ROZHODČÍ ŘÍZENÍ V ČESKÉ REPUBLICE

Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta Ondřej Musil ROZHODČÍ ŘÍZENÍ V ČESKÉ REPUBLICE Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: JUDr. Petr Smolík, PhD. Katedra občanského práva Datum vypracování práce: 7.12.2011

Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci zpracoval samostatně, všechny použité zdroje a literatury byly řádně citovány a práce nebyla použita k získání jiného nebo stejného titulu. V Praze dne 8.12.2011

Obsah Úvod...5 1. Charakteristika rozhodčího řízení a jeho druhy...6 1.1. Definice rozhodčího řízení...6 1.2. Teoretické koncepce rozhodčího řízení...6 1.3. Výhody a nevýhody rozhodčího řízení...8 1.3.1. Výhody rozhodčího řízení... 8 1.3.2. Nevýhody rozhodčího řízení... 9 1.4. Druhy rozhodčího řízení... 10 1.4.1. Rozhodčí řízení institucionální a ad hoc... 10 1.4.2. Fakultativní a obligatorní rozhodčí řízení... 11 1.4.3. Rozhodčí řízení on-line... 11 2. Prameny rozhodčího řízení... 13 3. Arbitrabilita...15 4. Rozhodčí smlouva... 17 4.1. Pojem a význam... 17 4.2. Typy rozhodčích smluv... 17 4.3. Povaha rozhodčí smlouvy... 18 4.4. Obsah a náležitosti rozhodčí smlouvy... 19 4.5. Neplatnost rozhodčí smlouvy... 20 4.5.1. Námitka neplatnosti rozhodčí smlouvy... 20 4.5.2. Řízení o neplatnosti rozhodčí smlouvy před obecnými soudy... 21 5. Rozhodci... 22 5.1. Požadavky na osobu rozhodce... 22 5.2. Ustavení rozhodce... 23 5.3. Přijetí funkce a vyloučení rozhodce... 24 6. Stálé rozhodčí soudy... 26 6.1. Stálé rozhodčí soudy vs. arbitrážní centra... 27 7. Rozhodčí řízení... 32 7.1. Zásady... 32 7.2. Zahájení řízení... 33 3

7.3. Žaloba a její náležitosti... 35 7.4. Pravidla rozhodčího řízení... 35 7.5. Dokazování... 37 7.6. Předběžná opatření... 38 7.7. Náklady řízení... 38 7.8. Rozhodčí řízení ve spotřebitelských věcech... 39 8. Rozhodnutí... 43 8.1. Forma a náležitosti... 43 8.1.1. Usnesení... 43 8.1.2. Rozhodčí nález... 43 8.2. Smír... 45 8.3. Přezkum rozhodčího nálezu v rámci rozhodčího řízení... 46 8.4. Právní moc a vykonatelnost... 47 8.5. Zrušení rozhodčího nálezu soudem... 48 8.6. Výkon rozhodnutí... 52 8.6.1. Obecně... 52 8.6.2. Uznání a výkon cizích rozhodčích nálezů v ČR a tuzemských v zahraničí... 53 8.6.3. Zastavení výkonu rozhodčího nálezu... 54 9. Novela ZRŘ... 56 Závěr... 61 Seznam použité literatury... 62 Resumé... 66 4

Úvod Tématem této diplomové práce je Rozhodčí řízení v České republice. Až do začátku roku 1995 bylo rozhodčí řízení u nás možné pouze pro řešení sporů z mezinárodního obchodu. Dne 1. listopadu 1994 byl schválen zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (dále v textu ZRŘ), který nabyl účinnosti dne 1.1.1995. Tento zákon umožnil, aby byly v rozhodčím řízení řešeny rovněž spory vnitrostátní. Od té doby došlo k velkému rozmachu tohoto mimosoudního řešení sporů. Četnost využívání rozhodčího řízení k rozhodování sporů, u kterých to zákon dovoluje, odhalilo určité mezery vprávní úpravě, které rozvířily hojné debaty v odborných právních kruzích a i v mediích bylo tomuto mimosoudnímu řešení majetkových sporů věnováno mnoho prostoru. K mnohým problémům se nejednou v posledních letech vyjadřovaly obecné soudy, které se snažily vyjasnit otázky, o nichž panovaly pochybnosti či spory. Nicméně postupem času se stala současná právní úprava rozhodčího řízení ne zcela dostatečnou. Zákon o rozhodčím řízení byl za dobu své existence pouze jednou novelizován. Nyní je v legislativním procesu vládní návrh novely ZRŘ, jehož cílem je odstranit odhalené nedostatky a zpřesnit ustanovení, jež způsobovaly interpretační neshody. Účelem této práce je charakterizovat rozhodčí řízení v České republice, popsat jednotlivé jeho instituty a v neposlední řadě se zaměřit na některá z aktuálních témat. Těmito tématy jsou problematika tzv. arbitrážních center a ochrana spotřebitele v rozhodčím řízení. V závěru práce bude věnován prostor již zmíněné novele ZRŘ, kde budou rozebrány zásadní změny, které by přinesla v případě, že by byla přijata. 5

1. Charakteristika rozhodčího řízení a jeho druhy 1.1. Definice rozhodčího řízení Rozhodčí řízení patří mezi mimosoudní způsoby řešení sporů, které pro strany sporu představují alternativy ke klasickému soudnímu řízení, jak vyřešit jejich spor. Mezi tyto způsoby řešení sporů patří například konciliace a mediace, expertízy, minitrial, negociace a další. Rozhodčí řízení však jako jediné končí závazným rozhodnutím třetí nezávislé a nestranné osoby. Rozhodčí řízení může být definováno jako dobrovolné postoupení řešení sporu neutrální třetí straně, rozhodcům či rozhodčímu soudu (tj. soukromým osobám či nestátní instituci), která vydá po provedeném řízení závazné a vykonatelné rozhodnutí. Mezinárodní rozhodčí řízení či mezinárodní obchodní arbitráž je způsob řešení sporů o majetkové nároky vzniklé z provádění mezinárodního (obchodního) styku mezi fyzickými či právnickými osobami. 1 Základním vnitrostátním pramenem je zákon. č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů, který v 1 odst. 1 stanoví: Tento zákon upravuje rozhodování majetkových sporů nezávislými a nestrannými rozhodci a výkon rozhodčích nálezů. Charakter rozhodčího řízení je chápán rozdílně a snahy o pochopení a vysvětlení jeho charakteru v průběhu času vykrystalizovaly v několik teoretických koncepcí. 1.2. Teoretické koncepce rozhodčího řízení V odborné literatuře se můžeme setkat se čtyřmi teoriemi (doktrínami), jejichž cílem je vymezení podstaty rozhodčího řízení. Společné mají to, že se zabývají vazbou státu a rozhodčího řízení, kdy role státu na jedné straně a role vůle stran na straně druhé jsou nahlíženy v každé z doktrín z různých úhlů. 2 Těmito teoriemi jsou: a) smluvní teorie tato teorie spatřuje původ rozhodčího řízení pouze ve smlouvě a autonomii stran. Klasická smluvní teorie považuje rozhodce za zástupce 1 Rozehnalová, N.: Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. 2., aktualizované a rozšířené vydání. Praha: ASPI, Wolters Kluwer, 2008, str. 42 2 Rozehnalová, N.: Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. 2., aktualizované a rozšířené vydání. Praha: ASPI, Wolters Kluwer, 2008, str. 42 6

stran, který zjišťuje obsah dohody mezi stranami, a rozhodčí nález má mít smluvní povahu. Moderní smluvní teorie konstatuje, že rozhodčí řízení jako takové ze smlouvy vychází, rozhodčí nález však již nikoliv. 3 Mezi zastánce smluvní teorie v České republice patří P. Raban. 4 Zdá se, že Ústavní soud se k této teorii rovněž přiklání, když ve svém usnesení se sp.zn. IV.ÚS 174/02 ze dne 15.7.2002 dospěl k závěru, že: Charakter rozhodčí činnosti je založený smlouvou delegující vůli stran a její výsledek je činností narovnávající ve smyslu 585 obč.zák. Výsledek pak je kvalifikovanou formou závazku a jako takový je též závazný. Rozhodce nenalézá právo, ale tvoří (eventuálně napevno staví, vyjasňuje, tedy narovnává) závazkový vztah v zastoupení stran. Jeho moc tedy není delegovaná svrchovanou mocí státu, ale pochází od soukromé vlastní moci stran určovat si svůj osud, kterou mu svěřili. Rozhodčí nález nevydává rozhodčí soud, ale rozhodci. Je vynutitelný z důvodu vynutitelnosti závazku, který byl rozhodcem v zastoupení stran uzavřen. Tento názor Ústavního soudu se setkal se značnou kritikou. 5 b) jurisdikční teorie dá se říci, že teorie jurisdikční představuje jakýsi protipól teorie smluvní, jelikož pravomoc rozhodců je podle této teorie delegovaná státem a nikoliv smlouvou mezi stranami. Vychází zmyšlenky uznání pravomoci státu kontrolovat a regulovat veškerá rozhodčí řízení realizovaná v dosahu jurisdikce daného státu 6 Rozhodčí řízení je v pojetí této teorie řízením sporným a rozhodci vykonávají rozhodčí činnost tím, že nalézají právo na základě pravomoci delegované státem. 7 c) teorie smíšená teorie smíšená se v podstatě snaží najít jakýsi kompromis mezi oběma předchozími teoriemi. V této teorii dochází k propojení obou prvků, které jsou předchozími teoriemi považovány za základ pravomoci rozhodčího řízení, tedy dohody stran, tj. vůle stran podrobit jejich spor rozhodčímu řízení, a delegace pravomoci státem, resp. vůle státu tuto pravomoc rozhodcům propůjčit. Existují 3 Bělohlávek, A., Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Komentář. 1. vydání, Praha: C.H. Beck, 2004, s. 14 4 Raban, P.: Alternativní řešení sporů, arbitráž a rozhodci v České a Slovenské republice a zahraničí. Praha: Nakladatelství C.H.Beck, 2004, s. 46 5 např. Pecha. R., K právní povaze rozhodčích nálezů. Bulletin advokacie, 2003, č.5, s. 42 6 Rozehnalová, N.: Rozhodčí řízení alternativa k řízení soudnímu. Právní fórum, 2008, č. 4, str. 121 7 Bělohlávek, A.: Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Komentář. 1. vydání, Praha: C.H. Beck, 2004, s. 16 7

názory, které tvrdí, že tato teorie nikterak neřeší podstatu rozhodčího řízení, ale že problém pouze popisuje. 8 d) autonomní teorie odmítá předchozí teorie, byť částečně v určitých aspektech nalézá společnou řeč s teorií smluvní. Právní podstata rozhodčího řízení se má podle autonomní teorie odvíjet od potřeb a představ účastníků. Účinkem této teorie je konstatování denacionalizace rozhodčího řízení a toho, že vůle stran je základním řídícím prvkem rozhodčího řízení a nemůže být určena právem žádného státu. 9 1.3. Výhody a nevýhody rozhodčího řízení Jak už bylo zmíněno, rozhodčí řízení představuje způsob alternativního řešení sporů, které existuje vedle řízení soudního. Rozhodčí řízení se oproti soudnímu řízení vyznačuje řadou výhod a zároveň i řadou nevýhod. Je tedy na zvážení stran sporu, aby se po přihlédnutí k takovým výhodám a nevýhodám rozhodli, který ze způsobů bude vhodný pro řešení daného konkrétního sporu, který mezi nimi vznikl nebo může v budoucnu vzniknout. 1.3.1. Výhody rozhodčího řízení Jednou z nejčastěji zmiňovaných výhod je rychlost rozhodčího řízení. Délka rozhodčího řízení může být ovlivněna více faktory. Může být omezena řádem stálého rozhodčího soudu. Řád Rozhodčího soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární Komoře České republiky dokonce obsahuje možnost, aby bylo vedeno tzv. urychlené rozhodčí řízení. 10 Strany se tedy mohou zvolit tento způsob vedení řízení. Strany mohou rovněž zásadně ovlivnit rychlost rozhodnutí sporu volbou rozhodce. Pokud strany zvolí osobu, o které vědí, že nemá k projednání a rozhodnutí žádný jiný spor, tak se dá předpokládat, že se bude moci soustředit výlučně na spor stran a to by mělo přispět ke zkrácení délky rozhodčího řízení. 8 Raban, P.: Alternativní řešení sporů, arbitráž a rozhodci v České a Slovenské republice a zahraničí. Praha: Nakladatelství C.H.Beck, 2004, s. 43 9 Rozehnalová, N.: Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. 2., aktualizované a rozšířené vydání. Praha: ASPI, Wolters Kluwer, 2008, str. 57 10 27a Řádu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky ( pro vnitrostátní i mezinárodní spory) 8

S rychlostí soudního řízení souvisí jednoinstančnost rozhodčího řízení. Zákon dává stranám možnost, aby si dohodly přezkoumání rozhodčího nálezu jinými rozhodci, avšak tato situace nastává skutečně pouze výjimečně. Za výhodu rozhodčího řízení bývají pokládány také nižší náklady rozhodčího řízení. Jak však uvádí N. Rozehnalová, 11 neplatí tato výhoda absolutně. Zásadní výhodou rozhodčího řízení je bezesporu uplatňování svobodné vůle stran. Strany si vybírají sudiště, mají zásadní vliv na stanovení pravidel rozhodčího řízení, určují, zda bude spor řešit stálý rozhodčí soud či rozhodci ad hoc, kolik rozhodců bude spor rozhodovat, místo řízení a ovlivňují i náklady řízení. 12 Neformálnost řízení představuje další z výhod. Nestanoví-li dohoda stran něco jiného, postupují rozhodci vřízení způsobem, který považují za vhodný. Vedou rozhodčí řízení tak, aby bez zbytečných formalit a při poskytnutí stejné příležitostí k uplatnění práv všem stranám byl zjištěn skutkový stav věci potřebný k rozhodnutí sporu. Neveřejnost rozhodčího řízení umožňuje účastníkům, aby se nedostaly na veřejnost citlivé informace týkající se sporu stran či aby se utajilo projednávání sporu před rozhodčím soudem vůbec. Proces uznání a výkonu zahraničních rozhodčích nálezů v České republice a tuzemských rozhodčích nálezů v zahraničí je snažší a jistější než je tomu u rozhodnutí obecných soudů. To je umožněno Newyorskou úmluvou. Rozhodčí řízení navíc není tolik vázáno na konkrétní stát, jako je tomu u řízení soudního. 1.3.2. Nevýhody rozhodčího řízení Rozhodování rozhodců je nejednotné a je tedy obtížné předvídat výsledek rozhodčího řízení. Neexistuje žádný rozhodčí soud vyššího stupně, který by sjednocoval právní názory jednotlivých rozhodců a stálých rozhodčích soudů. V tomto bodě lze spatřovat i určitou výhodu. Strany si mohou zvolit takového rozhodce či stálý rozhodčí soud, jehož rozhodovací praxi znají a je jim názorově blízká. 11 Rozehnalová, N.: Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. 2., aktualizované a rozšířené vydání. Praha: ASPI, Wolters Kluwer, 2008, str. 57 12 Klein, B.: Pozapomenuté výhody rozhodčího řízení. Bulletin advokacie, 2008, č.4, s. 128 9

Nevýhodu lze spatřovat v tom, že rozhodci nemají donucovací pravomoc. Průběh rozhodčího řízení tak bude značně ovlivněn ochotou stran spolupracovat. Pokud pak na tom bude mít jedna ze stran zájem, může rozhodčí řízení protahovat. 13 Další problematickou otázkou je nestrannost rozhodců. Nestrannost rozhodce je samozřejmě předpokladem řádného průběhu rozhodčího řízení. V praxi se však nezřídka vyskytují případy, kdy jeden ekonomicky silný subjekt nechává rozhodovat všechny své spory se subjekty ekonomicky ne tak silnými u jediného rozhodce. V takovém případě pak nelze přehlédnout určitou ekonomickou závislost rozhodce na daném ekonomicky silnějším subjektu. Lze si tedy jen stěží představit, že by rozhodce pravidelně rozhodoval v neprospěch tohoto subjektu. Nevýhodu představuje také fakt, že rozhodce nemůže vydat předběžné opatření. Pro nařízení předběžného opatření je třeba obrátit se na obecný soud. Nevýhodu v mezinárodním měřítku představuje rozdílnost úprav arbitrability sporu jednotlivých států. To může vést k situacím, kdy spor bude ve státě vedení sporu arbitrabilní, ale ve státě nuceného výkonu rozhodčího nálezu arbitrabilní nebude. 14 1.4. Druhy rozhodčího řízení Rozhodčí řízení můžeme dělit dle několika kriterií na rozhodčí řízení ad hoc a rozhodčí řízení před stálými rozhodčími soudy (řízení institucionální), rozhodčí řízení fakultativní a obligatorní, rozhodčí řízení bez předstupně a s předstupněm, rozhodčí řízení bez časového omezení a rozhodčí řízení s časovým omezením a rozhodčí řízení on-line. Některými z nich se budu podrobněji zabývat na následujících řádcích. 1.4.1. Rozhodčí řízení institucionální a ad hoc Toto základní dělení vychází z 2 odst. 1 ZRŘ, podle kterého si strany mohou dohodnout, že spor mezi nimi vzniklý bude rozhodovat jeden nebo více rozhodců anebo stálý rozhodčí soud. Řízení vedené před stálým rozhodčím soudem je označováno jako řízení institucionální a pro rozhodčí řízení před jedním nebo více rozhodci je užíváno označení řízení ad hoc. 13 Rozehnalová, N.: Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. 2., aktualizované a rozšířené vydání. Praha: ASPI, Wolters Kluwer, 2008, str. 63 14 tamtéž 10

a) rozhodčí řízení ad hoc pro tento druh rozhodčího řízení je typické, že rozhodce je vybrán či rozhodčí senát vytvořen pouze k řešení daného konkrétního sporu. Výběr rozhodců a pravidel je zcela v rukou stran sporu, kdy jsou omezeny pouze ustanoveními právních předpisů upravujících rozhodčí řízení. b) institucionální rozhodčí řízení rozdíl oproti řízení ad hoc tkví především v tom, že stálé rozhodčí soudy mají své sídlo, statut, statutární orgány jednající jeho jménem, pravidla řízení, pravidla o nákladech a stálý administrativní aparát. Institucionální rozhodčí řízení tak stranám zajišťuje větší míru jistoty a zároveň předvídatelnosti řady otázek, které mohou vzniknout až v budoucnu při vzniku sporu. 15 1.4.2. Fakultativní a obligatorní rozhodčí řízení a) fakultativní rozhodčí řízení jak už vyplývá z označení, jedná se o rozhodčí řízení dobrovolné, neboť závisí pouze na dobrovolné dohodě stran, že chtějí jejich spor projednat a rozhodnout v rozhodčím řízení. b) obligatorní rozhodčí řízení naopak u obligatorního rozhodčího řízení není potřeba žádná dohoda stran, jelikož je v tomto případě rozhodčí řízení zahájeno na základě vnitrostátního předpisu či mezinárodní smlouvy tak, že žalobce podá žalobu u příslušného rozhodce či stálého rozhodčího soudu a žalovaný je pak povinen se rozhodčímu řízení podrobit. V České republice neupravuje obligatorní rozhodčí řízení žádný právní předpis. Obligatorní rozhodčí řízení je využíváno jako jeden ze způsobů řešení sporů z investic mezi fyzickými a právnickými osobami (investory) a státy, na jejichž území investují, na základě dvoustranných mezinárodních smluv o ochraně a podpoře investic. 1.4.3. Rozhodčí řízení on-line Rozhodčí řízení je možné vést rovněž on-line, tzn. pomocí prostředků elektronické komunikace. To bylo v České republice poprvé pro tuzemské spory zavedeno Rozhodčím soudem při Hospodářské Komoře České republiky a Agrární komoře České republiky v roce 2004, kdy byl v Obchodním věstníku zveřejněn 15 Rozehnalová, N.: Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. 2., aktualizované a rozšířené vydání. Praha: ASPI, Wolters Kluwer, 2008, str. 66 11

Zvláštní dodatek Řádu pro rozhodčí řízení on-line (Řád on-line), jehož účelem je dle jeho 1 umožnění rozhodčího řízení a rozhodování sporů prostřednictvím internetu v případě, že tak strany sjednaly a podrobily se Řádu on-line. Strany tak mohou činit veškerá svá podání elektronickou formou, rozhodčí řízení je elektronickou formou vedeno a i rozhodčí nález je vydán elektronickou formou pomocí internetu. Může nastat situace, kdy jedna ze stran nebude z důvodu technických požadavků způsobilá se řízení účastnit (zpravidla půjde o stranu žalovanou) nebo i rozhodce může dospět k závěru, že tento způsob vedení sporu neposkytuje možnost, aby věc řádně posoudil a rozhodnul, tedy dostatečně objasnil skutkový stav. Rozhodce pak může ve formě usnesení rozhodnou o tom, že spor bude nadále veden standardním způsobem. Je však především na stranách, aby předem dostatečně zvážili, zda se vedení rozhodčího řízení on-line hodí pro spor, jenž mezi nimi již vzniknul nebo, který by mezi nimi mohl v budoucnu vzniknout. 16 Rozhodčí nález je vydaný tím, že je uveřejněn rozhodčím soudem na sudišti. Za vydaný se pak považuje dnem, kdy byl na sudišti zveřejněn. Sudištěm je myšlena stránka na internetu zřízená pro vedení konkrétního sporu. Na virtuální místo pak musí být stranám umožněn přístup 30 kalendářních dní ode dne zveřejnění rozhodčího nálezu. Po uplynutí této lhůty se sudiště znepřístupní. Datum zveřejnění musí být v rozhodčím nálezu uvedeno a musí být uvedeno rovněž v e-mailu, kterým je stranám zveřejnění rozhodčího nálezu oznámeno. Za místo vydání nálezu se považuje sídlo Rozhodčího soudu při HK ČR a AK ČR. Rozhodčí nález může být na žádost účastníka vydán rovněž i v listinné podobě. Pravost tohoto rozhodčího nálezu stvrzují podpisy tajemníka a rozhodce. Pravidla o poplatcích za rozhodčí řízení on-line jsou v základních rysech stejná jako Pravidla o poplatcích pro rozhodčí řízení vedené standardním způsobem. Jen neobsahují možnost snížení poplatku, pokud je věc projednána bez ústního jednání, a ani nepočítá s možností takzvaného zrychleného jednání, které je možno sjednat pro tradiční rozhodčí řízení. 17 16 Bělohlávek, A.: Řád pro rozhodčí řízení on-line [online zdroj]. Praha, 23. července 2007, dostupný z http://pravniradce.ihned.cz/c1-14665510-rad-pro-rozhodci-rizeni-on-line 17 Bělohlávek, A.: Řád pro rozhodčí řízení on-line [online zdroj]. Praha, 23. července 2007, dostupný z http://pravniradce.ihned.cz/c1-14665510-rad-pro-rozhodci-rizeni-on-line 12

2. Prameny rozhodčího řízení Rozhodčí řízení v České republice je upraveno především zákonem č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů (ZRŘ). Tento zákon upravuje řízení od jeho zahájení až po vydání rozhodčího nálezu a jeho výkon včetně případného zrušení rozhodčího nálezu. Mezi prameny rozhodčího řízení je nutno zařadit rovněž právní předpisy nejvyšší právní síly, tedy ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústavu České republiky a zároveň ústavní zákon č. 2/993 Sb., Listinu základních práv a svobod, a to zejména kvůli zakotvení práva na spravedlivý proces. Přiměřeně se na rozhodčí řízení užijí ustanovení zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (o.s.ř.), což vyplývá z 30 ZRŘ. K aplikaci o.s.ř. se vyjádřil rovněž Nejvyšší soud ve svém rozsudku se sp.zn 32 Odo 1528/2005 ze dne 25.4.2007, v němž stanoví, že: Z použití termínu přiměřeně vyplývá, že rozhodčí řízení nepodléhá občanskému soudnímu řádu přímo a jeho jednotlivá ustanovení nelze použít v rozhodčím řízení mechanicky. Ono přiměřené znamená především zohlednění obecných zásad, na nichž stojí české rozhodčí řízení, to znamená použití norem občanského soudního řádu pod obecným rámcem zásad českého rozhodčího řízení. Jako příklad uvádí Nejvyšší soud v tomto rozsudku 157 o.s.ř., který stanovuje náležitosti rozsudku. ZRŘ totiž náležitosti rozhodčího nálezu neupravuje. Z dalších zákonů lze jmenovat: - zákon č. 301/1992 Sb. o Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky - zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu - zákon č. 513/1991 Sb. obchodní zákoník - zákon č. 229/1992 Sb., o komoditních burzách Vzorový zákon UNCITRAL pro mezinárodní obchodní arbitráž představuje vzor úpravy nebo přehled možných řešení určitého problému, jímž se mohou národní zákonodárci inspirovat. 18 Komise UNCITRAL byla založena v roce 1966 rezolucí Valného shromáždění OSN. 18 Rozehnalová, N.: Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. 2., aktualizované a rozšířené vydání. Praha: ASPI, Wolters Kluwer, 2008, str. 91 13

Nezpochybnitelnou váhu mají rovněž řády stálých rozhodčích soudů, zejména pak Řády Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, jeden pro spory vnitrostátní a jeden pro spory mezinárodní. Dále Pravidla o nákladech a Pravidla pro rozhodčí řízení on-line. Další skupinu pramenů tvoří mezinárodní smlouvy. V souladu s ustanovením čl. 10 Ústavy České republiky mají vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, přednost před vnitrostátními zákony. Mezi nejvýznamnější mezinárodní smlouvy vztahující se k rozhodčímu řízení patří: - New Yorská úmluva o uznání a výkonu rozhodčích nálezů (č. 74/1959 Sb.) - Evropská úmluva o mezinárodní obchodní arbitráži (č. 176/1964 Sb.) - Washingtonská úmluva o řešení sporů z investic mezi státy a občany druhých států (č. 420/1992 Sb.) 14

3. Arbitrabilita Arbitrabilita představuje jeden ze základních pojmů rozhodčího řízení. Vymezuje okruh sporů vznikajících mezi stranami, které je možné projednávat a rozhodovat v rozhodčím řízení. Ne každý spor je tedy způsobilý k tomu být předmětem rozhodčího řízení. Rozlišujeme arbitrabilitu objektivní a subjektivní. Objektivní arbitrabilita je dána konkrétním právním řádem. Subjektivní arbitrabilita označuje spory, které jsou objektivně arbitrovatelné (dle zákona), ale strany samy v rámci autonomie jejich vůle zúží předmět smlouvy. Odpověď na otázku, které spory jsou tzv. arbitrabilní, dává 1 odst. 2 a 2 odst. 1 a 2 ZZŘ. 2 stanoví, že: (1) Strany se mohou dohodnout, že o majetkových sporech mezi nimi, s výjimkou sporů vzniklých v souvislosti s výkonem rozhodnutí a incidenčních sporů, k jejichž projednání a rozhodnutí by jinak byla dána pravomoc soudu, má rozhodovat jeden nebo více rozhodců anebo stálý rozhodčí soud (rozhodčí smlouva). (2) Rozhodčí smlouvu lze platně uzavřít, jestliže strany by mohly o předmětu sporu uzavřít smír. Podmínky, které musí být dle výše uvedených ustanovení splněny, jsou: a) Majetkový spor - pojem majetkový spor není v zákoně definován. Obecně jsou za majetkové spory považovány nejen spory, jejichž předmětem je konkrétní finanční částka, ale také spory o nárocích, které jsou penězi ocenitelné. Za majetkový spor tak lze nepochybně považovat i spor o splnění jiné než peněžité smluvní povinnosti. 19 Podle judikatury Nejvyššího soudu 20 je v rozhodčím řízení možné projednat rovněž spor, který byl zahájen žalobou na určení ve smyslu 80 písm. c) o.s.ř., tedy spory určovací. b) K projednání sporu by jinak byl jinak příslušný obecný soud - rozsah pravomoci obecných soudů je stanoven v 7 o.s.ř. takto: V občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z 19 Klein, B., Doleček, M.: Rozhodčí řízení. Praha: ASPI, a.s., 2007, str. 8 20 např. Usnesení Nejvyššího soudu ČR se sp.zn. 30 Odo 181/2006 ze dne 6.6.2007 15

občanskoprávních, pracovních, rodinných a z obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány. c) Možnost uzavřít o předmětu sporu smír - smír lze dle 99 o.s.ř. uzavřít, připouští-li to povaha věci. Z tohoto ustanovení lze dovodit, že smír nelze uzavřít: ve věcech, které lze zahájit i bez návrhu podle 81 odst. 1 o.s.ř. Jedná se o věci péče o nezletilé, řízení o vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení v ústavu zdravotnické péče, řízení o způsobilosti k právním úkonům, řízení opatrovnické, řízení o prohlášení za mrtvého, řízení o dědictví, řízení o určení, zda tu manželství je či není, a další řízení, kde to připouští zákon ve věcech osobního statusu podle 80 písm. a) o.s.ř. Mezi tato řízení patří řízení o rozvodu, o neplatnosti manželství, o určení, zda tu manželství je či není, o zrušení, o neplatnosti nebo neexistenci partnerství, o určení otcovství, o osvojení, o způsobilosti k právním úkonům a o prohlášení za mrtvého ve věcech, kde je hmotněprávní úpravou vyloučeno, aby strany vyřešily spor dohodou d) Negativní vymezení arbitrability - zákon nepřipouští, aby byly určité spory předmětem rozhodčího řízení. Jedná se o: spory vzniklé v souvislosti s výkonem rozhodnutí a incidenčních sporů. 21 spory veřejných neziskových ústavních zdravotnických zařízení zřízených podle zvláštního právního předpisu 22 ( 1 odst. 2 ZRŘ). 21 Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů 22 Zákon č. 245/2006 Sb., o veřejných neziskových ústavních zdravotnických zařízeních a o změně některých zákonů 16

4. Rozhodčí smlouva 4.1. Pojem a význam Základní podmínkou svěření rozhodování do pravomoci rozhodců je jednak skutečnost, že právní řád takovou delegaci jurisdikční výsosti státu na soukromoprávní subjekty umožňuje a dále platná rozhodčí smlouva. 23 Rozhodčí smlouva je ujednání stran o tom, že o určitých sporech mezi nimi bude rozhodovat jeden nebo více rozhodců, a že tedy nemá být rozhodováno před státním soudem. 24 Jak vyplývá z 2 odst. 3 ZRŘ, může se jednat o spory již vzniklé a stejně tak i o spory, které mohou teprve v budoucnu vzniknout. Rozhodčí smlouva zavazuje pouze její strany a není tedy zpravidla možné, aby zavazovala i osoby, které nejsou její stranou. Existují ovšem výjimky, pokud tak stanoví zákon. Příkladem budiž 220a obchodního zákoníku, podle nějž může rozhodčí smlouva obsažená ve smlouvě ve fúzi zavazovat i osoby, které nejsou stranou takové smlouvy. Rozhodčí smlouva však nezavazuje rozhodce či rozhodčí instituci. 25 Rozhodčí smlouva váže také právní nástupce stran ( 2 odst. 5 ZRŘ). Toto nástupnictví může mít podobu univerzální sukcese (např. dědění), nebo singulární sukcese (např. postoupení pohledávky) a prohlášení konkurzu na jednu ze stran rozhodčí smlouvy (tady se nejedná o právní nástupnictví v pravém slova smyslu), kdy se podle judikatury Nejvyššího soudu 26 vztahuje rozhodčí smlouva i na správce majetkové podstaty. Toto nebude platit vpřípadě, že to strany v rozhodčí smlouvě výslovně vyloučí ( 2 odst. 5 ZRŘ). 4.2. Typy rozhodčích smluv Rozhodčí smlouvy lze dělit dle více kritérií. Jednak se může jednat o časový okamžik, kde je rozhodčí smlouva uzavírána, dále charakter sporů, nebo to, zda rozhodčí doložka svěřuje rozhodování sporu stálému rozhodci či rozhodci ad hoc. Zpravidla jsou uváděny tři základní typy rozhodčích smluv: 23 Bělohlávek, A.: Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Komentář. 1. vydání, Praha: C.H. Beck, 2004, s. 33 24 Raban, P.: Alternativní řešení sporů, arbitráž a rozhodci v České a Slovenské republice a zahraničí. Praha: Nakladatelství C.H.Beck, 2004, s. 48 25 Rozehnalová, N.: Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. 2., aktualizované a rozšířené vydání. Praha: ASPI, Wolters Kluwer, 2008, str. 99 26 Usnesení Nejvyššího soudu se sp.zn. 29 Odo 1051/2004 ze dne 28.4.2005 17

a) Smlouva o rozhodci jedná se o typ rozhodčí smlouvy, která je uzavírána až v době po vzniku sporu a dopadá tak na konkrétní spor. b) Rozhodčí doložka - předmětem tohoto typu rozhodčí smlouvy je spor, který teprve v budoucnu může vzniknout z určitého právního vztahu. Uzavření rozhodčí doložky tedy předchází okamžiku vniku sporu mezi stranami. Rozhodčí doložka tvoří součást tzv. smlouvy hlavní, nemusí být však obsažena přímo v textu takové smlouvy. Může se nacházet i v samostatném dokumentu, což vyplývá z 3 odst. 2 ZRŘ, který říká: Tvoří-li však rozhodčí doložka součást podmínek, jimiž se řídí smlouva hlavní, k níž se rozhodčí doložka vztahuje, je rozhodčí doložka platně ujednána i tehdy, jestliže písemný návrh hlavní smlouvy s rozhodčí doložkou byl druhou stranou přijat způsobem, z něhož je patrný její souhlas s obsahem rozhodčí smlouvy. Takovým samostatným dokumentem bývají nezřídka obchodní podmínky. c) Neomezený kompromis podle tohoto typu rozhodčí smlouvy se řeší spory vznikající z určeného okruhu právních vztahů. Jedná se o případy, kdy mají strany v úmyslu uzavřít vícero smluv a prostřednictvím neomezeného kompromisu se zavazují řešit veškeré spory vniklé z těchto smluv v rámci rozhodčího řízení. Jednotlivé smlouvy uzavírané mezi stranami pak již nemusí obsahovat rozhodčí doložku. Dále se můžeme rovněž setkat s tzv. asymetrickou doložkou. Ta je specifická v tom, že obrátit se na obecný soud má pouze jedna ze smluvních stran. 4.3. Povaha rozhodčí smlouvy Povaha rozhodčí smlouvy bývá často diskutovaným tématem. Můžeme se setkat s názory, že smlouva má povahu hmotněprávní (materiálněprávní pojetí), procesní či smíšenou. Hmotněprávní povahu přisuzují rozhodčí smlouvě zejména němečtí teoretici. Ti ji považují za mimoprocesní smlouvu, neboť je výsledkem souhlasného předprocesního, a tedy mimorozhodovacího procesu. Rozhodčí smlouva je tak chápána jako občanskoprávní smlouva, jelikož jako mimoprocesní projev vůle náleží 18

právu mimoprocesnímu, tj. hmotnému právu. 27 Zastáncem této teorie je v České republice P.Raban. 28 Naproti materiálněprávnímu pojetí stojí procesněprávní teorie. Pro procesněprávní pojetí rozhodčí smlouvy hovoří její účel, tedy vyloučení pravomoci obecných soudů a přesun této pravomoci na rozhodce či stálé rozhodčí soudy, a také její účinky. Rozhodčí smlouva je totiž právním úkonem, který nezakládá, nemění, ani neruší práva účastníků v hmotněprávní rovině a její následky se tak projeví pouze v procesněprávní sféře. 29 Rozhodčí smlouva je upravena v ZRŘ a částečně rovněž v o.s.ř., což je také považováno za podpůrný argument procesněprávního pojetí, neboť se v obou případech jedná o procesí předpisy 30 Smíšená doktrína přisuzuje rozhodčí smlouvě povahu smíšenou. Na rozhodčí smlouvu je zastánci této doktríny pohlíženo jako na institut se smluvním základem pohybující se v prostředí procesního práva. 31 4.4. Obsah a náležitosti rozhodčí smlouvy Základním požadavkem, který je kladen na náležitosti rozhodčí smlouvy, je písemná forma. Rozhodčí smlouva musí být písemná, jinak je neplatná. Písemná forma je zachována i tehdy, je-li rozhodčí smlouva sjednána telegraficky, dálnopisem nebo elektronickými prostředky, jež umožňují zachycení jejího obsahu a určení osob, které rozhodčí smlouvu sjednaly ( 3 odst. 1 ZRŘ). 3 a stejně tak ani mezinárodní úmluvy, jimiž je Česká republika vázána neobsahují požadavek, aby byly projevy vůle obsažené na téže listině, a je tedy možné, ba dokonce obvyklé, aby byly souhlasné projevy vůle stran o obsahu rozhodčí smlouvy obsaženy v listinách různých. 32 Vzhledem k tomu, že rozhodčí smlouva je právním úkonem, budou na ni vedle dodržení písemné formy kladeny i obecné požadavky na právní úkony. Projev vůle stran směřující k uzavření rozhodčí smlouvy tak musí být učiněn skutečně, vážně a svobodně. Rozhodčí smlouva musí být formulována srozumitelně a určitě a její 27 Raban, P.: Alternativní řešení sporů, arbitráž a rozhodci v České a Slovenské republice a zahraničí. Praha: Nakladatelství C.H.Beck, 2004, s. 51 28 tamtéž 29 Pospíšil, P.: Kdo může uzavírat rozhodčí smlouvu? Bulletin advokacie, 2010, č. 12, str. 34 30 tamtéž 31 Rozehnalová, N.: Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. 2., aktualizované a rozšířené vydání. Praha: ASPI, Wolters Kluwer, 2008, str. 107 32 Bělohlávek, A.: Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Komentář. 1. vydání, Praha: C.H. Beck, 2004, s. 45 19

předmět musí být možný a dovolený. Samozřejmě rovněž strany musí být způsobilé k uzavření rozhodčí smlouvy. Arbitrabilita, které je věnována kapitola 3. je rovněž považována za jednu z náležitostí rozhodčí smlouvy. 4.5. Neplatnost rozhodčí smlouvy Na náležitosti rozhodčí smlouvy jsou kladeny nemalé nároky a je tak zřejmé, že uzavřená rozhodčí smlouva nebude z různých důvodů platná nebo bude její platnost při nejmenším sporná. Pak je třeba určit jakým způsobem, kdy a kdo může takovou rozhodčí smlouvu napadnout. V zásadě existují dva způsoby, jak rozhodčí smlouvu zpochybnit. Jednou možností je zpochybnění v rozhodčím řízení námitkou neplatnosti rozhodčí smlouvy a druhou možností je domáhat se vyslovení neplatnosti rozhodčí smlouvy u obecného soudu. 4.5.1. Námitka neplatnosti rozhodčí smlouvy První možnost spočívá ve vznesení námitky neplatnosti rozhodčí doložky v rozhodčím řízení, které bylo na základě zpochybňované rozhodčí doložky zahájeno. Logicky se dá předpokládat, že tato námitka bude zpravidla vznášena stranou žalovanou, jelikož strana žalující podáním žaloby k rozhodci dává najevo svůj názor na platnost dané rozhodčí smlouvy. 33 Z časového hlediska, kdy je možno námitku neplatnosti rozhodčí smlouvy vznést, rozlišujeme dvě možnosti vznesení této námitky ( 15 odst. 2 ZRŘ): a) námitka může být vznesena kdykoliv v průběhu rozhodčího řízení kdykoliv v průběhu rozhodčí řízení může být námitka rozhodčího řízení uplatněna jen z toho důvodu, že v dané věci nebylo možno rozhodčí smlouvu uzavřít, tedy z důvodu nedostatku arbitrability b) námitka musí být vznesena při prvním úkonu ve věci při prvním úkonu v řízení musí být vznesena námitka neplatnosti rozhodčí smlouvy ze všech ostatních důvodů 33 Klein, B., Doleček, M.: Rozhodčí řízení. Praha: ASPI, a.s., 2007, str. 30 20

Rozhodci jsou oprávněni zkoumat svou pravomoc sami. Pokud dospějí k závěru, že jejich pravomoc nebyla podle jim předložené rozhodčí smlouvy dána, tak o tom rozhodnou ve formě usnesení ( 15 odst. 1). Na základě tohoto ustanovení jsou k posouzení platnosti rozhodčí smlouvy od zahájení rozhodčího řízení oprávněni pouze rozhodci a obecné soudy tak nemohou po celou dobu trvání rozhodčího řízení platnost rozhodčí smlouvy vůbec posuzovat. Význam této skutečnosti tkví v tom, že žádná ze stran nemůže zablokovat rozhodčí řízení podáním žaloby na neplatnost rozhodčí smlouvy u obecného soudu. 34 4.5.2. Řízení o neplatnosti rozhodčí smlouvy před obecnými soudy Příslušným soudem k řízení o neplatnosti rozhodčí smlouvy je soud, který by byl věcně a místně příslušný k řízení ve věci podle zvláštního předpisu, 35 kdyby nebylo rozhodčí smlouvy ( 41 ZRŘ) 106 odst. 3 pak upravuje vztah mezi řízením o neplatnosti rozhodčí smlouvy před obecnými soudy již zahájeným rozhodčím řízením následujícím způsobem: Bylo-li řízení před rozhodci zahájeno dříve než došlo k řízení soudnímu, přeruší soud řízení o neexistenci, neplatnosti nebo zániku smlouvy až do doby, než bude v rozhodčím řízení rozhodnuto o pravomoci nebo ve věci samé. K tomu je ještě vhodné dodat, jak tomu je v situaci, kdy je rozhodčí řízení zahájeno až po zahájení řízení o neplatnosti rozhodčí smlouvy, jelikož to zákon neupravuje. V takovém případě nejsou dány zákonné důvody pro přerušení ani soudního, ani rozhodčího řízení. Rozhodci si tedy mohou sami posoudit pravomoc, a pokud dospějí k závěru, že je dána, mohou věc projednat a rozhodnout. Tento postup však není vhodný. Soud totiž může shledat rozhodčí doložku neplatnou a tím bude dán důvod pro zrušení rozhodčího nálezu. Rozhodci tak zpravidla řízení přeruší, dokud nebude pravomocně ukončeno soudní řízení o neplatnosti dané rozhodčí smlouvy. 36 34 Klein, B., Doleček, M.: Rozhodčí řízení. Praha: ASPI, a.s., 2007, str. 32 35 Tímto zvláštním předpisem je zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Místně příslušným soudem tedy většinou bude obecný soud strany, která tvrdí, že rozhodčí smlouva je platná. Věcná příslušnost soudu potom bude dána předmětem sporu mezi stranami. 36 Klein, B., Doleček, M.: Rozhodčí řízení. Praha: ASPI, a.s., 2007, str. 33 21

5. Rozhodci Ať již se strany dohodnou, že spory mezi nimi vzniklé budou projednány před stálými rozhodčími soudy nebo v rámci řízení ad hoc, tak v obou případech nakonec vždy rozhoduji konkrétní fyzické osoby. Jsou to tedy jednotlivé fyzické osoby, které nejvíce ovlivňují průběh a kvalitu rozhodčího řízení. 5.1. Požadavky na osobu rozhodce Předpoklady pro výkon funkce rozhodce v České republice vymezuje 4 ZRŘ, podle nějž může být rozhodcem občan České republiky, který je zletilý a způsobilý k právním úkonům, pokud nestanoví zvláštní zákon jinak. Cizinec pak může být rozhodcem, jestliže je způsobilý k právním úkonům podle práva svého státu, postačí však, je-li způsobilý k právním úkonům podle práva České republiky. To, zda splňuje rozhodce zákonné předpoklady, musí garantovat každý rozhodce sám. Současně je třeba vycházet z toho, že každý rozhodce zná podmínky kladené zákonem na výkon jeho funkce. Pokud by rozhodce vykonával svou funkci a nesplňoval zákonné předpoklady, a přesto vykonával rozhodcovskou činnost, mohl by být odpovědný účastníkům řízení z titulu náhrady škody. K tomuto však bude v praxi docházet jen zřídkakdy, jelikož pokud by nebyl rozhodce zletilý nebo neměl způsobilost k právním úkonům, tak by zpravidla neměl ani způsobilost deliktní. 37 Statut či jiné předpisy stálých rozhodčích soudů mohou stanovit pro rozhodce zapsané na jejich listině rozhodců i další předpoklady. Zároveň zápisem na svoji listinu rozhodců garantují stálé rozhodčí soudy i splnění podmínek stanovených zákonem. Pokud by rozhodce nesplňoval zákonné předpoklady, přicházela by v úvahu odpovědnost za škodu stálého rozhodčího soudu 38 Nedostatek způsobilosti rozhodce je zásadní vadou rozhodčího řízení. Tato skutečnost je sama o sobě důvodem pro zrušení rozhodčího nálezu soudem dle 31 písm. c) ZRŘ. Výkon funkce rozhodce je neslučitelný s výkonem některých dalších profesí. Tato neslučitelnost není dána ZRŘ, ale některými dalšími zákony, které se týkají 37 Bělohlávek, A.: Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Komentář. 1. vydání, Praha: C.H. Beck, 2004, s. 54 38 tamtéž 22

výkonu některých dalších funkcí. Jedná se například o neslučitelnost s výkonem funkce státního zástupce, soudce či ústavního soudce. 39 5.2. Ustavení rozhodce Základním předpokladem pro to, aby konkrétní fyzická osoba mohla být rozhodcem, je platná rozhodčí smlouva, v níž je tento rozhodce jmenován či jinak určen. Podle 7 odst. 1 má rozhodčí smlouva zpravidla určit počet i osoby rozhodců anebo stanovit způsob, jak mají být osoby rozhodců a jejich počet určeny. Přičemž konečný počet rozhodců musí být vždy lichý. Jestliže rozhodčí smlouva takové ustanovení neobsahuje, jmenuje podle 7 odst. 2 každá strana jednoho rozhodce a tito rozhodci pak zvolí předsedajícího rozhodce. Tento postup však neplatí ve všech případech. Nebude ho totiž možné uplatnit ve sporech, které mají více než dva účastníky. Podle tuzemské úpravy by se pak postupovalo dle 9 ZRŘ, což sice eliminuje jednu z výhod rozhodčího řízení, a to sice možnost přímého ovlivnění složení rozhodčího senátu, ale zabrání to riziku případných paralelních sporů projednávaných se stejným předmětem před různými rozhodci, a tedy rizikem rozdílných výsledků, které není možné vyloučit. 40 Existuje tedy několik způsobů, jak mohou strany rozhodce určit. Buď přímo jmenovitě, nebo ustanovením v rozhodčí smlouvě o způsobu jeho určení, odkazem na statut stálého rozhodčího soudu a v případě, že se strany nedohodnou v rozhodčí smlouvě, tak se použije náhradní způsob určení v 7 odst. 2 ZRŘ. Spor může být projednáván před jediným rozhodcem nebo před rozhodčím senátem, který musí mít vždy lichý počet členů. 9 odst. 1 ZRŘ stanovuje pro stranu, která má jmenovat rozhodce, lhůtu 30 dní od doručení výzvy druhé strany. Stejná lhůta je stanovena i pro volbu předsedajícího rozhodce jmenovanými rozhodci. V případě, že není tato lhůta dodržena, jmenuje rozhodce nebo předsedajícího rozhodce soud, a to na návrh jedné ze stran nebo jednoho z již jmenovaných rozhodců. Odstavec druhý téhož paragrafu pak myslí na situaci, kdy se již jmenovaný rozhodce své funkce vzdá nebo nemůže 39 Bělohlávek, A.: Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Komentář. 1. vydání, Praha: C.H. Beck, 2004, s. 55 40 Bělohlávek, A.: Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Komentář. 1. vydání, Praha: C.H. Beck, 2004, s. 74 23

činnost rozhodce vykonávat. V takovém případě jmenuje nového rozhodce soud na návrh jedné ze stran nebo rozhodce. 5.3. Přijetí funkce a vyloučení rozhodce Samotné splnění zákonných požadavků na osobu rozhodce a jmenování nebo jiné určení osoby rozhodce stranami samo osobě nestačí k tomu, aby se určitá osoba stala rozhodcem. Je k tomu ještě zapotřebí, aby daná osoba s výkonem funkce rozhodce souhlasila. K tomu ZRŘ v 5 odst. 1 až 3 stanoví, že nikdo není povinen přijmout funkci rozhodce. Pokud však tuto funkci přijme, je povinen vykonávat ji v souladu se ZRŘ. Přijetí funkce musí mít písemnou formu a rozhodce se pak může vzdát funkce jen ze závažných důvodů nebo se souhlasem stran. Souhlasem s přijetím funkce na sebe rozhodce přebírá povinnosti, které pro něj mohou vyplývat nejen ze ZRŘ, ale rovněž procesních předpisů stálých rozhodčích soudů a v neposlední řadě i pravidel, která byla stanovena stranami v souladu s 19 odst. 1 ZRŘ, podle nějž mají strany právo se dohodnout na postupu, kterým má být rozhodčí řízení vedeno. 41 Mezi základní povinnosti, které na sebe takto rozhodce přebírá, patří povinnost rozhodnout, povinnost rozhodovat v souladu se zákonem, spravedlivě, nestranně a nepodjatě a povinnost mlčenlivosti. Povinnost mlčenlivosti úzce souvisí s neveřejností rozhodčího řízení, která je považována za jednu z jeho výhod. Je zakotvena v 6 ZRŘ, který v odstavci prvním ukládá rozhodcům povinnost zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o kterých se dozvěděli v souvislosti svýkonem funkce rozhodce, pokud nebyli této povinnosti zproštěni. 6 odst. 2 se věnuje zproštění povinnosti mlčenlivosti a říká, že: rozhodce mohou mlčenlivosti zprostit strany. Jestliže strany rozhodce mlčenlivosti nezprostí, rozhoduje o zproštění mlčenlivosti z vážných důvodů předseda okresního soudu, v jehož obvodu má rozhodce bydliště. Nemá-li rozhodce bydliště na území České republiky, rozhoduje předseda obvodního soudu pro Prahu 1. Ke zproštění této povinnosti je tak zapotřebí dohody stran a nedohodnou-li se na zproštění, musí rozhodovat soud. Zákon nikde nestanoví důvody, pro které může být rozhodce 41 Klein, B., Doleček, M.: Rozhodčí řízení. Praha: ASPI, a.s., 2007, str. 53 24

povinnosti mlčenlivosti zproštěn a nechává tak čistě na stranách, z jakého důvodu rozhodce zprostí této povinnosti. Mohou tak učinit i bez konkrétního důvodu. 42 Rozhodce na rozdíl od jiných alternativních řešení sporů musí vystupovat vždy jako nezávislý subjekt. Ten, kdo má být nebo byl jmenován či určen rozhodcem, je tak dle 8 ZRŘ povinen oznámit veškeré okolnosti, jež by mohly vzbudit oprávněné pochybnosti o jeho nepodjatosti a pro něž by byl jako rozhodce vyloučen. V případě, že takové okolnosti vyjdou najevo v průběhu řízení, je již jmenovaný nebo určený rozhodce vyloučen ( 11 ZRŘ), takový rozhodce je pak povinen se funkce rozhodce vzdát ( 12 odst. 1 ZRŘ). Neučiní-li tak, mohou se strany dohodnout o postupu při vyloučení rozhodce nebo může kterákoliv ze stran podat návrh soudu na vyloučení ( 12 odst. 2). Stálé rozhodčí soudy mohou mít postup vyloučení rozhodce stanoven v řádu rozhodčího soudu. 43 V určitých případech zanikne funkce rozhodce, aniž by došlo ke vzdání se funkce ze strany rozhodce nebo k dohodě stran o jeho vyloučení. K zániku funkce dochází bez dalšího z důvodu smrti rozhodce a dále z důvodu zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům, neboť plná způsobilost k právním úkonům je zákonnou podmínkou výkonu funkce rozhodce. 44 42 Klein, B., Doleček, M.: Rozhodčí řízení. Praha: ASPI, a.s., 2007, str. 57 43 Rozehnalová, N.: Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. 2., aktualizované a rozšířené vydání. Praha: ASPI, Wolters Kluwer, 2008, str. 190 44 Klein, B., Doleček, M.: Rozhodčí řízení. Praha: ASPI, a.s., 2007, str. 64 25

6. Stálé rozhodčí soudy Stálé rozhodčí soudy mohou být zřízeny pouze na základě zákona, tedy zákonem ( 13 odst. 1). Tím ovšem neztrácí stálý rozhodčí soud soukromoprávní charakter a nejedná se tak o orgán veřejné moci. 45 Ke zřízení stálého rozhodčího soudu je v souladu s 13 odst. 1 ZRŘ třeba zákona (odlišného od ZRŘ), který může zřídit stálý rozhodčí soud přímo, nebo udělí konkrétní osobě oprávnění stálý rozhodčí soud zřídit. 46 Na problematiku zřizování stálých rozhodčích soudů existují však i opačné názory. 47 L. Lisse v jednom ze svých článků 48 uvádí, že: stálé rozhodčí soudy lze zřizovat na základě zákona a nemusí být zřízeny výlučně zákonem, jak nesprávně a v rozporu s normativním znění ust. 13 z.r.ř. dovozuje aplikační praxe Lze se přiklonit spíše k prvnímu názory, a to i přes ne zcela šťastnou formulaci na základě zákona v 13 odst. 1 ZRŘ. Zákonodárce se nakonec rovněž přiklání k tomuto názoru, což je zřejmé z chystané novely rozhodčího zákona, o které bude pohovořeno v závěrečné kapitole, kdy zákonodárce mění tuto formulaci tak, že je k založení stálého rozhodčího soudu třeba jiného zákona. Stálým rozhodčím soudům poskytuje ZRŘ v 13 odst. 2 oprávnění vydávat své statuty a řády, které mohou určit způsob jmenování rozhodců, jejich počet, a mohou vázat výběr na seznam vedený u stálého rozhodčího soudu. Statuty a řády mohou rovněž určit způsob řízení a rozhodování i jiné otázky související s činností stálého rozhodčího soudu a rozhodců včetně pravidel o nákladech řízení a odměňování rozhodců. Statuty a řády stálých rozhodčích soudů musí být uveřejňovány v Obchodním věstníku. Uveřejnění v obchodním věstníku má za cíl dostupnost informací o organizaci a průběhu řízení před ním a v neposlední řadě rovněž umožnění seznámení stran s těmito statuty a řády. 49 45 Bělohlávek, A.: Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Komentář. 1. vydání, Praha: C.H. Beck, 2004, s. 100 46 Klein, B., Doleček, M.: Rozhodčí řízení. Praha: ASPI, a.s., 2007, str. 65 a dále například Trávníčková, S: Zřizování stálých rozhodčích Soudů v České [online zdroj]. 2.května 2008, dostupný z http://www.epravo.cz/top/clanky/zrizovani-stalych-rozhodcich-soudu-v-%20ceske-republice- 54315.html 47 Rozhodčí nález Rozhodčího soudu při IAL SE ze dne 28. února 2010, sp. zn. 44/2010 48 Lisse, L.: Ještě jednou k postavení stálých rozhodčích soudů v České republice [online zdroj]. 27. dubna 2010, dostupný z http://www.elaw.cz/cs/ostatni/211-jeste-jednou-k-postaveni-stalychrozhodcich-soudu-v-ceske-republice.html 49 Klein, B., Doleček, M.: Rozhodčí řízení. Praha: ASPI, a.s., 2007, str. 68 26

Řízení vedená u stálých rozhodčích soudů se vyznačují určitými výhodami. Jednak strany nemusejí v rozhodčí smlouvě podrobně upravovat pravidla vedení sporu, neboť stálé rozhodčí soudy mají vlastní procesní předpisy. Dále mají strany v rámci tohoto řízení větší možnost přimět rozhodce k aktivní činnosti, a to prostřednictvím stálého rozhodčího soudu, který může neaktivního rozhodce i vyškrtnout ze seznamu rozhodců daného stálého rozhodčího soudu. Stálé rozhodčí soudy mají svůj vlastní administrativní aparát, což jim poskytuje zázemí k řádnému vedení rozhodčího řízení. 50 V současné době jsou v České republice tři stálé rozhodčí soudy. Jsou jimi Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, Burzovní rozhodčí soud při Burze cenných papírů Praha, a.s. a Rozhodčí soud při Českomoravské komoditní burze v Kladně. Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky je jediným stálým rozhodčím soudem se všeobecnou působností. 6.1. Stálé rozhodčí soudy vs. arbitrážní centra Na tomto místě, kdy bylo pojednáno o rozhodčích smlouvách i o rozhodcích a stálých rozhodčích soudech, by bylo vhodné napsat několik řádků o aktuálním problému, o němž se v několika posledních měsících rozpoutala diskuze v odborných právních kruzích, a k němuž se vyjadřovaly i obecné soudy ve své judikatuře. Jedná se o situace v praxi poměrně hojně se vyskytující, kdy strany v rozhodčí smlouvě pro řízení ad hoc, tedy pro řízení, která nejsou vedena před stálým rozhodčím soudem, pouze odkazují na pravidla a seznamy rozhodců soukromých rozhodčích soudů bez dohody o určení rozhodce. Tyto soukromé soudy jsou nazývány jako arbitrážní centra. Jedná se o právnické osoby, které zajišťují průběh rozhodčího řízení a podporují činnost rozhodců. Nejvíce onoho pověstného oleje do ohně nalil Vrchní soud v Praze svým usnesením z 28.5.2009 se sp.zn. 31 Cmo 496/2008, kterým poměrně zásadním způsobem vykročil odlišným směrem, než kam směřovala dosavadní judikatura 50 Bělohlávek, A.: Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Komentář. 1. vydání, Praha: C.H. Beck, 2004, s. 102 27