Hledání Říma F2,8 G ED-IF AF-S DX, F8, 1/400 s
Řím cestopis Text a foto: Petr Bubeníček Mířím z letiště Fiumicino do města. Za okny vlaku sleduji míhající se zelené pásy polí, které přecházejí v nevzhledné čtvrti připomínající česká sídliště. Město, do něhož prý vedou všechny cesty, alespoň zpočátku nedává na odiv své půvaby. Ty přijdou až později. Hned po příjezdu na nádraží Roma Termini zakouším pravý jihoevropský chaos. Pokouším se dostat na jednu z mnoha fakult místních univerzit. Po cestě autobusem ji nacházím nepříliš vzdálenou od středu města na ulici s ohromnými stromy a vilami. Sama fakulta připomíná prastaré koloniální sídlo. Hostující učitelé jsou ubytováni v domě, který dřív zřejmě patřil zahradníkovi. Kolem fakulty se totiž rozkládá park s prastarými piniemi a palmami. Mnohé jsou monumentální, neboť přesahují svou výškou samotnou univerzitní budovu. Zatímco v podmračené střední Evropě jaro teprve začíná, zde již zakouším omamné vůně kvetoucích pomerančovníků. Německý spisovatel Hermann Hesse, nositel Nobelovy ceny za literaturu, si v roce 1912 poznamenal: Existují v podstatě tři typy poutníků po Itálii. Jedni ji proletí od Lugana či Bolzana až k Neapoli a jsou s tím hned hotovi. Druzí se upnou na jedno z větších měst, povětšinou na Řím, vždy znovu se tam vracejí a vždy znovu si umiňují, že brzy navštíví i to či ono město a kraj, nikdy však k tomu nedojde. Pro třetí a k těm patřím i já je sice ideálem poznat celou Itálii, ale z lenosti a pohodlnosti se na vlastní pěst prokousávají koláčem tak pomalu, že s tím nemohou být nikdy hotovi. (Z knihy Napříč Itálií, Volvox Globator, 2000.) Cestování Itálií je nevšední zážitek, ať již patříte mezi ty či ony Hessovy poutníky. Nejvíce zážitků nabízí především těm, kdo sem směřují kvůli spojení městského či venkovského prostoru s kulturní historií. Hesse by se však divil. Cestovat nejen do velkých evropských měst dnes znamená podílet se na zvláštním paradoxu novodobé evropské civilizace spoluutvářet nekonečné davy turistů. Zřejmě nejsilněji tento novodobý fenomén dokládá známé římské náměstí s fontánou di Trevi. Architekt Nicola Salvi na konci 18. století navrhl šestadvacetimetrovou kašnu, která zcela vévodí místu a upoutá hrou s antickými mýty. Avšak davy sem láká především odlesk legendárního Felliniho filmu Dolce Vita a jeho scéna s koupající se Anitou Ekbergovou. Ve fontáně ji spolu s jejím svůdcem Marcellem Mastroiannim zahlédne jen náhodně procházející prodavač pizzy. Dnes by takovou intimitu neměli. Blázniviny se rozsévají nazdařbůh, chtělo by se říci společně s Vančurou při pohledu na davy směřující nejen na místa označená tučnými písmeny v cestopisech, ale digiarena.cz 6 2008 Zajímavé záběry na mýty opředenou řeku Tiberu je nejlepší zachytit z mostů. Ostatně pořízený snímek mně přinesl překvapení v podobě veslice, jejichž prohánění jsem kdysi rád pozoroval na anglické řece Temži. F2,8 G ED-IF AF-S DX, F11, 1/90 s Jednoho večera jsem dorazil ke Španělským schodům. Již na první pohled bylo zřejmé, že si zde nebudu připadat osamělý. Za celý římský pobyt jsem se nesetkal s tolika digitálními fotografy jako právě zde. Ne že by byl tak důležitý ruch nebo místo; dav upoutala nádherná záplava květů rozkvetlých rododendronů. F2,8 G ED-IF AF-S DX, F11, 1/40 s 85
Fotografovat monumentální interiér svatopetrské katedrály je velmi obtížné. Na co se soustředit a nemít přitom v hledáčku všudypřítomné skupinky? Měl jsem štěstí, neboť hra světel ukázala tento sakrální prostor v nezapomenutelných variacích barev a odstínů. A vznášení s fotoaparátem mohlo začít. F2,8 G ED-IF AF-S DX, F5,6, 1/80 s, ISO 400
cestopis Bazilika Santa Constanza F2,8 G ED-IF AF-S DX, F5,6, 1/20 s, ISO 400 Jak cestovat v Římě Doprava je v Římě především autobusová. Lze cestovat normálními i expresními linkami, které vás rychleji dovezou na zvolené místo. Užitečnými uzlovými body jsou především Termini a Piazza Venecia. Druhou možností, jak se přepravovat v Římě, je metro. Jeho dosah je však velmi omezený. Pro cestování hromadnou dopravou je třeba si pořídit lístek za 1 euro, celodenní stojí 4 eura. Fotografické tipy Řím je bezesporu městem fotogenickým. Pokud se totiž vydáte na vlastní pěst do užších uliček, které právě nevedou na nejproslulejší místa, můžete se zde zvláště v podvečer setkat s italskou autentičností. Narazíte na odlehlé kouty s rezivějícími mopedy, dílničkami, obchůdky. Při fotografování architektury bude vhodné s sebou vláčet i teleobjektiv. Zajisté by v brašně neměl chybět polarizační filtr. Výhled na chrám svatého Petra F2,8 G ED-IF AF-S DX, F8, 1/250 s 88 6 2008
Řím cestopis i k rozličným uměleckým artefaktům s jediným úmyslem: zachytit je svým aparátem. Dílo samo přestává být důležité. Chcete-li se chvíli potěšit nad něžnou krásou Michelangelovy Marie držící mrtvé Kristovo tělo nedaleko vchodu do svatopetrské katedrály, může se vám stát, že budete odstrčeni, neboť zavazíte ve výhledu fotografům. Jako by bylo zcela vedlejší, že stojíte nedaleko jednoho z prvních velkých děl Michelangela a jste svědky dokonale zachyceného lidského žalu. Prst na spoušti vítězí. Totéž platí o srdci Říma, oblasti kolem Fora Romana. I zde se davy ženou k majestátnímu Koloseu, které začal stavět císař Vespasián nedlouho po přelomu věku (72 po Kr.). Monstrózní dojem z třípatrové stavby a rafinované architektury se střídá se zvláštním rozechvěním: právě zde se mohlo až 50 000 lidí bavit nad tím, kterak si gladiátoři více či méně rafinovaně párali břicha (jen za sto sedmnáct dní slavností pořádaných Trajánem zde zemřelo kolem devíti tisíc mužů). Koloseum zůstalo v celkem dobrém stavu (zachována je přibližně jedna třetina), horší je to již s nedalekým římským fórem, ležícím mezi Kapitolem a Palatinem. Latinský výraz forum znamená náměstí. Římská města mívala centrum s chrámem. Kolem náměstí, často zdobeného sochami, stály obchody a veřejné budovy. Samotní Římané v průběhu staletí někdejší slavné místo postupně rozebírali a kameny z chrámů používali na stavbu paláců a kostelů. Vznášení Vono to baroko není špatný pro voko, zpívali před válkou Werich s Voskovcem a Ježkem v jedné ze svých písniček. Je smutným paradoxem, že právě tato doba byla posléze čtyřicet let považována za temnou. Pro milovníky barokního letu k nebesům je Řím doslova poutním místem. Kostelů zde najdou nespočet a v každém z nich grandiózní umělecké skvosty. Mezi nejkrásnější chrámy zajisté patří Lateránská bazilika, která náleží ke čtveřici patriarchálních bazilik. Její historie sahá až do čtvrtého století po Kristu. Dnes se setkáme již s její barokní podobou, jejímž autorem je Francesco Borromini. Chcete-li ve vznášení fyzicky pokračovat a uvidět Řím z nevídané perspektivy, vystoupejte na kopuli chrámu svatého Petra. Za poplatek několika eur budete stoupat křivolakými schodišti na nejvyšší místo ve městě. Výhled předčí všechna očekávání. Spatříte totiž vatikánské zahrady, rozježené střechy města i symetrické náměstí před svatopetrským chrámem. Autorem byl architekt a sochař Gian Lorenzo Bernini, který nechal obklopit ústřední ovál sloupořadím. Celé náměstí mělo představovat otevřenost církve a tato symbolika je z horní perspektivy ještě umocněna. Řím nepoznaný? Někdy bývá zásluhou literárních i filmových tvůrců, že podporují naše iluze. Řím Zeyerův, Čapkův či Felliniho jsem již nenašel. Navštívil jsem přitom celou řadu proslulých míst. Opravdovou krásu Říma je dnes, myslím, možné hledat spíše v nenápadných koutech. Filozofická fakulta, na níž jsem pobýval, stojí nedaleko kostela Sant Agnese fuori le mura. Podle tradice v něm jsou uloženy ostatky svaté Anežky Římské. Sám kostel pochází ze sedmého století a stojí na katakombách. Má dva východy, z nichž jeden míří vzhůru do zahrady. Vydal jsem se tímto směrem jednoho nedělního rána a byl jsem fascinován římskými památkami jen tak připevněnými na zdech chodby. To, co je zde jen tak umístěno pro potěchu oka, by zajisté vytvořilo základ sbírky některého z menších evropských muzeí. Pak jsem vstoupil do zahrady a začal fotografovat. Lidé odcházeli ze mše. Procházel jsem zahradou k nedaleko stojícímu a architektonicky úchvatnému mauzoleu Santa Constanza (původ sahá až do roku 354), které bylo později přeměněno na kostel. Právě zde se zvláštním způsobem spojily dějiny antické s křesťanskými. A nalezl jsem pro sebe Řím. Pohled na Forum Romanum připomene, v jak velké iluzi žije moderní člověk věřící ve svou jedinečnost. Byť z něj již mnoho nezbylo, stále vyzařuje odlesk římského impéria. Měl jsem velké štěstí, že jsem se na místo dostal večer, kdy již slunce vrhalo dlouhé stíny a scéna se stávala dramatickou. F2,8 G ED-IF AF-S DX, F8, 1/350 s, ISO 400 digiarena.cz 6 2008 89