Masarykova univerzita v Brně Filozofická fakulta Ústav Pomocných věd historických a archivnictví Pomocné vědy historické Kateřina Kašíková Epigrafické památky pánů Prusinovských z Víckova Bakalářská diplomová práce Vedoucí práce: doc. PhDr. Helena Krmíčková, Dr. 2007
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury. Podpis autora práce
Poděkování Zde bych chtěla poděkovat paní doc. PhDr. Heleně Krmíčkové, Dr., vedoucí mé práce za ochotu a odbornou pomoc.
OBSAH 1. ÚVOD... 5 2. HISTORIE RODU PRUSINOVSKÝCH Z VÍCKOVA... 8 2. 1. BOHUNKA BÍTOVSKÁ ROZENÁ PRUSINOVSKÁ Z VÍCKOVA... 9 2. 2. JAN ADAM PRUSINOVSKÝ Z VÍCKOVA... 10 2. 3. LUKRÉCIE NEKŠOVÁ Z LANDEKU (MEZI LÉTY 1581 A 1585 1614)... 11 2. 4. VILÉM PRUSINOVSKÝ Z VÍCKOVA OLOMOUCKÝ BISKUP (1534 16. ČERVNA 1572)... 12 2. 5. ERB PÁNŮ PRUSINOVSKÝCH Z VÍCKOVA... 12 3. ZÁSADY POPISU EPIGRAFICKÝCH PAMÁTEK A STRUKTURA KATALOGU... 14 4. KATALOG... 16 5. ZÁVĚR... 35 6. POUŽITÁ LITERATURA... 36
1. ÚVOD Jako téma bakalářské práce jsem si zvolila epigrafické památky rodu Prusinovských z Víckova. Předlohou mé práce byla kniha Vítězslava Houdka: Náhrobky Prusinovských z Víckova 1. Tato práce obsahuje dochované i nedochované náhrobní kameny, které byly či jsou uloženy v římskokatolickém kostele sv. Kateřiny v Prusinovicích. V knize je též obsažen stručný rodokmen, který mě inspiroval k vyhledávání dalších památek jak v dostupné literatuře, tak na internetu. Tento rodokmen jsem rozšířila o další členy, které jsem nalezla v literatuře. Jak v rodokmenu, tak v samotném katalogu jsou zahrnuti i manželé a manželky přímých členů rodu. Pouze v jednom případě a to u náhrobku Jáchyma Zoubka ze Zdětína jsem do katalogu zahrnula i náhrobek jeho otce a sestry. Náhrobky tvoří smysluplný a umělecky cenný celek. V práci jsem se neomezila pouze na náhrobní kameny, ale zahrnula jsem i pamětní desky a zvony. Práce obsahuje památky dochované i nedochované. Jejich datace se pohybuje v rozmezí od počátku 14. století až do počátku 17. století. I přes dlouhou historii rodu, jsou známy především náhrobní kameny, které vznikly až v 16. století. V polovině 17. století rod vymírá a tím končí jeho historie. Na tomto místě bych chtěla popsat lokality a nálezovou situaci památek, které jsou popsány podle pravidel pro zpřístupňování epigrafických památek v katalogu. Faktem je, že tento, ve své době významný rod, vlastnil panství a majetek na velké časti Moravy, ale v katalogu se objevují památky zejména z okolí Kroměříže a Bystřice. Do tohoto celku zasahují památky z Olomouce, z Nových zámků u Nesovic a ze Staré Vsi nad Ondřejnicí. Většina památek se nachází v sakrálních objektech. Houdkova práce se převážně zabývá kameny uloženými v prusinovickém kostele a zmiňuje některé kameny, které byly nebo jsou uloženy v Olomouci. Ve straších pracích a v literatuře jsem našla i památky, které v této publikaci zmíněny nejsou. O kamenech se také můžeme dočíst u Paprockého. Jako epigrafické památky je zachytil také J. P. Cerroni. Z další literatury můžeme připomenout dílo Eduarda Pecka: Okresní hejtmanství holešovské (Holešov 1892), P. Kvasnička: Holešovský okres (Brno 1929) nebo F. V. Peřinka: Kroměřížský okres (Brno 1912), Zdounecký okres (Brno 1910). O náhrobcích, které byly uloženy v Olomouci píše také Metoděj Zemek v práci Náhrobky v metropolitním kostele sv. Václava v Olomouci (Praha 1940-1948). O těchto epigrafických památkách také pojednávají mnohé starší diplomové práce. Podrobná bibliografie je uvedena na konci práce. První zmínky o sepulchrálních památkách Prusinovských z Víckova jsou z počátku 14. století. Jsou to epitafy na malovaných deskách, které dnes už nejsou dochované. Byly uloženy v kostele sv. Václava v Olomouci. První deska náležela arcijáhnovi Smilovi z Víckova, který zemřel v roce 1316. Druhá náležela Janovy z Víckova a jeho manželce Zbynce. Tento epitaf jim věnovali vnuci Vilém, Přemek a Mikuláš z Víckova 2. Velká část kamenů je uložena v kostele v Prusinovicích, který nechal obnovit Arkleb z Víckova v roce 1601. Tuto událost připomíná pamětní deska na věži kostela. V roce 1865 byl kostel přestavěn a tehdejší farář chtěl nechat kameny odstranit. Moravské místodržitelství a knížecí konzistoř rozhodly, že kameny mají být navráceny do kostela. Část náhrobních kamenů je uvnitř kostela a některé jsou zasazeny do jeho vnější zdi. Ty se nacházejí vpravo od hlavních dveří. 1 Vítězslav Houdek: Náhrobky Prusinovských z Víckova Holešov 1914 2 V. Houdek s. 26 a 27 5
Fyzicky dochovaných je v tomto kostele celkem devět náhrobků s textem. Desátý náhrobek je podle Houdka za zpovědnicí. Dnes je přístupný. Tento náhrobek stojí v boční kapli na evangelijní straně kostela a je bez nápisu. Text nápisu se u tohoto pomníku nedochoval, Houdek se však domnívá, že jde o náhrobní kámen Jana Vilíma, jehož text známe z kostelního inventáře z roku 1805. Houdek se také domnívá, že jde o manžela Anny Černohorské z Boskovic. Ani náhrobek Přemka z Víckova ( 1561) nelze tak jednoznačně určit. Nápis, který je na náhrobku, je jiný než text uvedený ve výše zmíněném kostelním inventáři. Na obou kamenech je sice rok 1561, ale liší se denním datem. Na jednom je denní datum v úterý po sv. Vavřinci - tedy léto, druhý naopak hlásá 10. ledna. Náhrobní kámen, na kterém je datum úterý po sv. Vavřinci, se v Prusinovicích skutečně nachází a v katalogu je zachycen pod číslem 7. Nápis, který nese datum 10. ledna, jsem našla v práci Huberta Valáška 3 a zní takto: Leta Panie 1561 dnie 10. ledna usnul w Panu urozeni a stateczni Rytirz Pan Premek z Wickowa a na Prussinoviczych. Pan Buh dussi geho racz milostiw byti a w pocet wolenych przigati. Z uvedených nápisů není tedy zcela jasné, zda jde o jednu nebo o dvě osoby. Rozdíly v textu jsou značné, jediné co oba nápisy spojuje je letopočet a jméno nebožtíka. Z rodokmenu je patrné, že další Přemek umřel roku 1584 a je označován jako rytíř Božího hrobu. Kdežto Přemek, který zemřel v roce 1561 byl podkomoří. O Přemkovi Prusinovském z Víckova a na Bystřici pod Hostýnem píše ve své práci Florian Zapletal 4. Bohužel, mám z této práce pocit, že sám autor nevěděl, o kterém Přemkovi vlastně píše. V kostelním inventáři jsou také uvedeny další náhrobky, které se do dnešní doby nedochovaly nebo jsou obráceny obrazem dolů a patrně slouží jako stupně schodiště. Zlomek kamene, který je v katalogu pod číslem 32, by mohl být částí kamene Šťastné Pražmínky z Bílkova. 5 Kameny uvnitř kostela jsou dobře zachovalé, ale v současné době jsou hůře dostupné, protože před nimi stojí kostelní lavice. Venkovní kameny byly většinou přelomeny při manipulaci při dřívějších opravách kostela. Pro přehlednost jsem do obrazové přílohy zařadila i náčrt rozmístění kamenů v kostele. 6 Významnou osobou rodu Prusinovských z Víckova byl olomoucký biskup Vilém Prusinovský z Víckova. Podle všech známek měl tento biskup několik pohřebních desek. Některé se uchovaly a o jiných máme pouze kusé informace. V Houdkově práci jsou zaznamenány dokonce tři. Všechny jsou uvedené v katalogu, ale pouze jediná se dochovala. Ta je uložena v chrámu Panny Marie Sněžné v Olomouci (katalogový záznam č. 13) a dvě nedochované byly ve zrušeném kostele sv. Františka také v Olomouci. V Olomouci by měly být uloženy těla dalších členů rodu. Například v kostele u jezuitů Václav Bítovský z Bítova a v klášteře sv. Michala Kateřina z Víckova ( 1549), manželka Jaroslava z Kunovic. Kostel jezuitů byl však zrušen a o Kateřině jsem nenašla žádnou další zmínku. 7 Epigrafické památky upomínající na tento významný moravský rod najdeme také v Nesovicích. Zdejší renesanční zámek Nové zámky nechal roku 1561 vystavět 3 Hubert Valášek: Epigrafické památky na Moravě a ve Slezsku I a II. Brno 1977, E. Peck: Okresní hejtmanství Holešovské. Holešov 1892 4 Florian Zapletal: Přemek z Víckova a na Bystřici pod Hostýnem. Přerov 1938. 5 Motal, Pospíšil: Prusinovice : V minulosti a současnosti. Vizovice 1999, s. 92 6 Obr. č. I 7 Anna Štroblíková: Epigrafické památky v díle Bartoloměje Paprockého. Brno 1973, mluví jak o Bítovském, tak o Kateřině 6
Záviš z Víckova a na Polehradicích. 8 Pamětní deska, která byla pořízena při založení tohoto zámku je nad branou.(katalogový záznam č. 6) V dnešní době je zámek soukromým majetkem a tudíž nepřístupný. V Bystřici pod Hostýnem, která byla také v majetku pánů Prusinovských z Víckova, nalezneme též nějaké památky. Především jde o pamětní desku, která je nad vstupem do bystřického zámku. V kostel sv. Jiljí byl zvon, který se do dnešní doby nedochoval. Obojí nese jména Bohunky Bítovské a jejího manžela Václava Bítovského z Bítova. Další zvon se nachází v malé obci nedaleko Bystřice pod Hostýnem v Bílavsku. Zdejší zvon nechali udělat Přemek Prusinovský z Víckova a na Bystřici a pravděpodobně jeho manželka Perchta ze Žerotína. O tomto zvonu jsem nalezla pouze dvě zmínky a vždy je zde vedle Přemka uváděna jiná osoba. Jednou Perchta a podruhé Bernard ze Žerotína. Nápis identifikující druhou osobu totiž zní BER Z ZER. Manželka Viléma Prusinovského z Víckova Alina z Lilče měla svůj náhrobek v Koryčanech. Bohužel, deska se nedochovala. Jedinou zmínku o tomto kameni jsem našla v práci Františka Schildbergera: Epigrafické památky na území okresu Kroměříž 9. Alina Prusinovská z Víckova, sestra biskupa Viléma Prusinovského z Víckova, byla provdána dvakrát. Jejím prvním manželem byl už výše zmíněný Jáchym Zoubek ze Zdětína. Jeho náhrobní kámen je společně s kameny jeho otce a sestry uložen v kostele ve Zdounkách. Jáchymův náhrobek je doprovodem náhrobku jeho otce. Souvislost mezi těmito náhrobky je dána především obsahem textu, ale také obsahem obrazového pole. Jáchym je zde, stejně jako jeho sestra, spodobněn jako malé dítě, kdežto jejich otec jako dospělý člověk. Druhým Alininým manželem byl Ctibor Syrakovský z Pěrkova, který je pochován společně se svými rodiči a Alinou v římskokatolickém kostele sv. Jana Křtitele ve Staré Vsi nad Ondřejnicí. Tento kostel nechal Ctibor postavit na konci 16. století, jak o tom svědčí deska nad hlavními dveřmi kostela. Kostel i kameny prošly v roce 2001 rekonstrukcí. Toto je stručný přehled zachycených památek. Z použité literatury jsem se však o dalších památkách nedozvěděla. Je možné, že více se ani nedochovalo. 8 Vladimír Nekuda: Vyškovsko s. 248 9 František Schildberger: Epigrafické památky na území okresu Kroměříž. Brno 1977 7
2. HISTORIE RODU PRUSINOVSKÝCH Z VÍCKOVA Při sestavování rodokmenu pánů Prusinovských z Víckova jsem vycházela z hesel v Ottově slovníku naučném 10 a ze schémat, které otiskl Houdek ve své práci o náhrobcích v Prusinovicích. Některé publikace Vlastivědy moravské tyto schémata převzaly a otiskly. V nich uvádí pouze jména přímých členů rodu, ale manžele a manželky neuvádí. Přitom jsou z literatury a pramenů známí. Ale velkou pomocí při práci mi byl rodokmen nalezený na internetu. 11 V této části práce zmíním i některé členy rodu, o kterých jsem nenašla jiné zmínky než právě v Ottově slovníku. Schéma rodokmenu je obsaženo v příloze. První neověřenou informací je zmínka z Hájkovy kroniky. Tato zmínka pochází už ze 12. století, kdy jakýsi Viecek nebo Vícek nechal postavit na Tišnovsku hrad Víckov. Ve většině pramenů se pak uvádí, že rod získal přídomek z Víckova podle tohoto hradu. Hrad Vícek pak daroval svému synovy Přemyslovi. Dále se rod připomíná v roce 1207 Zdislavem z Víckova. Roku 1248 je to Smil a za vlády Václava II. pak Heřman a Hrabiše. Kolem roku 1316 skonal kanovník olomoucké kapituly Smil z Víckova o čemž svědčí dnes již nedochovaný epitaf (katalogový záznam č. 23). Ze stejného roku pochází také nedochovaný epitaf Jana a jeho ženy Zbynky (katalogový záznam č. 24). Ten nechali pořídit Janovi bratři Vilém, Přemek a Mikuláš. V Hájkovi se také mluví roku 1319 o Mikuláši z Víckova. Karla IV. na jeho korunovační cestě do Říma doprovázel Bušek z Víckova. Ten byl i přepadení Karla v Pisse. V roce 1344 držel hrad Víckov Bohuslav, který byl roku 1353 hofrychtéřem. Poslední zmínka o něm pochází z roku 1365, kdy prodává hrady Mitrov a Víckov markraběti. Tento Bohuslav měl syna Záviše. V roce 1346 se připomíná Arkleb z Víckova a roku 1382 Hroznata z Víckova a na Strážku. Další členové rodu žili na Ptení, Lechovicích, Pačlavicích a později na Prusinovicích. Kromě jiného vlastnili velké množství dalších vsí. Některé vyženili nebo koupili. Dalším členem rodu byl Beneš Víckova. O Benešovi jsou známky z let 1351 až 1378. Za manželku měl Jitku. Měli dva syny Smila, který byl bakalářem bohosloví, kanovníkem a oficiálem a roku 1397 administrátorem olomouckého biskupství, a Jana. O Janovi máme zmínky z let 1397 1420. Jiný Beneš byl roku 1403 purkrabím v Zábřehu. Jeho manželkou byla Kateřina z Kojšova. S ní vyženil Studénku a Třemešek a později koupil Kojšov. Jeho bratrem byl pravděpodobně Albrecht, který vlastnil roku 1447 Kojšov; jeho manželkou byla Dorota z Honětic. Dobeš z Víckova žil někdy kolem roku 1354. Měl syny Bernarda a Viléma. Vilém žil ještě kolem roku 1385 a jeho manželkou byla Jitka z Křižanova. Filip a Dobeš Prusinovští z Víckova koupili roku 1390 část Heraltic. Ve stejné době žili také bratři Filip Strýc, Jan a Arkleb. Filip měl za manželku Markétu z Pačlavic. S ní také Pačlavice vyženil. Žil ještě kolem roku 1432. Jeho syn Arkleb se během svého života silně zadlužil a po jeho smrti kolem roku 1464 byla prodána část majetku a jeho žena Kateřina ze Žerotína přesídlila na Prusinovice. 10 Ottova encyklopedie obecných vědomostí na CD-ROM díl XX. a XXVII., hesla: z Víckova, Prusinovský z Víckova 11 http://www.geocities.com/heartland/bluffs/2868/rodokmeny/prusinovsky.txt 8
Tuto vesnici koupili roku 1464 bratři Arkleb a Filip. Dříve zde sídlil rod Podstatských z Prusinovic, ale ti přesídlili na Potštát, který Tas z Prusinovic koupil už roku 1408 12. Arkleb později též koupil Pacetluky a žil ještě roku 1512. Jeho synové byli Vilém, Přemek, Mikuláš (hejtman hrabství Starého Zvolena), Filip, Znata, Oneš, Jan a snad i Albrecht. Vilém, Přemek a Mikuláš nechali postavit v olomouckém kostele epitaf Janovi, který zemřel v roce 1316. Vilém byl společně s Přemkem v Uhrách a později se stal hofrychtéřem markrabství moravského. Toto místo zastával v letech 1537 až 1539, pak se stal podkomořím. Jeho manželkami byly Alena z Lilče, Markéta z Opatova a Anna z Čelechovic. Vilém vlastnil také hrad Cimburk. Jeden z těchto bratrů padl v bitvě u Moháče. Ottův slovník naučný uvádí, že to byl Jan, ale ten podle náhrobku zemřel už v roce 1501. Jan má náhrobek společně s Onešem. Podle tohoto náhrobku právě Oneš zemřel roku 1526. Z uvedených dat je jasné, že Jan tedy nemohl podle Ottova slovníku zastávat v roce 1556 funkci hofrychtéře. V úvahu připadá tedy Jan Vilém Prusinovský z Víckova, který byl synem Přemka z Víckova. Jan Přemek Prusinovský z Víckova, jeho bratranec, ve věku šestnácti let není příliš pravděpodobným kandidátem na tuto funkci. Přemek byl roku 1541 komorníkem menšího práva olomouckého a od roku 1546 do své smrti zastával úřad podkomořího markrabství moravského. Zemřel 11. srpna 1561 a byl pohřben v Prusinovicích. Přestože byl tento významný rod hodně rozvětvený, již na začátku 17. století z našich dějin mizí. Rod již nějakou dobu vymíral. Poslední členové byli Jan Adam z Víckova a Bohunka Borovská a jejich děti. Syn Jana Adama Karel Lev byl v roce 1641 zavražděn a jeho dcera Anna Sabina se provdala za Jiříka Lišvice z Lišvic a odešla do Čech. Na Moravě se naposledy objevili, když prodávali dům po své matce. Bohunka měla také děti, ale ty umřeli příliš mladé. Poslední zpráva je z roku 1838 13. Jeden velmi vzdálený potomek tohoto slavného rodu přijel zpět do vlasti a nechal sebrat kosti předků a uložit je do hromadného hrobu. Výčet předků tohoto rodu není úplný a o některých osobnostech bych chtěla pojednat obšírněji v následujících kapitolách. Schéma rodokmenu je v obrazové příloze Obr. č. II a III. 2. 1. BOHUNKA BÍTOVSKÁ ROZENÁ PRUSINOVSKÁ Z VÍCKOVA Velmi stručně o této paní píše dr. Vlasta Fialová ve spisku O Paní Bohunce Bítovské, roz. z Víckova 14. Bohunka byla dcerou Jana Vilíma Prusinovského z Víckova a Anny Černohorské z Boskovic. Narodila se někdy před rokem 1571, což je datum smrti její matky. Z dívčích let o ní nemáme mnoho zpráv. Dokonce nevíme kdy a jak se provdala za Václava Bítovského z Bítova. Jeho rod byl usedlý na Opavsku a o sám byl členem soudu Knížectví opavského. Byl aktivním účastníkem bělohorského povstání a členem odboje na Moravě. Byl zajat Valdštejnem v roce 1627 společně z dalšími emigranty, ale jeho jediného Valdštejn vydal císaři. Bítovský tedy zemřel na popravišti v Brně na jaře 1628. Z moravských zemských desek víme o jaký spor mezi Bohunkou Bítovskou a Valdštejnem šlo. Jednalo především o lukovské panství, na kterém Lukrécie Nekšová 12 Jan Halada: Lexikon české šlechty 1. díl. 1992 (s. 117) 13 V. Houdek s. 7 14 Vlasta Fialová: O paní Bohunce Bítovské, roz. z Víckova. Přerov 1938. 9
z Landeku, i přes ustanovení v poslední vůli svého strýce, učinila Valdštejna dědicem a o které se pak s Bohunkou soudila. Pro Bohunku byl soud neúspěšný. Po roce 1616 sídlila společně s manželem na Bystřici pod Hostýnem, kde nechali vedle staré tvrze vybudovat zámek. Zdejší klid trval pouze čtyři roky do Bílé hory. Václav Bítovský se jako člen moravského evangelického rytířstva stal hofrychtéřem Fridricha Falckého. Začátkem února 1620 pobýval i s manželkou v Brně v té době byla Bystřice poničena vpádem polských kozáků Lisovčíků. Po porážce u Bílé hory se Bítovský společně s Bohunkou odebral do emigrace, ale podobně jako další emigranti se i on na Moravu vracel. Paní Bohunka tím, že odešla s ním ztratila právo na zděděné statky. O smrti svého muže se dozvěděla v Polsku, ale místo jejího pobytu není známo. V roce 1631 se vrátila na Moravu, bez vlastních prostředků. Byla tedy odkázána na milosrdenství svých přátel. Zprávy o ní máme například ze zámku v Hustopečích, kde žila u Anny Hofmanky z Grünpüchlu. Z rodiny už nikoho neměla. Sama Bohunka měla syna, který v roce 1630 v Polsku zemřel. Víme, že o osud Bohunky Bítovské se velice zajímal její synovec Karel starší ze Žerotína. Z několika dopisů víme, že se za ni přimlouval u kardinála Dietrichštejna i u císaře Ferdinanda III. Pravděpodobně neúspěšně. V bystřické pamětní knize Sovově byla o paní Bohunce zpráva, dochovaná pouze tradicí, že dožila ve vesnici Roštění z milosti svých poddaných a tam také zemřela. Dnes je ona pamětní kniha ztracená. 2. 2. JAN ADAM PRUSINOVSKÝ Z VÍCKOVA Jan Adam z Víckova byl synem Jana Přemka z Víckova a Anny z Obrhamu na Enzenfeldu. Kromě Jana Adama se z tohoto manželství narodili ještě dvě dcery Anna Marie a Anna Kateřina. Jan Adam se narodil někdy před rokem 1590 (rok smrti jeho otce). Jejich matka se ještě dvakrát vdala, ale roku 1603 zemřela. Poručnictví nad dětmi pak získal Arkleb z Víckova jejich strýc. Více se o Janu Adamovi dočteme v knize Vlasty Fialové 15 O jeho studiích toho mnoho nevíme. Jeho jméno se nevyskytuje v universitních matrikách. Každopádně se mu dostalo právnického vzdělání, což dokazuje jeho povolání mezi zemské soudce krátce před povstáním. Bezpečný záznam o jeho studiu se nachází až v matrice university v Sieně. Odtud odchází po smrti svého strýce Arkleba a přejímá čejkovické panství. V roce 1610 se oženil s Marianou z Bubna. Mariana se projevila jako schopná hospodyně a sama se starala o majetek svého muže, který se zajímal spíše o politiku a společenský život. Z tohoto svazku se narodily dvě děti - Anna Sabina a Karel Lev z Víckova. O nich nacházíme zmínky například v brněnských městských knihách. Jan Adam byl velmi štědrý člověk a velkou část majetku rozdal. Poddaným také často snižoval dávky, které mu měli odvádět. Kvůli těmto svým sklonům se jeho jméno často objevuje v půhonných knihách. Nejznámější je jeho spor s Lukrécií Nekšovou z Landeku. Ta chtěla, aby její majetek po její smrti zdědil její manžel Albrecht z Valdštejna. Pro svou mírnost a štědrost byl však Jan Adam oblíben u poddaných. Velmi zřetelně se to projevilo například na lukovském panství, které mu nějaký čas patřilo. Jako evangelík byl u nekatolických Valachů velmi oblíben (daleko víc než Valdštejn, který jako katolík omezoval jejich náboženskou svobodu). 15 Vlasta Fialová: Jan Adam z Víckova, moravský emigrant a vůdce Valachů 1620-1628. Brno 1935. 10
Jan Adam z Víckova byl aktivním účastníkem protihabsburského povstání a těšil se přízni povstalecké vlády. Do služeb vlasti se zásluhou Jana Adama dostala také část Valachů. Pravděpodobně se chtěl připojit k vojsku v Čechách, ale za hranice země se dostal již pozdě a do bojů tudíž nezasáhl. Po porážce povstání byl mezi prvními emigranty. I bez velitele se však Valaši nevzdali a jako jediní se císařským vojskům postavila na odpor. Tito se později spojili s emigrantskou armádou a pod vedením Jana Adama z Víckova také s Uhry. Jan Adam se staral především o zásobování emigrantských sborů. Úsilí jeho i emigrantů však bylo marné. Trpěli nedostatkem jídla a zbraní, ale především císařských vojsk byla velká přesila. V průběhu roku 1622 byl Jan Adam za své nepřítomnosti odsouzen a jeho majetek zabaven. Paní Mariana se snažila pro sebe a své děti zachránit aspoň část majetku. I přesto se Jan Adam z Víckova mezi lety 1622 1624 na Moravu stále vracel a vedl skupiny valašských rebelů. V roce 1623 byl také v Holandsku u Fridricha Falckého, který se snažil Čechy získat pod svou vládu a chtěl zaútočit na císařské vojsko. Ve stejném roce zemřela také paní Mariana. Poručníkem jejich dětí se stal kardinál Dietrichštejn nepřítel Jana Adama. Na Moravu se Jan Adam z Víckova vrátil až v roce 1626 a v několika týdnech ovládl celou severovýchodní Moravu. Zabral také hrad Lukov a další města, která se ke vzpouře sama přidávala. Kdy Jan Adam z Víckova zemřel nevím přesně. Pravděpodobně se tak stalo někdy v roce 1627. Osudy jeho dětí jsou nejasné. Je známo, že po smrti Mariany se jejich dětí ujala její sestra Sabina Františka Haugvicová z Biskupic. Ta je s sebou pravděpodobně odvezla do Čech a postarala se o jejich výchovu, která byla katolická. Tím, že se zaručila, že jim poskytne katolickou výchovu, je uchránila před nebezpečím, které plynulo z toho, že jejich otec byl rebelem. Po její smrti se děti v roce 1636 objevují v Brně, kde prodávají dům po své matce. Anna Sabina je v té době již provdaná za Jiříka Lišvice z Lišvic a vrací se do Čech. Její bratr Karel Lev byl v roce 1641 zabit v Prostějově. Jeho smrt pravděpodobně znamenala konec tohoto rodu. 2. 3. LUKRÉCIE NEKŠOVÁ Z LANDEKU (MEZI LÉTY 1581 A 1585 1614) Lukrécie Nekšová z Landeku byla dcerou Zikmunda Nekše z Landeku na Vsetíně a Mandaleny Muchkovny z Bukovce, kterou si vzal na jaře roku 1581. Mandalena však už roku 1585 zemřela. Zikmund se brzy znovu oženil, ale jiných dětí kromě Lukrécie už neměl. Sám umírá v roce 1591. Lukrécie byla patrně vychovávána v rodině svého strýce Václava Nekše z Landeku a na Lukově. Největší vliv na ni měla pravděpodobně první manželka jejího strýce Barbora Podstatská z Prusinovic. V roce 1599 byla katolička Lukrécie provdána za evangelíka Arkleba z Víckova, který už roku 1608 zemřel. Lukrécie se snažila přimět svého manžela, aby se zřekl své víry, ale Arkleb se katolíkem nestal. Jejich manželství bylo bezdětné. Lukrécie po smrti prvního manžela zdědila jeho veškerý majetek kromě Čejkovic a Prusinovic. V roce 1607 zdědila i majetek svého strýce. Takto se tehdy ještě mladá Lukrécie stala žádanou nevěstou. Vzala si Albrechta Eusebia z Valdštejna. Tento sňatek byl zprostředkován jezuity. Rod Nekšů z Landeku velice rychle vymíral. Ani Lukrécie neměla příliš pevného zdraví, i ona trpěla chorobou, na kterou její rod vymíral. Už v roce 1613 se její zdraví velmi zhoršilo a již na Květnou neděli roku 1614 zemřela. Její tělo bylo uloženo do cínové rakve v kostelíku ve Štípě u Zlína. Valdštejn měl podle jejího posledního přání ve Štípě vystavět kartuziánský klášter a nový kostel. Základní kámen kláštera a kostela byl položen už v roce 1616, ale 11
nikdy nebyl dostavěn. Nový klášter a kostel Valdštejn skutečně nechal vystavět, ale ve Valdicích blízko Jičína. Valdštejn brzy prodal statky Lukréciiny a 2. září 1625 nechal její ostatky převést do Čech a uložit je do kostel radimského. 16 2. 4. VILÉM PRUSINOVSKÝ Z VÍCKOVA OLOMOUCKÝ BISKUP (1534 16. ČERVNA 1572) Vilém Prusinovský z Víckova byl synem Mikuláše Prusinovického z Víckova a Anny ze Mštěnic. Studoval na jezuitské škole ve Vídni a odtud odešel za studiem do Itálie. V letech 1554 1558 byl posluchačem právnické fakulty university v Padově. V roce 1558 odešel do Říma, kde byl uveden k biskupovi a pozdějšímu kardinálovi Commendone, od kterého získal o čtyři roky později první torzuru a za další rok také nižší svěcení. Stýkal se také se členy jezuitského řádu. Aby měl na studia byl na přímluvu svých rodičů jmenován kroměřížským proboštem a kanovníkem olomouckým. Do vlasti se vrátil v roce 1560 a v roce 1562 mu bylo uděleno proboštství litoměřické. Po smrti olomouckého biskupa Marka Kuena byl 9. března 1565 zvolen biskupem olomouckým. Po svém zvolení nastolil tvrdou protireformační politiku. Postupoval podle ujednání tridentského koncilu. Jeho činnost nebyla podporována šlechtou, klérem ani lidem. Snažil se v Brně i v Olomouci usadit jezuitský řád. Jezuitskou kolej v Olomouci založil už v roce 1566 a tím položil základ druhé nejstarší university v Čechách. Jejího založení se však nedočkal, protože císař Maxmilián potvrdil zřízení koleje a její výsady až v roce 1573. Vznikl zde i seminář. V Brně se jezuité usadili až po jeho smrti. V květnu 1568 svolal synodu své diecéze i přes to, že mu císař neposkytl žádnou podporu a stavové mu k tomu odpírali práva. Synoda byla vedena v duchu tridentského koncilu a hlavní slovo na ní měli jezuité. Byla zde učiněna některá usnesení, která směřovala k církevní reformě. Na jaře 1571 Vilém onemocněl a o rok později na kroměřížském zámku zemřel. Jeho náhlá smrt byla původně připisována ledvinové chorobě, posléze se však ukázalo, že by mohl být první z biskupských obětí biskupotravce Philoponia. Byl pochován v jezuitském kostele v Olomouci. Tento byl zbořen a ostatky biskupa byly přeneseny do kostela Panny Marie Sněžné, který byl vystavěn v letech 1712 1716. Jeho zásluhou vznikla v Kroměříži lékárna a Kroměříž se stala sídlem stálého lékaře, který byl osobním lékařem biskupa. Z jeho vůle však neměl odepřít pomoc nemocným měšťanům. 2. 5. ERB PÁNŮ PRUSINOVSKÝCH Z VÍCKOVA Polcený gotický štít je v heraldicky pravém poli červený. V levém poli jsou střídavě dva černé a dva stříbrné nebo bílé příčné pruhy. Nad štítem je kbelíková přilba s točenicí, nad kterou jsou v klenotu dva rohy pravý je červený a na levém jsou stejné pruhy jako na levé straně štítu. Přilba má přikrývadla. Heraldicky levé je červené a stříbrně nebo bíle podšito, pravé je černé, stříbrně nebo bíle podšité. Levá poloviny štítu s příčnými pruhy může představovat tzv. polotrojříčí. 17 K podobě erbu se stahuje pověst. Černé pruhy znamenají velká a široká blata, přes která 16 http://home.tiscali.cz/stipa/historie/novy.htm 17 Milan Mysliveček Erbovník díl 1. 12
předkové rodu přepravovali knížata s vojsky do bitvy proti nepřátelům, stříbrné nebo bílé pruhy pak značí upřímnou statečnost a víru k pánům. Červené pole pak znamená, že majitelé erbu často svou zem hájili se mečem v ruce a prolévali krev nepřátel. 18 Našla jsem několik vyobrazení erbu a ve většině případů byl erb jiný. Barevnost a figury i podoba klenotu jsou stejné, ale například tvar šítu, helmy a rohů v klenotu jsou jiné. Mění se podle soudobé módy. Ovšem na pamětní desce na zámku v Nesovicích je erb zrcadlově převrácený. Na knize Prusinovice od Motala a Pospíšila je například kolčí štít a helma se zlatou mřížkou a přikrývadla mají jiný tvar. V obrazové příloze je několik vyobrazení pod čísly IV a V. 18 Bartoloměj Paprocký:. Zrcadlo Čech a Moravy : s 9 dřevoryty a 40 znaky a erby. Praha 1941 13
3. ZÁSADY POPISU EPIGRAFICKÝCH PAMÁTEK A STRUKTURA KATALOGU Uspořádání katalogu vychází ze zásad popisu Miroslava Flora 19. V hlavičce každé památky je obsaženo: Číslo záznamu v případě, že je památka nedochovaná, nachází se za tímto číslem křížek. Lokalizace památky místo, kde se nachází, nebo poblíž, kterého se nachází. Datum vzniku snažila jsem se vycházet z informací obsažených v nápisu. Pokud to nebylo možné použila jsem dostupnou literaturu, která je uvedena na konci katalogizačního záznamu. Nedatované památky jsou uvedeny na konci katalogu společně s nedochovanými a příslušná kolonka v hlavičce je volná. Katalogizační záznam obsahuje tyto informace: Nositel nápisu je uveden hned na začátku a je zvýrazněn tučně. Přesnější určení polohy památky v objektu nebo kolem něj. Velikost památky Autor nápisu pokud je znám Popis a fakta z historie památky; popis se řídí heraldickými pravidly, uvádí se informace o tom, zda byla památka zrestaurována a pokud došlo ke změně polohy objektu uvádí se i dřívější. Pokud památka není dochována, cituji zdroj, ze kterého pochází přepis textu Druh materiálu, typ písma a jeho velikost. Tyto údaje jsou na samostatných řádcích a od popisu odděleny volným řádkem. U zvonů je materiál neuvádí a jejich velikost je dána průměrem a váhou, pokud jsou tyto údaje známy. Přepis textu Literatura které se o památce zmiňuje a číslo obrazové přílohy pokud je přístupná. Obrazová příloha je číslována římskými číslicemi. Na konci záznamu jsou poznámky pod čarou pokud byly potřeba V poznámkách a citacích jsou pouze základní údaje o literatuře. Její kompletní seznam je uveden na konci práce. Přepis se řídí pravidly pro zpřístupňování epigrafických památek a měl by být co nejpodobnější originálu při zachování dnešní grafiky. Specifické symboly použité na originálu jsou uvedeny v poznámce. Při přepisu jsou použity některé symboly bez odkazu na poznámky:. tečka na dolní lince, čárka na dolní lince tečka uprostřed řádku : dvojtečka = dvě vodorovné čárky uprostřed nebo na konci řádku! vykřičník 19 Miroslav Flodr: Zásady popisu středověkých a novověkých epigrafických památek.. Brno 1974-1975. 14
Použity jsou také znaky, které se užívají v edicích: / konec řádku při přepisu delšího textu. Nebo v případě, že je text příliš krátký ab ligatura [abc] doplnění nečitelného textu [ ],[+/-2] přibližný počet nečitelných písmen v textu [---] nečitelný text nebo chybějící část nápisu Poznámkový aparát: Nachází se v poznámce pod čarou. Malá písmena v poznámkách se vztahují přímo k přepisu zde jsou uváděny například odlišné interpretace v uvedené literatuře, speciální symboly apod. Číslice se vztahují k popisu památky. Katalog je řazen chronologicky a podle typu nositele nápisu. Památky, které jsou nedatované nebo nedochované jsou na konci katalogu. 15
4. KATALOG 1 Římskokatolický kostel sv. Kateřiny v Prusinovicích 1517 Náhrobní kámen pana Arkleba z Víckova. Kámen se nachází vně kostelní zdi, vpravo od hlavních dveří. Deska je vysoká 102 cm a široká 226 cm. Zachoval se pouze zlomek původní desky vrchní část s prvním řádkem textu a spodní část. Písmo je ryté. Materiál: pískovec Druh písma: gotická minuskula Velikost písma: velká písmena 10 cm, malá písmena 7 cm Tuto lezii pan Arkleb Z Pickova A N[a Prusinowicich] [1]517 Lit.: Vítězslav Houdek Náhrobky Prusinovských z Víckova (s. 17/č. 8) Pavel Kvasnička Holešovský okres (s. 238) Motal, Pospíšil Prusinovice v minulosti a současnosti (s. 91/č. 8) Eduard Peck Okresní hejtmanství holešovské František Schildberger Epigrafické památky na území okresu Kroměříž (s. 110/č. 264) Obr. č. VI 2 Římskokatolický kostel sv. Kateřiny v Prusinovicích 1524 Náhrobní kámen Doroty ze Lhoty. Kámen se nachází v boční kapli na epištolní straně kostela. Je 168 cm vysoký a 93 cm široký. V obrazovém poli je vyobrazena žena, jejíž hlava spočívá na podušce. Na hlavě má závoj a spodní část jejího obličeje je též zakrytá. Na sobě má plášť. Celá postava je obrácena přímo dopředu, ruce jsou položeny přes sebe. V rozích desky jsou erbovní štítky. Heraldicky vpravo nahoře mlýnské kolo erb Pánů ze Lhoty, vlevo nahoře půl vola. Heraldicky vpravo dole je kozel erb Drahanovských ze Stvolové a vlevo dole je lev stojí na zadních nohou. Pravděpodobně se jedná o erb vladyků z Rataj nebo z Rabštejna 20. Text se nachází po obvodu desky v osmi řádcích vždy dva na každé straně. Je dobře čitelný. Písmena jsou vyplněna černou barvou. Pátý řádek chybí. Osmý řádek je velice špatně čitelný. Kromě zmíněných chybějících řádků je deska dobře zachovalá. Písmo je ryté. Nad pomníkem je zasazený reliéf, který k náhrobku nepatří. Materiál: pískovec Druh písma: gotická minuskula Velikost písma: velká písmena 6 cm, malá písmena 4 cm leta panie 1524 20 Sedláček Českomoravská heraldika I. 16
w pondieli welikonoczni a Dokonala ge st w panu bohu ziwot swuey [do] rotta ze lhoty Manzelka Pana przemka zwi czkowa racziz pā buoh dussi gegii byti m[ilostiw]. Lit.: Vítězslav Houdek Náhrobky Prusinovských z Víckova (s. 9/č. 1) Vítězslav Houdek Moravské vývody erbovní (s. 25/č. 21) Pavel Kvasnička Holešovský okres (s. 234) Motal, Pospíšil Prusinovice v minulosti a současnosti (s. 89/č. 1) Eduard Peck Okresní hejtmanství holešovské (s. 213/č. 1) František Schildberger Epigrafické památky na území okresu Kroměříž (s. 107/č. 255) Obr. č. VII 3 Římskokatolický kostel sv. Kateřiny v Prusinovicích 1526 Náhrobní kámen pana Jana a Oneše (Ondřeje) z Víckova. Kámen je vezděn do kostelní zdi vpravo od hlavních kostelních dveří. Deska je vysoká 204 cm a 86 cm široká. Nápis je desetiřádkový, zhruba vprostřed desky. Nahoře a dole jsou v rozích erbovní štítky vpravo nahoře víckovský, vlevo nahoře erb pánů ze Zástřizl, vpravo dole erb pánů ze Žerotína (korunovaný lev na skalách) a vlevo dole liška 21 22. Kámen je v dolní třetině přeražen. Zlom zasahuje 8. řádek. Materiál: pískovec Druh písma: gotická minuskula Velikost písma: velká písmena 10-12 cm, malá písmena 6cm Tuto lezi Pan: Jan a Pan On= ess Bratrzii Wlast= nii sinowe Pana Arkleba z wiczkowª a Panii Katerzini z Zastrzizl: Pan Jan m c Umrzel letha 1 D prwue A Pan Oness m c letha 1 D XXDI.Ae= a 27. března 21 Podle těchto erbů lze aspoň přibližně zjistit totožnost neznámé paní. Erby jsou zde vytesány v pořadí vpravo nahoře otec, vlevo nahoře matka, vpravo dole bába po otci, vlevo dole bába po matce. Arkleb z Víckova má na svém náhrobním kameni tytéž erby. Z toho lze usuzovat, že jde o vlastní sestru Arkleba z Víckova (umřel 1538) a je tedy dcerou Přemka z Víckova a Doroty ze Lhoty. 17
Lit.: Vítězslav Houdek Náhrobky Prusinovských z Víckova (s. 18/č. 9) Vítězslav Houdek Moravské vývody erbovní (s. 24/č. 19) Pavel Kvasnička Holešovský okres (s. 236) Motal, Pospíšil Prusinovice v minulosti a současnosti (s. 92/č. 9) Eduard Peck Okresní hejtmanství holešovské František Schildberger Epigrafické památky na území okresu Kroměříž (s. 109/č. 262) Obr. č. VIII 4 Římskokatolický kostel sv. Kateřiny v Prusinovicích 1535 Náhrobní kámen neznáme paní. Kámen je vezděn do kostelní zdi vpravo od hlavních dveří. Deska je 177cm vysoká a 96 cm široká. Nápis je čtyřřádkový po obvodu desky. Na desce je vytesána ženská postava stojící tělem vpřed a tváří otočená vlevo. Hlava je zahalená rouškou, tělo pláštěm. V rozích jsou erbovní štítky nahoře vpravo víckovský, nahoře vlevo erb pánů ze Lhoty, dole vpravo erb pánů ze Zástřizl (lilie) a vlevo dole půl vola. Deska je v dolní třetině zlomena a opět spojena, zlom zasahuje 2. a 4. řádek, 3. řádek je nečitelný a 4. řádek byl poškozený manipulací při stěhování. Materiál: pískovec Druh písma: gotická minuskula Velikost písma: velká písmena 7cm, malá písmena 6 cm Letha panie 1 5 35 we Cztwrtek den swateh Wolffganka b panii [ _ ] [dokonala gt wiek ziwota swiho gegyz dussi ] Pan Buoh mi[loistiw byti racz] Lit.: Vítězslav Houdek Náhrobky Prusinovských z Víckova (s. 16/č. 7) Vítězslav Houdek Moravské vývody erbovní (s. 26/č. 23) Pavel Kvasnička Holešovský okres (s. 236) Motal, Pospíšil Prusinovice v minulosti a současnosti (s. 91/č. 7) Eduard Peck Okresní hejtmanství holešovské (s. 213/č. 2) František Schildberger Epigrafické památky na území okresu Kroměříž (s. 109/č. 261) Obr. č. IX 5 Římskokatolický kostel sv. Kateřiny v Prusinovicích 1538 Náhrobní kámen Arkleba z Víckova. Kámen se nachází na evangelijní straně kostelní lodi nejblíže presbytáři. Je 200 cm vysoký a 104 cm široký. V obrazovém poli je postava rytíře v brnění. V heraldicky levé ruce drží kopí, pravou má pak položenou na jílci meče. Postava je k divákovi otočena čelem, ale hlava hledí mírně doprava. V rozích obrazového pole jsou erbovní štítky: vlevo nahoře erb víckovský, vpravo nahoře b 31. října 18
ozubené kolo, vlevo dole lilie erb pánů ze Zástřizl a vpravo dole půl vola. Text je po obvodu desky ve čtyřech řádcích. Třetí řádek je špatně čitelný. Deska je zachovalá. Materiál: pískovec Druh písma: gotická minuskula Velikost písma: velká písmena 8 cm, malá písmena 6,5 cm Letha M D XXXVIII W auterey przed swatim waczlawem c pan Arkleb z wickowa sin pana przemka z wiczkowa dokonal wiek ziwot[a] sweho gehoz dussi panbuh racz milostiw [byti]. d Lit.: Vítězslav Houdek Náhrobky Prusinovských z Víckova(s. 13/č. 2) Vítězslav Houdek Moravské vývody erbovní (s. 26/č. 22) Dorota Jelínková Epigrafické památky J.P. Cerroniho jihomoravský kraj (s. 205/č. 1) Pavel Kvasnička Holešovský okres (s. 236) Motal, Pospíšil Prusinovice v minulosti a současnosti (s. 90/č. 2) Eduard Peck Okresní hejtmanství holešovské (s. 213/č. 3) František Schildberger Epigrafické památky na území okresu Kroměříž (s. 108/č. 258) Anna Štroblíková Epigrafické památky v díle Bartoloměje Paprockého (s. 72/č. 1) Hubert Valášek Epigrafické památky na Moravě a ve Slezsku (s. 500/díl II.) Obr. č. X 6 Zámek Nové zámky u Nesovic 1561 Pamětní deska 23 nad zámeckou branou. Desku nechal vyrobit Záviš z Víckova a na Polehradicích a jeho manželka Johanka z Háje. Rozměry desky se nedají zjistit pro nepřístupnost. Na desce jsou erby Záviše, který je zrcadlově obrácený 24, a Johanky v renesančním štítu má šraňk. Text je rozdělen do dvou odstavců. První odstavec je pod erbem Záviše a druhý odstavec je pod erbem Johanky. Nápis je rytý. Materiál: pískovec Druh písma: fraktura Velikost písma: nezjistitelná 33 W 13 H Letha Panie 1 5 6 1 e w pondiely pred Swa tym Gyrzym f zalozena Gest Toto staweni g nakla dem a praczy skrze Urozeneho a stateczneho rytirze c 24. září d v textu jsou použitá ostrá S 23 Památka je v současnosti nedostupná. Zámek je v soukromých rukou a od roku 2005 je nepřístupný. Text nápisu je znám ze starší literatury. Fotografie je přístupná např. na stránkách www.nesovice.cz 24 popis erbu je v oddíle 2. 5. e číslice jsou odděleny grafickým znamením nejlépe se dá popsat jako paragraf f 41. dubna g Tvar písmene S se dá přirovnat k nahoře otevřené číslici 8 19
pana Zawisse z Wickowa a na Polehradiczych Johanka z hage manziel ka tehoz Zawisse h z Wickowa Lit.: Jaroslav Petrů Nové zámky u Nesovic. Brno 1969. (s. 3) Alois Procházka Soupis památek pravěkých a historických díl II. část VII. Náhrobníky a část VIII. Pamětní desky (s. 45) Obr. č. XI 7 Římskokatolický kostel sv. Kateřiny v Prusinovicích 1561 Náhrobní kámen Přemka z Víckova a na Prusinovicích. Kámen je vezděn do kostelní stěny vpravo od hlavních dveří. Deska je vysoká 190 cm a široká 96 cm. Nápis je jedenáctiřádkový v horní polovině desky. Zbytek desky vyplňuje erb pánů z Víckova. Vpravo i vlevo vedle desky jsou zasazeny dva pilastry v podobě horní poloviny lidského těla vlevo žena a vpravo muž bez rukou. Deska je vertikálně přelomena vprostřed a zlom zasahuje všechny řádky. Materiál: pískovec Druh písma: gotická minuskula Velikost písma: iniciála 10 cm, velká písmena 6 cm, malá písmena 4 cm Letha panie [1] 5 6 1 w U terey po S W[a]wrinczy i. Do konal gest živo[t s]wuoy Uroze= ny a Stateczny [r]ytirz pan Przemek z [Wi]ckowa a na Prusynowic[i]ch Podko= morzii Mar[g]krabii Mo rawske kte[r]yz dobru k panu Bohu nadiegi mi l gehozto dusi pan Buoh racz milosti[w] byti. amē. Lit.: Vítězslav Houdek Náhrobky Prusinovských z Víckova (s. 18/č. 10) Vítězslav Houdek Moravské vývody erbovní (s. 25/č. 20) Pavel Kvasnička Holešovský okres (s. 238) Motal, Pospíšil Prusinovice v minulosti a současnosti (s. 92/č. 10) František Schildberger Epigrafické památky na území okresu Kroměříž (s. 109/č. 263) Obr. č. XII h ostrá S se vyskytují ve jménu Zawisse v obou případech i 11. srpna 20
8 Římskokatolický farní kostel sv. Bartoloměje v Bílavsku 1568 Zvon v Bílavsku. Zvon nechal udělat Přemek z Víckova a jeho žena Perchta (Berchta) 25 ze Žerotína. Zvon byl původně v kostele v Bystřici pod Hostýnem. Visí mezi dalšími dvěma zvony. Na zvonu je český a latinský nápis a erb Žerotínů 26 a Prusinovských z Víckova jsou proti sobě, každý na jedné polovině zvonu. Jsou orámovány věnci se stuhami. Je poměrně dobře zachován. Text je v horní části zvonu je dvou řádcích. Je oddělen grafickými znameními v podobě filigránových kuliček nebo lilií. Písmo je reliéfní. Druh písma: kapitála Velikost písma: ZA PANA PAWLA PEYR VRZEDNIKA TOHO CASV NABYSTRZICY 1568 I N R I VERBVM DOMINI MANET IN ETERNVM j BER. ZZ. PRZEM. ZWIC. k Lit.: Eduard Peck Okresní hejtmanství holešovské (s. 169) Obr. č. XIII, XIV 9 Římskokatolický kostel sv. Kateřiny v Prusinovicích 1569 Náhrobník Záviše z Víckova a na Polehradicích. Kámen se nachází na epištolní straně kostelní lodi. Je 208 cm vysoký a 88 cm široký. V obrazovém poli je postava rytíře v brnění, levá ruka spočívá na jílci meče a pravá na štítu s erbem Víckovců. Helma je položená mezi nohama postavy. V rozích obrazového pole jsou erbovní štítky: vpravo nahoře erb Víckovců, další tři jsou prázdné. Nápis je na pětiřádkový kolem obrazového pole, dobře čitelný a deska dobře zachovaná.třetí řádek je vzhůru nohama. Písmo je ryté. Materiál: pískovec Druh písma: kapitála Velikost písma: 6 cm LETHA PANIE 1569 W SOBOT / V PRZED S HREHORZEM l VMREL GEST VROZENY ASTATECZNY RY / TIRZ PAN ZAWISSE Z WICZK / OWA ANAPOLEHRADICZICH ATUTO GEST POCHOWAN PAN BVOH / RACZ GEHO DVSSY MILOSTIW BYTI Lit.: Vítězslav Houdek Náhrobky Prusinovských z Víckova(s. 12/č. 3) Vítězslav Houdek Moravské vývody erbovní (s. 26/č. 24) Dorota Jelínková Epigrafické památky J.P. Cerroniho jihomoravský kraj 25 V Peckově Okresním hejtmanství holešovském se místo Perchty píše Bernard ze Žerotína. 26 Žerotínským erbem je korunovaný lev ve skalách. j 1 Petri 1, 25 k zástupný symbol pro lilii, zástupný symbol pro filigránovou kuličku l 5. března 21
(s. 205/č. 3) Pavel Kvasnička Holešovský okres (s. 234) Motal, Pospíšil Prusinovice v minulosti a současnosti (s. 90/č. 3) Eduard Peck Okresní hejtmanství holešovské (s. 213/č. 4) Alois Procházka Soupis památek pravěkých a historických díl II. část VII. Náhrobníky a část VIII. Pamětní desky (s. 46 47) František Schildberger Epigrafické památky na území okresu Kroměříž (s. 107/č. 256) Anna Štroblíková Epigrafické památky v díle Bartoloměje Paprockého (s. 72/č. 3) Hubert Valášek Epigrafické památky na Moravě a ve Slezsku (s. 500/díl II.) Obr. č. XV 10 Římskokatolický kostel Nejsvětější Trojice ve Zdounkách 1570 Pamětní deska na věži kostela s erby Jáchyma Zoubka ze Zdětína a Aliny Prusinovské z Víckova. Deska je rozdělena na dvě poloviny. V horní části jsou erby Jáchyma a Aliny. Jáchymův erb je heraldicky vpravo a jsou to dvě složené ruce. Alinin je vlevo. Pod erby je stuha se jmény obou. Text je špatně čitelný. Písmo je ryté. Materiál: pískovec Druh písma: kapitála Velikost písma: nezjistitelné IOACHIM Z EZDIET ALINA Z WICZKOWA ANNO M DLXX VROZENI A ST ATECZNI RITIRZ PAN IOACH IM ZAVBEK ZE ZDIETINA A NA ZD[V]NKACH PODKOMORZI MA RKRABSTWI MORAWSKEHO TVTO WEZI KECTI A CHWAL E PANV BOHV A PANNIE MA RII DAL POSTAWITI Lit.: Dorota Jelínková Epigrafické památky J.P. Cerroniho jihomoravský kraj (s. 312/č. 1) F. V. Peřinka Zdounecký okres (s. 52) František Schildberger Epigrafické památky na území okresu Kroměříž (s. 126/č. 315) Hubert Valášek Epigrafické památky na Moravě a ve Slezsku (s. 723/díl II.) Obr. č. XVI 22
11 a Římskokatolický kostel sv. Kateřiny v Prusinovicích 1571 a 12 1590 Dvojitý náhrobek Anny Černohorské z Boskovic a Jana Přemka z Víckova a na Bystřici pod Hostýnem. Náhrobek stojí na evangelijní straně kostelní lodi. Náhrobky jsou od sebe odděleny sloupky, které jsou i z vnější strany desky. Náhrobek je 200 cm vysoký a celková šířka obou náhrobků je 217 cm. Náhrobní kámen Anny Černohorské je asi o 10 15 cm kratší.náhrobní kámen heraldicky vpravo patří Anně Černohorské. V obrazovém poli, ve výklenku stojí postava ženy se sepjatýma rukama v šatech a plášti. Na hlavě má čepec. Vpravo u jejích nohou je pak erb pánů z Boskovic. Samotný nápis je v obdélníkovém poli nad deskou. Levá polovina náhrobku zobrazuje Jana Přemka z Víckova a na Bystřici pod Hostýnem. Ve výklenku stojí postava muže v brnění bez helmy, kolem krku okruží, v levé ruce drží nějaký váleček, pravá je položena na štítu s Víckovským erbem. Helma je položena mezi nohama postavy. Nápis je v obdélníkovém poli nad hlavou postavy. Pole je 23 cm vysoké a 70 cm široké. Nápisy jsou ryté. Text je dobře čitelný. Materiál: pískovec Druh písma: kapitála Velikost písma: u obou 2,5 cm Nápis č. 11 LETHA PANIE 1571 WECTWRTEK POPAMATCE SESLANI DVCHA SWATEHO m WHODINV 18 POWOLATI RACYL PAN BVH SKRZE SMRT CASNAV VROZENV PANY PANY ANNV CZERNOHORSKAV ZBOSKOWIC MANZELKV VROZENEHO PANA YANA WYLIMA ZWICKOWA GEG[I] DVSSY ZE PAN BVH GEST MILOWSTIW WIERZYME Nápis č. 12 LETHA PANIE 1590 WPATEK DEN SWATEHO WACLAWA n DOKONAL GEST ZIWOT SWVG VROZENI PAN YAN PRZEMEK ZWICKOWA ANABYSTRZYCY PODHOSTEGNEM WLETECH WIEKV SWEHO 33 [G]EHOZ DVSSY ZE GEST PAN BVH MILOSTIW WERYME. Lit.: Vítězslav Houdek Náhrobky Prusinovských z Víckova (s. 13/č. 4 a 5) Dorota Jelínková Epigrafické památky J.P. Cerroniho jihomoravský kraj (s. 205/č. 4, s. 206/č. 7) Pavel Kvasnička Holešovský okres (s. 236) Motal, Pospíšil Prusinovice v minulosti a současnosti (s. 90/č. 4 a 5) Eduard Peck Okresní hejtmanství holešovské (s. 213/č. 5 a 6) František Schildberger Epigrafické památky na území okresu Kroměříž (s. 108/č. 259 a 260) Hubert Valášek Epigrafické památky na Moravě a ve Slezsku (s. 500/díl II.) Obr. č. XVII, XVIII, XIX, XX m 7. června n 28. září 23
13 Kostel Panny Marie Sněžné v Olomouci 1572 Náhrobní kámen olomouckého biskupa Viléma Prusinovského z Víckova. Kámen je zazděn v kapli sv. Ignáce z Loyoly, která je na evangelijní straně presbyteria. Deska je 210 cm vysoká a 110 cm široká. Postava biskupa stojí ve výklenku a hledí doprava. Pravou rukou žehná a v levé drží berlu se šatkou. Na hlavě má infuli. Vlevo u jeho nohou je víckovský erb. Nápis je malovaný zlatou barvou po obvodu desky. Text se nachází na vnějším a vnitřním okraji obrazového pole. Poslední slovo se nachází na stuze v obrazovém poli. Text je špatně čitelný. Materiál: mramor Druh písma: kapitála Velikost písma: 7 cm GVILHELMVS PRVSSINOWIVS SUB MARMORE TECTVS HIC IACET. OLMVTII PRAESVL STRVCTORQ VE LICENE TOTV SPEREAT STA o B[I]LI TIBVRTIVS AERE NOMEN AB INFAVSTA SYRAKOWSKY MORTE TVERTVR OBIIT 1572 15 IVN AETE 38 EPATVS 7. Lit.: Vítězslav Houdek Náhrobky Prusinovských z Víckova (s. 22) Pavla Lovečková Epigrafické památky okresu Olomouc do roku 1800 (s. 270) Obr. č. XXI 14 Římskokatolický kostel sv. Jana Křtitele ve Staré vsi nad 1578 Ondřejnicí Náhrobní kámen Aliny Prusinovské z Víckova. Kámen se nachází vpravo od oltáře a je společně s dalšími třemi zasazen do zdi. Kameny byly v roce 2001 restaurovány. Každý kámen je oddělen pilastry s ozdobnými hlavicemi; nad prvním a třetím jsou tympanony s hlavičkami andělíčků. Alinin náhrobek je, z pohledu diváka, první zprava. Kámen je celkem 316 cm vysoký a samotný je široký 80 cm. Obrazové pole je 185 cm vysoké; šířka je stejná. V obrazovém poli ve výklenku stojí čelem k divákovy postava ženy. Je oblečená v dlouhém plášti a šatech. Na hlavě má kuklu. Ruce má sepjaté na prsou. Vpravo dole je erb, ale jeho podoba je nezřetelná, protože spodní část desky je ohlazená. V horních rozích desky jsou florální motivy. Dříve byly natřeny barvou. Dnes je oprýskaná a vzory špatně viditelné. Nápisové pole je odděleno římsou. Pole je 35 cm vysoké a 79 cm široké. Text je reliéfní a špatně čitelný. Materiál: pískovec Druh písma: gotická minuskula Velikost písma: velká písmena 4 cm; malá písmena 3 cm o 3. řádek má možná jiné čtení LICENE TOTVS PEREAT 24
Letha Panie Tisyczyho Pietisteho Sedumdesateho Osmeho w Sobotu popamatcze Swatych Trzy krali p Doko nala gest ziwot swug w krystu Panu Vrozena wladyka pani Alina Zwickowa manzielka pana Stibora Syrakowskwho z Pierkova rc A wtom to Chramie Panie Pochowana Gegizto dussy wssemo huczy Pan Buh Racz Milostiw byti Amen Lit.: http://www.staraves.cz/historie/kostel.html [4. dubna 2007] Obr. č. XXII, XXIII 15 Římskokatolický kostel Nejsvětější Trojice ve Zdounkách 1580 Náhrobní kámen Jáchyma Zoubka ze Zdětína. Deska se nachází vpravo od dveří kostela společně s náhrobky Jáchymova otce a sestry. Deska je 75 cm vysoká a 42 cm široká. V obrazovém poli je postava dítěte, oblečeného v dlouhém kabátě, který si pravou rukou přidržuje. V levé ruce drží knihu. Spodní šat je dlouhá košile zakončená okružím. Stojí bosé na polštáři. Pod plastikou jsou erbovní štítky. Heraldicky vpravo je erb děda po otci Zoubků ze Zdětína. Vlevo je erb báby po matce osmicípá hvězda Žerotínů. Text má celkem devět řádků. První řádek je na obrubě kamene. Další čtyři řádky jsou v obrazovém poli kolem hlavy dítěte a poslední čtyři řádky textu jsou v poli pod obrazem mezi erby. Deska je poměrně dobře čitelná. Pouze 1., 8. a 9. řádek je špatně čitelný. Písmo je ryté. Materiál: pískovec Druh písma: kapitála Velikost písma: 2 3 cm [LETA 158 0 DEN] SWATE LVCZYGE q DOKO NAL ZIWOT SWUG IOACHIM SYN PANA GIRZIHO ZAVBKA GEHOZTO DVSSI PAN BVH [RACZ] [MILOSTIW BYTI] Lit.: Vítězslav Houdek Moravské vývody erbovní (s. 30/č. 30) Dorota Jelínková Epigrafické památky J.P. Cerroniho jihomoravský kraj (s. 312/č. 2) F. V. Peřinka Zdounecký okres (s. 56) František Schildberger Epigrafické památky na území okresu Kroměříž (s. 125/č. 312) Hubert Valášek Epigrafické památky na Moravě a ve Slezsku (s. 723/díl II.) p 11. ledna q 13. prosince 25
Obr. č. XXIV, XXV, XXVI 16 Římskokatolický kostel sv. Kateřiny v Prusinovicích 1583 Náhrobní kámen Jana Viléma z Víckova. Houdek se domnívá, že jde o náhrobek umístěný v boční kapli na evangelijní straně kostela. Deska je bez nápisu, vysoká 200 cm a široká 92 cm. V obrazovém poli stojí postava muže s plnovousem v brnění, otevřená helma se třemi péry leží mezi jeho nohama. Levou rukou se opírá o štít, na kterém je víckovský erb, provedený v barvách. Pravá je uražená. Za postavou vlaje červený prapor. Deska je zdobena po okraji rytým vzorem. Text je převzat z Houdka. Materiál: pískovec Leta Panie 1583 po pamacze Swateho Petra a Pavla r w patu hodinu na nocz dokonal gest žiwot swug Urozeny Pan Jan Wilim z Wičzkowa ana Prussinowizych w letech wieku sweho 49. geho dussi že gest Pán Buh milostiw wieržime. Lit.: Vítězslav Houdek Náhrobky Prusinovských z Víckova (s. 14/č. 6) Dorota Jelínková Epigrafické památky J.P. Cerroniho jihomoravský kraj (s. 206/č. 5) Pavel Kvasnička Holešovský okres (s. 235) Motal, Pospíšil Prusinovice v minulosti a současnosti (s. 91/č. 6) Eduard Peck Okresní hejtmanství holešovské (s. 214/č. 2) František Schildberger Epigrafické památky na území okresu Kroměříž (s. 108/č. 257) Hubert Valášek Epigrafické památky na Moravě a ve Slezsku (s. 500/díl II.) Obr. č. XXVII 17 Římskokatolický kostel Nejsvětější Trojice ve Zdounkách 1584 Náhrobní kámen Jana Jiřího Zoubka ze Zdětína, otce Jáchyma Zoubka ze Zdětína. Náhrobek se nachází vpravo od dveří kostela. Má samostatné obrazové pole vysoké 188 cm a široké 86 cm. Po stranách jsou dvě samostatná nápisová pole. První je 30 cm vysoké a 96 cm široké. Druhé je 43 cm vysoké a 87 cm široké. V obrazovém poli ve výklenku je stojící postava rytíře v plné zbroji, přepásaná mečem. Zavřená helma s chocholem mu leží u levé nohy. Postava je otočená o 45 doleva, levá naho je vykročená. Levou ruku má v bok. Pravá ruka drží štít s erbem 27. Erb je oválný, rozdělený do čtyř polí. První pole obsahuje erb Zoubků dvě složené ruce; v druhém poli je pět pokosem položených pruhů erb jeho matky Lidmily Štolbaské z Doloplaz. Ve třetím poli jsou tři královská jablka (2,1) erb báby po otci Kateřiny z Lisnice, a čtvrté pole obsahuje dvě lekna (lekníny) erb báby po matce Salomeny z Kounic 28. Text je ve dvou polích vpravo a vlevo dole vedle náhrobku. Text je dobře čitelný. Pouze část prvního a druhého řádku je uražená. Písmo je ryté. Materiál: pískovec Druh písma: kapitála Velikost písma: 1. pole 4 cm; 2. pole 5 cm r 29. června 27 Jedná se o erbovní vývod. Podobné nacházíme na některých náhrobcích Prusinovských. 28 Vývod je podle V. Houdka Moravské vývody erbovní 26
1. pole [ _ ] 4 W NEDIELI PRED PO WYSSENIM [SWAT]EHO KRZIZIE s DOKO NAL GEST ZIWOT SWVOG VROZENY PAN IAN GIRZI ZAVBEK ZE ZDIETINA ANAZDAVNKAGH A W TOMTO CHRA 2. pole MIE BOZIM POCHOWAN GEH OZTO DVSSI PAN BVH WSSE MOHVCZY RACZ MILOS TIW BYTI A W POCZIET SWYCH WY WOLENYCH PRIGITI Lit.: Vítězslav Houdek Moravské vývody erbovní (s. 29/č. 29) Dorota Jelínková Epigrafické práce J. P. Cerroniho jihomoravský kraj (s. 312/č. 3) F. V. Peřinka Zdounecký okres (s. 54) František Schildberger Epigrafické památky na území okresu Kroměříž (s. 126/č. 313) Hubert Valášek Epigrafické památky na Moravě a ve Slezsku (s. 723/díl II.) Obr. č. XXVIII, XXIX, XXX 18 Římskokatolický kostel Nejsvětější Trojice ve Zdounkách 1585 Náhrobní kámen Johanky Zoubkové ze Zdětína, sestry Jáchyma Zoubka. Deska se nachází vpravo od dveří kostela a je vysoká 71 cm a široká 52 cm. V obrazovém poli stojí na polštáři postava děvčátka v dlouhých šatech. Ruce má složené na prsou a drží v nich květinu. U nohou má erby otce zoubkovský erb, a matky zástřizlovská lilie 29. Text je pětiřádkový po obvodu desky a je dobře čitelný. Písmo je ryté. Materiál: pískovec Druh písma: kapitála Velikost písma: 2,5 cm [L]ETA 1 5 8 5 W AUTERY PO NEDIEL[Y] LETARE t DOKONALA ZIWOT SWVG IOHANKA CZERA PANA GIRZIHO ZAVBKA GEGIZTO DVSSI PAN BVH RACZ MILOSTIW BYTI Lit.: Vítězslav Houdek Moravské vývody erbovní (s. 31/č. 31) Dorota Jelínková Epigrafické práce J. P. Cerroniho jihomoravský kraj (s. 313/č. 4) F. V. Peřinka Zdounecký okres (s. 56) s 13. září 29 Johančinou matkou byla Zuzana ze Zástřizl (Houdek Moravské erbovní vývody) t 23. března 27
František Schildberger Epigrafické památky na území okresu Kroměříž (s. 126/č. 314) Hubert Valášek Epigrafické památky na Moravě a ve Slezsku (s.723/díl II.) Obr. č. XXXI 19 Římskokatolický kostel sv. Jana Křtitele ve Staré vsi nad Ondřejnicí 1589 (1591) Pamětní deska. Nachází se na věži kostela nad vchodem. Je zde kopie původní desky, která sem byla zasazena při rekonstrukci kostela v roce 1934. Rozměry desky jsou nezjistitelné. Nápisové pole na desce je ohraničeno vyrytým obdélníkem. Písmena jsou rytá. Původně byly vyplněny černou barvou. Text je špatně čitelný. Materiál: pískovec Druh písma: kapitála Velikost písma: nezjistitelné ANNO 1589 GENEROSUS AC STRENUUS MILES TIBORIUS SYRAKOWSKI A PIERKOV COMES DE ANTIQUQ VILLA ET PASKOVIO SUPREMUS NOTARIUS MARCHIONATUS MORAVIAE ECCLESIAM HANC A [DIFICAVIT] AD LAUDEM ET GLORIAM DEI ET SANCTI JOANNIS BAPTISTAE QUAM REVERENDISSIMUS AC ILLUSTRISSIMUS PRAENOBILIS DOMINUS DOMINUS STANISLAUS PAWLOWSKI ET APOSTOLICAE SEDIS GRATIA EPISCOPUS OLOMUCENSIS REGALIS CAPELLAE BOHEMIAE COMES ET SUAE CAESAREAE SACRAE MAGESTATIS CONSILIARIUS CONSECRAVIT DOMINICA MISERICORDIAE XXVIII APRILIS ANNO MDLXXXXI Lit.: http://www.staraves.cz/historie/kostel.html [4. dubna 2007] Obr. č. XXXII 20 Římskokatolický kostel sv. Jana Křtitele ve Staré vsi nad 1600 Ondřejnicí Náhrobní kámen Ctibora Syrakovského z Pěrkova. Kámen se nachází vpravo od oltáře. Z pohledu diváka je druhý zprava. Kámen je 276 cm vysoký a 82 cm široký. Obrazové pole je 185 cm vysoké. V obrazovém poli stojí rozkročená postava rytíře v plné zbroji; helmu má položenou mezi nohama. Heraldicky levou rukou svírá jílec meče a v pravé drží štít s vyobrazením erbu. Původně zde byl erb Syrakovských, ale dnes je viditelný pouze klenot ruce držící prsten. V horních rozích desky jsou hlavičky andělíčků. Nápisové pole je oddělené římsou. Pole je stejně široké jako obrazové pole a vysoké stejně jako sousední 35 cm. Písmo je malované a nápis je dobře čitelný. Materiál: pískovec Druh písma: gotická minuskula Velikost písma: velká písmena 3 4 cm, malá písmena 2 2, 5 cm Letha Panie 1600 w patek den pamatny narozenie 28
Blahoslawene Panny Maryge u dokonal gest zywot swug w Panu Bohu Vrozeny a Stateczny Rytirz Pan Stibor Syrakowsky z Pierkowa Na Starey Wsy a Paskowie a Zabreze nad rzeku Odru Neywyssy Pisarz Markrabstwy Mo rawskeho a w tomto Chramie panie pochowan gest gehozto dussi wssemohuczy Pan Buh racz milostiw begti a wpoczet swych wywo lenych do Nebeske Slawy przigiti Amen. Lit.: http://www.staraves.cz/historie/kostel.html [4. dubna 2007] Obr. č. XXXIII, XXXIV 21 Římskokatolický kostel sv. Kateřiny v Prusinovicích 1601 Pamětní deska Arkleba Prusinovského z Víckova. Nachází se na věži nad vchodem do kostela. Deska má trojúhelníkový tvar se zkosenými vrcholy. Samotný text je v obdélníkovém poli, které je vystouplé. Rohy desky jsou vyplněny spirálovým motivem. Nápis je čtyřřádkový, vlivem povětrnostních podmínek už špatně čitelný. Rozměry desky a velikost písmen nelze pro nedostupnost zjistit. Do prvního a čtvrtého řádku zasahují praskliny. Písmo je ryté. Materiál: pískovec Druh písma: kapitála Velikost písma: nezjistitelná KECTI A CHWALE BLAHOSLAVENE TROGICE SWATE NAKLADEM VROZENEHO PANA ARKLEBA Z WICKOWA ANA PRVSINO TATO WIEZE W[I]STAVEN[A] A KOSTEL OBNOWEN LETAPANIE [1601] Lit.: Vítězslav Houdek Náhrobky Prusinovských z Víckova (s. 7) Dorota Jelínková Epigrafické památky J.P. Cerroniho jihomoravský kraj (s. 207/č. 9) Pavel Kvasnička Holešovský okres (s. 234 v poznámce) Eduard Peck Okresní hejtmanství holešovské (s. 212) František Schildberger Epigrafické památky na území okresu Kroměříž (s.107 /č. 254) Hubert Valášek Epigrafické památky na Moravě a ve Slezsku (s.501/díl II.) Obr. č. XXXV 22 Zámek v Bystřici pod Hostýnem 1616 Pamětní deska nad vchodem do zámku. Na desce jsou erby Bohunky Bítovské roz. z Víckova a jejího manžela Václava Bítovského z Bítova Bohunčin erb je víckovský; bítovským erbem je planoucí srdce. Text je v horní části desky ve dvou řádcích rozdělený výstupkem s obrazem růže. Erby jsou ve slepých oknech heraldicky vpravo bítovský a vlevo pánů z Víckova. Deska je pravděpodobně z pískovce. Nápis je reliéfní u 8. září 29
a dobře zachován. Text je rozdělen do dvou částí nad erby a oddělen růží. Rozměry jsou nezjistitelné, protože deska je vysoko. Písmo je reliéfní. Materiál: pískovec Druh písma: kapitála Velikost písma: nezjistitelná GOTTES BARMHERZIGKEIT W Z B 1 6 IST VNSER SEELIGKEIT 16 B ZW Lit.: Eduard Peck Okresní hejtmanství holešovské (s. 155) Obr. č. XXXVI 23+ Metropolitní katedrální chrám sv. Václava v Olomouci 1316 Epitaf arcijáhna Smila z Víckova, malovaný na tabuli. Znám z Paprockého Zrcadla CCXCVIII. Nedochoval se. Anno Domini 1316 nobilis ac reverendus Pater Dominus Smilo de Wiczkow, Canonicus et Archidiaconus Olomucensis et Praepositus Litomierzicensis etc. mortuus. Lit.: Vítězslav Houdek Náhrobky Prusinovských z Víckova (s. 26) Pavla Lovečková Epigrafické památky okresu Olomouc do roku 1800 (s. 193) Anna Štroblíková Epigrafické památky v díle Bartoloměje Paprockého (s. 50/č. F3) Metoděj Zemek Náhrobky v metropolitním kostele sv. Václava v Olomouci (s. 9/č. 43) 24+ Metropolitní katedrální chrám sv. Václava v Olomouci 1316 Epitaf Jana z Víckova a jeho manželky Zbynky. Na malované tabuli. Pouze z Paprockého Zrcadla. Nedochovaný. Nobili et strenuo militi Domino Joanni de Wiczkow, conjugique suae pientissimae Dominae Zbyncae, nobiles et strenui milites Vilhelmus, Przemko et Nicolaus fratres de Wiczkow, atavo suo charissimo ob pietatem posuerunt. Qui defuncti sunt circa annum 1316, sup hac rupe fracta quiescunt, quorum animae vivunt Deo semper. Lit.: Vítězslav Houdek Náhrobky Prusinovských z Víckova (s. 27) Pavla Lovečková Epigrafické památky okresu Olomouc do roku 1800 (s. 194) Anna Štroblíková Epigrafické památky v díle Bartoloměje Paprockého (s. 50/č. F2) Metoděj Zemek Náhrobky v metropolitním kostele sv. Václava v Olomouci (s. 17/č. 145) 30
25+ Římskokatolický kostel sv. Vavřince v Koryčanech 1545 Náhrobní kámen Aleny z Lilče. Popis kamene se nedochoval. Pan Aleny, Pána panie z Lilcze Wiczková drziwe Panie z Czymbugku, nagwissyho Hofrichtarze Marghrabstwy Morawskehowe stredu na den S: Mistra Jana Hussy v tuto pochowana 1545. Lit.: František Schildberger Epigrafické památky na území okresu Kroměříž (s. 70/č. 160) 26+ Kostel sv. Františka v Olomouci 1572 Náhrobní kámen olomouckého biskupa Viléma Prusinovického z Víckova. Zmínka o něm se nachází v Paprockého Zrcadle CLXXXIII. Nedochovaný. Reurendissimo et Illustrissimo Principi ac Domino Guilhelmo Prusinowsky a Wiczkow Episcopo Olomucensi, Divorum Cirilli et Methodii Praesulum Marcomannorum in recta lines successori dignissimo, huius Collegi et Scholarum Societatis J E S V fundatori, templique instauratori liberalissimo, fidei Catholicae acerrimo propugnatori, nec non Studiosorum atque Pauperum omnium mecenati, ac Patrono benignissimo, Helena soror vnica, vnico fratri pientissimo, gemebunda posuit. Obiit Anno Domini 1572 decimo sexto Calendas Julij. Aetatits suae 38. Episcopatus vero septimo. Guilelmus Praesul virtute et stemate clarus, Pauperibus Christi dulce levamen erat. Doctus erat, docte gaudebat voce Camenae. Marcomannorum gloria, stirpis honor. Hanc aedem, populos, Museum, numen, olimpum. Ornavit, docuit, struxit, amavit, habet. Terruit Hereticos, Christi defendit ovile, Heu bene suscepto, mors cita turbat opus. Lit.: Vítězslav Houdek Náhrobky Prusinovských z Víckova (s. 24) Pavla Lovečková Epigrafické památky okresu Olomouc do roku 1800 (s. 261) Anna Štroblíková Epigrafické památky v díle Bartoloměje Paprockého (s. 44/č. B1) 27+ Kostel sv. Františka v Olomouci 1572 Náhrobní kámen olomouckého biskupa Viléma Prusinovického z Víckova.Náhrobek se nedochoval. Text je převzat z Houdka, který se odvolává na rukopis J. Jiřího Středovského. Ad Lectorem. Prodiit Victor tumulo Tonantis Filius, tetri domita phalange Ditis, extremo strepitu jubar Tu quoque surges. v 1. nebo 8. července 31
Lit.: Vítězslav Houdek Náhrobky Prusinovských z Víckova (s. 25) 28+ Kostel sv. Jiljí v Bystřici pod Hostýnem 1584 Náhrobek Přemka z Víckova. Nedochoval se pravděpodobně zničen za přestavby kostela. Jediná zpráva pochází z Paprockého Zrcadla Moravy (list CCC). Léta Páně 1584 v pondělí před narozením Panny Marie w, v první hodinu na noc, usnul jest v Pánu urozený a statečný rytíř hrobu Božího Jerusalémského, pán Přemek z Víckova a na Bystřici pod Holštejnem, majíce věku svého čtyřidceti devět let, jehožto duši Pán Bůh rač milostiv býti. Lit.: Vítězslav Houdek Náhrobky Prusinovských z Víckova (s. 22) Eduard Peck Okresní hejtmanství holešovské Anna Štroblíková Epigrafické památky v díle Bartoloměje Paprockého (s. 15/č. 1) 29+ Římskokatolický kostel sv. Kateřiny v Prusinovicích 1587 Náhrobek Anny Sedlnické z Choltic. Nedochovaný. Text známe z kostelního inventáře z roku 1805. Léta Páně 1587 v pátek po S. Trojici na sobotu x v noci o 5 hodinách umřela urozená paní paní Anna Sedlnická z Choltic. manželka urozeného a statečného rytíře pana Arkleba z Víckova a na Prusinovicích, a tuto pochována; Pán Bůh duši její milostiv býti a lehké odpočívání dáti rač. Lit.: Vítězslav Houdek Náhrobky Prusinovských z Víckova (s. 21/č. 13) Dorota Jelínková Epigrafické památky J.P. Cerroniho jihomoravský kraj (s. 206/č. 6) Pavel Kvasnička Holešovský okres (s. 240) Eduard Peck Okresní hejtmanství holešovské (s. 214/č. 3) František Schildberger Epigrafické památky na území okresu Kroměříž (s. 110/č. 267) Anna Štroblíková Epigrafické památky v díle Bartoloměje Paprockého (s. 73/č. 4) Hubert Valášek Epigrafické památky na Moravě a ve Slezsku (s. 501/díl II.) 30+ Římskokatolický kostel sv. Kateřiny v Prusinovicích 1598 Náhrobek Šťastné (Felicitas) Pražmínky z Bílkova. Nelze popsat, protože byl po svém objevení v roce 1912 zase položen obrazem dolů do schodiště. Text na náhrobku známe z kostelního inventáře z roku 1805. Léta páně 1598 v outerý po neděli v hodinu 19. na celém orloji Pán Bůh skrze smrt časnou povolati jest ráčil urozenú paní Šťastnú Pražmínku z Bílkova manželku urozeného a statečného rytíře pana Arkleba z Víckova jejíž duši (že) Pán Bůh milostiv jest, věříme. w 3. září x 16. června 32
Lit.: Vítězslav Houdek Náhrobky Prusinovských z Víckova (s. 21/č. 11) Dorota Jelínková Epigrafické památky J.P. Cerroniho jihomoravský kraj (s. 207/č. 8) Pavel Kvasnička Holešovský okres (s. 238) Motal, Pospíšil Prusinovice v minulosti a současnosti (s. 92/č. 11) Eduard Peck Okresní hejtmanství holešovské (s. 214/č. 4) František Schildberger Epigrafické památky na území okresu Kroměříž (s. 110/č. 265) Hubert Valášek Epigrafické památky na Moravě a ve Slezsku (s. 501/díl II.) 31+ Římskokatolický kostel sv. Kateřiny v Prusinovicích 1608 Náhrobní kámen Arkleba z Víckova. Doposud nenalezen. Text nápisu známe z kostelního inventáře z roku 1805. Léta Páně 1608 v outerý den S. Šimona a Judy y v noci mezi 11. a 12. hodinů na půl orloji usnul jest v Pánu urozený a statečný rytíř pan Arkleb z Víckova na Prusinovicích, Vsetíně, hradu Lukově, Rymicích a Čejkovicích [maje] věku svého 47 let, jehož duši že (Pán) Bůh milostiv jest, věříme. Lit.: Vítězslav Houdek Náhrobky Prusinovských z Víckova (s. 21/č. 12) Dorota Jelínková Epigrafické památky J.P. Cerroniho jihomoravský kraj (s. 207/č. 10) Pavel Kvasnička Holešovský okres (s. 240) Eduard Peck Okresní hejtmanství holešovské (s. 214/č. 5) František Schildberger Epigrafické památky na území okresu Kroměříž (s. 110/č. 266) Hubert Valášek Epigrafické památky na Moravě a ve Slezsku (s. 501/díl II.) 32+ 1614 Cínová rakev Lukrécie Nekšové, manželky Arkleba z Víckova. Léta Páně 1614, dne 23. marcí v Květnou neděli z ráno o 7. hodině urozená paní, paní Lukrécie Valdštejnská, rozená Nekšová z Landeku na Vsetíně, hradě Lukově, v Rymichích a v Miloticích, na Vsetíně v zámku Kristu Pánu život svůj dokonala a v místě tomto radostného zmrtvýchvzkříšení očekává, jejížto duši Pán Bůh rač milosti býti. Lit.: http://home.tiscali.cz/stipa/historie/novy.htm 33+ Římskokatolický kostel sv. Jiljí v Bystřici pod Hostýnem 1618 Zvon darovaný Václavem Bítovským z Bítova a Bohunkou z Bítova roz. z Víckova. Zwon tento sliti ke czti a chwale Boži za Panowanÿ Urozeneho a stateczeho Pana Waczlawa Bittowskeho z Bittowa a na Bystržiczÿ pod Hostinem a Pani Bohunki z Bittowa Rozeneg z Wiczkowa letha 1618 y 28. října z 17. dubna 33
Lit.: František Schildberger Epigrafické památky na území okresu Kroměříž (s. 40/č. 93) 34 Římskokatolický kostel sv. Kateřiny v Prusinovicích Náhrobní kámen. Pouze zlomek. Zlomek je zasazen do zídky kolem kostela. Je vysoký 100 cm a široký 41 cm. V obrazovém poli je pouze pravé rameno ženské postavy a erbovní štítek se sedmi pštrosími péry. Zachovala se část prvního a pravděpodobně čtvrtého řádku po obvodu desky. Nápis je rytý. Text je poměrně nečitelný. Materiál: pískovec Druh písma: gotická minuskula Velikost písma: velké písmena asi 7,5 cm, malé písmena asi 6 cm. [ _ ] D M [ _ ] pan [ Buh ] byti dussi milostiv Lit.: Motal, Pospíšil Prusinovice v minulosti a současnosti (s. 91/č. 10) Obr. č. XXXVII 34
5. ZÁVĚR Ve své práci jsem se pokusila sestavit seznam epigrafických památek na rod pánů Prusinovských z Víckova, přičemž jsem vycházela především ze starší literatury. Svojí prací jsem chtěla připomenout historii tohoto starého a významného rodu. Snažila jsem se zmapovat všechny dostupné epigrafické památky, které náležejí této rodině. Přes prvotní problémy se mi podařilo navštívit a zdokumentovat většinu památek. Bohužel, většina památek je nedochovaná. Tato skutečnost poukazuje především na to, že lidé se v žádné době neumějí chovat k historickým památkám. Pokud se památky do dnešní doby dochovaly, pak o nich většinou nikdo neví a pokud už znají onu památku, pak ale nevědí, jakou má historickou hodnotu. O památkách uložených v kostele vědí pouze věřící a odborníci, popřípadě kronikáři pracující na městských či obecních úřadech. Propagace těchto památek by mohla podpořit rozvoj cestovního ruchu. Toto by mohlo vést k tomu, že památky budou lépe chráněny a restaurovány. Práce v terénu byla zajímavá a většina dotázaných mi vyšla vstříc. Literatury k tématu mnoho není. Vycházel jsem především z Houdka. Velká část památek je zachycena ve starších vydáních Vlastivědy Moravské. V některých případech dochází k chybám u přepisů. Pokusila jsem se také o sestavení rodokmenu tohoto rodu a sepsat životopis některých významných osobností. Vycházel jsem z uvedených internetových zdrojů a také z monografií. Jak jsem již dříve zmínila práce byla velice zajímavá. Snažila jsem se pracovat podle svého nejlepšího svědomí, přesto jsem začátečník, který se mohl dopustit chyb, za které se zde omlouvám. 35
6. POUŽITÁ LITERATURA 1. FIALOVÁ, Vlasta. Jan Adam z Víckova, moravský emigrant a vůdce Valachů 1620-1628. Brno 1935. 215 s. (Bojovníci za svobodu; sv. 3) 2. FIALOVÁ, Vlasta. Lukrécie Nekšovna z Landeku, první manželka Albrechta z Valdštejna. Český časopis historický, Praha 1934. s. 125-136. 3. FIALOVÁ, Vlasta. O paní Bohunce Bítovské, roz. z Víckova. Přerov 1938. 13 s. Zvláštní otisk z Ročenky Městského musea v Přerově, roč. II. 4. FLODR, Miroslav. Zásady popisu středověkých a novověkých epigrafických památek. In Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity. Řada C, číslo 21 22. Brno 1974-1975. 5. HALADA, Jan. Lexikon české šlechty : erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti. Jiří a Zdeněk Tomášovi. Praha 1992. 200 s. 6. HOUDEK, Vítězslav. Moravské vývody erbovní. Brno 1917. 72 s. 7. HOUDEK, Vítězslav. Náhrobky Prusinovských z Víckova. Holešov 1914. 30 s. 8. JELÍNKOVÁ, Dorota. Epigrafické práce J. P. Cerroniho: Jihomoravský kraj I. a II. Brno 1972. 351 s. Vedoucí diplomové práce Miroslav Flodr. 9. KVASNIČKA, Pavel. Holešovský okres. Brno 1929. 416 s., Vlastivěda Moravská. Místopis Moravy II.; sv. 18. 10. LOVEČKOVÁ, Pavla. Epigrafické památky okresu Olomouc do roku 1800. Brno 1975. 319 s. Diplomová práce. 11. MOTAL, Jaroslav, POSPÍŠIL, Jaroslav. Prusinovice : V minulosti a současnosti. A. J. Rychlík. Vizovice 1999. 300 s. 12. MYSLIVEČEK, Milan. Erbovník I. a II. aneb kniha o znacích i osudech rodů žijících v Čechách a na Moravě podle starých pramenů a dávných ne vždy věrných svědectví. Praha 1993 a 1997. 160 s. + 64 příloh, 240 s. + 60 příloh. 13. Ottova encyklopedie obecných vědomostí na CD-ROM díl XX. a XXVII. 14. PAPROCKÝ, Bartoloměj. Zrcadlo Čech a Moravy : s 9 dřevoryty a 40 znaky a erby. Josef Polišenský. Praha 1941. 258 s. (Národní Klenotnice; sv. 19) 15. PECK, Eduard. Okresní hejtmanství Holešovské. Holešov 1892. 247 s. 16. PEŘINKA, František Václav. Kroměřížský okres. 500 s., Brno 1912. 2 sv. (408, 409-604 s.). Vlastivěda Moravská. Místopis Moravy; sv. 33. 17. PEŘINKA, František Václav. Zdounecký okres. Brno 1910. 460 s. Vlastivěda Moravská. Místopis Moravy II.; sv. 75. 36
18. PETRŮ, Jaroslav. Nové zámky u Nesovic. Brno 1969. 12 s. Propagační brožurka. 19. PROCHÁZKA, Alois. Vlastivědný sborník okresu vyškovského. Díl 2., Část 7., 8., Soupis památek pravěkých a historických. Slavkov 1933. 49 s. 20. SEDLÁČEK, August. Českomoravská heraldika I. a II. Praha 1996 a 1997. 457 s. a 743 s. 21. SCHILDBERGER, František. Epigafické památky na území okresu Kroměříž. Brno 1977. 158 s. Vedoucí diplomové práce Miroslav Flodr. 22. ŠTROBLÍKOVÁ, Anna. Epigrafické památky v díle Bartoloměje Paprockého. Brno 1973. 139 s.vedoucí diplomové práce Miroslav Flodr. 23. VALÁŠEK, Hubert. Epigrafické památky na Moravě a ve Slezsku: podle stavu dochování z počátku 19. století I.a II. Brno 1977. 813 s. Dizertační práce. 24. Vyškovsko. Redaktor Vladimír Nekuda. Brno 1965. 495 s. Vlastivěda Moravská.. 25. ZAPLETAL, Florian. Přemek z Víckova a na Bystřici pod Hostýnem. Přerov : 1938. 11 s. Separát z: Vlastivědný sborník střední a severní Moravy 26. ZEMEK, Metoděj. Náhrobky v metropolitním kostele sv. Václava v Olomouci. Praha 1940-1948. 28 s. Separát z časopisu Rodokmen. 27. ZENGER, Zdeněk M. Heraldika. Vladimír Janovic; Oldřich Hlavsa.. Praha 1971. 122 s. 28. Http://www.geocities.com/Heartland/Bluffs/2868/ [online]. [2002] [cit. 2007-04- 24]. Dostupný z WWW: <http://www.geocities.com/heartland/bluffs/2868/rodokmeny/prusinovsky.txt >. 29. Http://home.tiscali.cz/stipa/index.htm [online]. c2006 [cit. 2007-04-24]. Dostupný z WWW: <http://home.tiscali.cz/stipa/historie/novy.htm>. 30. www.staraves.cz [online]. [2003] [cit. 2007-04-24]. Dostupný z WWW: <http://www.staraves.cz/historie/kostel.html>. 31. Http://cs.wikipedia.org [online]. [2002] [cit. 2007-04-24]. Dostupný z WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/vil%c3%a9m_prusinovsk%c3%bd_z_v%c3% ADckova>. 37
7. PŘÍLOHY 38
7. PŘÍLOHY Obr. č. I: Rozmístění kamenů v římskokatolickém kostele sv. Kateřiny v Prusinovicích 1. Dorota ze Lhoty ( 1524) 2. Akleb z Víckova ( 1538) 3. Záviš z Víckova a na Polehradicích ( 1569) 4. Anna Černohorská z Boskovic 5. Jan Přemek z Víckova 6. náhrobek je bez textu, pravděpodobně Jan Vilím z Víckova 7. neznámá paní z Víckova 8. Arkleb z Víckova ( 1517) 9. Jan a Oneš Prusinovští z Víckova 10. Přemek Prusinovský z Víckova ( 1561) 11. úlomek z jednoho z nedochovaných kamenů, není známo ze kterého
Obr. č. IV: Erb Prusinovských z Víckova Obr.č. V: Erb Prusinovských z Víckova
Obr.č. IV: Rodokmen Prusinovských z Víckova 1. část
Obr.č. V: Rodokmen Prusinovských z Víckova 2. část
Obr. č. VI: Arkleb Prusinovský z Víckova Obr.č.VII: Dorota ze Lhoty
Obr. č. VIII: Jan a Oneš Prusinovští z Víckova Obr. č. IX: Neznámá paní
Obr. č. X: Arkleb Prusinovský z Víckova 1538 Obr. č. XI: Nové Zámky u Nesovic.
Obr. č. XII: Přemek Prusinovský z Víckova (podkomoří)
Obr. č.xiii: Zvon Bilavsko (pohled ze severní strany) Obr. č. XIV: Zvon Bilavsko (pohed z jižní strany)
Obr. č. XV: Záviš Prusinovský z Víckova a na Polehradicích
Obr. č. XVI: Pamětní deska Zdounky Obr. č. XVII: Text Anna Černohorská z Boskovic
Obr. č. XVIII: Anna Černohorská z Boskovic Obr. č. XIX: Text Jan Přemek z Prusinovský z Víckova a na Bystřici
Obr. č. XX: Jan Přemek z Prusinovský z Víckova a na Bystřici Obr. č. XXI: biskup Vilém Prusinovský z Víckova
Obr. č. XXII: Text Alina Prusinovská z Víckova Obr č. XXIII: Alina Prusinovská z Víckova
Obr. č. XXIV: Jáchym Zoubek ze Zdětína Obr. č. XXV: Text1 Jáchym Zoubek ze Zdětína
Obr. č. XXVI: Text2 Jáchym Zoubek ze Zdětína Obr. č. XXVII: Jan Vilém Prusinovský z Víckova
Obr. č. XXVIII: Jan Jiří Zoubek ze Zdětína Obr. č. XXIX: Text Zdounky (levá část) Obr. č. XXX: Text Zdounky (pravá část)
Obr. č. XXXI: Johanka Zoubková ze Zdětína Obr. č. XXXII: Pamětní deska Stará Ves
Obr. č. XXXIII: Ctibor Syrakovský z Pěrkova Obr. č. XXXIV: Text Ctibor Syrakovský z Pěrkova
Obr. č. XXXV: Pamětní deska Arkleba Prusinovského z Víckova Obr. č. XXXVI: Bystřice pod Hostýnem
Obr. č. XXXVII: Zlomek Prusinovice