Etnická a náboženská mapa Blízkého východu Mgr. Alexandra Kollárová, KBS ZČU

Etnická a náboženská mapa Blízkého východu Mgr. Alexandra Kollárová, KBS ZČU

Etnicita (z řečtiny: ethnos, rod, kmen, pospolitost ), stabilní seskupení lidí, které se vyznačuje jednotností některých reálných příznaků, odrážející se ve společenském *vědomí (nejen těchto lidí samých, ale i jejich sousedů) jako jednota historických osudů v rámci jednotného sociálního organismu nebo v souvislosti s ním.

Sjednocujícími a poznávacími rysy mohou být: *jazyk, *náboženství aj., avšak v demografické praxi je určujícím znakem etnické sebeuvědomění, formálně vyjadřované ve vlastním názvu a reálně objektivizované v sociálních poměrech, politických akcích, kulturních preferencích, v ideologických deklaracích atd.

Arabové 430-450 mil. Pojem se objevuje mezi 9.-8. st. př. K ve vojenských záznamech Asyrské říše ( výborní jezdci na koních ) V kontextu Islámu příjemci zjevení - Koránu Slovo Arab původně označovalo výhradně beduíny, později všechny kdo hovořili arabsky, nebo přijmuli arabskou kulturu

Berbeři 20-30% v Alžírsku z 30 mil. obyvatel 40-45% v Maroku z 30 mil. obyvatel od Síwy po Burginu Faso Amazigh lidé transnacionální charakter berberských organizací World Amazigh Congress WAC vstup islámu - historické interakce mezi Araby a Berbery akomodace, akulturace, odmítnutí, odpor vše to zahrnovalo v různých časech a místech při dobách koloniální nadvlády Francouzi rozděluj a panuj v A i M zdůrazňovali berberskou odlišnost od arabsky mluvící populace v obou státech po nezávislosti Maroko 1956, Alžírsko 1962 úspěšně inkorporovaly tyto kmeny pod homogenní národní identitou založenou na běžné islámské víře a praxi sunni, Máliki škola tradiční kmenová společnost islám důležitý v sociálním životě

Maroko Oficiální název - Marocké království Marocké království je dle ústavy z roku 2011 konstituční, demokratickou, parlamentní a sociální monarchií se silnými pravomocemi panovníka. Král Mohamed VI. (*1963) Maročané (99,5 %) Mauritánci Senegalci Evropané

Počet obyvatel (k 11. dubnu 2016): 34,4 mil. (z toho 59,7% představuje městská populace) Hustota zalidnění: 73 obyvatel/km 2 (bez oblasti Západní Sahary), 46 obyvatel/km 2 (včetně oblasti Západní Sahary) Ekonomicky aktivní obyvatelstvo (2016): 34,817% Míra nezaměstnanosti (2016): 10 % Míra negramotnosti (2016): 27,67 % Průměrný roční přírůstek (2016): 1,37 %

Islám je státním náboženstvím (cca 99 % obyvatel) Ostatní minoritní náboženství: křesťanství, judaismus (většina z dříve početné židovské komunity - v pol. 40. let 20. stol. čítající až 300 000 osob - odešla ze země po II. světové válce a zejména v 60. l. 20. st.; nynější odhad počtu příslušníků židovské komunity v Maroku je kolem 5 000 osob). Úředním jazykem je arabština a od června 2011 i berberština. V úředním a obchodním styku je běžně používaná francouzština.

Alžírsko Alžírská demokratická a lidová republika Prezident Abdelaziz Buteflika Premiér Abdel Malik Sellal Počet obyvatel: 40,4 mil. Průměrný roční přírůstek obyvatelstva za posledních 5 let: 2,1 % 70 75 % Arabové 20 25 % Berbeři 5 10 % Beduíni a ostatní 99,0 % muslimové (sunnité) 1,0 % křesťané, židé a ostatní

BERBEŘI Francie využívala Berbery v boji proti Arabům boj za nezávislost aktivní účast silný tlak státní politiky za homogenitu a modernizaci, navíc arabizační tlak Berberské jaro za vlády Ben Džedída, hl. berberské skupiny - 4 oddělená geografická místa: Kabylové Mozabité Šawiové Tuaregové berberština (tamazigh) je povolená, rovnocenný národní jazyk, ale není úředním jazykem

Tunisko Tuniská republika Prezident Tuniska: B. C. Essebsi Premiér Tuniska: H. Essid Počet obyvatel: 10 886 500 (r. 2014) Hustota na 1 km 2 : 65,6 obyv. (na severu Tuniska), 140 obvy. (ostatní části země) Podíl ekonomicky činného obyvatelstva: 46,4 % Průměrný roční přírůstek obyvatelstva: 1,29 % (r. 2011)

Arabové 97 % Berbeři 1 % Evropané 1 % Židé 1 % 98 % muslimové (sunnitský islám) 1% křesťané 1 % židé a ostatní Jazyk - arabština ostatní nejčastěji používané jazyky: francouzština, méně angličtina, italština a němčina

Libye Stát Libye Počet obyvatel: 6,002,347 (odhad k červenci 2013), včetně 160 tisíc nerezidentů Hustota na km 2 : 3,4 Podíl ekonomicky činného obyvatelstva: cca 30% Průměrný roční přírůstek: -9 (očekávaný v r. 2013)

97% - Arabové (vč. Egypťanů a Tunisanů) a Berbeři 3% - Tebouové a Tuaregové (kmeny), Řekové, Malťané, Italové, Pákistánci, Turci, Indové. 99 % muslimové (sunnité málikového madhabu). Islám je státním náboženstvím Jediným povoleným jazykem ve styku se státní správou, státními podniky, bankami a dalšími institucemi je arabština

Egypt Egyptská arabská republika Prezident Abd Al Fattáh Sísí Premiér Šeríf Ismail Počet obyvatel (2014): 94 milionů Dominantní skupinou jsou Arabové. Další malé národnostní skupiny tvoří Berbeři, Beduíni, Núbijci. Nepatrné množství tvoří Evropané - Italové, Francouzi, Angličané, Arméni a Řekové. Hlavním náboženstvím je islám, který vyznává přibližně 90% obyvatel. Menšina obyvatelstva (cca 9%) vyznává náboženství koptské (křesťané), římskokatolické, ortodoxní řecké a protestantské.

Koptové Arabové nebo Egypťani? Spor o vlastní etnickou identitu největší křesťanská komunita na PV 6 10 mil. nejvíce koncentrovaní v Eg, ale i v Ir, Sýr, Zálivu, Iz celkový počet je otázkou spekulací V Egyptě cca 10% populace jsou hlavně v: Luxoru, Káhiře, Alexandrii, Asjútu v současné době neusilují o práva minorit, chtějí rovnocenné postavení s Araby integrace bez asimilace

Sýrie Syrská arabská republika Podle statistik The Economist Intelligence Unit žilo v Sýrii roce 2011 22,9 milionu obyvatel. V souvislosti s probíhajícím konfliktem dochází k výrazným demografickým změnám, které dosud nejsou podrobně zmapovány. Níže proto uvádíme údaje z doby před vypuknutím války. Koncem března 2016 agentury OSN evidovaly řádově 4,8 milionů syrských uprchlíků v zahraničí, k nim je třeba přičíst dalších zhruba 6,5 milionu vnitřních vysídlenců. Nezaměstnanost je odhadována až ve výši 50 %. Polovina obyvatel Sýrie se podle OSN nachází pod prahem chudoby.

Národnostní skupiny: 90 % syrští Arabové a dále Kurdové (zhruba 8 %), Arméni, skupiny Čerkesů, Turků, Turkmenů, Peršanů, Židů a Romů. V oficiálních statistikách se národnostní složení obyvatel neuvádí, s výjimkou palestinských utečenců, kterých bylo v Sýrii k 31. 12. 2006 celkem 430 tisíc. K tomu je nutné připočítat řádově 50 tis. neregistrovaných, což dohromady tvoří cca 2,7 % obyvatel žijících na území Sýrie a dále pak početnou skupinu Kurdů bez syrského občanství na severu země. V posledních letech přibyla ještě početná skupina iráckých utečenců.

Náboženské složení: alawité 12 %, křesťané 10 %, sunitští muslimové 74 %, drúzové 3 %, a malý počet dalších muslimských sekt, židé. Křesťané jsou rozděleni do řady církví - maronitská, ortodoxní (řecká, arménská, syrská), protestantská, římsko-katolická, nestoriánská, chaldejská.

Libanon Libanonská republika Prezidentem země byl do 25.5.2014, kdy mu skončilo funkční období, Michel Suleiman (křesťanský politik a bývalý vrchní velitel libanonské armády). Nový prezident nebyl dosud zvolen, neboť jednotlivé politické bloky mají své vyhraněné kandidáty, a nebylo tak zatím možno zajistit dvoutřetinovou podporu poslanců, nutnou ke zvolení prezidenta. Premiér Saad Hariri

Počet obyvatel: 4,6 mil.(2014) navíc 440 tis. palestinských uprchlíků (dle UNRWA, viz www.unrwa.org, polovina ve věku do 25 let), z toho 55 % žije ve 12 táborech až 03-0,5 mil. syrských občanů, kteří přicházejí do Libanonu za prací a jejichž množství se mění v závislosti na sezónních faktorech (pozn.: v souvislosti se syrským konfliktem bylo ke konci roku 2015 v Libanonu registrováno 1,2 mil. syrských uprchlíků, dalších cca 400 tis. je neregistrovaných) několik desítek tisíc občanů Egypta, Srí Lanky, Filipín a Malajsie, kteří do Libanonu přicházejí rovněž za prací významná zahraniční diaspora přesahující 12 mil. Libanonců (dle některých údajů až 15 mil.)

Libanonci 80 % Palestinci 12 % Arméni 5 % Syřané, Kurdové a jiní 3 % V Libanonu je oficiálně registrováno 17 náboženských denominací. Největší z nich představují křesťané (odhadem 39 %), ti se však dělí do několika dalších skupin (z křesťanských denominací převažují katoličtí maronité, k nimž se hlásí odhadem 24 % celkového počtu obyvatel). Největší jednotnou skupinou v současném Libanonu jsou muslimští šíité (odhadem 32 %). Muslimští sunnité (odhadem 21 %) tvoří třetí nejpočetnější skupinu. Politicky významní jsou rovněž drúzové, k nimž se hlásí přibližně 7 % obyvatel.

Jordánsko Jordánské hášimovské království Vznik státu: nezávislost 25. 5. 1946, po připojení části Palestiny (tzv. Předjordánska) byl v prosinci 1948 vyhlášen vznik Jordánského hášimovského království Státní zřízení: konstituční monarchie Hlava státu: král Abdulláh II. bin al-husajn (Abdullah II. bin Al-Hussein), na trůn nastoupil 7. února 1999 Počet obyvatel: 9,5 mil. (listopad 2015), z toho 1,26 mil. syrských uprchlíků

Obyvatelstvo: převážně arabské (98 %), cca 65 % arabského obyvatelstva je palestinského původu Náboženství: státním náboženstvím je islám sunnitského směru (92 % obyvatel), cca 6 % křesťané, 2 % šíité a drúzové

Irák Irácká republika Prezident Fuad Masúm, premiér Hajdar Al-Abádí 33 mil (2012) 72 % Arabové 18 % Kurdové 8 % Turkmeni (etničtí Turci), Arméni 2 % Asyřané 97 % muslimů, z toho: 60-65 % šíitů 32-37 % sunnitů 1 3 % křesťané (chaldejská katolická, syrská ortodoxní a nestoriánská asyrská východní církev) úřední jazyk - arabština, kurdština

Kurdové v Iráku Letitá problematika s uznáním identity a následně samosprávy Identita uznána v rámci řešení Mosulské otázky (1925) Hášimovská monarchie (1932 58): revolty v oblasti Kurdistánu (SV Irák) roste arabský nacionalismus Kurdové (a ší c ité) v opozici Stále požadavky na samosprávu důvod k revoltám 1932, 1939 II.sv.v. vznik nacionalistické org. Hiwa (Naděje) Mustafa Barzání vůdce Kurdů, cíl: autonomie Kurdistánu (problém s ropou, na tomto území bohaté naleziště) 1945 vznik KDP Republika 1958 (Qásim): falešné naděje na autonomii, stále odpor Kurdů Republika 1963 (Árif): Kurdistán získává částečnou samosprávu, stále však boje X režimu

30. července 1968 převrat Kurdové v opozici, boj X režimu spory mezi KDP a PUK (Džalál Talabání) to hraje ve prospěch režimu Baath 1969 válka v Kurdistánu V květnu 1970 nabídl Irák mírový plán zajišťující Kurdům autonomii - ALE konflikty o území v roce 1974 začala irácká vláda nový útok proti Kurdům - nová vlna arabizace, stěhování Arabů na ropná pole v Kurdistánu, Kurdové deportováni na jiná území v Iráku; boje kurdské milice pešmerga vs. vyzbrojenější, početnější irácká armáda, Kurdové podporováni Íránem (dodávky zbraní) mír uzavřen tzv. alžírskými dohodami 80. léta Irácko-íránská válka Irák anti-kurdská politika, masové vraždy, deportace, ničení vesnic, vrcholem 1988 al-anfál genocida Kurdů, chemické zbraně smrt cca 150 000 Kurdů (Alí Hasan al-madžid bratranec Saddáma, guvernér S provincie) 1991 Irák poražen Íránem, boj Kurdů o znovuzískání Kurdistánu pod svou kontrolu, povstání, poté OSN nad Kurdistánem vyhlašuje bezletovou zónu, irácké jednotky nuceny opustit území de facto autonomie Současnost částečná nezávislost, Kurdistán kulturně odtažený od zbytku země, sekulární; pokračující odpor proti vládě, situace nevyřešena, nyní nový problém ISIL

Saudská Arábie Saúdskoarabské království (SAK) Počet obyvatel: 30 770 375 Zdroj: ročenka 2015 Saudi Arabian Monetary Agency (SAMA), údaj k roku 2014. Z toho je Saúdů 19,8 mil. (68 %) a cizinců s dlouhodobým pobytem 10,1 mil. (32,7 %). Arabové: 90 % Afro-Asiaté: 10 % státní příslušníci (Saúdové): 68 % cizinci (Tzv. expatrianti, tj. cizinci se stálým pobytem v SAK, avšak bez státního občanství): 32 %

muslimové (islám): 100 % (tento statistický údaj nezahrnuje cca 30 % expatů saúdské populace (85 90 %) tvoří sunnité - salafistický (wahábistický) výklad sunnitského islámu, šíité žijí na východě v oblastech Al-Qatif a na jihozápadě (Nadžrán) celkem se počet šíítské populace odhaduje na 2 3 mil. (10 15 % ) Veřejné projevy jiných náboženství (náboženské obřady, symboly, tiskoviny atd.) jsou zakázány. Odhady hovoří o cca 1 milionu křesťanů (zejména Filipínci

Turecko Turecká republika Turci jako etnikum až 70. mil. Prezident Recep Tayyip Erdoğan Předsedou vlády zůstává Ahmet Davutoğlu Počet obyvatel: 77 695 904 Národnostní složení: oficiální statistiky neuvádějí, odhad: Turci 70-75 %, Kurdové 18%, zbývající 7-12 % (Arméni, Arabové, Řekové, Albánci, Gruzíni, Lazové, Čerkesové, Židé a další).

Náboženské složení: 99,8 % obyvatelstva jsou muslimové (většina sunnité, menšina alawité), 0,2 % ostatní (ortodoxního, gregoriánského, židovského, katolického a protestantského vyznání). Řecký ortodoxní i arménský patriarchát sídlí v Istanbulu Kurdština je jedním z úředních jazyků v Iráku, naopak v Sýrii je zakázáno publikovat jakékoliv texty v kurdštině. Podobná omezení existovala do roku 2002 i v Turecku, bylo zde zakázáno užívat kurdštinu ve školství a v médiích; po zrušení těchto omezení ale byla kurdština experimentálně použita ve školství a v roce 2009dokonce v Turecku vznikla celodenně vysílající televizní stanice v kurdštině.

Kurdové Převážně obývají region známý jako Kurdistán a také okolí pohoří Zagros; percentuálně jsou v zemi zastoupeni: Turecku 10-20% populace (11-19 mil.) Íránu 9-10% (7-8 mil.) Iráku 15-20% (6 mil.) samozřejmě i v dalších zemích menší skupiny v Sýrii a v Jordánsku a ve státech bývalého sovětského bloku (např. Turkmenistán, Ázerbájdžán atd.)

Odlišnost etnická, jazyková, kulturní, geografická i historická 4. nejrozšířenější etnikum na Středním východě (po Arabech, Peršanech, Turcích) většinou se jedná o sunnitské muslimy (kromě jazídů!) Jazídové 1 z nejstarších východních náboženství původní v Mezopotámii animistické, jedno ze starých kurdských náboženství postupně monoteisté, vlastní víra a rituály, texty v kurdštině etnicky Kurdové měli by mít status dhimmi nejvíce zastoupeni: Irák - před 2003 bylo v Iráku asi 600 tisíc lidí, dnes neznámo i jinde po světě celkem asi 1 mil lidí časté genocidy extrémisty dnes IS

Asyřané údajně potomci starověkých Asyřanů regionálně odpovídající v Turecku, Iráku a Sýrii, ale především v diaspoře Semité, 3-4 mil. Jazyk asyrština spadají pod východní křesťanskou církev, někteří inklinují k protestantismu dlouhá historie útisku a masakrů (1933, Simele)

Arméni etnická skupina z Kavkazu, jazyk IE křesťané před I. sv. v. obývali SV-Anatólii; Arméni měli podobnou situaci jako židé v Ev ve středověku byli ekonomicky úspěšní, což vyvolávalo nenávist, závist (podobné antisemitismu) už za OŘ snahy o autonomii OŘ se rozhodla deportovat Armény do pouště v oblasti Sýr a Ir to dostali za úkol Kurdové, výměnou za příslib vlastního státu 1915 1923 arménská genocida zahynuli statisíce Arménů, pochody smrti vztahy mezi Arménií a Tur dodnes napjaté, Turci odmítají uznat genocidu 1917 zaniká Kavkazská fronta definitivní konec naděje pro Armény 1918-1921 krátká nezávislost vlastního státu Arménie Současnost Sýrie relativní podpora komunity, zejm. za Asadovců Írán největší ne-muslimská minorita Lbn největší ne-arabská křesťanská menšina dobrá adaptace, druhý domov, návrat i po občanské válce

Írán Islámská republika Írán Počet obyvatel 78,350 mil. (2010) Prezident Hassan Ruhání Írán je mnohonárodnostní stát Etnika íránská indoevropská skupina - Peršané cca (70 mil.), Kurdové, Balúčové, Arméni a dal. turkická: Azerové, Turkmeni, Kaškajové semitská: Arabové, Asyřané

Přesné etnické složení populace však není známé, dostupné jsou pouze odhady. Největší skupinou obyvatelstva jsou podle nich Peršané (61-65 %), Azerové (16 %) a Kurdové (7-10 %). Státním náboženstvím je šíitský islám. Přes 99 % obyvatelstva tvoří muslimové, z toho 90 % jsou šíité a 9 % sunnité. Sunnitský islám převládá mezi etnicky kurdskou a balúčskou populací. Zbytek tvoří ostatní náboženské komunity: křesťané hlavně Arméni a Asyřané, dále zoroastrijci (původní náboženství Íránu z předislámské éry), židé a Baháí.

v 17. stol. se mnoho Kurdů usadilo ve Východním Íránu a poté přesídlili na území dnešní provincie Severní Chorasán během 19. a 20. stol. kurdské vzpoury - potlačeno Íránskou vládou vytvoření republiky Kurdský Mahabád - 1946 47, doba sovětské okupace Kurdové vyhlásili nezávislost, nicméně obratem velice brutálně potlačeno, prezident popraven Kurdové v koalici X Páhlavímu, spolupráce s Chomejním Demokratická strana íránského Kurdistánu (nacionalistická) zapojení do Islámské revoluce 1979 Revoluční gardy do Kurdistánu strana zničena snaha o asimilaci skupiny před i po 1979 v Íránu mohou volně vyjadřovat svou kulturní identitu, ale nemají vlastní vládu ani administrativu členství v nevládní politické straně je trestné vězením nebo dokonce smrtí

Ázerbájdžánci /Ázerové Írán ¼ populace největší íránská minorita ší ité, velmi blízcí většinové populaci, relativní integrace netrpí jasnou ekonomickou ani politickou exkluzí restrikce jsou na kulturní bázi zejm. jazyk 2004 a 2006 protesty, střety se státní silou Balúčistánci etnická skupina Pákistán, Írán, Afghánistán asi 11 mil. celkem většinou sunnité, malé množství šíitů BÁLUČISTÁNCI V PÁKISTÁNU silný konflikt mezi Balúčskými nacionalisty a vládou od vytvoření Pákistánu až do současnosti požadavky na plné odtržení

Židé v roce 1948 na BV asi 1 milion Židů Dnes menší komunity Írán 20 tisíc (1 z největších komunit už z dob Peršanů) jsou zde chráněni jako dhimmi, ale diskriminace i zde např. za Qádžárovců nuceni ke konverzi džizja zrušena až za Rézy Páhlavího loteráj dialekt zdejších Židů Irák zde od středověku, hl. v Bagdádu, dnes už příliš ne i v Kurdistánu, když byl Irák v područí GB, měli zde nejlepší postavení 1941 během povstání došlo k pogromu na židy, odešli raději do Izraele (stejně jako jemenští židé akce Létající koberec ) Turecko 20 tisíc tradice od OŘ, během reconquisty židé vyhnáni z ESP, Tur a Magreb jim nabídl, aby se usadili u nich, nikdy zde ale nebyla rovnost po vzniku Izraele opět odchod rétorika proti židovskému státu Maroko 3 tisíce po vzniku Izraele zůstalo nejvíce židů zde