1 JE ŽIVOT S JEŽÍŠEM O POKOJI? První čtení: 2 Královská 23:36-37 a 2 Královská 24:1-4 Druhé čtení: Matouš 5:13 Vy jste sůl země. Jestliže sůl zmařena bude, čím bude osolena? K ničemuž se nehodí více, než aby byla ven vyvržena a od lidí pošlapána. Marek 9:49 Nebo každý člověk ohněm bude solen, a všeliká oběť solí bude osolena. Vážení a milí přátelé, já jsem se zamýšlel nad tématem, které mne občas zaměstnává, když slyším povídat lidi okolo sebe křesťany i nekřesťany. Dovolte mi zamyslet se nad myšlenkou, co je to pokoj s Bohem a jestli měřítkem toho, že jsme s Ježíšem, je míra našeho klidu a pokoje. Docela často se mi stává, že když si s někým povídám třeba na refíži Na Florenci že položím otázku, jestli ten dotyčný člověk věří v Boha a jestli lidem něco nechybí, když s Ním nepočítají. A že je ve světě málo opravdové lásky, jestli to náhodou nezačíná názory u lidí a jestli tedy není něco špatně... Načež se mi dostane odpovědi od pána, který evidentně čeká na svou 27. lásku v pořadí, že je šťastný a nic nepotřebuje. Že necítí, že by mu něco chybělo a že je v pohodě. Někdy drze řeknu těm spokojeným pánům: A víte, že v Bibli je taky napsáno, že pokoj hloupých zmorduje je a štěstí bláznů zahubí je? A pak třeba ještě malý moment mluvíme o tom, že život nebo pohoda není jen o momentálním štěstí, ale o Pravdě. Vznikl život náhodou anebo ho někdo stvořil? Je Bůh, není Bůh? Ve starém Zákoně na mnoha místech čteme, jak Pán Bůh poslal na Boží lid, který přestal dodržovat Boží přikázání, nějaké ty lotříky nebo popudil cizí národ proti nim. Ti lotříci pak zabíjeli a trápili Boží lid velice těžkými ranami. A taky si spolu se všemi kladu otázku, proč to Pán Bůh dělá... Proč nechává zemřít lidi na rakovinu v mladém věku. Nevím všechno, ale určitě vím, že když se člověku daří, je v pohodě, že usne,...tak ho žádná pravda nezajímá. Všechno, co Bůh dělá, má hluboký smysl. Všechno dělá s velikou péčí Hospodáře a láskou Otce. Na mnoha příkladech, ale nejvíc na sobě, jsem zjistil, že teprve moje vlastní strádání, ponížení a bolest ve mně probouzí větší úsilí, vděčnost a spoléhání na pomoc Boží. Věřím už 28 let, a nikdy to nebylo jinak. Zřejmě je to tak, že do jisté míry jsme velmi tvrdošíjní a taky uspaní a spokojení, že nás Bůh musí z n e p o k o j i t, a někdy i velmi tvrdě, protože to je po mnoha pokusech Pána se s námi setkat často jediná možnost, jak nás probudit a přimět k zamyšlení. Život nám není dán jen tak. Je to nevýslovně velký dar a bude-li člověk tvrdit, že život vznikl náhodou, z anorganického kamení, tak asi nebude Bohu ani
2 děkovat a ani Mu vzdávat čest. Cílem života není mít se dobře, ale poznat svého Stvořitele. To, jestli má člověk touhu po pravdě a spravedlivém posouzení hodnot, je víc než dlouhý a klidný život....dalo by se říct, že Boha pořádně neznáme. Netušíme pořádně, kdo to je, jaký je. Nelze uvěřit a říct si, že to máme jasný a že jsme spaseni a tak nějak si žít svůj život v pohodě. Naopak, uvěřením to všechno hledání Pána Boha teprve začíná. To je neustále otevřená kapitola. Lidé, kteří berou život plnými doušky, (všecko si vezmou, prožijí život v krásném těle, užívají si, hodují)...a Bohu ani nepoděkují, svědectví o Něm a Jeho Synu odpírají, ti budou jednou na Božím soudu shledání prázdní a budou zabiti a jejich smrt bude věčná, v Písmu se mluví o tzv. druhé smrti. Je to kruté? Kdo ale nenávidí Boha v tomto světě, dosvědčuje o sobě něco a až Ho potom jednou spatří tváří v tvář, nebude smět zůstat v Jeho přítomnosti neočištěn a bez šatů vypraných v krvi Beránkově. A mimo Boha není život. Kdo nechce život, vyvoluje sobě Zlo. Kdo nepřijímá Syna, nepřijímá ani toho, kdo Ho poslal. Pán tohoto vesmíru v poslední době poslal Syna, který nic nemluvil sám od sebe. Měl nám ukázat cestu. Na jednu stranu nás Pán Bůh ubezpečuje, že Jeho myšlení o nás je o pokoji a na druhou stranu se nás často snaží znepokojit. Co je to vlastně pokoj Boží, který mají mít všichni Kristovi učedníci? Jan 14:27 Pokoj zůstavuji vám, pokoj můj dávám vám; ne jako svět dává, já dávám vám. Nermutiž se srdce vaše, ani strachuj. Jan 16:33 Tyto věci mluvil jsem vám, abyste ve mně pokoj měli. (A teď dobře poslouchejte): Na světě soužení míti budete, ale doufejtež, jáť jsem přemohl svět. Co je to pokoj Boží? Já bych si to vyložil asi takto: je to určitá moc, kterou mají schopnost udílet druhým ti, kdo konají Boží vůli. Vždyť mnozí se modlí slovy: Pane, učiň mne nástrojem Tvého pokoje! Ale nyní se podíváme, jestli pokoj a pohoda jsou totéž. Bůh neznepokojuje jenom nevěřící, ale i věřící, aby nespali a nezakořenili v nějakých soběstředných kolejích. Mt 10:34 Nedomnívejte se, že bych přišel pokoj dáti na zemi. Nepřišelť jsem, abych pokoj uvedl, ale meč. Ježíš dál káže v duchu meče a určitého velikého tlaku, který musí podstupovat ti, kdo Ho chtějí následovat. A kdo můžeš pochopit, pochop.
3 35 Přišelť jsem zajisté, abych rozdělil člověka proti otci jeho, a dceru proti mateři její, a nevěstu proti svegruši její. 36 A nepřátelé člověka budou domácí jeho. 37 Kdo miluje otce neb matku více nežli mne, neníť mne hoden; a kdož miluje syna nebo dceru více nežli mne, neníť mne hoden. 38 A kdož nebéře kříže svého a nenásleduje mne, neníť mne hoden. To asi není moc o pohodě, když chcete odvážně dělat nějakou dobrou práci pro Krista a domácí se do Vás tvrdě navezou... a tedy dále a přesto tvrdím, že pokoj je v tom, když budeme věrně sloužit Bohu, i když navenek služba našemu Králi bude vypadat takto: 16 Aj, já posílám vás jako ovce mezi vlky; protož buďte opatrní jako hadové, a sprostní jako holubice. 17 Vystříhejtež se pak lidí; neboť vás vydávati budou do sněmů, a v školách svých budou vás bičovati. 18 Ano i před vladaře i před krále vedeni budete pro mne, na svědectví jim, i těm národům. 19 Kdyžť pak vás vydadí, nebuďtež pečliví, kterak aneb co byste mluvili; dánoť bude zajisté vám v tu hodinu, co budete míti mluviti. 20 Nebo ne vy jste, jenž mluvíte, ale duch Otce vašeho, jenž mluví v vás. 21 Vydáť pak bratr bratra na smrt, i otec syna, a povstanouť dítky proti rodičům, a zmordují je. 22 A budete v nenávisti všechněm pro jméno mé, ale kdož setrvá až do konce, tenť spasen bude. 24 Neníť učedlník nad mistra, ani služebník nad pána svého. 25 Dostiť jest učedlníku, aby byl jako mistr jeho, a služebník jako pán jeho. Poněvadž hospodáře Belzebubem nazývali, čím pak více domácí jeho? 28 A nebojte se těch, kteříž zabíjejí tělo, ale duše nemohou zabíti; než bojte se raději toho, kterýž může i duši i tělo zatratiti v pekelném ohni.
4 Jakýpak je pokoj v těchto slovech?! A přeci tam je. Ježíš říká: I cestu znáte, a víte, kam jdu! Ta cesta je právě ten Jeho způsob života, ta Jeho praktická cesta, kterou v různých obměnách zažije každý, kdo vezme Ježíše vážně. Jestliže se Mistrovi posmívali a nazývali Ho posedlým, pronásledovali, když si Ho přišla rodina vyzvednout a odvést domů, protože nepracuje a svádí lidi, a nakonec ho pomluvili a zabili..., budou to dělat i Jeho učedníkům.!! A tak se nedomnívejme, že náš pokoj, který cítíme, k d y ž s e p r o n i c n e r o z h o d u j e m e, je měřítkem. Nebo naopak, náš neklid, že musí být vždy neboží a že pak tedy můžeme prohlásit: Víš, já jsem v tom měl takový neklid, a proto já bych na tuhle službu neměl. Kolik neklidu a trápení musí prožít matka, která skočí pro topící se dítě do vody. Kolik hasič, když jde do hořícího domu zachraňovat... Kde na to berou sílu?! Možná je vede instinkt, možná jakýsi Vyšší princip. Ale nás vede Pán světa, Král, který je milosrdný a zabývá se svým rozbitým světem. Zabývá se hříšníky a zachraňuje je. Posílá nás do světa jako ovce mezi vlky. Mohl by lusknout prsty a z kamení si udělat syny Abrahamovy. Mohl by to zvládnout sám a lusknutím změnit učedníky Kristovy rázem v geniální a neohrožené Eliáše. Mohl! Ale nechal je trápit se, hledat, zkrátka nechtěl aby Ho milovali z donucení. To by Ho netěšilo. On také touží po tom, abychom Ho milovali dobrovolně, kvůli Pravdě, pro Jeho vlastnosti, činy, z vděčnosti. Ani člověka by nebavilo, kdybychom měli moc donutit své partnery, aby nás milovali. Učedníci se přes 3 roky trápili, prochodili kraj světa a prožili si opravdová selhání a viděli zároveň divy, jaké nikdo jiný neviděl. Teprve po určitém setrvání v následování Ježíše a pro poslušnost Ježíšovým slovům dostali ten největší dar Duch svatý je naplnil, změnil a dal jim moc mluvit směle a svobodně slovo Boží. A taky moc a víru uzdravovat a taky moc a víru směle zemřít pro evangelium. Na závěr chci dodat: Boží lid nemůže mít život v pohodě, dokud jsou na světě lidé, kteří netrefí domů. Lidé, kteří žijí v určité slepotě a svými názory a činy ubližují sobě i druhým a nemají ani motiv, ani sílu se stavět proti osudu. Otázka je, jestli se vůbec dokážeme trápit nad tímto světem. Jestli vůbec věříme v peklo, démony a v zajetí všech, kdo jsou pod mocí hříchu. Jestli věříme, že napodobovat Krista je sůl. Pokoj není mít takového povšechného Krista, který za mne umřel. Pokoj je v pochopení Kristových slov: Jen ten mne miluje, kdo moje slovo zachovává. Na lásku a konkrétní lidi si musíme udělat čas. A zase zde Ježíš dává praktické rady: Žádný, kdo by se nezřekl všech věcí, kterými
5 vládne, nemůže být mým učedníkem. Nebo Mt 5:24 Žádný nemůže dvěma pánům sloužiti. Nebo zajisté jednoho nenáviděti bude, a druhého milovati, aneb jednoho přídržeti se bude, a druhým pohrdne. Je třeba, abychom se podobně trápili jako náš Pán a vymýšleli v pláči, jak na to:...čteme... 36 A když hleděl na zástupy, slitovalo se mu jich, že byli tak opuštěni a rozptýleni jako ovce, nemajíce pastýře. 37 Tedy dí učedlníkům svým: Žeň zajisté jest mnohá, ale dělníků málo. 38 Protož proste Pána žně, ať vypudí dělníky na žeň svou. A věřte, až nás Pán bude vypuzovat, bude to hodně bolet. Ale budeme také okoušet radost, jakou jsme většinou ještě nezažili. Požehnání se často rodí z velikého trápení. Amen.