10/2012 cena 39 Kč / ročník 43 www.i-brana.cz Foto archiv. ilustrace a design Ondřej Košťák
Inzerce ƉBTPQJT #3 /" NJÎTFM SPL,NJ 1ØFOJNJOÝ DIMÊC H LH SPL,NJ 1PMPUVNJOÊ NMÊLP MJUS M SPL,NJ ƉFSTUWÊ NÃTMP H LH SPL,NJ.ÃUF Vß WØF DP QPUǭFCVKFUF 1ǭFEQMBdzUF TJ NJBTPQJT #3 /" OB SPL -FUÃL T QPESPCOPTUNJ P QǭFEQMBUOÊN QSP SPL WMPßFO W UPNUP NJÎTMF
Obsah Milí čtenáři, srdečně Vás vítám nad stránkami říjnového vydání časopisu BRÁNA. Ilustrace, kterou náš výtvarník Ondřej Košťák připravil pro titulní stranu, nás odkazuje k velmi ožehavému tématu: hledání, nalézání a prosazování Boží vůle v našem životě, okolí a potažmo i v celém světě. Prosba: buď vůle Tvá je součástí našich denních modliteb, a jsem si jist, že ji myslíme vážně. Jiná věc ovšem je, zda a do jaké míry jsme ji ochotni přijímat a naplňovat, nebo zůstáváme-li pouze u zbožných slov a frází. Že to je téma skutečně aktuální jsem se přesvědčil v uplynulých dnech. Česká televize uvedla v neděli 9. září 2012 na programu ČT 2 v rámci Křesťanského magazínu rozhovor o časopisu BRÁNA. Jeho záznam můžete nalézt na internetu v archivu televizních pořadů. K mému překvapení je tam tento rozhovor avizován sloganem: David Vávra a Václav Vacek se tentokráte vypravili za dobrodruhem, který se rozhodl vydávat církevní časopis. Nejprve jsem se pokusil poprosit dramaturgii o změnu této úvodní věty. Neúspěšně. Říkal jsem si, že rozhodně nejsem žádný dobrodruh i když uznávám, že vydávání časopisu dobrodružstvím je alespoň v tom smyslu, že bez dobrých druhů by nebylo možno Bránu vydávat. Přemýšlel jsem také, zda mohu říci, že jsem se pro vydávání časopisu rozhodl? Každé společenství lidí církevní obzvláště má určitý způsob vyjadřování. V našem evangelikálním prostředí můžeme prohlásit: že jsme pokorně přijali službu, rozeznali Boží povolání, přijali pověření církve, zaslechli hlas Ducha svatého, ale můžeme bez okolků přiznat, že jsme se pro něco pouze rozhodli? Není to svévolnost? Kde zůstává potom ona prosba buď vůle Tvá.? Milí čtenáři, přál bych si, abychom mohli žít tak, že tyto dvě věci nebudou vnímány jako protiklady. Aby každé naše životní rozhodnutí začínalo a končilo v milující náruči našeho nebeského Otce. Protože hledání jeho vůle nakonec je a zůstává tím největším životním dobrodružstvím. Přeji Vám hezké čtení. Váš Jiří Sedláček, vydavatel 04 Dary z nadbytků 06 Rozhovor Nebrat sám sebe příliš vážně 10 Mládež Dotknout se neviditelného 12 Téma Buď vůle tvá 20 Zápisník Sahara 22 Příběh Nedávám rány do prázdna 26 Etika Práce v neděli 30 Misie Křesťané na školách příště tiráž Chyceni v síti Petr Grulich Číslo 10/2012, ročník Bratrské rodiny 44, Českobratrské rodiny 69 Vyšlo 7. 10. 2012 Vychází 10x ročně, cena 39 Kč Šéfredaktor: Bronislav Matulík Redakční rada: Mgr. Matěj Hájek, Mgr. Miloš Hejzlar, Bc. Anna Chrásková, ing. Peter Komrska, Jana Matulíková, PhDr. Daniela Sedláčková, Hedvika Benáková, Mgr. Petr Grulich j.h. Výtvarník: Ondřej Košťák Sazba: Adam Wichterle Vydavatel: Jiří Sedláček IČ 13161229 Ev. č. MKČR: E 5080 ISSN 1803-828X Tisk: GRAFOTECHNA PRINT, s.r.o. Praha Objednávky u sborových distributorů nebo na adrese redakce. Redakce a administrace: Kodex, o.p.s., Soukenická 11, 110 00 Praha 1 tel. 222 31 26 56 www.i-brana.cz e-mail: brana@cb.cz
SLOVO Sedl si naproti chrámové pokladnici a díval se, jak do ní lidé vhazují peníze. A mnozí bohatí dávali mnoho. Přišla také jedna chudá vdova a vhodila dvě drobné mince, dohromady čtyrák. Zavolal své učedníky a řekl jim: Amen, pravím vám, tato chudá vdova dala víc než všichni ostatní, kteří dávali do pokladnice. Všichni totiž dali ze svého nadbytku, ona však ze svého nedostatku: dala, co měla, všechno, z čeho měla být živa. (Mk 12,41-44) Příběh se odehrává v chrámu, kde Ježíš Kristus vede dlouhý rozhovor s kněžími, zákoníky, farizei a saducei, tedy s představiteli náboženského života. Ti se ho snaží chytit za slovo, dostat do úzkých a nedaří se jim to. Nakonec se ho už bojí zeptat (Mk 12,34). Nato Ježíš začne varovat lid před zákoníky a jejich způsoby. Pak si sedne naproti chrámové pokladnici. Ta se skládala ze 13 pokladnic, z nichž 12 bylo pro povinné dary, desátky, chrámovou daň atd. a jedna byla pro dobrovolné dary. Většinou u ní stál kněz, kterému dárci oznámili, kolik dávají. Ježíš si tam klidně sedne a dívá se. Někdy se Bůh posadí a dívá se na náš život. Možná i na věci, které nám přijdou velmi soukromé (kolik kdo dá), a možná na věci, které se zdají pro duchovní život nedůležité (peníze). Vidíme Ježíše Krista, jak se dívá na náš život? Někdy to může být dobrá pomoc, jak si uvědomit, kde jsem a kam jdu. Ježíš takový pohled nenechá bez komentáře. Věci zdánlivě nepodstatné, nedůležité, a přesto právě na nich se Mk 12,41-44 Dary z nadbytků mnoho pozná. Věci ryze praktického charakteru, na kterých se zrcadlí naše duchovní hodnoty. Právě na hodnotě mince se blýskne hodnota Božího království v srdci jednotlivého dárce. A to jsou jiné počty, zcela jiná matematika. Přicházejí lidé a házejí peníze. Přicházejí bohatí, kteří dávají opravdu velké sumy. Ale také se tam objeví jedna od pohledu chudá vdova, která dá dva drobné. Dávám z nadbytku, nebo nedostatku? Bohatí dávají z nadbytku, z toho, co jim zbyde, co je navíc. Vdova z nedostatku, z toho čeho se jí nedostává, z toho vezme a dá. Jak tomu porozumět pro dnešní dobu? Dáváme na Boží království jen z nadbytků, z toho, co zbyde? Hlavní je přece, abychom s jistotou vyšli. Přicházíme tak o zkušenost víry, žijeme na jistotu. My žijeme z víry, ne z toho, co vidíme (2K 5,7). Podobně například čas. Můžeme dávat z nadbytků, ale i z nedostatků. Nejednou říkáme: Když to stihnu. Když mi to vyjde. Já ještě uvidím. Možná tady budu. Spíš na to nebudu mít čas. Nárazově ano, ale každý týden? To je stále uvažování typu z nadbytku. Tolik typické pro nás v dnešní době. Nechci nám vzít svobodu tak mluvit. Někdy je to na místě. Ježíš také lidi, kteří dávají z nadbytku, nijak nekritizuje, ani slovem. Vždyť i oni dávají dobrovolně a nemuseli by dát. Ježíš neříká: Oni dali málo a měli by víc (ať se stydí!). To by Ježíš byl stejný jako zákoníci. Nehodnotí říjen 2012
kriticky, ale všímá si vdovy a velmi ji oceňuje. Její dar byl v očích Ježíše Krista obrovský. Jakou hodnotu má pro mě Boží království? Ježíš si zavolal učedníky a učí je pochopit, že Bohu je milá oběť ze srdce. Že Bůh to vidí a oceňuje to. Učí učedníky vztahu k Otci. Ne pravidla a částky, ale vztah! Jako by říkal: Víš, je to Bohu milé, dášli, i když nemáš. Když má Boží dílo pro tebe takovou cenu, že jsi ochoten snášet nedostatek. To je v Božích očích vzácné. Je to skutek, který odráží tvou ryzost vůči Bohu. Umíme ještě žít s nedostatkem, i když ho nemusíme mít? Nenavykli jsme si na nadbytky už tolik, že se jich nejsme ochotni vzdát? Nezesvětštili jsme jako křesťané nejvíce právě v rovině nadbytků? Nedovoláváme se někdy práv na požitky tohoto světa? Neomlouváme si své nároky na okolí slovy: A co je na tom špatného? Vždyť je to úplně běžné? Ano je to běžné a mnohdy na tom není nic špatného, ale existuje ještě jiná cesta. Způsob života, který Ježíš Kristus velmi oceňuje a vyzdvihuje. Tou cestou je život v nedostatcích kvůli Božímu království. Tupým nožem nic neukrojíme! Mnozí by dnes asi namítli, zda nejde o nedostatek prozíravosti a moudrosti té vdovy. Z čeho bude další dny žít? Ale i toto je život víry. Dávat všechno pro Boží království teď a tady a důvěřovat, že vše ostatní mi bude přidáno! Když žijeme na jistotu, život víry se vytrácí. Život víry je také vyjít na hladinu, stoupnout do prázdna a pocítit Boží ruku, která mě drží. Ano, i topit se a hledat ruku Ježíš Krista, aby mě vytáhla. A kupodivu zjistím, že mám novou duchovní zkušenost a jsem zas o kousek podobnější Bohu. Je to moc radikální a revoluční? Tento důraz Ježíšovy služby dnes církev postrádá. Radikálnost a revolučnost v pozitivním smyslu slova. Když myslím radikální, myslím na radikálnost ve spravedlnosti, pravdě, lásce. Když mluvím o revolučnosti, mám na mysli vyhození starých či nových Mgr. Petr Dvořáček (36) vystudoval ETS, ETF UK, po svém obrácení k Bohu, opustil své zaměstnání v oboru obchodu průmyslových armatur a šel studovat teologii do Prahy. Má dvě dcery Ester a Agátu. S manželkou Žanetou slouží jako kazatel ve sboru CB Brno Betanie. Píseň o štěstí Na jednu radost tisíc žalostí a to je život celý. Tisíce srdcí jednou bolestí navždycky oněměly. Jednu jen, jednu píseň o štěstí, srdce mé, Tebou jisté, řekami žalů může přenésti: o štěstí v Tobě, Kriste! Marie Rafajová zkažených pořádků a začít pěkně zčerstva a nanovo. Často chceme věci obrušovat, podobně jako bychom chtěli vdově z Markova evangelia říct, aby tam ty drobné nedávala, protože Bůh nás vede k moudrosti a prozíravosti. Že nám dal rozum k používání a že by to nebylo zodpovědné nakládání s financemi. Ale s tupým nožem nic neukrojíme! V církvi většinou víme, že nemusíme dát desetinu svých příjmů na Boží království. Nedíváme se tedy na kvantitu, jako to dělal Ježíš, a děláme dobře (nejde přece o 1/10). Ale někdy se zapomínáme dívat také na kvalitu, na kterou se Ježíš Kristus dívá velmi jasně! Jde o naše motivy, naši důvěru Bohu, naše uvažování, odhodlání, nasazení, o to, kolika jsme ochotni se vzdát. Kolik jsem ochoten dát, jak moc je pro mě cenné evangelium? I když jde v našem příběhu o peníze, ve skutečnosti jde o rozměr důvěry Bohu. Chudá vdova nevěděla, co bude zítra jíst a pít dala všechno, z čeho měla být živá. Vždy, když dávám ze svého nedostatku, potřebuji důvěřovat Bohu, že se o mě postará. Vždyť to dávám jemu a důvěřuji, že on dá zase mě, co potřebuji. A má víra se tříbí a zušlechťuje. Jaké místo v mém životě má nedostatek? Jsem ochoten ho mít pro Boží království dobrovolně? Dávat z nadbytku není špatné, ale vzácnější před Bohem je být ochoten dát ze svého nedostatku. Jsou chvíle v životě, kdy je srdce víc než rozum a kdy mám hodit i tu poslední minci, ze které bych ale přece zítra měl žít. Učme se milovat Ježíše Krista svým způsobem života, který bude dobrovolný, ze srdce a klidně i v nedostatcích. říjen 2012
rozhovor Rozhovor s Miloněm Čepelkou Nebrat sám sebe příliš vážně Divadlo Járy Cimrmana je celospolečenský fenomén, jehož humor působí jako ozdravná lázeň. Občerstvují se v ní lidé bez rozdílu vyznání. Je proto zajímavé nahlédnout do duše jednoho ze zakládajících členů. Objevujeme křesťanské kořeny, a že nejenom divadlem živ je člověk. Říká se, že v celém vesmíru existují jen dvě bytosti, které mohou stvořit člověka podle obrazu svého Pán Bůh a spisovatel. Souhlasíte, nebo byste bonmot poopravil? Ano, opravuji. Ani ten nejlepší spisovatel na Pána Boha nemá. Přesto bývá Pán Bůh obviňován, že člověka stvořil nedokonale, když mu dovolil konat zlo. Co o tom soudíte? Ani tak byste nestvořil lepšího člověka? Vždyť nám přece dal od samého počátku svobodnou vůli. Ne On, ale my vybíráme, jak se budeme chovat, my máme před každým svým činem posoudit, co nám prospěje a co uškodí. A to jak každému osobně, tak všem, celému lidskému rodu. A nejen v tomto dočasném životě. Je to sotva pár desítek roků, které tu máme vyměřeny, a co všechno v nich dokážeme napáchat právě snad jen proto, že jsme zapomněli na odpovědnost své svobodné vůle. Také ona je přece božím darem. A k druhé části otázky: lepších lidí už tu bylo mnoho. Je zas jen na nás, umíme-li brát si je za příklad, nebo zda se jim vysmíváme, že jsou naivní. Vaše původní profese je učitelská, jak se stalo, že se z kantora stal spisovatel, herec a člověk mnoha profesí? Skrývá se někde za tím vším ještě učitel? Bral jsem své původní kantorství už v samém jeho zárodku jako přípravu na to, co mě lákalo především přemýšlet, psát, hrát pro sebe i pro jiné, poznávat, vyzývat k rozhovoru. Je-li i to posláním učitele, pak ano, ač on se za tím vším ani neskrývá, z toho spíš vyčuhuje. Ovšem s vědomím, že rozhodující práci na sobě musí udělat každý sám. Buď chce, nebo nechce. Spisovatelé fikce bývají tázáni na autentické rysy svých postav, čtenář by rád nahlédnul do autorova nitra. Se kterou se nejsnáze ztotožňujete? Ztotožnit se nemůžu se žádnou, ale něco ze mne má mnohá. Dokonce i titulní hrdinka Poklesků rozmarné snoubenky, jakkoli je to dívka. Ale nejvíc to asi bude Petr z rytmizované povídky (nebo básně?) Hodiny bijí půl. Můžete onu povídku, či lépe řečeno Petra, čtenářům blíže představit? Není na něm nic výjimečného. Je mladý, touží po lásce, pozoruje svět, dostává lekce z pokory a proti pýše, z výšin snů padá na zem. Jako kdokoli jiný. Méně obvyklý je způsob, jakým jsem jeho příběh napsal: nerýmovanou sice, ale rytmizovanou a velmi stylizovanou řečí plnou metafor a příměrů, tedy hravě. Tak, aby vnímavý čtenář poznal, že je potřeba být do života ponořen, ale zároveň se snažit vnímat ho i z nadhledu, jako někdo jiný, jako cizí svědek. Miloň Čepelka (76) český básník, prozaik, textař, herec, scenárista a moderátor. Po studiích na gymnáziu v Dobrušce a na Vysoké škole pedagogické (obor český jazyk a literatura) učil tři roky na základní škole v Novém Kníně. V roce 1961 nastoupil do Československého rozhlasu jako redaktor. V roce 1967 zahájil, jako zakládající člen, působení v Divadle Járy Cimrmana. Je autorem televizních i rozhlasových her, pohádek, zábavných a literárních pořadů. Napsal několik básnických sbírek, pohádek, novel a povídek. říjen 2012
První představu o vás jsem si udělal díky pohádce Dlouhý Široký a Krátkozraký, hrál jste dvojroli princů Jasoně a Drsoně. Který z nich je víc Miloň Čepelka? Pevně doufám, že ten první. Ale není to má nejmilejší role. Ne kvůli její povaze, nýbrž proto, že se ve druhé půli představení jaksi vytratí. Kdyby Jasoň neporazil Koloděje (haha) a neproměnil Zlatovlásku z muže zpátky v ženu, byl by tam už zhola zbytečný. Obě postavy ale dokážou rozesmát, v čem podle vás tkví jádro humoru? Ptám se, protože dnešní baviči používají často drsnější prostředky, než jaké používá Drsoň Kdo moudrý to řekl, že humor není ve způsobu chování a vyjadřování, ale v pohledu na svět? S ním se ztotožňuji. Důležité je, nebrat sám sebe příliš vážně a umět se na sebe podívat očima jiných. Je mi líto, že i takzvané drsnější polohy, kdysi přesto slušné a vkusné, jakými prosluli dávní Ferenc Futurista nebo naposled Jarda Štercl, přešly dnes především k vulgaritě. Cimrmanovský humor jistě není vulgární a navíc má zvláštní schopnost lidi spojovat. Vedle sebe se smějí ateista i křesťan, katolík či protestant V čem spočívá jeho kouzlo? Nejsem jeho autorem, měl bych možná příčiny toho kouzla vidět jako na dlani. Ale jsem z druhé strany také účastníkem jeho vznikání, a to není výhoda. Aspoň pro mě ne. Snad že je sdělný různým vrstvám. Vzdělancům, prostým lidem, intelektuálům, melancholikům i cholerikům. Ale určitě proto, že se nikdy nesnažil být aktuálně satirický, takzvaně ke dni. Osahává a vyhmatává to, co je společné lidem i dějinám, jejich stránky směšné i prahnoucí (často marně, protože pyšně) po vznešenosti. Což jsem řekl tak vznešeně, až je to taky k smíchu. Řekl jste, že dvojrole Jasoně s Drsoněm nebyla vaše nejoblíbenější. Prozradíte, kterou postavu na sebe nejraději oblékáte a proč? To se mění každým dnem a okolnostmi, v nichž se zrovna ať motám, ať pohybuji cílevědomě. Dojista mám rád mamku Žílovou z Aktu (je tragikomická), podvodného hraběte Zeppelina z Hospody Na Mýtince (záporné postavy se hrají lépe, což je snad i trochu smutné a stojí to za zkoumání), pološíleného šikovatele Vogeltanze ze Záskoku (týž důvod) i českého inženýra Vaňka (že může operně zpívat a zlaté ručičky mu, ach, dodávají jen rukavice). Foto Bronislav Matulík říjen 2012
ROZHOVOR Vlevo: Jednovaječná dvojčata princové Jasoň a Drsoň ve hře Dlouhý, Široký a Kratkozraký. Dvojrole Miloně Čepelky. Vpravo: Miloň Čepelka v oblíbené roli mamky Žílové; její synové zkoumají na jejím čele něco jakoby čtverečky po úderu paličkou na maso. Díky divadlu vás lidé mají zařazeného mezi humoristy, jenomže vaše knihy jsou hodně temné, samá smrt a strach. Je to kompenzace komediálních rolí? Nemyslím, že je to pouhá kompenzace. O posledních věcech člověka přemýšlím od dětství, kdy jsem chodil s babičkou a s dědou po vesnických pohřbech, vypravovaných přímo z domovů zemřelých. A protože si myslím, že jedním z největších nepřátel našeho živočišného druhu, ne-li vůbec největším, je právě strach, pokouším se ho zbavit psaním o něm. Nedá mi nezeptat se na skutečnou smrt. Nedávno odešli pánové Vondruška a Smoljak. Jak se vyrovnáváte s reálnou smrtí svých blízkých, nejen s tou literární? Snad to nebude znít necitelně, řeknu-li, že čím dál chápavěji. Velmi mě zaujal názor Carla Gustava Junga, že smrt, ačkoli to vypadá nepochopitelně, protismyslně, je vlastně cílem života. Nikoli v tom smyslu, že bychom o ni měli snad usilovat, ale abychom ji za cíl přijali. Zvlášť když ji nelze obelstít a když víme, že k nám přijde. Jeden primář internista říkal, že zvláště mladý člověk nemůže myslet na smrt stále, zbláznil by se z toho. Vy na ni ale myslíte často a zatím jste se nezbláznil, čím to je? Snad postačí moje odpověď na předchozí otázku. A kromě toho, myslet na smrt hodně a realisticky přece neznamená myslet na ni stále. Život je teď a tady, smrt v čase většinou zcela neurčitelném. A život sám je dostatečně náročný, vyžaduje nepřestajnou pozornost. Kromě toho mi chutná a v tom jistě nejsem sám. Vaše kniha Poklesky rozverné snoubenky, kde se smrt také objevuje, je zpověď v kostele před Pánem Bohem, jakási rekapitulace uplynulého života. Vy ke zpovědi chodíte? V dětství jsem chodil, dnes ne. Jsem z těch, kteří se domnívají, že k víře a pokoře nepotřebují prostředníky ani rituály, které jsou nařízené a zhusta probíhající už jen mechanicky. Tím neodmítám rituály šmahem a už vůbec ne Boha. A taky netvrdím, že se nemýlím. Jen mi je v daném čase mého dozrávání milejší dělat si v sobě pořádek jaksi soukromě. Zpočátku se hlavní hrdinka Lída zpovídá sice upřímně a otevřeně, ale bez větší lítosti. Teprve časem se u ní objevují výčitky i touha po odpuštění. Jak rozumíte slovu pokání? Pokání je přiznání k chybám, je to lepší poznání sebe sama a svých postojů k druhým lidem, prosba o odpuštění, ale stejně tak odpuštění jiným. Je to říjen 2012
Foto archiv divadla JC pochopení vlastní nestatečnosti a nedostatečnosti s touhou napravit, odčinit to. A jakou roli v tom všem hraje Pán Bůh? Roli chápavého přítele, o němž se předpokládá, ba ví, že je shovívavější než lidé a že jako neskonale moudrý je chápavý a odpouštějící. A že je-li upřímně a pokorně požádán o pomoc, neodmítne ji. Vnitřní prožívání ženy a muže je dost odlišné, vy jako muž ve zmíněné knížce po celou dobu mluvíte s Bohem coby Lída. V čem je svět žen jiný a čím vás fascinuje? Ženy jsou, myslím si, blíž zemi, tedy přírodě a tedy Bohu, a to i tehdy, když o tom nevědí. Ale každé takovéhle zevšeobecnění se dá samozřejmě napadnout a vyvrátit, proto jsem řekl jen myslím si a ne tvrdím. Kromě toho jsou ženy krásné, i když měřítka krásy nelze určit objektivně. Zdá se, že role ženy vám opravdu není tak vzdálená, vždyť i na divadelních prknech vám byla s důvěrou pány Svěrákem a Smoljakem svěřována V tom nebude žádné osudové určení. Od dětství jsem byl tělesně slabší, subtilní typ, tak jsem se do ženských rolí asi dobře hodil. Mám z vás pocit, že jste konsensuální a smírčí osobnost. Spolupracujete i s druhou skupinou cimrmanologů. V čem vidíte největší překážky, aby se lidé dorozuměli, usmířili se, odpustili si? Tady je kvůli srozumitelnosti třeba opravit mluvnický čas: spolupracoval jsem se skupinou Jirky Šebánka, neboť jsem uznával jeho otcovské právo na Cimrmana, podle mého zbytečně upozaďované. Ale už jsem to naznačil: potřebujeme si všichni přiznat, že moje názory, moje zkušenosti, moje pocity jsou právě jen moje a nemůžu je nesmiřitelně stavět proti ostatním. Umět se na sebe podívat očima jiných, pochopit, že moje maličkost opravdu není středem světa, jak nám to namlouvá naše ego a jeho pýcha, to je základ. Jsem ovšem zklamán tím, že ačkoli se to ví už dávno, ba pradávno, stále jsme se to nenaučili. Nikdo z nás. Souhlasím, ale co když se podíváme na Ježíše. Nemyslíte, že jít cestou imitatio Christi by problém vyřešilo? Nepochybně ano. Ale po dvou tisících roků tuším, že je to pro lidstvo jako celek ten nejdelší maratón, jaký si lze představit. Otázka otázek zní, jak dlouho ještě s námi bude mít Pán Bůh trpělivost. Bronislav Matulík říjen 2012
Mládež Festival UNITED 2012 Dotknout se neviditelného Dotknout se neviditelného to bylo mottem letošního ročníku multižánrového festivalu UNITED, který probíhal od 23. do 25. srpna 2012 ve Vsetíně. V horkých srpnových dnech se sjely stovky mladých lidí, aby mohly navštívit koncerty, divadelní představení, semináře, workshopy a další program, který festival nabídnul. V sobotu večer se představili britští hudebníci nigerijského původu Four Kornerz, jejichž živý a radostný koncert byl krásnou tečkou závěrečného programu. Program nabízel také koncerty polské skupiny Frühstück a irského uskupení Bluetree. Hlavním zahraničním hostem letošního ročníku byl mim světového formátu Carlos Martínez, který v rámci evropského turné při příležitosti třiceti let svého působení na divadelní scéně zavítal také do Vsetína a účastníky bavil svými scénkami a semináři po celou dobu trvání festivalu. Hudební a divadelní program však nebyl zdaleka vše, co UNITED nabídl. Návštěvníci se mohli účastnit sportovních klání ve volejbale, nebo si vyzkoušet lidský stolní fotbal. V pátek a v sobotu se na různých místech po městě konalo kolem třiceti seminářů, které byly přístupny veřejnosti. Každý si našel své pro ekonomy tu byla Krize společnosti Tomáše Sedláčka, pro mediální nadšence Média Aleše Juchelky, Festivalová fakta Na UNITED celkově vystoupilo více než 300 účinkujících. Návštěvníci, kterých dorazilo kolem 1600, měli na výběr z široké škály hudebních stylů od známých slovenských kapel, jako jsou BCC Worship, espé, Simona Martausová a Timothy, přes české formace Deep Inside, Elementum, Ion At An, Jiřina Gina Markovová, Runaway My Son až po zahraniční hosty. seminář o pantomimě Carlose Martíneze Dotkni se ticha a další zajímavé semináře. V rámci ranních a večerních programů se představili čtyři hlavní řečníci festivalu UNITED Lukáš Targosz, David Novák, Roman Mazur a Vít Zatoukal. Všichni mluvili na téma Dotknout se neviditelného, co to znamená pro ně a co by to mělo znamenat pro nás. Na přípravách festivalu UNITED se podílelo 150 dobrovolníků, kteří už tři dny předem s nadšením roznášeli festival do vsetínských ulic pomocí směrovek a dalších poutačů. Během samotného UNITED pak zajišťovali hladký průběh celé akce a pomáhali, kde bylo potřeba. Další oporou bylo 27 modlitebníků z různých koutů České a Slovenské republiky, kteří vyprošovali požehnání a modlili se bez ustání za organizátory, účinkující a účastníky. Pro návštěvníky bylo každý den otevřeno Poradenské centrum, kam mohli přicházet se svými problémy, složitými životními situacemi, ale i se svými sny a tužbami. K dispozici bylo přes 40 poradců z řad kazatelů, farářů, psychologů, pracovníků s mládeží a jiných odborníků. Službu Poradenského centra doplňovala Modlitební místnost, která návštěvníkům nabízela prostor pro zklidnění, modlitby a osobní rozhovory s Bohem. Na festivalu mohli účastníci také zahlédnout lidi s visačkami realizační tým. Byli vždy rychlí a nenápadní, přitom ale velmi důležití. Už od minulého roku se organizátoři snažili o možné i nemožné, aby se UNITED stal opět realitou. Když jsem se zeptala ředitele festivalu Petra Húště na jeho osobní očekávání, dostalo se mi zajímavé odpovědi: Očekávám hodně, a proto ne konkrétně. Vystoupí spousta dobrých kapel Bluetree, Four Kornerz, Carlos Martínez a další, na které se těším, a očekávám od nich mnoho. Nejvíce se ale těším na atmosféru a vyčerpání I když to zní zvláštně, někdy díky vyčerpání vypustíme a začneme Boha vnímat z úplně nového úhlu. Dagmar Kostelníková 10 říjen 2012
Foto Mike Kovařík říjen 2012 11
TÉMA Pavel Hošek Ilustrace Ondřej Košťák Bůh stvořil člověka se svobodnou vůlí. Ten s ní naložil tak, že ztratil svobodu nehřešit, vůle mu však zůstala. Cestu, jak vyřešit konflikt mezi Boží a lidskou vůlí, ukázal Ježíš Kristus, když se před smrtí na kříži modlil za uskutečnění ne své, ale Boží vůle. Nejde totiž jen o to Boží vůli znát, ale podřídit jí svůj život. 12 říjen 2012
Proč se vlastně modlíme Buď vůle tvá (Mt 6,10)? Copak by Boží vůle mohla nebýt? Proč říkáme Bohu Ať se stane, co si přeješ? Znamená to, že máme Pánu Bohu fandit? Přát mu, aby mu to vyšlo? Máme se modlit Buď vůle tvá, protože všemohoucí Stvořitel a Vládce vesmíru svou vůli bez naší modlitby neprosadí? Nejspíš půjde o něco jiného. Troufám si navrhnout, že se máme modlit Buď vůle tvá, abychom sami sobě připomínali, že si přejeme vítězství Boží vůle ve vesmíru i ve vlastním životě, jako v nebi, tak i na zemi (Mt 6,10). Tedy abychom znovu a znovu slyšeli sami sebe v modlitbě říkat, že chceme žít v souladu s Boží vůlí. Ano, s trochou zjednodušení se dá říci, že křesťané jsou ti zvláštní lidé, kteří se vyznačují tím, že jim záleží na Boží vůli. Jenomže v tom je právě ta potíž. Jak máme vědět, co od nás Pán Bůh očekává, co si přeje, k čemu nás volá, jaká je jeho vůle? Kde se v bibli dočtu, jestli si mám vzít Marušku nebo Aničku? Kde se píše o tom, jestli mám jít na práva nebo na medicínu, jestli mám bydlet v Praze nebo v Berouně? Boží vůle je, když Zkoušíme to různě. Předkládáme Hospodinu rouno jako Gedeon, losujeme veršíky na Silvestra, čteme Hesla Jednoty bratrské, zažíváme vnitřní teplo nebo chvění bránice při modlitbě, postíme se a modlíme za prorocké sny a vidění seslaná shůry. Jenže takhle jednoduché to není. Stroj na zjišťování Boží vůle ještě žádný křesťan nevynalezl. U Gedeonova rouna a losování veršíků si nemůžeme být jisti, jestli nejde o náhodu. Vnitřní teplo nebo chvění bránice může mít velmi přirozené vysvětlení a v prorockých snech a viděních se mohou hlásit o slovo naše vytěsněná přání nebo špatně strávená večeře. Vykročíme-li do neznáma a všechno jde jako po másle, může to znamenat, že Hospodin se přiznává k našim modlitbám a žehná dílu našich rukou nebo taky že jsme sešli na scestí a všechno jde tak snadno, protože kloužeme po šikmé ploše. Vykročíme-li jiným směrem a nic se nedaří, může to znamenat, že Bůh před námi zavírá dveře a prostřednictvím nepříznivých okolností nám sděluje, že jdeme po špatné cestě nebo taky že jsme udělali správné rozhodnutí a Satan zuří a útočí na nás, protože jeho království se zachvívá v základech. Nemáme to jednoduché Hledáme-li Boží vůli a při cestě na klíčové setkání nám ujede vlak, může to být znamení, kterým se nás Bůh snaží zastavit, a taky to může znamenat, že se máme příště lépe podívat do jízdního řádu. Raději pěkně při zemi Hledání, zjišťování a luštění Boží vůle se může stát posedlostí, neurózou, paranoidním stihomamem. Není divu, že mnozí křesťané se k hledání Boží vůle a nadpřirozeného vedení Duchem svatým staví poněkud skepticky. Raději používají zdravý rozum, poradí se s přáteli, opírají se o fakta a střízlivé odhady, promýšlejí jednotlivé možnosti a s nimi spojená rizika, případně zkusí trochu zalistovat v bibli a domluvit si schůzku s farářem. Chovají se rozumně a střízlivě, tak střízlivě, až se někdy zdá, že kdyby Bůh neexistoval, vůbec by je to nevyvedlo z míry. Ani by si toho nejspíš nevšimli, protože s ním vlastně v každodenním životě vůbec nepočítají. Ano, obávám se, že my křesťané často žijeme tak trochu z vlastních zdrojů, že jsme si odvykli každý den v modlitbě hledat Boží tvář a očekávat nadpřirozené vedení Duchem svatým. Nechceme přece vypadat jako ti šílení charismatici, co stále luští Boží vůli z kdejakých pochybných náznaků a znamení. Nechceme dopadnout jako pošetilí a dětinští bráškové, kteří slídí po zázračných signálech Ducha svatého v každodenních banálních situacích. Přesto si dovolím trvat na tom, že podobné projevy křesťanské stupidity nejsou přesvědčivou výmluvou pro ty z nás, kdo už s Pánem Bohem vlastně přestali počítat. Pro ty z nás, kdo už neočekávají, že by jim mohl něco nového a překvapivého sdělit, kdo úplně všechny sny považují za vytěsněná přání a nestrávené zbytky večeře, kdo úplně všechny zvláštní shody okolností považují za dílo náhody a přírodních zákonů. Pro ty z nás, kterým ztučnělo srdce a pohasla víra a vše, co jim zbylo, je unavená střízlivost, která se nedá napálit nějakou letniční úleťárnou. Pro ty z nás, kdo si, když si neví rady a mají před sebou vážné dilema, hodí korunou nebo losují s kamarády o nejkratší sirku. Doc. Pavel Hošek, Th.D. (39) Vyslyšet svou vlastní modlitbu Úporné hledání Boží vůle nemívá mezi křesťany dobrou pověst. A do jisté míry právem. Až příliš časpřednáší religionistiku na Evangelické teologické fakultě UK a teologii a etiku na Evangelikálním teologickém semináři. Se svou manželkou Vierkou a dětmi Matějem, Hankou, Zuzankou a Johankou žije v Praze-Uhříněvsi. říjen 2012 13
TÉMA to se stává, že ti, kdo mají plná ústa Boží vůle, tím ve skutečnosti jen vědomě či nevědomě manipulují druhými. Věty jako Já tak prožívám před Pánem nebo Pán mi položil na srdce mají často především dodat váhu a přesvědčivost slovům mluvčího. Bez ohledu na to, zda k němu opravdu mluvil Bůh, nebo nějaké temné zákoutí jeho vlastní duše. Až příliš často slyší úporní hledači Boží vůle jen ozvěnu vlastního hlasu a nacházejí jen zrcadlový obraz sebe sama, který potom (a často zcela upřímně) prohlašují za zjevení shůry. Ano, až příliš často na naše modlitby neodpovídá Bůh Abrahamův, Izákův anketa Jakým způsobem hledáte pro svůj život Boží vůli a jak se vyrovnáváte s tím, když nebe mlčí a vy se musíte rozhodnout sám/sama? Markéta (30) Boží vůli obecně se snažím vyčíst z Bible, odposlechnout z kázání a odpozorovat ze života jiných křesťanů. Boží vůli pro konkrétní situaci se snažím odvodit z obecné Boží vůle a také se modlím za to, abych se správně rozhodla. Ve výsledku jsem to ale vždycky já, kdo se rozhoduje, s čímž se vyrovnávám poměrně dobře. Stanislav (41) Bůh se nám dává poznat na všech cestách. Někdy však také cítím, jako bych byl sám, když hledám směr, abych dobře naložil s hřivnami, které jsem dostal. Někdy si říkám, že vše má svůj čas. Pak zase slyším vtip o boxerovi, který jde do ringu a křižuje se, ale je mu to k ničemu, jestli neumí boxovat A nakonec náhodou v Bibli čtu, že Bůh neodpovídá na modlitby tomu, kdo nectí svého otce. Pochopil jsem, že odpuštění mně a odpuštění mé je základní cesta k tomu, abych k Bohu mohl snadněji přicházet a dostávat odpovědi. Mám za to, že tentokrát mi Bůh dal odpověď skrze verš v Bibli. Bůh nás vždy slyší a vyslyší, má nás rád. Katka (28) Modlím se a ptám se, ale přiznám se, že ještě neumím příliš naslouchat. Ale učím se to! Moc mi pomáhá, když své rozhodování mohu sdílet s někým, ke komu mám důvěru a kdo je pro mne vzorem. Boží mlčení vnímám v současné době jako velkou příležitost, jak se prakticky učit Mu dětsky důvěřovat a stát na tom, co mi už řekl. Nedávno jsem také stála před důležitým rozhodováním a prožila jsem zvláštní věc Bůh mi dal najevo, že vnímá mé potřeby a touhy, ale přesto nechal volbu zcela na mně, včetně zodpovědnosti za následky, které z toho vyplývají. Pro mě je moudrým Otcem a jeho přístup k nám je s ohledem na naši zralost a okolnosti individuální. Eva (46) Zvyknem sa modliť a hľadať jednak v Písme, jednak v rôznych okolnostiach určité posolstvo, znamenia. Keď neba mlčí, musím sa rozhodnúť podľa najlepšieho svedomia a vedomia a s modlitbou, nech ma Pán Boh týmto rozhodnutím sprevádza. V poslednom čase mám úžasné skúsenosti s tým, že Pán Boh veci predo mnou upravuje lepšie, než by som to sama vymyslela, takže ma často už vopred uchráni pred nepríjemnými dilemami. Ester (24) V posledních několika měsících se začal můj život s Bohem měnit, tedy Bůh začal měnit mé srdce. Cítím, že můj vztah k Bohu se stále více prohlubuje a že konečně začínám chápat věci, které mi předtím přišly jednoduché nebo naopak moc složité. Co se týká hledání Boží vůle, tak to u mě funguje tak, že Bohu nechávám volné ruce, aby můj život řídil, tzn., že se modlím za to, aby mě vedl tam, kam mám jít. A věřím, že On to dokáže. A i v případech, kdy se musím rozhodnout sama, vím, že Bůh mě na modlitbách, při čtení Bible, při práci, při studiu, v běžném životě vychovává, abych byla schopná se rozhodnout správně. Tonda (34) Při hledání Boží vůle mi připadá, že Boží vůle hledá mě. Shledat se, to je to tajemství. Když nebe mlčí, tak je to možná dobré. Zaleží, jak mlčí. Horší může být, když začne mluvit. Aby nezůstalo jen u rozčísnuté pěšinky ve vlasech. Aleš (39) Při hledání Boží vůle ve svém životě se snažím hledat, co je v Bibli napsané k tomu, v čem hledám Boží vůli, i jak tomu porozumět v dnešní době. V církvi naslouchám kázání a snažím se porozumět učení Bible. Také mě zajímá, co si o případném řešení myslí křesťané v mém okolí, i to, co k dané oblasti napsali nebo říkají lidé se zkušenostmi v této oblasti. Také prosím Boha o to, aby mě vedl, a sleduji, zda se mi otevírají nějaké možnosti nebo ne. V případě že nebe mlčí a musím se rozhodnout sám, zkouším různé možnosti, které se mi otevírají, a snažím se vybrat takovou, která mi vyhovuje a která neodporuje Bibli. Připravil Bronislav Matulík 14 říjen 2012