VZTAH MEZI GEO A BIODIVERSITOU NA PŘÍKLADU SNĚHOVÉHO POLE MAPA REPUBLIKY (MODRÝ DŮL)

DVOŘÁK I. J., KOCIÁNOVÁ M., HEJCMAN M., TREML V. & VANĚK J. 2004: Vztah mezi geo a biodiversitou na příkladu sněhového pole Mapa republiky v Modrém dole. In: ŠTURSA J., MAZURSKI K. R., PALUCKI A. & POTOCKA J. (eds.), Geoekologické problémy Krkonoš. Sborn. Mez. Věd. Konf., Listopad 2003, Szklarska Poręba. Opera Corcontica, 41: 100 110. VZTAH MEZI GEO A BIODIVERSITOU NA PŘÍKLADU SNĚHOVÉHO POLE MAPA REPUBLIKY (MODRÝ DŮL) Linkage between Geo and Biodiversity on Example of Snow patch Map of Republic (Modrý důl Valley) DVOŘÁK IGOR JAN 1, KOCIÁNOVÁ MILENA 1, HEJCMAN MICHAL 2, TREML VÁCLAV 3 & VANĚK JAN 1 1 Správa KRNAP, Dobrovského 3, 54301 Vrchlabí 2 Česká zemědělská univerzita, Katedra pícninářství a trávníkářství, Kamýcká 956, 165 21 Praha 6 Suchdol, hejcman@af.czu.cz 3 AOPK ČR, Kališnická 4 6, 130 00 Praha 3 Biodiversita území je úzce vázána na jeho geologický vývoj, geomorfologické procesy a půdní typ, tz. na geodiverzitu (relativně nový termín používaný ve vztahu ke Krkonoším poprvé Jeníkem (JENÍK 1997). Dlouholežící sněhové pole Mapa republiky je dobrým příkladem těchto vztahů. Příspěvek se zabývá vztahem mezi výškou sněhu a rozsahem sněhového pole a: a) diverzitou mikro a nanoforem reliéfu, b) lavinovou aktivitou, c) aktivitou pramenů, d) výskytem rostlinných druhů a některými jejich morfologickými charakteristikami (výška keříků Vaccinium myrtillus, délka jejich dřevnaté části), diversitou sněhových řas a bezobratlých. Biodiversity of landscape is closely linked to geological history, geomorphological processes and soils, e.g. to geo diversity (rellatively new term used in conection with the Giant Mountains by JENÍK 1997 and JONASSON & al. 2002). Long lie snow patch Map of republic is a good example of this linkage. Authors discuss depth and distribution of snow accumulation in area of Modrý důl valley Map of Republic with a) diversity of micro and nano relief forms, b) avalanche activity, c) activity of springs, d) distribution of plant species and some of their morphological characteristic (hight of shrubs of Vaccinium myrtillus, length of their woody part), diversity of snow algae and invertebrates. Klíčová slova: biodiversita, geodiversita, sněhové pole Keywords: biodiversity, geodiversity, snow-patch ÚVOD Geobiocenologické studie, které zohledňují vazbu mezi živou a neživou přírodou, mají v Krko noších dlouholetou tradici. Nejrozsáhlejšího sněhového pole na české straně Krkonoš Mapy republiky se týká především zevrubná multidisciplinárně pojatá Jenikova Geobotanická studie lavinového pole v Modrém dole (JENÍK 1958) a práce kolektivu autorů pod vedením dr. Sýkory Přírodní podmínky Studničné hory a možnosti jejího lyžařského využití (SÝKORA & al. 1973). Zatímco termín biodiversita 100

je v současné době běžně používaný jak v odborné tak v populárně naučné literatuře, geodiverzita je termín novější, který se do obecného povědomí teprve prosazuje. Biodiversita vyjadřuje variabilitu (různorodost) všech živých organismů a ekologických komplexů, jejichž jsou součástí. Zahrnuje variabilitu (různorodost) v rámci druhů, mezi druhy i mezi ekosystémy (GLOBAL BIODIVERSITY STRATEGY 1992). Geodiversita je definována jako komplex různorodých hornin, sedimentů, zemních tvarů, půdy a geomorfologických procesů, které formují krajinu. Geodiversita přirozené, člověkem nenarušené krajiny odráží změny klimatu, geologického a geomorfologického vývoje v čase. Z hlediska časo prostorového lze hovořit o makro až mikro (či dokonce nano ) reliéfových formách. Jim pak odpovídá na ně vázaná biodiversita (JENÍK 1997, JONASSON & al. 2002). Makroformy odrážejí geologický a geomorfologický vývoj v rozpětí miliónů až desítek tisíc let. Prostorově se jedná o formy velikosti řádově kilometrů. V případě Modrého dolu a Mapy republiky se jedná např. o kombinaci vyzdviženého zarovnaného povrchu (původ v druho a třetihorním zvětráváním staro a prvohorního krystalinika především muskoviticko albitických svorů až fylitů s vložkami křemenců a erlanů a tělesa žulového plutonu a v následném výzdvihu peneplénu do dnešní nadmořské výšky), a v ledovcem a firnovými poli modelovaném údolí (vliv čtvrtohorních zalednění). Z hlediska biodiversity ovlivňované i klimatickými podmínkami je na tyto makrostruktury vázaná výšková stupňovitost vegetace. Z hlediska geo bio diversity se pak jedná : 1) o arkto alpinskou tundru sensu SOUKUPOVÁ & al. (1995) v klimaticky extrémnějším prostředí vrcholové části Studniční hory a horní části svahu Modrého dolu v rozmezí nadm. výšek 1554 1380 m, 2) o ekoton horní hranice lesa v rozmezí nadm. výšek 1380 1250 m, 3) o lesní porosty a kulturní horské louky v montánním stupni Modrého dolu. Mezoformy se vytvářely v průběhu stovek až tisíců let, plošně dosahují rozsahu řádově stovek metrů. V případě Modrého dolu se jedná např. o nivační depresi Mapa republiky, kryoplanační terasy a suťová pole SZ, JZ až J svahu Studniční hory. Z hlediska biodiversity a mezoklimatických podmínek se zde jedná např. o členění arkto alpinské tundry na zónu lišejníkové, travnaté a květnaté tundry sensu SOUKUPOVÁ & al. 1995. Z hlediska geo biodiversity je lišejníková tundra této části vázaná na kryoplanační terasy a vrcholovou oblast Studniční hory, ale dle Jeníka (JENÍK 1958) i na kamenitou obnaženou středovou část sněhového pole Mapy republiky, kde zůstává nejdéle ležet sníh. Travnatá tundra pokrývá Modré sedlo a přilehlé části svahu, resp. horní i dolní okraj sněhového pole, květnatá tundra pak nejspodnější části nivační deprese pod Mapou republiky, kde se projevuje výrazné zvlhčení terénu. Mikroformy až nanoformy zahrnují kromě fosilních forem i formy recentní, časově stáří desítek let, prostorově plochy od několika metrů čtverečních do desítek metrů čtverečních. V případě Mapy republiky se jedná např. o erozní rýhy, suťové terásky, soliflukční jazyky. Z hlediska biodiversity v kombinaci s mikroklimatickými podmínkami mikroformám odpovídají různá rostlinná společenstva. Z hlediska geo biodiversity jde o mozaiku rostlinných společenstev a dominant vázaných na reliéfové mikroformy, půdní vlastnosti, expozici a rozložení sněhové pokrývky. V konkrétním případě Mapy republiky to jsou například ve vazbě na výšku sněhové pokrývky keříčkovité porosty vřesu, borůvky a vlochyně (Calluna vulgaris, Vaccinium myrtillus, V. uliginosum) v místech nejdříve odtávajících, travní společenstva s dominancí smilky tuhé (Nardus stricta) na místech se střední vrstvou sněhu odtávajícího většinou až v červnu, bezkolence modrého (Molinia caerulea) v místech se střední vrstvou sněhu tam, kde dochází vlivem méně svažitého terénu k akumulaci nadložního humusu a zrašelinění, metličky křivolaké (Avenella flexuosa) na pokraji zóny silně narušené drobnými sesuvy a s již velkou vrstvou sněhu, nezapojené porosty psinečku skalního (Agrostis rupestris) a protěže nízké (Gnaphalium supinum) v obnažené části svahu, kde je každoročně největší sněhová akumulace. Na zásobování vodou z tajícího sněhu jsou vázána prameništní společenstva s violkou dvoukvětou (Viola biflora), violkou bahenní (V. palustris) a škardou bahenní (Crepis paludosa), na navazující lavinovou dráhu jsou vázány porosty kosodřeviny (Pinus mugo) a specifické lavinové formy smrku ztepilého (Picea abies) sensu JENÍK (1958). 101

GEOGRAFICKÁ CHARAKTERISTIKA LOKALITY MAPA REPUBLIKY Lokalita Mapa republiky představuje nivační depresi a na ní vázané dlouholežící sněhové pole v horní části jižního svahu Modrého dolu v nadmořské výšce zhruba 1400 1500 m. Každoročně se v širším okolí deprese v průběhu zimy vytváří rozsáhlá sněhová akumulace délky přes 600 m, zasahující z JV svahu Luční hory přes dolní okraj Kamenité stráně po J svah Studniční hory, podmíněná převíváním a ukládáním velkého množství sněhu především z náhorní roviny Bílé louky při SZ S SV větrném proudění. V určité fázi odtávání většinou od konce května do počátku července nabývá sněhové pole charakteristický tvar bývalé Československé republiky. K definitivnímu odtání dochází většinou až v srpnu (JENÍK 1958, VULTERIN 1969, ŠEBESTA & TREML 1976). Na základě geobotanického rozboru (JENÍK l.c.) má tato lokalita charakter nivační deprese s lavinovou aktivitou už od konce třetihor, dle glaciologických studií (např. PARTSCH 1984 in JENÍK 1958, KRÁLÍK & SEKYRA 1969, ŠEBESTA & TREML l.c., SEKYRA & SEKYRA 1995) je zde v pleistocenních glaciálech předpokládán firnový ledovec nebo firnoviště. V současné době je za lavinový svah považován zhruba 200 m široký úsek s odtrhovou zónou v lokalitě Mapa republiky (lavinová dráha č. 8 v lavinovém katastru dle VRBA & SPUSTA 1975). METODIKA V současnosti probíhá v oblasti Studniční hory a Modrého dolu, resp. povodí Modrého potoka detailnější mapování sněhové pokrývky metodou fázových kinematických měření GPS, která po zpracování umožňují přesnost určení polohy na centimetry (Dvořák & al.), vegetačního krytu (Hejcman), sněhomilných řas (Nedbalová, Kociánová), geomorfologických jevů a procesů (Dvořák, Kociánová, Treml) a pramenů (Švecová) také s využitím určení polohy systémem GPS, dále vyhodnocování vegetačního krytu ordinačními analýzami (Hejcman) a monitoring klimatických, půdních a hydrologických poměrů (Harčarik, Tesař, Dvořák). Následné vyhodnocení záznamů a dat, jejich zanesení do ortofotomap a tvorba řady různých vrstev v prostředí GIS umožňují upřesnit a lépe pochopit vazby mezi geo a biodiversitou. Pro tuto presentaci jsme využili jak výsledků vlastních terénních prací zaměřených na rozložení sněhové pokrývky a její odtávání, reliéfové mikrotvary a vegetační kryt, tak předchozích literárních podkladů (JENÍK 1958, VULTERIN 1969, VRBA & SPUSTA 1972, SÝKORA & al. 1973, ŠEBESTA & TREML 1976, ŠEBESTA 1978, PLOJHAROVÁ 2000) a vrstev GIS databáze KRNAP (mapa aktuální vegetace Štursa 2000, geologické poměry CHALOUPSKÝ et al. 1968, horní hranice lesa Štursa & Treml 2000, lavinový katastr SPUSTA & SPUSTA 2003, vrstevnicová síť s krokem 5 m zdroj dat VTOPU, vodní a říční síť zdroj dat VUVTGM, výskyt pramenů, jejich teplota a ph ŠVECOVÁ 2004). VÝSLEDKY A DISKUSE Geodiversita Mapy republiky z hlediska reliéfových mikro a nanoforem Nivační deprese Mapy republiky se v současné době vyznačuje velkou různorodostí geomor fologických procesů vázaných na alpínské periglaciální klima (sensu FRENCH 1996). Jsou to především projevy nivace v širším slova smyslu (RACKOWSKA 1995, FRENCH 1996), které lze na české straně Krkonoš v největším měřítku pozorovat pravděpodobně právě zde. Prostor Mapy republiky již JENÍK (1958) schematicky rozdělil do tří základních částí s odlišnou dynamikou a povahou geomorfologických procesů (Obr. 1., 2.). Na deflační oblast Modrého sedla navazuje na svahu o sklonu do 30 zóna menších nivačních depresí (1460 1495 m n. m.). Jedná se o cca 8 útvarů, vzájemně se částečně překrývajících. Místy jsou vyplněny kvarcitovou sutí, časté jsou zde menší soliflukční laloky (čelo vysoké do 0,8 m, délka 3 5 m). Laloky se zpravidla nacházejí na vyústění depresí a jsou morfologicky velice dobře definovatelné. Na soliflukční původ těchto útvarů ukazuje striktně podélná orientace klastů a výrazná kumulace jemnozemě v čele laloku. Tuto část nivační deprese lze hodnotit jako méně aktivní. 102

Obr. 1. Transekt kritickým svahem lavinové dráhy s vyznačenou dominancí travních druhů rostlin (v % z celkové pokryvnosti v jednotlivých zónách) a přibližný rozsah polohy sněhového pole v měsíci červnu (JENÍK 1958). Fig. 1. Cross section through upper part of avalanche path in Modrý důl valley. Relation between distribution of dominant plant species, their abundance (%) and position of snow bed Map of republic in June is expressed (JENÍK 1958). Obr. 2. Geomorfologie hlavní zóny nivační deprese a jejího okolí. Shora dolů zóna menších nivačních depresí, vlastní nivační deprese, hlavní zóna aktivních pochodů a zóna pokryvu (sesuvy, soliflukce, supranivální pochody). Fig. 2. Geomorphology 4 main zones of nivation depression and its surroundings. From up to down zone of smaller depressions, main nivation depression, main zone of active processes and zone of solifluction cover and slope debris. 103

Hlavní část nivační deprese Mapy republiky tzv. kritický svah sensu JENÍK l.c. (1410 1460 m n. m.) lze dle intenzity geomorfologických procesů rozdělit do dvou zón. Výše (1430 1460 m n. m.) se dle našich pozorování v období 2000 2003 v povrchové zvětralině nacházejí trhliny, sjíždějící drny a kameny (Obr. 3.), odlučné zóny několika drobných mur a mělkých sesuvů. (V této souvislosti je zajímavá informace Šebesty (ŠEBESTA 1978, p. 34) že Odtrhy drnů, soliflukční pohyby spolu s drobnými bahnitými proudy murového charakteru nebyly zde pozorovány, protože při nevhodné expozici chybí mikropermafrost ). Častým jevem jsou zde drnové terasy. V nižší části (1410 1430 m n. m.) se na ploše 0,6 ha nachází odkrytá zvětralina (JENÍK l.c. odhaduje délku tohoto pruhu hnědé křemencové a rulové suti na 200 m po vrstevnici). Na ní jsou místy vytvořeny kamenné terásky vytlačované pravděpodobně okrajem odtávajícího sněhového pole. Jsou tvořeny převážně kamínky, oblázky až kameny, dosahují výšky 20 30 cm, délky po vrstevnici okolo 2 m. Vzdálenost mezi jednotlivými teráskami se pohybuje mezi 0,5 až 3 m po spádnici (Obr. 4.). Zda se poloha terásek každoročně mění, to je předmětem současného sledování. ŠEBESTA l.c. upozorňuje na menší rozměry sutě v podloží i blízkém okolí sněhového pole v porovnání s rozměry hranáčů nedalekých sutí stejného petrografického složení a dává je do souvislosti se zvýšeným mrazovým zvětráváním v prostoru sněhového pole. Na spodní části plochy s odkrytou zvětralinou, v místech dolního okraje nejdéle přetrvávající části sněžníku, se nachází nevýrazný nivační val. Dále se na dolním okraji popisované části deprese vyskytují aktivní soliflukční proudy a laloky délky až několika desítek metrů a šířky 3 5 metrů. Známkou jejich současné aktivity jsou klasty pokryté lišejníky uvnitř čela laloků. Ve střední části deprese se též nacházejí kameny a balvany s nivačními rýhami (nivational striations sensu JENNINGS 1978 jemné rýhy a šmouhy na povrchu kamenů způsobené abrazí sněhem a jím posouvanými úlomky hornin). Popisovanou část deprese lze v souladu s Jeníkem (JENÍK l.c.) hodnotit jako v současnosti nejdynamičtější. Prozatím nejsou k dispozici kontinuální měření půdních teplot v těsném okolí a uvnitř sněhového pole, nicméně na základě literárních údajů ze Skandinávie (RAPP 1961, NYBERG 1991) a polských Vysokých Tater (RACZKOWSKA 1995) lze předpokládat, že promrzání půdy a tím i regelační intenzita jsou vzhledem k délce trvání i výšce sněhové pokrývky nízké. Hlavními faktory ovlivňujícími mikro a mezoreliéf Mapy republiky jsou jak již uvádí JENÍK l.c. p. 87 tlak a pohyb mocné vrstvy sněhové pokrývky* (tzv. sněžná erose sensu BOWMANN in JENÍK 1958), vysoké provlhčení zvětraliny z odtávajícího sněhu, soliflukce a náchylnost provlhčené zvětraliny k ovlivnění mrazovými procesy v jarním období. Nejnižší část deprese (1360 1410 m n. m.) je vyplněna rozsáhlým soliflukčními pokryvy se soliflukčními laloky. Původ části akumulované zvětraliny lze však patrně ještě navíc přičíst sedimentům jejichž původ je v sesuvech půdy. Ještě níže (v 1400 m n. m.) je pak mísovitá sníženina o sklonu 25 s dominancí smilky tuhé (Nardus stricta ), tzv. smilková pralouka (JENÍK l.c.) Geodiversita na Mapě republiky z hlediska sněhových poměrů Otázka přesné výšky sněhové pokrývky na Mapě republiky zůstávala přes veškerou snahu až do nedávna nezodpovězena. Odhady se pohybovaly od 4 6 m kolmo na svah (JENÍK 1958), přes 15 m (MESSNER 1964) až po 20 m (JIRÁSEK 1915 in JENÍK l.c.). S použitím kinematických fázových měření GPS byla provedena nepravidelná řada měření, jejichž výsledky jsou shrnuty v tabulce 1. Tato měření umožnila určit velmi přesně výšku sněhu na poměrně velké ploše, stejně jako rozložení sněhové pokrývky. Dosud zjištěná maximální hodnota vertikální výšky sněhu je z počátku dubna 2000 a to 16,2 m (Dvořák & al.). Rozložení sněhu, jeho výška i charakter odtávání, resp. tvar odtávajícího sněhového pole se v detailu odlišuje každou zimní sezonu v závislosti na větrných a sněhových poměrech té které zimy. * V červnu 2004 bylo zahájeno dlouhodobější sledování tvorby ledové vrstvy na bázi sněhového pole, její tvrdosti a účinku na podloží (Kociánová & al., Správa KRNAP). 104

1 m Obr. 3. Kamenné terásky vytlačova né okrajem odtávajícího sněhového pole. (Foto: K. Hník, J. Kopáčová) Fig. 3. Small stony terraces pushed up by margin of snow bed photo in July and August 2000. Srpen 2000 Červenec 2000 Obr. 4. Horní část sněhového pole rýha za kamenem a zemní val před kamenem tlačeným sněhovou masou. Fig. 4. Upper part of snow field groove (scratch) behind stone and mound of soil in front of the stone, which is pushed down by snow mass. 105

Tab. 1. Výsledky měření GPS mocnosti sněhové pokrývky na Mapě republiky. Depth of snowpack on Map of Republic measured by using GPS. zima únor 1999/2000 1,6 16,2 m 0 10,5 m 0 7,8 m 2000/2001 0 6,1 m 2001/2002 0,8 10,9 m 0,9 13,4 m 2002/2003 0,8 7,6 m Geodiversita na Mapě republiky ve vztahu k lavinové aktivitě Z vyhodnocení lavinové aktivity a charakteristiky lavin zaznamenaných jak ve starší literatuře (JIRÁSEK 1915, JENÍK 1958), tak za posledních 42 let (SPUSTA & KOCIÁNOVÁ 1998, SPUSTA & al. 2003) vyplývá, že malé laviny šířky cca 200 m a délky do 500 m zde sjíždějí s frekvencí přibližně 1x za 1 5 let, větší laviny délky až 800 m s výraznými destrukčními účinky na níže situované lesní porosty pak v delších časových intervalech dokladovány jsou v letech 1887, 1931, 1964. Z hlediska geo biodiversity Mapy republiky s.s. je důležité, že se nejedná o základové laviny sjíždějící po terénu, ale o laviny povrchové (pohyb sněhové masy se děje po sněhové vrstvě), převážně deskové, které nenarušují ani terén ani travinnou a bylinnou vegetaci, ale již deformují dřeviny. Geodiversita na Mapě republiky z hlediska geologického podloží a pramenů V průběhu let 2002 2003 prováděla ŠVECOVÁ (2004) v rámci diplomové práce mapování výskytu pramenů v oblasti Modrého dolu, měření jejich teploty a ph. Výsledky ukazují pravděpodobnou závislost lokalizace pramenů na poloze geologických vrstev (konkrétně vložek erlanů), pravděpodobnou souvislost pramenů s vyšším ph rovněž ve vztahu k vrstvám erlanů (v blízkosti asfaltové komunikace mezi Výrovkou a Kapličkou se však může jednat i o vliv allochtonního vápence použitého na zpevnění komunikace). Otázka rozdílných teplot a různé aktivity pramenů v průběhu roku a jejich vliv na vegetační kryt je předmětem dalšího studia. Geobiodiversita na Mapě republiky z hlediska vegetačního krytu V návaznosti na sněhová měření prováděná v oblasti Mapy republiky na jaře 2000, byl v létě téhož roku pomocí GPS zmapován vegetační kryt, resp. jeho dominanty a na 4 trasektech vedených po spádnici přes Mapu republiky bylo pořízeno 111 fytocenologických snímků. Na těchto transektech byl od května do srpna 2000v týdenních intervalech zachycován horní a dolní okraj odtávajícího pole (viz Obr. 5.). Jednotlivé úseky transektů odpovídaly délce ústupu okraje sněhového pole v průběhu týdne. Z modelu terénu a maximální sněhové pokrývky na konci zimy byla k bodům stanovena mocnost sněhové pokrývky. Pro každý fytocenologický snímek tak bylo možné zjistit dobu odtání a na základě modelu hloubku sněhové pokrývky na konci zimy 2000, dále byla měřena hloubka půdních profilů a podíl skeletu v půdě. Detailní zpracování získaných dat je v současnosti připravováno k publikování. Orientační porovnání rozmístění rostlinných dominant zachycené Jeníkem v r. 1954 (JENÍK l.c. p. 80) a současného stavu (Hejcman & al. 2004 m.s.) ukazuje, že rostlinná společenstva jsou zde dlouhodobě přizpůsobena dynamice geomorfologických pochodů a jejich prostorové rozmístění se výrazně nemění. Rozložení rostlinných dominant v oblasti sněhového pole a jeho okolí je následující: Ø sutě nad polem časně odtávající porosty kosodřeviny (Pinus mugo), Ø mírně zazemněné okraje sutí vřes obecný (Calluna vulgaris) a porosty brusnic (Vaccinium myrtillus, V. vitis idaea, V. uliginosum), Ø porosty bezkolence modrého (Molinia caerulea) pod suťovými poli nad sněhovým polem, kde je vlivem vlhkosti vyvinut mocný humifikovaný horizont nadložního humusu, 106

Ø Ø Ø Ø Ø horní části hlavní erozní rýhy vedoucí do centra pole třtina chloupkatá (Calamagrostis villosa) a bezkolenec modrý (Molinia caerulea), porosty s dominancí smilky tuhé (Nardus stricta) jsou rozšířeny nad centrální částí sněžníku v místech bez výrazného postižení povrchu půdy plazivým sněhem a svahovými procesy, na centrum nivační deprese a odtrhy sesuvů je vázaná protěž nízká (Gnaphalium supinum) a psineček skalní (Agrostis rupestris), metlička křivolaká (Avenella flexuosa) a metlice trsnatá (Deschampsia cespitosa) rostou po okrajích centra sněžníku. Maximum rozšíření D. cespitosa je v dolní části hlavního zářezu zhruba pod tvarem Čechy sněhového pole tam, kde z pole v době tání odtéká nejvíce vody, východně od tohoto zářezu v části odpovídající tvaru Morava Slovensko tvoří široký pás především brusnice borůvka (Vaccinium myrtillus) s vazbou na okraje sutí. Velmi zajímavá je časová posloupnost fenologických fází (rašení pupenů, otevírání listů, kvetení) v rámci pásu v závislosti na ústupu tajícího okraje sněhového pole. Geobiodiversita na Mapě republiky na příkladu vztahu morfologických charakte ristik keříků brusnice borůvky (Vaccinium myrtillus) a různé výšky sněhové pokrývky PLOJHAROVÁ (2000) v rámci ověřování metodiky ITEX (International tundra experiment 1996) porovnávala morfologické parametry vždy 10 keříčků Vaccinium myrtillus a 10 keříčků V. uliginosum v definovaných úsecích na 4 transektech vedených po spádnici přes Mapu republiky. Jedná se o tytéž transekty popisované v kap. 4.5. Zde je prezentována měnící se výška keříků V. myrtillus a délka jejich dřevnaté části v závislosti na výšce a trvání sněhové pokrývky (Tab. 2.). Tab. 2. Vaccinium myrtillus průměrné hodnoty ve sledovaných úsecích transektu I. a II. Mean value of height of shrubs Vaccinium myrtillus and lenght of their woody parts on transect I., II. 123456478769 1234568752669 úsek Transekt I. Transekt II. Transekt I. Transekt II. 1 21,59 22,29 12,63 12,40 2 13,46 24,20 5,95 12,63 3 15,05 16,80 9,43 10,17 4 764 787 764 787 5 14,91 23,30 7,38 13,20 6 764 764 7 7646 20,10 7646 9,80 8 (Vaccinium 19,50 (Vaccinium 4,80 9 myrtillus) 10,69 myrtillus) 0,80 10 24,09 14,64 11 11,43 11,64 6,81 4,48 12 9,60 2,81 13 9,8 626 pole 2,58 14 10,33 0,53 65 13,27 19,51 6,02 9,21 626 pole 107

Z vyhodnocení všech transektů vyplývá, že Vaccinium myrtillus je schopné na dané lokalitě přežívat pod vrstvou sněhu dočasně dosahující výšky 9 10 m (to koresponduje s výskytem porostů druhů rodu Vaccinium např. na hraně karu Úpská jáma, kde mocnost sněhových převějí činí až12 m SPUSTA & KOCIÁNOVÁ 1998). V místech maximální sněhové akumulace v rozmezí výšek 10 až 16 m nebyly keříky borůvek zaznamenány. Délka keříků se snižuje jak ve směru od horního okraje pole k dolnímu okraji, tak i při porovnání transektu ve východní části pole (transekt II, méně sněhu, po kratší dobu vyšší keříky) a v západní části (transekt I, maximum sněhu s nejdelší dobou trvání nižší keříky). Délka dřevnaté části keříků výrazně klesá na obou transektech se vzrůstající mocností sněhové pokrývky (dřevnatá část činí zhruba polovinu délky keříku na okraji sněhového pole a zhruba 1/20 délky keříku v místech s největší sněhovou pokrývkou). Důvodem jak klesající výšky keříků, tak zkracování dřevnaté části může být rozdílná délka vegetační sezony a mocnost sněhové pokrývky vyvolávající pravděpodobně větší mechanické namáhání keříků v dolní části transektů resp. sněhového pole. Při tání se při dolním okraji sněhového pole tvoří několik cm mocná vrstva ledu a lze předpokládat její plazení spolu se sněhovými masami po svahu dolů. Těmto mechanickým vlivům lépe odolává ohebnější bylinná část keříků. Biodiversita z hlediska živých organismů Na sněhová pole jsou vázané dvě kategorie organismů chionofilní, pro které je mikroklima sněhového pole a jeho blízkého okolí optimálním životním prostředím, a organismy, které jsou na povrch sněhových polí zaneseny vzdušnými proudy. Mezi chionofilní patří sněhomilné řasy na Mapě republiky je opakovaně potvrzen výskyt druhu Chlamydomonas nivalis, který způsobuje červené zbarvení sněhu při okrajích tajícího pole (NEDBALOVÁ & KOCIÁNOVÁ 2002), a dále zástupci bezobratlých živočichů chvostoskoci (gen. Hypogastrura Materna, ústní sdělení), sněžnice (Boreus sp.) a pavoučnice Chionea lutescens a Ch. araneoides. Počet živočišných druhů, které jsou na povrch polí transportovány vzduchem, je vysoký. Nejčastěji se jedná o druhy, které žijí v nedalekém okolí a jsou malé velikosti. Patří mezi ně někteří pavouci, mšice, ploštice včetně bruslařek (Gerris sp.), blanokřídlý hmyz se zastoupením lumků (Ichneumonidae), zlatoočky (Chrysopidae), slunéčka (Coccinelidae) a další brouci, drobnější i větší mouchy, zejména pestřenky (Syrphidae). Byly zde v obrovském množství nalezeny i larvy smutnice Corynoptera piniphila výrazně červené barvy a zaznamenána také masivní přítomnost roupic. V letech, kdy dochází ke kalamit nímu přemnožení některých škůdců, se na sněhu nalézají i značná množství lýkožrouta smrkového (Ips typographus) nebo ploskohřbetky smrkové (Cephalcia abietis). U té převažují nálezy samic, které se zřejmě snaží vyhledat nové příhodné plochy k nakladení vajíček. Často zde nalezneme druhy, které se v Krkonoších vůbec nevyskytují a jsou sem evidentně zaneseny z podhůří. Typickým příkladem je obaleč dubový (Tortrix viridiana), jehož housenky se občas přemnoží v dubových lesích několik desítek kilometrů od Krkonoš nebo mandelinka bramborová (Leptinotarsa decemlineata). Sněhová pole se díky vzdušným proudům stávají jakýmsi smetištěm shromažďujícím drobnější i větší organismy a jsou ukázkou specifického potravního řetězce, na jehož vrcholu jsou ptáci, např. lindušky (Anthus sp.), sbírající hmyz na povrchu sněhových polí. ZÁVĚR Vztah mezi živou a neživou přírodou v biologických oborech nejčastěji vystihují termíny ekologie, ekoton, biocenóza, geobiocenóza, geobotanika, geobiocenologie. Postupné akceptování pojmu geo diversita v odborné a populární literatuře a především vazby biodiversity na geodiversitě je logickým vyústěním snahy o vyjádření podstaty rozmanitosti krajiny. Respektování geodiversity a biodiversity je 108

Obr. 5. Ortofotomapa oblasti sněhového pole Mapa republiky s vyznačením sněhových (vegetačních) transektů a obrysů postupného odtávání sněhu v roce 2000. Fig. 5. Outlines of snow bed Map of Republic from May to August 2000 and location of transects. zvlášť důležité v ochranářské praxi. Jak ukazuje předložená práce, velice dobře lze při hledání vazeb mezi živou a neživou přírodou využívat nové analytické metody a geografický informační systém. LITERATURA FRENCH H. M. 1996: The Periglacial Environment. II. ed. Longman Group Ltd., Essex. GLOBAL BIODIVERSITY STRATEGY 1992: Document by the World Resources Institute, the World Conservation Union, and United Nations Environment Programme. CHALOUPSKÝ J., SEKYRA J. & TÁSLER R. 1968: Geologická mapa krkonošského národního parku, Ústřední ústav geologický, Praha. Vytištěno jako příloha publikace Příroda krkonošského národního parku. JENÍK J. 1958: Geobotanická studie lavinového pole v Modrém dole v Krkonoších. Acta Univ. Carolinae, Biol. Vol. 5., No. 1: 47 91. JENÍK J. 1997: Anemo orographic systems in the Hercian Mts and their effects on biodiversity. Acta Universitatis Wratislaviensis, No. 1950. Prace Institutu Geograficznego, Seria C. Meteorologia i Klimatologia, 4: 9 21. JENNINGS, J. N. 1978: The geomorphic role of stone movement through snow creep. Mount Twynam, Snowy Mountains, Australia. Geogr. Ann. 60 A (1 2). p. 1 8. JIRASEK F. J. 1915: Heimatkunde des Hohenelber Bezirkes, Bd. I.: 250 350. Vrchlabí. 109

JONASSON Ch., GORDON J., KOCIÁNOVÁ M., JOSEFSSON M., DVOŘÁK I. J. & THOMPSON Des B. A. 2002: Links between geodiversity and biodiversity in the mountains. Presentation for Conference on Nature and people: Conservation and management in the Mountains of Northern Europe, Pitlochry, 7. November 2002. KRÁLÍK F. & SEKYRA J. 1969: Geomorfologický přehled Krkonoš. In: FANTA J. (ed.), Příroda Krkonošského národního parku. Praha. NYBERG R. 1991: Geomorphic processes at snow patch sites in the Abisko moutains, northern Sweden. Z. Geomorph. N. F. 35, 3: 321 343. PLOJHAROVÁ M. 2000: Srovnávací ekologické studie borůvky (Vaccinium myrtillus) a vlochyně (Vaccinium uliginosum) v Krkonoších. Zpráva z plnění grantu VaV. RACZKOWSKA Z. 1995: Nivation in the High Tatras, Poland. Geogr. Ann. 77 A (4): 251 258. RAPP A. 1960: Recent developments of mountain slopes in Kärkevagge and surroundings, northern Scandinavia. Geografiska Annaler 42. Nr. 2 3. SOUKUPOVÁ L., KOCIÁNOVÁ M., JENÍK J. & SEKYRA J. (eds.) 1995: Arctic alpine tundra in the Krkonoše, the Sudetes. Opera Corcontica, 32: 5 88. SPUSTA V. & KOCIÁNOVÁ M. 1998: Lavinový katastr Krkonoš v období 1961/62 1997/98. Opera Corcontica, 35: 3 205. SPUSTA V. sen., SPUSTA V. jun. & KOCIÁNOVÁ M. 2003: Lavinový katastr Krkonoš v období 1998/99 2002/2003. Opera Corcontica 40: 5 86. SÝKORA B., BĚLOCHOVÁ I. & FANTA J. 1973: Přírodní podmínky Studničné hory a možnosti jejího lyžařského využití. Opera Corcontica, 10: 111 146. ŠEBESTA J. 1978: Sněhová pole na české straně Krkonoš. Opera Corcontica, 15: 25 49. ŠEBESTA J. & TREML V. 1976: Glacigenní a nivační modelace údolí a údolních uzávěrů Krkonoš. Opera Corcontica, 13: 7 44. ŠVECOVÁ T. 2004: Výzkum pramenišť v Modrém dole v Krkonoších. Diplomová práce, dep. in: Katedra geografie, Universita Palackého. Olomouc. VRBA M. & SPUSTA V. 1975: Lavinový katastr Krkonoš. Opera Corcontica, 12: 65 90. VULTERIN Z. 1969: Studie přízemních vzdušných proudů v Modrém dole v Krkonoších a jejich důsledků. Opera Corcontica, 6: 35 43. 110