Obsah Úvod page 3 1. 2. 3. krok - Rozšiøte definici. Pište o tom, jak systémy fungují èi nefungují, hledejte systémové problémy. page 4 krok - Získejte institucionální podporu pro svùj projekt. Zpracujte alespoò minimální téma a uète se od kolegù. page 5 krok Získávejte zdroje informací a udržujte s nimi styky. Anonymní a neanonymní zdroje, dva nezávislé zdroje, citace a plagiátorství. page 6 4. 5. krok Vzdìlávejte se ve zvolené problematice. Vyhledávání novinových zpráv a internet. page 8 krok Hledejte dokumenty: jsou možná dostupnìjší než si myslíte. page 9 6. 7. 8. 9. 10. krok Opus te kanceláø a pozorujte: A je vaše reportáž plná života! Nauète se pozorovat, využívejte všech pìti smyslù. page 10 krok - Hodno te, hodno te, hodno te! Zpracujte alespoò minimální téma. page 11 krok Ovìøujte a provìøujte. Konfrontaèní interview. page 12 krok Jak zvládnout velký námìt: uspoøádejte si materiál. Analýzy konkrétních pøípadù a nápaditá grafika page 13 krok Investigativní v každodenní novináøské práci: najdìte si pro nìj èas. page 14 Bibliografie page 16 Užiteèné webové stránky page 16 Podìkování page 16 Deset krokù Copyright 2001 International Center for Journalists, Washington, D.C. 1
Deset krokù 2
Úvod Reportéøi v rozvojových zemích a v nedávno vzniklých demokraciích èelí pøekážkám, které jsou vyšší, hlubší a hùøe pøekonatelné než ty, s nimiž se kdy setkali prùmìrní ameriètí reportéøi. V mnoha ohledech je vše, co tito noví novináøi dìlají, investigativním m. Obvykle v tìchto zemích neplatí žádné zákony o svobodném pøístupu k informacím ani na ochranu osobnosti. Pracují v malých týmech, pod každodenním tlakem, že je nutno vyprodukovat nové vydání jejich listu. Nìkdy dokonce èelí hrozbám násilí. Èasto se jedná o psychologický nátlak, jelikož jim jejich zamìstnavatelé poskytují jen slabou podporu. I když být prùkopníkem nové profese je možná vzrušující, bývá to obtížná a èasto samotáøská práce. Tato kratièká publikace si neèiní nárok být vyèerpávajícím textem. Jejím zámìrem je spíše vybízet reportéry, aby používali nový pøístup k tématùm dle své vlastní volby, aby pátrali dùkladnìji a kladli si vyšší cíle. Nejvìtšími pøekážkami pro prvotøídní, hloubkovou žurnalistiku nejsou vždy jen pozùstatky represivního režimu èi ohrožení osobní bezpeènosti. Mnohdy jsou pøekážkou mnohem pøízemnìjší vìci, ale neménì obtížné. Musíte pøesvìdèit vydavatele, aby na váš projekt poskytl prostøedky a prostor, musíte se snažit vyšetøit si èas z nabitého programu, musíte být vytrvalí a mít energii nezbytnou pro nároèná témata. Mnozí z tìchto novináøù pracují pro nové mediální organizace, vzniklé sotva pøed deseti lety z popudu kolegù, kteøí mìli zkušenosti pouze ze státem øízeného stranického tisku. Za velmi krátkou dobu vytvoøili prakticky od nuly vydavatelství s moderním technickým zázemím a inzercí, zamìstnali do práce nadšené, avšak nezkušené pracovníky. Nyní se snaží pøedstavit veøejnosti ten typ èlánkù, o nichž se jim døíve jen snilo. Jen samotné zveøejnìní pøedstavuje triumf. Tyto problémy trápí novináøe všude na svìtì, vèetnì Spojených státù. Chci tím øíci, že, které si klade vyšší cíle, není žádnou procházkou, avšak témata, která vyžadují spoustu èasu a úsilí, vždy stojí za to. Lucinda S. Fleesonová 3
1Rozšiøte definici. Deset krokù Neomezujte se na urèitá témata! Investigativní se zabývá i jinými otázkami než odhalováním korupce a kriminální èinnosti! Významná a pøíhodná jsou rovnìž témata, která se týkají fungování i selháván systémù èi rekonstrukce složité události. Reportéøi mnohých novin zjistili, že ètenáøi se velice zajímají o to, jak vìci fungují, co se kolem nich dìje, jak to mùže ovlivnit obyèejné lidi. Investigativní mùžeme tedy definovat následujícím zpùsobem: obsahuje pùvodní práci, ne to, co prosáklo na veøejnost pøi práci policejních a soudních orgánù odhaluje typy systémových problémù, ne pouze izolovanou epizodu týkající se jednotlivce napravuje nìjakou køivdu vysvìtluje složité spoleèenské problémy odhaluje korupci, nemorální jednání èi zneužívání moci. Tady je nìkolik témat z uplynulých dvaceti let, která se stala základem dobrých investigativních projektù: Jak se stavìly jaderné elektrárny, aniž se vìdìlo, kde se uloží jaderný odpad. Jak se jistá rodina rozhodla nechat odpojit pøestárlého pøíbuzného v kómatu od nemocnièních pøístrojù, udržujících jej pøi životì. Jak smeèka policejních psù pokousala a potrhala obèany podezøelé z nejbanálnìjších trestných èinù. Jak soukromá škola byla podle svého tvrzení v tak špatném finanèním stavu, že nemohla ani zajistit provoz svých poèítaèù, a pøitom její vedení investovalo milióny dolarù ze školních fondù do tìžby uhlí a do dalších podnikatelských aktivit. Jak státní nemocnice zaèaly (za vlády prezidenta Reagana pozn. pøekl.) propouštìt duševnì nemocné, kteøí se pak jako bezdomovci toulali po ulicích. Jak Ministerstvo obrany ukrylo milióny dolarù výdajù v takzvaném èerném rozpoètu a ohánìlo se požadavkem na národní bezpeènost, aby utajilo bìžné výdaje, tak pøízemní jako nákup vybavení na toalety. Lidé jsou ochotní si sednout a vynaložit 30 minut na pøeètení dlouhého a pùsobivého èlánku. Takže souèástí boje nás všech je snaha pøesvìdèit majitele, vydavatele a editory, že dobré pøíbìhy, které vyžadují urèitý èas, za to stojí. 4
2Získejte institucionální podporu pro svùj projekt. Investigativní málokdy dìlají osamìlí jedinci. Je to spoleèné úsilí, které závisí na velké individuální vytrvalosti prùkopnických reportérù, avšak ti potøebují podporu a povzbuzení od šéfredaktorù a vydavatelù, kteøí nakonec rozhodují o tom, co se bude publikovat. Mnohé novinové redakce mají své speciální investigativní týmy, do nichž patøí i editoøi, kteøí pùsobí jako poradci bìhem samotného procesu a pak umìjí nasadit veškeré páky, aby se èlánek mohl dostat do tisku. Investigativní se v mediálních organizacích prosazuje pozvolna a získává podporu postupnì. Obvykle jednotliví reportéøi zaènou celý proces prùlomovými èlánky. Napøíklad ve Filadelfském tazateli byl takový prùlomový èlánek publikován v roce 1977: Jednalo se o Akta vražd od dvou mladých reportérù, Williama Marinowa a Jona Neumanna. Byl to uèebnicový pøíklad, který se dnes uvádí pøi výuce žurnalistiky. Èlánek se zabýval tím, že filadelfská policie bila a nelegálními prostøedky nutila nevinné muže obyèejnì chudé a bezbranné, aby se pøiznali k vraždám. Pozdìji se prokázalo, že nìkteøí podezøelí jsou nevinní a jiní byli osvobozeni, když soud rozhodl, že se pøiznali pod nátlakem. Èlánek se zasloužil o to, že se zmìnil zpùsob práce na filadelfských policejních stanicích. Èlánek získal Pulitzerovu cenu a noviny proslavil po celé zemi. Z reportérù se stali redaktoøi a zároveò i vzory pro desítky mladých reportérù. První èlánky bývají nejobtížnìjší. Nakonec novináøi získají zkušenosti, jak zacházet s obtížnými tématy, a rovnìž si mohou vychutnat svou odmìnu: pocit smysluplnosti, respekt, obdiv, nìkdy i ceny, uznání kolegù, že dìlají svou práci co nejlépe. Podnìtné prostøedí dává reportérùm odvahu pustit se do obtížných problémù. Mezi charakteristické znaky úspìšných investigativních novin patøí: Ochota poskytnout reportérovi finanèní prostøedky, zbavit ho ostatních úkolù, dát mu možnost cestovat, pøidìlit mu pøíslušného redaktora, pomáhat pøi knihovnických rešerších a sbìru informací. Systém zkušených poradcù - instruktorù, kteøí se stávají vzorem. Editoøi ochotní vyhradit prostor dùležitým tématùm. Americké noviny mají dlouhou tradici institucionální podpory pro ambiciózní reportérské projekty, ale byl to pomalý proces. Poèátkem 60. let byly pøijaty tzv. sunshine laws, zákony, umožòující obèanùm a reportérùm pøístup na zasedání veøejnoprávních institucí. Byly rovnìž schváleny zákony o ochranì osobnosti a o svobodném pøístupu k informacím, což vytvoøilo urèitou kulturu pøístupu k informacím. Existuje silné profesní spoleèenství investigativních reportérù, kteøí založili své vlastní sdružení - Investigativní reportéøi a redaktoøi, v jehož rámci si vymìòují publikované èlánky, zkušenosti a nabízejí morální podporu. Investigativní se v mediálních organizacích prosazuje pozvolna a získává podporu postupnì. 5
Tipy pro zaèáteèníky: Reportéøi, kteøí se snaží pøesvìdèit své nadøízené o smysluplnosti svého projektu, musí poèáteèní kroky èasto udìlat ve svém volném èase. Když se reportér pøesvìdèí, že se jedná o solidní námìt, jenž mùže být s úspìchem zpracován, pak musí své nadøízené pøivést na myšlenku, že stojí za to investovat do toho více èasu a penìz. V tomto okamžiku je dùležité nepøecenit celý projekt a neslibovat více, než se dá splnit. Zpracujte alespoò minimální téma do èlánku, který se dá otisknout, pokud se celý ambiciózní projekt nedá dokonèit. 3Získávejte zdroje informací a udržujte s nimi styky. Deset krokù 6 Rozvíjejte styky se širokým okruhem lidí, kteøí mají užiteèné informace. Mùže si to vyžádat dlouhou dobu dokonce i léta než si se svými informaèními zdroji vybudujete vztahy, v nichž panuje ovzduší dùvìry. Avšak mùžete zaèít hned dnes s vytipováním lidí, s nimiž mùžete zaèít pìstovat dlouhodobé vztahy. Jména nìkterých lidí se nikdy v novinách neobjeví, ale právì tito lidé vám mohou poskytnout informace, z nichž se možná zrodí téma. Mohou pùsobit jako odrazový mùstek pro dlouhodobé projekty. K tìmto kontaktním osobám patøí: zamìstnanci vládních úøadù, vládní pøedstavitelé, soudci, policejní dùstojníci, podnikatelé, hasièi, pøátele v podstatì kdokoliv. Jiní lidé vám možná nikdy neposkytnou námìt na zajímavý èlánek, ale mùžete se na nì obracet, když potøebujete získat citáty ke konkrétní události. Mohou k nim patøit soudci, politici, zástupci nemocnic a tiskoví mluvèí. Je užiteèné rozvíjet kontakty rovnìž s nezávislými pozorovateli a odborníky. K nim patøí univerzitní profesoøi, spisovatelé, pracovníci institucí pro výzkum veøejného mínìní a odborníci z veøejnoprávních organizací. Reportér musí zhodnotit dùvìryhodnost zdroje a zda jde o informaci z první ruky nebo o šeptandu z tøetí ruky.cílem jsou neanonymní zdroje. Cílem jsou neanonymní zdroje. Mnoho novin razí zásadu, že novinové èlánky se musí spoléhat zásadnì na citace a materiály z rozhovorù ze záznamu, v nichž je zdroj uveden se jménem a funkcí. Používání dùvìrných èi anonymních zdrojù by se mìlo omezit. Pøíliš èasté používání anonymních zdrojù mùže podkopat dùvìryhodnost novin, protože ètenáøi se ptají, zda-li se nejedná o fiktivní osoby. Je to také riskantní, protože mnoho lidí je ochotno poskytnout anonymnì negativní informace, ale nechtìjí se za nì postavit, protože tyto informace se nedají prokázat. V mnohých novinách se napø. požaduje, aby využití anonymního zdroje schválil pøed publikováním šéfredaktor. Když reportér slíbí nìkomu anonymitu, pak jeho slova mají váhu psané dohody, je to tudíž slib, který se musí vždy peèlivì zvážit. Stalo se, že reportéøi šli radìji do vìzení, než aby odhalili své zdroje informací.
- Spoléhat na anonymní zdroje se mùže stát špatným zvykem jak pro reportéra tak pro zdroj samotný. Mazaní funkcionáøi se pokoušejí dosáhnout anonymity, i když to není zapotøebí. Hlavnì zaèínající reportéøi spadnou do této léèky. Èasto mùžeme zdroj pøesvìdèit, aby nezùstával v anonymitì, když mu øekneme: Já s vámi vedu rozhovor právì proto, že zastáváte toto místo a potøebuji, aby bylo vaše jméno v èlánku uvedeno. Nìkdy musí reportér odmítnout vyslechnout toho, kdo si pøeje zùstat v anonymitì. Když reportér mluví se zdrojem, mùže se jednat o rùzné stupnì dùvìrnosti: vyjádøení mimo záznam, vyjádøení bez uvedení jména, názor odborníka a èetné další matoucí kategorie, které se definují rùzným zpùsobem. Bìžné definice: Vyjádøení mimo záznam: Nelze odhalit identitu zdroje a informace se nesmí použít, dokud a pokud se nepotvrdí z jiného nezávislého zdroje. Informace bez uvedení jména zdroje: Zdroj mùže být citován, ale nesmí být uveden zpùsobem, který by mohl vést k odhalení jeho totožnosti. Jak má být citát použit, mùže být pøedmìtem dohody. Napø. se mùže uvést, že se jedná o informaci od úèastníka jednání, vysoce postaveného vládního èinitele, poslance, který si nepøeje být jmenován, apod. Co je dùležité, bez ohledu na terminologii, aby se reportér a zdroj domluvili na podmínkách, jak bude materiál použit. Tyto podmínky se musí výslovnì dojednat se zdrojem. Dva nezávislé zdroje. Mnohé noviny, které si zakládají na pøesnosti informací, razí zásadu, že nelze publikovat informace kontroverzní, pokud nejsou ovìøeny nejménì dvìma nezávislými informaèními zdroji. A to platí pøedevším v pøípadì anonymních zdrojù. Nedávný incident v Arkansas Democrat-Gazette ukazuje, proè se mnohé noviny rozhodly nikdy, za žádnou cenu, nepublikovat v novinách nìco, co nebylo ovìøeno z jiného zdroje. V roce 1996 otiskl Arkansas Democrat-Gazette z domovského státu prezidenta Billa Clintona sérii èlánkù o vyšetøování prezidenta, které vedl nezávislý vyšetøovatel Kenneth Starr. Mnoho informací pocházelo od anonymního zdroje, který pracoval pøímo v kanceláøi Kennetha Starra a jehož spolehlivé informace se staly základem nìkolika peèlivých a dobrých èlánkù. Na poèátku roku 1997 øekl tento zdroj reportérovi, že Starr zinscenoval stínová soudní pøelíèení, aby shromáždil dùkazy, že se Clinton dopustil køivé pøísahy a maøení spravedlnosti. Stínové poroty, uvádìl zdroj, hlasovaly tak, že zbavily prezidenta veškerých obvinìní. Reportér nebyl s to najít další zdroj, který by toto tvrzení podpoøil, nicménì vydavatelé se rozhodli i pøesto tuto informaci zveøejnit. Èlánek vyšel na titulní stránce 15. února 1997. Na druhý den Starr vehementnì popøel existenci stínových porot a noviny musely otisknout opravu. Došlo prostì ke zveøejnìní chybného, velmi trapného èlánku. Citace a plagiátorství. Reportéøi se èasto ptají na využívání materiálù z jiných novin, èasopisù èi publikací. Do jaké míry je mohou používat? Obvyklou praxí nìkterých reportérù je opsat citáty z nìjaké publikace a použít je znovu ve svých èláncích. Je to možná bìžné, ale je to mizerná novináøská práce. Nìkteøí ameriètí reportéøi pøišli o zamìstnání, protože kradli citáty. Jiné publikace mohou poskytnout užiteèné výchozí informace, ale než je použijete, musíte si je ovìøit. Pokud nemáme žádnou lepší alternativu než si vypùjèit nìjaký citát, pak by se mìl uvést pùvodní zdroj i publikace. Napøíklad: Skonèil jsem s politikou, øekl starosta Brown reportérovi Daily News. 7 Využívání dùvìrných zdrojù by se mìlo omezit.
4Vzdìlávejte se ve zvolené problematice. Deset krokù 8 Reportér se musí stát odborníkem na zvolenou problematiku. Jedním z prvních krokù každého reportéra je hledat novinové výstøižky na dané téma, nejlépe v archívu svých novin. To je stále jedním z nejzákladnìjších a nejdùležitìjších nástrojù, avšak mnozí reportéøi, pøedevším zaèáteèníci, jej nevyužívají. Nìkdy jsou novinové èlánky k dispozici na internetu, CD-ROM, ale èasto, pøedevším v nových demokraciích, jsou èlánky k dispozici pouze jako staromódní tištìné výstupy z poèítaèe, èasto øazené jen v chronologickém poøadí. Reportér se musí ponoøit i do dalších publikovaných materiálù, k nimž patøí ostatní noviny, knihy, èasopisy, oborové tiskoviny, vládní zprávy, informaèní bulletiny, referenèní pøíruèky a vìdecké práce. Tyto døíve publikované materiály pøedstavují nevyhnutelný první krok pøi realizaci projektu, kdy se reportér seznamuje se zvolenou problematikou a mapuje si postup dalšího pátrání. Nicménì tyto døíve publikované informace se musí nezávisle ovìøit pøi dalším šetøení. Internet se stal rozsáhlým, široce dostupným zdrojem, k nìmuž má pøístup kdokoliv, kdo má k dispozici poèítaè. To je zároveò cenné i nebezpeèné, protože se tam dají najít pùvodní dokumenty stejnì jako klepy z druhé ruky. Reportér musí rozlišovat, co je dobrý, solidní, pùvodní materiál a co je informace z druhé ruky, která se musí ovìøit jinde. Nesmíme zapomínat ani na tištìné knižní zdroje. Pøíruèky Kdo je kdo, encyklopedie a dokonce i telefonní seznamy nabízejí cenné informace. Nìkdy je rychlejší a snazší otevøít si nìjakou knihu. Vytvoøte si vlastní archív. Pøi tom, jak projekt postupuje kupøedu, by si mìl reportér založit svùj vlastní archív, který se mu bude hodit pro pozdìjší reference. Do archívu se mohou zaøadit informaèní materiály pro veøejnost, tiskové zprávy, pùvodní dokumenty, výstøižky, èlánky z èasopisù, firemní vizitky a další materiály, které se dají snadno nalézt a využít, když reportér potøebuje rychle ovìøit fakta, data, jména a další aspekty. Pokud se reportér vìnuje zvolenému námìtu nìkolik let, hodnota jeho archívu stoupá. Jaká je norma? Èasto se investigativní projekty zabývají tím, že systém nefunguje tak, jak má. Reportér musí zjistit, za úèelem srovnání, jak takový systém má fungovat. Napø. pokud se reportér vìnuje otázce špatného fungování meteorologického servisu, je pro nìj dùležité, aby znal, jak fungují dobré servisy v jiných mìstech nebo v jiných zemích. Musí zjistit, zda existují mezinárodní normy èi pøedpisy, kterými se øídí jednotlivá prùmyslová odvìtví.
5Hledejte dokumenty: jsou možná dostupnìjší než si myslíte. Nejlepším, nejspolehlivìjším zdrojem informací jsou pùvodní dokumenty, které se dají citovat pøímo, i když by se mìl vždy uvádìt i jejich zdroj. Mezi cenné dokumenty nemusí vždy patøit tajné, vyzrazené zprávy. Nìkolik pøíkladù bìžných, veøejnì pøístupných dokumentù: Výpisy z obchodního rejstøíku, z nichž se dá zjistit: datum založení spoleènosti, výroèní finanèní zprávy, jména a adresy èlenù vedení a historie spoleènosti. Zprávy sestavované spoleènostmi s veøejnì obchodovatelnými akciemi pro místní orgány regulace trhu s cennými papíry. Èasto jsou tyto zprávy nutné pro odhalení negativních procesù v rámci spoleènosti, jako jsou napø. pokraèující soudní spory. Výroèní zprávy obchodních spoleènosti, jež èasto obsahují auditované výsledky hospodaøení. Podnikové propagaèní brožury a zprávy pro veøejnost, které èasto uvádìjí jména a adresy a obsahují veøejná oznámení plánù podniku Návrhy zákonù Údaje o sèítání lidu Lékaøské zprávy Soudní a policejní záznamy Osobní záznamy jako jsou prùkazy totožnosti, rodné a úmrtní listy, deníky, dopisy, fotografie. I ve státech, v nichž platí zákony, jež umožòují reportérùm pøístup k vládním informacím, mnozí reportéøi zjiš ují, že získání vládních dokumentù mùže být nároèným procesem, který mùže do znaèné míry usnadnit osobní vztah se zdrojem, ochotným tyto informace poskytnout. Dokonce i v ménì svobodných spoleènostech mùže být k dispozici více materiálù, než si novináøi uvìdomují. Mnoho nových ekonomik vytváøí nové databáze pøístupné pøes poèítaè, nìkteré dokonce on-line. Vzhledem k tìmto rychlým, každodenním zmìnám bude bìhem života novináøe patrnì k dispozici stále více a více informací, i když to nebude v pøíštích nìkolika letech. Ze samotných dokumentù ještì nenapíšete dobrý èlánek musíte jej oživit bezprostøedními postøehy a rozhovory s lidmi. Nìkolik dùležitých poznámek: Èasto dokumenty samy o sobì nestaèí. Novináøi, kteøí se nevyznají ve finanèním úèetnictví, budou potøebovat, aby jim materiály vysvìtlil finanèní odborník. Nìkdy jsou získané údaje zastaralé a musí se aktualizovat, takže si musíte vyžádat informace od nìjakého zdroje nebo poèkat, dokud se k tomuto tématu nezveøejní nový materiál. Finanèní zprávy a podnikové dokumenty jsou vynikajícím informaèním materiálem pro další pátrání a rozhovory. Když za vámi lidé pøijdou s nìjakými tipy, nemìjte strach se jich zeptat, jak lze tyto informace doložit a pokuste se je zainteresovat na tom, aby vám pomáhali. Konec koncù mluví s vámi proto, že chtìjí, aby se tyto informace dostaly na veøejnost! Pùvodní dokumenty poskytují nejlepší, nejspolehlivìjší údaje. 9
6Opus te kanceláø a pozorujte: A je vaše reportáž plná života! Deset krokù 10 Pøímé pozorování je jedním z nejmocnìjších nástrojù, které jako reportéøi máme, ale nepoužíváme ho tak èasto. Je tøeba, aby si reportéøi osvojili zvyk peèlivì pozorovat své okolí, jak kvùli bìžným denním zprávám, tak pro hloubkové. Èasto jsou novináøi oèitými svìdky událostí, jichž se úèastní málo lidí. Jedním z jejich úkolù je popsat to, co se stalo a jak vypadalo místo dìje èi zúèastnìné osoby. Pøímé pozorování by se mìlo používat i pro události, které netvoøí jádro zprávy, protože popisy jsou èasto dùležitou souèástí líèení. Vzpomeòme na sílu popisu vychrtlých hladovìjících dìtí, znièených budov po zemìtøesení èi prázdných prodejních stánkù ve zbídaèelém mìstì. Nìkdy jsou popisy dùležitìjší než oficiální prohlášení. Tento typ podrobného popisu je základem veškerého dobrého psaní, a již v povídkách, románech èi novináøské práci. Všechny popisy mají spoleènou schopnost vtáhnout ètenáøe do prostøedí a do dìje. Ale aby mohl reportér psát tímto zpùsobem, musí opustit svou kanceláø, být pøímo v centru dìní a musí osobnì vést rozhovory. Bezprostøední pozorování místa dìje má mnoho výhod: Znaèná èást se mùže udìlat rychle, pøímo na místì, kdy tam ještì zùstali lidé a jejich vzpomínky jsou èerstvé. Napøíklad reportér, který se objeví u požáru, mùže rychle najít tucet oèitých svìdkù a vyzpovídat je, místo aby se snažil zjistit jejich jména a adresy, aby jim mohl pozdìji zatelefonovat. Když reportér bezprostøednì sám sleduje celou situaci, nemusí spoléhat na zprostøedkované výpovìdi lidí, kteøí nemají v pozorování praxi a nemusejí být objektivní. Pøímé pozorování se dá použít pro ovìøení èi rozšíøení ostatních informací. Je èasto klíèovým faktorem pro pochopení celé kauzy. Napøíklad, jestliže se investigativní projekt týká prodeje bývalého vojenského objektu, reportér mùže rychle porozumìt jednotlivým aspektùm a detailùm pøi pouhé návštìvì tohoto objektu. Pøíbìh o romské vesnici by byl neúplný, pokud by reportér tuto komunitu nenavštívil a nepopsal by vesnici, životní podmínky a její obyvatele. Zpravodajství z místa dìní nabízí spoustu podrobností a bohatì strukturovaný materiál, což celé vyprávìní oživuje a èiní ho zajímavým. Popisy evokují místo dìní a umožòují ètenáøi, aby vidìl, slyšel, cítil a dokonce se dotýkal toho, co se stalo. Detaily a podrobnosti dodávají barvy, š ávu a svìžest nápaditému líèení a rovnìž zvyšují jeho dùvìryhodnost. Bìhem rozhovorù si všímejte okolí, výrazu tváøe, tónu hlasu, dokonce i mlèení. Pokud jste nìco sami vidìli, je tìžké vaše tvrzení vyvrátit èi danou událost ututlat. Napøíklad reportér Filadelfského tazatele vidìl ruské vojenské jednotky, které støílely na èeèenské civilní obyvatelstvo pøièemž oficiální ruská místa pozdìji tento incident popøela. Dopisovatel byl s to referovat o støelbì, protože ji vidìl na vlastní oèi.
Nìkdy potøebujeme prùvodce, který nám pomùže vidìt vìci správným zpùsobem. Napøíklad pro èlánek o novém viru by se mìl reportér podívat do mikroskopu a vìdec by mu mìl vysvìtlit, co tam vidí. Pro èlánek o údajných škodách na olejových malbách èi sochách budete možná potøebovat odborné vyjádøení umìleckého restaurátora. Když si zvykneme provádìt pozorování, pak se velice významným prvkem stává správná selekce dùležitých detailù. Napøíklad: popis obleèení, vlasù èi barvy oèí nám nemusí sdìlit nic podstatného o povaze èlovìka, ale pokud uvedeme, že vìdec má na sobì pracovní pláš potøísnìný chemikáliemi, tak to vhodnì doplòuje celý portrét. Reportér má napsat pùsobivý popis a nepoužívat pøi tom pøídavná jména èi souhrnná oznaèení. Jestliže místem je stará budova, fráze jako stará a zralá pro renovaci nemají takovou vypovídací schopnost jako konkrétní podrobnosti typu: budova je pokryta holubím trusem, okna jsou rozbitá, dveøe visí na jednom pantu. Reportéøi by nemìli do popisu pøidávat názory èi fráze typu: pøipomíná mi to podkroví u mé babièky. Vyhýbejte se i hodnotícím popisùm typu ošklivý nebo krásný. Na kolik smyslù mùže reportér svým psaním pùsobit? Hodno te, hodno te, hodno te! 7Projekty, pøedevším ty, jež mají ambiciózní zábìr, mohou pokraèovat do nekoneèna a reportérùm se mohou vymknout z ruky. Vždy je tu riziko, že se projekt stane pøíliš rozsáhlým, pøíliš rozptýleným, pøíliš vágním. Proto je dobré si zvyknout ho pravidelnì vyhodnocovat. Mìl by projekt pokraèovat nebo postoupit kupøedu? Už je èas jej zveøejnit? Mìl by se navždy opustit? Reportéøi, kteøí pracují na takových projektech, by si mìli pravidelnì pokládat otázku: Jaký by mohl být maximální výsledek? Jestliže ho nemùžeme dosáhnout, mùžeme z toho vytìžit alespoò minimální kauzu? Napø. reportér se zaène zabývat stížnostmi obèanù, že jejich úèty za telefonní služby jsou pøíliš nejasné bez rozpisu jednotlivých položek a neopodstatnìnì vysoké. Maximálním výsledkem by mohlo být zjištìní, že telekomunikaèní spoleènost nahodile úètuje vìtšinì zákazníkù nepøimìøenì vysoké sazby, zatímco pøátelùm, pøíbuzným a vybraným zákazníkùm poskytuje slevy. Minimálním výsledkem mùže být èlánek o tom, jak si mnozí zákazníci stìžovali, že jejich telefonní úèty jsou nejasné a nesrozumitelné. Pøíklady místního vyúètování telefonních služeb se mohou porovnat s podrobným vyúètováním dle položek, jež poskytují úspìšné telekomunikaèní spoleènosti, které pùsobí v okolních zemích. Zpravodajství z místa dìní nabízí spoustu podrobností a bohatì strukturovaný materiál, což celé vyprávìní oživuje. 11
8Ovìøujte a provìøujte. Deset krokù 12 Konfrontaèní rozhovor. Reportér pøi své práci èasto odhalí vìci, které nìkteøí lidé zrovna nevítají. Proto je musí pøesvìdèit, aby se k tìmto skuteènostem vyjádøili ještì pøed zveøejnìním èlánku. To znamená neustále telefonovat a pokoušet se dojednávat si schùzky, posílat doporuèené dopisy, pokud pøedchozí iniciativa nemìla žádnou odezvu, dokonce by se mìl ukázat v místì bydlištì lidí, s nimiž chce mluvit. Existuje øada dùvodù, proè získat názory tìch, o nichž píšeme. Je to slušný a férový postup. Pokud se má v novinách objevit nìjaká nelichotivá informace o nìkom, je jenom správné, že tato osoba dostane šanci, aby vysvìtlila celou záležitost ze svého pohledu. Nìkdy se mùžeme setkat s rozumným a neoèekávaným vysvìtlením. Nebo nám ten èlovìk mùže opravit informace, které prostì nebyly správné. Nìkdy nám mùže poskytnout více informací, které jsou dokonce lepší. Jindy dotyèný vaši informaci striktnì popøe, a i to je tøeba kvùli korektnosti uvést. Ke konfrontaènímu interview dochází tehdy, když se reportér vrací ke svému tématu a provìøuje svá odhalení. Je dùležité si zapamatovat, že toto pøezkoumání musí být komplexní a úplné a musí se týkat každého faktu, který bude publikován v nìjaké složité kauze. Tipy pro konfrontaèní rozhovor: Pøedtím, než zaènete, ujasnìte si, co potøebujete z tohoto rozhovoru získat. Vypracujte si pøedem seznam, a možná i úplný text nejobtížnìjších otázek a proberte je s pøítelem. Když si domlouváte rozhovor, musíte nìkdy odhalit cíl své návštìvy, ale není vždy nutné øíkat pøíliš mnoho. K pomocným frázím patøí: Dìlám výzkum na toto téma. Píšu reportáž, ale nebyla by úplná bez vašeho názoru na daný problém. Opravdu si myslím, že to vyžaduje osobní rozhovor s vámi. Nic nepøedpokládejte. Využijte rozhovoru jako pøíležitosti pro získání materiálù z druhé ruky. Vìtšina lidí je velice spokojená, když vás mùže ujistit, že informace o nich je správná. Nepodceòujte základní otázky typu: Jaká je Vaše funkce? Jak dlouho dìláte tuto práci? Jaký je Váš akademický titul? Na jaké vysoké škole jste jej získal? Pokládejte otázku stále znovu a znovu, pokud chcete získat odpovìï nebo vra te vašeho partnera k otázce, kterou jste položili. Potøebujete, aby se vám vyèerpávajícím zpùsobem vyjádøil jak k vašim hlavním poznatkùm, tak ke konkrétním podrobnostem. Provìøte si konkrétní informace, i kdybyste mìl rozhovor uvést slovy: Potøebuji znát váš oficiální názor na tyto záležitosti. Nìkdy i úplnì jednoduchá otázka typu Co se stalo? vám umožní získat cenné hledisko. Nehodno te odpovìï jako dobrou èi špatnou, jen jí zaznamenejte nebo požádejte o rozvedení. Èím více toho lidé øeknou, tím lépe. Ujistìte se, že rozumíte podstatì odpovìdi i jednotlivým slovùm nezapomeòte, že se nesnažíte svést lidi k chybným vyjádøením, vaším cílem je zapracovat do èlánku jejich názory!
Na závìr rozhovoru je dobré si pøipravit pùdu pro eventuální pokraèování: Budu možná potøebovat ovìøit si fakta nebo jména èi rozšíøit nìkteré body. Pokud budu mít nìjaké pochybnosti o materiálu èi budu potøebovat vysvìtlení nìkterých vìcí, rád bych Vám zavolal. Vracejte se znovu a znovu, je-li to zapotøebí. Jak zvládnout velký námìt: uspoøádejte si materiál. 9Velká témata se dají zpracovat napínavì a takovým zpùsobem, který také pomùže autorovi uspoøádat si shromáždìný materiál. Zpùsob zpracování rovnìž zvyšuje ètivost a prezentaci. Užiteèné tipy Výbornou pomùckou pro uspoøádání materiálu je analýza jednotlivých konkrétních pøípadù. V projektu o policejní zvùli je napø. 12 pøípadù porušení pøedpisù popsáno ve 12 samostatných pøíbìzích. Ty se pak mohou shrnout do jedné velké reportáže s jednoduchou strukturou: úvodním struèným pojednáním, za nímž následují jednotlivé zdokumentované pøípady. Zvažte možnost pøípadného pokraèování, pøedevším pokud publikaèní tlaky neumožòují reportérovi, aby si materiály uschoval a mohl je pøedložit v jednom velkém èlánku. V tomto pøípadì se èlánky zveøejòují postupnì tak, jak jsou dokonèeny, v prùbìhu nìkolika týdnù èi mìsícù. Stejné logo, které doprovází každý èlánek, upozorní ètenáøe na spoleèné téma. Zvažte možnost využití postranních sloupkù, tabulek, map a dalších grafických prostøedkù jako je chronologie dùležitých dat celého pøípadu nebo seznam hlavních postav. Nabídnìte ètenáøi dokumenty k pøíslušné události. Originální dopisy, fotografie, pøepisy èi jiné dokumenty mohou být vzrušujícími vizuálními pomùckami a rovnìž posilují dùvìryhodnost. Zvažte možnost postranního sloupku èi rámeèku o tom, jak tato reportáž vznikala, s uvedením fotografií reportérù a fotografù a jejich pøedchozí èinnosti. Pokládejte otázku znovu a znovu, pokud chcete získat odpovìï. 13
10Investigativní v každodenní novináøské práci: najdìte si pro nìj èas. Deset krokù Reportéøi si èasto stìžují, že jim jejich zamìstnavatelé neposkytují dost èasu, aby se mohli vìnovat ambiciózním investigativním projektùm. Na to existuje v podstatì pouze jedna jediná odpovìï: tak si ten èas najdìte. Nìkdy investigativní vyžaduje pár telefonních hovorù navíc, místo aby se èlovìk spokojil se dvìma èi tøemi. Splòte nejdøíve své nutné pracovní povinnosti a ušetøený èas pak vìnujte vlastnímu projektu. Èasto se ty nejlepší èlánky zrodí z bìžné denní práce reportéra, když mluví s lidmi, sleduje zprávy, objeví nìjakou neobvyklou nebo podivnou událost a pak zjiš uje, jestli se nìco stejného èi podobného nestalo opakovanì. Napøíklad: pokud nìjaká restaurace s rychlým obèerstvením nabízí závadné potraviny, je to dobré téma. Jestliže pìt restaurací ze stejného øetìzce nabízí zkažené jídlo, je to ještì dùležitìjší téma. A pokud 25 restaurací nabízí kontaminované jídlo, máme už z toho systémový problém. To jsou typy kauz, které vyšly pøímo od reportérù, nejde o témata, která jsou pøidìlována seshora, kdy se sejde redakèní rada a uvažuje o velkých tématech. Jde o to, aby se reportér, který se specializuje na urèitou problematiku, stal odborníkem ve svém oboru a bìhem práce na pøípadu nemìl tudíž strach ptát se svých zdrojù, v èem vidí oni ten nejvìtší problém nebo co pokládají za nejdùležitìjší. Investigativní vyžaduje urèitou zmìnu v postojícr, a proto si musíme vždy pøipomínat následující pravidla: je tøeba myslet velkoryse, zaøazovat velké naplánované reportáže vedle bìžného, nikdy nepøedpokládat, že dokumenty jsou nedostupné, pìstovat styky se zdroji a odborníky, kteøí nám mohou pomoci, mluvit s mnoha lidmi s odlišnými názory. Pokud budeme tato pravidla dodržovat, budeme dìlat ten typ práce, kvùli níž jsme se na novinaøinu dali. 14
Poznámky: Èasto se nejlepší námìty objeví pøi každodenní, bìžné práci 15
Bibliografie: Houston, Brant, Computer Assisted Reporting: A Practical Guide, druhé vydání, 1999, St. Martin s Press, New York Middleton, Kent, a Chamberlin, Bill F., The Law of Public Communication, tøetí vydání, 1994, Longman Publishing Group Weinberg, Steve, The Reporter s Handbook: An Investigator s Guide to Documents and Technique, tøetí vydání, 1996, St. Martin s Press, New York Užiteèné webové stránky: International Journalists Network (Mezinárodní sí novináøù): www.ijnet.org Investigative Reporters and Editors (Investigativní reportéøi a redaktoøi): www. ire.org Reporters Committee for Freedom of the Press (Komise reportérù pro svobodu tisku): www.rcfp.org International Consortium of Investigative Journalists (Mezinárodní konsorcium investigativních novináøù): www. icij.org Podìkování Tato pøíruèka vznikla bìhem devítimìsíèního mezinárodního programu Knight International Press Fellowship v roce 1998, kdy jsem pøednášela v Centrech nezávislé žurnalistiky v Maïarsku, Rumunsku, Èeské republice a na Slovensku. Chtìla bych vyjádøit svou vdìènost pøedstavitelùm Knightovy nadace za iniciování programu mezinárodní spolupráce, Susan Talalayové, Vjollce Miciové, Adrianu Bellingerovi a ostatním èlenùm Mezinárodního centra pro novináøe, kteøí jej uskuteènili, a Jimu Greenfieldovi, zakladateli Nadace nezávislé žurnalistiky. Rovnìž Sandor Orban a Ilona Moriczová v Maïarsku, Katarina Vajdová na Slovensku a Florin Pascinu a Ioana Avadaniová v Rumunsku mi byli pøívìtivými a užiteènými prùvodci, když jsem pracovala pro jejich centra. Deset krokù Whayne Dillehay, místopøedseda Mezinárodního centra pro novináøe, inicioval vznik této pøíruèky a povzbuzoval mì bìhem mé práce. Rovnìž jsem zavázána Jonathanu Neumannovi za jeho nezištné pøipomínky a rady. Užiteèné pro mì rovnìž byly rozhovory s Rickem Tulskym a Steve Stecklowem. Dìkuji Ljubici Turèanové v Bratislavì a Davidu Oláhovi v Budapešti, mým neohroženým pøekladatelùm, kteøí se stali mými pøáteli. A pøedevším dìkuji svým studentùm, kteøí mi dokázali, že investigativní má svìtlou budoucnost. 16