MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA Ústav chovu a šlechtění zvířat BAKALÁŘSKÁ PRÁCE BRNO 2011 LUKÁŠ MATÝSEK 2
Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat Používané technologie v užitkových chovech prasat Bakalářská práce Vedoucí práce: Ing. Libor Sládek, Ph.D. Vypracoval: Lukáš Matýsek Brno 2011 3
PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Používané technologie v užitkových chovech prasat, vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářské práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a děkana AF MZLU v Brně. V Brně, dne.. 4
PODĚKOVÁNÍ Děkuji především Ing.Liboru Sládkovi, Ph.D. za vřelý přístup a odborné připomínky, které mi pomohli k vypracování této bakalářské práce. Dále bych chtěl poděkovat ing. Kimplovi, který mi taky přišel vstříc s odbornými radami ohledně používaných technologií. 5
ABSTRAKT Tato bakalářská práce se zabývá používanými technologiemi v užitkových chovech prasat. V první části se zabývá zákonnými předpisy užívanými v chovech prasat, welfarem a podmínkami prostředí v chovu. Dále se práce zabývá rozdělením a popisem technologických systému užívaných v užitkových chovech prasat. Zde je zmíněno indoor a outdoor rozdělení chovu a jednotlivé technologie používané v těchto systémech. Především se práce věnuje bezstelivovému systému chovu, který se ve velkovýrobních podmínkách používá nejčastěji. Dále je zde zmíněn stelivový systém chovu a venkovní chov prasat. Na závěr se práce věnuje používaným technologiím u jednotlivých kategorií prasat. Největší část zde tvoří především technologie používané v kategoriích prasnic. Klíčová slova: technologie, užitkový chov, kategorie prasat ABSTRACT This work deals with technologies used in commercial pig breeding. The first part deals with the legal provisions used in pig breeding, animal welfare and environmental conditions for breeding. The thesis deals with the division and description of the technological systems used in commercial pig breeding. There is mention indoor and outdoor rearing and distribution of the different technologies used in these systems. In particular, the work deals litter breeding system, which is the most commonly used for mass production conditions. There is also mention litter system of rearing and breeding of pigs outdoors. At the conclusion of the work deals with technologies used for different categories of pigs. The biggest part is formed by a particular technology used in the categories of sows. Key words: technology, rearing stock, Pigs 6
Obsah 1 ÚVOD... 8 2 LITERÁRNÍ PŘEHLED... 9 2.1 Předpisy na ochranu prasat ve vztahu k ustájení... 9 2.1.1 Vyhláška č. 208/2004 Sb., o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat... 9 2.2 Technologie v chovu prasat... 14 2.3 Welfare... 15 2.3.1 Mikroklima ve stáji... 16 2.4 Rozdělení typu ustájení v chovu prasat... 18 2.4.1 Indoor systémy bezstelivové (používané technologie)... 18 2.4.2 Rošty... 18 2.4.3 Hrazení a kotce... 20 2.4.4 Napáječky... 21 2.4.5 Krmící systémy... 22 2.4.6 Vzduchotechnika ve stáji... 26 2.4.7 Vytápění stájí... 27 2.4.8 Systémy pro odklid kejdy... 27 2.4.9 Indoor systémy stelivové... 28 2.4.10 Outdoor systémy... 30 3 Technologie v jednotlivých kategoriích prasat... 31 3.1.1 Prasnice vysokobřezí, rodící a kojící... 31 3.1.2 Prasnice zapouštěné a březí... 32 3.1.3 Prasnice nezapuštěné a nízkobřezí (eroscentrum)... 34 3.1.4 Prasničky... 35 3.1.5 Odstavená selata... 36 3.1.6 Kanci... 37 3.1.7 Prasata ve výkrmu... 38 4 ZÁVĚR... 39 5 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY... 40 6 SEZNAM OBRÁZKŮ... 43 7 SEZNAM TABULEK... 45 7
1 ÚVOD Hlavním cílem chovu prasat je produkce kvalitního vepřového masa a zajištění potřeb kvalitních živočišných bílkovin k lidské spotřebě. Prasata nám také poskytují další kvalitní suroviny jako je jejich kůže (vepřovice), sádlo, štětiny, střeva a v neposlední řadě endokrinní žlázy pro farmaceutický průmysl. Chov prasat má celosvětově dlouhou tradici a obliba vepřového masa se řadí k prvnímu místu v celosvětové spotřebě. Musíme, ale brát zřetel na to, že spotřeba vepřového se v různých částech světa může lišit. Spotřeba vepřového masa v České republice je na prvním místě žebříčku ve spotřebě a konzumaci masa a masných výrobku na osobu a rok. Chov prasat u nás se v poslední době potýká s problémy a složitostmi z důvodu dovozu levnějšího vepřového z okolních států. S touto oblibou vepřového masa je velice spjata výroba a technizace technologických postupů a především technologií v chovech prasat. Především technologie v chovu prasat procházeli velkou modernizací a vymýšlením nových a účinných technologii. Nejpromyšlenější technologie se vyskytují v kategorii prasnic a to od eroscentra až po porodnu. Velký zájem se klade na welfare v chovu prasat a podle toho se i výrobci technologii snaží své výrobky zdokonalovat a vylepšovat v tomto směru. Velmi velkou škálu technologii zaobírají technologie pro krmení a výživu prasat dále pak podlahové systémy, systémy přívodu a odvodu vzduchu, vytápění stájí a odklid exkrementů. Tyto technologie a stavby pro prasata zároveň podléhají ustanovením a zákonům o ustájení prasat a jejich ochraně proti týrání, především se pak musíme držet vyhlášky č. 208/2004 Sb., o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat. Cílem této bakalářské práce bylo charakterizovat jednotlivé technologie v užitkových chovech prasat a to jak v bezstelivovém chovu, tak v chovu stelivovém především na vysoké podestýlce. Tyto technologie nám velkou mírou mohou ovlivnit kvalitu chovu a výsledného produktu. Správným používáním těchto systémů, kvalitními krmivy a dobrou prací chovatelů a ošetřovatelů bychom měli dosáhnout takového výsledku, který si představujeme. 8
2 LITERÁRNÍ PŘEHLED 2.1 Předpisy na ochranu prasat ve vztahu k ustájení Česká republika směřuje své právní předpisy týkající se chovu prasat podle směrnice Rady EU č..91/630/ehs stanovující minimální standardy pro ochranu prasat. Tato směrnice byla v roce 2001 novelizována a požadavky na zabezpečení ochrany prasat byly zpřísněny následujícími směrnicemi: směrnice Rady č.2001/88/es a směrnice Komise č. 2001/93/ES. V České republice je ochrana zvířat upravena zákonem č. 246/1992 Sb. na ochranu zvířat proti týrání. Tento zákon byl novelizován a pro chovatele, ale i projektanty je důležitý prováděcí předpis, jimž je vyhláška č.208/2004 Sb. (Pulkrábek a kol., 2005). 2.1.1 Vyhláška č. 208/2004 Sb., o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat Minimální standardy pro ochranu prasat (1) Pro účely této vyhlášky se rozumí a) prasetem zvíře druhu prase jakéhokoliv věku, chované pro odchov, plemenitbu nebo výkrm b) kancem pohlavně dospělý samec prasete zařazený do plemenitby c) prasničkou pohlavně dospělá samice prasete před prvním porodem d) prasnicí samice prasete po prvním porodu e) prasnicí po porodu samice prasete od perinatálního období do odstavu mláďat; perinatálním obdobím se rozumí doba těsně před porodem, porod samotný a doba těsně po porodu f) zaprahlou březí prasnicí prasnice v době mezi odstavem mláďat a perinatálním obdobím g) seletem prase od narození do odstavu h) odstávčetem prase od odstavu do stáří 10 týdnů i) chovným běhounem a prasetem ve výkrmu prase od stáří 10 týdnů do porážky nebo zařazení do plemenitby. 9
(2) Využitelná volná podlahová plocha pro každé odstávče nebo chovného běhouna a prase ve výkrmu chované ve skupině, s výjimkou zapuštěných prasniček a prasnic, musí činit minimálně: a) pro prase o živé hmotnosti do 10 kg 0,15 m² b) pro prase o živé hmotnosti od 10 kg do 20 kg 0,20 m² c) pro prase o živé hmotnosti od 20 kg do 30 kg 0,30 m² d) pro prase o živé hmotnosti od 30 kg do 50 kg 0,40 m² e) pro prase o živé hmotnosti od 50 kg do 85 kg 0,55 m² f) pro prase o živé hmotnosti od 85 kg do 110 kg 0,65 m² g) pro prase o hmotnosti vyšší než 110 kg 1,00 m² (3) Pro zapuštěné prasničky nebo prasnice chované ve skupinách musí činit celková využitelná podlahová plocha pro každou zapuštěnou prasničku nejméně 1,64 m² a pro každou prasnici nejméně 2,25 m². Jsou-li tato zvířata chována ve skupinách po méně než šesti kusech, musí být celková využitelná podlahová plocha zvětšena o 10 %. Jsou-li tato zvířata chována ve skupinách po 40 nebo více kusech, celková využitelná podlahová plocha může být zmenšena o 10 %. (4) Podlahy musí splňovat tyto požadavky: a) musí být hladké, avšak nikoliv kluzké, aby se předešlo poranění prasat, a musí být navrženy, konstruovány a udržovány tak, aby prasatům nezpůsobovaly poranění nebo útrapy. Musí odpovídat velikosti a hmotnosti prasat a musí tvořit pevný, rovný a stabilní povrch. b) pro zapuštěné prasničky a březí prasnice část plochy požadované v odstavci 3 rovnající se nejméně 0,95 m² na prasničku a nejméně 1,3 m² na prasnici musí být tvořena souvislou pevnou podlahou, z níž je pro odtokové otvory vyhrazeno maximálně 15 % c) jsou-li pro prasata chovaná ve skupinách použity betonové roštové podlahy, maximální šíře mezer mezi roštnicemi (nášlapnými plochami roštu) musí být 1. 11 mm pro selata, 2. 14 mm pro odstávčata, 3. 18 mm pro chovné běhouny a prasata ve výkrmu, 4. 20 mm pro zapuštěné prasničky a prasnice d) jsou-li pro prasata chovaná ve skupinách použity betonové roštové podlahy, minimální šířka roštnice (nášlapné plochy roštu) musí být 1. 50 mm pro selata do 10
odstavu a odstávčata, 2. 80 mm pro chovné běhouny a prasata ve výkrmu, zapuštěné prasničky a pro prasnice. (5) Prasata chovaná ve skupinách, která jsou výjimečně agresivní, dále ta, která byla napadena jinými prasaty nebo která jsou nemocná nebo poraněná, musí být dočasně umístěna v samostatných kotcích. V tomto případě musí použitý samostatný kotec umožňovat zvířeti snadné otáčení, pokud to není v rozporu s doporučením veterinárního lékaře. (6) V části stavby, ve které jsou chována prasata, nesmí být překročena hladina nepřetržitého hluku 85 db. Musí se minimalizovat možnost vzniku stálého nebo náhlého hluku vyvolávajícího u prasat stres. (7) Prasata musí být chována v prostředí s intenzitou světla alespoň 40 luxů po dobu osmi hodin denně. (8) Ustájení pro prasata musí být vybudováno takovým způsobem, aby každé prase mohlo a) mít přístup do prostoru, který je fyzicky a tepelně pohodlný, vybavený řádným odtokem a čistý, který umožňuje všem zvířatům současně polohu vleže b) bez omezení uléhat, odpočívat a vstávat c) vidět na jiná prasata; avšak u prasnic a prasniček nemusí být tato podmínka splněna v týdnu před očekávaným porodem a v jeho průběhu mohou být prasnice a prasničky ustájeny mimo pohled zvířat stejného druhu. (9) Prasata musí mít trvalý přístup k dostatečnému množství materiálu, který jim umožňuje etologické aktivity, jako je sláma, seno, dřevo, piliny, houbový kompost, rašelina nebo od="1.1.2010"směsi takových materiálů, které neohrožují zdraví zvířat. (10) Všechna prasata musí být krmena alespoň jednou denně. Jestliže jsou prasata ustájena ve skupinách a nemohou se sytit podle libosti nebo nemají k dispozici automatický krmný systém, musí mít každé prase přístup ke krmivu ve stejnou dobu jako ostatní prasata ve skupině. (11) Všechna prasata starší než dva týdny musí mít trvalý přístup k dostatečnému množství čerstvé vody. Napáječky musí být prasatům lehce přístupné. Při skupinovém ustájení může na jednu kolíkovou napáječku připadat nejvíc 16 prasat. Použití krmiva v tekuté formě, mimo náhražky mléka u selat ve stáří do 2 týdnů, se nepovažuje za napájení. 11
(12) Krácení části ocasu a stejnoměrné snižování špičáků selat obroušením nebo extirpací s ponecháním hladkého intaktního povrchu se nesmí provádět rutinně, ale pouze v případech, jestliže se prokáže poranění struků prasnice nebo uší a ocasů ostatních prasat. Dříve, než se přistoupí k těmto zákrokům, musí se přijmout jiná opatření, která brání okusování ocasů a jiným poruchám chování, přičemž se berou v úvahu podmínky prostředí a hustota osazení stáje. Z tohoto důvodu se musí změnit nevhodné podmínky prostředí nebo způsob ustájení. Kly kanců mohou být zkráceny, jeli to nezbytné pro prevenci poranění ostatních zvířat nebo z bezpečnostních důvodů. (13) Prasata chovaná venku musí mít možnost úkrytu nebo musí mít k dispozici přístřešek k zabezpečení ochrany před nepříznivým počasím. Dále musí být k dispozici nezamrzlé zdroje vody. (14) Pro ochranu kanců jsou stanoveny následující podmínky: a) kotce pro kance musí být umístěny a konstruovány tak, aby se kanec mohl otáčet a slyšet, cítit a vidět jiná prasata; volná podlahová plocha kotce pro dospělého kance musí být minimálně 6 m² b) v případech, kdy se kotce používají také jako místo pro připouštění prasnic, musí být podlahová plocha pro dospělého kance minimálně 10 m² a v kotci nesmí být žádné překážky c) plemenné kance je možné navykat a využívat pro naskočení jiných plemenných kanců při odběru semene. (15) Pro ochranu prasnic a prasniček jsou stanoveny následující podmínky: a) nové stavby nebo úpravy zařízení pro vazné ustájení prasnic nebo prasniček jsou zakázány; použití postrojů pro prasnice a prasničky je zakázáno, b) prasnice a prasničky se během období, které začíná čtyři týdny po zapuštění a končí jeden týden před očekávaným porodem, chovají ve skupinách. Kotec, ve kterém je skupina chována, musí mít strany delší než 2,8 m. Je-li ve skupině chováno méně než šest zvířat, kotec, ve kterém je skupina chována, musí mít strany delší než 2,4 m, c) odchylně od písmene b) mohou být prasnice a prasničky chované v provozech s méně než deseti prasnicemi ustájeny během období uvedeného v písmeni b) jednotlivě za předpokladu, že se v kotcích mohou snadno otočit d) prasnice a prasničky musí mít stálý přístup k manipulovatelnému materiálu, který jim umožňuje etologické aktivity 12
e) prasnice a prasničky chované ve skupinách musí být krmeny s využitím systému, který zajistí, aby každé jednotlivé zvíře mohlo přijmout dostatečné množství potravy, i když jsou přítomni konkurenti soutěžící o potravu f) za účelem nasycení a uspokojení jejich potřeby žvýkat musí dostávat všechny zaprahlé březí prasnice a prasničky dostatečné množství objemného krmiva nebo krmiva s vysokým obsahem vlákniny, jakož i energeticky vydatné krmivo g) musí být přijata opatření minimalizující agresi ve skupinách h) březí prasnice a prasničky musí být v případě potřeby ošetřeny proti ektoparazitům a endoparazitům. Před umístěním do porodního kotce musí být březí prasnice a prasničky důkladně očištěny i) v týdnu před očekávaným porodem musí prasnice a prasničky dostat v dostatečném množství vhodnou podestýlku, pokud to umožňuje systém odstraňování tuhých a tekutých výkalů používaný v zařízení j) pro usnadnění spontánního nebo asistovaného porodu musí být za prasnicí nebo prasničkou volná plocha k) porodní kotce, v nichž se prasnice pohybují volně, musí být vybaveny stranovými zábranami pro ochranu selat, např. ochrannými mřížemi. (16) Pro ochranu selat jsou stanoveny následující podmínky: a) část celkové podlahové plochy, dostatečně velká, aby současně umožnila všem zvířatům společně odpočívat, musí být pevná nebo pokrytá rohoží, nebo musí být podestlána slámou nebo jiným vhodným materiálem b) v porodních kotcích musí mít selata dostatečný prostor, aby mohla bez obtíží sát, c) selata nesmějí být odstavena dříve než ve stáří 28 dní, ledaže by jinak byla nepříznivě ovlivněna pohoda nebo zdravotní stav matky nebo selete. Selata však mohou být odstavena až o sedm dnů dříve, jestliže jsou přemístěna do prostoru, který je před umístěním nové skupiny vyprázdněn, důkladně vyčištěn a vydezinfikován a který je oddělen od prostorů, kde jsou ustájeny prasnice, aby se minimalizoval přenos nákaz na selata, d) v případě potřeby je zajištěn zdroj tepla, který neškodí prasnici. (17) Pro ochranu odstávčat, chovných běhounů a prasat ve výkrmu jsou stanoveny následující podmínky: 13
a) jsou-li prasata chována ve skupinách, musí se přijmout opatření bránící vzájemným střetům, které vybočují z běžného chování, b) prasata musí být chována ve stálých skupinách a mísení s jinými prasaty je třeba omezit na minimum. Musí-li být smíšena prasata, která se neznají, je nutno je sloučit v co nejranějším věku, nejlépe do jednoho týdne po odstavení. Jsou-li prasata smíšena, měla by mít dostatek možností uniknout nebo se ukrýt před jinými prasaty c) objeví-li se příznaky silných střetů, je třeba ihned vyšetřit příčiny a přijmout vhodná opatření, například, je-li to možné, poskytnout jim větší množství slámy nebo jiných materiálů k odvedení pozornosti. Ohrožená zvířata nebo výjimečně agresivní zvířata musí být ustájena odděleně od skupiny d) použití uklidňujících léčiv za účelem snazšího mísení zvířat se musí omezit na mimořádné podmínky a musí být konzultováno s veterinárním lékařem. (18) Ustanovení odstavce 3, odstavce 4 písm. b) až d), odstavce 5 druhé věty, odstavce 15 písm. b) až d) se vztahují na nově postavené, rekonstruované nebo poprvé do provozu uvedené stavby pro prasata a od 1. ledna 2013 se vztahují na všechny stavby pro prasata. Další požadavky na prostory a vybavení stanoví zvláštní předpis, vyhlášky č. 191/2002/ Sb., o technických požadavcích na stavby pro zemědělství. 2.2 Technologie v chovu prasat Stroje a zařízení pro chov prasat jsou závislé na systému jejich ustájení a ten ve velké míře odpovídá kategorii ustájených prasat. Rozdílné podmínky jsou pří ustájení prasnic a v porodnách s prasnicemi i selaty. Srovnatelnější podmínky jsou v dochovu selat a při výkrmu prasat. Těmto podmínkám odpovídají obvykle i stájové prostory a jejich vybavení (Brož, Kic, 1996). Technologické vybavení pro stáje s prasaty patří k jednomu z nejrozšířenějších na světě, ať už se jedná o techniku ustájení, krmení, napájení, odklidu exkrementů a jejich zpracování a využití. Těžko bychom hledali odvětví v živočišné výrobě, kde existuje podobná nabídka různých zařízení. Mezi firmy zabývající se prodejem a vývojem těchto technologii patří především firma Agrico a dále pak firma Big Dutchman, Bräuer Stalltechnik, Brunnthaller-CS s.r.o., AGE s.r.o., a mnoho dalších. 14
Technika a technologické systémy včetně ustájení prasat musí být podloženy především poznatky z aplikované etologie, aby bylo zabezpečeno genetického potenciálu zvířat s ohledem na dosažení co nejvyšší užitkovosti (Buchta a kol., 1990). 2.3 Welfare Velký vliv na výběr správné technologie se dnes klade na welfare neboli pohodu zvířat ve stáji. Je to soubor projevování přirozených vlastností zvířat, na která se dnes začínají klást velké aspekty. Prasata mají velké sociální potřeby a jednou z nich je co nejstálejší sociální skupina. Proto bychom měli používat kvalitní technologie ustájení, aby nedocházelo k nedobrovolným přesunům zvířat. Poté by následovaly roztržky ve skupinách a boje o výstavní postavení (Hrouz, 2000). Prasata jsou velmi hravá a zvědavá proto se v poslední době umísťují do výběhu různé předměty jako jsou řetízky, koule a podobné předměty, které tyto vlastnosti uspokojí. Prasata jsou velmi čistotná zvířata při močení a kálení nikdy nekálí do lože a udržují si kaliště na vlhčím místě s mírným průvanem a nižší teplotou. Prase je všežravec, hledáním potravy uspokojuje zvědavost, hravost. Lože u prasat umožňuje prasatům ležení, zde neplatí pravidla hierarchie, v chladu leží prasata přes sebe. V horku (nad 18 C), je třeba mít prostor, aby mohla prasata ležet každé zvlášť, chladit se. Prasata se ráda drbou. Je nutné jim v kotcích poskytnout drbadla. To je ovlivnění směrnice Rady EU, která se vyznačuje ekologizací chovu, minimálním zatížením prostředí a půdy emisemi a škodlivinami. Tyto aspekty aplikované etologie by nám měli pomáhat při projektování stájí a výběru vhodné technologie i organizaci práce (Stupka, Šprysl, Čítek, 2009). Tab.č.1 - Rozdělení 24 hodinového cyklu dne u prasat odpočinek 87% aktivní pohyb 7% žraní a kálení 6% s nejvyšší aktivitou mezi 8 21 hodinou Z tohoto plyne, že prasata věnují největší část dne odpočinku, dále pak aktivnímu pohybu a v neposlední řadě žraní a kálení. Tyto aspekty bychom měli respektovat a nevystavovat prasata častým stresovým faktorům ve stáji, jako jsou 15
dlouhodobě trvající hluk, ostré světlo, vibrace, znečištěné prostředí a podobně (Stupka, Šprysl, Čítek, 2009). 2.3.1 Mikroklima ve stáji V našem klimatickém prostředí jsou prasata v systémech chovu chována v trvale uzavřených stájových objektech, které jsou pro ně celoživotním prostorem. Mezi prostředím a zvířaty dochází k interakcím, které mohou ovlivnit zdraví a užitkovost zvířat. Důležitým faktorem je mikroklima v ustájovacím prostoru, které je ovlivněno druhem, množstvím, kategorií, ale hlavně také použitým technologickým systémem ustájení, krmení, napájení, odklizem exkrementů, teplotou, větráním a obsahem plynů ve stáji. Z hlediska mikroklimatu patří prasata k nejnáročnějším hospodářským zvířatům. Podle těchto hledisek musíme přizpůsobit technologie ve stáji jednotlivým kategoriím. Nejnáročnější jsou prasata na teplotu (Pulkrábek a kol., 2005). 16
Tab.č.2- Požadavky na fyzikální faktory mikroklimatu v různých technologiích Kategorie Hmotnost zvířat (kg) Teplota ( C) min Dochov selat (resp. předvýkrm prasat) I. etapa do odstavu 6 až 18 selat 21 18 -bez místního vytápění lože -s místním vytápěním lože II. etapa odstavená selata Výkrm prasat I.etapa 30 až 50 -celoroštové ustájení -ostatní způsoby ustájení II. etapa 50 až 70 -celoroštové ustájení -ostatní způsoby ustájení III. etapa 70 až 90 -celoroštové ustájení -ostatní způsoby ustájení IV. etapa nad 90 -celoroštové ustájení -ostatní způsoby ustájení 21až 24 18až 24 Relativní vlhkost (%) Optimální Optimální Doporučená nejvyšší rychlost proudění vzduchu při teplotě (m/s) max min Optimální Vyšší něž optimální 50 až70 75 do0,15 0,15 0,30 18 až 30 15 18až 24 50 až70 75 do0,15 0,20 0,50 15 13 13 11 20až 24 18až24 16až 22 14až 22 11 14až 20 12až 20 9 7 12až 20 10až 20 50 až75 80 do0,15 0,30 1,0 50 až75 85 do0,15 0,30 1,5 50 až75 85 do0,15 0,30 2,0 50 až75 85 do0,15 0,30 2,0 Odchov 30 až 60 13 16až 22 50 až75 80 do0,15 0,30 1,0 prasniček Odchov prasniček nad 60 9 12až 20 50 až75 80 do0,15 0,30 0,5 Zapuštěné a březí Prasnice a kanci Kojící prasnice 200-250 50 až70 75 do0,15 0,30 0,5 -se spodním ohřevem lože -ostatní způsoby ustájení a vytápění 15 13 18až 22 16až 22 (Pulkrábek a kol., 2005) 17
2.4 Rozdělení typu ustájení v chovu prasat V chovu prasat se u všech kategorií uplatňují tyto typy ustájení - v budovách (indoor systémy) bezstelivové - venkovní (outdoor systémy) stelivové přistýlané stelivové 2.4.1 Indoor systémy bezstelivové (používané technologie) Tyto systémy existují ve 2 základních provedeních, a to se spádovým ložem a roštovým kalištěm nebo s celoroštovou podlahou (Stupka, Šprysl, Čítek, 2009). Obr.1-Poloroštové stání Obr.2-Celoroštové stání 2.4.2 Rošty Rošty existují v několika variantách a velikostech prošlapu, které tvoří 50% povrchu roštu. Většinou se jedná o stavebnicové díly, které jde různě kombinovat a spojovat. Pro jednotlivé kategorie existují jednotlivé velikosti roštnic (Brož, Kic, 1996). Rošty musí splňovat určité parametry jako je dobrá cenová dostupnost, bezpečnost pro pohyb zvířat, snadno čistitelné s dobrým prošlapáváním výkalů a trvanlivost (Stupka, Šprysl, Čítek, 2009). Rošty dělíme: A) železobetonové rošty B) plastové rošty Obr.3- Železobetonový rošt C) litinové rošty ad. A) Železobetonové rošty- slouží především k ustájení jalových a březích prasnic a u výkrmu prasat. Jejich výhodou je vysoká životnost a nižší pořizovací cena. 18
Obr.4- Plastový rošt ad. B) Platové rošty- jsou určené zejména do porodních kotců a odchovu selat. Vynikají vysokou nosností, dobrou samočistící schopností, velkou životností a jsou šetrnější k prasečím spárkům. Obr.5- Litinový rošt ad. C) Litinové rošty- jsou z hladkého povrchu zamezující poranění zvířete, hladký povrch snižuje riziko poranění struků, sprárků a paspárků selat. Využívají se především u laktujících prasnic. Anonym 1, 2010: Podlahy a rošty pro prasata. Databáze online [cit.2010-12- 14]. Dostupné na: http://www.agrico.cz/podlahya-rosty-pro-prasata-1-24.html Tab.č.3 - Rozměry roštic a mezer u jednotlivých kategorií prasat kategorie min. šířka mezer mezi min. rozměr roštice (mm) rošticemi (mm) selata 11 50 odstavená selata 14 50 odchov a výkrm 18 50 kanci 20 80 zapuštěné a březí prasnice 20 80 prasnice 25 80 prasnice v porodních klecích 20 80 (Stupka, Šprysl, Čítek, 2009) 19
2.4.3 Hrazení a kotce Hrazení kotců je navrženo podle kategorií ustájených prasat. Nejčastěji používaný materiál na výrobu hrazení a kotců je žárově pozinkovaná ocel, která má vysokou životnost, odolnost a je dobře omyvatelná, dále se pak používá nerez, jejichž nevýhodou je vyšší pořizovací cena. K těmto konstrukčním materiálům se často používají plastové prvky jako jsou plastové profily a plastové latě. Konstrukčně by mělo být hrazení řešeno tak, aby splňovalo podmínky dlouhé životnosti, omyvatelnosti, pevnosti a aby nezpůsobovalo poranění zvířat. Anonym 2, 2010: Hrazení, systémy ustájení. Databáze online [cit.2010-12-27]. Dostupné na: http://www.bauertechnics.com/cz/hrazeni-systemy-ustajeni Obr.6- Hrazení s plastovými profily Obr.7- Klasické hrazení s pozinku Kotce jsou také řešeny podle kategorie prasat od prasnic, které se rozdělují na kotce pro prasnice vysokobřezí, rodící a kojící, jalové a zaprahle. Dále máme kotce pro odstavená selata, výkrm a kotce pro ustájení kanců. V porodně se pak většinou nachází doupata pro selata, která jsou také různě uzpůsobena (Hájek a kol., 1992). Účelem doupěte pro selata je vytvoření optimálního mikroklimatu od porodu do odstavu a dále v dochovu. Pro temperaci prostoru doupěte pro selata je možné použít výhřevné desky, jejímž zdrojem tepla je elektrická energie či teplá voda. Doupata pro selata lze také ohřívat prostřednictvím infralampy či infrazářiče. Anonym 3, 2010: Doupata pro selata. Databáze online [cit.2010-12-22]. Dostupné na: http://www.agrico.cz/doupata-proselata-1-23.html 20
Obr.8- Individuální kotec Kotce rozdělujeme na : Obr.10- Boxové ustájení individuální skupinové boxové Obr.9- Skupinové ustájení vyvýšené Obr.11- Vyvýšené ustájení 2.4.4 Napáječky Zásobení čerstvou pitnou vodou je pro využití potenciálu prasat velmi důležité. Voda musí být k dispozici v dostatečném množství, snadno dosažitelná a musí být znemožněno její znečištění. Příjem tekutin je u prasat poměrně velký, malá selat pijí vodu již po narození. U starších prasat je příjem vody závislý na teplotě prostředí (Hauptman a kol., 1972). Napáječky neslouží pouze k napájení, ale lze jimi podávat i různé medikamenty rozpustné ve vodě. 21
Dle typů můžeme rozlišit tři druhy napáječek. A to na hladinové, miskové a kolíkové. Mezi nejpoužívanější patří především napáječky kolíkové, které jsou snadné na údržbu a existují v několika varientách. Dále pak máme napáječky sprchové, které se umísťují nad koryto, aby si prasata mohli sama napouštět vodu do koryta a pohodlně pít. Tento druh napáječky je především určen pro větší kategorii prasat. Obr.12- Kolíková napáječka Obr.13- Misková napáječka Obr.14-Sprchová napáječka 2.4.5 Krmící systémy Obr.15- BIOFIX Odsypávané krmení BIOFIX Jedná se o systém kde jsou prasnice drženy u krmítek, přičemž jsou odděleny plecními zábranami. Prasnice jsou u krmítek drženy z důvodu pomalého dávkování krmiva. Prasnice nejsou fixovány a lze dobře sledovat příjem krmiva provádět veterinární zákroky a zjišťovat říji. Použitím plecních zábran dojde ke snížení napadání slabších jedinců silnějšími dominantními jedinci (Stupka, Šprysl, Čítek, 2009). Kašový automat s jednotlivými krmnými místy Kašový automat s jednotlivými krmnými místy pracuje na podobném systému jako systém BIOFIX. Jediným rozdílem je to, že prasatům je podáváno kašovité krmení. Nespornou výhodou je, že prasatům je podáváno vlhčené krmení, které má pozitivní vliv na přírůstek a na spotřebu krmiva (Stupka, Šprysl, Čítek, 2009). 22 Obr.16- Kašový automat
Obr.17- Samokrmítka Samokrmítka Samokrmítka jsou využitelná pro malé i velké skupiny zvířat, zásobník lze doplňovat automaticky nebo ručně. Prasnice není třeba zaučovat a nedochází k takovým bojům u koryta. Značnou nevýhodou je nemožnost cíleného krmení prasnic podle reprodukčního cyklu, věku a hmotnosti a nelze provést kontrolu příjmu krmiva u jednotlivých prasnic. Automaty jsou velmi snadno instalovatelné a cenově se jedná o levné zařízení (Pulkrábek a kol., 2005). Tekuté krmení Již velmi dávno u nás zemědělci Obr.18- Systém tekutého krmení používali techniku mokrého krmení prasat, a to tak, že suchý šrot zalili vodou, přes noc nechali stát a ráno tuto kaši krmili. Tato činnost se setkávala v počátcích velkovýroby s problémy, jako byly zakvašování v korytě, příliš vodnaté krmivo aj. Dnes jsou však tyto problémy odstraněny Obr.19- Prasnice u tekutého krmení je rozšířeno do všech zemi kde se chovají prasata (Zeman a kol., 2006). Tekuté krmení je individuálním krmení prasnic v dávkovaném množství 300-500 cm³ na otevřené krmné stanici. Pokud je krmená prasnice odehnána od koryta jinou prasnicí, zavře se klapka krmného koryta a útočící prasnice nemá okamžitý přístup ke krmivu. Výhodou je malá potřeba plochy kotce - cca 2m2. Tento systém umožňuje individuální krmení na základě věku, hmotnosti a reprodukčním cyklu. Lze zařadit již do stávajících 23
budov. Nevýhodou je, že krmivo, které zůstalo v dávkovači po odehnání určité prasnice, může následně sežrat další prasnice. Nelze synchronizovat žraní prasnic, může docházet k odhánění žeroucích zvířat, vznikají boje o postavení a tím dochází k zahánění prasnic u otevřeného koryta. Další nevýhodou je vysoká pořizovací cena (Stupka, Šprysl, Čítek, 2009). Hubicové krmení Hubicové Obr.20- Hubicové krmení krmení představuje nový systém krmení, při kterém je zvířatům na základě identifikace dodáváno definované množství krmiva přes šnekový dopravník za přídavku vody přímo do tlamy. Umožňuje individuální krmení na základě věku, hmotnosti a reprodukčního cyklu prasnic, má malou potřebu plochy (cca 1,8 až 2m2 na prasnici). Prasnice při tomto způsobu příjmu krmiva bývají velmi klidné. Rychlost vydávání krmiva musí být přizpůsobena rychlosti žraní krmené skupiny. U tohoto systému nelze synchronizovat žraní prasnic a může docházet k odhánění žeroucích zvířat. Není vhodný pro malé skupiny prasnic a je to finančně náročná technologie (Stupka, Šprysl, Čítek, 2009). Obr.21- Samopoutací krmné boxy Samopoutací krmné boxy Tyto krmné boxy jsou upravenou verzí běžných boxových ustájení. Jedná se o samočinné mechanické uzavírání zadní zábrany samotnými prasnicemi, což umožňuje volný příchod a odchod z krmného boxu. Tento mechanizmus zajišťuje dobrou ochranu prasnicemi v prasnic době před krmení. agresivními Minimalizuje potřebnou práci při rychlé fixaci prasnic a umožňuje provádět jednoduše selekci prasnic a některé veterinární zákroky. Nevýhodou je, že 24
nezajišťuje individuální krmení prasnic a je nutno počítat i s vyšší náročností na plochu krmiště (Stupka, Šprysl, Čítek, 2009). Automatické krmné boxy (AKB) Obr.22- Transpondéry Tyto krmné boxy jsou schopny obsloužit 35-70ks březích prasnic ve skupině. Tento systém pracuje na systému elektronické identifikace jednotlivých kusů zvířat což je jeho hlavní výhodou. Uskutečňuje se to podle podkožních čipů nebo transpondérů (Pulkrábek a kol., 2005). Lze volit ze dvou druhů systému, turnusový a kontinuitní. Obr.23- Automatický krmný box Turnusový se stejnými skupinami prasnic s pravidelnou očistou a dezinfekcí stáje. Kontinuitní s proměnlivými skupinami po 7,14,21dnech neumožňující čištění a dezinfekci. AKB umožňuje přesné krmení ve vztahu k věku, hmotnosti, reprodukčnímu cyklu prasnic. Výhodou je taky malá potřeba plochy, klid ve stáji (Stupka, Šprysl, Čítek, 2009). Nevýhodou je, že nelze synchronizovat žraní a prasnice musí při vyšším zájmu stát v řadě na krmení. Tento systém je složitější na učení prasnic a finančně je tento systém náročný kvůli čipování. Fermentované krmící systémy Jedná se o novinku v krmení prasat, která by mohla znamenat zásadní kvalitativní změnu v chovech prasat tím, že zde lze ovlivnit celkový zdravotní stav a kvalitu chovu. Zařízení je dodáváno jako doplněk systémů tekutého krmení prasat, kontrolovanou fermentaci krmiva pomocí LAB bakterií (zvláštní kmen bakterie kyseliny mléčné). Lze dosáhnout podstatně vyšší imunitu celého organismu i snížení nákladů na krmiva a zvýšení efektivnosti farem. Je zde prokázaná perfektní počáteční fáze odchovu selat bez medikace, bez problému s průjmy, krmivo je oproti standardnímu podstatně chutnější. Selata preferují tekuté fermentované krmivo oproti suchému nebo nefermentovanému již od prvního dne. Je zde až o 15% lepší konverse 25
krmiv než při použití suchého krmiva a až o 0,7-1 kg vyšší porodní hmotnost selat. Lze kontrolovat úroveň aminokyselin v krmivu a uvolňuje se více energie z krmiva. I zastaralý systém tekutého krmení jde poměrně jednoduše přestavět na systém využívající výhod této fermentace. Anonym 4, 2011: Prasata, krmné technologie. Databáze online [cit. 2011-01-15]. Dostupné na: http://www.bauertechnics.com/cz/prasata-krmne-technologie#fermentace-krmeni 2.4.5.1 Sila pro uchovávání krmiv Sila slouží pro hygienické skladování krmiv především obilovin. Jsou různě konstrukčně řešena a jsou různých velikostí a rozměrů. Sila se rozdělují na venkovní a vnitřní. Jako nejčastější materiál na výrobu se používá ocel žárově pozinkovaná, plast a sklolaminátový matriál. Poslední dvě zmíněné jsou komponovány s ocelovými konstrukcemi. U sil se používají různé systémy vyprazdňování i naskladňování. U naskladňování se především používá systém mechanický nebo pneumaticky. Při vyprazdňování se používají různé šnekové či korečkové dopravníky. Anonym 5, 2011: Zásobníky krmiv. Databáze online [cit.2011-01-22]. Dostupné na: http://www.farmtec.cz/zasobniky-krmiv 2.4.6 Vzduchotechnika ve stáji Moderní ventilační systémy jsou sestaveny z jednotlivých komponentů pro větrání, vytápění a chlazení. Dobře a spolehlivě fungující ventilační systém je předpokladem úspěšného chovu prasat. Nezáleží na tom, zda se jedná o prasnice, selata nebo výkrmová prasata. Ventilační systémy musí vytvořit optimální prostředí pro každou kategorii zvířat, zajistí lepší podmínky a napomohou lepšímu zdravotnímu stavu. Samozřejmostí je zajištění dostatečného přívodu čerstvého vzduchu, v zimě předehřátého na požadovanou teplotu, v létě s možností chlazení. Větrací systémy existují v několika druzích podle způsobu přívodu a odvodu vzduchu. Mezi ně patří větrání kombinované, komínové, příčné, podroštové, difúzní, tunelové, přetlakové a mezi nejzákladnější patří větrání přirozené, které je založeno na použití žaluzií. Anonym 6, 2011: Ventilační systém. Databáze online [cit.2011-02-03]. Dostupné na: 26
http://www.bdtech.cz/technologie_pro_chov_prasat_big_dutchman/ventilacni_systemy. html Obr.24- Příčné ventilační zařízení 2.4.7 Vytápění stájí Pro zabezpečení optimálního teplotního režimu v chladném a zimním období je nezbytné zajistit ohřev stájového vzduchu. Výjimkou mohou být pouze masivní stavby se stelivovým provozem, kde lze zajistit s výjimkou poroden i v zimním období teplotu na únosné hranici za předpokladu kontinuálního provozu ve stáji. Vzhledem k tomu, že pro chovy o středních a vyšších kapacitách je požadavek turnusového provozu prvořadý, má-li být předcházeno stájové únavě a zabezpečeno zdraví zvířat, a nové stáje jsou vesměs montované haly s poměrně malou schopností akumulace tepla, musí být vytápěcí zařízení nezbytnou součástí každé stáje (Buchta a kol., 1990). 2.4.8 Systémy pro odklid kejdy Kejda je směs větších nebo menší podílu moče a výkalů hospodářských zvířat s menším podílem zbytků krmiva zředěná vodou (Znamenáček, 1966). Kvalitní kejda je srovnatelná s ostatními statkovými hnojivy, obohacuje půdu o organické látky a snadno přijatelné živiny. Škarda, 1992: Kejda. [cit.2011-02-10]. Dostupné na: http://www.agrokrom.cz/texty/hnojeni/skripta_richter/vr_hnoj_organicka_kejda.pd f. Prasečí kejda se v poslední době hojně používá na v bioplynových stanicích, kde přes průchod určitých procesů vzniká bioplyn. K odklidu prasečí kejdy ze stáje můžeme použít buď oboustranně výpustný kanál, jímkové kanály nebo podtlakový systém. Oboustranně výpustný kanál je snadný na obsluhu a dá se použít téměř všude. Jsou stájové podroštové prostory, kde se kejda soustřeďuje po stanovenou dobu. Po jejím 27
uplynutí a naplnění kanálu se kejda vypouští vytažením hradítka na konci kanálu. Podtlakový systém je vhodný pro své hygienické parametry do poroden a odchoven. Obr.25- Nadzemní nádrž a jímka na kejdu 2.4.9 Indoor systémy stelivové Stelivové systémy získávají v poslední době vlivem prosazování welfare v chovu na oblibě. Dalším důvodem jsou i nižší náklady na pořízení takovéto stáje. Stelivové systémy se uplatňují především v menších a středních chovech prasat s kapacitou do 200 kusů prasnic nebo do 1000 kusů prasat ve výkrmu. Především se tento systém uplatňuje v rekonstruovaných stájích, lehkých otevřených stájích s hlubokou podestýlkou a lehkých uzavřených tepelně neizolovaných stájích s přistýláním slámou (Stupka, Šprysl, Čítek, 2009). Stelivový systém rozdělujeme: - přistýlané, včetně kombinace roštových podlah, s loži částečně vystlanými slámou - stelivové, kde se k podestýlání prasat používá různá řada materiálů jako řezaná sláma, piliny, hobliny a dřevitá vata Výhodou stelivových systému je měkkost pohybových povrchů a lože pro prasata dále v menších ztrátách tepla vedením, s uplatněním welfaru zvířat jako je rytí, žvýkání stavění hnízda u prasnic, nižší bod termoneutrální zóny prasat. Nevýhody jsou především ve větším prostoru na ustájení, ve spotřebě slámy, v nutnosti větší manuální práce, v dalších nákladech souvisejících se sklizní, sušením a skladováním slámy, nutnosti použití mechanizace při zakládání a odklidu znečištěné podestýlky (Stupka, Šprysl, Čítek, 2009). Tím, že spíše převládají nevýhody, se tato technologie uplatňuje spíše v menších chovech. 28
2.4.9.1 Používané technologie u stelivových provozů U stelivových systémů se používaná technologie o moc neliší oproti bezstelivové technologii. Zásadní rozdíly jsou hlavně ve větším prostoru, který je zvířatům poskytnut. Dobře to jde znázornit u ustájení prasnic v porodnách, kde se využívají jednoduché kotce s volným pohybem prasnice po celou dobu pobytu. Naproti tomu u bezstelivových systémů se využívá fixní zábrany pro prasnici, takže prasnice nemá tolik pohybu jako u stlané technologie. Používané hrazení a kotce jsou velmi obdobné nebo stejné jako u nestlaných technologii s minimálními rozdíly. K napájení se taktéž využívá především kolíkových napáječek a miskových napáječek. Při krmení se nejčastěji používají samokrmítka, které obslouží až 40 kusů prasat nebo systémy tekutého krmení se senzory pro plynulé doplňování krmiva do koryta, které jsou schopny obsloužit až 130 kusů prasat. U prasnic se pak dále využívají automatické krmné boxy AKB. Také se dají využit automaty pro kašovité a mokré krmení (Pulkrábek a kol., 2005). U větrání se nejvíce využívá přirozeného větrání s občasným použitím nuceného větrání pomocí ventilátorů. Vytápění u dobře izolovaných objektů není nutné s výjimkou porodny a doupat pro selata. U stelivových systému je častější utváření větších skupin zvířat a to s největším rozdílem v dochovu. Kde lze chovat 40-100 kusů oproti v nestlané technologii jen 10-20 kusů. Největším rozdílem je odklid výkalů kde se používá především oběžný shrnovač chlévské mrvy. Dále se využívá vratný shrnovač, který se používá ve stájích s lichým počtem řad kotců, nebo jako vrstvič mrvy na hnojištích. Lze použít i shrnovací lopata, která je ve dvou provedeních a to čelní a šípová. Shrnovací lopata je jedna z prvních mechanizačních prostředků, které se začali u nás používat ve velkovýrobních podmínkách při stelivovém systému chovu. Shrnovací lopatu lze použít všude tam kde je ustájení rozděleno na krmiště a lehárnu (Kadlec a kol.,1969). U vysoké podestýlky se používají především mobilní prostředky jako je čelní nakladač. U chovů na vysoké podestýlce se obvykle používají preparáty na pro snížení plynů a pachů hlavně čpavku a sirovodíku. Gjurov, 2004: Biopolym. Databáze online [cit.2011-02-17]. Dostupné na: http://www.bioalgeen.cz/ziv-vyroba.html 29
Obr.26- Prasnice se selaty na vysoké podestýlce Obr.27- Mobilní prostředek pro odklid mrvy 2.4.10 Outdoor systémy Jedná se především o pastevní chovy prasat, zejména prasnic využívané především v Anglii, Dánsku a Francii. Tyto chovy mají svá pevně stanovená pravidla provozu se zařazením obsazených ploch do osevních postupu s jejich stálou rotací (Stupka, Šprysl, Čítek, 2009). U tohoto systému je důležitý výběr vhodného plemene, které nám zapadne do našeho chovného plánu. Dalším důležitým kritériem je jakým cílům produkce se chceme věnovat (Hasheider, 2008). Vzhledem k půdním a klimatickým podmínkám v České republice se tyto systémy nezavádějí a ani se jejich zavádění nepředpokládá. Obr.28- Venkovní ustájení prasnic 30
3 Technologie v jednotlivých kategoriích prasat 3.1.1 Prasnice vysokobřezí, rodící a kojící Prasnice mají v chovu prasat klíčovou roli a to především jejich plodnost a počet odchovaných selat. Na tomto hledisku se podílí celá řada faktorů, do kterých také patří vhodná technika a technologie používaná v chovu prasnic (Čechová, Tvrdoň, Mikule, 2003). Tato kategorie prasnic lze ustájit buď individuálně nebo skupinově. U individuálního ustájení se doporučuje ustájit vysokobřezí prasnice pět až deset dnů před porodem. Individuální ustájení je nejpoužívanější systém ve velkovýrobních podmínkách. Tento systém dává možnost omezit pohyb prasnice čímž snižuje ztráty způsobené zalehnutím selat (Burda a kol., 1986). Tyto kotce jsou výhodné pro bezstelivové ustájení, které se u nás nejčastěji používá při odstavu selat ve věku tří až čtyř týdnů. Z hlediska pohody prasnice jsou výhodné kombinované porodní kotce kde je prasnice fixována pouze při porodu a první týdnu kojení a ve zbývajícím čase má volnost pohybu (Pulkrábek a kol., 2005). V porodně je velmi důležitá hygiena při odchovu selat a při porodu. Kotec by mel být důkladně umytý a vydezinfikovaný. Prasnice by měla být před zařazením do porodny také dobře očištěna (Nyanjom, Konyango, 2004). Skupinové ustájení kojících prasnic není u nás příliš rozšířeno a je spíše uplatňováno při stelivovém způsobu ustájení. Prasnice jsou zde ustájeny v individuelních kotcích týden před porodem. Čtrnáct dnů po porodu jsou i se selaty umístěny do společného kotce pro čtyři až šest prasnic (Pulkrábek a kol., 2005). Krmení prasnic v porodně je řešeno zakládáním krmiva do individuálního koryta. Nejčastější je použití dávkovačů suché krmné směsi s následným použitím zvlhčení krmiva. Použít lze i kašovité krmení. Dále prasnice musí mít, neustálí přístup k napáječce z důvodu produkce mléka. Nejčastěji se používá napáječka kolíková nebo misková. V kotci dále musí být umístěno doupě pro selata, které lze vyhřívat buď infralampami, výhřevnými deskami či rohožemi (Pulkrábek a kol., 2005). Rozdílné požadavky prasnic a selat na prostředí lze v porodním kotci zabezpečit celkovým přitápěním porodny pro pohodu prasnic a lokálním ohřevem místa pro selata (Stupka, Šprysl, Čítek, 2009). 31
Tab.č.4 - Nejčastější rozměry kotce Šířka kotce Délka kotce Velikost fixačního boxu 180cm 220-240cm 70x210cm (Pulkrábek a kol., 2005) Obr.29- Kojící prasnice ve fixační kleci Obr.30- Doupě pro selata 3.1.2 Prasnice zapouštěné a březí I v této kategorii rozdělujeme systémy ustájení na individuální a skupinové. Individuální ustájení s trvalým omezením pohybu prasnice v boxech je využíváno ve velkochovech. Předností je manipulace při inseminaci a možnost použití individuálních dávkovačů krmiva. Individuální ustájení je řešeno v rozměrech: 70cm šířka a 210cm délka. Individuální boxy mají v zadní části sklopnou záď pro fixaci prasnice (Pulkrábek a kol., 2005). Toto ustájení poskytuje lepší přehled o prasnicích a snadnější přehled o zabřeznutí (Hovorka, Sidor, Smíšek, 1987). Skupinové ustájení prasnic odpovídá požadavkům welfare zvířat. Prasnice mají volný pohyb a nezapuštěné prasnice se vzájemně stimulují k říji. Při vytváření skupin prasnic je třeba brát na vědomí, aby byla skupina vyrovnaná. Velikost kotce je závislá na počtu zvířat. Největší výhodou tohoto systému jsou nižší náklady na pořízené technologie (Hovorka, Sidor, Smíšek, 1987). 32
3.1.2.1 Způsoby krmení a napájení skupinově ustájených prasnic zapouštěných a březích U této kategorie prasnic se používá několik systému krmení v návaznosti na způsobu ustájení. Využívá se krmení podávané pomocí BIOFIXU (odsypávané krmení), krmení pomocí automatických krmných boxů, hubicové krmení. Návaznost na odsypávané krmení: prasnice jsou v kotci chovány po 6-8 kusech. Počet krmných míst odpovídá počtu prasat a minimální délka koryta 45 cm. Krmivo je do koryt odsypáváno postupně v malých dávkách a to vede k tomu, že prasnice jsou biologicky fixovány k jednomu krmnému místu a nebude docházet k bojům o pořadí u koryta. Návaznost na AKB: Tento systém krmení je schopen obsloužit 35-70 ks březích prasnic ve skupině. Systém pracuje na elektronické identifikace jednotlivých kusů zvířat což je jeho hlavní výhodou. Uskutečňuje se to pomocí podkožních čipů nebo transpondérů. AKB umožňuje přesné krmení ve vztahu k věku, hmotnosti, reprodukčnímu cyklu prasnic. Tento systém se dá aplikovat jak pro bezstelivové systémy, tak pro stelivové provozy. Krmné boxy se dělí na průchozí a neprůchozí. Průchozí box je schopný denně obsloužit 50-60 kusů prasnic, neprůchozí box obslouží okolo 25 kusů prasnic denně. Hubicové krmení: Systém krmení zvířat na základě identifikace pomocí čipu nebo transpondéru. Zvířatům je dodáváno definované množství krmiva přes šnekový dopravník za přídavku vody přímo do tlamy. Tento systém není vhodný pro malé skupiny prasnic a je schopen obsloužit 25-30kusů pranic denně (Pulkrábek a kol., 2005). K napájení prasnic se používají především kolíkové napáječky, ale lze použít i miskové napáječky. Napájecí vody by měli mít prasnice dostatek, voda by měla bít čerstvá a zdravotně nezávadná. Obr.31- Krmení zapouštěných a březích prasnic pomocí BIOFIXU 33
3.1.3 Prasnice nezapuštěné a nízkobřezí (eroscentrum) Pro tuto kategorii prasat přichází v úvahu ustájení skupinové a individuální. Kategorie nízkobřezích prasnic je umístěna v takzvaném eroscentru. Zde je při nástupu říje ustájení individuální z důvodu snížení ataků mezi prasnicemi a tím zajištění klidu pro nidaci vajíček. Tento způsob opatření vede k vyšším počtům narozených selat. Prasnice jsou zde vystaveny kontaktu s kancem a danému světelnému režimu. Krmení je individuální a provádí se pomocí suché krmné směsi. Nezapuštěné prasnice jsou ustájeny skupinově v kotcích po skupinkách 4-6 kusů prasnic. Je nutné u této kategorie dodržovat u zvířat přibližně stejný věk, hmotnost, kondici a stejný stupeň březosti. Chovem prasnic ve skupině dochází ke stimulaci říje a jejímu zvýraznění. Prasnice by měli mít přístup k malému množství slámy nebo jinému materiálu. U této kategorie je nutné oddělit agresivní a problematické prasnice od skupiny a ustájit je individuálně. Krmení této kategorie se provádí buď systémem BIOFIX se samopoutacími krmnými boxy nebo lze využít tekutého krmení. Nedoporučuje se používání průchozích krmných automatů s elektronickou identifikací zvířat, jelikož může docházet k blokování stanice dominantními prasnicemi. Napájení se provádí pomocí kolíkových nebo miskových napáječek. U této kategorie je zapotřebí, aby každá prasnice měla dostatečný prostor pro krmení, vyměšování a odpočinek přiměřené životní pohodě každé z nich (Stupka, Šprysl, Čítek, 2009). Obr.32- Klasické eroscentrum 34
3.1.4 Prasničky Do stáje pro odchov jsou zastavováni chovní běhouni o hmotnosti 20-25kg. Optimální počet prasniček v jednom kotci je 6-8 kusů maximálně 10kusů (Hájek a kol., 1992). Při ustájení na vysoké podestýlce může být počet i podstatně větší (Pulkrábek a kol., 2005). Plocha tvrdých výběhu pro chovný materiál by měla činit 1-2m²/kus ve stáří 6měsíců a pro odchov ve stáří 6-12 měsíců by měla činit 2-3m²/kus. Stáje se řeší převážně jako dvouřadové stavby kde je možnost přímého vstupu z kotce do tvrdého povrchu. Průlez výběhu má mít šířku 70-80 cm a výšku 90-100 cm (Hájek a kol., 1992). Během odchovu jsou prasničky průběžně selektovány čímž dochází ke snižování jejich počtu a zvyšování ustájovací plochy na každý kus. Zařízení pro krmení prasniček je v první části odchovu stejné jako ve výkrmu prasat a dokonce se zde do hmotnosti 35 kg zkrmují stejné krmné směsi. Tento způsob krmení se provádí pomocí samokrmítek ad libitum. U hmotností kategorie 35 až 65 kg se již zkrmuje směs krmiva pro chovná prasata a krmivo se opět zakládá do samokrmítek či do sesypných zvlhčovacích krmítek. U kategorie prasniček nad 65 kg se již využívá dávkování krmné směsi případně individuální krmení. K napájení se využívají kolíkové či miskové napáječky (Pulkrábek a kol., 2005). Tab.č.5 - Velikosti ustájovacích ploch pro prasničky (m² na kus) Kotec bezstelivový či přistýlaný Hluboká podestýlka Prasničky do 5 lože 0,7 0,9 měsíců kotec 0,9 1,2 Prasničky nad 5 lože 0,9 1,2 měsíců kotec 1,2 1,5 (Pulkrábek a kol., 2005) 35
3.1.5 Odstavená selata Při odstavu selat, by jsme měli dodržet věk 28 dnů, výhodou je vyšší hmotnost selat, která by měla v průměru činit 6 kg. Doba pobytu selat v odchovně se pohybuje do dosažení hmotnosti 25-35 kg což je zhruba sedm až jedenáct měsíců (Hájek a kol., 1992). Při odchovu selat je jejich počet závislý na systému krmení a způsob ustájení. Selata při ustájení v bezstelivovém kotci ustájíme v počtu 10 až 20 kusů, při ustájení na podestýlce to může být 30 až 40 kusů selat. Zejména při využití chovu na podestýlce se využívá chov na vysoké podestýlce. Nepříznivé podmínky na ustájení selat hlavně u podlah s nekvalitně provedenou tepelnou izolací vedl ke konstrukci vyvýšených kotců pro selata. Tento způsob ustájení je velice rozšířeným způsobem ustájení selat v bezstelivových systémech chovu (Brož, Kic, 1996). Jejich nespornou výhodou je dosažení lepšího mikroklimatu tak i dosažení vyšší čistoty v důsledku vyvýšení kotce nad podlahu. Tento systém ustájení selat v kotcích s celoroštovou podlahou lze realizovat velice úspěšně i v úrovni podlahy díky potrubnímu odklidu kejdy z podroštového prostoru. Zde by měla být část podlahy pevná. Pevná část by měla zabírat 1/3 podlahy kotce. Tato pevná část podlahy nemusí být umístěna v kraji kotce, ale klidně může být umístěna uprostřed kotce. Takto umístěný pevný pás podlahy je většinou vyhřívaný. Ke krmení selat se využívala především samokrmítka, která nyní nahrazují automaty pro kašovité krmení. Automaty jsou vyráběny v kruhovém či kruhovém tvaru a obslouží 10, 20 nebo až 40 kusů selat dle počtu míst pro krmení. Na jedno krmné místo připadá šest až osm selat. K napájení selat se využívá misková nebo kolíková napáječka s průtokem vody 1 litr za minutu. Napájecí voda musí být kvalitní a selata by jí měla mít dostatek (Pulkrábek a kol., 2005). Obr.33- Kotec pro selata s doupaty 36
3.1.6 Kanci Tato kategorie prasat je ustájena v individuálních kotcích. Při ustájení se jedná především o malokapacitní stavby. Doporučená plocha lože je 5m², celková plocha kotce číní 7-8m². U kanců je dobré vytvořit tvrdý a případně i měkký výběh. Plocha tvrdého výběhu na jednoho kance by měla činit 10m² (Hájek a kol., 1992). Prubíři jsou ustájeni spolu s nezapuštěnými prasnicemi v eroscentrech. Podlaha v kotci pro kance nesmí být celoroštová a neměla by klouzat. Při umístění kotce u prasnic musí být kotec na takovém místě, aby byl kanec prasnicemi slyšen, viděn a cítěn. Kanec prubíř se stájí s nezapuštěnými prasnice provádí 2x denně s tím, že se zastavuje u říjících prasnic. Ty se postříkají barvou nebo se označí podobným způsobem a poté jsou inseminovány. Krmení se provádí buď pomocí samokrmítek nebo se využívá vlhké až mokré krmení. K napájení se využívá kolíková napáječka (Stupka, Šprysl, Čítek, 2009). Obr.34- Kotec pro ustájení kanců 37
3.1.7 Prasata ve výkrmu U této kategorie se celosvětově nejvíce využívá převážně zaroštovaná podlaha. Na každé prase v kotci do 110 kg hmotnosti připadá 0,65 m² využitelné plochy. Při hmotnosti nad 110 kg to činní 1,0 m² na kus. Optimálně se v kotci vytvářejí skupinky po 10 až 20 kusech prasat při bezstelivovém ustájení a 30 až 40 kusů při stelivovém ustájení na vysoké podestýlce. Nejvíce je uplatňován turnusový provoz. K výkrmu prasat se nejčastěji využívají kompletní krmné směsi (KKS) v menší míře poté objemná krmiva (Pulkrábek a kol., 2005). Podlahy lože lze rozdělit na plné, podroštové a celoroštové. Kotec je rozdělen na plné lože a roštové kaliště, které má nižší sklon oproti loži o 3-4%. Skupiny, které jsme vytvořily, mají zůstat stejné a neměli bychom je měnit, abychom zabránili napadáni mezi zvířaty. Cílem ustájení této kategorie je co největší využití stájových prostor se sníženou pracností ošetřovatelů. Technologie krmení této kategorie prasat je nejčastěji využíváno krmení suchými krmnými směsmi do samokrmítek nebo kašovitým krmením z potrubí do koryt. Samokrmítka je nejvhodnější požívat v maximálním poměru krmných míst 1:4. Tento způsob krmení je řízen plně automaticky. Kašovité potrubní krmení do koryt se používá v poměru krmných míst 1:1 tedy na každý kus připadá 330 mm koryta. Tento systém se využívá při dávkovaném krmení kdy vše řídí řídící jednotka. Prasata ve výkrmu musí mít přístup ke kvalitní a neznečištěné vodě. Napájení se uskutečňuje nejčastěji pomocí kolíkových napáječek (Stupka, Šprysl, Čítek, 2009). Obr.35- Klasická stáj pro výkrm prasat 38