Náhrada nákladů řízení v nalézacím a exekučním řízení

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Právnická fakulta Lucie Šedivá Náhrada nákladů řízení v nalézacím a exekučním řízení Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: JUDr. Tomáš Pohl Katedra občanského práva Datum vypracování práce (uzavření rukopisu): 25.6.2016

Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou diplomovou práci vypracovala samostatně, všechny použité zdroje byly řádně uvedeny a práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu. V Praze dne 25.6.2016 Lucie Šedivá

Poděkování Děkuji svému vedoucímu práce, JUDr. Tomáši Pohlovi, za trpělivý přístup a cenné rady, které mi při psaní práce poskytoval a svojí rodině a blízkým za podporu a pomoc během celé doby studia.

Obsah ÚVOD... 1 1 NÁHRADA NÁKLADŮ NALÉZACÍHO ŘÍZENÍ... 3 1.1 PLACENÍ NÁKLADŮ ŘÍZENÍ... 4 1.2 VYBRANÉ DRUHY NÁKLADŮ ŘÍZENÍ... 5 1.2.1 Hotové výdaje účastníků a jejich zástupců... 5 1.2.2 Soudní poplatek... 9 1.2.2.1 Osvobození od soudních poplatků... 11 1.2.3 Odměna za zastupování... 13 1.2.3.1 Vybraná problematika odměny za zastupování... 15 1.3 NÁHRADA NÁKLADŮ VE SPORNÉM ŘÍZENÍ... 18 1.3.1 Zásada úspěchu ve věci... 18 1.3.2 Předžalobní výzva... 22 1.3.3 Zásada zavinění... 25 1.3.4 Moderační právo soudu... 27 1.4 NÁHRADA NÁKLADŮ V NESPORNÉM ŘÍZENÍ... 29 1.5 ROZHODNUTÍ O NÁKLADECH ŘÍZENÍ... 31 1.6 OPRAVNÉ PROSTŘEDKY PROTI ROZHODNUTÍ O NÁKLADECH ŘÍZENÍ... 33 1.6.1 Odvolání... 33 1.6.2 Dovolání... 35 1.6.3 Žaloba na obnovu řízení a pro zmatečnost... 38 2 NÁHRADA NÁKLADŮ VYKONÁVACÍHO ŘÍZENÍ... 39 2.1 NÁHRADA NÁKLADŮ VYKONÁVACÍHO ŘÍZENÍ PODLE ČÁSTI ŠESTÉ O.S.Ř.... 40 2.1.1 Náhrada nákladů výkonu rozhodnutí o péči o nezletilé děti... 43 2.2 NÁHRADA NÁKLADŮ EXEKUČNÍHO ŘÍZENÍ PODLE EXEKUČNÍHO ŘÁDU... 44 2.2.1 Náklady exekuce a náklady oprávněného... 44 2.2.1.1 Odměna exekutora... 44 2.2.1.2 Další náklady exekuce... 48 2.2.1.3 Náklady oprávněného... 50 2.2.2 Náhrada nákladů exekučního řízení... 51 2.2.2.1 Náhrada nákladů při zastavení exekuce... 52 2.2.3 Rozhodnutí o nákladech řízení... 56 2.2.3.1 Příkaz k úhradě nákladů exekuce... 56 2.2.3.2 Usnesení o zastavení exekuce... 58 2.2.4 Opravné prostředky proti rozhodnutí o nákladech řízení... 58 2.2.4.1 Námitky... 59 ZÁVĚR... 60

SEZNAM ZKRATEK... 62 SEZNAM ZDROJŮ... 63 ABSTRAKT... 67 ABSTRACT... 68 KLÍČOVÁ SLOVA... 69 KEYWORDS... 69

Úvod Ekonomie civilního procesu a s ním spojená náhrada nákladů řízení tvoří nedílnou součást přístupu ke spravedlnosti. Civilní proces a především oblast rozhodování o nákladech řízení zažívá v poslední době dynamický rozvoj. Náhrada nákladů řízení v nalézacím a exekučním řízení představuje velice aktuální a zajímavé téma z oblasti civilního procesu, je předmětem bohaté judikatury, zejména Ústavního soudu. Rovněž bývá vysoce medializována a také se stává terčem nekončících sporů mezi politiky napříč politickým spektrem. V posledních měsících se do centra dění dostala zejména odměna exekutora v souvislosti se zamýšleným drastickým snížením výše odměn, které plánuje ministerstvo spravedlnosti. Velice pozoruhodným je vývoj institutu nákladů řízení a jejich náhrady v oblasti procesní legislativy. V 90.letech 20.století došlo k posílení pozice věřitelů, exekutorů a advokátů, které se tehdy jevilo jako společensky žádoucí. Negativním dopadem lehkosti dosažení věřitelské pohledávky a jejího uspokojení byl nejen rozmach podnikání v oblasti nebankovních půjček ale i některé druhy nabízení a prodeje zboží a služeb, především různé předváděcí akce. V posledních letech došlo k změně postoje ministerstva spravedlnosti a legislativy, jelikož se do popředí dění dostává zvýšená ochrana dlužníků a s ní spojená snaha po restrukturalizaci nákladů řízení, které se vyskytují v civilním procesu. Cílem této diplomové práce je poskytnout komplexní pohled na náhradu nákladů řízení v nalézacím a vykonávacím řízení 1 (vykonávacím řízení podle části šesté občanského soudního řádu a exekučním řízení podle exekučního řádu), s důrazem na bohatou judikaturu, ale i na problematiku, která v souvislosti s náklady řízení vystupuje na povrch. Téma diplomové práce jsem si vybrala nejenom z důvodu zajímavosti a aktuálnosti tématu, nicméně také s ohledem, že se ve své praxi často setkávám 1 Na úvod je vhodné doplnit, že pokud hovořím o exekučním řízení, mám na mysli exekuční řízení podle exekučního řádu, jelikož odborná literatura často považuje vykonávací a exekuční řízení za synonyma. 1

s problematikou náhrady nákladů řízení, a to především v oblasti bagatelních sporů. Rovněž jsem přesvědčena, že problematika náhrady nákladů řízení bývá často opomíjena, a to zejména v oblasti odborné literatury, kde jí není věnováno dostatek pozornosti. 2

1 Náhrada nákladů nalézacího řízení Nalézací řízení je druhem civilního procesu, v rámci kterého soud vydává autoritativní rozhodnutí, kterým buď stanovuje, co je právem, anebo právo vytváří. 2 Během soudního řízení vznikají nejen účastníkům, ale i státu různé výdaje. V některých případech mohou být předpokládané vysoké náklady i důvodem pro nepodání žaloby potencionálním žalobcem, proto je důležité, aby zákonná úprava nestanovovala příliš vysoké sazby jednotlivých nákladů. Rozlišují se tzv. náklady všeobecné, pomocí kterých stát zajišťuje např. provoz soudních budov či platy soudců a náklady zvláštní, tj. náklady, které nesou samotní účastníci, jejich zástupci či osoby zúčastněné na soudním řízení. 3 Náklady řízení hrají v rámci civilního procesu důležitou roli. Jednak působí preventivně, jelikož zabraňují svévolnému zneužívání ochrany poskytované soudy a současně plní roli sankce, kterou lze chápat jako povinnost strany hradit náklady vzniklé v důsledku protiprávního jednání, proti kterému se druhá strana musela bránit v rámci soudního řízení. 4 Druhy nákladů řízení jsou upraveny v ustanovení 137 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř. ). Jedná se zejména o hotové výdaje účastníků a jejich zástupců, včetně soudního poplatku, ušlý výdělek účastníků a jejich zákonných zástupců, náklady důkazů, tlumočné, náhrada za daň z přidané hodnoty, odměna za zastupování a odměna pro mediátora. Výše uvedený výčet je demonstrativní, což znamená, že soud je v rámci řízení oprávněn přiznat i takové náklady, které nejsou přímo uvedené v textu zákona 5. Vybranými druhy nákladů řízení se budu blíže zabývat v podkapitole 1.2. 2 WINTEROVÁ, Alena, MACKOVÁ Alena. Civilní právo procesní. Část první Řízení nalézací. 8.vydání. Praha: Leges, 2015, s. 39. ISBN 978-80-7502-076-5. 3 WINTEROVÁ, Alena, MACKOVÁ Alena, op. cit. sub 2, s. 297. 4 WINTEROVÁ, Alena, MACKOVÁ Alena, op. cit. sub 2, s. 297 298. 5 Např. amortizace vozidla při přiznání cestovného či výdaje, které vzniknou účastníkovi, který se souhlasem soudu pořídí zvukový a obrazový záznam. 3

1.1 Placení nákladů řízení Procesní předpisy rozlišují z pohledu prozatímního a konečného zatížení účastníka soudního řízení placení nákladů řízení a následně náhradu nákladů řízení. Povinnost platit náklady řízení lze chápat jako povinnost primární a následnou povinnost hradit náklady řízení jako povinnost sekundární. Povinnost platit náklady řízení je ovlivňována zásadou zájmovou, která je vyjádřena v ustanovení 140 odst. 1 o.s.ř. Podstatou zásady zájmové je, že účastník průběžně platí náklady řízení, které mu jsou ku prospěchu a vznikají během soudního řízení. Jsou zde zahrnuty nejen náklady, které vznikají přímo účastníkovi, např. cestovné, ale i náklady vzniklé na základě rozhodnutí soudu, např. záloha na důkaz. 6 Ustanovení 140 odst. 1 o.s.ř. stanoví, že účastník platí náklady řízení, které vznikají jemu osobně a náklady svého zástupce. V případě společných nákladů, platí účastnící náklady podle poměru svého účastenství ve věci a na řízení, pokud nelze poměr zjistit, platí je rovným dílem. Předseda senátu má možnost uložit složení zálohy podle předpokládané výše nákladů před samotným provedením důkazu, v případě kdy lze očekávat náklady důkazů, které byly navrhnuty účastníkem, popř. nařízeny soudem ke skutečnostem uvedeným účastníkem nebo v jeho zájmu. 7 Pokud byl účastníku ustanoven advokát jako zástupce podle ustanovení 30 o.s.ř. platí některé náklady 8 stát, který rovněž platí i náklady v případě jmenování advokáta opatrovníkem účastníka 9. Sekundární povinností je povinnost hradit náklady řízení, která nastává až v samotném závěru soudního řízení při konečném rozhodování a jejím smyslem je určit, kdo komu nahradí náklady řízení, které byly uhrazeny během soudního řízení. 6 SVOBODA, Karel a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 492-493. ISBN 978-80-7400-107-9. Dostupné z Beck-online. 7 Ustanovení 141 odst.1 o.s.ř. 8 Jedná se o hotové výdaje a odměnu advokáta. 9 Ustanovení 29 o.s.ř. 4

1.2 Vybrané druhy nákladů řízení V rámci této podkapitoly se budu podrobněji zabývat vybranými druhy nákladů řízení, a to hotovými výdaji účastníků a jejich zástupců, soudními poplatky a odměnou za zastupování, a to především s důrazem na judikaturu vztahující se k výše zmíněným druhům nákladů řízení. 1.2.1 Hotové výdaje účastníků a jejich zástupců Ustanovení 29 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jednací řád ) stanoví, že mezi hotové výdaje účastníků a jejich zástupců se řadí jízdné, stravné, a nocležné. Tento výčet je demonstrativní, jelikož výdaje závisí na povaze daného řízení a potřebách účastníků a jejich zástupců. 10 Mezi hotové výdaje se mimo jiné řadí platby na použití taxislužby 11, výdaje spojené s vydáním průvodce účastníka a jeho ušlý výdělek. Jízdné je dle ustanovení 30 jednacího řádu přiznáváno pouze účastníkovi, který nebydlí nebo nepracuje v místě, kde se řízení koná či je předvolán z místa, kde se dočasně zdržuje. Ideálně by se účastníku měly hradit skutečné, účelné a hospodárné výdaje uskutečněné veřejným hromadným dopravním prostředkem, mezi které se řadí jak doprava dálková tak MHD 12. V případě, kdy účastník k cestě využije osobní automobil, poskytne se mu náhrada podle zvláštního právního předpisu 13. V této souvislosti lze zmínit usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28.6.2000, sp.zn. 9 Co 578/2000, ve kterém bylo stanoveno, že automobil by účastníci řízení měli používat jen ve zvlášť odůvodněných případech, typicky v situaci, kdy doprava veřejnými prostředky je komplikovaná. Výše zmíněné usnesení se dotýká pouze 10 SVOBODA, Karel a kol. op. cit. sub 6, s. 474. 11 Např. pokud je účastník řízení imobilní, je v pokročilém věku a neexistuje pro něj jiná možnost, jak se dostavit k jednání. 12 SVOBODA, Karel a kol. op. cit. sub 6, s. 475. 13 Zákon č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách. 5

účastníků řízení, nikoli advokátů, kterým se běžně jízdné automobilem přiznává. Místní přepravné náleží jak dojíždějícímu, tak i účastníku, který bydlí nebo pracuje v místě, kde se řízení koná. Nocležné, stravné a nutná vydání průvodce jsou náklady, které se přiznávají výjimečně. Pokud by nastala situace, kdy je nutné, aby účastník řízení strávil noc v hotelu nebo v ubytovně v místě jednání nebo v jeho nejbližším okolí, je na místě, aby mu soud přiznal nocležné. Z důvodu hospodárnosti je potřeba zvolit cenově průměrný hotel, tedy takový hotel, který by si v podobné situaci vybrala osoba s průměrným výdělkem, jinak by hrozila situace, kdy by nebyla přiznána náhrada celé výše, ale pouze účelně vynaložené náklady. Advokát, který zastupuje účastníka řízení má podle ustanovení 13 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen advokátní tarif ) právo na náhradu hotových výdajů, které byly účelně vynaložené v souvislosti s poskytnutím právní služby. Advokátní tarif jmenuje např. poštovné, soudní a jiné poplatky, cestovní výdaje, fotokopie aj. Advokát se s klientem může dohodnout na paušální částce, kterou si advokát bude nárokovat, jinak mu náleží paušální částka stanovená advokátním tarifem ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby 14. V souladu se současnou soudní praxí platí pravidlo, že i v případě dohody advokáta s klientem na vyšší paušální částce, obecné soudy přiznávají na základě advokátního tarifu paušální částku 300 Kč za úkon. 15 V této souvislosti je vhodné zmínit nález Ústavního soudu ze dne 7.10.2014, sp.zn. Pl. ÚS 39/13 na základě kterého Ústavní soud judikoval že, úspěšný nezastoupený účastník soudního řízení, má právo na paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč za jeden úkon. Doposud musel účastník řízení, který nebyl zastoupen, hotové výdaje prokazovat. Advokát tuto povinnost neměl a v tom spatřuje Ústavní soud nerovnost a tvrdí, že zastoupení i nezastoupení 14 Advokátní tarif výslovně jmenuje výdaje jako vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné. 15 JIRSA, Jaromír a kol. Občanské soudní řízení soudcovský komentář. Kniha II., 79-180 občanského soudního řádu. 1. vydání. Praha: Havlíček Brain Team, 2014, s.378. ISBN 978-80- 87109-51-9. 6

účastníci jsou ve srovnatelné situaci, neboť jsou účastníky téhož řízení a jak zástupci zastoupeného účastníka, a to zprostředkovaně tedy i samotnému zastoupenému účastníkovi, tak nezastoupenému účastníkovi vznikají obdobné náklady řízení vyplývající zejména z komunikace se soudem; je s nimi zacházeno odlišně, neboť zatímco v případě zastoupených účastníků si jejich zástupci mohou uplatnit vynaložené výdaje jednoduše paušálně, zatímco nezastoupení účastníci je musejí náročněji prokazovat; toto odlišné ustanovení jde nezastoupeným účastníkům k tíži, protože je na ně kladeno větší břemeno z hlediska dokladování nákladů spjatých s řízením. 16 Dle názoru Ústavního soudu se jedná o porušení zásady rovnosti účastníků řízení vyjádřené v článku 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listiny ), jelikož nezastoupení účastníci nejsou ve stejné pozici jako účastníci zastoupení a na nezastoupené účastníky je kladeno nepřiměřeně větší důkazní břemeno, neboť musejí jednotlivě prokazovat konkrétní náklady, chtějí-li se domoci jejich náhrady; oproti tomu zastoupení účastníci náklady prokazovat nemusejí a mohou se naopak domoci částky, která jejich faktické náklady mnohdy výrazně překračuje, neboť je stanovena paušálně. 17 Ústavní soud se rovněž zabýval otázkou výše paušální částky. Konstatoval, že zastoupení účastníci řízení mohou v rámci náhrady nákladů řízení uplatnit i odměnu za zastupování, jejíž součástí je dle ustanovení 13 odst. 3 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s poskytnutím právní služby. Dle názoru Ústavního soudu jsou jednotlivé výdaje, které jsou zahrnuty v rámci paušálně kompenzované částky v mnohých případech neaktuální. Jako příklad uvádí vnitrostátní poštovné, které v rámci písemné komunikace mezi advokáty a soudy v současné moderní době bylo z větší části nahrazeno elektronickou komunikací, především prostřednictvím datových schránek, u kterých je samotný úkon víceméně bezplatný. 18 Podobná situace se naskýtá u místního hovorného, jelikož v dnešní době mobilních tarifů se místní a meziměstské hovorné nerozlišuje. Dá se říci, že pouze otázka přepravného zůstává aktuální. 16 Nález Ústavního soudu sp.zn. Pl. ÚS 39/13 ze dne 7.10.2014. 17 Nález Ústavního soudu sp.zn. Pl. ÚS 39/13 ze dne 7.10.2014. 18 Nález Ústavního soudu sp.zn. Pl. ÚS 39/13 ze dne 7.10.2014. 7

Ústavní soud tedy zhodnotil situaci, tak, že výdaje, které mají být kryty paušální náhradou, se vyskytují méně častěji než v roce 1996, tj. v době přijetí advokátního tarifu. Rovněž účel paušální náhrady hotových výdajů pozbývá svého významu, jelikož samotná paušální náhrada měla sloužit k pokrytí těžko vyčíslitelných výdajů v rámci konkrétního řízení. V současné době paušální náhrada hotových výdajů spíše přispívá na všeobecný chod advokátní kanceláře. Dle názoru Ústavního soudu jsou to právě účastníci, kteří nejsou v rámci řízení zastoupeni, a kterým vznikají výdaje, jež mají být paušálem pokryty. 19 Ústavní soud dospěl k závěru, že paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za úkon je nepřiměřená 20, a že použití ustanovení 13 odst. 3 advokátního tarifu i na účastníky, kteří nejsou zastoupení, představuje lepší volbu než případné zrušení či neaplikace daného ustanovení advokátního tarifu, které by jistě přineslo pouze zmatky v oblasti náhrady nákladů řízení. Na základě tohoto nálezu nedošlo sice k výslovnému doplnění demonstrativního výčtu nákladů řízení v ustanovení 137 o.s.ř. o hotové výdaje nahrazené paušální částkou, nýbrž Ústavní soud rozšířil dané ustanovení v teoretické rovině. Dle odlišných stanovisek soudců Ústavního soudu 21 je možné říci, že se jedná o nález dosti sporný a dle názoru některých autorů, Ústavní soud dokonce překročil svou kompetenci. 22 Soudce Ústavního soudu Jan Filip ve svém odlišném stanovisku zkritizoval zapojení Ústavního soudu do zákonodárného procesu, jelikož dle jeho názoru, se Ústavní soud pasoval do role první komory Parlamentu České republiky a zaujal stanovisko k návrhu, který byl v době vydání nálezu projednáván, a tedy se dostal do rozporu s představami odmítajícími preventivní kontrolu ústavnosti zákonů. 23 Ústavní soud se evidentně snaží nezastoupeným účastníkům řízení usnadnit prokazování a přiznání náhrady hotových výdajů. V první řadě musí 19 Nezastoupení účastníci řízení v drtivé většině nemají datovou schránku, a tudíž jím vznikají např. výdaje v souvislosti s poštovným. 20 Nález Ústavního soudu sp.zn. Pl. ÚS 39/13 ze dne 7.10.2014. 21 Jan Filip, Vladimír Kůrka, Radovan Suchánek. 22 ŠULÁKOVÁ, Martina. Náhrada nákladů řízení ve světle aktuální judikatury Ústavního soudu. Bulletin advokacie. 2015, č. 4, s. 25. Dostupné z Beck-online. 23 Odlišné stanovisko soudce Jana Filipa k výroku nálezu sp.zn. Pl. ÚS 39/13 ze dne 7.10.2014. 8

být splněna podmínka, že v rámci soudního řízení stojí proti úspěšnému nezastoupenému účastníku neúspěšný účastník zastoupený advokátem. Nicméně z nálezu není zcela jasné, zda má nezastoupený účastník, který byl v soudním řízení úspěšný, vždy nárok na paušální náhradu hotových výdajů dle ustanovení 13 odst. 3 advokátního tarifu nebo zda je k tomu třeba splnit určité speciální podmínky vyjádřené v bodu 46 nálezu. 24 Soud by měl v konkrétním případě posoudit, o jaký druh sporu se jedná, tedy zda jde o spor o bagatelní částku, v porovnání se kterou nejsou hotové výdaje účastníka zanedbatelné, a zda protistrana neuplatňuje svůj nárok zjevně šikanózně, např. nárok promlčený či neprokazatelný. 25 Problematická je rovněž argumentace Ústavního soudu v otázce zařazení hotových výdajů nahrazovaných paušální částkou jako nový druh nákladů řízení. Tento závěr se nezdá býti správný, jelikož Ústavní soud zde zaměňuje otázku jednotlivých druhů nákladů řízení a otázku způsobu náhrady daného druhu nákladu řízení. 26 Ano, ustanovení 137 odst.1 o.s.ř. obsahuje demonstrativní výčet nákladů řízení, nicméně není možné chápat paušálně hrazené hotové výdaje jako druh hotových výdajů, který je odlišný od výdajů obsažených v ustanovení 137 odst. 1 o.s.ř. 1.2.2 Soudní poplatek Soudní poplatek představuje nejčastější typ nákladů řízení. Jeho účelem je především částečné pokrytí výdajů soudní soustavy, rovněž má soudy chránit před nadměrným zatížením a zneužíváním soudní ochrany. K zajištění přístupu k soudní ochraně, musí být výše soudního poplatku přiměřená hodnotám, které jsou předmětem soudního řízení. 27 24 ŠULÁKOVÁ, Martina. op. cit. sub 22, s. 25. 25 ŠULÁKOVÁ, Martina. op. cit. sub 22, s. 25. 26 Odlišné stanovisko soudce Radovana Suchánka k nálezu sp.zn. Pl. ÚS 39/13. 27 HURDÍK, Jan. Náklady občanského soudního řízení a rovný přístup účastníků ke spravedlnosti. Praha: Wolters Kluwer, 2016, s. 63. ISBN 978-80-7552-087-6. 9

Institut soudních poplatků je blíže upraven v zákoně č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen zákon o soudních poplatcích ). Rozlišují se tzv. poplatky za řízení a poplatky za úkony. Poplatníkem soudního poplatku za řízení je žalobce (navrhovatel) 28, tedy osoba, která řízení návrhem zahajuje, poplatníkem soudního poplatku za úkon je ten, kdo navrhuje provedení úkonu. Platí, že u poplatků za řízení rozhoduje soud, který je věcně příslušný k projednání věci v prvním stupni, to samé se týká poplatků za odvolací i dovolací řízení 29. Nejvyšší správní soud rozhoduje ve věcech poplatků za řízení o kasační stížnosti. Zákon dále stanovuje, že u poplatků za úkon rozhoduje soud nebo správa soudů, které mají úkony provést. 30 Sazby poplatků za řízení jsou stanoveny dvěma způsoby: a) pevnou částkou či b) procentem ze základu poplatku. U poplatků za úkony je sazba stanovena pouze pevnou částkou. Poplatková povinnost vzniká provedením zpoplatněného úkonu, tj. podáním příslušného návrhu nebo uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s provedením úkonu soudu. 31 Povinnost zaplatit soudní poplatek je zákonodárcem chápána jako omezení přístupu k soudu, zákonodárce tedy poplatníkovi vytvořil několik procesních možností, jak se vyhnout tomuto omezení, a to i v případě, že poplatník svou poplatkovou povinnost zanedbá. Jelikož je zaplacení soudního poplatku jednou z podmínek řízení, řízení bez jeho zaplacení nemůže pokračovat a meritorně skončí. Co se týká poplatku za řízení, je vhodné jej zaplatit při podání návrhu, pokud by tak nebylo učiněno, soud účastníka vyzve k zaplacení a poučí jej o důsledcích nezaplacení soudního poplatku. V případě nezaplacení soudního poplatku, soud řízení zastaví. Existují ale situace, kdy soud řízení nezastaví, např. pokud již bylo započato jednání ve věci samé. V tomto případě bude povinnost zaplatit soudní poplatek uložena v rozhodnutí, jímž bude soud řízení končit. 28 Dále také odvolatel, dovolatel či účastník, který podává vzájemný návrh. 29 Odvolací nebo dovolací soud může soudní poplatek sám doměřit v případě, kdyby soud prvního stupně poplatek nevyměřil a věc předložil. 30 Ustanovení 3 odst. 5 zákona o soudních poplatcích. 31 HURDÍK, Jan. op. cit. sub 27, s. 64. 10

Účastník se ale může odvolat. Pokud je soudní poplatek zaplacen do konce lhůty pro odvolání, soud usnesení o zastavení řízení zruší a to i v případě, kdy odvolání nebylo podáno. Soud má dle judikatury 32 povinnost zrušit usnesení o zastavení řízení i v případě, kdy dojde k zaplacení soudního poplatku po uplynutí lhůty k odvolání. 33 Ustanovení 9 odst. 8 zákona o soudních poplatcích stanoví, že následkem včasného nezaplacení soudního poplatku za úkony, je neprovedení úkonu a neúčinnost návrhu, a to i v případě pozdějšího zaplacení soudního poplatku poplatníkem. 1.2.2.1 Osvobození od soudních poplatků Institut osvobození od soudních poplatků představuje důležitý nástroj, který v opodstatněných případech zmírňuje nebezpečí, že se poplatková povinnost stane překážkou přístupu k soudu. Zákon rozlišuje osvobození věcné 34, které se týká vybraných druhů řízení a osvobození osobní 35, které se týká téměř všech druhů řízení, a to i výkonu rozhodnutí. 36 O individuálním osvobození rozhoduje dle ustanovení 138 o.s.ř. předseda senátu, a to pouze ve zvlášť odůvodněných případech, s tím, že rozhodnutí o osvobození musí být náležitě odůvodněno. Pro přiznání osvobození od soudních poplatků se soud zabývá majetkovými a sociálními poměry účastníka, tzv. means test, a dále zkoumá, zda nejsou účastníkova práva uplatňována svévolně nebo zřejmě bezúspěšně, tzv. merit test. 37 Zákon dále neupřesňuje podmínky pro posouzení tíživých poměrů účastníka, ani co považuje za zřejmě bezúspěšné nebo svévolné uplatňování práva. V obou případech se soud musí spolehnout na svoji interpretaci v konkrétní situaci. Jako zřejmě bezúspěšné či svévolné uplatňování práva je 32 Usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. 13 Cmo 229/2002 ze dne 25.9.2002. 33 SVOBODA, Karel a kol. op. cit. sub 6, s. 480. 34 Srov. ustanovení 11 odst. 1 zákona o soudních poplatcích. 35 Srov. ustanovení 11 odst. 2 zákona o soudních poplatcích. 36 HURDÍK, Jan. op. cit. sub 27, s. 66. 37 WINTEROVÁ, Alena, MACKOVÁ Alena op. cit. sub 2, s. 301. 11

možné považovat nároky šikanózní povahy či návrhy, které mají pouze oddálit plnění právních povinností. 38 Zajímavé rovněž je, že soud se před samotným dokazováním musí zabývat samotnou podstatou věci v rámci rozhodování o přiznání osvobození od soudních poplatků. Pokud by žadatel o osvobození od soudního poplatku, který nebyl úspěšný v řízení před soudem 1. stupně, podal žádost po prohře v řízení před 1. stupněm, soud nebude brát v rámci rozhodování o osvobození od soudního poplatku daný neúspěch v potaz. 39 Dle mého názoru je vhodné zmínit některá rozhodnutí soudů v oblasti individuálního osvobození od soudních poplatků týkajících se podnikajících fyzických osob a osob právnických. Současná judikatura a odborná literatura převážně souhlasí s názorem, že institut osvobození od soudního poplatku lze vztáhnout i na právnické osoby, ne vždy tomu tak bylo. Jedny z prvních rozhodnutí z 90.let 20.století v oblasti osvobození od soudních poplatků se týkaly podnikajících fyzických osob. 40 Vrchní soud v Praze v těchto rozhodnutích konstatoval, že u podnikatelských subjektů nelze předem vyloučit možnost použití ustanovení 138 o.s.ř. Nelze však jeho prostřednictvím přenášet důsledky podnikatelského rizika z podnikatelů samotných na stát. 41 Tento argument není dle mého názoru v souladu se zásadou rovnosti všech účastníků řízení 42. Podnikající fyzické osoby by neměly být znevýhodňovány z důvodu podnikatelského rizika. Vrchní soud nerozlišoval mezi skutečností, zda se podnikatel dostal do nepříznivé situace i přes fakt, že postupoval řádně a že příčinou mohla být i shoda okolností, či zda se podnikatel do nepříznivé situace dostal zaviněně vlivem svého neoprávněného jednání. Myslím si, že soud by měl rozlišovat individuální důvody příčiny vzniku nepříznivé situace a ne pouze konstatovat, že vše je součástí podnikatelského rizika. 38 Srov. usnesení Nejvyššího soudu, sp.zn. 25 Cdo 218/2005: O zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva se jedná zejména tehdy, jestliže již z obsahu podání (aniž by bylo třeba provádět dokazování) je nepochybné, že jeho návrhu nemůže být vyhověno. 39 WINTEROVÁ, Alena, MACKOVÁ Alena op. cit. sub 2, s. 301. 40 Srov. usnesení Vrchního soudu v Praze, sp.zn. 5 Cmo 429/93, usnesení Vrchního soudu v Praze, sp.zn. 9 Cmo 630/99. 41 Usnesení Vrchního soudu v Praze, sp.zn. 5 Cmo 429/93 ze dne 3.1.1994. 42 Srov. čl. 37 odst. 3 Listiny, 18 odst. 1 o.s.ř. 12

Právnické osoby byly v oblasti osvobození ještě v tíživější situaci než podnikající fyzické osoby. Městský soud v Praze byl toho názoru, že právnickým osobám není možné přiznat osvobození od soudních poplatků, jelikož nelze posuzovat sociální a majetkové poměry u právnické osoby z hlediska jejich sociálních poměrů a jen těžko by se hledalo kritérium pro zjištění majetkových poměrů u právnických osob obecně. 43 Městský soud zde nesprávně vyloučil aplikaci institutu osvobození od soudních poplatků na právnické osoby obecně. Stěžovatel se s tímto rozhodnutím nechtěl smířit a obrátil se na Ústavní soud, který rozhodl ve prospěch právnické osoby. Souhlasí s tím, že zkoumání majetkových poměrů u právnické osoby by mohlo být náročnější než u osoby fyzické, to nicméně není důvodem pro neaplikaci ustanovení 138 o.s.ř., jelikož vždy musí být dodržena zásada rovnosti stran vyjádřená v čl. 37 odst. 3 Listiny a čl. 91 odst. 2 Ústavy. 44 Ústavní soud zde definitivně potvrdil možnost právnické osoby dovolávat se ustanovení 138 o.s.ř. Jedním z posledních rozhodnutí v oblasti přiznání osvobození od soudních poplatků, je usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2013, sp.zn. 29 Cdo 1301/2013, ve kterém Nejvyšší soud shrnul dosavadní judikaturu a stanovil, že na základě žádosti může být osvobození o soudních poplatků přiznáno nejen fyzickým osobám, ale i osobám právnickým, obcím nebo krajům, za předpokladu splnění zákonných podmínek. 1.2.3 Odměna za zastupování Ustanovení 137 odst. 2 o.s.ř. stanoví, že odměna za zastupování patří k nákladům řízení, pokud je zástupcem advokát, notář v rozsahu svého oprávnění stanoveného dle zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti anebo patentový zástupce v rozsahu oprávnění stanoveného dle zákona č. 417/2004 Sb., o patentových zástupcích. 43 Usnesení Městského soudu v Praze sp.zn. 14 Co 695/97 ze dne 26.11.1997. 44 Nález Ústavního soudu, sp.zn. I. ÚS 13/98 ze dne 27.10.1998. 13

Vývoj odměny za zastupování je poměrně dlouhý a interesantní 45, v současné době se odměna za zastupování určuje prostřednictvím advokátního tarifu. Odměna za zastupování může být stanovena dvěma způsoby. Advokát se s klientem může dohodnout na smluvní odměně, kdy bude dohodnuta suma, za kterou advokát poskytne své právní služby či bude dohodnut způsob určení odměny. 46 Druhým způsobem je mimosmluvní odměna, která je stanovena na základě sazby za jeden úkon právní služby a podle počtu úkonů, které advokát ve věci vykonal. 47 Výše sazby záleží na tarifní hodnotě, blíže specifikované v advokátním tarifu. Kromě odměny za zastupování náleží advokátovi, notáři či patentovému zástupci náhrada hotových výdajů 48 a náhrada za promeškaný čas, rovněž upravená v advokátním tarifu, konkrétně v části třetí. Hotové výdaje advokáta ani náhradu za promeškaný čas není možné považovat za odměnu za zastupování, jelikož se nejedná o odměnu za úkon právní služby, ale o náhradu ušlé odměny, na kterou nevznikl nárok, protože úkon právní služby nebyl poskytnut. 49 Advokát má především nárok na náhradu času, který strávil cestou tam a zpět do místa, kde advokát nemá sídlo ani bydliště, a ve kterém jsou prováděny úkony a za čas, který promeškal v důsledku toho, že zahájení jednání soudu či jiného orgánu bylo zpožděno o více než 30 min 50. Výše náhrady za promeškaný čas si advokát může sjednat s klientem, jinak advokátní tarif stanoví, že za každou započatou půlhodinu činí 100 Kč. 51 Výše celkové odměny za zastupování, náhrady hotových výdajů a náhrady za promeškaný čas se zvyšuje o sazbu daně z přidané hodnoty, pokud je advokát plátcem daně z přidané hodnoty. 52 45 Blíže v podkapitole 1.2.3.1. 46 Ustanovení 3 odst. 1 advokátního tarifu. 47 Ustanovení 6 odst. 1 advokátního tarifu. 48 Náhrada hotových výdajů advokáta již byla rozebrána v podkapitole 1.2.1. 49 MICHNA L., Odměna za právní zastupování, Právní rozhledy. 2001, č. 10, s. 485. 50 Ustanovení 14 odst. 1 advokátního tarifu. 51 Ustanovení 14 odst. 3 advokátního tarifu. 52 Dle SVOBODA, Karel a kol. op. cit. sub 6, s. 483: to je zdrojem polemiky, zda se nejedná o porušení rovného přístupu platí se různě za totéž, a stejně tak je daň zaplacena dvakrát poprvé účastníkem, který platí advokátovi, a podruhé účastníkem, který platí protistraně. 14

1.2.3.1 Vybraná problematika odměny za zastupování Do roku 2001 se výše odměny za zastupování řídila advokátním tarifem a byla určována podle celkového počtu úkonů. Odborná veřejnost tento postup kritizovala, jelikož tvrdila, že právní zástupci účastníka úmyslně prodlužují spory, aby jejich celková odměna byla na konci řízení vyšší. 53 Z tohoto důvodu byla v roce 2000 vypracována vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb. (dále jen přísudková vyhláška ), která stanovovala výši odměny za zastupování účastníka advokátem či notářem pro celý stupeň řízení. Nezáleželo tedy na počtu úkonů či délce řízení. Smyslem přísudkové vyhlášky bylo ulehčit práci soudům při určování náhrady nákladů řízení. Současně docházelo k poměrně častým novelizacím přísudkové vyhlášky, kdy se výše odměny za zastupování ustálila na částce 7.500,-Kč ve sporech přes 5.000,- Kč do 10.000,- Kč. 54 Z důvodu štědře nastavené výše odměny za zastupování se z vymáhání bagatelních pohledávek stal velice slušný byznys, kdy ziskem vymáhací společnosti nebyla samotná žalovaná jistina, nýbrž paušální odměna stanovená přísudkovou vyhláškou. Prvotním hybatelem změn v oblasti rozhodování o nákladech řízení, byl narůst výskytu tzv. formulářových žalob 55, kdy jednou ze stran byl spotřebitel a samotná výše jistiny byla vysoce převyšována náklady řízení. V roce 2011 došlo k průlomu v rozhodovací praxi některých obecných soudů 56, které i přes fakt, že žalobce měl plný úspěch ve věci, nepřiznaly náhradu nákladů spojenou se zastoupením advokátem. Jednalo se o případy, ve kterých soud nepovažoval náklady za účelně vynaložené a současně byl žalobcem podnikatel, který se zaměřoval na odkupování a následné vymáhání bagatelních pohledávek. 57 53 SVOBODA, Karel, ŠÍNOVÁ, Renáta, HAMUĽÁKOVÁ, Klára a kol. Civilní proces. Obecná část a sporné řízení. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2014, s. 348. ISBN 978-80-7400-279-3. 54 Ustanovení 3 odst.1 bod 6 přísudkové vyhlášky ve znění účinném od 1.3.2012. 55 Nález Ústavního soudu sp.zn. 3923/11 ze dne 29.3.2012 definuje formulářovou žalobu jako návrh mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace včetně její stylizace a formálního vyjádření však bude totožný či jen s drobnými odchylkami. 56 Okresní soud v Ústí nad Labem nebo Okresní soud v Ostravě. 57 ŠUSTOVÁ Jana. Abusus iuris v civilním procesu aneb umí české soudy čelit zneužívání procesu? Právní rozhledy. 2015, č.12, s. 443. Dostupné z Beck-online. 15

Ústavní soud dal obecným soudům částečně za pravdu 58, dále v nálezu sp.zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne 29.3.2012 Ústavní soud judikoval, že výše odměny má být v bagatelním sporu, jež byl zahájen formulářovou žalobou a ve kterém je spotřebitel protistranou, stanovena jako ekvivalent jednonásobku vymáhané jistiny. Průlomovým rozhodnutím byl nález Ústavního soudu sp.zn. Pl. ÚS 25/12 ze dne 17.4.2013, kterým byla zrušena výše zmíněná přísudková vyhláška na návrh skupiny jedenácti senátorů. Navrhovatelé poukazovali na nezákonnost přísudkové vyhlášky, jelikož nezohledňovala nejen odbornou ale i faktickou náročnost daného sporu a žalobce motivovala především vidina vysoké přiznané náhrady nákladů řízení vzhledem k samotné zanedbatelné žalované částce. K návrhu se vyjádřilo Ministerstvo spravedlnosti, které připustilo, že přísudková vyhláška především v bagatelních sporech nezohledňuje časovou či odbornou náročnost vedeného sporu, nicméně konstatovalo, že soud má možnost se od ustanovení přísudkové vyhlášky odchýlit a náklady přiznat dle advokátního tarifu. Ministerstvo spravedlnosti dále upozornilo na novelizace přísudkové vyhlášky, kterými byly sníženy sazby odměn, a to především v oblasti bagatelních částek. Ministerstvo spravedlnosti závěrem uvedlo, že v případě zrušení přísudkové vyhlášky bude opět nastolen stav před rokem 2001, a v důsledku zbytečných úkonů prováděných advokáty bude délka soudních řízení prodlužována. 59 Ústavní soud v dané věci vyhověl navrhovatelům a shledal, že přísudková vyhláška je v rozporu s ústavním pořádkem a se zákonem. Dle názoru Ústavního soudu nezohledňuje nejen náročnost sporu, ale i počet provedených úkonů právní služby, jelikož stanoví paušální sazby výše odměny. Ústavní soud shledal, že přísudková vyhláška motivuje věřitele k vedení sporů o zanedbatelných částkách, jelikož jejich cílem je zisk vysoké náhrady nákladů v porovnání se samotnou žalovanou částkou. Tímto se navýšil počet vedených sporů a došlo k enormnímu zatížení soudní soustavy. Ústavní soud rovněž upozorňuje na fakt, že v důsledku takto fungujícího systému vymáhání 58 Nález Ústavního soudu sp.zn. IV ÚS 2777/11 ze dne 27.12. 2011. 59 Nález Ústavního soudu sp.zn. Pl. ÚS 25/12 ze dne 17.4.2013. 16

pohledávek dochází k ochuzování poměrně velké části obyvatelstva, která se v důsledku nákladů sporu, a následných nákladů exekuce dostává do závažných existenčních problémů. Dle názoru Ústavního soudu se tento jev týká především bagatelních sporů, které jsou zahajovány na základě tzv. formulářových žalob 60, a kdy jednou ze stran je spotřebitel. Nastává tak situace, kdy se přiznaná výše nákladů dostává do nepoměru s žalovanou hodnotou sporu a tím je de facto neúspěšná strana sporu sankciována. Česká advokátní komora ve svém stanovisku ke zrušení přísudkové vyhlášky deklarovala, že výše zmíněná vyhláška byla přijata především z popudu soudců, kteří poukazovali na problémy spojené s aplikací advokátního tarifu, konkrétně, že advokáti s úmyslem mít co největší počet úkonů navrhovali nové důkazy a tím protahovali délku jednotlivých sporů, a dále fakt, že soudci byli nuceni odměnu za zastupování sami spočítat, což je zdržovalo od jiné práce. 61 V důsledku zrušení přísudkové vyhlášky se tak od 7.5.2013 výše náhrady nákladů řízení opět začala řídit dle advokátního tarifu. V reakci na výše zmíněné nálezy Ústavního soudu bylo vyhláškou č. 120/2014 Sb. s účinností od 1.7.2014 zakotveno do advokátního tarifu ustanovení 14b. Ústavní soud v nálezu deklaroval nutnost přijetí vyhlášky, která by zrušenou přísudkovou vyhlášku nahradila, nicméně k tomu zatím nedošlo. 62 Samotné zrušení přísudkové vyhlášky považuji za správný krok, jelikož stanovení výše nákladů řízení paušálně pro celý stupeň řízení nelze považovat za vyhovující řešení, ano, soudům to zcela jistě ulehčovalo práci, nicméně to nereflektovalo samotnou náročnost sporu, a to především v oblasti bagatelních sporů. V praxi se často setkávám s nesourodým rozhodováním soudů v oblasti náhrady nákladů řízení (odměny za zastoupení) v bagatelních sporech, kde se žalovaná jistina pohybuje v rozmezí 1 000 Kč až 5 000 Kč, zahajovaných 60 Žaloby, které se liší především v žalované částce a údaji o žalovaných. 61 Stanovisko České advokátní komory ke zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb. [online] [cit. 2016-4-29]. Dostupné z WWW: <http://www.cak.cz/scripts/detail.php?id=11231>. 62 ZBYTOVSKÁ Lenka, KAPLAN Tomáš, Vývoj náhrady nákladů řízení, Epravo.cz [online] [2015] [cit. 2016-4-27]. Dostupné z WWW: <http://www.epravo.cz/top/clanky/vyvojnahrady-nakladu-rizeni-97095.html?mail>. 17

formulářovou žalobou. Některé soudy bez problému přiznávají plnou náhradu nákladů řízení ve výši 5 119 Kč (soudní poplatek ve výši 400 Kč, tři úkony právní služby podle ustanovení 7 advokátního tarifu po 1 000 Kč, tj. ve výši 3000 Kč, náhrada hotových výdajů ve výši 900 Kč a daň z přidané hodnoty 21% ve výši 819 Kč), na druhé straně jsou soudy, které správně aplikují ustanovení 14b advokátního tarifu a přiznávají sníženou náhradu nákladů ve výši 1 489 Kč (soudní poplatek ve výši 400 Kč, tři úkony právní služby podle ustanovení 14b po 200 Kč, tj. ve výši 600 Kč, náhrada hotových výdajů podle ustanovení 14b odst.5 písm.a) ve výši 300 Kč a daň z přidané hodnoty 21% ve výši 189 Kč). Návrat k advokátnímu tarifu problémy spojené s přísudkovou vyhláškou neodstranil, a jak je vidět z uvedeného příkladu rovněž neexistuje soulad v rozhodovací praxi jednotlivých soudů. Otázkou zůstává, zda by přijetí vyhlášky, nahrazující zrušenou přísudkovou vyhlášku, problematickou situaci ohledně nesourodého přiznávání náhrady nákladů řízení soudy vyřešilo. Dle mého názoru by soudy měly více brát v potaz časovou a odbornou náročnost jednotlivých sporů, tudíž posuzovat dané spory individuálně. Ano, problémem samozřejmě zůstává fakt, že takovéto podrobnější posuzování sporů zabere soudům více času, nicméně výsledek bude zcela jistě pozitivní. 1.3 Náhrada nákladů ve sporném řízení Náhrada nákladů ve sporném řízení je ovlivňována dvěma zásadami zásadou úspěchu ve věci a zásadou zavinění, které podrobněji přiblížím v následujících podkapitolách. 1.3.1 Zásada úspěchu ve věci Náhrada nákladů ve sporném řízení je především budována na zásadě úspěchu ve věci (někteří autoři dávají přednost označení zásada odpovědnosti 18

za výsledek, jelikož se jedná o pojem širší, než je zásada úspěchu ve věci) 63 vyjádřené v ustanovení 142 o.s.ř., na základě kterého se soud řídí při rozhodování o náhradě nákladů řízení. Zásada úspěchu ve věci funguje na principu vítěz bere vše, rozsah náhrady je nicméně limitován účelností vynaložených nákladů. 64 Problematiku účelnosti nákladů lze považovat za stále aktuální, vysoce medializovanou oblastí jsou především náklady na právní zastoupení související s bagatelními spory, které byly zahájené formulářovou žalobou. 65 K účelnosti vynaložených nákladů se vyjádřil Ústavní soud, který konstatoval, že ne každé zastoupení účastníka advokátem lze považovat za účelné a bezvýhradně za výkon práva na právní pomoc vyjádřeného v čl. 37 odst. 2 Listiny. Ústavní soud stanovil nutnost posoudit každý spor individuálně, a zhodnotit, zda náklady vynaložené účastníkem na právní zastoupení jsou skutečně důvodné. V případě jejich neúčelnosti deklaruje možnost nepřiznání nákladů. 66 Soud samozřejmě nemůže libovolně stanovit, že žádné náklady na zastoupení advokátem v bagatelních sporech nejsou vynaložené účelně. Je tedy povinností soudu rozhodovat o náhradě nákladů řízení ad hoc, tedy individuálně posoudit konkrétní okolnosti daného sporu. 67 Judikatura 68 často nepovažuje za účelně vynaložené náklady právního zastoupení u státních institucí, obcí či statutárních měst, pokud mají k dispozici aparát s dostatečnou odborností. V případě sporů skutkově či právně obtížných má stát samozřejmě právo volby advokáta a být zastoupen. 69 Rozlišujeme několik variant, které mohou podle poměru úspěchu ve věci nastat. Pokud má účastník plný úspěch ve věci, neúspěšný účastník je povinen nahradit náklady, které byly potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva 70. Na žalobce je možné nahlížet jako na úspěšného v případě, kdy soud 63 SVOBODA, Karel, ŠÍNOVÁ, Renáta, HAMUĽÁKOVÁ, Klára a kol. op. cit. sub 53, s. 351. 64 JIRSA, Jaromír a kol. op. cit. sub 15, s. 404. 65 K tomu blíže v podkapitole 1.2.3.1. 66 Nález Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 3000/11 ze dne 10.1. 2012. 67 JIRSA, Jaromír a kol. op. cit. sub 15, s. 405. 68 Např. nález Ústavního soudu sp.zn. II. ÚS 2396/09 nebo II. ÚS 3230/10. 69 Nález Ústavního soudu sp.zn. II. ÚS 1625/09 nebo IV. ÚS 2402/10. 70 Ustanovení 142 odst.1 o.s.ř. 19

jeho žalobě vyhověl, žalovaný je na druhé straně úspěšný, když žaloba byla zamítnuta. Pokud je účastník ve věci úspěšný jen částečně, soud musí stanovit míru úspěchu ve věci. Jedná se o poměr určující úspěšnost jednotlivých účastníků. Částečný úspěch účastníka je vyjádřen v procentech a ten účastník, který má větší úspěch ve věci, má právo na náhradu nákladů řízení. Výše náhrady nákladů řízení představuje rozdíl mezi úspěchem účastníka a neúspěchem protistrany. Žalobě bude v daném případě z části vyhověno a z části bude zamítnuta. 71 Kupříkladu pokud nastane situace, ve které účastník uspěl v 70 % svého návrhu, ve zbývajících 30 % neuspěl, soud stanoví, že mu neúspěšná protistrana nahradí 40 % účelně vynaložených nákladů. Pokud nastane situace, ve které bude mít účastník poloviční úspěch a poloviční neúspěch, soud rozhodne, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Rozhodnutí o nepřiznání náhrady žádnému z účastníků z důvodu částečného úspěchu a částečného neúspěchu musí soud náležitě odůvodnit 72. Soud disponuje oprávněním přiznat plnou náhradu nákladů řízení, i přes skutečnost, že účastník neměl plný úspěch ve věci. Rozlišujeme tři případy: 1) Neúspěch je pouze nepatrný 73 s ohledem na předmět sporu. Žalobce se například domáhal zaplacení částky 150 000 Kč, soud dospěl k závěru, že co do částky 148 000 Kč je nárok oprávněný, ve zbytku žalobu zamítl. Spor se ale nemusí týkat jen peněz. Žalobce se může domáhat po žalovaném, který provozuje pilu, aby se v určitém časovém úseku zdržel rušení hlukem, který z provozu vzniká. Soud žalobci vyhoví, ale povinnost stanoví pouze na 6 hodin namísto požadovaných 7 hodin. 2) Případ, kdy stanovení výše plnění je závislé na znaleckém posudku. Tato situace je typická u náhrady škody, pokud žalobce přesnou výši 71 JIRSA, Jaromír a kol. op. cit. sub 15, s. 405. 72 Nález Ústavního soudu sp.zn. IV. ÚS 1/04 ze dne 13.1.2005. 73 Dle SVOBODA, Karel a kol. op. cit. sub 6, s. 497. O nepatrný úspěch jde všude tam, kde se poměr plnění ve vztahu k celku blíží nule (zpravidla pod 10%). 20

při podání žaloby nezná a k jejímu vyčíslení dojde až v průběhu řízení znalcem. 74 3) Posledním případem je tzv. projev soudcovského uvážení, tedy situace, kdy je výše nároku určena soudem na základě ustanovení 136 o.s.ř. V praxi se toto ustanovení dotýká často řízení o náhradě nemajetkové újmy. Účastník nedokáže odhadnout, jak bude soud v daném případě rozhodovat. Pokud bereme v úvahu zásadu koncentrace a tvrzení rozhodných skutečností je pro něj výhodnější směřovat nárok spíše výše než níže. Pokud účastník je toho dojmu, že jeho nárok se pohybuje okolo částky 200 000 Kč, nicméně z obavy o náklady řízení zažaluje pouze částku 150 000 Kč, soud mu nemůže přiznat částku 50 000 Kč navíc. Pro účastníka je tedy výhodnější zažalovat částku 200 000 Kč. Pokud soud účastníkovi přizná částku 180 000 Kč, může mu i v tomto případě přiznat plnou náhradu nákladů řízení. Ústavní soud judikoval, že rozhodnutí o nákladech řízení musí komplexně zhodnotit rozhodnutí ve věci a současně, že rozhodnutí o nákladech řízení musí být logickým a jasným ukončením soudního řízení. Dále stanovil, že rozhodování o výši přiměřeného zadostiučinění za způsobení nemajetkové újmy splňuje podmínky pro aplikaci ustanovení 136 o.s.ř., jelikož neexistuje žádná exaktní metoda, jak určit výši zadostiučinění. Ústavní soud se rovněž ztotožnil s názorem, že nelze sankcionovat ne zcela přesný odhad výše budoucího nároku v rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. 75 Zásada úspěchu ve věci je stěžejní zásadou pro rozhodování o nákladech sporného řízení, nicméně i k této zásadě se váží určité výjimky. Jedna z nich je vyjádřena v ustanovení 143 o.s.ř. Podle tohoto pravidla má i neúspěšný 74 Srov. usnesení Vrchního soudu v Praze, č.j. 1 Cmo 229/2013-350 ze dne 15.8.2013: Přiznání veškerých vynaložených nákladů podle ustanovení 127 odst. 3 o.s.ř. přichází v úvahu jen tehdy, pokud částečně úspěšný účastník na počátku řízení výši uplatněného nároku neznal a ani nemohl znát. 75 Nález Ústavního soudu sp.zn. I ÚS 1310/09 ze dne 5.8. 2009. 21

žalovaný právo na náhradu nákladů řízení proti žalobci, nicméně pouze v případě, že svým chováním nezavdal příčinu k podání návrhu na zahájení řízení. Případy, ve kterých se následující pravidlo uplatní, se vyskytují velmi sporadicky. Výše zmíněnou výjimku bylo především možné uplatnit v režimu občanského zákoníku z roku 1964 a to ve spojení s žalobami o přivolení k výpovědi nájmu bytu podle 711a odst. 1 písm. a) zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. 76 Další výjimka ze zásady úspěchu ve věci je vyjádřena v ustanovení 146 odst.1 o.s.ř. Jestliže řízení skončí smírem či je řízení zastaveno, žádnému z účastníků nevzniká právo na náhradu nákladů řízení. V případě smíru soud nerozhoduje, kdo je či není úspěšným v daném sporu, jelikož smír je hmotněprávní dohodou. Otázku nákladů řízení si zpravidla účastníci vyřeší mezi sebou, dohoda o náhradě nákladů řízení nicméně musí být součástí smíru. Pokud by k dohodě mezi účastníky nedošlo, soud žádnému účastníkovi nepřizná náhradu nákladů řízení. 77 Pokud je řízení zastaveno, soud vždy zkoumá, zda zastavení řízení nezavinila některá ze stran sporu 78. Typickým případem nezaviněného zastavení řízení je smrt některého z účastníků, popř. zánik právnické osoby, jelikož se jedná o právní událost 79. 1.3.2 Předžalobní výzva Povinnost zaslat předžalobní výzvu před samotným podáním návrhu na zahájení řízení byla do naší právní úpravy zanesena s účinností od 1.1.2013. V důvodové zprávě k zákonu č. 396/2012 Sb., prostřednictvím kterého bylo ustanovení 142a vloženo do o.s.ř., zákonodárce neuvádí žádné konkrétní důvody k jejímu zavedení. Je vysoce pravděpodobné, že jedním z důvodů byl již výše zmíněný nárůst bagatelních sporů zahajovaných formulářovou žalobou 76 JIRSA, Jaromír a kol. op. cit. sub 15, s. 412. 77 SVOBODA, Karel a kol. op. cit. sub 6, s. 505. 78 Ustanovení 146 odst. 2 o.s.ř. 79 Ustanovení 107 odst. 5 o.s.ř. 22

a tedy i snaha zabránit šikanózním návrhům na zahájení řízení, které byly v určitých případech podávány až zbytečně ukvapeně, i pouhý den po splatnosti pohledávky. 80 Žalobce má tedy povinnost zaslat žalovanému na adresu pro doručování 81 výzvu k plnění a to ve lhůtě nejméně 7 dní před podáním návrhu na zahájení řízení. V případě, že tak neučiní, může být úspěšný žalobce sankcionován nepřiznáním náhrady nákladů řízení. Z logiky věci připadá předžalobní výzva v úvahu především u žalob na plnění. Smyslem předžalobní výzvy je předcházet zbytečným sporům a umožnit dlužníkovi splnit svoji povinnost před samotným zahájením řízení. 82 K této věci je vhodné zmínit usnesení Vrchního soudu v Praze: hlavním smyslem povinné předžalobní upomínky podle 142a o.s.ř. je zajištění určité míry ochrany dlužníků před podáváním šikanózních žalobních návrhů za situace, kdy žalovaný ani neví, že je nějaký dluh za ním evidován, a účelem podání žalobního návrhu je pouze navýšení pohledávky o část nákladů řízení za poskytnuté právní služby. 83 Samotná výzva nemusí být doručena, postačí, když je zaslána na adresu pro doručování 84. O.s.ř. počítá s tím, že žalobci nemusí být známá aktuální doručovací adresa budoucího žalovaného, v tomto případě postačuje zaslat výzvu na poslední známou adresu dlužníka. 85 Splnění povinnosti žalobce prokáže např. podacím lístkem či potvrzením o odeslání datové zprávy, že nejméně 7 dní před podáním žaloby výzvu odeslal. Výzva musí splňovat určité náležitosti. Především z ní musí vyplývat, z jakého důvodu byla žalovanému zaslána a o jakou povinnost se jedná, dle názoru Ústavního soudu 86 nemusí výzva analyzovat nároky žalobce. 80 SVOBODA, Karel, ŠÍNOVÁ, Renáta, HAMUĽÁKOVÁ, Klára a kol. op. cit. sub 53, s. 353. 81 Popř. na poslední známou adresu. 82 JIRSA, Jaromír a kol. op. cit. sub 15, s. 409. 83 Usnesení Vrchního soudu v Praze čj. 5 Cmo 368/2013-22 ze dne 19.11.2013. 84 Např. do datové schránky, na sdělenou elektronickou adresu, nebo na adresu doručování prostřednictvím doručovacího orgánu, účastníka řízení nebo jeho zástupce. 85 JIRSA, Jaromír a kol. op. cit. sub 15, s. 409-410. 86 Nález Ústavního soudu sp.zn. II. ÚS 2697/13 ze dne 3.12.2013. 23

Výjimka z tohoto pravidla je zakotvena v následujícím odstavci, tedy v ustanovení 142a odst. 2 o.s.ř. Zákon dává soudu výjimečně možnost přiznat zcela nebo zčásti žalobci náhradu nákladů řízení, přestože nebyly splněny podmínky v ustanovení 142a odst. 1, existují-li důvody zvláštního zřetele hodné. Soud má tedy tři možnosti: 1) Náhradu nákladů vůbec nepřizná. 2) Přizná pouze částečnou náhradu nákladů 87. 3) Přizná úplnou náhradu nákladů řízení. Žalobce je tedy povinen před rozhodnutím soudu o náhradě nákladů řízení důvody zvláštního zřetele uvést a osvědčit. 88 Soud musí následně posoudit, zda považuje uvedené důvody za důvody zvláštního zřetele hodné. Lze uvažovat, že výše uvedené podmínky by mohl splňovat žalobce, který je neznalý práva a kterého soud neměl možnost poučit o povinnosti zaslat předžalobní výzvu. Náklady řízení nicméně nelze přiznat v situaci, kdy předžalobní výzva byla zaslána až po zahájení řízení, a to s odkazem na její preventivní roli. 89 K institutu předžalobní výzvy je vhodné zmínit průlomové rozhodnutí Nejvyššího soudu 90, který stanovil, že v určitých případech nemusí být nezaslání předžalobní výzvy důvodem k následnému nepřiznání nákladů řízení. Nejvyšší soud připomněl absenci důvodu začlenění předžalobní výzvy do našeho právního řádu, nicméně upozornil, že hlavním důvodem byla snaha zabránit praktikám věřitelů, jejichž primárním cílem nebylo dobrovolné splnění pohledávky dlužníkem, nýbrž následné navýšení pohledávky o náklady soudního řízení. Obecné soudy se k nutnosti zaslání předžalobní výzvy stavily poněkud striktně. Žalobce často s žádostí o přiznání nákladů řízení neuspěl i přes skutečnost, kdy bylo jasné, že žalovaný neměl v úmyslu svou povinnost splnit, a to ani po doručení návrhu na zahájení řízení. Nejvyšší soud s uvedenou praxí 87 Např. 25 % nebo 50 %. 88 LAVICKÝ, Petr a kol. Občanský soudní řád I. 1 až 250l. 1.vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2016, s. 700. ISBN: 978-80-7478-986-1. 89 JIRSA, Jaromír a kol. op. cit. sub 15, s. 411. 90 Usnesení Nejvyššího soudu čj. 29 Cdo 506/2015 ze dne 30.3.2015. 24