlašim na dlani. Další dvě pobočky má muzeum v Benešově a Růžkových Lhoticích. V roce 2007 se rozšířila nabídka pro turisty o možnost navštívit zámecké sklepení s instalovanou expozicí Tajemství sklepení. To je opředeno pověstmi. Kupříkladu Jan Vostrovec z Kralovic zde v roce 1621 ukryl velký poklad. Samotné sklepení pochází ze začátku 14. století. Vchod do sklepních prostor je ze severního nádvoří zámku. Zámecký park, historie a objekty Zámecký park, ve kterém se zámek nachází, byl založen na místě bývalé obory a zámecké zahrady v údolí řeky Blanice v roce 1775 knížetem Karlem Josefem 24

Auerspergem a jeho manželkou Marií Josefou, hraběnkou z Trautsonu a Falkensteina. Historik a bývalý ředitel Státního okresního archivu v Benešově, zemřelý PhDr. Jiří Tywoniak, pokládá za zakladatelku vlašimského zámeckého parku kněžnu Marii Josefu z Auersperga (Historické památky okresu Benešov, str. 59, Benešov 1989). Důkazy ale neuvádí. V celém parku byla provedena rozsáhlá terénní úprava. Doplňky jsou četné, inspirované antikou, středověkem, vzory čínskými, islámskými, holandskými, francouzskými. Dekorativní prvky měly hlubší podtext, prostřednictvím symbolů měly otevřít cestu duši, mysli i snu. Byla vytvořena bohatá síť vycházkových pěšin. Z hlediska rostlinného materiálu bylo vysázeno množství doprovodných alejí jak podél hlavních vycházkových cest, tak podél řeky Blanice i Mlýnského potoka. (12) Pod vlivem romantismu postupně vznikl během 18. a 19. století přírodně krajinářský park doplněný množstvím romantických staveb a zákoutí, z nichž se do dnešních dnů dochoval Čínský pavilon, Starý hrad či socha Samsona. Všechny tyto objekty symbolizují filozofii antickou, středověkou, čínskou, islámskou, křesťanskou a návrat k přírodě. Svou rozlohou 75 ha patří dodnes k největším parkům v Čechách. Zásadní úpravy se park dočkal v polovině 19. století za knížete Karla Auersperga, kdy byly vystavěny tři vstupní brány, kaplička se sochou sv. Jana Nepomuckého u Domašínské brány a Benátská studánka. Čínský pavilon je dominantou parku. Původně se do něj vstupovalo pomocí můstku ze sousední věže. Interiér byl zařízen zcela ve stylu Číny. Dnešní podobu získal v 19. století. V současnosti je restaurován. Starý hrad je jednou z dochovaných romantických staveb parku. Je umístěn na skále nad údolím řeky Blanice. Od roku 2000 je nájemcem objektu ČSOP Vlašim. V letech 2002 2005 byl hrad za přispění obyvatel Vlašimi, Středočeského kraje, Města Vlašim a sponzorů obnoven. Uvnitř je umístěna expozice o historii parku na přelomu 18. a 19. století spolu s rytinami Antonína Pucherny. Park provází pověst o obrovi Samsonovi. Jedná se o sochu postavy muže, která se tyčí na skalním masivu nad řekou, odkud je krásná vyhlídka na celý park i zámek. Do parku je možné vejít třemi pseudogotickými branami, jedná se o tzv. Vlašimskou, Domašínskou a Znosimskou bránu. Každá z nich je po náročných rekonstrukcích plně 25