Deník Sira George Smarta z cesty z Vídnû do Prahy (1825)

Deník Sira George Smarta z cesty z Vídnû do Prahy 111 Deník Sira George Smarta z cesty z Vídnû do Prahy (1825) Stanislav Bohadlo Prvním veřejným vystoupením čtrnáctiletého George Thomase Smarta 1 bylo provedení skladby Concerto-Grand Pianoforte od Dusíka (Dussek) v Italian Opera House v Londýně v cyklu New Musical Fund Concerts dne 6. března 1790 2 Bylo to první setkání se skladatelem z Čáslavi a s jeho hudbou a Smarta ani nemohlo napadnout, že bude někdy projíždět jeho zemí a rodným městem v Čechách. Sprvní velkou hudební osobností se Smart setkal v roce 1794, když ho Joseph Haydn učil hrát na tympány na zkoušce své symfonie v Londýně. Smart znamená moudrý, chytrý, ale popisovaná situace svědčí o tom, že měl spíš více odvahy a sebevědomí než moudrosti, když se od houslí přihlásil z orchestru na záskok, protože dosud žádné zkušenosti s hrou na kotle neměl. Jako zakládající člen a dirigent Philharmonic Society řídil v letech 1813 1844 na padesát jejích koncertů kromě oratorních produkcí v Covent Garden nebo Drury Lane Theatre. Dirigoval, resp. řídil od klavíru nebo varhan, i Amateur Concerts. Dopisoval si s Beethovenem aprvně v Anglii provedl jeho Bitvu u Vittorie (1815), Devátou ve Philharmonic Society (1826) i Mendelssohnovo oratorium Paulus (1836), kromě hostování na festivalech po celé Anglii. Ve svých 36 letech (1822) byl jmenován varhaníkem královské kaple Royal Chapel. Jeho pozdější host a přítel, Carl Maria von Weber, zemřel právě v jeho domě v Londýně ze 4. na 5. června roku 1826. 3 Ještě ve vysokém stáří byl Smart vyhledávaným učitelem zpěvu händelovských árií. 4 Jako vynikající glosátor, analytik interpretace a pozorovatel hudebního života se projevil už ve svých poznámkách k programům orchestrálních koncertů (1819 1843), ale hudební historie mu je zejména vděčná za jeho Listy z deníku, 5 které si psal během své cesty po Evropě v roce 1825. Smartovy Leaves from the Journals (1825) tvoří společně s Burneyho The Present State of Music in Germany (1772) 6 asreichardtovou Reise nach Wien 1 Jeden ze tří hudebně nadaných synů londýnského (hudebního) vydavatele sídlícího na Oxford Street 331 (1774 1805), narozen 10. 5. 1776, zemřel 23. 2. 1867 v rodném Londýně. Zde a v dalších městech se uplatňoval jako výborný dirigent, varhaník, učitel zpěvu a organizátor. Srv. heslo Smart in: The New Grove Dictionary of Music and Musicians, 1980; Maclean, C.: Sir George Smart, Musician-Diarist, in: Sammelbände der Intern. Musik-Gesellschaft X(1909); Hyatt King, A.: The Importance of Sir Georg Smart, in: Musical Times, Dec. 1950 2 Heslo Dussek není však uvedeno v rejstříku edice Smartova deníku (viz pozn. 4; Smart, s. 4.). Dlabač mezi klavírními koncerty uvádí Grand Concert militaire, který byl proveden na Concert de l Opera avoratoriu nebo Théatre de Covent-Garden. Vydán v Paříži r. 1800 jako op. 40 (Dlabač, s. 353). Je možné, že Dlabač tímto údajem zaznamenal právě Smartovo vystoupení. 3 Smart, kap. XIV, s. 240 263. Němec, Z.: Weberova pražská léta, Mazáč, Praha 1944, s. 266 267 4 Např. kontraaltistka Mary Shaw (1814 1876), sopranistka Luisa Pyne (1832 1904), sopranistka Emma Romer (1814 1868) 5 Leaves From the Journals of Sir Georg Smart, vyd. H. B. a C. L. E. Cox, Londýn 1907. The New Grove v hesle Smart uvádí, že jeho deník poskytuje bohaté informace z Paříže a mnoha měst Německa stejně jako z Velké Británie a Irska. O Vídni nebo o Čechách zde není žádná zmínka, takže přes značný zájem evropské historiografie o hudební cestopisy se v historických pracích našich autorů necituje. Dokonce nová edice textu vydaná jako faksimile v Da Capo Press v New Yorku 1971 není ni v Groveovi uvedena. Smartův deník však (podle laskavého sdělení dopisem z 1. 12. 1999) využila Michaela Freemanová v roce 1989 při práci na kapitole do nedokončených dějin Stavovském divadla (nepublikováno). 6 Charles Burney (1726 1814), The Present State of Music in Germany, Netherlands, and United Provinces I, II, Londýn 1773. Academia, Praha 2000 Hudební věda 2000, ročník XXXVII, číslo 1 2

112 Stanislav Bohadlo CHAPTER VIII PRAGUE [123] Visit to Beethoven at Baden A quartette party Church music Departure from Vienna after a sixteen days visit Moravia-Bohemia-Prague The theatre The Moscheles family Musicians of Prague Two and a half days sight-seeing-journey to Dresden A sleepy driver Teplitz. On Friday, September l6th, at half past eight in the morning young Ries came and we went in a hired carriage from Mödling to Baden. The distance is about six miles south of Mödling and sixteen miles southwest of Vienna. The journey cost five florins in paper money and took us about an hour. After walking in the little park and looking at the baths we went to Beethoven s lodgings according to his invitation. These are curiously situated, a wooden circus for horsemanship has been erected in a large court before his house. He has four large-sized rooms opening into each other, furnished a la genius, in one is the grand pianoforte, much out of tune, given him by Broadwood, in which is written, besides the Latin line, the names of J. Cramer, Ferrari, and C. Knyvett. Beethoven gave me the time, by playing the subjects on the pianoforte, of many movements of his symphonies, including the Choral Symphony, which according to his account took three-quarters of an hour only in performance. The party present, namely Holz, 41 the amateur violin; Carl Beethoven, 42 the nephew; besides young Ries, 25 agreed that the performance at Vienna only took that time; this I deem to be totally impossible. It seems at Vienna the Recite was played only with four celli and two contra bassi which certainly is better than having the tutti bassi. Beethoven and we deservedly abused [124] Reicha s 43 printed specimen of fugueing. He told me of a mass, not yet published, which he had composed. We had a long conversation on musical subjects conducted on my part in writing. He is very desirous to come to England. After ordering his dinner with his funny old cook and telling his nephew to see to the wine, we all five took a walk. Beethoven was generally in advance humming some passage. He usually sketches his subjects in the open air; it was on one of these occasions, Schuppanzigh 32 told me, that he caught his deafness. He was writing in a garden and was so absorbed that he was not sensible of a pouring rain, till his music paper was so wet that he could no longer write. From that day his deafness commenced, which neither art nor time has cured. The water at Baden, whither he goes every summer, has been of service to his chest and gout, and his health is better than formerly. He would show me Prince Charles s beautiful chhateau in the mountains and also some of the baths. On our return we had dinner at two o clock. It was a most curious one and so plentiful that dishes came in as we came out, for, unfortunately, we were rather in a hurry to get to the stage coach by four, it being the only one going to Vienna that evening. I overheard Beethoven say, We will try how much the Englishman can drink. He had the worst of the trial. I gave him my diamond pin as a remembrance of the high gratification I received by the honour of his invitation and kind reception and he wrote me the following droll canon as fast as his pen would write in about two minutes of time as I stood at the door ready to depart. He was very gay but I need not write down more, for memory will ever retain the events of this pleasurable day with Beethoven. [125] We got back to Vienna about seven in the evening. I went immediately to bed exhausted with pleasure.

Deník Sira George Smarta z cesty z Vídnû do Prahy 113 (1808/1809) 7 pozoruhodnou animaci hudebního života v Čechách a ve Vídni v průběhu 53 let. Beethovenova a Weberova doba v těchto třech pečlivě vedených dokumentech od tří dirigentů, skladatelů a varhaníků doslova ožívá v intervalech 37 a17 let. Pohledem zvenčí si divadelního života v Praze povšiml ještě jiný neznámý cestující cizinec v roce 1787, jenž dělil pražské publikum na ty, kteří zabíjejí čas, a na ty, kteří se přicházejí bavit. První skupina je mnohem větší Praha má výjimečný vkus na hudbu [Bondini] nejlepší a nejnovější partitury dobré zpěváky azpěvačky, garderoba a dekorace jsou znamenité. 8 Je nutno litovat i toho, že šestadvacetiletý básník Adam Oehlenschläger nepokračoval po 12. červnu 1805 zdrážďan dále do Čech. 9 Poté, co nejprve odmítl pěší tůru do Česko-Saského Švýcarska, nakonec odjel vozem na malý výlet do Teplic. V Teplicích byla velká zahrada plná pánů a dam, hezké divadlo, veselá hudba a dobrý hostinec, 10 vzpomíná ve své autobiografii. Škoda také, že Mendelssohn-Bartholdy 11 vroce 1830 nezamířil zvídně místo do Prešpurku do Prahy soubor by byl ještě úplnější. Právě uprostřed září 1825 však cestoval třicetiletý, slepý Josef Prokš Tonkünstler und Compositeur, z Prahy do Berlína, ale podrobnosti ve svém životopise nezaznamenal. 12 Nezáleží na tom, že Burney i Smart cestovali z Vídně do Prahy a Drážďan (s 59 000 obyv. v roce 1790) a Reichardt opačným směrem. Trasa byla stejná: Burney 1772 Reichardt 1808 Smart 1825 Wien, Deutsch-Brod, Dresden, Pirna, Wien, Stockerau, Jenikau, Czaslau, Kolin, Königstein, Hollabrunn, Böhmisch-Brod, Prag, Peterswalde, 14 Aussig Znaim (21. 9.), Mährisch Zdib, Weltruss, Budyně, (po Labi), Prag, Iglau, Budweis, Iglau, Deutsch- Lowositz, (dále po Labi) Znaim, Wien -Brod, Jenikau, Kolin, Königstein, Pirna, Biechowitz, Prague (26. 9. Dresden odj. z Prahy), Libochowitz, Teplitz, Kulm, 13 Peterswald, 14 Zehista, Dresden 7 Johann Friedrich Reichardt (1752 1814), Vertraute Briefe geschrieben auf einer Reise nach Wien und den Oesterrreichischen Staaten zu Ende des Jahres 1808 und zu Anfang 1809 I, II, Amsterdam 1810. 8 Beobachtungen in und über Prag, von einem reisenden Ausländer, Prag, bei Wolfgang Gerle, 1787 9 Oehlenschläger, A.: Selbstbiographie, Erster Theil. J. Max, Breslau 1829, s. 34 47. Adam Oehlenschläger (1779 1850), dánský literát je mj. autorem eposu Hakon Jarl, který použil jako námět své symfonické básně B. Smetana. 10 In Teplitz war ein grosser Garten voll Herren und Damen, ein hübsches Theater, lustige Musik, ein guter Gasthof. Tamtéž, s. 46. In Aussig gingen wir in die Kirche, Eine Mutter trat eben auch da hinein mit ihrer kleinen Tochter Na zpáteční cestě se plavili po Labi do Schandau, Königsteinu a Drážďan. 11 Mendelssohn-Bartholdy, F.: Eine Reise durch Deutschland, Italien und die Schweiz. Briefe, Tagesbuchblatter, Skizzen. Hrsg. von Peter Sutermeister. Tubingen, 3. vyd. 1998, s. 40. Mendelssohn jel podle dopisu bratrovi z 27. září 1830 na královskou korunovaci do Presburgu. Glockengeläut, Trommel u. Musik, Wagen an Wagen, hin u. her laufende Menschen, überall buntes Gewühl so sieht es etwa um mich herum jetzt aus, denn morgen ist die Krönung des Königs, auf die seit gestern die ganze Stadt wartet Ich habe durch diese kleine Reise ein ganzes Land mehr kennen gelernt, denn Ungarn mit seinen Magnaten, seinem Obergespan, dem orientalischen Luxus u. der Barberey daneben ist hier zu sehen, und die Strassen bieten einen Anblick der mir ganz unerwartet und neu ist. Man findet sich wirklich dem Orient hier näher: die fürchterlich stupiden Bauern oder Sklaven, die Ziegeuner mit ihren Haufen, die mit Gold u. Edelsteinen überladenen Bedienten u. Wagen der Grossen (denn sie selbst sieht man nur höchstens durch die heraufgezogenen Wagenfenster) dann der sonderbare kecke Nationalzug, die gelbe Farbe, die langen Schnurrbärte, die fremde weiche Sprache alles das macht den buntesten Eindruck von der Welt (s. 37, za pomoc při zprostředkování děkuji Alexandře Schmidtové). 12 Proksch, J.: Biographisches Denkmal, ed. R. Müller, Reichenberg Prag 1874, s. 14 15 13 Chlum(ec) u Ústí nad Labem 14 Petrovice

114 Stanislav Bohadlo Saturday, September 17th. Mr. Kirchoffer, the friend of Ries, called to invite me to quartettes at his house this evening, and Mr. Stainer, of the bank, brought me a route from Hanover to Bonn. After paying my various bills I went to the English ambassador s and got my passport signed by him, and, also, by the politeness of the gentleman in the office, it was signed by the Saxon Minister. I called upon Mr. J. Stainer von Felsburg, Liquidator der Oest: National Bank. Schulz had given me a letter to him. He got the bank joiner to make me a box for the pipe, which he brought at five o clock. This morning I walked nearly entirely round the ramparts which surround the town. At half past two Mr. Stainer came to dine with me at my hotel; he is a pleasant man and speaks English pretty well. He has some hope of coming to England if the National Bank, in which he is employed, gives him any commission. I went with him and young Ries to Leidesdorf s music shop and bought some small prints of places in Vienna. Mr. Leidesdorf speaks English. Iwas at Mr. Kirchoffer s soon after seven, where there was a large party. I was introduced at once to his wife, to the head gardener at Schönbrunn Palace who has been in England and his wife, and also to Mr. Hoffman, the son of the head of the firm Mr. Kirchoffer is in. He also spoke English well having been in London and Liverpool. Amateurs, with the exception of the leader, played a young man, amr. Feigerl, who is in the conservatoire and has been taught the violin by Boehm the music. They played a quartette by Mozart, dedicated to Haydn. A song of Beethoven s, imitating a quail, was sung by a tall gentleman who afterwards played on the cello. An air with variations, by B. Romberg, and the first movement of Ries pianoforte and variations, by Mr. Feigerl, on the violin, which is dedicated to Paganini, formed the concert, except that I accompanied Adelaide, and sang in two English [126] glees, Return blest days, and Thy voice, O Harmony. They seemed to admire these and some subjects from Handel. Mr. Kirchoffer gave me two cups of something to cure my throat, I could not stay to supper being so unwell. I got home about ten o clock. I went with Ries in the morning about places in the Eil-wagen for Tuesday but they are all taken. The bureau for the diligence is nearly opposite this hotel Die Stadt London. Sunday, September l8th. After a bad night I rose with a terribly sore throat. I suppose I caught cold coming from Baden. First I wrote letters to Charles and the Duke of Sussex, also to Sir Henry Wellesley declining his invitation to dinner today in consequence of my sore throat. I left Sir Henry s letter and the box with the pipe at his house in Vienna. Then I went to St. Charles s church, where Baron Prentano, the amateur clarinet, took me into the orchestra, according to his promise last Sunday at St. Michael s church. He introduced me to the director, Mr. Weber 62 no relation to the one at Dresden and to the leader, Mr: Horzalka. 35 Kirchoffer, with young Ries, also came to hear the performance of Beethoven s Mass in C. The opening and gloria were slower than I take them, which in church is more appropriate. Handel s Hallelujah Chorus, with Mozart s accompaniments, was also performed but it was taken too fast to be effective. A movement by Seyfried was also introduced, which I did not like. The orchestra went well together. There seemed to be twelve violins, four viole, three celli and three bassi, with the wind instruments including trumpets. I find the flourish of drums and trumpets with the organ extempore, to introduce each movement, is the usual mode in the church service. The organist faced the organ as with us. The pitch was only a comma above mine. The principal soprano was short, loud and good, the alto lady was old, fat

Deník Sira George Smarta z cesty z Vídnû do Prahy 115 Teprve na méně povedených pokusech o cestopis vidíme, jak záleželo na pozorovacím talentu, ale i na profesionální úrovni a společenských stycích autora. Všiml si toho už Reichardt, když hodnotil cestopis svého předchůdce von Uklanzkého, 15 který ve srovnání s Vídní a Prahou shledává, že [ ] Drážďany jsou jako mrtvé, protože kolem jedenácté, když by mělo být nejrušněji, nacházíte na ulicích neobvyklé prázdno. 16 Neshledávám Drážďany o nic méně národnější a radostnější, než jsem je znal před třiceti lety, 17 komentuje Reichardt jeho text. Ze 17 kapitol se Smartovy cesty, podniknuté mezi 30. červencem a 5. prosincem roku 1825, týká V. až XIII. kapitola. Předchozí jsou vzpomínkami na dětství, cestu do Paříže (1802) a hudební kariéru do roku 1824. Poslední kapitoly deníku zachycují Weberovu návštěvu a smrt v Londýně (1826) i s následnou korespondencí, a události let 1827 1845, včetně např. odhalení Beethovenovy sochy v Bonnu (1845). Hlavním cílem Smartovy cesty bylo ověření temp některých Beethovenových symfonií osobně u autora ve Vídni, resp. v Badenu. Na cestě se ovšem také setkal sc. Maria von Weberem, Meyerbeerem a Mendelssohnem. 18 V lázních Ems u Koblenz slyšel jako Weberův host Hummelovu předehru k opeře Fancheon, 19 ale nekomentoval ji. Smart se svou ladičkou všude poměřoval ladění a pečlivě zaznamenával počty hráčů v orchestrech: tak např. elegantní darmstadtská opera měla 12 primů, 10 sekundů, 8 viol, 10 cell, a 6 kontrabasů, dřeva po dvou, 4 horny, 2 trubky, 3 trombony. Stuttgartský divadelní orchestr ve Weiglově singspielu Die Schweitzer Familie 20 však nebyl tak dobrý a velký jako v Darmstadtu. 21 V mnichovské knihovně se podivoval tomu, že na každou knihu dostane čtenář 6 hodin a v Linzi si koupil mapu a nůž a vstoupil na loď připomínající Noemovu Archu, aby při plavbě do Vídně trpěl zimou, horkem a mlhou. Jeden ze Smartových spolucestujících, M. Dorninger, mu však byl ochotným pomocníkem při příjezdu do Vídně a průvodcem po městě. Vídeň (Smart píše stále Wein ) ho přivítala báječnými komiky v Leopoldstadtském divadle v singspielu Jacob in Wein od W. Müllera, 22 který si dovedl představit, jak se líbí i Londýňanům. Podle premiéry to muselo být 25. července nebo později. Byl představen J. L. Blahetkovi, jehož bystrá dcera Leopoldina Blahet- 15 Uklanzki, Herr von: Briefe über Polen, Oesterreich, Sachsen etc. Cit. dle Reichardt I, s. 86: Aber wie wenig eigentlich unterrichtend fand ich diese! Von seinen eigenen Familien- und Vermögensangelegenheiten wird unterrichtet. 16 im Verhältniss mit Wien und Prag findet Dresden wie todt, weil er gegen die elfte Stunde, wo Alles am lärmendsten zu sein pflegt, eine ungewöhnliche Leere auf den Strassen findet. (Reichardt, s. 87) 17 Reichardt, s. 91 92 18 SWeberem 10. 8. v Emsu a v Drážďanech, s Meyerbeerem 24. 10. v Hannoveru a s Mendelssohnem 12. 10. v Berlíně. 19 Smart, s. 71. New Grove dílo neuvádí v seznamu děl. 20 Joseph Weigl (1766 1846), Haydn je jeho kmotrem, od 1769 žák Albrechtsbergera a Salieriho, od r. 1790 zástupce kapelníka v Burgtheatru. Schweitzer Familie je z r. 1809. V roce 1822 opustil divadelní svět a věnoval se církevní hudbě. 21 Smart, s. 80 22 Wenzel Müller (1767 v Trnávce na Moravě 1835 Baden), žák Dittersdorfa v Javorníku, nejvýznamnější skladatel vídeňského singspielu po roce 1800, Schikanederův ředitel hudby v Theater an der Wien, v letech 1807 1813, poté kapelník Leopoldstädter Theater ve Vídni. Singspiel Jakob in Wien (Posse, 3, Gleich) zde měl premiéru 25. července 1825.

116 Stanislav Bohadlo and tolerable, and the tenor and bass were coarse but firm. Women and boys were here the altos, as is the case at other churches. The performance gave me pleasure but the performers thought it too long. Afterwards I read the papers at the Reunion and met [127] Earl Stanhope, for whom I promised to take a parcel to Dresden. I dined at my hotel being obliged to keep quiet on account of my throat. The Earl sent his parcel directed to A Monsieur, Monsieur le Docteur Ammon Premier Predicateur de la Cour de S. M. le Roi de Saxe á Dresden: Ries called to say we could not have places in the diligence for Tuesday either, therefore I determined to go by voiture on Tuesday morning. I took a walk on the ramparts, this, with my former walk, enabled me to go quite round the city. I stopped at the garden for the people, which was crowded. In the centre a good band was playing, the performers were dressed in green uniform. One of the instruments seemed a double bassoon, it had a deep tone and was effective. Mr. Ries put my letters into the post and also gave me fifteen florins as his share of what the diligence would have been to Prague. In the evening the Chevalier Fodransperg called and stayed with me till half-past nine. Mr. Schlesinger had left his card during the day. Monday, September l9th. Mr. Kirchoffer called to take his leave and I went with the Chevalier Fodransperg and young Ries to Janzky, a celebrated, but rough voiturier, and engaged a carriage to take Ries and me to Prague in four days for one hundred and twenty fiorins, in paper money, or forty-eight m silver and he is to pay the barriers. We are to set out tomorrow morning at five o clock. I next called and took leave of Madame Schulz at their house in Vienna and left a card at M. Dembsher, who was out. I also called on Sir Henry Wellesley and Lord Ingestre and took my leave. I bought four portraits of Mecchetti 46, who gave me a letter to Marco Berra, musicseller, of Prague, telling him to recommend me a good inn there. I then went into St. Stephen s church, or cathedral, with the Chevalier Fodransperg and Ries, in which there are two organs. The larger one, at the end of the church, is only used on great occasions ; the smaller one, on the left side, as you face the altar, is attached to a pillar; it has a powerful but not good tone. I observed that there is an orchestra in the gallery, this small organ stood in it and was playing as we entered. We went on to Augarten. Ferdinand Ries played for the first time in Vienna in a [128] room which we saw in these gardens. We then visited the tower in the Prater, and, returning, I pushed a card under the door of Dr. Dorninger s lodgings as no one came when I rang. In the evening we went to the Burg- -Theater where I paid one florin in silver for a seat in the partere. The band played Mozart and Haydn s symphonies. The violins were weak but the performance on the whole went well. The bassoons were good. These, according to the information I have received, are some of the appointments held in the Vienna theatres. Josephstadt-Theater. Directors, Glasser and Lio de St. Lubin or Aubin. Leopoldstadt. Director, Müller. 22 Theater an der Wein. Director, Seyfried. First violin, Clement45. Palace Theatre Hofburg Theater. Director, Eybler. 39 First violin, Riotte. Those who are accounted highest in talent on their respective instruments are, Flute, Alois Khayll, Oboe, Joseph Khayll, Clarinet, Friedlowsky, Horns, Levi and Kerbst, Trumpet, Rubrich and Khayll, Cellos, Lincke and Merk, Double bass, Melza.

Deník Sira George Smarta z cesty z Vídnû do Prahy 117 ková, 23 prý hrála v Emsu klavírní koncert pod Weberovým řízením. Protože otec hovořil o její cestě do Anglie, dal mu Smart vizitku s adresou. 24 V Josephstadt Theatre sledoval Smart Čarostřelce, ocenil sbory, ale ve srovnání s Mnichovem to bylo podle něho spíš průměrné představení. V úterý 6. září společně s Riesem 25 poslali známého s dopisem Voříškovi který je císařským varhaníkem. 26 Posel se však vrátil se zprávou, že Voříšek umírá. 27 Přesto však ještě slíbil, že Smartovi napíše kvartet, ale zřejmě svůj slib už nemohl splnit. Společně také navštívili výrobce klavírů J. Prombergera, kde se učil Franz Hendrich, náchodský nástrojař a mistr Věnceslava Metelky. 28 Riesův přítel Kirchoffer seřadil nejlepší vídeňské houslisty takto: Mayseder, 29 Boehm, 30 Jansa 31 aschuppanzig. 32 Leopold Jansa původem z Ústí nad Orlicí byl tou dobou členem císařské dvorní kapely stejně jako Böhm a jeho houslové umění mělo tedy podle Smartova svědectví skutečně značný ohlas. U synovce Karla řídil Beethoven zkoušku Schuppanzigova kvarteta 33 za přítomnosti asi 14 posluchačů včetně Carla Czerného. 34 Týž večer se Smart seznámil s Johannem Evangelistou Horzalkou, 35 původem z Třeště, který komponoval oblíbené klavírní skladby. Zapsal si o něm, že se zná s Moschelesem 36 (pražským ro- 23 Marie Leopldine Blahetka (1811 1887), klavíristky, žačka J. Czerneho, Kalkbrennera a Moschelese oceňovaná později Schumannem. V roce 1830 uvedli její operu Die Räuber und die Sänger v Kärtnerthor- Theater ve Vídni. 24 Smart, s. 100 25 Ferdinand Ries (1784 1838), německý skladatel a klavírista, který studoval ve Vídni u Beethovena klavír (1801), a byl občas jeho opisovačem a sekretářem. V letech 1813 1824 působil jako respektovaný klavírista v Londýně, kde se seznámil se Smartem (Philharmonic Concerts). Srv. Memoir of Ferdinand Ries, The Harmonicon, II (1824), 33 5. Memoir of Ferdinand Ries, G. A. von Maltitz: Denkmal, den berühmten musikalischen Künstlern (Leipzig, 1835). 26 Smart, s. 101 27 Voříšek umřel až 19. listopadu 1825. Přitom ještě 20. srpna 1825 se tento Český lev (Cecco Leone) obracel písemně na vydavatelství Diabelli a spol. s žádostí o vydání Ariette italiani. 28 Franz Hendrich, Instrumentenmacher in Nachod seit 1826: Das ich diese Profession [Instrumentenmacher] gehörig erlernet, und bei verschiedenen berühmten Instrumentenmeistern, und zwar laut Urkunde Lit. A bei Christian Kreissig in Breslau durch 8 Monat, ut Lit. B bei Franz Lautners in Wien durch mehr als 4 Monat, ut Lit. C bei Johann Promperger in Wien durch 1 Jahr und endlich ut. Lit. D bei Joseph Böhm eben in Wien durch volle 4 Jahren daher zusammen volle 6 Jahren. SOA Náchod. Děkuji Dr. J. Čápovi za zprostředkování dokumentu. 29 V roce 1822 odmítl Josef Mayseder nabízené místo koncertního mistra v hannoverské opeře jako už věhlasný Sologeiger vídeňské Hofoper. Srv. Fischer, G.: Opern und Concerte im Hoftheater zu Hannover bis 1866, Hannover u. Leipzig 1899, s. 87. 30 Joseph Böhm (1795 1876), výborný houslista a pedagog, který s úspěchem vystoupil ve Vídni r. 1815, cestoval po Itálii a od roku 1819 vyučoval na vídeňské konzervatoři. V letech 1823 25 opět podnikal koncertní cesty. 31 Leopold Jansa (1795 1875), od roku 1817 ve Vídni jako student práv, Voříškův přítel. Od roku 1824 byl členem císařské kapely. Roku 1834 pak společně s Holzem (viz pozn. 41) zahájil cyklus kvartetních večerů. Po koncertě pro uherské uprchlíky (po r. 1850) v Londýně žil a koncertoval v Anglii až do roku 1868. 32 Ignaz Schuppanzig (1776 1830), od r. 1824 houslistou dvorního orchestru ve Vídni, zakladatel Schuppanzigova kvarteta (Schuppanzig, Mayseder, Linke, Weiss), které zpočátku podporoval kníže Razumovský a které studovalo Beethovenovy kvartety. Od r. 1828 působil jako ředitel Německé opery. 33 Jeden ze tří Galicynových kvartetů op. 127, 130 nebo 132. 34 Carl Czerny (1791 1857), po rodičích původem z Nymburka, v letech 1801 1803 Beethovenův žák, učitel Liszta, Thalberga a Beethovenova synovce Karla v letech 1816 1817. 35 Jan Evangelista Bedřich Hořalka (1796 1860), ve Vídni studoval klavír u I. Moschelese, od roku 1819 koncertoval po Evropě. 36 Ignaz Moscheles (1794 1870), klavírista, dirigent a skladatel, nar. v Praze. V roce 1807 hrál v Konviktě na velké hudební akademii. Byl žákem D. Webera v Praze a Albrechtsbergera a Salieriho ve Vídni. Při koncertních cestách (od roku 1816) se v Berlíně spřátelil s Mendelssohnem (1824). Beethovenův prostředník komunikace se Smartem (1827), v roce 1846 jej povolal Mendelssohn do Lipska, aby vyučoval na lipské konzervatoři (do 1870). V Londýně dirigoval v roce 1832 první anglické provedení Beethovenovy Missy solemnis.

118 Stanislav Bohadlo [129] Lablache a bass singer in this Italian opera, was highly spoken of. I doubt if so good an Italian Opera as the last at Vienna was ever collected. Fodor was the principal female singer. Tuesday, September 20th. I left Vienna with young Ries in a carriage hired from Janzky at twenty-five minutes past five in the morning. At the barrier, on leaving the city, we had to deposit the paper we obtained yesterday at the police office, stating by what carriage we were going, which the Chevalier Fodransperg had enabled us to obtain so readily owing to his interest in this office. Stockerau, about sixteen miles north-west of Vienna, was the first place we stopped at. Here we had breakfast, as did a large party of gentlemen in black, who were on their way to attend the funeral of the Duke of Diderrichstein, the late head of the National Bank, in which Mr. Stainer is. Mallebern was our next stopping place and the third was Hollabrunn. Here we had a hurried dinner in consequence of the same gentlemen, in black, who had come for the burial of the Duke in this place; but the ceremony was over, it having taken place already in the morning. They were expecting it would be tomorrow early. It was a curious confusion. We arrived at Znaim at a quarter past eight in the evening. The inn there was good and not dear, here we supped and slept. Znaim is a large town in Moravia, I regretted very much that the moonlight was not sufficiently strong to allow us to see it better.

Deník Sira George Smarta z cesty z Vídnû do Prahy 119 dákem), ale považoval jeho doprovody za příliš hlučné a jeho sólovou Fantazii pouze za přijatelnou. Prý napsal i mši. Výhrady k jeho doprovodům měl i při dalším setkání. Je celý rudý, jak by chtěl přijet do Anglie. Ale co by tam dělal? 37 V dvorní kapli nemohla být dávána velká mše, protože všichni hráči na dechové nástroje byli posláni do Prešpurku na korunovaci. Albrechtsbergerova 38 mše řízená Josephem Eyblerem 39 však Smarta uspokojila, zejména sbor o 10 chlapcích a10 mužích. Na večeři s Beethovenem a Schuppanzigovým kvartetem se setkal s Jeanem Sedlatzkem 40 flétnistou [ze Slezska], který se chystal do Anglie a měl doporučující dopisy. Beethoven pak dvacet minut improvizoval na Smartovo téma (Smart vybral Beethovenem zahraný motiv). Během návštěvy u Beethovena v Badenu měl Smart příležitost přehrát si témata jeho symfonií. Beethoven i my (Holz, 41 Karl 42 ) jsme právem pomluvili ukázky z Rejchových tisků fug, 43 a pak měl Beethoven delší přednášku o hudebním subjektu, aniž by se zmiňoval o přátelském vztahu, který Rejcha ještě na konci života tak zdůrazňoval. Beethoven také velmi toužil jet do Anglie. Při obědě zkoušel Smarta opít se slovy Uvidíme, kolik Angličan vydrží, což Sir Smart taktně přeslechl. Při loučení mu skladatel napsal pětitaktový kánon na slova Ars longa vita brevis, který Smart pečlivě opatroval po celý život. Na Smartovu návštěvu si nemocný Beethoven vzpomněl až v únoru 1827, když mu nepřicházely dlužné peníze od knížete Galitzina z Petrohradu. Po poradě s Breuningem a Schindlerem se rozhodl reagovat na někdejší Smartovu nabídku uspořádat v Londýně benefiční koncert ve Philharmonic Society, k němuž ovšem nikdy nedošlo. 44 Po návratu do Vídně slyšel Smart v kostele S. Carlo pod Hořalkovým vede- 37 Smart, s. 118 38 Johann Georg Albrechtsberger (1736 1809), varhaník, skladatel a hudební teoretik, byl od r. 1771 regenschorim u karmelitánů ve Vídni, od r. 1791 prvním dvorním varhaníkem, o dva roky později kapelníkem vídeňské katedrály sv. Štěpána. Učitel Beethovena, Czerného a Hummela. 39 Josef Leopold Eybler (1765 1846), Albrechtsbergerův žák, přítel Haydna a spolupracovník Mozarta. Od 1804 zástupce Hofkapellmeistera Salieriho, 1842 jmenován sám dvorním kapelníkem. 40 Johann Sedlatzek (1789 1866). Skutečně pak do Anglie odjel a v letech 1826 1850 tam žil. Po návratu do Vídně podnikal úspěšné koncertní cesty. 41 Carl Holz (1798 1858), úředník a amatérský houslista, hrál přechodně v Schuppanzigově kvartetu, později dirigoval Concerts spirituels ve Vídni. Na začátku roku 1825 nastoupil na místo Antona Schindlera jako Beethovenův tajemník. 42 Carl van Beethoven (1806 1858), Beethovenův synovec, syn Kaspara A. C. van Beethovena a Johanny Reissové, v roce 1825 studoval po dvou letech filologie na univerzitě polytechniku, v následujícím roce se pokusil o sebevraždu. V lednu 1827 vstoupil do armády jako poddůstojník v Jihlavě. Beethovenův pocit při loučení s Karlem přirovnal Schindler k osvobození od zlého nepřítele. 43 Smart, s. 124. Antonín Rejcha (1770 1836) se znal s Beethovenem z Bonnu, kde spolu hráli v dvorním orchestru pod vedením Josefa Rejchy. Rejcha popisoval věrné přátelství, kdy jeden nemohl být bez druhého, jako vztah Oresta a Pylada. Po Rejchově příchodu do Vídně (1802) se oba znovu setkali. Beethoven vysoce hodnotil jeho kantátu Leonora a kdyby byl Esterházym, dal by ji provést, jak zasluhuje. Rejchovy klavírní fugy vyšly souborně poprvé ve Vídni v Chemische Druckerey v roce 1805 společně s teoretickým dodatkem Über das neue Fugensystem. Další vydání klavírních fug známe jako op. 81 (Pleyel, 1810) a op. 97 (Erard, s. l.,s. d.). Srv. Vysloužil, J.: Zápisky o Antonínu Rejchovi, Opus musicum, Brno 1970, s. 45. 44 Schindler, A.: Ludwig van Beethoven, Reclam, Leipzig 1988, s. 408. Beethoven se rozhodl vložit celou záležitost do rukou Sira G. Smarta, dále majitele továrny na harfy J. A. Stumpffa a na Schindlerovo doporučení i I. Moschelese. Schindler napsal dopisy všem třem a Beethoven je podepsal. Moschelesovi psal: Des Inhalts ist auch der beiliegende Brief an Sir Smart, so wie ich einen bereits an Herrn Stumpff abschickte. Ich bitte Sie, dem Sir Smart den Brief einzuhändigen und sich zur Beförderung dieses Zweckes mit ihm und allen meinen Freunden in London zu vereinigen. (Schindler, s. 409) Sotva Beethoven Moschelesovi odeslal po čtvrté operaci (14. 3. 1827) další dopis plný beznaděje, přišla z Londýna odpověď se sdělením, že Philharmonic Society posílá 100 liber (1000 zlatých) na nezbytné potřeby a výlohy v nemoci.

120 Stanislav Bohadlo [130] Wednesday, September 21st. The country we have passed through is dull and very open; there is little water, but it is well cultivated, mostly with vines and corn. We left Znaim at a quarter to five in the morning. We have had very fine weather all the way from Vienna, the mornings and evenings were cold, but it was very hot during the day. We breakfasted at Mährisch-Budwitz and dined in the middle of the day at an inn belonging to a farmer I suppose, for it was the only house in the place. The dinner was tolerable and the landlord s son spoke French. We entered Iglau, which is on the Iglawa and in Moravia, by moonlight at eight o clock in the evening. This large old-fashioned place is on the borders of Bohemia. The square has apparently three fountains in it, they are the largest I have yet seen and the houses are irregular. Our coachman took us to a vile inn out of the town where we could only get bread and butter for supper. On Thursday, September 22nd, we set out at half past four in the morning. It was fine at first but rained violently from two to six o clock in the evening. The road was more picturesque but nothing remarkable, the women were handsomer and better dressed, many of the lower orders were in white, and almost every one, from Vienna to this place, were without shoes and stockings. We saw plenty of beggars. We breakfasted at Deutsch-Brod, where the food was fairly good, but we fared worse at Jenikau where, at dinner, the veal was bad and the Austrian wine also. We arrived at Kolin, which is about forty miles from Prague and on the Elbe, soon after eight in the evening. Here they gave us a wretchedly small room and obliged us to have supper against our inclination. In the town the horn was sounded to indicate the hours. We heard two or three of these horns, each was of a different pitch which had a curious effect. Friday, September 23rd. We set out at half past four in a very high wind which continued to blow the whole journey. We stopped to look at the solitary inn, about six or eight miles beyond Kolin, from which Frederick the Great commanded when he was defeated in a battle against the Austrians when the Prussians were compelled to give up [131] Bohemia, and passing through Böhm-Brod and Biechowitz arrived at our inn in Prague, by name The Golden Angel, at about three o clock in the afternoon. Our trunks were searched at the entrance of the town. We gave up our passports and were given printed papers instead to enable us to get them in at our departure. We obtained a good bedroom, but suppose it was our arriving late in the day which occasioned our having a cold queer dinner of veal and cucumbers only. My friend Ries was rather confused with the Bohemian language. There was nothing very remarkable in the road from Vienna. The last day s journey was through a vast open country, almost flat, with corn fields, etc. There were no vines and scarcely a large tree to be seen. Ries paid Janzky s driver for me for the carriage we came in from Vienna. He was an old fellow, but on the whole did very well for us. The carriage was forty-eight florins in silver, and I gave the driver two florins in silver for himself. I had nothing to pay for turnpikes or for provender for the horses. We then called on Mr. Berra, 47 the music-seller, with Moscheles 36 circular letter and one from Mecchetti. Afterwards we walked to the bridge, but it was too dark to see it well, and from thence to the theatre. The performance was Blind Galaden, a comedy in one act by A. V. Kotzbue. 48 There was some rope dancing by the Ravel family, 49 which was tolerably good, and a stupid pantomime by the children of the same family. The tunes were good; one, with a sort of octavo trumpet which produced a curious effect. The orchestra was fair but the wind instruments were not well in tune, the pitch was exact to my fork. The theatre was not quite so

Deník Sira George Smarta z cesty z Vídnû do Prahy 121 ním Beethovenovu Mši C dur, Händelovo Aleluja a další skladby, což ho velmi potěšilo, jen účinkující byli toho názoru, že program byl moc dlouhý. Před odjezdem z Vídně vyslechl ještě v Burg-Theater Mozartovy a Haydnovy symfonie se slabými houslisty, ale s dobrým celkovým výsledkem. V přehledu významných vídeňských hudebníků zmínil ještě Franze Clementa, 45 prvního houslistu v Theater an der Wien, který byl krátce koncertním mistrem pražské opery za ředitelování Carla M. von Webera od roku 1813. V neděli 20. září vyjeli Smart a mladý Ries s proslulým ale drsným kočím Janzkym z Vídně do Prahy. S sebou vezli čtyři portréty hudebního nakladatele Mechettiho 46 a doporučující dopis pro Marka Berru, 47 pražského vydavatele, který měl Smartovi doporučit dobrý hostinec. Po trase Stockerau, Mallebern, Hollabrunn dorazili do Znojma příliš pozdě večer, takže Smart litoval, že si velké město nemohli prohlédnout. I když měli hezké počasí, krajina se cestujícím jevila jako jednotvárná, rozlehlá, avšak dobře obdělávaná s vinicemi a obilím. Po Moravských Budějovicích vstoupili do starobylé Jihlavy s třemi fontánami na náměstí, největšími jaké Smart kdy viděl. Ženy byly na cestě ku Praze krásnější a lépe oblečené, ale skoro nikdo neměl boty! Viděl také spoustu žebráků. Po snídani v Německém Brodu dojeli přes Jeníkov do Kolína, kde byla na různě laděné rohy právě odtrubována celá hodina. Dále přes Český Brod a Běchovice do Prahy a po celní prohlídce k hostinci U zlatého anděla. Smartův přítel Ries byl poněkud zmaten českým jazykem, ale jinak nebylo na cestě z Vídně nic pozoruhodného. Poslali vzkaz Marku Berrovi s doporučujícími dopisy od Moschelese a Mecchettiho a ještě ten den shlédli v divadle Kotzebuovu 48 jednoaktovku (Blind Galaden) s přijatelným tancem na laně v provedení Ravelovy rodiny avšak s přihlouplou pantomimou jejich dětí. Repertoár z 23. září neznáme a údaje o jednoaktovkách s gymnastickým provozováním rodiny G. Rawela jsou doloženy až 25. 9. 49 Melodie byly dob- Beethoven pohnut diktoval pro Moschelese dopis: Möge der Himmel mir nur recht bald wieder meine Gesundheit schenken, und ich werde den edelmüthigen Engländern beweisen, wie sehr ich ihre Teilnahme an meinem traurigen Schicksal zu würdigen weiß. Ihr edles Benehmen wird mir unvergesslich bleiben, sowie ich noch insbesondere Sir Smart und Herrn Stumpff meinen Dank nächstens nachtragen werde. Die metronomische neunte Sinfonie bitte ich der Philharmonischen Gesellschaft zu übergeben. [ ] Beethoven. Schindler označil tento dopis za poslední, který Beethoven sám diktoval. Týž den, 18. března 1827, Schindlerovi ještě pošeptal: An Smart und Stumpff schreiben. Následující ráno však už nebyl schopen dopis podepsat. Přesto plánoval desátou symfonii, kterou chtěl věnovat Philharmonic Society. Tak byl Smart mezi posledními lidmi, na které Beethoven myslel před svou smrtí 26. března. (Schindler, s. 408 411) 45 Smart, s. 128. Franz Clement (1780 1842), houslista a skladatel, který jako chlapec vystoupil s úspěchem v Londýně. Po koncertních cestách po Evropě nastoupil na místo koncertního mistra v Theater an der Wien (1802 1811 a 1817 1821). Pak opět cestoval a koncertoval. 46 Pietro Mechetti (1777 1850), vídeňský hudební nakladatel, kterého Smart navštívil, prohlédl si jeho prodejnu a společně vyslechli (11. září) v kostele sv. Karla Haydnovu mši. Mechetti vydával mj. Voříškovy kompozice. Nakladatelství přešlo v roce 1855 do rukou A. Diabelliho. 47 Marco Berra (1784 1853), Ital a pražský hudební nakladatel, který se vyučil u Artarii ve Vídni a oženil se s jeho dcerou. Firma založená v roce 1820 vydávala mj. Museum Für Orgelspieler avěnec ze zpěvů vlastenských. 48 August F. F. von Kotzebue (1761 1819), německý dramatik, který žil po mnoho let v Rusku a psal populární díla všech možných žánrů. V době Smartovy návštěvy v Praze nejuznávanější divadelní autor současnosti. 49 Dne 25. září se ve Stavovském divadle hrál Přítel v nouzi (1, A. Bäuerle, Der Freund in der Noth, přel. J. N. Štěpánek), dále Kominíci aneb ďábel ve spižírně (1, Libau, Hunger) a Gymnastické provozování rodiny G. Rawela (ku prospěchu chudých u sv. Bartoloměje). Teprve 28. 9. je doložena veselohra Zmatek nad zmatek (5, A. Kotzebue, Der Wirrwarr, přel. J. Chmela). Srv. Laiske, M.: Pražská dramaturgie I, Praha 1774, s. 108 109

122 Stanislav Bohadlo large as Covent Garden. The whole house seemed divided into boxes but the highest of the four tiers is a gallery. On the second tier, in the centre, is the Royal box with drapery and the arms, which consisted of a lion only over it. Above the stage is a clock. The performance began at seven and was over at half past nine. The price to the pit was one florin in paper, but I stood; the lock-up seats in the pit are dearer. It was for the Prague Theatre that Mozart composed Don Juan. Saturday, September 24th. Ries and I set out at half [132] past eight for a walk to the bridge, which has sixteen arches and an old tower at each end, there are twenty-eight statues of saints on the buttresses. The view was delightful and there was a clever contrivance on the left-hand side in the river, which I suppose was to stop the rafts. We looked into a small church, the Teynkirche, which they say belonged to the Hussites, on the right from Marco Berra s shop, it is not very handsome and has but a small organ. Mr. Berra took me to Mr. Moscheles who received me in the most polite manner, he had heard from his brother of my intended visit. Isaw his portrait and the pianoforte he began with. His mother and sisters were not then at home. I gave my London card to Mr. Berra, who expects to be in London in 1827, and invited him to call upon me, he being so polite. He asked us to dinner next day. Mr. Moscheles took me to call upon M^aitre de Chapelle Friebersee, 51 who was at the theatre rehearsing, under Moscheles direction, the new opera for the evening. He was too busy for me to be introduced to him there but I made the acquaintance of Mr. Pixis, 52 the leader of the band, brother to the Pixis of Paris, who speaks French and received me most politely. I gave him also my London card as he thinks of coming there with his brother. Mr. Moscheles introduced me to Mr. Kainz, 53 one of the three Directeurs du Thé ^atre, who very politely gave me a card to admit six to a box this evening. Mr. Kainz told me he was a scholar of Mozart, they both were born at Salzburg. Seven of the band, now in the orchestra at Prague, were there at the time when Mozart directed, among [133] them the principal cello and bass, and principal second violin and clarinet, for whom the obbligato song in Tito was written, so Pixis told me. Titus as well as Don Juan, was composed for the Prague theatre. The power of this band is extraordinary, considering that it consists of but eight violins, two viole, two celli and four-stringed bassi, with the usual wind instruments, but Pixis lamented that the band was so small for the size of the theatre. The good order maintained at the rehearsal was delightful, so different to our opera house. Pixis said they usually had but three rehearsals for an opera. They had four for Freyschütz, which Weber himself directed here and with the performance of which he expressed his satisfaction. I here heard again that Weber was dead. I was highly pleased with this rehearsal. We next made an agreement with a coachman near the Black Horse Hotel to take us to Dresden on Monday. We then had a cheap and tolerably good dinner at a sort of dining room next door to the Black Horse, after which I took a long walk with Ries about the town. We went over the bridge and into a square, here we looked into the large and handsome church of St. Nicholas. The organ there is divided, the choir organ is in front. We also looked into the church of St. Sebastian, which is not so large but is handsome and has a tolerable organ in the usual form. We saw the inside of a small church St. Francois on the left-hand side, on repassing the bridge, close to it. I left Ries here who was going to see another church. Prague is a fine old town with many ancient and remarkable buildings. Though not so large as Vienna the streets seem in general to be wider and the foot ways are smoother for the walkers. The pavement is raised and flagged like ours. There is no

Deník Sira George Smarta z cesty z Vídnû do Prahy 123 ré, jedna s oktávovou trubkou měla podivuhodný výraz. Orchestr byl podle zkušeného Angličana dobrý, ale dechy neladily, i když výška ladění byla podle Smartovy ladičky stejná. Divadlo nebylo tak velké jako Covent Garden. Celý dům, zdálo se, byl rozdělen na lóže, ale nejvyšší ze čtyř poschodí je galerie. Na druhém poschodí uprostřed je královská lóže s drapériemi a znakem, kde je pouze lev. Nad jevištěm jsou hodiny. Představení začalo v sedm a skončilo o půl desáté. Cena za lístek do přízemí byla jeden zlatý papírové měny, ale já jsem stál. Uzavřená sedadla v parteru jsou dražší. Bylo to pražské divadlo, pro které Mozart napsal Dona Juana. Druhý den obdivovali oba cizinci kamenný (Karlův) most s kouzelným výhledem, navštívili Týnský chrám napravo od Berrova krámku. Marco Berra ho dovedl k Moschelesovi, 50 jehož bratr Ignaz (narozen v Praze r. 1794) mu už o Smartově cestě do Prahy podal zprávu. Smart si prohlédl jeho portrét i klavír, na němž začínal. Berrovi, který se chystal na rok 1827 do Londýna, dal Smart obvyklou vizitku a pozval ho k návštěvě. Smart měl být také představen Josefu Triebensee, 51 kterého vydavatelé Smartova deníku ani neidentifikovali, protože byl zapsán jako Friebersee. Byl nástupcem Carla M. von Webera a právě zkoušel za Moschelesova vedení novou operu v divadle. Setkal se s prvním houslistou orchestru Friedrichem Pixisem, 52 který ho také velmi laskavě přijal. I jeho pozval Smart k návštěvě v Londýně. Dále ho Moscheles seznámil s jedním ze tří ředitelů divadla Kainzem, 53 rodákem ze Salcburku a Mozartovým žákem. Ještě sedm členů nynějšího orchestru vpraze je stejných, jako když dirigoval Mozart, mezi nimi první cello a bas, vedoucí druhých houslí a klarinetů, pro něhož byla napsána obligátní melodie v Titovi tak mi to říkal Pixis. Smart připomíná Giovanniho i Tita jako opery napsané pro Prahu a obdivuje pražský orchestr jako před lety Burney mannheimský: Schopnosti tohoto orchestru jsou mimořádné, když bereme v úvahu, že sestává pouze z osmi houslí, dvou viol, dvou cell a čtyř basů s obvyklými dechy, ale Pixis naříkal, že orchestr je příliš malý vzhledem k velikosti divadla. 54 Smart obdivoval pořádek při zkoušce ve srovnání s Londýnem. Podle Pixise mívají obvykle na operu tři zkoušky, ale na Čarostřelce měli čtyři. C. M. von Weber tehdy sám řídil a po představení vyjádřil spokojenost. Zkouška se Smartovi moc líbila a opět se doslechl, že Weber už nežije U Černého koně si zamluvili cestu do Drážďan. Prohlédli si nádherný kostel a varhany u sv. Mikuláše na Malé Straně a krásný ale menší kostel sv. Šebestiána. Viděli i malý kostel sv. Františka umostu. Praha je ušlechtilé staré město s mnoha starobylými a pozoruhodnými stavbami. Ulice se mu zdály širší než ve Vídni a chodníky rovnější. Vídeň nemá žádný takový srovnatelný most a město po obou stranách řeky vypadá vznešeně. Pasoví úředníci hovořili francouzsky i anglicky a byli velmi slušní. 50 Bratr klavíristy a skladatele Ignaze Moschelese (1794 1870). 51 Josef Triebensee (1760 1846), hobojista a pražský divadelní kapelník vídeňského původu. Žák Albrechtsbergera, působil v Brně (1811) a nastoupil po C. M. von Weberovi ve Stavovském divadle (1817 1836) 52 Bedřich Vilém Pixis (1786 Mannheim 1842), houslista, během svých koncertních cest vystoupil s bratrem v Praze (1805). Od roku 1808 v Praze jako ředitel orchestru Stavovského divadla, od r. 1811 profesor houslové třídy na pražské konzervatoři. 53 Josef Wolfgang Kainz, spoluředitel Stavovského divadla (německá opera) se Štěpánkem (česká činohra) a Polawským (německá činohra) v letech 1824 1834. 54 Smart, s. 133

124 Stanislav Bohadlo bridge in Vienna to be compared to the one here, and the towns, as they are called on each side of this bridge, have a magnificent appearance. Soon after nine this morning we gave up our papers, [134] which we received at the barrier, and had our passports returned to us written on by a very polite gentleman at the police office who spoke French and English. He also gave me a printed paper, as at Vienna, so that we might depart by a Landkutsche the stage-coach or how we liked. Our stay in Prague being so short a carte de s ^ureté was not necessary he said. This gentleman did not detain us long and politely saw us to the door. Mr. Moscheles called at six in the evening and we went to the house of Mr. Friebersee, who received us very politely, but as he was in a hurry to direct the opera we did not stay long. Mr. Moscheles then took us to his house to see his mother and one of his sisters. The other sister I did not see but I saw her husband. None of these persons spoke French but they were very pleasant. At seven we were seated in the bog at the theatre to see the performance, for the first time in Germany, of the opera Der Graue Pilger, a serio-comic opera in two acts, from the Italian by Grazioli, 55 a composer from Naples, so I understand. It is much to be regretted that he, with others, thinks Rossini the only model worthy of imitation, one might have supposed this to be one of Rossini s operas. There was nothing striking in it except a trio for three men in the first act with horn obbligato and an aria with variations for the principal female singer in the second act near the end. The orchestra was perfect and the effect wonderful considering there were so few violins. The choruses were very good. Madame Ernst, 56 in man s attire, the principal soprano, is good but has rather a weak voice, though perhaps on the whole she is one of the best Ihave yet heard. Mademoiselle Comet, 57 the second lady, was not bad. Mr. Kainz, the bass, is a good singer, but there is nothing particularly good in his voice. I understood from Mr. Moscheles that this theatre is chiefly supported by some titled persons, who pay the losses which are frequent, and that three persons are appointed managers, one for the drama, whose name I did not hear, Mr. Kainz (who gave me my ticket) for the voices, and the third, Mr. Sticpenck, 53 for the financial department; we saw him as he came into the pit. I counted sixty-one boxes in the theatre, all of good size. After the opera, which finished at half [135] past nine, Mr. Moscheles treated us to supper at a coffee-house, to which came Mr. Antonio Sacchetti, an Italian who spoke French, the scene painter at the theatre and of a panorama here, for which he gave me a ticket. He spoke of coming to London, so Igave him my printed card. He talked of Captain Franklin and the Northern expedition. So ended a very pleasant day. Our party at the theatre was Mr. and Miss Moscheles, Ries and myself. On Sunday, September 25th, at half past eight o clock, I went to Mr. Marco Berra s private house and he took us to the interior of the Imperial ch^ateau through the kindness of his friend Mr. Rudolph Ernst, the inspector or keeper of this magnificent palace. We saw all that was remarkable in it. There is a small hall with a small theatre at the end, which was erected last year and is a good room, but adjoining is a magnificent hall in which Lafont 59 played about five years ago, while the Emperor was at supper. In his hall the Emperor gives public entertainments. Near he top of this palace we saw the windows, out of which Bohemian nobles guilty of crime were thrown in former times. A large hall, up one pair of stairs, leading to an audience room with a throne in it, was remarkable. Mr. Marco Berra introduced me to Le M^aitre de Chapelle, Wittasek, 60 at his own house, which was near the cathedral. He is something like Beethoven as to the wildness of his hair. He lamented

Deník Sira George Smarta z cesty z Vídnû do Prahy 125 V šest večer navštívili s Moschelesem Triebenseeho, který je laskavě přijal, ale měl naspěch kvůli večernímu dirigování opery. Před představením přivedl Moscheles své hosty k sobě domů. V sedm večer začínalo představení Der Graue Pilger poprvé v Německu. Serio-comic opera ve dvou aktech od Grazioliho. 55 Zpívalo se italsky, takže Smart rozuměl. Litoval jen, že všichni napodobují k nerozeznání Rossiniho. Jen trio s obligátním lesním rohem a jedna árie vybočovaly z průměrnosti. Orchestr byl perfektní s báječným výrazem při vědomí, že tu bylo tak málo houslí. Sbory byly velmi dobré. Smart chválil (kromě slabšího hlasu) i soprán paní Ernst, 56 slečna Comet 57 nebyla špatná a pan Kainz byl dobrý zpěvák, i když v jeho hlase nebylo nic obzvláště dobrého. Moscheles v doprovodu své dcery Smartovi vysvětlil, že divadlo je podporováno několika urozenými osobami, které kryjí časté ztráty. Tři z nich jsou určeni jako správci jeden pro činohru (jméno Polawského si nepamatoval), pan Kainz má na starost pěvce a pan Stickpenck, tj. Jan Nepomuk Štěpánek, finanční záležitosti. V divadle Smart napočítal 61 prostorných lóží. Na večeři po představení přišel i Antonio Sacchetti, malíř divadelních dekorací a panoramatu, k jehož návštěvě od něho dostal vstupenku. I on se nechal pozvat do Londýna a věděl o expedici Johna Franklina po Huronském jezeře (1825 27). V neděli 25. září zavedl Marco Berra oba cizince na císařský Hrad 58 aprovedl je komnatami. Viděli malé divadlo z roku 1824 i překrásný sál, kde hrál v roce 1820 francouzský houslista Charles Philippe Lafont. 59 Berra přivedl Smarta také domů křediteli kůru Johannu Nepomuku Vitáskovi 60 blízko katedrály. Ten mu divokými vlasy připomínal Beethovena. Prý litoval, že nevěděl o Smartově návštěvě dříve, aby mohl vybrat lepší mši. I tak se mše ve starém slohu Smartovi líbila. Soprány byly pouze chlapci a jeden z nich zpíval excelentně sóla. Vitásek ukázal Smartovi skvostný stříbrný oltář sv. Jana a troje varhany, ale především ho zaujal varhanním strojem na Strahově. Přišli však až po mši, takže neslyšeli hrát varhaníka, důvěrného Mozartova přítele. 61 Kuchařovo jméno si Smart rovněž nezapamatoval. Líbil se mu i výhled na Prahu. Poté je Marco Berra pozval domů na oběd. Odpoledne viděli v dominikánském kostele skvostnou svatbu hraběte Colloreda a Cristiny Clam Gallas, ale kvůli délce obřadu propásl Smart ještě dvě schůzky s Pi- 55 Giovanni Battista Grazioli (1746 1820), studoval v Benátkách, kde byl od roku 1778 varhaníkem u sv. Marka, zatímco regenschori Bertoni odcestoval do Londýna. Od roku 1785 byl jmenován prvním varhaníkem. (New Grove of Opera jeho operu nezná.) 56 Katharina Ernst-Seidler (1808 1869), přišla do Prahy v roce 1825 se svým manželem, hercem a pozdějším ředitelem divadla, Friedrichem Ernstem do Prahy a byla ozdobou zdejší opěry (Blum Herlossohn Marggraff: Allgemeines Theater-Lexikon, Altenburg u. Leipzig 1846, II, s.196). V roce 1829 přijala nabídku angažmá divadla U Korutanské brány ve Vídni (do 1836) a pak koncertovala v Německu, ale zemřela jako kočující činoherečka v Uhrách. 57 Kateřina Kometová-Podhorská (1807 1889), dramatická pěvkyně, žačka T. Batkové. Od 15 let vystupovala ve Stavovském divadle, kde byla po 27 let hvězdou souboru. J. Triebensee ji dopomohl k vyniknutí. Vdala se roku 1827. 58 Návštěvu zprostředkoval Berrův přítel Rudolph Ernst, správce hradu. Smart, s. 135 59 Charles Philippe Lafont (1781 1839), Kreutzerův žák, šest let byl carským houslistou v Petrohradě, od roku 1815 sólovým houslistou Ludvíka XVIII. Koncertoval s I. Moschelesem a podle Spohra (1821) byl první mezi francouzskými houslisty. 60 Jan August Vitásek (1770 1839), pražský mozartovec, původně ve službách Lobkoviců a Nosticů, od roku 1814 regenschorim u sv. Víta. V roce 1824 odmítl místo kapelníka u sv. Štěpána ve Vídni., prvý ředitel varhanní školy (1830 39). 61 Jan Křtitel Kuchař (1751 1829), studoval jezitské gymnázium v Hradci Králové, od 1. září 1790 byl varhaníkem na Strahově, setkal se s Mozartem a patřil k jeho prvním obdivovatelům.

126 Stanislav Bohadlo that he had not known of my coming or he would have had a better mass. The little I heard of the one which was sung gave me pleasure being in,the old style. Only boys were the sopranos and one of them sung the solos [136] excellently well. Mr. Wittasek showed me three organs, one was a small one in the right aisle as you face the altar, the large one is placed in the centre in a gallery above another smaller one which stands in a gallery underneath and which was used this day. The large organ is only used on great occasions. From here we went to see one of the best organs in Prague, in the chapter house of the abbey of Strahow. The mass being just over we could not hear it, the organist 61 was an intimate friend of Mozart. The fine palace of Czernin, near this church, has been quite ruined in the interior by having been made an hospital during the last war. In the cathedral (which is only aquarter of the intended size), the interior of which pleased me very much, there is a magnificent altar, of very large size, all in pure silver, dedicated to St. John. After enjoying the fine prospect of Prague from the hill on which the chhateau stands we went to dine with Marco Berra, where we were hospitably received. Only the family, Ries and a young gentleman with spectacles (intended for the law) were present. At five we went to the church of St. Dominic to see a magnificent marriage between Le Compte Colloredo and Christiana, the daughter of Le Compte Claus Gallas. The ceremony, which we saw from the gallery, lasted about threequarters of an hour. Pixis came there, he had previously left his card at my hotel. Moscheles also called at four, during my absence, to take me to Sacchetti s panorama. I regret that the marriage prevented our seeing it. On our way to St. Dominic s church, we passed through what was formerly a convent but is now used by the pupils of the conservatoire, in which, as I understood from M. Berra, there are more than fifty male and female scholars. Weber is the director and very properly has the power to admit or reject the pupils. They have one year of probation but, if approved, must remain six years, during which time they may not play elsewhere. At the end of [137] their term the directors endeavour to obtain them situations. This conservatoire is supported by the nobility and others but the Emperor does not assist it. On Monday, September 26th, I left Prague in a carriage hired from Wirtuschek with young Ries at five o clock. We gave up at the barrier our printed permission to leave the town. The road we went is not marked in my post road book, or in Reichard s. After a bad breakfast and a wretched dinner (which included Sauer-kraut this was tolerable at Prague) at two villages, we came into the post road at Libochowitz and proceeded from thence to Teplitz, where we supped and slept at a good inn and were well accommodated. I got very angry with our driver today for going so slowly, he slept three parts of the way, which occasioned our being too late to see all the beauties of this town. It is well placed and the mountainous country near it is most beautiful. Some of the hills are tremendous. My guide-book says the waters of Teplitz are famous as a cure for rheumatism. We arrived here at nine in the evening and had to shake the driver when we got here to awaken him. We then settled to set out at half past four tomorrow morning.

Deník Sira George Smarta z cesty z Vídnû do Prahy 127 xisem i se Sacchettim. Cestou k dominikánskému kostelu ukazoval Berra Smartovi bývalý konvent, kde sídlí konzervatoř s více než 50 žáky a žákyněmi. Ředitel Friedrich Dionys Weber 62 má pravomoc žáky přijmout nebo vyloučit. Po roční probaci zůstávají šest let, přičemž nesmějí nikde veřejně vystupovat. Na Berrův úsudek si Smart vzpomněl ještě později (3. 11.), když se u Spohra v Hannoveru setkal s jistým Frandcoisem Schalkem Artist en Musique de Prague. Berra se záměrům tohoto houslisty prý smál. 63 Smart nezanechal zprávu, která by potvrzovala Reichardtův dojem, že v Praze chybí početnější bohaté měšťanstvo a že šlechta je v Praze od měšťanstva tak oddělená jako na venkově šlechta od rolníků každý žije v uzavřeném kruhu. 64 V pondělí 26. září odjel Smart s Riesem Wirtůškovým kočárem z Prahy. Cesta, přerušovaná jen špatným jídlem (s kyselým zelím), vedla do Libochovic a Teplic, ale protože kočí stále spal, přijeli do města pozdě a nemohli už vyzkoušet slavné léčivé prameny. Další den dorazili do Drážďan, kde se ubytovali v hotelu Goldene Engel, doporučeným Weberem. Ještě večer šli do divadla na Čarostřelce, kterého řídil sám C. M. von Weber kiks lesních rohů v předehře byl však hrozný. Weber ovšem nebyl mrtev! Smart jistě netušil, jak blízko jednou bude Weberovy smrti. Setkali se po představení a druhý den už byl Smart na zkoušce Euryanthy. Drážďanský orchestr měl jen 5 primů, 5 sekundů, 2 violy, 2 cella, 2 basy, po dvou dechy, 4 horny a 3 trombony. Všechny smyčce byly napravo, všechny dechy nalevo, dirigent řídil ruličkou (?) od klavíru. Divadlo není tak velké jako v Praze, poznamenal si Smart do deníku po shlédnutí Ifflandova Die Hagestolzen 65 a Boieldieuho Der neue Gutsherr. 66 Smartova cesta pokračovala po trase Lipsko, Berlín, Potsdam, Magdeburg, Brnswick, Hannover, Göttingen, Kassel, Darmstadt, Köln, Brusel, Paříž, Calais, Dover, Londýn. Sir Smart podobně jako Burney a Reichardt si přirozeně všímal hudebních produkcí u dvorů, v aristokratických salónech a produkcí chrámové hudby. V roce 1825 však nápadně přibylo měšťanských aktivit a položek veřejného hudebního života. Zcela novým rysem je skutečnost, jak často Smart vyhledává hudební nakladatele a obchodníky s hudebninami jako přirozená centra hudebního života velkých měst. Viz jména a firmy Artaria, Mecchetti, Hasslinger, Breitkopf, Härtel, Peters, Offenbach, Leidesdorf, Simrock, Whistling aj. V tomto duchu právě pražský nakladatel Marco Berra sehrál při Smartově návštěvě důležitou zprostředkovatelskou roli. Smartovi se podařilo, stejně jako jeho cestujícím předchůdcům, potkat skutečné veličiny tehdejšího hudebního světa. Svou cestou také potvrdil statut Prahy jako hudební a divadelní metropole a její propojení s Vídní a s celou Evropou. Vtom je jeho deník unikátním hudebně historickým svědectvím. 62 Friedrich Dionys Weber (1766 1842), první ředitel pražské konzervatoře, po Vitáskově smrti (1839) byl také ředitelem varhanické školy. Komponoval, vydával učebnice a redigoval guberniální sbírku lidových písní. 63 Smart, s. 209 64 Reichardt, s. 140 65 August W. Iffland (1758 1814), hannoverský herec, který začal svou kariéru v roce 1777 v Gothajském divadle při premiéře Schillerova Loupežníka. Od roku 1796 byl ředitelem (generálním ředitelem) Berlínského Národního divadla. 66 Frandcois A. Boieldieu (1775 1834), od roku 1817 prof. skladby na Pařížské konzervatoři, jeho opéra comique tvoří přechod k romantické opeře. Le nouveau seigneur du village (1, A. F. Creuzé de Lesser), prem. Paříž, 29. 6. 1813