Opera Národního divadla Brno po roce 1989

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav hudební vědy Hudební věda Anna Kohoutková Bakalářská diplomová práce Opera Národního divadla Brno po roce 1989 Vedoucí práce: PhDr. Jiří Zahrádka, Ph.D. 2015

Prohlašuji, že jsem práci vypracovala samostatně a pouze s použitím uvedených pramenů a literatury. Ve Šternberku dne 30. 4. 2015

Poděkování Ráda bych vyjádřila poděkování svému vedoucímu práce PhDr. Jiřímu Zahrádkovi, Ph.D. a taktéž vedoucí archivu Národního divadla Brno Mgr. Markétě Ňorkové.

Obsah Úvod... 5 1 Historie operní scény v Brně... 7 1.1 1884 1918... 7 1.2 1919 1941... 8 1.3 Poválečná léta 1945 1948... 10 1.4 1948 1989... 11 1.5 Brněnská opera po r. 1989... 13 1.5.1 Organizační struktura divadla... 13 1.5.2 Dramaturgie opery... 13 1.5.3 Chronologický přehled uvedených inscenací... 16 1.6 Brněnská opera v období 1992 1996... 17 1.6.1 Organizační struktura divadla... 17 1.6.2 Dramaturgie opery... 18 1.6.3 Chronologický přehled uvedených inscenací... 21 1.7 Brněnská opera v období 1996 2002... 23 1.7.1 Organizační struktura divadla... 23 1.7.2 Dramaturgie opery... 23 1.7.3 Chronologický přehled uvedených inscenací... 30 1.8 Brněnská opera v období 2002 2007... 32 1.8.1 Organizační struktura divadla... 32 1.8.2 Dramaturgie opery... 32 1.8.3 Chronologický přehled uvedených inscenací... 38 1.9 Brněnská opera v období 2007 2012... 39 1.9.1 Organizační struktura divadla... 39 1.9.2 Dramaturgie opery... 40 1.9.3 Chronologický přehled uvedených inscenací... 48 2 Festival Janáček Brno... 51 Závěr... 52 Resumé... 54 Abstract... 55 Seznam pramenů a literatury... 56

Úvod Tato bakalářská práce nesoucí název Opera Národního divadla Brno po roce 1989 se zabývá problematikou a organizační strukturou operního souboru Národního divadla Brno. Prozatím neexistuje žádná publikace, která by se věnovala tomuto tématu v období po roce 1989. Opera v Brně se hrála víceméně pravidelně již od roku 1773, ale teprve od roku 1884 můžeme mluvit o soustavném uvádění českých operních představení v ulici Veveří v českém divadle. Dá se tedy říci, že Brno má přes více než 150 let pravidelné návštěvníky opery. Vzhledem k obsazenosti představení a premiér se opera jistě stále těší značné oblibě. Největším zdrojem informací pro sepsání práce se staly dokumenty, které jsou uloženy v archivu Národního divadla Brno, dále výstřižky kritik a programy. S dávnější historií divadla pomohly almanachy archivu a knihy zabývající se tímto tématem, především Divadlo nesmí býti lidu komedií. Leoš Janáček a Národní divadlo v Brně od PhDr. Jiřího Zahrádky, Ph.D., nebo kniha manželů Telcových o repertoáru a inscenacích v letech 1884 1974. Problematika bude rozebírána ze dvou hledisek. Z organizačního umělecko-provozního a dramaturgického. Vzhledem k návaznosti bude v první části věnován prostor historii české hudební scény v Brně již od založení Národního divadla v Brně roku 1884. V této době bylo brněnské divadlo oproti pražské scéně velmi progresivní. Jeho důležitost spočívala hlavně v uvádění světových premiér českých autorů, jako např. Leoše Janáčka, Bohuslava Martinů nebo Pavla Haase. Na tuto část chronologicky navazuje oddíl 1.5, který se již zaměřuje na zvolené téma této bakalářské práce a pokračuje tak v popsání historie Národní divadla Brno po roce 1989. Další části práce jsou rozděleny do 4 časově ohraničených oddílů, a to vždy dle změn na pozici ředitele. Každá z těchto podkapitol pak obsahuje první úsek pojednávající o organizační struktuře divadla, další o dramaturgii divadla a v závěru chronologický přehled uvedení premiér jednotlivých inscenací. V samotném závěru práce je krátká zmínka o Festivalu Janáček Brno, který v historii Národního divadla Brno sehrál a dosud sehrává významnou roli. Avšak tomuto tématu je věnováno pouze okrajově, ačkoli by si zasloužilo větší prostor, a to z toho důvodu, že zcela nekoresponduje s hlavním tématem práce. 5

Cílem bakalářské práce je tedy zmapování současné situace opery Národního divadla Brno a jeho vývoj po sametové revoluci v roce 1989. 6

1 Historie operní scény v Brně 1.1 1884 1918 Zahájení provozu stálé české divadelní scény se plánovalo na 29. listopadu 1884 v ulici Veveří operou Bedřicha Smetany Prodaná nevěsta. Toto představení se však nekonalo, protože v budově vypukl požár. Slavnostní otevření bylo tedy odloženo na 6. prosince 1884. Nicméně od uvedení Prodané nevěsty bylo nakonec upuštěno a zahajovalo se hrou Magelona Josefa Jiřího Kolára. 1 Avizovaná Prodaná nevěsta byla následně uvedena 7. prosince 1884. 2 Orchestr byl v této době neúplný. V roce 1886 čítal 33 členů. Prozatímní národní divadlo uvádělo díla autorů českých i zahraničních. Z českých to byly opery Hubička, Dvě vdovy nebo Dalibor od Bedřicha Smetany, Starý ženich od Karla Bendla, Dráteník Františka Škroupa, Šelma sedlák od Antonína Dvořáka nebo Zakletý princ od Vojtěcha Hřímalého. Ze zahraničních především se jednalo o italské a německé provenience se divadelní soubor zabýval Verdiho Trubadúrem a La Traviatou, 3 Belliniho Normou, Weberovým Čarostřelcem, Bizetovou Carmen, Auberovou Němou z Portici, Donizettiho Nápojem lásky nebo operou Car a tesař od Alberta Lortzinga. 4 Vedle oper se divadlo dále věnovalo také operetnímu 1 ZAHRÁDKA, Jiří. Divadlo nesmí býti lidu komedií. Leoš Janáček a Národní divadlo v Brně. Brno: Moravské zemské muzeum, 2012, s. 15. 2 DUFKOVÁ, Eugenie TELCOVÁ, Jiřina TELC, Vladimír. Almanach II. díl. 90 let stálého českého divadla v Brně 1884 1974. Dramaturgie brněnského divadla. Přehled repertoáru v období 1884 1960. Přehled repertoáru v období 1960 1974. Brno: Státní divadlo v Brně, 1974, s. 12. 3 Tamtéž, s. 23. 4 Tamtéž, s. 21. 7

repertoáru. Jako příklad uveďme Královnin krajkový šátek od Johanna Strausse, 5 V studni Viléma Blodka, Ernani od Giuseppe Verdiho nebo Hugenotti od Meyrbeera. 6 Rok 1904 byl důležitým pro skladatele Leoše Janáčka, který nejdříve nabízel svou operu Její pastorkyňa pražskému Národnímu divadlu. Tam ji však odmítli, a tak premiéru jeho opery nakonec uvedlo právě brněnské divadlo. Skladatel Janáček posléze shledal brněnské provedení svých oper jako nejlepší a další opery již dával k nastudování rovnou do Brna. Zmiňme, že roli Jenůfy tehdy ztvárnila Marie Kabeláčová. 7 V roce 1908 se výbor Družstva divadla snažil o výstavbu nové budovy českého Národního divadla, což se ovšem kvůli německé převaze v Brně nepodařilo, ačkoliv německé kulturní instituce byly zbudovány hned dvě Městské divadlo a Německý dům. 8 Nakonec byly odkoupeny pozemky přilehlé k původnímu divadlu ve Veveří ulici a na tomto místě bylo zbudováno české Národní divadlo. Dokončeno bylo v roce 1910. 9 1.2 1919 1941 Po roce 1918 připadla Národnímu divadlu reprezentativní budova Městského německého divadla. Pravidelný provoz byl po všech úpravách zahájen 23. srpna 1919 operou Její pastorkyňa, 10 kterou dirigoval František Neumann a režíroval Rudolf Walter. 11 5 ZAHRÁDKA, Jiří. Divadlo nesmí býti lidu komedií. Leoš Janáček a Národní divadlo v Brně. Brno: Moravské zemské muzeum, 2012, s 16. 6 DUFKOVÁ, Eugenie TELCOVÁ, Jiřina TELC, Vladimír. Almanach II. díl. 90 let stálého českého divadla v Brně 1884 1974. Dramaturgie brněnského divadla. Přehled repertoáru v období 1884 1960. Přehled repertoáru v období 1960 1974. Brno: Státní divadlo v Brně, 1974, s. 25. 7 ZAHRÁDKA, Jiří. Divadlo nesmí býti lidu komedií. Leoš Janáček a Národní divadlo v Brně. Brno: Moravské zemské muzeum, 2012, s. 59. 8 Tamtéž, s. 29. 9 Tamtéž, s. 41. 8

František Neumann, doporučený tehdy přímo Leošem Janáčkem, byl jmenován šéfem opery. Z málo početného orchestru se mu podařilo vytvořit padesáti šesti členný orchestr, padesáti tří členný sbor, dvaceti tří členný balet a šikovný soubor sólistů. 12 O rok později byla i budova brněnského Městského divadla svěřena k užívání Národnímu divadlu. Po sporech, které toto předání provázely, bylo nakonec ujednáno, že Němci budou hrát v Městském divadle v pondělí a úterý a Češi po zbytek týdne. V Redutě pak naopak Němci od středy do neděle a Češi první dva dny v týdnu. Později padlo rozhodnutí, že v Městském divadle se bude uvádět opera, v Redutě činohra a ve starém divadle v ulici Veveří opereta. 13 Na programu se v tomto období objevily kupříkladu opery Komedianti, Psohlavci, Prodaná nevěsta, Její pastorkyňa, Hubička, Aida, Rusalka, La traviata, Divadelní ředitel, Madame Butterfly, nebo Ekvinokce Františka Neumanna, Polský žid Karla Weise a Poupě Otakara Ostrčila. 14 Dne 1. ledna 1931 přešlo Národní divadlo Brno pod zemskou správu. Ředitelem Zemského divadla se stal Václav Jiřikovský a šéfem opery Milan Sachs. V této době byli dirigenty Milan Sachs, Antonín Balatka a Zdeněk Chalabala. 15 Za nacistické okupace byl Václav Jiřikovský na podzim 1941 zatčen gestapem a činnost divadla byla zastavena. 10 ZAHRÁDKA, Jiří. Divadlo nesmí býti lidu komedií. Leoš Janáček a Národní divadlo v Brně. Brno: Moravské zemské muzeum, 2012, s. 41. 11 DUFKOVÁ, Eugenie TELCOVÁ, Jiřina TELC, Vladimír. Almanach II. díl. 90 let stálého českého divadla v Brně 1884 1974. Dramaturgie brněnského divadla. Přehled repertoáru v období 1884 1960. Přehled repertoáru v období 1960 1974. Brno: Státní divadlo v Brně, 1974, s. 86. 12 DUFKOVÁ, Eugenie. Postavy brněnského jeviště. III. díl, Brno: NDB, 1994, s. 4a. 13 ZAHRÁDKA, Jiří. Divadlo nesmí býti lidu komedií. Leoš Janáček a Národní divadlo v Brně. Brno: Moravské zemské muzeum, 2012, s. 45. 14 DUFKOVÁ, Eugenie TELCOVÁ, Jiřina TELC, Vladimír. Almanach II. díl. 90 let stálého českého divadla v Brně 1884 1974. Dramaturgie brněnského divadla. Přehled repertoáru v období 1884 1960. Přehled repertoáru v období 1960 1974. Brno: Státní divadlo v Brně, 1974, s. 87-112. 15 Tamtéž, s. 144. 9

Milionové jmění Družstva bylo zabaveno okupanty. Z nařízení Pracovního úřadu v Brně ze dne 1. září 1944 byli členové a zaměstnanci Českého lidového divadla v Brně nasazeni na nucené práce do brněnské zbrojovky. České lidové divadlo bylo rozpuštěno a sezóna 1944 1945 se již neuskutečnila. Z těchto let se dochoval jen dramaturgický plán. 16 1.3 Poválečná léta 1945 1948 K obnovení provozu Národního divadla v Brně došlo v roce 1945 představením Prodaná nevěsta pod vedením Antonína Balatky. 17 V poválečných letech bylo na uváděných inscenacích patrné nacionální cítění, neboť všechny premiéry uvedené v roce 1945 byly české. Byly to inscenace Dráteník od Františka Škroupy, Hubička od Bedřicha Smetany, Jakobín od Antonína Dvořáka, Její pastorkyňa od Leoše Janáčka, Prodaná nevěsta a Tajemství od Bedřicha Smetany. 18 V roce 1946 se program opět rozrostl o zahraniční opery, takže kromě Janáčkovy Káti Kabanové, Psohlavců Karla Kovařovice, Smetanovy Hubičky a Libuše, V studni Viléma Blodka a Lucerny Vítězslava Nováka se na scéně Janáčkova divadla objevily opery, jako byla Carmen Georgese Bizeta, Rigoletto Giuseppe Verdiho, Služka paní Giovanniho Battista, Madame Butterfly Giacoma Pucciniho, Lazebník sevillský Gioachina Rosinniho, La traviata Giuseppe Verdiho a Gianni schicchi od Giacoma Pucciniho. 19 Rok 1947 přinesl zajímavou inscenační a dramaturgickou záležitost operu Veronika Rafaela Kubelíka. K poctě Leoši Janáčkovi nastudovalo brněnské divadlo jeho operu 16 DUFKOVÁ, Eugenie TELCOVÁ, Jiřina TELC, Vladimír. Almanach II. díl. 90 let stálého českého divadla v Brně 1884 1974. Dramaturgie brněnského divadla. Přehled repertoáru v období 1884 1960. Přehled repertoáru v období 1960 1974. Brno: Státní divadlo v Brně, 1974, s. 142. 17 Tamtéž, s. 144. 18 Tamtéž, s. 145. 19 Tamtéž, s. 147. 10

Příhody lišky Bystroušky. Dalšími českými operami byly inscenace Karlštejn od Vítězslava Nováka, Dvořákovy opery Rusalka a Čert a Káča a Smetanův Dalibor. Ze světových oper čerpalo divadlo z italských partitur Giacoma Pucciniho (Bohéma), z ruských P. I. Čajkovského (Eugen Oňegin), z anglických Benjamina Brittena (Peter Grimes) a z francouzských Charlese Gounoda (Faust a Markétka). 20 1.4 1948 1989 V roce 1948 bylo založeno Státní divadlo plnící funkci jak kulturní, tak i politickou. Ve vedení Státního divadla Brno se objevuje František Jílek, který byl právem pokládán za uměleckou osobnost. Věnoval se zejména dílu Leoše Janáčka, ale také dílům řady světových skladatelů, jakými byli např. Modest Petrovič Musorgskij nebo Sergej Prokofjev. Mimoto se zabýval kompozicemi Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka, Ludwiga van Beethovena, Wolfganga Amada Mozarta, Giuseppe Verdiho, Richarda Strausse nebo Georgese Bizeta. František Jílek za svého působení vytvořil z brněnské operní scény svébytný, nezávislý umělecký ústav. 21 Jílek svým dílem navázal na odkaz významných českých dirigentů a v letech 1952 1978 vytvořil velkou éru operního divadla srovnatelnou s obdobími Františka Neumanna nebo Milana Sachse. Jeho doménou byla samozřejmě česká hudba a zejména na dílo Leoše Janáčka. Je vhodné podotknout, že Jílek byl také velkým propagátorem Janáčka v zahraničí. Za jeho působnosti se uskutečnila pohostinská vystoupení ve Španělsku, Itálii, Německu, Švýcarsku, Turecku, Rakousku, Lucembursku, Polsku a v dalších zemích. 22 20 DUFKOVÁ, Eugenie TELCOVÁ, Jiřina TELC, Vladimír. Almanach II. díl. 90 let stálého českého divadla v Brně 1884 1974. Dramaturgie brněnského divadla. Přehled repertoáru v období 1884 1960. Přehled repertoáru v období 1960 1974. Brno: Státní divadlo v Brně, 1974, s. 149. 21 DUFKOVÁ, Eugenie. Postavy brněnského jeviště. III. díl, Brno: NDB, 1994, s. 11a. 22 Tamtéž, s. 10a. 11

Důležitou osobou za doby Jílkova působení byl dramaturg Václav Nosek, který vytvořil útvar miniopery a cílevědomě se věnoval opeře 20. století. Václav Nosek v roce 1974 napsal, že se brněnská opera snaží naplnit dávnou Janáčkovu představu o mezinárodním významu brněnské operní scény. Jeho dílo a osobnost, řečeno slovy Vladimíra Helferta: Zůstane provždy příkladem věčně mladého umělce. Neboť ukázal jako u nás kromě Smetany sotva někdo druhý, že cesta tvůrcova je nepřetržitá snaha vpřed, neustálé dobývání. Až do konce zůstal člověkem a umělcem nezdolného srdce a odvahy. 23 Komorní scéna Miniopera, která poskytuje interpretům i autorům neobvyklou příležitost ke konfrontaci nových tvůrčích postupů, byla vytvořena za účelem zdokonalování profesionální úrovně, prohlubování pojmů a snahy o vytváření prostoru pro uplatnění tvůrčího experimentu. 24 Vrcholem jeho dirigentské činnosti bylo nastudování opery Lulu od Albana Berga v roce 1972. 25 Vývoj brněnské opery se na konci padesátých let, v šedesátých a sedmdesátých letech výrazně vysunul do popředí v obou složkách (dramaturgii a interpretaci) vytvářejících její umělecký profil. Jediným dílem, inscenací s názvem Z mrtvého domu Jílka, Wasserbauera a Tröstrova, byla ohlášena nová etapa brněnské opery. Také se zrehabilitovalo dílo Leoše Janáčka, tak opomíjené a odsunuté tehdejšími představiteli oficiální české kultury v čele se Zdeňkem Nejedlým. Dramaturgicky důležité bylo uvádění oper 20. století a hlavně oper Bohuslava Martinů Ženitba a Veselohra na mostě. 26 23 ŠEDA, Karel. Almanach Státního divadla v Brně: 90 let stálého českého divadla v Brně. I. díl. Brno, 1974, s. 13. 24 Tamtéž. 25 DUFKOVÁ, Eugenie. Postavy brněnského jeviště. III. díl, Brno: NDB, 1994, s. 11a. 26 Tamtéž, s. 13a 14a. 12

1.5 Brněnská opera po r. 1989 1.5.1 Organizační struktura divadla Dne 21. 12. 1989 nastoupil na místo ředitele Mgr. Zdeněk Nevrla po PhDr. Jiřím Majerovi, který zastával funkci ředitele Státního divadla v Brně od 1. 3. 1983. Ředitel Nevrla zde působil do 14. února 1991 do pověření PhDr. Milana Sedláčka, který zůstal ve funkci pouze do 31. 7. 1991. Mezitím, dne 2. 10. 1990, bylo Státní divadlo v Brně přejmenováno na Zemské divadlo v Brně. Tento název divadlu zůstal až do 22. 12. 1992. Ke konci roku 1992 se název opět měnil, a to na Národní divadlo v Brně. V Zemském divadle v Brně se po místodržícím Sedláčkovi stal ředitelem dne 16. 3. 1992 Ludvík Kavík, ovšem pouze na dva dny. Záhy byl ředitelem dne 18. 3. 1992 rychle jmenován Ivan Drahola, jenž ve funkci zůstal čtyři roky. Post uměleckého šéfa opery zastával až do dne 17. 11. 1991 František Preisler. Od 18. 11. 1991 byl vystřídán Grahamem Bucklandem, který zde působil do 30. 4. 1993. Po Magdaléně Havlové nastoupil Václav Nosek, kterého dne 1. 12. 1991 vystřídala Alena Němcová. Také zde v této době působil Evžen Zámečník. 27 1.5.2 Dramaturgie opery Dramaturg opery Václav Nosek řekl: Za cíl brněnské opery pokládám zlomení nedůvěřivosti domácího diváka k Janáčkovu dílu strhujícími inscenacemi a zamezení zklamání zahraničních nadšenců, přijíždějících do Brna, aby v Janáčkově městě spatřili pravého Janáčka. Má-li být Janáčkovo divadlo hodno svého jména, musí zde nutně dojít k renesanci jeho odkazu podmíněné důvěrnou znalostí vývoje interpretačních 27 KRAFLOVÁ, Hana. Almanach Národního divadla v Brně 1984 1994. Brno: Národní divadlo, 1994, s. 63, 65, 67. 13

postupů od původních premiér až po dnešek už proto, že právě Janáčkovo dílo formovalo osobitý styl brněnského souboru na cestě k moderní tváři soudobého operního divadla. 28 Dramaturgie v těchto bouřlivých letech nemohla být pod neustálým tlakem změn ve vedení nijak ustálená. Přesto i v těchto letech uvedlo divadlo několik premiér. První divadelní rok po revoluci dramaturg vsadil na českou tvorbu dvacátého století. Podzim a jaro bylo ve znamení Bohuslava Martinů. Uvedeny byly jeho dvě opery Čím lidé žijí a Veselohra na mostě. 29 Na jaře pak byla uvedena opera Hry o Marii. Na první dvě ze jmenovaných oper, které byly uvedeny pod taktovkou dirigenta Jana Zbavitele, dohlížela, co se dramaturgie týče, Alena Dopitová Vaňáková. Hry o Marii potom s orchestrem nastudoval hostující Jiří Bělohlávek, dramaturgii opět zastala Alena Dopitová Vaňáková. 30 Tentýž rok v zimě připravil operní soubor Dvořákovu operu Dimitrij v hlavní roli s Marianem Vodičkou v alternaci Břetislava Vojkůvky v nastudování Jiřího Pinkase a režijního počinu Václava Věžníka. 31 Na konci sezony pak dramaturgie vsadila opět na oblíbenost italské belcantové opery a uvedla premiéru G. Donizettiho Poprask v opeře, kterou nastudoval dirigent Tibor Varga a režii vedl Rudolf Tesáček. 32 V hlavních rolích se představili Jaroslava Janská v alternaci Daniely Opravilové, Vladimír Chmelo, Jiří Sulženko, Richard Haan a Aleš Šťáva. Další divadelní rok pokračoval v témže duchu, uváděly se převážně čeští autoři. První premiérou byl Dulcitius Jana Nováka. Tuto světovou premiéru žáka Bohuslava Martinů režírovala Alena Dopitová Vaňáková a orchestr vedl Jiří Pinkas. 33 V hlavní roli vystoupil 28 KRAFLOVÁ, Hana. Almanach Národního divadla v Brně 1984 1994. Brno: Národní divadlo, 1994, s. 8. 29 Tamtéž, s. 64. 30 Tamtéž. 31 Tamtéž. 32 Tamtéž. 33 Tamtéž, s. 66. 14

Břetislav Vojkůvka, Anna Barová, Magdalena Kloboučková a Hana Kobzová. Recenze se spíše dotýkají samotného díla než brněnského zpracování, které bylo pojato tradičně. Recenzent Brněnského večerníku píše, že Jan Novák zachovává věrnost svému hudebnímu historismu, má cit pro jevištní stylizaci a nepodléhá vzorům, jimiž by mohli být Stravinskij, Martinů a Orff. V prosinci se na brněnská prkna pak znovu vrátila Dvořákova Rusalka. Za režie Václava Věžníka pod taktovkou Jana Zbavitele, který se střídal s Jiřím Pinkasem, 34 Malou mořskou vílu zazpívala Magdaléna Kloboučková v alternaci Natálie Romanové nebo Daniely Opravilové. V druhé polovině sezóny následovala díla Don Giovanni od W. A. Mozarta a Bizetova Carmen. Dona Giovanniho pod dirigentskou taktovkou Caspara Richtra a Tibora Vargy a za režie Václava Věžníka 35 zazpíval Richard Haan. Inscenace Carmen, kterou v roce 1991 alternovaly Hana Kobzová, Jitka Pavlová a Jitka Zerhauová, vznikla pod dirigentskou taktovkou Ondreje Lenarda a Jana Zbavitele za režijního dohledu Františka Preislera ml. V sezoně 1991/1992 proběhla první premiéra až těsně před Vánocemi. Byl to Rossiniho Lazebník Sevillský v nastudování Aleny Dopitové - Vaňákové a dirigenta Jana Zbavitele, 36 kde v hlavní roli alternovali Vladimír Chmelo, Pavel Kamas a Pavel Stejskal. Rossiniho se tento rok drželi i dál a uvedli ještě na jaře jeho Stabat Mater společně s Lamentationes Jeremiae prophetae Jana Dismase Zelenky. Tento inscenační počin nastudovali Jiří Pinkas a Josef Pančík s Magdalenou Kloboučkovou, Jitkou Zerhauovou, Milanem Voldřichem a Richardem Novákem. 34 KRAFLOVÁ, Hana. Almanach Národního divadla v Brně 1984 1994. Brno: Národní divadlo, 1994, s. 66. 35 Tamtéž. 36 Tamtéž, s. 68. 15

Na inscenaci Ferda Mravenec navázal brněnský skladatel, stávající dramaturg brněnské opery, Evžen Zámečník operou Brouk Pytlík. 37 Na svého skladatele Leoše Janáčka si v tomto období dramaturgie vzpomněla až na konci sezony 1992, a to jeho operou Výlety páně Broučkovy, kterou hudebně nastudoval Graham Buckland. Režii vedla Alena Dopitová Vaňáková. 38 1.5.3 Chronologický přehled uvedených inscenací 10. 11. 1989 Bohuslav Martinů: Čím lidé žijí (Janáčkovo divadlo) 10. 11. 1989 obnovená premiéra Bohuslav Martinů: Veselohra na mostě (Janáčkovo divadlo) 4. 2. 1990 Antonín Dvořák: Dimitrij (Janáčkovo divadlo) 6. 4. 1990 Bohuslav Martinů: Hry o Marii (Janáčkovo divadlo) 22. 6. 1990 Gaetano Donizetti: Poprask v opeře (Janáčkovo divadlo) 6. 10. 1990 první provedení Jan Novák: Dulcitius (Janáčkovo divadlo) 21. 12. 1990 Antonín Dvořák: Rusalka (Janáčkovo divadlo) 18. 1. 1991 Giuseppe Verdi: Requiem op. 89 (Janáčkovo divadlo) 28. 3. 1991 obnovená premiéra Wolfgang Amadeus Mozart: Don Giovanni (Janáčkovo divadlo) 37 KRAFLOVÁ, Hana. Almanach Národního divadla v Brně 1984 1994. Brno: Národní divadlo, 1994, s. 68. 38 Tamtéž. 16

14. 6. 1991 Georges Bizet: Carmen (Janáčkovo divadlo) 20. 12. 1991 Gioacchino Rossini: Lazebník sevillský (Janáčkovo divadlo) 14. 2. 1992 Evžen Zámečník: Brouk Pytlík (Janáčkovo divadlo) 13. 3. 1992 Gioacchino Rossini: Stabat Mater (Janáčkovo divadlo) 13. 3. 1992 Jan Dismas Zelenka: Lamentationes Jeremiae prophetae (Janáčkovo divadlo) 5. 6. 1992 Leoš Janáček: Výlety páně Broučkovy (Janáčkovo divadlo) 39 1.6 Brněnská opera v období 1992 1996 1.6.1 Organizační struktura divadla Po rychlém sledu výměn ředitelů po roce 1989 se vedení divadla v letech 1992 1996 ustálilo. Stejně tak i jeho název, a to na Národní divadlo Brno. Ředitelem po čtyři roky setrval Ivan Drahola. Uměleckým šéfem opery byl nejprve pověřen 1. 5. 1993 Tibor Varga, pak v roce 1994 se jím stal Mgr. Jan Zbavitel. Dramaturgické zastoupení tvořili Monika Bártová, později Holá, Václav Nosek a v roce 1995 40 přibyla Patricie Částková. Jako dirigenti se střídali Jan Štych a Tibor Varga. 41 39 Národní divadlo Brno [online]. c2006-2015 [cit. 2015-4-30]. Dostupné z: <http://www.ndbrno.cz/online-archiv/ repertoar-od-roku-1884-pdf>. 40 KRAFLOVÁ, Hana. Almanach Národního divadla v Brně 1984 1994. Brno: Národní divadlo, 1994, s. 68, 70. 41 PROKEŠ, Zdeněk. Almanach Národního divadla v Brně 1994 2004. Brno: Národní divadlo, 2004, s. 113, 115. 17

1.6.2 Dramaturgie opery Národní divadlo v Brně uvedlo několik italských premiér nastudovaných v italštině, Madame Butterfly Giacoma Pucciniho pod režií Jiřího Glogara a dirigenta Tibora Vargy 42 a La Traviata Giuseppe Verdiho za režie Václava Věžníka 43, kde krásnou Violetu ztvárnila Yvetta Tannenbergerová a jejího milence Alfréda Zoltán Korda. Dále také německé opery nastudované v původním jazyce, například Bludného Holanďana Richarda Wagnera pod taktovkou dirigenta Grahama Bucklanda a režijním vedením Bruna Bergera. 44 Všechny tyto premiéry byly provedeny na prknech Janáčkova divadla, stejně jako česká opera Bedřicha Smetany Tajemství, která byla uvedena pod vedením tandemu Jan Štych mladší a Jan Štych starší. 45 Mimo Janáčkovo divadlo uvedla opera Národního divadla v Brně premiéru v Chrámu Nanebevzetí Panny Marie v Brně pod taktovkou Roberta Huga, a to La rappresentazione di anima e di corpo (Představení o duši a těle) 46 z roku 1600 Emilia Cavalieriho ve stylové inscenaci, jež byla z dramaturgického hlediska nesporným přínosem. Kritiky na toto brněnské nastudování doslova pěly ódy. Slovy summa laude zhodnotil tuto inscenaci Rudolf Pečman z deníku Lidová demokracie. Tedy s nejvyšší pochvalou za režii, kostýmy i výkony zpěváků. Toto všechno podle něj přesně zapadalo do stylu přelomu šestnáctého a sedmnáctého století. 47 V divadelním roce 1993 1994 byly uvedeny dvě české a dvě italské premiéry. K 170. výročí narození a k 110. výročí úmrtí Bedřicha Smetany byla pod režijním 42 KRAFLOVÁ, Hana. Almanach Národního divadla v Brně 1984 1994. Brno: Národní divadlo, 1994, s. 69. 43 Tamtéž. 44 Tamtéž. 45 Tamtéž. 46 Tamtéž. 47 PEČMAN, Rudolf (rec.): Podívaná skutečně knížecí. In: Lidová demokracie, 19. 10. 1992., s. neuvedena. 18

vedením Aleny Dopitové Vaňákové a taktovkou Stanislava Macury uvedena opera Hubička. 48 K 140. výročí narození skladatele Leoše Janáčka uvedl operní soubor divadla jeho operu Káťa Kabanová, kterou dirigoval František Vajnara. Režie se ujala opět Alena Dopitová Vaňáková. 49 Bohužel však pěvcům, podle Vladimíra Čecha ze Svobodného slova, nebylo zhola nic rozumět a vzhledem k parlandovému charakteru árií to bylo velice na škodu. Janáček si zakládal na své nápěvkové metodě a obsah slov měl být náležitě sdělen. 50 K 180. výročí narození skladatele Giuseppe Verdiho se na programu objevila opera Aida. Tuto italskou operu hudebně nastudoval Enrico Dovico a Jan Štych za režie Václava Věžníka. 51 V hlavní roli zazpívala Anda-Louise Bogza v alternaci Melindy Liebermannové a Diny Petkové. Další italská opera, u posluchačů oblíbená, uvedená na menší scéně Národního divadla v Brně, byla opera Don Pasquale Gaetana Donizettiho pod vedením dirigentsko režijního tandemu Jan Štych mladší Jan Štych starší. 52 V roli Noriny se střídala Ivana Divišová, Daniela Straková Šedrlová a Yvetta Tannenbergerová a Dona Pasquala ztvárnil Jan Hladík v alternaci Ladislava Mlejnka. K 90. výročí úmrtí skladatele a také poslední premiérou v divadelním roce 1993 1994 bylo koncertní provedení Dvořákovy Armidy pod taktovkou Tibora Vargy, Josefa Pančíka 48 KRAFLOVÁ, Hana. Almanach Národního divadla v Brně 1984 1994. Brno: Národní divadlo, 1994, s. 70. 49 Tamtéž. 50 ČECH, Vladimír (rec.): Káťa Kabanová: sotva bylo rozumět. In: Svobodné slovo. 3. 3. 1994, s. neuvedena. 51 KRAFLOVÁ, Hana. Almanach Národního divadla v Brně 1984 1994. Brno: Národní divadlo, 1994, s. 70. 52 Tamtéž. 19

a Jaroslava Kyzlinka, 53 která vznikla podle básně Torquata Tassa Osvobozený Jeruzalém na libreto Jaroslava Vrchlického. Následující sezona 1994 1995 byla úspěšná. Pucciniho Turandot, kde princeznu Turandot pod taktovkou Tibora Vargy nebo Jana Štycha a za režie Aleny Dopitové Vaňákové 54 ztvárnila Dina Petková v alternaci Anny Marie Černé a Pauletty devaughn, Mozartovo Cosi fan tute, dále Verdiho Síla osudu opět pod vedením dvojice Jan Štych mladší a Jan Štych starší 55 a Smetanův Dalibor, jehož také dirigoval Jan Štych, dramaturgii měl na starost Martin Dubovic. 56 Ke konci sezony se objevil Wagnerův Tannhäuser v režii Ladislava Štrose a pod taktovkou Jana Zbavitele. 57 Hlavní role nastudovali Jurij Gorbunov, Martin Gurbař, Jan Vacík a Hendrik Vonk, Dana Burešová a Dagmar Žaludková a Csilla Boross. Roli Pastýře nastudovala Tereza Merklová. První premiérou další sezony 1995 1996 bylo baletní a operní nastudování inscenace Jana z Arku na hranici Jana Zbavitele, kterou režíroval a choreografii připravil Libor Vaculík. 58 Následovala premiéra opery Hrátky s čertem, jež napsal Ludvík Podéšť. Tento zajímavý dramaturgický počin hudebně nastudoval Rastislav Štúr s asistencí Františka Soneka a režijně vedl Mojmír Weimann. 59 Recenzenti nejsou úplně přesvědčeni o dobrém dramaturgickém tahu touto inscenací. Podle Radmily Hrdinové je opera přesycena disonancemi, těžkopádným a hutným orchestrem, za nímž zanikají hlasy zpěváků, jimž skladatel nedopřál souvislejší kantilénovou linii, což je pro dětské ucho poněkud 53 KRAFLOVÁ, Hana. Almanach Národního divadla v Brně 1984 1994. Brno: Národní divadlo, 1994, s. 70. 54 PROKEŠ, Zdeněk. Almanach Národního divadla v Brně 1994 2004. Brno: Národní divadlo, 2004, s. 113. 55 Tamtéž, s. 114. 56 Tamtéž. 57 Tamtéž. 58 Tamtéž, s. 115. 59 Tamtéž, s. 116. 20

náročné. 60 Vladimír Čech ještě přidává: Děti zkrátka nebyly vtaženy do děje, nemohly si s pěvci zanotovat a inscenace svou podstatou klade mezi pěvce a auditorium dosti těžko překlenutelnou propast. 61 V druhé polovině sezóny se na scénu opět dostal Rossini, ovšem tentokrát jeho Italka v Alžíru v režijním nastudování Vladimíra Darjanina a pod taktovkou Travise Hattona. 62 Taktéž se dramaturg vrátil k Puccinimu s jeho Toscou, na kterou přijala pozvání Eva Urbanová v alternaci Takhiry Menaždiny a Diny Petkové. Hudebního nastudování se ujal Jan Zbavitel s režijním vedením Miroslava Fischera. 63 Po nedávné Bizetově Carmen se brněnskému publiku představili jeho Lovci perel v hudebním nastudování opět dirigentsko-režijní dvojice Jan Štych mladší a Jan Štych starší. 64 1.6.3 Chronologický přehled uvedených inscenací 25. 9. 1992 Giacomo Puccini: Madame Butterfly (Janáčkovo divadlo) 10. 10. 1992 Emilio de Cavalieri: La rappresentazione di anima e di corpo (Představení o duši a těle) (chrám Nanebevzetí P. Marie v Brně) 18. 12. 1992 Bedřich Smetana: Tajemství (Janáčkovo divadlo) 5. 3. 1993 Richard Wagner: Bludný Holanďan (Janáčkovo divadlo) 60 HRDINOVÁ, Radmila (rec.): Hrátky s publikem. In: Právo, 28. 12. 1995, s. neuvedena. 61 ČECH, Vladimír (rec.): S dějem Hrátek seznamte děti předem. In: Svobodné slovo, 21. 12. 1995, s. 9. 62 PROKEŠ, Zdeněk. Almanach Národního divadla v Brně 1994 2004. Brno: Národní divadlo, 2004, s. 116. 63 Tamtéž. 64 Tamtéž. 21

16. 4. 1993 Giuseppe Verdi: La Traviata (Janáčkovo divadlo) 9. 10. 1993 Giuseppe Verdi: Aida (Janáčkovo divadlo) 5. 11. 1993 Bedřich Smetana: Hubička (Janáčkovo divadlo 11. 2. 1994 Leoš Janáček: Káťa Kabanová (Janáčkovo divadlo) 4. 3. 1994 Gaetano Donizetti: Don Pasquale (Mahenovo divadlo) 3. 6. 1994 Antonín Dvořák: Armida (koncertní provedení, Janáčkovo divadlo) 7. 10. 1994 Giacomo Puccini: Turandot (Janáčkovo divadlo) 11. 11. 1994 Wolfgang Amadeus Mozart: Cosi fan tutte (Janáčkovo divadlo) 10. 2. 1995 Giuseppe Verdi: Síla osudu (Janáčkovo divadlo) 23. 3. 1995 Bedřich Smetana: Dalibor (Janáčkovo divadlo) 26. 5. 1995 Richard Wagner: Tannhäuser (Janáčkovo divadlo) 3. 11. 1995 Arthur Honegger: Jana z Arku na hranici (Janáčkovo divadlo operní i baletní soubor) 8. 12. 1995 Ludvík Podéšť: Hrátky s čertem (Janáčkovo divadlo) 9. 2. 1996 Gioacchino Rossini: Italka v Alžíru (Janáčkovo divadlo) 15. 3. 1996 Giacomo Puccini: Tosca (Janáčkovo divadlo) 21. 6. 1996 Georges Bizet: Lovci perel (Janáčkovo divadlo) 65 65 Národní divadlo Brno [online]. c2006-2015 [cit. 2015-4-30]. Dostupné z: <http://www.ndbrno.cz/online-archiv/ repertoar-od-roku-1884-pdf>. 22

1.7 Brněnská opera v období 1996 2002 1.7.1 Organizační struktura divadla V divadelní sezoně 1995 1996 vystřídal ředitele Ivana Draholu Mgr. Mojmír Weimann. Nastoupil do své funkce 1. 1. 1996. Z historie divadla zastával svůj post ředitele nejdéle ze všech již jmenovaných, a to šest a půl sezóny do roku 2002. Uměleckým šéfem opery zůstává Jan Zbavitel, jehož v roce 1999 vystřídal Tomáš Šimerda. Na konci období ředitele Weimanna byl ještě pověřen výkonem funkce vedení opery Jaromír Kyzlink. K dramaturgům Patricii Částkové a Monice Holé přibývali ještě lektoři Daniela Suryová a Pavol Juráš. 66 1.7.2 Dramaturgie opery V letech 1996 2002 se stále přiklánělo k repertoárovým jistotám, v operní oblasti pak pokračování trendu preference italské tvorby, studované v originální jazykové podobě. České tvorbě 20. století i s Janáčkovými operami patřila pouze 18 % repertoáru. Z celkových padesáti titulů je Janáček zastoupen pětkrát. Nejstarší inscenací z tohoto období byly Příhody lišky Bystroušky, premiéra posledního Janáčkova díla Z mrtvého domu pod režií Zdeňka Kaloče a dirigentskou taktovkou Jana Zbavitele 67 vzbudila v roce 1998 ohlas. Kvůli rekonstrukci divadla se pak další Janáčkova opera inscenovala v Mahenově divadle a to Věc Makropulos pod vedením Olivera Dohnányi s režisérem 66 PROKEŠ, Zdeněk. Almanach Národního divadla v Brně 1994 2004. Brno: Národní divadlo, 2004, s. 115, 116, 118, 120, 122, 124, 125. 67 Tamtéž, s. 121. 23

Tomášem Šimerdou. 68 Poslední dvě inscenace, Káťa Kabanová a Její pastorkyňa, byly pojaty velice moderně, nikoliv však na úkor skladatele, a vzbudily tak oprávněné ohlasy. V únoru 1997 se na pódium Janáčkova divadla dostaly oblíbené jednoaktovky dávané za sebou Sedlák Kavalír a Komedianti od Pietra Mascagniho. Pod režií Daniela Wiesnera a v hudebním nastudování Jana Štycha 69 zazpívali sólisté divadla. V době specializovaných souborů a interpretací nezavítala dramaturgie opery do barokních či klasicistních dob příliš často. Z barokních děl se objevil Händelův Mesiáš v koncertním provedení pod vedením Jaroslava Kyzlinka 70 a sezónu zakončila premiéra Samson a Dalila od Camilla Saint-Saënsa. Tuto francouzskou operu s orchestrem nastudoval Jan Zbavitel za režie Václava Věžníka. 71 V následující divadelní sezóně se na scénu opět vrátil Puccini a opera Bohéma v hudebním nastudování Ivana Paříka pod režijním vedením Mojmíra Weimanna, 72 Donizettiho opera Lucia di Lammermoor pod režií Václava Věžníka v hudebním nastudování Jana Zbavitele 73 a Bizetova Carmen. Tato francouzská opera byla provedena v mnoha nastudováních a režíroval ji Ladislav Štros. 74 Také byla uvedena opera Čert a Káča od Antonína Dvořáka. v hudebním nastudování Jaroslava Kyzlinka a pod režijním vedením Jaromíra Brycha. 75 68 PROKEŠ, Zdeněk. Almanach Národního divadla v Brně 1994 2004. Brno: Národní divadlo, 2004, s. 125. 69 Tamtéž, s. 117. 70 Tamtéž, s. 118. 71 Tamtéž. 72 Tamtéž, s. 119. 73 Tamtéž. 74 Tamtéž, s. 121. 75 Tamtéž, s. 119. 24

Poslední premiérovou inscenací byla pak obnovená premiéra opery Bedřicha Smetany Prodaná nevěsta v nastudování Jana Zbavitele a Václava Věžníka. 76 V sezóně 1998 1999 následovaly pod vedením dvojice Jan Štych ml. a Jan Štych st. dvě jednoaktové opery Maurice Ravela Dítě a kouzla a Španělská hodinka. 77 Na konci divadelního roku na programu přibyla Kouzelná flétna od W. A. Mozarta, za režijního vedení Jana Kačera. Operu dirigoval Jaroslav Kyzlink. 78 V roce 1999 proběhla v rámci hudebního festivalu Moravský podzim premiéra Rusalky Antonína Dvořáka v hlavní roli s Natálií Romanovou, Jiřím Sulženkem a Adrianou Hlavsovou, která se v dalších deseti letech na jeviště vrátila ještě několikrát. Dirigoval ji Jan Zbavitel a režíroval Václav Věžník. 79 V Brně byla tehdy Rusalka uvedena již po osmnácté. Tuto obnovenou premiéru po devíti letech však v časopise Rovnost recenzent poněkud zkritizoval. Zklamaly ho výkony zpěváků, kteří dle slov autora recenze: Přišli, odzpívali a odešli. 80 Další premiérou v roce 1999 byla v Brně uvedena po více jak sto letech opera Nápoj lásky Gaetana Donizettiho, 81 jež byla už zpívaná v originální italštině pod vedením dirigenta Jaroslava Kyzlinka a režijním vedením Gustava Skály. Adinu ztvárnila Yvetta Tannenbergerová a Nemorina Zoltán Korda. Recenzenti byli potěšeni provedením opery. Do deníku Den napsala Šárka Motalová: Přináší krásnou hudbu, oddechový námět 76 PROKEŠ, Zdeněk. Almanach Národního divadla v Brně 1994 2004. Brno: Národní divadlo, 2004, s. 119. 77 Tamtéž, s. 121. 78 Tamtéž. 79 Tamtéž, s. 123. 80 ZBOŘILOVÁ, Libuše (rec.): Ubohá Rusalko bledá v nádhery scény zakletá. In: Rovnost, 12. 10. 1999, s. neuvedena. 81 PROKEŠ, Zdeněk. Almanach Národního divadla v Brně 1994 2004. Brno: Národní divadlo, 2004, s. 123. 25

a dobrou pohodu. 82 Ne tak recenzent deníku MF Dnes Jiří Zahrádka. Zahrádkovi se inscenace zdála přeslazená až kýčovitá a jednoznačně říká, že i v komické opeře někdy méně znamená více. Na druhou stranu však vyzdvihuje výkony sólistů, s jejichž výborným pěveckým provedením se pojí i herecké umění. 83 Jan Zbavitel pak s Václavem Věžníkem nastudoval Řecké pašije skladatele spjatého s Brnem Bohuslava Martinů, 84 kde vynikající výkon předvedla Daniela Straková Šedrlová jako Kateřina a Zoltán Korda jako Nikolios. Brněnská opera je prvním divadlem na světě, kterému se podařilo postupně uvést všechna scénická díla tohoto skladatele. Dílo komponováno na anglický text bylo poprvé uvedeno 8. června 1961 v Curychu, československá premiéra v brněnském divadle Na Hradbách byla uvedena o rok později. V roce 1979 proběhlo druhé její nastudování. Recenzenti se o tomto představení vyjadřují kriticky ke scénickému řešení. Shodují se v názoru, že jde spíše o oratorní zpracování. Za Mladou frontu Dnes se Jiří Zahrádka vyjádřil souhlasně se zpracováním jednoduché scény a kostýmů a taky chválil jako vždy výborný sbor Janáčkovy opery. I když operu doporučuje ke zhlédnutí už jen pro snahu dílo nově uchopit, vyčítal jejímu průběhu strnulost a napsal, že tam, kde chybí invence, tradičně nastupuje balet. 85 V podání operního i baletního souboru divadla byl věnován jeden květnový večer Igoru Stravinskému a jeho dílům Oedipus Rex a Žalmová symfonie pod režijním vedením Jána Ďurovčíka a dirigentskou taktovkou Jana Štycha. Oedipus Rex pak vznikl pod vedením Libora Vaculíka a Jana Štycha. 86 Opět sezónu zakončuje nové nastudování Verdiho opery 82 MOTALOVÁ, Šárka (rec.): Brněnská opera připravila kvalitní Nápoj lásky. In: Brněnský a Jihomoravský Den, 30. 11. 1999, s. 12. 83 ZAHRÁDKA, Jiří (rec.): Operní Nápoj lásky byl poněkud přeslazen. In: Mladá fronta Dnes Jihomoravského kraje, 1. 12. 1999, s. 3. 84 PROKEŠ, Zdeněk. Almanach Národního divadla v Brně 1994 2004. Brno: Národní divadlo, 2004, s. 123. 85 ZAHRÁDKA, Jiří (rec.): Z nových Řeckých pašijí v Brně zmizelo řecké slunce. In: Mladá fronta Dnes Jihomoravského kraje, 9. 2. 2000, s. 3. 86 PROKEŠ, Zdeněk. Almanach Národního divadla v Brně 1994 2004. Brno: Národní divadlo, 2004, s. 123. 26

Don Carlos v režii Tomáše Šimerdy a pod dirigentskou taktovkou Olivera Dohnányiho nebo Wolfganga Scheidta. 87 Říjen 2000 však přinesl bezesporu jeden z vrcholů operní produkce u nás. V nastudování Jana Zbavitele a Zdeňka Kaloče se brněnskému diváku poprvé ukázala opera pozdní německé romantické hudby Salome Richarda Strausse. 88 Jako předlohu pro libreto Strauss zvolil expresivní text Oscara Wildea. V hlavní roli se představila Natalia Kostenko a Heroda ztvárnil Roman Sadnik. Uvedení této opery svědčí o faktu, jak sděluje deník Den, že díla 20. století nemusí být divácky neatraktivní. Josef Herman se vyjádřil skrze Divadelní noviny až obdivně. 89 Hospodářské noviny označily Salome za chloubu brněnské opery. 90 Recenzent Mladé fronty Dnes Jiří Zahrádka byl zpracováním Salome unešen. Obdivoval pěvecký, herecký i taneční výkon hlavní představitelky Natalie Kostenko, i když měl malou poznámku k výtvarnici Janě Zbořilové, autorce scény i kostýmů, o kostýmu Salome, připomínajícího dle jeho slov asistentku kouzelníka ve varieté. A stejně tak jeho pochvala směřovala k orchestru a dirigentovi Janu Zbaviteli. 91 Tato operní sezóna byla úspěšná, a ačkoliv se divák dočkal pouze čtyř premiér, dozvěděl se něco nového a nedocházelo na stále stejné kusy. Další premiérou oproti původně plánované inscenaci Fibichovy Bouře ke skladatelovu dvojímu kulatému výročí (1850 1900) byla veristická opera od Umberta Giordana 87 PROKEŠ, Zdeněk. Almanach Národního divadla v Brně 1994 2004. Brno: Národní divadlo, 2004, s. 123. 88 Tamtéž, s. 125. 89 HERMAN, Josef (rec.): Vytříbené vášně. In: Divadelní noviny, 31. 10. 2000, s. neuvedena. 90 ČECH, Vladimír (rec.): Salome je chloubou brněnské opery. In: Hospodářské noviny, 17. 10. 2000, s. neuvedena. 91 ZAHRÁDKA, Jiří (rec.): Brněnská inscenace Salome je opojná. In: Mladá fronta Dnes, 16. 10. 2000, s. neuvedena. 27

Andrea Chénier v nastudování Stanislava Moši a Jaroslava Kyzlinka, 92 o které sám Tomáš Šimerda řekl, že se jedná o milou, líbivou věc, která je v poslední době oblíbená jak u obecenstva, tak u účinkujících. Recenzent Mladé fronty Dnes Jan Špaček se naopak pozastavil nad statikou celého představení, jež byla dle jeho slov zaostalá, a také upozornil na fakt, že program byl napsán s mnoha pravopisnými chybami. 93 Následovaly Hoffmannovy povídky v režii Jana Kačera pod taktovkou Jana Štycha, 94 které se tuto sezónu staly unikátními hned z několika důvodů. Jedním z nich byl velmi neobvyklý způsob obsazení. V opeře jsou tři hlavní ženské role rozdílné svým charakterem a oborem zpěvu. Tentokrát je ale zazpívala jediná pěvkyně Marina Vyskvorkina v alternaci Yvetty Tannebergerové. Recenzenti všech novin se shodli, že všechny party zvládla výborně. Lenka Šaldová za Divadelní noviny napsala: brněnská inscenace dává plně vyznít barevnosti Offenbachovy partitury. 95 Sezónu tentokrát zakončil oproti obvyklému belcantu Leoš Janáček a jeho opera Věc Makropulos v nastudování Olivera Dohnányiho, 96 která byla před 75 lety inscenována v tehdejším Městském divadle Na Hradbách, tedy v dnešním Mahenově divadle. V premiéře zazpívala Gabriela Beňačková. Recenzent MF Dnes, tehdy ještě student muzikologie, Jan Špaček vytkl režisérovi Šimerdovi celkovou statičnost představení, které se bohužel nevymyká ani již zmíněná pozvaná hvězda Beňačková. 97 Ostatní recenzenti Janáčkovu premiéru naopak spíše chválili. 92 PROKEŠ, Zdeněk. Almanach Národního divadla v Brně 1994 2004. Brno: Národní divadlo, 2004, s. 125. 93 ŠPAČEK, Jan (rec.): Muzikál zaútočil na operu. In: Mladá fronta Dnes, 29. 12. 2000, s. neuvedena. 94 PROKEŠ, Zdeněk. Almanach Národního divadla v Brně 1994 2004. Brno: Národní divadlo, 2004, s. 125. 95 ŠALDOVÁ, Lenka (rec.): Čtyři podoby Hoffmannovy lásky - Mariny Vyskvorkiny. In: Divadelní noviny, 17. 4. 2001, s. neuvedena. 96 PROKEŠ, Zdeněk. Almanach Národního divadla v Brně 1994 2004. Brno: Národní divadlo, 2004, s. 12 97 ŠPAČEK, Jan (rec.): Rezervy Věci Makropulos. In: Mladá fronta Dnes, 4. 6. 2001, s. neuvedena. 28

Poslední sezónu v tomto ředitelském období zahájila opera brněnského skladatele Michala Košuta. Jeho původní premiéra opery Ifigenie se uskutečnila na prknech Janáčkova divadla v nastudování jeho samotného. 98 Následovala Verdiho La Traviata v nastudování Jaroslava Kyzlinka a Zbyňka Srby. 99 Příběh pařížské kurtizány v podání Yvetty Tannenbergerové naplněný lyrickou hudbou, v níž se italské belcanto prolnulo s dramatickým výrazem, slibovalo opět navrácení diváků, kteří nebyli spokojeni s původní inscenací. Prostřednictvím Jaroslava Křičky s dílem České jesličky se na pódium přenesla znovu česká hudba. Následovalo koncertní provedení Janáčkovy Šárky v úpravě Osvalda Chlubny pod vedením Jaroslava Kyzlinka. 100 Hlavní role zastupovali Natalie Romanová, L'udovít Ludha, Vladimír Chmelo a Zoltán Korda. Erich Wolfgang Korngold, u nás prakticky do té doby neznámý, v Brně narozený, rakouský skladatel, a jeho dílo Mrtvé město bylo inscenováno v koprodukci s divadlem v Karlsruhe na scénu v květnu za režijního dohledu Andrease Geiera a Ansgara Haaga pod dirigentskou taktovkou Ivana Paříka. 101 Poslední premiérou se po dramaturgicky vynalézavém roce vracíme k již objevenému, a to k Franzi Lehárovi a jeho Zemi úsměvů, kterou dirigoval Richard Hein a režijně ztvárnil Anton Nekovar. 102 98 PROKEŠ, Zdeněk. Almanach Národního divadla v Brně 1994 2004. Brno: Národní divadlo, 2004, s. 126. 99 Tamtéž. 100 Tamtéž, s. 127. 101 Tamtéž. 102 Tamtéž. 29

1.7.3 Chronologický přehled uvedených inscenací 18. 10. 1996 Giuseppe Verdi: Trubadúr (Janáčkovo divadlo) 6. 12. 1996 Leoš Janáček: Příhody lišky Bystroušky (Janáčkovo divadlo) 14. 2. 1997 Pietro Mascagni: Sedlák kavalír (Janáčkovo divadlo) 14. 2. 1997 Ruggiero Leoncavallo: Komedianti (Janáčkovo divadlo) 28. 3. 1997 Georg Friedrich Händel: Mesiáš (koncertní provedení, Janáčkovo divadlo) 13. 6. 1997 Camille Saint-Saëns: Samson a Dalila (Janáčkovo divadlo) 7. 11. 1997 Giacomo Puccini: Bohéma (Janáčkovo divadlo) 23. 1. 1998 Antonín Dvořák: Čert a Káča (Janáčkovo divadlo) 3. 4. 1998 Gaetano Donizetti: Lucia di Lammermoor (Janáčkovo divadlo) 17. 5. 1998 obnovená premiéra Bedřich Smetana: Prodaná nevěsta (Janáčkovo divadlo) 2. 10. 1998 Leoš Janáček: Z mrtvého domu (Janáčkovo divadlo) 11. 12. 1998 Georges Bizet: Carmen (Janáčkovo divadlo) 19. 2. 1999 Maurice Ravel: Dítě a kouzla (Janáčkovo divadlo) 19. 2. 1999 Maurice Ravel: Španělská hodinka (Janáčkovo divadlo) 14. 5. 1999 Wolfgang Amadeus Mozart: Kouzelná flétna (Janáčkovo divadlo) 4. 10. 1999 obnovená premiéra Antonín Dvořák: Rusalka (Janáčkovo divadlo) 26. 11. 1999 Gaetano Donizetti: Nápoj lásky (Janáčkovo divadlo) 30

4. 2. 2000 Bohuslav Martinů: Řecké pašije (Janáčkovo divadlo) 5. 5. 2000 Igor Stravinskij: Žalmová symfonie (operní a baletní soubor, Janáčkovo divadlo) 5. 5. 2000 Igor Stravinskij: Oedipus Rex (operní a baletní soubor, Janáčkovo divadlo) 10. 6. 2000 Giuseppe Verdi: Don Carlos (Janáčkovo divadlo) 13. 10. 2000 Richard Strauss: Salome (Janáčkovo divadlo) 22. 12. 2000 Umberto Giordano: Andrea Chénier (Janáčkovo divadlo) 2. 3. 2001 Jacques Offenbach: Hoffmannovy povídky (Janáčkovo divadlo) 25. 5. 2001 Leoš Janáček: Věc Makropulos (Mahenovo divadlo) 28. 9. 2001 původní premiéra Michal Košut: Ifigenie (Janáčkovo divadlo) 26. 10. 2001 Giuseppe Verdi: La Traviata (Janáčkovo divadlo) 30. 11. 2001 Jaroslav Křička: České jesličky (Janáčkovo divadlo) 11. 4. 2002 Leoš Janáček: Šárka koncertní provedení (Janáčkovo divadlo) 10. 5. 2002 Erich Wolfgang Korngold: Mrtvé město (Janáčkovo divadlo) 7. 6. 2002 Franz Lehár: Země úsměvů (Janáčkovo divadlo) 103 103 Národní divadlo Brno [online]. c2006-2015 [cit. 2015-4-30]. Dostupné z: <http://www.ndbrno.cz/online-archiv/ repertoar-od-roku-1884-pdf>. 31

1.8 Brněnská opera v období 2002 2007 1.8.1 Organizační struktura divadla V roce 2002 odešel z funkce ředitele Mgr. Mojmír Weimann a řízením byl pověřen Mgr. Zdeněk Prokeš, který zůstal ředitelem do dne 16. 4. 2007. Režisér Jan Zbavitel byl v roce 2000 vystřídán režisérem Tomášem Šimerdou. Ten ovšem vedl soubor jen do léta 2002, kdy z divadla odešel a vedením opery byl pověřen dirigent Jaroslav Kyzlink. V březnu roku 2003 převzal vedení souboru opět režisér Martin Otava, ovšem vlivem okolností na historicky zřejmě rekordně nejkratší období (pouhé dva měsíce), od května 2003 převzal přechodně vedení opět Jan Zbavitel a po něm Milan Kaňák. V roce 2005 se Zdeněk Prokeš po dohodě s dirigentem Janem Štychem, který byl krátce pověřen vedením souboru (od 4. 11. do 30. 11. 2005), rozhodl ponechat si vedení opery ve své kompetenci. Dramaturgyní byla Patricie Částková, Mojmír Weimann a nově od roku 2002 Šárka Zahrádková. Lektorem dramaturga zůstal Pavol Juráš a přibyl Zbyněk Brabec. 104 1.8.2 Dramaturgie opery V roce 2002 vyústily změny v divadle v odchod zpěvoherního souboru z Národního divadla Brno. V divadelním roce 2002 2003, který začal premiérou opery Jakobín Antonína Dvořáka, v nastudování Tomáše Hanuse a Zbyňka Srby, 105 o níž se kritiky vyjádřily jen pochvalně, 104 PROKEŠ, Zdeněk. Almanach Národního divadla v Brně 1994 2004. Brno: Národní divadlo, 2004, s. 127, 129. 105 Tamtéž, s. 128. 32

se na scénu vrátil Janáček, a to s operou Káťa Kabanová, která se vrátila po více než deseti letech. Hudebního nastudování se ujal Jaroslav Kyzlink a režie byla svěřena Zdeňku Kaločovi. 106 Iveta Macková za časopis Aplaus se o tomto nastudování vyjádřila velice pochvalně a zvala příznivce opery na toto obdivuhodně krásné představení. 107 Vladimír Čech taktéž za časopis Aplaus hlavně vyzdvihla Zdeňka Kaloče, který podle jeho slov ctí ducha díla a s výtvarníkem scény Vladimírem Preclíkem vychází Janáčkovi vstříc tím, že hudební tok nechává proudit pokud možno bez přerušení. 108 Taktéž další kritiky, které vyšly v MF Dnes, Opus musicum, Právu, Hospodářských novinách, Divadelních novinách nebo časopisu Rovnost se vyjadřují veskrze pochvalně. Větší slovo ovšem dostal Giussepe Verdi, jenž se dostal na řadu hned dvakrát (Maškarní ples, Aida). 109 Tento italský skladatel nenechal Brno dlouho čekati, protože hned první premiérou v nové sezóně byla další z jeho oper Simon Boccanegra. 110 Maškarní ples zrežíroval Jan Štych mladší a orchestr vedl Ondrej Lenárd. V inscenaci Aida si hlavní roli zahrála Anda-Louise Bogza v alternaci Tatiany Teslia v hudebním nastudování Jaroslava Kyzlinka společně s Janem Štychem a Václavem Věžníkem. Poslední ze jmenovaných Verdiho oper hudebně nastudoval Jaroslav Kyzlink s Pavlem Koňárkem. V půlce roku se ještě soubor zastavil v klasicistní době s Beethovenem a jeho opery Fidelio. 111 Beethovenova jediná opera se na našich jevištích neobjevuje tak často a do Brna se vrátila po šestadvaceti letech od posledního nastudování dirigenta Františka Jílka a režiséra Jaroslava Chundely. Tato premiéra vyvolala v brněnských operních kruzích ne zcela vybíravé útoky na režiséra Antona Nekovara. Jan Špaček z MF Dnes 106 PROKEŠ, Zdeněk. Almanach Národního divadla v Brně 1994 2004. Brno: Národní divadlo, 2004, s. 128. 107 MACKOVÁ, Iveta (rec.): Nová Káťa je obdivuhodně krásná. In: Aplaus, březen 2003, s. neuvedena. 108 ČECH, Vladimír (rec.): Káťa Kabanová vnímavé rozhodně oslovila. In: Aplaus, březen 2003, s. neuvedena. 109 PROKEŠ, Zdeněk. Almanach Národního divadla v Brně 1994 2004. Brno: Národní divadlo, 2004, s. 128. 110 Tamtéž, s. 130. 111 Tamtéž, s. 128. 33

mu vyčetl statičnost zastaralé opery, ocenil však standardně výborný sbor i některé sólisty. 112 Podle Radmily Hrdinové z deníku Právo šlo o pokus o neotřelý výklad, který ale inscenačně zůstal na půli cesty. 113 Po opeře Mefistofeles Arriga Boita v nastudování Jana Štycha a Václava Věžníka 114 v italštině dostálo divadlo svému jménu a opět se na scéně objevil kus Leoše Janáčka. Byla to Její pastorkyňa pod vedením Jaroslava Kyzlinka za režie Davida Poutneyho. 115 Poslední premiérou tohoto divadelního roku byla Perníková chaloupka Engelberta Humperdincka nastudována v němčině pod vedením dirigenta Jana Zbavitele a režiséra Jana Kačera. 116 Ještě v roce 2004 nastudoval Jaroslav Kyzlink další českou operu Braniboři v Čechách Bedřicha Smetany, 117 v hlavních rolích alternovali Jan Hladík a Jiří Sulženko, Ladislav Mlejnek a Aleš Šťáva. Bohuslavovi Martinů dává divadlo velký prostor a v dalších sezónách se k němu ještě několikrát dostalo. Tentokrát se jednalo o Řecké pašije, 118 které zakončily Rok české hudby 2004. Tento brněnský projekt, za kterým stála agentura Janáček, zcela vybočil 112 ŠPAČEK, Jan (rec.): Florestan se ve Fideliovi objeví jako vězeň komunistického lágru. In: Mladá fronta Dnes, 24. 1. 2003, s. neuvedena. 113 HRDINOVÁ, Radmila (rec.): Fidelio a Aida dvě cesty k opeře v Brně. In: Právo, 28. 1. 2003, s. neuvedena. 114 PROKEŠ, Zdeněk. Almanach Národního divadla v Brně 1994 2004. Brno: Národní divadlo, 2004, s. 130. 115 Tamtéž. 116 Tamtéž. 117 Národní divadlo Brno [online]. c2006-2015 [cit. 2015-4-25]. Dostupné z: <http://www.ndbrno.cz/modules/theaterarchive/?%20h=inscenation&a=detail&id=3850>. 118 Národní divadlo Brno [online]. c2006-2015 [cit. 2015-4-25]. Dostupné z: <http://www.ndbrno.cz/modules/theaterarchive/?%20h=inscenation&a=detail&id=3846>. 34