1
ROMANOVCI 2011 V tomto předvánočním čase jsem se vypravil na výstavu na pražské Hradčany. Byla o slavném carském rodu Romanovců, tam v Rusi vládnoucím zhruba od roku 1600. Některé exponáty prý dosud nebyly vystavěny ani v současném Rusku. Vyjel jsem tam tramvají ve slunném, ale chladném nedělním odpoledni. Výměšky demokracie před naším činžákem jsem lehce překračoval opatrnou chůzí a s vytaženými nohavicemi kalhot. Pak už jsem měl jenom povznášející pocity. Z rozjímání o carské Rusi mě na Karlově náměstí vytrhlo kvílení policejních houkaček. To policajti s mnoha auty jen transportovali Dalajlámu na výlet po Praze. Za chvilku ta policejní hrůza kolem Dalajlámy skončila, a nastal obvyklý nedělní pražský poklid. Na sluncem zalitém náměstí Klárov mě překvapila bílá jinovatka na stinných trávnících. Čestnou stráž před hradčanskou branou drželi dva mladí vojáci s puškami. Letos už nebyli tak obézní jako ti lonští. Asi dostali rozkaz zhubnout. Našel jsem pokladnu k výstavě a stoupl si do krátké fronty. Pokladní na pražských Hradčanech byla ale Slovenka. Žádal jsem zlevněnou vstupenku dědek, pro seniory. Slovenka mi nechtěla věřit můj věk přes 65 let a tak jsem jí musel předložit open card. Tou se ale nemohla dopočítat mého věku, tak mi ji raději prodala za 80 korun. Tak mladistvě asi vypadám!? Návštěvníci výstavy byli většinou Rusové, používali však tlumenou a komorní ruštinu, taj jí nerušili okolní hosty. Bylo tam tlumené osvětlení, fotografovat se ale nesmělo. Předměty tam vystavené byly carské i církevní. Za vlády Romanovců (asi 300 let) u tamního dvora nebyla žádná chudoba. Vystavené předměty byly zlaté, stříbrné, s perlami, drahokamy a polodrahokamy. Výšivky textilií byly ušity zlacenými nitěmi a také zdobeny drahými kameny. Vše pocházelo nejen z Rusi ale také z Polska, Německa, Holandska, Itálie, Čech, Turecka i odjinud. Náboženství přišlo do Rusi roku 988. Tehdejší vládce poslal do okolního světa vyslance, aby zjistili, které náboženství a víra by se Rusi nejlépe hodila? Vrátili se unešeni z řeckého náboženství. Prý když vstoupili do řeckého chrámu netušili, zda jsou už v nebi či ještě na zemi? Bylo tedy vybráno křesťanské řecké náboženství. Patriarchou jim byl konstantinopolský patriarcha. Pozdější války pak vše trochu změnily. Korunovace carů byla složitá záležitost. Cestou k trůnu byl budoucí car natolik obtížen těžkým oděvem a šperky, že by se jen těžko udržel na nohou. Při 2
chůzi měl proto kolem sebe několik zřízenců, kteří ho nadnášeli. Na trůnu mu teprve pak vložili do rukou zlaté žezlo a jablko. Potom teprve byl ve své zemi zástupcem Boha s veškerým rozhodováním. Ve skutečnosti zemi ale vládl církevní hodnostář, který byl carovi rovnocenným partnerem. Car musel být ženatý a zplodit raději více synů-dědiců trůnu. Na výběr nevěsty mu přivážely až 200 mladých žen. Ty musely být krásné a zdravé, urozený původ se u nich nevyžadoval. Sám si mohl jednu vybrat a oženit se s ní. Carevna mu musela urychleně porodit. Pokud nemohla urychleně otěhotnět, chodila se modlit několikrát denně. Když ani po modlitbách neotěhotněla, byla odvezena do kláštera-doživotně! Porodila-li princeznu, necenilo se to. Musela povít careviče, a ještě raději více carevičů. Prvorozený carevič směl s rodiči chodit do kostela, nikdo ale nesměl spatřit jeho tvář. Vysedával proto za závěsem. Teprve v 15-ti letech byl představen obyvatelstvu jako následník trůnu. O konci vlády Romanovců a o strašlivém konci posledních z rodu, po roce 1917 výstava už raději nemluví. Také mlčí o ztrátě vlaku s carským pokladem, někde na Sibiři. Návštěva výstavy je přínosná, uvědomujeme si, že 1000 let tady blízko v Evropě byla i jiná civilizace, než jenom ta německy mluvící. Miloš Nekvasil Ještě několik fotografií z Pražského hradu: 3
4 Že by kasička na žold?
5 Střídání stráží
6 Betlém ze slámy, bez hasičů
7 Stráž u brány
8 Poslední pohled od Hradčan na Žižkov