VÁCLAV IGNÁC STRATÍLEK TRADICE VÝROBY POŽÁRNÍ TECHNIKY VE VYSOKÉM MÝTĚ T ovárnu zaloţil Václav Ignác Stratílek, syn vysokomýtského měšťana Petra Stratílka, mistra kočárnického a sedlářského, v roce 1899 a od této doby se datuje technická spolupráce s hasičstvem. Zakladatel se narodil ve Vysokém Mýtě 31.7.1873. Řemeslu se vyučil v továrně na příbory v Moravské Třebové. Poté, jak bylo tenkrát zvykem, šel do světa. Vystřídal různé zaměstnavatele v Rakousku a Německu. Šest let strávil ve světě, kde získával cenná osvědčení o praxi. První dílnu Stratílek zřídil téměř ve středu města ve Vrchlického ulici. Nejprve pracoval sám, později přijal 12 dělníků od černého řemesla a s nimi se pustil do výroby ručních pump a stříkaček. Výrobní program byl pro tehdejší potřeby hasičstva úplný. Největšího rozšíření se dočkala jedna z nejmenších ručních stříkaček berlová stříkačka. Z pojízdných ručních stříkaček byly známé dvoukolové buď s jedním pra-covním válcem, nebo větší tak zvané nádražní, dále pak dvoukolové ruční stří-kačky sundávací, dále čtyřkolové ruční stříkačky pro všechny druhy terénu. Byly to zejména tvz. horské stříkačky, stavěné na dřevěné desce, čtyřkolové stříkačky bez pér nebo na pérách, z nichţ poslední a nejmodernější byla tvz. normálka. V roce 1907 byla Stratílkova továrna přizvána k zřízení Ústřední prodejny hasičské spol. s r.o., a tak v této době vycházejí ze závodu stroje s označením Ústřední has. prodejna. Později se však ukázalo, ţe činnost této prodejny směřovala k pohlcení cizím kapitálem a Stratílkův závod z této společnosti vystupuje a přechází do přímého obchodu. Berlová stříkačka O výrobky je zájem v širokém okolí, výrobní prostory nestačí a rozšíření dílny v městské zástavbě nepřipadá v úvahu. V roce 1910 stěhuje tedy výrobu do nových prostor v Riegrově ulici dále od středu města a zahajuje tovární výrobu. Zřizuje také slévárnu barevných kovů a hliníku. Sám majitel je v oboru také vyučen a dokonce vlastní osvědčení litce zvonů. Stratílkova továrna se záhy stává známým podnikem v celém Rakousko Uhersku.
Následuje výroba parních stříkaček, ta se ale dlouho neudrţí, pro zdlouhavou přípravu k zásahu. První světová válka zastavuje výrobu ve většině továren, nejinak je tomu u Stratílků. Zaměstnanci odcházejí na frontu a kola závodu se zastavila. Vysoké Mýto se stalo rušným vojenským táborem. Při rekvizici materiálu byly zabrány všechny bronzové a mosazné součásti stříkaček, bez ohledu na to, ţe šlo o součástky určené pro poţární bezpečnost. Po válce se jen stěţí daří obnovit výrobu, zakázek je málo, obchodní kontakty jsou přerušeny. Vyrábějí se i jiné výrob- Čtyřkolová ruční stříkačka horský typ bez pér. ky například tělocvičné nářadí, dodávané všem tělocvičným jednotám. Nejúspěšnějším obdobím se stává pro vysokomýtskou továrnu konec dvacátých let a léta třicátá. Konstruktéři připravili do výroby centrifugální čerpadlo a také dvouválcový motor, v zápětí čtyřválec a šestiválec. To byl základ pro celou řadu stříkaček dvoukolových, čtyřkolových a automobilních. Stříkačky se dobře prodávají po celé republice i v zahraničí. Dodnes to dokumentují zachované snímky s označením hasičského sboru, pro které byly určeny. Čtyřkolová ruční stříkačka tvz. normálka. V polovině třicátých let předává zakladatel podnik svým dvěma synům. Vlastimilovi, ten se stává novým šéfem firmy a Václavovi, který si bere na starost obchodní činnost a kvalitu výrobků. Podnikatelé také cestují do zahraničí a získané zkušenosti ihned uplatňují ve výrobě. Firma zakládá filiálku na Slovensku v Ţilině a na Podkarpatské Rusi v Uţhorodě. Zúčastňuje se Čtyřkolová motorová stříkačka z roku 1927.
hospodářských výstav a obesílá praţské vzorkové veletrhy. Výrob-ky dostávají zlaté a stříbrné me-daile na výstavách v Evropě. Vzpomeňme výstavy v Polsku, Petrohradě a dalších městech. Je vybudována vlastní modelárna a motorová brzda. Základem úspěchů firmy Stratílek byla především poctivá práce jak majitelů, tak celého pracovního kolektivu. Dále k tomu přispělo pouţívání výhradně kvalitního materiálu a kompletní výrobní sortiment pro hasičské sbory. Bylo moţno objednat přilby, opasky aţ po moderní automobilové stříkačky vybavené vlastními motory a čerpadly, které měly uděleny mnoho vlastních patentových osvědčení. Samozřejmostí bylo vţdy seriozní jednání se zákaz-níky, poskytování rychlého ser-visu a vybavení dle přání zákaz-níků. Práce byla Dopravní automobil s dvoukolovou motorovou stříkačkou. Dvoukolová motorová stříkačka. sjednávána vţdy na konkrétní zakázku. Válečné události mění výrobní program Stratílkovy továrny. Vyrábějí se součásti na německá letadla, trupy letadel Storch a závěsné letecké transportéry SOBAS. V té době také umírá zakladatel firmy Václav Ignác Stratílek. Majitelé továrny se snaţí zaměstnat co nejvíce lidí, aby je uchránili od totálního nasazení. Zaměstnanci si zaloţili vlastní soubor písní a tanců sloţený ze zaměstnanců továrny a jejich rodinných příslušníků. Nastudovali pásmo Od svítání do soumraku, jehoţ provedení bylo na tehdejší dobu velmi odváţné. Počátkem roku 1948 má podnik 237 zaměstnanců a rozkládá se na ploše 3.900 m 2. Rozbíhá se výroba všech typů stříkaček a také motorové sekačky s motorem Kropicí a stříkací vůz na podvozku Škoda-Diesel.
Stratílek, která se osvědčila zvláš-tě v podhorských oblastech. Vše nasvědčovalo tomu, ţe rozvoj firmy bude rychle pokračovat. Byla uzavřena objednávka na hasičskou techniku s Anglií. Rýsovalo se rozšíření výrobního programu o zemědělské stroje. Motorová sekačka je oceněna na veletrhu v Praze. Je připraven nový program rozvoje podniku, včetně péče o zaměstnance. Únor 1948 mění zásadně výrobní a vlastnické vztahy v továrně. Václav a Vlastimil musí z podniku, který léta společně budovali odejít. Vác-lav je v zápětí státní bezpeč-ností obviněn z přípravy opuš-tění republiky a odsouzen na dlouhých 15 let do vězení. Vlastimil nemůţe najít za-městnání, aţ po čase Dvoukolové motorové stříkačky připravené k expedici. se mu podaří sehnat místo sklad-níka v nově budovaném stát-ním podniku Mototechna, ale i to jen dočasně. Mnoho zaměstnanců Stratílkovy továrny se nyní od majitelů odvrací, někteří se je snaţí všemoţně pošpinit. Je to kruté poznání pro podnikatele, kteří svou prací pomohli mnoha lidem v tísni. Je zapomenuta jejich odbojová činnost. Přenosná motorová stříkačka. Stratílkova továrna je na krátko začleněna pod Sigmu Lutín a později se stává samostatným závodem s názvem Továrna hasicích zařízení - THZ. Jsou k ní přičleněny další závody v Berouně, Frýd-lantu, Brně, Hořicích a Slatiňanech. Vedením je pověřen Jan Hromádko, Cisternová automobilová stříkačka.
první dělnický ředitel, bý-valý Stratílkův zaměst-nanec. Automobilová stříkačka AS-16 na podvozku Praga RN Do výrobního programu uţ státního podniku patří mimo jiné sanitní a nářaďové vozy, navijáky pro startování bezmotorových letadel, ţebříky, kropicí i fekální automobily. V roce 1961 vzniká v THZ samostatná skupina, která provádí kompletní dodávky stabilních hasicích zařízení. Např. pro Slovnaft Bratislava, Kaučuk Kralupy, elektrárny a mnoho dalších objektů. Ve výrobním progra-mu je poţární cisterna na podvozku Tatra, automobilová stříkačka na podvozku Škoda 706, Liaz a Avia. Vyrábějí se i komunální vozidla. V roce 1962 se THZ slučuje s druhým vysokomýtským závodem n.p. Karosa, který v té době je výhradním výrobcem autobusů. Výrobní program THZ zůstává zachován. V roce 1985 se výroba hasicí techniky postupně přesouvá z Vysokého Mýta do bývalých automobilových opraven v Poličce. Po roce 1989 zde vzniká Továrna hasicí techniky s.r.o. zkráceně THT, která zprivatizovala bývalý pobočný závod KAROSY a převzala tím veškeré závazky a povinnosti výrobce has. techniky. Tím končí tradice výroby poţární techniky ve Vysoké Mýtě. Výrobky firmy Stratílek jsou stále ve vlastnicví mnohých dobrovolných sborů, kde jsou udrţovány v provozuschopném stavu. Oslavy 100. výročí zaloţení Stratílkovi továrny proběhly 26. - 27. června 1999 na vysokomýtském autodromu, kde se sjelo více jak čtyřicet sborů s výrobky firmy Stratílek.