Sborový zpravodaj KVĚTEN 2013 Maminko děkuji Věra Gajdošíková
Maminko děkuji. Za sedřené ruce děkuji ti jež pro nás svoji hebkost ztratily. Jak vyjádřit, co srdce moje cítí? Umět tak vrátit aspoň na chvíli tu dobu, kdy jsme ještě byli dětí a tobě ještě nezešedl vlas. Však léta pádí tak nedočkavě letí a poznaly všechno kolem nás. Jen tvoje láska ta je stejná stále, v proměnách času nic ji nezkazí. Máš stejně ráda svoje dítě malé i tehdy, když ti z domu odchází. Tak co nám zbývá? Jen poděkovat za ni a snažit se odvděčit se aspoň malinko. Ať za to všechno sám Ježíš tě chrání a dá Ti zdraví Díky maminko!
Datum Hudebník Vedení sobotní školy Čtení z Bible Vedení bohoslužby Kázání Odpolední program 6.4. Staš O. Slavíček Vl. Kopáčková K. Staš T. Deaková T. 13.4. Byrtusová A. Svrček Z. Staš P.jr. Exnerová M.. Ryznar O. 20.4. Koudelková J. Slavíček Vl. Exner D. jr. Koudelka A. Staš P. 27.4. Staš O. Staš T. Kopáček J. Exner D. Jahnatek F. 4.5. Kopáčková P. Svrček Z. Sunkovská V. Exnerová M. Koudelka A 11.5. Staš O. Slavíček Vl. Exnerová N. Byrtus T. Hovad J. 19.5. Byrtusová A. Slavíček Vl. Hilovský R. Staš T. Škoda D.. 25.5. HK v KV 1.6. Staš O. Svrček Z. Vítková D. Exner D. Staš P. Karolína 8.6. Staš O.. Slavíček Vl. Kopáčková K. Koudelka A. Kulhavý J. 15.6. Koudelková J. Svrček Z. Staš P. jr. Byrtus T. Staš T. 22.6. Byrtusová A. Byrtus T. Exner D. jr. Exnerová M. Kubík J. 29.6. Staš O. Slavíček Vl. Kopáček J. Staš T. Svrček L. PVP Agapé Má matka byla nejkrásnější ženou, jakou jsem kdy spatřil Za vše, čím jsem, dlužím své matce Svůj životní úspěch přičítám morálnímu, intelektuálnímu a fyzickému vzdělání, kterého se mi od ní dostalo. (George Washington)
Můj šestnáctiletý synovec utrpěl těžké krvácení do mozku a ležel po něm tři měsíce v kómatu. Později popsal tento stav následujícími slovy: Když jsem byl v kómatu, nevěděl jsem nic. Bylo to, jako bych byl mrtvý. A pak jsem najednou začal vnímat hlasy okolo sebe." Začal mi vyprávět, jak ještě nějaký čas nedokázal hlasy rozlišit a jen jediný z nich byl schopen přisoudit konkrétní osobě. "Byl to hlas mé maminky, která mě opakovaně volala jménem. Slyšel jsem ji, avšak nedokázal jsem viditelně zareagovat, protože jsem se nemohl hýbat ani mluvit. Bojoval jsem. Tak rád bych jí řekl, že jí rozumím. Ona si totiž myslela, že jsem pořád ještě v bezvědomí, ale já jsem už byl v bdělém stavu. A byl to právě její hlas, který mě kousek po kousku vyrvával ze zóny smrti a navracel zpátky do života. Probudit se mohu pouze tehdy, když mě druhý zavolá jménem, prohlašuje můj synovec. Protože teprve pak jsem si jist, že volali opravdu mě. Jméno je víc než obyčejné slovo. Patří k naší identitě. Nasloucháme mu v hloubi duše. Tak jako vyvolává silnou reakci v našem mozku pohled na sebe do zrcadla, stejně reagujeme i na své jméno. Bůh si vepsal naše jména do dlaní. V Bibli čteme: Dal jsem ti jméno (Iz 43,1). Ten výrok nám může být nesmírnou útěchou. Z knihy Příběhy křesťanských maminek Jsi to ty, díky které žiju, jsi to ty, na kterou se směju, jsi to ty, často tě objímám, jsi to ty, tebe ráda mám, jsi to ty, kterou ztratit nechci, jsi to ty, moje milá mami Sbor Církve adventistů sedmého dne Nezvalova 377, 500 03 Hradec Králové Pastor sboru: Vedoucí sboru: Petr Staš tel: +420732543695. e-mail: stas.petr@tiscali.cz Martina Exnerová tel: +420725397546, e-mail: exnermar@seznam.cz
Moje vzpomínka na maminku Známe mnoho slov, pojmů, termínů a přeci jedno mezi nimi vyniká, kraluje: MAMINKA. Symbol lásky, obětavosti, bezpečí, pokoje, ochrany a především domova. Je těžké vyjádřit, co pro nás maminka znamená. Je to o srdci, o vztahu o mnoha drobných příbězích. Jako malí plně nechápeme její význam pro náš život, ale s přibývajícími léty čím dál více chápeme její velikost a jedinečnost. Žel, že nejvíc vzpomínáme, když maminka už není. A tak přijměte moji malou vzpomínku na domov, na maminku jako povzbuzení k větší úctě a obdivu našich maminek. Moji rodiče byli tišší, pracovití lidé. Hluboká a opravdová víra v Boha byla součástí jejich života. Vedli nás k úctě a lásce k lidem a k Bohu. Nepamatuji si, že bych zažil hádku, napětí, urážky, ponižování nebo tzv. tichou domácnost. Mohu dosvědčit, že jsem vyrůstal v příjemném a klidném prostředí rodiny. Pracovitost, zodpovědnost a ochota se chápala jako samozřejmá součást života. To vše stálo na praktické víře a bylo okořeněno velkou dávkou humoru. A pokud přišel problém či nezdar, byla to dětská víra v nebeského Otce, s níž jsme prošli údolím stínů. Až v dospělosti jsem se dozvěděl o pravidelných modlitbách tatínka a maminky za rodinu a za nás. Dnes už vím, že tento příjemný duch rodiny stál na mamince / tatínek jezdil z montáží jen na víkendy/. Pokorně nesla úděl ženy, která je větší část týdne bez manžela. Neslyšel jsem nikdy naříkání či vzdychání nad tíhou života. Snad se nestalo, aby nás ráno nevítala v kuchyni s úsměvem. A nevím o tom, že by nám, když jsme odcházeli do školy či do práce nepřála Boží požehnání. Ať jsem byl kdekoliv, vždy jsem se těšil domů a byla to právě maminka, která mě vždy vítala stejnou větou: Petříku, jsem ráda, že jsi doma, těšila jsem se na tebe a mám pro tebe něco dobrého. Tak pojď hochu, pojď. Byl to krásný čas dětství a dospívání a byla to maminka, která nám náš domov tak prohřála a prozářila. A pak přišel den mého odchodu z domova. Svatba. Byla neděle ráno. Nemohl jsem dospat, a tak okolo půl páté jsem vstal. V jídelně se už svítilo. Opatrně jsem otevřel dveře a tam maminka s tatínkem se drží za ruce a něco si vypráví. Oba už umyti a nastrojeni. Jak mě uviděli, popřáli mi hezké ráno a maminka se na mě usmála a řekla: Tak pojď, Petříku, pojď, právě o tobě hovoříme a děkujeme Pánu Bohu, že jsme s tebou mohli prožít 28 hezkých let. Ty budeš mít svůj domov, svoji rodinu, ale my s tatínkem ne tebe nikdy nezapomeneme, Tatínek povstal, objal mne, pak i maminka a v to brzké ráno pro moji novou životní cestu vyprosili požehnání. Mojí mamince je přes 80 let, ale kdykoliv se tam stavím, vždy mě vítá slovy: Tak pojď, hochu, pojď. Ráda tě vidím. Čekám na tebe a pojď mi vyprávět. A hlad nemáš? Pro mě je maminka a vždycky byla oázou, kam se mohu vracet. Ona už mi v mnoha věcech neporadí, ale umí stále jednu věc, kterou umí jen opravdové maminky. Naslouchat. Děkuji Bohu za svou maminku a děkujte také. Děkujte, že jste měli, či ještě máte právě tu svou maminku. Jen ona ví o vás vše a jen ona je tou nejlepší maminkou. Petr Staš
Malí andělé. Bylo jednou jedno dítě připraveno, že se narodí. Jednoho dne se to dítě ptalo Boha. Slyšelo jsem, že mě zítra posíláš na zem? Ale jak tam budu žít, když jsem tak maličký a slabý? Bůh odpověděl: Mezi mnohými anděly, vybral jsem jednoho pro Tebe. Ona Tě bude čekat a starat se o Tebe! Ale ptá se dítě, tady v nebi nic nedělám, jenom si zpívám a směji se. To je to, co potřebuji, abych bylo šťastné. Bůh řekne: Tvůj anděl Ti bude zpívat každý den. A budeš cítit jeho lásku a budeš šťastné. A dítě odpovídá: Jak budu rozumět, když mi lidé říkají, že nemluvím jejich jazykem? Jednoduše, odpoví Bůh. Tvůj anděl Ti bude povídat ta nejlepší a nejsladší slova, která jsi ještě nikdy neslyšel a s velkou trpělivostí a pozorností Tě l naučí mluvit. Dítě pohlédlo na Boha a řeklo: A co mám dělat, když budu chtít mluvit s Tebou? Bůh se pousmál na dítě a odpověděl: Tvůj anděl Ti spojí ručičky a naučí Tě, jak se prosí. Dítě promluví: Slyšelo jsem, že na zemi jsou zlí lidé kdo mě ochrání? A Bůh obejme dítě a praví: Tvůj anděl Tě bude bránit i za cenu svého života! Dítě smutně pronese: Ale nikdy už Tě neuvidím! Bůh znovu obejme dítě: Tvůj anděl Ti vždycky bude vyprávět o mně a naučí Tě způsobu, aby ses mi přiblížilo, i když já vždycky budu s Tebou. V tom momentu zavládl klid v nebi, ale už se mohly slyšet hlasy ze země. Dítě se v rychlosti tiše zeptalo: Bože, když už teď musím jít, řekni mi alespoň Jméno mého anděla! Bůh odpoví: Jméno Tvého anděla vůbec není důležité, ale Ty mu budeš říkat.. M Á M A
Dřevěná mísa José Carlos Bermejo z knihy Příběhy pro uzdravení duše Stařec se odstěhoval k synovi, snaše a šestiletému vnukovi. Ruce se mu již třásly, zrak se mu kalil a kroky slábly. Rodina se scházela k jídlu u jednoho stolu, ale starcovy třesoucí se ruce a nejistý zrak společné stolování ztěžovaly. Hrách mu padal ze lžíce, a když se snažil uchopit sklenici s mlékem, často skončilo rozlité na ubruse. Syna a jeho ženu už celá záležitost unavovala. Syn tedy řekl: Musíme s dědečkem něco udělat. Už toho bylo dost! Rozlévá mléko, je hlučný a jídlo mu padá na podlahu. A tak se manželé rozhodli postavit do rohu jídelny malý stolek, kde dědeček jedl o samotě, zatímco ostatní se při jídle těšili ze vzájemné společnosti. Jelikož dědeček rozbil pár talířů, dostával jídlo v dřevěné misce. Když se na něj občas otočili, spatřili slzy v osamělých očích. Přesto jediné, čeho se stařec dočkal, byla slova napomenutí, když mu spadla lžíce nebo kus jídla. Šestiletý chlapec pozoroval v tichosti počínání svých rodičů. Jednou odpoledne, když bylo před večeří, si otec všiml, že si synek hraje na podlaze s kousky dřeva. Sladce se ho zeptal: Co to děláš? Syn mu stejně sladce odpověděl: Ale, dělám jednu misku pro tebe a druhou pro maminku, abyste měli z čeho jíst, až zestárnete. Usmál se a pokračoval v práci. Synkova slova zasáhla rodiče velmi silně. Zůstali zaraženě stát a jen se dívali jeden na druhého.slzy se jim řinuly po tvářích, a ačkoli žádný z nich k tomu nic neřekl, bylo oběma jasné, co musejí udělat. To odpoledne vzal muž svého otce jemně za ruku a přivedl ho ke společnému stolu. Po zbytek dne seděl dědeček v čele. A z nějakého důvodu se muž ani jeho žena víckrát nezlobili, když spadla na podlahu lžíce nebo se rozlilo mléko či se zašpinil ubrus.
Sborový zpěv : Setkání mládeže : Modlitební setkání : pátek 18,00 hod. středa 18,30 hod. pátek 17,30 hod. 4. května 2013 - br. P. Staš na Sázavě - studentské setkání Vosa 11. května 2013 - den modliteb za ADRU /sbírka/ 14. 17. května 2013 - br. P. Staš dovolená - Podhájská 25. května 2013 - zájezd do Karlových Varů /podrobnosti D. Exner/ na Nezvalově ul. - pobožnost nebude 26. května 2013 - setkání lidí, kteří pracují s osamělými br. Harastej /bude upřesněno/ 29. května 2013 - výbor sboru 18,00 hod. 1. června 2013 - společné /stanové/ shromáždění podkrkonošských sborů na Karolíně - pro malý zájem byla soutěž ukončena Mládež Děti: 3. 5. Jana Křepelová 19. 5. Miroslava Hojná 26. 5. Petr Jež 15. 5. Nicol Exnerová 14. 5. Julian Černohorský