Právnická fakulta Masarykovy univerzity. Katedra pracovního práva a sociálního zabezpečení. Bakalářská práce. Mateřská a rodičovská dovolená

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra pracovního práva a sociálního zabezpečení Bakalářská práce Mateřská a rodičovská dovolená Pavla Široká 2009 Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Mateřská a rodičovská dovolená zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny.... 1

Poděkování Děkuji touto cestou vedoucí bakalářské práce JUDr. Daně Hrabcové, Ph. D. za odborné a metodické vedení při zpracování daného tématu a Bc. Vítězslavu Čechovi za jeho věcné rady a připomínky. Pavla Široká 2

Obsah: 1. Úvod str. 5 2. Vymezení základních pojmů str. 6 3. Vývoj sociálního zabezpečení v ČR str. 10 3.1 Sociální zabezpečení po roce 1918 str. 10 3.2 Sociální zabezpečení po roce 1989 str. 11 3.3 Změny sociálního zabezpečení v letech 2006-2009 str. 12 4. Mateřská dovolená str. 14 4.1 Mateřská dovolená z hlediska pracovního práva str. 14 4.1.1 Zákonná ustanovení týkající se ochrany těhotenství a mateřství str. 15 4.2 Nemocenské pojištění str. 19 4.3 Peněžitá pomoc v mateřství str. 20 4.3.1 Podmínky nároku na PPM str. 20 4.3.2 Podpůrčí doba u PPM str. 22 4.3.3 Přerušení výplaty PPM str. 23 4.3.4 Výše peněžité pomoci v mateřství str. 24 4.4 Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství str. 25 4.4.1 Podmínky nároku na VPTM str. 26 4.4.2 Podpůrčí doba u VPTM str. 26 4.4.3 Výše vyrovnávacího příspěvku v těhotenství a mateřství str. 27 4.5 Porodné str. 27 4.5.1 Podmínky nároku na porodné str. 27 4.5.2 Výše porodného str. 28 5. Rodičovská dovolená str. 29 5.1 Rodičovská dovolená z hlediska pracovního práva str. 29 5.1.1 Zákonná ustanovení týkající se péče o dítě str. 30 5.2 Státní sociální podpora str. 34 5.3 Rodičovský příspěvek str. 35 5.3.1 Podmínky nároku na rodičovský příspěvek str. 36 5.3.2 Výše rodičovského příspěvku str. 40 5.4 Přídavek na dítě str. 41 5.4.1 Podmínky nároku na přídavek na dítě str. 42 5.4.2 Výše přídavku na dítě str. 42 6. Závěr str. 43 3

7. Resumé str. 45 8. Seznam použité literatury str. 47 4

1. Úvod Každá lidská společnost, která chce zajistit svůj ekonomický růst, se musí v první řadě postarat o to, aby byl patřičně zajištěn zdravý růst a vývoj populace, jelikož teprve s rozvojem a správným složením populace lze docílit i rozkvětu hospodářského. Je potřeba zajistit, aby složení obyvatelstva bylo vyvážené, to znamená, aby nepřevažovala generace v produktivním a zejména pak v postproduktivním věku výrazně nad mladou rodící se generací. K tomu, aby byli zejména mladí lidé motivováni založit rodinu, musí stát poskytnout alespoň základní garance, jelikož představa ztráty zaměstnání, finanční tísně a nemožnosti se řádně postarat o rodinu rozhodně nepovede k růstu populace. V posledních letech sice v České republice vzrostla porodnost, ale to bylo způsobeno hlavně tím, že si začaly pořizovat rodiny silné populační ročníky ze 70. let dvacátého století a výrazně se na porodnosti podílejí i přistěhovalci. Pokud však nebude stát do dalších let dostatečně motivovat a poskytovat garance rodinám s dětmi, bude tato vlna zvýšené porodnosti opět postupně klesat. Jelikož se v poslední době výrazně změnila a stále mění většina zákonů (mám na mysli hlavně zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění a zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře), které řeší otázku mateřství a rodičovství v českém právním řádu zejména z hlediska pracovního práva a sociálního zabezpečení, mnozí lidé ani nevědí, jaké záruky jim stát přesně poskytuje a na jaké dávky a v jaké výši mají nárok. Velmi dobře si pamatuji, jak jsem v době těhotenství vyhledávala informace o tom, jak dlouho mohu čerpat mateřskou a rodičovskou dovolenou, co kde musím nahlásit (zaměstnavateli, úřadu státní sociální podpory), abych řádně splnila svoje povinnosti, kde lze získat potřebná potvrzení a tiskopisy. Tato vlastní zkušenost mne motivovala k tomu, abych danou problematiku zpracovala v rámci této bakalářské práce. Za cíl jsem si dala vytvořit ucelený přehled základních informací o mateřské a rodičovské dovolené tak, jak je vymezuje současná právní úprava z pohledu pracovního práva a sociálního zabezpečení, a tím zároveň vytvořit jakýsi nástin toho, jak se stát snaží motivovat a pomáhat při rozvoji mladé generace. Pozornost věnuji těm nejčastěji a nejběžněji se vyskytujícím situacím, jelikož jsem si vědoma, že zpracovat kompletní přehled všech situací, které mohou v souvislosti s mateřstvím a rodičovstvím nastat, by bylo příliš odvážné. 5

2. Vymezení základních pojmů V průběhu dalšího výkladu se budou vyskytovat některé základní pojmy, se kterými pracuje český právní řád. Proto mi připadá vhodné, nejdříve vysvětlit význam alespoň základních výrazů, se kterými se setkáváme nejčastěji a které se používají i v jiných případech než jen v souvislosti s mateřstvím a rodičovstvím. Vymezení pojmů není ve všech bodech definitivní, ale pro základní přehled a objasnění by mělo být dostačující. Rozhodné období (ustanovení 18 odst. 3 zákona č. 187/2006 Sb.) Rozhodným obdobím je období 12 kalendářních měsíců před kalendářním měsícem, ve kterém vznikla sociální událost. Vyměřovací základ (ustanovení 18 odst. 2 zákona č. 187/2006 Sb.) Vyměřovacím základem zaměstnance je úhrn vyměřovacích základů pro pojistné na pojištění (příjmy zaúčtované zaměstnanci jeho zaměstnavateli) za jednotlivé kalendářní měsíce v rozhodném období. Do úhrnu vyměřovacích základů pro pojistné na pojištění se zahrnují i ty vyměřovací základy, z nichž nebylo odvedeno pojistné z důvodu překročení maximálního vyměřovacího základu. Vyměřovacím základem osoby samostatně výdělečně činné je úhrn měsíčních základů v rozhodném období, z nichž tato osoba zaplatila pojistné na pojištění. Do úhrnu měsíčních vyměřovacích základů se zahrnují jen ty měsíční vyměřovací základy, z nichž bylo odvedeno pojistné. Denní vyměřovací základ (ustanovení 18 odst. 1 zákona č. 187/2006 Sb.) Denní vyměřovací základ se stanoví tak, že se vyměřovací základ zjištěný z rozhodného období vydělí počtem kalendářních dnů připadajících na rozhodné období. Jsou-li v rozhodném období vyloučené dny, snižuje se o ně počet kalendářních dnů připadajících na rozhodné období. Vyloučené dny (ustanovení 18 odst. 8 zákona č. 187/2006 Sb.) Vyloučenými dny jsou: a) kalendářní dny omluvené nepřítomnosti zaměstnance v práci nebo ve službě, za které zaměstnanci nenáleží náhrada příjmu nebo za které mu nebyl poskytnut služební příjem nebo plat = Výjimku tvoří kalendářní dny pracovního volna bez náhrady příjmu nebo služebního volna, za které nebyl poskytnut služební příjem nebo plat, poskytnuté zaměstnanci jeho zaměstnavatelem v případech, kdy zaměstnanec nemá na pracovní (služební) volno nárok, kalendářní dny dočasné pracovní neschopnosti, za které zaměstnanci nevznikl nárok na nemocenské a kalendářní dny dočasné pracovní neschopnosti po ukončení podpůrčí doby b) kalendářní dny dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény, v nichž náleží zaměstnanci náhrada mzdy za dobu prvních 14 kalendářních dní dočasné pracovní neschopnosti (karantény) 6

nebo snížený plat (snížená měsíční odměna) za dobu prvních 14 kalendářních dní dočasné pracovní neschopnosti (karantény) c) kalendářní dny, za které bylo zaměstnanci poskytováno nemocenské, peněžitá pomoc v mateřství nebo ošetřovné d) kalendářní dny připadající na kalendářní měsíce, za které osoba samostatně výdělečně činná podle zvláštního právního předpisu neplatí pojistné na pojištění e) kalendářní dny připadající na kalendářní měsíce, v nichž osoba samostatně výdělečně činná nebyla účastna pojištění, a kalendářní dny před zahájením samostatné výdělečné činnosti, pokud se nejedná o kalendářní dny spadající do kalendářního měsíce, v němž byla zahájena samostatná výdělečná činnost a v němž byla osoba samostatně výdělečně činná účastna pojištění. Podpůrčí doba (ustanovení 3 písmeno k) zákona č. 187/2006 Sb.) Doba, po kterou má být určitá peněžitá dávka vyplácena. Ochranná lhůta (ustanovení 15 zákona č. 187/2006 Sb.) Doba, po kterou může ještě vzniknout nárok na peněžitou dávku, i když již došlo k zániku nemocenského pojištění. - Ochranná lhůta činí 7 kalendářních dnů ode dne zániku pojištění. Pokud však pojištění trvalo kratší dobu, činí ochranná lhůta jen tolik kalendářních dnů, kolik dnů pojištění trvalo. - U žen, jejichž pojištění zaniklo v době těhotenství, činí ochranná lhůta 180 kalendářních dnů ode dne zániku pojištění. I zde platí, že pokud pojištění trvalo kratší dobu, činí ochranná lhůta jen tolik kalendářních dnů, kolik dnů pojištění trvalo. Vznikne-li těhotné ženě v ochranné lhůtě znovu pojištění, ochranná lhůta po dobu tohoto nového pojištění neběží a nevyčerpaná ochranná lhůta z dřívějšího pojištění se připočítává k ochranné lhůtě získané na základě tohoto nového pojištění, a to nejvýše do celkové výměry 180 kalendářních dnů. Ochranná lhůta zaniká: a) vznikem nového pojištění = Vznikem pojištění osob samostatně výdělečně činných ochranná lhůta ze zaměstnání nezaniká, pokud nárok na nemocenské a peněžitou pomoc v mateřství nevznikne z pojištění osob samostatně výdělečně činných a ochranná lhůta již neprošla dříve. b) posledním dnem přede dnem, od něhož náleží výplata starobního, plného invalidního nebo částečného invalidního důchodu = To však neplatí v případě vzniku nároku na výplatu částečného invalidního důchodu, jde-li o nárok na peněžitou pomoc v mateřství. c) posledním dnem přede dnem nastoupení výkonu trestu odnětí svobody d) posledním dnem přede dnem útěku odsouzeného z místa výkonu trestu odnětí svobody. 7

Nezaopatřené dítě (ustanovení 11 zákona č. 117/1995 Sb.) Za nezaopatřené dítě se považuje dítě do skončení povinné školní docházky, a poté, nejdéle však do 26. roku věku, jestliže: a) se soustavně připravuje na budoucí povolání b) se nemůže soustavně připravovat na budoucí povolání nebo vykonávat výdělečnou činnost pro nemoc nebo úraz c) z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopno vykonávat soustavnou výdělečnou činnost. Po skončení povinné školní docházky se do 18. roku věku považuje za nezaopatřené dítě také dítě, které je vedeno v evidenci úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání a nemá nárok na podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci. Za nezaopatřené dítě však nelze považovat dítě, které je poživatelem plného invalidního důchodu z důchodového pojištění. Soustavná příprava na budoucí povolání (ustanovení 12 zákona č. 117/1995 Sb.) Za soustavnou přípravu dítěte na budoucí povolání se považuje: a) studium na středních a vysokých školách v České republice, s výjimkou 1. studia za trvání služebního poměru 2. dálkového, distančního, večerního nebo kombinovaného studia, je-li dítě v době takového studia výdělečně činné nebo má-li v době takového studia nárok na podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci b) teoretická a praktická příprava pro zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost pro osoby se zdravotním postižením c) studium na středních nebo vysokých školách v cizině, pokud podle rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy je postaveno na roveň studia na středních nebo vysokých školách v České republice. Životní minimum (ustanovení 1 3 zákona č. 110/2006 Sb.) Zákon stanoví životní minimum jako minimální hranici peněžních příjmů fyzických osob k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb. - Částka životního minima jednotlivce činí měsíčně 3 126 Kč. Za jednotlivce se považuje osoba, která není společně posuzována s jinými osobami. - Pokud je osoba posuzována společně s jinými osobami, jsou částky životního minima odstupňovány podle pořadí osob. Pořadí posuzovaných osob se stanoví tak, že se nejdříve posuzují osoby, které nejsou nezaopatřenými dětmi, a poté osoby, které jsou nezaopatřenými dětmi. V rámci každé z těchto skupin posuzovaných osob se pořadí stanoví podle věku od nejstarší po nejmladší osobu. Věkem osoby rozhodným pro stanovení částek životního minima je věk, kterého osoba 8

dosáhne v kalendářním měsíci, za který je životní minimum zjišťováno. - Částka životního minima osoby, která je posuzována jako první v pořadí, činí měsíčně 2 880 Kč. - Částka životního minima osoby, která je posuzována jako druhá nebo další v pořadí, činí měsíčně: a) 2 600 Kč u osoby od 15 let věku, která není nezaopatřeným dítětem b) 2 250 Kč u nezaopatřeného dítěte od 15 do 26 let věku c) 1 960 Kč u nezaopatřeného dítěte od 6 do 15 let věku d) 1 600 Kč u nezaopatřeného dítěte do 6 let věku. = Životní minimum osob, které se posuzují společně, se stanoví jako úhrn částek životního minima všech těchto osob. Rozhodný příjem (ustanovení 4 zákona č. 117/1995 Sb.) Rozhodným příjmem pro přiznání některých dávek státní sociální podpory je měsíční průměr příjmů rodiny připadajících na rozhodné období. Měsíční průměr příjmů rodiny se stanoví jako součet jednotlivých měsíčních průměrů příjmů oprávněné osoby a osob s ní společně posuzovaných. Příjem se vždy bere čistý, to znamená po odpočtu pojistného a daní. Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře v ustanovení 5 přesně vymezuje, co se považuje za příjem pro výpočet rozhodného příjmu. 9

3. Vývoj sociálního zabezpečení v ČR Kořeny sociálního zabezpečení je třeba hledat v dávné minulosti. Již v prvobytně pospolné společnosti bylo přirozené, že se chránily ženy, děti ale i staří lidé, zatímco muži zastávali roli lovce a ochránce. Ve starověku byla důležitým impulsem k tomu, aby se stát začal zajímat o sociální zajištění, doba, kdy v důsledku nárůstu chudoby začalo docházet k ohrožení ekonomické stability země. V otrokářské společnosti se snažili páni poskytnout alespoň základní pomoc svým otrokům, protože tím vlastně chránili svůj majetek. Církev začala rozvíjet svoji charitativní činnost, protože ve společnosti panoval názor, že právě církev by se měla postarat o chudinu. V období středověku byly vytvářeny první svépomocné podpůrné spolky na stavovské a profesní bázi, jejichž úkolem bylo pomáhat práci neschopným a starým členům a v případě jejich úmrtí podporovat pozůstalé. Tyto spolky vznikaly nejdříve mezi horníky, postupně se však rozšířily i pro některé řemeslnické cechy. Od sedmnáctého století dochází k dalšímu rozvoji v oblasti sociální. S postupným rozvojem průmyslové výroby vznikala podpůrná tovaryšstva, která měla za úkol poskytovat podporu v případě, že byl živitel rodiny nemocen. A svoji úlohu si začal uvědomovat koneckonců i stát a začal organizovat sociální zabezpečení, nejdříve jako vyloženě profesní a posléze jako všeobecné 1. 3.1 Sociální zabezpečení po roce 1918 Počátky sociálního zabezpečení na našem území sahají do Rakousko - Uherské monarchie. Po skončení I. světové války byly totiž v roce 1918 převzaty Československou republikou normy plně platné v období Rakousko - Uherska 2. Již poměrně brzy po vzniku republiky však bylo potřeba přijmout některé nové zákony, z nichž nejvýznamnější v oblasti sociálního zabezpečení byl zákon č. 221/1924 Sb., o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří. Podle tohoto zákona byli pojištěni všichni zaměstnanci, pokud nebyli z pojištění výslovně vyloučeni. Z nemocenského pojištění se poskytovala pomoc v nemoci, pomoc v mateřství a pohřebné. V roce 1925 byl přijat zákon č. 221/1925 Sb., o nemocenském pojištění veřejných zaměstnanců, který se zabýval nemocenským pojištěním pro vybrané skupiny zaměstnanců ve státních službách. V období II. světové války se vývoj v oblasti sociálního zabezpečení zastavil. K dalšímu rozvoji v sociální oblasti došlo až po okupaci. Nejdříve byl přijat zákon č. 99/1948 Sb., o národním pojištění, kterým bylo provedeno vlastní sjednocení všeobecného sociálního zabezpečení (tedy 1 Černá, J., Trinnerová, D., Vacík, A. Právo sociálního zabezpečení. 2. rozšířené vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2007, s. 20. 2 Černá, J., Trinnerová, D., Vacík, A. Právo sociálního zabezpečení. 2. rozšířené vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2007, s. 21. 10

nemocenského, důchodového a úrazového pojištění) 3. K další velké změně v oblasti sociálního zabezpečení došlo v roce 1956, kdy byl přijat zákon č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců a zákon č. 55/1956 Sb., o sociálním zabezpečení. Na základě těchto nových právních úprav došlo k rozšíření počtu zabezpečených osob, změnil se počet a výše dávek, což pochopitelně vedlo k výraznému růstu nákladů na sociální zabezpečení. 3.2 Sociální zabezpečení po roce 1989 Změna společenských poměrů koncem roku 1989 a přechod na tržní hospodářství byly dostatečným důvodem pro další reformu v systému pracovního práva a sociálního zabezpečení a je možno říci, že změny probíhají až doposud. V roce 1990 vznikla Česká správa sociálního zabezpečení, jako nová instituce spravující oblast nemocenského a důchodového pojištění. Rovněž bylo v této době do právní úpravy nově zařazeno důchodové a nemocenské pojištění osob samostatně výdělečně činných, což souviselo s výrazným rozvojem soukromého sektoru v ekonomice. Vznik samostatné České republiky je svázán s další etapou reforem v oblasti sociálního zabezpečení. Nejdříve to byl zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, účinný od 1.1.1993, který přinesl oddělení plateb pojistného na sociální zabezpečení od daňového systému. Bylo zavedeno pojistné na nemocenské pojištění, lázeňská péče přestala být součástí nemocenského pojištění a byla převedena do působnosti zdravotních pojišťoven. Dávky nebyly poskytovány za pracovní dny, ale za kalendářní dny a jejich výpočet nevycházel z čistého příjmu, ale z hrubého příjmu. V roce 1994 se stalo nemocenské pojištění osob samostatně výdělečně činných dobrovolným. Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře zavedl nový systém státní sociální podpory a zároveň převedl porodné, přídavky na děti a pohřebné z nemocenského pojištění do tohoto nového systému 4. I v následujících letech docházelo ke změnám zákonů, např. bylo prodlouženo rozhodné období pro výpočet dávek z nemocenského pojištění na 12 kalendářních měsíců, při nároku na rodičovský příspěvek si může rodič přivydělávat, aby zlepšil finanční zabezpečení rodiny, byla zakotvena zásada rovného zacházení pro muže a ženy a zásada zákazu diskriminace a mnohé další změny. 3 Černá, J., Trinnerová, D., Vacík, A. Právo sociálního zabezpečení. 2. rozšířené vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2007, s. 21. 4 Tröster, P. a kol. Právo sociálního zabezpečení. Praha: C.H.Beck, 2000, s. 23-24. 11

3.3 Změny sociálního zabezpečení v letech 2006-2009 Důležité změny zákonů proběhly i v letech 2006-2009. Zde je nutné se zmínit o třech velmi zásadních zákonech. Nejdříve je to zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, který nabyl účinnosti 1.1.2007. Již v prvních dnech účinnosti tohoto zákona se ukázalo, že má mnoho nedostatků, jelikož se do něj až na poslední chvíli zapracovávala velká část pozměňovacích návrhů. Navíc bezproblémovou aplikaci pracovního práva v praxi zkomplikoval fakt, že nebyly přijaty některé zákony, jejichž úprava se měla promítnout do zákoníku práce. Mezi takové zákony se řadí např. zákon o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací (antidiskriminační zákon) a zákon o zdravotní péči, který předpokládal existenci pracovního lékařství 5. Výše zmíněné nedostatky proto pochopitelně vedly k tomu, že zákoník práce byl v následujícím období několikrát novelizován a přinesl změnu např. v ustanovení 241 odst. 3 zákona č. 262/2006 Sb., a to v případě zaměstnankyň a zaměstnanců pečujících o dítě mladší 1 rok možnost, aby zaměstnavatel výkon práce přesčas s těmito zaměstnanci dohodl. Další významnou změnu přinesl zákon č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, který nabyl účinnosti 1.1.2008. Tento zákon změnil způsob poskytování rodičovského příspěvku, když zavedl možnost vyplácení rodičovského příspěvku ve zvýšené, základní nebo snížené výměře v závislosti na tom, jakou variantu si rodič zvolí a zda splní zákonné podmínky, které jsou pro danou variantu stanoveny. Poslední velmi významnou změnu přinesl zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, účinný od 1.1.2009. Tento zákon řeší novou právní úpravu celého systému nemocenského pojištění, neboť ruší všechny dřívější zákony či jejich části upravující nemocenské pojištění zaměstnanců, osob samostatně výdělečně činných a příslušníků ozbrojených sil a sborů a na ně navazující prováděcí vyhlášky. K nejdůležitějším změnám nového zákona o nemocenském pojištění patří: 1. Komplexní úprava systému nemocenského pojištění - zákon zahrnuje nemocenské pojištění zaměstnanců, příslušníků ozbrojených sil a osob samostatně výdělečně činných (nepředpokládá se vydávání samostatných prováděcích vyhlášek). 2. Zvýšení zainteresovanosti zaměstnavatelů na pracovní neschopnosti svých zaměstnanců - nemocenské náleží až od 15. dne trvání pracovní neschopnosti, za prvních 14 dnů pracovní neschopnosti poskytuje zaměstnavatel náhradu mzdy. 3. Přenesení provádění nemocenského pojištění ze zaměstnavatelů (z organizací) na okresní správy 5 Bělecký, M. Zákoník práce o ženách a pro ženy. Praha: 1.VOX a.s., 2008, s. 28-29. 12

sociálního zabezpečení (zaměstnavatelé se již nebudou rozdělovat na organizace a malé organizace). 4. Příjem, který je podmínkou účasti na nemocenském pojištění (rozhodný příjem), se zvýšil ze 400 Kč v kalendářním měsíci na částku 2 000 Kč v kalendářním měsíci. 5. Osoba samostatně výdělečně činná může být nově účastna nemocenského pojištění i bez ohledu na placení záloh na pojistné na důchodové pojištění. Vyměřovací základ si bude volit sama bez ohledu na dosažené příjmy a výdaje. 6. Peněžitá pomoc v mateřství - zavádí se možnost vystřídání nároku na dávku mezi ženou, která dítě porodila, a otcem dítěte nebo jejím manželem od počátku 7. týdne po porodu. 7. Souběh nároků na tutéž dávku z více zaměstnání - při souběhu nároků na tutéž dávku z více zaměstnání zakládajících účast na nemocenském pojištění se poskytne ze všech zaměstnání pouze jedna dávka, která se vypočte z příjmů dosažených ve všech těchto zaměstnáních. Z uvedených informací sice vyplývá, že stát si je vědom toho, že pomoc a investice věnované rodinám s dětmi nejsou zbytečně vynaložené, ale je z pohledu současných potřeb jeho pomoc a motivace pro rodiny dostačující? Pomoc státu a společnosti rodinám s dětmi musí být pojímána jako významná sociální investice do budoucího rozvoje celé společnosti, nikoli jen jako zátěž pro státní rozpočet. Komplexní a účinná politika podporující rodinu ve všech jejích základních sociálních funkcích (prorodinná politika) vychází z přesvědčení, že péče o děti a jejich výchova není jen soukromou záležitostí rodičů, ale i významným prvkem rozvoje společnosti. V ČR hraje významnou úlohu v problematice fungování rodin slučitelnost rodičovské a profesní role. Je zde totiž stále nízká míra využívání práce na částečný úvazek a práce z domova, již z dávných let zakořeněná představa, že otec je živitel rodiny vede k tomu, že jen velmi malé procento mužů čerpá rodičovskou dovolenou, zatímco žena se věnuje své profesi. V tomto směru je potřeba brát za velký pokrok, že zákon umožňuje čerpat mateřskou a rodičovskou dovolenou matce i otci a odbourává tím mylnou iluzi, že péče o dítě je výhradně záležitostí žen. Systém finanční podpory rodiny u nás doposud jen velmi málo zohledňoval zvyšující se hodnotu ušlých příležitostí spojenou s péčí a výchovou dětí a pomíjel motivaci pro narození dalšího dítěte v pořadí. Proto stále narůstá počet rodin jen s jedním dítětem, což je z hlediska ekonomického vývoje státu v dalších letech velmi nepříznivý vývoj, protože se tím bude snižovat počet produktivních obyvatel. Teprve následující roky ukážou, zda sociální reformy, které v posledních letech v České republice probíhají a jsou hlavním důvodem změn mnohých zákonů, jsou tím správným krokem ke zlepšení současné populační situace. 13

4. Mateřská dovolená Mateřská dovolená je nejzásadnějším nástrojem péče o těhotné ženy a ženy těsně po porodu. Jejím účelem je zabezpečit ženě pracovní volno v posledních týdnech těhotenství a těsně po porodu, aby se mohla věnovat narozenému dítěti v období, kdy je její péče nenahraditelná 6. Právní předpisy poskytují ženám v době jejich těhotenství a mateřství zvýšenou ochranu. Tato ochrana pramení z Listiny základních práv a svobod, kde se v čl. 3 praví, že základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, dle čl. 29 mají ženy právo na zvýšenou ochranu zdraví při práci a na zvláštní pracovní podmínky a dále se v čl. 32 stanoví, že ženě v těhotenství je zaručena zvláštní péče, ochrana v pracovních vztazích a odpovídající pracovní podmínky. V době těhotenství a mateřství je však potřeba zajistit i základní hmotné zabezpečení, které v České republice představují především dvě dávky nemocenského pojištění - peněžitá pomoc v mateřství a vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství. 4.1 Mateřská dovolená z hlediska pracovního práva Funkcí pracovního práva je nastolení pravidel v právních vztazích týkajících se práce a ochrana zájmů zaměstnavatelů a hlavně zaměstnanců. Ve zvýšené míře pak poskytuje pracovní právo ochranu těm zaměstnancům, kteří jsou v pracovněprávních vztazích zranitelnější, jako jsou ženy (zejména těhotné a kojící), mladiství a osoby se zdravotním postižením 7. Nejdůležitějším právním předpisem, který řeší pracovní vztahy je zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, na který navazují i další zákony, nařízení a vyhlášky. Zvláštní pracovní podmínky žen a hlavně těhotných žen jsou odůvodňovány zejména biologickými a fyziologickými rozdíly mezi muži a ženami. Proto nelze v pracovním procesu vždy uplatnit zásadu rovného zacházení s muži a ženami, ale zároveň nelze tuto nerovnost považovat za diskriminaci. Ministerstvo zdravotnictví vydalo vyhlášku č. 288/2003 Sb., kterou se stanoví práce a pracoviště, které jsou zakázány těhotným ženám, kojícím ženám a matkám do konce devátého měsíce po porodu. Za diskriminaci tedy nelze považovat situaci, kdy zaměstnavatel v souladu s touto vyhláškou přeřadí ženu na jinou práci, čímž ji vlastně poskytuje ochranu. Důvodem tohoto rozdílného přístupu k mužům a ženám jsou dva základní faktory: a) Faktor biologický - ženy jsou obecně citlivější vůči určitým druhům práce, zejména pokud jde o fyzicky namáhavé práce a v období těhotenství a těsně po porodu je organismus ženy zvýšenou 6 Galvas, M. a kol. Pracovní právo. 2. vydání. Brno: DOPLNĚK, 2004, s. 461. 7 Galvas, M. a kol. Pracovní právo. 2. vydání. Brno: DOPLNĚK, 2004, s. 456. 14

měrou zatížen, takže by výkon některých prací mohl ohrozit plnění mateřského poslání. b) Faktor společenský - v určitých fázích života má žena vedle pracovních povinností i povinnosti související s péčí o děti, které nelze vždy přenést na jiné členy rodiny, jako např. kojení 8. Zákoník práce stanoví, že po vzniku pracovního poměru má zaměstnanec právo na přidělování práce podle pracovní smlouvy, a že obsah pracovního poměru je možné změnit jen tehdy, dohodnou-li se na tom zaměstnanec se zaměstnavatelem. Změnu pracovní smlouvy je nutné provést písemně. 4.1.1 Zákonná ustanovení týkající se ochrany těhotenství a mateřství Mateřská dovolená (ustanovení 195 a 197-198 zákona č. 262/2006 Sb.) Zákoník práce řadí mateřskou dovolenou mezi důležité osobní překážky v práci, a proto je zaměstnavatel povinen omluvit po dobu jejího trvání nepřítomnost zaměstnankyně v práci. V souvislosti s porodem a péčí o narozené dítě přísluší zaměstnankyni mateřská dovolená po dobu 28 týdnů. Porodila-li však zároveň 2 nebo více dětí, přísluší jí mateřská dovolená po dobu 37 týdnů. Mateřskou dovolenou nastupuje zaměstnankyně zpravidla od počátku šestého týdne před očekávaným dnem porodu, nejdříve však od počátku osmého týdne před tímto dnem. Z tohoto rozmezí vyplývá, že zaměstnankyně si sama určí, od kdy na mateřskou dovolenou nastoupí, musí však dodržet zákonem stanovené omezení, takže na ni nemůže nastoupit dříve než osm týdnů před očekávaným dnem porodu, který určil lékař. Vyčerpá-li zaměstnankyně z mateřské dovolené před porodem méně než 6 týdnů z toho důvodu, že porod nastal dříve, než určil lékař, přísluší mateřská dovolená ode dne jejího nástupu až do uplynutí doby 28 týdnů a porodila-li žena zároveň 2 nebo více dětí, přísluší jí mateřská dovolená ode dne jejího nástupu až do uplynutí doby 37 týdnů. V některých případech však zákon stanoví, že se mateřská dovolená poskytuje v menším rozsahu. Mezi takové případy se řadí: a) Vyčerpá-li zaměstnankyně z mateřské dovolené před porodem méně než 6 týdnů z jiného důvodu, než že porod nastal před očekávaným termínem, poskytne se jí mateřská dovolená ode dne porodu jen do uplynutí 22 týdnů a porodila-li zároveň 2 nebo více dětí jen do uplynutí 31 týdnů ode dne porodu. b) V souvislosti s porodem nesmí být mateřská dovolená nikdy kratší než 14 týdnů a nemůže 8 Galvas, M. a kol. Pracovní právo. 2. vydání. Brno: DOPLNĚK, 2004, s. 458. 15

v žádném případě skončit ani být přerušena před uplynutím 6 týdnů ode dne porodu. To platí i v případě, že se dítě narodí mrtvé. c) Právo na mateřskou dovolenou má rovněž zaměstnankyně, která převzala dítě do péče nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu, nebo dítě, jehož matka zemřela. Rozhodnutím příslušného orgánu se rozumí rozhodnutí o svěření dítěte do péče nahrazující péči rodičů pro účely státní sociální podpory 9. V případě převzetí dítěte se poskytuje mateřská dovolená ode dne převzetí dítěte po dobu 22 týdnů, a převzala-li zaměstnankyně 2 nebo více dětí, po dobu 31 týdnů, nejdéle však do dne, kdy dítě dosáhne 1 roku svého věku. d) Jestliže dítě zemře v době, kdy je zaměstnankyně na mateřské dovolené, poskytuje se mateřská dovolená ještě po dobu 2 týdnů ode dne úmrtí dítěte, nejdéle do dne, kdy dítě dosáhlo věku 1 roku. V životě mohou nastat i zvláštní případy, kdy dojde k přerušení mateřské dovolené nebo kdy její čerpání vůbec nepřísluší: a) Jestliže bylo dítě ze zdravotních důvodů převzato do péče kojeneckého nebo jiného léčebného ústavu a zaměstnankyně zatím nastoupí do práce, přeruší se tímto nástupem mateřská dovolené a její nevyčerpaná část se poskytne následně ode dne opětovného převzetí dítěte z ústavu do své péče, ne však déle než do doby, kdy dítě dosáhne věku 3 let. b) Jestliže se zaměstnankyně přestane starat o dítě a to bylo z tohoto důvodu svěřeno do rodinné nebo ústavní péče nahrazující péči rodičů, nebo v případě, kdy je dítě v dočasné péči kojeneckého nebo obdobného ústavu z jiných než zdravotních důvodů, nepřísluší jí mateřská dovolená po dobu, po kterou o dítě nepečuje 10. Převedení na jinou práci (ustanovení 41 a 239 zákona č. 262/2006 Sb.) Zaměstnavatel je povinen převést zaměstnankyni na jinou práci, koná-li těhotná zaměstnankyně, zaměstnankyně, která kojí, nebo zaměstnankyně matka do konce devátého měsíce po porodu práci, kterou nesmějí být tyto zaměstnankyně zaměstnávány nebo která podle lékařského posudku ohrožuje její těhotenství nebo mateřství. V takovém případě musí zaměstnavatel neprodleně převést zaměstnankyni na jinou, pro ni vhodnou práci, při které bude dosahovat stejného výdělku jako při práci původní. Není-li možné dosáhnout tohoto účelu převedení zaměstnankyně v rámci pracovní smlouvy, může ji zaměstnavatel převést i na práci jiného druhu, než byl sjednán v pracovní smlouvě, i kdyby s tím nesouhlasila. Dosahuje-li zaměstnankyně v práci, na níž byla převedena, bez svého zavinění nižšího výdělku než v práci předchozí, poskytuje se jí na její žádost vyrovnání tohoto rozdílu, tzv. vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství, což je jedna z dávek 9 7 odst. 11 a 12 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů. 10 Burdová, E., Schmied, Z., Ženíšková, M. Těhotenství, mateřská a rodičovská dovolená. Praha: ASPI, 2008, s. 60-63. 16

nemocenského pojištění 11. Obdobně bude zaměstnavatel postupovat v případě, požádá-li o to těhotná zaměstnankyně, zaměstnankyně, která kojí, nebo zaměstnankyně matka do konce devátého měsíce po porodu, která pracuje v noci. Tehdy nemusí zaměstnavatel převést zaměstnankyni na jinou práci, ale stačí, aby ji zařadil k výkonu téže práce pouze v denní směně. Pracovní cesta (ustanovení 42 a 240 zákona č. 262/2006 Sb.) Pracovní cestou se rozumí časově omezené vyslání zaměstnance zaměstnavatelem k výkonu práce mimo sjednané místo výkonu práce. Zaměstnavatel tak může učinit jen na základě dohody se zaměstnancem. Pro těhotné zaměstnankyně a zaměstnance (ženy i muže) pečující o děti do věku 8 let (v případě osamělého zaměstnance pečujícího o děti do 15 let), zákon navíc stanoví, že smějí být vysíláni na pracovní cestu mimo obvod obce svého pracoviště nebo bydliště jen se svým souhlasem, čímž je ještě více zdůrazněna jejich ochrana. Přeložení (ustanovení 43 a 240 zákona č. 262/2006 Sb.) Přeložit zaměstnance k výkonu práce do jiného místa, než bylo sjednáno v pracovní smlouvě, je možné pouze s jeho souhlasem a v rámci zaměstnavatele. Těhotné zaměstnankyně a zaměstnance pečující o děti do věku 8 let (v případě osamělého zaměstnance pečujícího o děti do 15 let) smí zaměstnavatel přeložit jen na jejich žádost, samotný souhlas je v tomto případě nedostačující. Zákaz výpovědi dané zaměstnavatelem (ustanovení 53-55 zákona č. 262/2006 Sb.) Zatímco zaměstnanec může dát výpověď z pracovního poměru z jakéhokoliv důvodu, případně aniž by uvedl konkrétní důvod, zaměstnavateli taková volnost ponechána v zákoně není, čímž je zajištěna ochrana zaměstnance. V době, kdy je zaměstnankyně těhotná nebo kdy zaměstnankyně čerpá mateřskou dovolenou, nesmí dát zaměstnavatel zaměstnankyni výpověď, ani nesmí provést okamžité zrušení pracovního poměru se zaměstnankyní, neboť je v tzv. ochranné době. Pokud byla výpověď dána zaměstnankyni před počátkem ochranné doby tak, že by výpovědní doba měla uplynout v ochranné době, nezapočítává se tato ochranná doba do doby výpovědní. Pracovní poměr v tomto případě skončí teprve uplynutím zbývající části výpovědní doby, která pokračuje až po skončení ochranné doby. Výjimka může nastat v případě, kdy zaměstnankyně sdělí, že na prodloužení pracovního poměru netrvá. Zákaz výpovědi ze strany zaměstnavatele má však i v případě těhotenství a mateřství několik specifických případů, kdy lze výpověď zaměstnankyni dát: a) když se ruší zaměstnavatel nebo jeho část 11 Burdová, E., Schmied, Z., Ženíšková, M. Těhotenství, mateřská a rodičovská dovolená. Praha: ASPI, 2008, s. 40-41. 17

b) když se přemisťuje zaměstnavatel nebo jeho část mimo místo (místa) výkonu práce, ve kterých má být práce podle pracovní smlouvy vykonávána c) z důvodu, pro který může zaměstnavatel okamžitě zrušit pracovní poměr (byl-li zaměstnanec pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody nebo porušil-li zaměstnanec povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem). = Byla-li dána zaměstnankyni výpověď z důvodu uvedeného v bodě c) před nástupem mateřské dovolené tak, že by výpovědní doba uplynula v době této mateřské dovolené, skončí výpovědní doba současně s mateřskou dovolenou. Překážky v práci (ustanovení 191 zákona č. 262/2006 Sb.) Zaměstnavatel omluví nepřítomnost zaměstnance v práci po dobu, po kterou trvají důležité osobní překážky na straně zaměstnance. Mezi takové překážky se řadí například mateřská dovolená, ošetřování a péče o dítě mladší než 10 let, doprovod dítěte do zdravotnického zařízení k vyšetření nebo ošetření. Dovolená (ustanovení 216-217, 219 a 223 zákona č. 262/2006 Sb.) Zákoník práce stanoví, že doba čerpání mateřské dovolené se posuzuje jako výkon práce a tudíž vzniká zaměstnankyni i v době jejího čerpání nárok na dovolenou na zotavenou tak, jako kdyby řádně pracovala. Obecně platí, že dobu čerpání dovolené určuje zaměstnavatel. Nesmí ji však určit na dobu, kdy zaměstnankyně čerpá mateřskou dovolenou a požádá-li zaměstnankyně zaměstnavatele o poskytnutí dovolené tak, aby bezprostředně navazovala na skončení mateřské dovolené, je zaměstnavatel povinen její žádosti vyhovět. Takto vyčerpanou dovolenou není možné krátit z důvodu následného čerpání rodičovské dovolené. Dnem nástupu na mateřskou dovolenou se přerušuje čerpání dovolené na zotavenou. Zvláštní pracovní podmínky (ustanovení 47, 238 a 241-242 zákona č. 262/2006 Sb.) Nastoupí-li zaměstnankyně po skončení mateřské dovolené do práce, zařadí ji zaměstnavatel na její původní práci a pracoviště, což znamená, že jí nemůže přidělit jakoukoliv práci, která odpovídá pracovní smlouvě. Jen v případě, že toto zařazení není možné z důvodu, že původní práce odpadla nebo pracoviště bylo zrušeno, zařadí ji zaměstnavatel na nové místo, které odpovídá pracovní smlouvě. Těhotná zaměstnankyně, zaměstnankyně, která kojí, nebo zaměstnankyně matka do konce devátého měsíce po porodu nesmějí být zaměstnávány pracemi, pro které nejsou podle lékařského 18

posudku (který vydal ošetřující lékař) zdravotně způsobilé a zaměstnankyně obecně nesmějí být zaměstnávány pracemi, které ohrožují jejich mateřství. Taxativní výčet těchto zakázaných prací a pracovišť stanoví Ministerstvo zdravotnictví ve své vyhlášce č. 288/2003 Sb., kterou se stanoví práce a pracoviště, které jsou zakázány těhotným ženám, kojícím ženám a matkám do konce devátého měsíce po porodu. Při zařazování zaměstnanců do směn je zaměstnavatel povinen přihlížet k potřebám zaměstnanců pečujících o děti. Požádá-li těhotná zaměstnankyně nebo zaměstnanec pečující o dítě mladší než 15 let o kratší pracovní dobu nebo jinou vhodnou úpravu stanovené týdenní pracovní doby, je povinností zaměstnavatele této žádosti vyhovět, nebrání-li tomu vážné provozní důvody. Těhotným zaměstnankyním a zaměstnancům pečujícím o dítě mladší než 1 rok nesmí zaměstnavatel nařídit práci přesčas. Zaměstnankyni, která kojí své dítě, přísluší kromě standardních přestávek v práci ještě přestávky ke kojení. Zaměstnankyni, která pracuje po stanovenou týdenní pracovní dobu, přísluší na každé dítě do konce 1 roku jeho věku 2 půlhodinové přestávky a v dalších 3 měsících 1 půlhodinová přestávka za směnu. Pracuje-li po kratší pracovní dobu, avšak alespoň polovinu týdenní pracovní doby, přísluší jí pouze 1 půlhodinová přestávka, a to na každé dítě do konce 1 roku jeho věku. Přestávky ke kojení se započítávají do pracovní doby a poskytuje se za ně náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku. 4.2 Nemocenské pojištění Nemocenské pojištění je tradiční součástí sociálního zabezpečení. Účelem nemocenského pojištění je zabezpečit pracovně činné občany, kteří z důvodu dočasné pracovní neschopnosti, těhotenství, mateřství a ošetřování člena rodiny nemohou vykonávat svoji výdělečnou činnost a dávky nemocenského pojištění jim tak zajišťují základní hmotné zabezpečení v těchto zákonem stanovených sociálních událostech. Nemocenské pojištění je pojištěním státním. Dávky nemocenského pojištění jsou určeny pro ekonomicky činné osoby, které jsou účastny nemocenského pojištění, nebo jim trvá ochranná lhůta a splňují podmínky stanovené v zákoně č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, účinném od 1.1.2009. Při splnění podmínek stanovených zákonem o nemocenském pojištění jsou pojištění účastni zaměstnanci (jejichž přesný výčet je vymezen v ustanovení 5 písmeno a) zákona č.187/2006 Sb.) a osoby samostatně výdělečně činné. Je zde však nutné zdůraznit, že pojištění osob samostatně výdělečně činných je dobrovolné a je proto spojeno s právním úkonem, kterým tato osoba projeví vůli účastnit se tohoto pojištění a zároveň řádně a včas splní pojistnou povinnost. 19

Z nemocenského pojištění vznikají občanům především práva v podobě nároků na dávky a orgánům nemocenského pojištění a zaměstnavatelům především povinnosti v podobě rozhodnutí o dávce, vyplacení dávky a vedení příslušné evidence 12. Z nemocenského pojištění se poskytují následující dávky: a) nemocenské b) peněžitá pomoc v mateřství c) ošetřovné d) vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství Dávky se poskytují na základě písemné žádosti podepsané fyzickou osobou, která uplatňuje nárok na dávku. Je-li pro žádost předepsán tiskopis, musí být žádost podána na tomto tiskopise (příslušný tiskopis obvykle vydává lékař). Žádost o výplatu dávky podávají zaměstnané osoby obvykle u svého zaměstnavatele a osoby samostatně výdělečně činné u okresní správy sociálního zabezpečení 13. Z hlediska těhotenství a mateřství hrají důležitou roli dvě z dávek nemocenského pojištění, a to peněžitá pomoc v mateřství a vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství. Proto budou tyto dvě dávky dále podrobněji rozebrány. 4.3 Peněžitá pomoc v mateřství Hlavním účelem peněžité pomoci v mateřství (PPM) je poskytnout hmotné zabezpečení zaměstnankyni, která nemůže pracovat pro pokročilé těhotenství a v době po porodu v souvislosti s péčí o narozené dítě. Peněžitá pomoc v mateřství je poskytována v souladu se zákonem č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění. 4.3.1 Podmínky nároku na PPM Nárok na peněžitou pomoc v mateřství má pojištěná žena i muž. Mezi oprávněné patří: a) těhotná žena v době nejdříve od počátku osmého týdne před očekávaným dnem porodu b) žena, která porodila dítě c) pojištěnec, pokud převzal dítě do péče nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu (dle ustanovení 38 zákona č.187/2006 Sb.) 12 Černá, J., Trinnerová, D., Vacík, A. Právo sociálního zabezpečení. 2. rozšířené vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2007, s.103. 13 109 odst. 1 a 2 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů. 20

d) pojištěnec, který pečuje o dítě, jehož matka zemřela e) pojištěnec, který o dítě pečuje a je otcem dítěte nebo manželem ženy, která dítě porodila, pokud matka dítěte nemůže nebo nesmí o dítě pečovat pro závažné dlouhodobé onemocnění, pro které byla uznána dočasně práce neschopnou a nemá nárok na výplatu peněžité pomoci v mateřství f) pojištěnec, který pečuje o dítě a je otcem dítěte nebo manželem ženy, která dítě porodila, pokud s matkou dítěte uzavřel písemnou dohodu, že bude pečovat o dítě. Tuto dohodu lze uzavřít na dobu nejdříve od počátku sedmého týdne po porodu dítěte a musí v ní být uveden den, od kterého bude pojištěnec o dítě pečovat a den porodu. Podpis matky musí být úředně ověřen nebo ověřen orgánem nemocenského pojištění. Aby měl pojištěnec (žena nebo muž) nárok na peněžitou pomoc v mateřství, musí splnit následující podmínky: a) musí být účasten nemocenského pojištění v posledních dvou letech přede dnem nástupu na peněžitou pomoc v mateřství alespoň 270 kalendářních dní. Je-li uplatňován nárok na peněžitou pomoc v mateřství z více pojištění, musí být tato podmínka účasti na pojištění splněna v každém z těchto pojištění 14 b) je-li pojištěnec osoba samostatně výdělečně činná, musí splnit kromě podmínky dle odstavce a) ještě podmínku, že je účasten pojištění jako OSVČ po dobu alespoň 180 kalendářních dnů v posledním roce c) je-li pojištěnec zahraniční zaměstnanec, musí splnit kromě podmínky dle odstavce a) ještě podmínku, že je účasten pojištění jako zahraniční zaměstnanec po dobu alespoň 180 kalendářních dnů v posledním roce 15 d) pojištěnec nastoupil po zániku pojištění na peněžitou pomoc v mateřství v ochranné lhůtě. = Ochranná lhůta činí u žen, jejichž pojištění zaniklo v době těhotenství, 180 kalendářních dnů ode dne zániku pojištění, pokud však pojištění trvalo kratší dobu, činí ochranná lhůta jen tolik kalendářních dnů, kolik dnů pojištění trvalo. Vznikne-li ženě v ochranné lhůtě znovu pojištění, ochranná lhůta po dobu tohoto nového pojištění neběží a nevyčerpaná ochranná lhůta z dřívějšího pojištění se připočítává k ochranné lhůtě získané na základě tohoto nového pojištění, a to nejvýše do celkové výměry 180 kalendářních dnů. = Nestanoví-li se ochranná lhůta podle předchozí podmínky (typickým příkladem je pojištěnec muž), činí ochranná lhůta 7 kalendářních dnů ode dne zániku pojištění, pokud však pojištění trvalo kratší dobu, činí ochranná lhůta jen tolik kalendářních dnů, kolik dnů pojištění trvalo 16. Do potřebné doby účasti na pojištění pro nárok na PPM se započítává také doba: a) studia na střední, vyšší odborné nebo vysoké škole nebo na konzervatoři považovaná za 14 32 odst. 2 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů. 15 32 odst. 3 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů. 16 15 odst. 2 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů. 21

soustavnou přípravu na budoucí povolání pro účely důchodového pojištění, jestliže počátek šestého týdne před očekávaným dnem porodu připadne do období 270 dnů ode dne úspěšného ukončení studia nebo k převzetí dítěte do péče došlo v období 270 dnů ode dne úspěšného ukončení studia b) doba pobírání plného invalidního důchodu, pokud byl tento důchod odňat a po odnětí tohoto důchodu vznikla, popřípadě dále trvala pojištěná činnost c) doba přerušení pojištění, po kterou zaměstnanec nevykonává práci z důvodu = rodičovské dovolené, s výjimkou doby, za kterou zaměstnanci náleží PPM = pracovního volna bez náhrady příjmu nebo služebního volna, za které nebyl poskytnut služební příjem nebo plat, jde-li o volno, na které nemá zaměstnanec nárok podle zvláštního právního předpisu a trvalo-li toto volno nepřetržitě po dobu delší než 30 kalendářních dnů po sobě jdoucích. Výše uvedené doby v písmenech a) a b) se započítávají v rozsahu, v jakém se nekryjí s pojištěnou činností. V případě, že se dítě narodí mrtvé, má pojištěnka také nárok na peněžitou pomoc v mateřství. Při potratu však nárok na PPM nevzniká, žena by však v tomto případě byla s největší pravděpodobností uznána práce neschopnou a náleželo by jí nemocenské. 4.3.2 Podpůrčí doba u PPM Peněžitá pomoc v mateřství se poskytuje v době mateřské dovolené, jejíž přesnou délku stanoví zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce v ustanoveních 195 až 198. Mateřská dovolená je překážkou v práci, za kterou nepřísluší náhrada mzdy, ale dávka nemocenského pojištění (PPM). Peněžitá pomoc v mateřství se poskytuje ženě po dobu 28 týdnů mateřské dovolené, a to od počátku 6. týdne před očekávaným dnem porodu, nejdříve však od počátku 8. týdne před tímto dnem. Porodí-li žena zároveň 2 nebo více dětí, přísluší jí mateřská dovolená v délce 37 týdnů, přičemž po uplynutí 28 týdnů podpůrčí doby PPM náleží, jen pokud žena dále pečuje alespoň o dvě z těchto dětí. Vyčerpá-li zaměstnankyně z mateřské dovolené před porodem méně než šest týdnů, protože porod nastal dříve, než určil lékař, poskytuje se peněžitá pomoc v mateřství až do uplynutí doby 28 týdnů nebo při narození 2 a více dětí 37 týdnů. Zaměstnankyni, která má nárok na peněžitou pomoc v mateřství, je jí poskytováno nemocenské nebo se na ni vztahuje ochranná lhůta, náleží PPM od počátku 6. týdne před očekávaným dnem porodu (od stejného dne ztrácí nárok na doposud vyplácené nemocenské). Pokud v době, kdy se vyplácí peněžitá pomoc v mateřství, vznikne nárok na další peněžitou pomoc v mateřství z téhož pojištění, nevyplácí se tato další PPM po dobu, po kterou trvá nárok na předchozí PPM. Podpůrčí doba u této další peněžité pomoci v mateřství se však počítá ode dne 22

nástupu na tuto PPM. Doba poskytování peněžité pomoci v mateřství pojištěnce, která dítě porodila, nesmí být kratší než 14 týdnů a nesmí skončit před uplynutím 6 týdnů ode dne porodu. Peněžitá pomoc v mateřství se pojištěnce poskytuje po dobu 14 týdnů i v případě, že se dítě narodilo mrtvé. Jestliže dítě zemřelo v době, kdy zaměstnankyni náleží PPM, poskytuje se jí tato dávka ještě po dobu 2 týdnů ode dne úmrtí dítěte, ne však déle než do vyčerpání celkového nároku. Peněžitá pomoc v mateřství náleží také pojištěnci, který převzal do své péče nahrazující péči rodičů dítě na základě rozhodnutí příslušného orgánu nebo dítě, jehož matka zemřela. Dále pojištěnci, který o dítě pečuje a je otcem dítěte nebo manželem ženy, která dítě porodila, pokud matka dítěte nemůže nebo nesmí o dítě pečovat pro závažné dlouhodobé onemocnění, pro které byla uznána dočasně práce neschopnou a nemá nárok na výplatu peněžité pomoci v mateřství, nebo pokud s matkou dítěte uzavřel písemnou dohodu, že bude pečovat o dítě. PPM se v těchto případech poskytuje nejdéle po dobu: a) 22 týdnů, při převzetí jednoho dítěte b) 31 týdnů, při převzetí 2 nebo více dětí, přičemž po uplynutí 22 týdnů podpůrčí doby PPM náleží, jen pokud pojištěnec dále pečuje alespoň o dvě z těchto dětí. 4.3.3 Přerušení výplaty PPM Občas nastávají situace, kdy pojištěnec, kterému je vyplácena peněžitá pomoc v mateřství o dítě z různých důvodů nepečuje, a proto se v těchto situacích PPM nevyplácí: a) pojištěnci za dobu, po kterou dítě bylo ze zdravotních důvodů převzato do ústavní péče zdravotnického zařízení a pojištěnec v této době vykonává práci nebo samostatnou výdělečnou činnost (pojištěnou činnost), ze které je peněžitá pomoc v mateřství poskytována b) pojištěnci za dobu, po kterou nemůže nebo nesmí o dítě pečovat pro závažné dlouhodobé onemocnění, pro které byl uznán dočasně práce neschopným a dítě bylo z tohoto důvodu v péči jiné fyzické nebo právnické osoby = Pominou-li důvody a) a b), pro které se peněžitá pomoc v mateřství pojištěnci nevyplácela, pokračuje se ve výplatě PPM, popřípadě se zahájí její výplata, až do uplynutí podpůrčí doby, s tím, že se pojištěnci prodlužuje podpůrčí doba o dobu, po kterou se mu PPM nevyplácela. c) matce dítěte za dobu, po kterou má na základě dohody nárok na peněžitou pomoc v mateřství pojištěnec, s nímž matka dítěte dohodu uzavřela d) za dobu, po kterou žena nepečuje o narozené dítě, a dítě bylo z tohoto důvodu svěřeno do péče nahrazující péči rodičů nebo do ústavní péče e) pojištěnci za dobu, po kterou dítě bylo v ústavní péči z jiných než zdravotních důvodů na straně 23

dítěte nebo pojištěnce. = Pominou-li důvody c) až e), pro které se peněžitá pomoc v mateřství pojištěnci nevyplácela, pokračuje se ve výplatě PPM, popřípadě se zahájí její výplata, až do uplynutí podpůrčí doby, s tím, že se započítává doba, po kterou se PPM pojištěnci nevyplácela, do jeho podpůrčí doby 17. 4.3.4 Výše peněžité pomoci v mateřství Peněžitá pomoc v mateřství se stanoví podle zákona o nemocenském pojištění s tím, že rozhodné období se zjišťuje ke dni nástupu na mateřskou dovolenou. Pokud žena nastoupila na PPM později než od 6. týdne před očekávaným dnem porodu, rozhodné období se zjišťuje k počátku tohoto 6. týdne. U pojištěnce, který převzal dítě do své péče, se zjišťuje rozhodné období ke dni prvního převzetí dítěte do péče. To platí i v případě, kdy pojištěnec převzal totéž dítě do péče opakovaně. U zaměstnankyně převedené na jinou práci z důvodu těhotenství nebo mateřství se zjišťuje rozhodné období ke dni jejího převedení na jinou práci, pokud je to pro ni výhodnější. Pokud u zaměstnankyně za trvání téhož zaměstnání vznikne nárok na další peněžitou pomoc v mateřství v období do 4 let věku předchozího dítěte, považuje se za denní vyměřovací základ denní vyměřovací základ zjištěný pro výpočet předchozí peněžité pomoci v mateřství, pokud je vyšší než denní vyměřovací základ zjištěný pro výpočet další (nové) peněžité pomoci v mateřství. Výše peněžité pomoci v mateřství, která se poskytuje za kalendářní den, činí 70 % denního vyměřovacího základu 18. Tento denní vyměřovací základ se v případě peněžité pomoci v mateřství ještě upraví pomocí redukčních hranic tak, že částka do 786,-Kč se počítá v plné výši, z částky nad 786,-Kč do 1178,- Kč se počítá 60%, z částky nad 1178,- Kč do 2356,-Kč se počítá 30% a k částce nad 2356,- Kč se nepřihlíží. Tento způsob úpravy se vztahuje na nově poskytované dávky peněžité pomoci v mateřství přiznané od 1.1.2009. Pokud byla dávka přiznána dříve než 1.1.2009, upravuje se denní vyměřovací základ následovně. Částka do 610,-Kč se počítá v plné výši, z částky nad 610,-Kč do 870,- Kč se počítá 60% a k částce nad 870,- Kč se nepřihlíží. Tento rozdíl ve výpočtu PPM je způsoben přechodem na nový zákon o nemocenském pojištění. Jelikož se od 1.1.2009 oproti roku 2008 výrazně změnily redukční hranice pro výpočet peněžité pomoci v mateřství, zvýšila se tím i částka vyplácené PPM. Zatímco ženy se středními a vyššími příjmy mohly do konce roku 2008 pobírat maximálně 14 370 Kč měsíčně, v roce 2009 se tato částka zvýšila až na hodnotu 28 890 Kč měsíčně. Změna se pochopitelně netýká pouze žen, ale i mužů, kteří uplatní nárok na peněžitou pomoc v mateřství. 17 36 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů. 18 37 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů. 24