PŘÍNOSY SESTAVENÍ VÝROČNÍ ZPRÁVY PRO NEVÝDĚLEČNÉ ORGANIZACE Iris Šimíková ÚVOD Nezastupitelné místo v systému tržního hospodářství patří organizacím, jejichž primárním zájmem nejsou aktivity spojené s požadavkem dosahování zisku, ale s naplněním vize poskytování obecného prospěchu. I přes tento markantní rozdíl platí pro tyto organizace relativně obdobné podmínky, jako pro podnikatelské subjekty. Mají status právnické osoby, účetní jednotky, daňového poplatníka. Neziskové, nevýdělečné organizace, jak bývají terminologicky nesourodě označovány, svým založením a činností vyjadřují snahu občanů sdružováním v různých typech organizací si vytvořit silnější pozici pro uskutečňování společně zvoleného poslání. Organizace s posláním jsou označovány názvem neziskové [5], [4], někteří autoři užívají označení nevýdělečné [2]. Urbancová, Kryšková [6] pro skupinu organizací, jejichž hlavním předmětem činnosti není podnikání vyjmenovávají celou škálu označení: nevýdělečné organizace, neziskové organizace, neziskové subjekty, organizace neziskového sektoru. Označení poslání jako neziskové činnosti není plně vystihující, i tyto organizace mohou dosahovat zisku. Zisk ale, na rozdíl od podnikatelských subjektů, nesmí být rozdělen mezi zakládající osoby, ale musí být využit pouze pro činnost spojenou s posláním. Společným sjednocujícím prvkem organizací je naplnění jejich vizí. Vize je spojována s představou pozitivních úkonů ve prospěch zainteresovaných osob. Vize zpravidla nemá přesně vyhraněné postupy při realizaci. Vyšším stupněm vize je poslání, kdy jsou nastavena kriteria, vybrány vhodné prostředky a nástroje k jejich dosažení a je prosazován konzistentní postup směřující k naplnění poslání. Dominantní hodnoty mohou být utříděny do formy kodexu. Autorka článku se v dalším textu přiklání k používání terminologického označení nevýdělečná organizace, který dle jejího názoru racionálněji identifikuje podstatu činnosti. Pro argumentaci uvádí, pokud osoby chtějí primárně dosahovat osobního prospěchu, sdružují se za účelem zhodnocení vloženého kapitálu vytvářením zisku, provádí tedy výdělečnou činnost podnikají. Pokud chtějí dosahovat prospěchu pro cizí osoby, provádí prospěšnou činnost primárně se zaměřující na prospěch jiných osob. Autorka přitom uznává, že ani označení nevýdělečná organizace nepostihuje přesně jádro původního záměru takto společně orientovaných osob, ale spíše více vystihuje podstatu vize při zakládání. Právnická osoba mající sídlo na území České republiky je z účetního pohledu považována za účetní jednotku [8]. Česká republika patří mezi země s centrálně regulovaným účetnictvím. Nedílný celek účetní závěrky tvoří systematicky uspořádaný přehled účetních informací, který má za úkol poskytnout komplexní obraz o účetní jednotce a jejím hospodaření za dané období. Správně vedené účetnictví tedy poskytuje podklad pro sestavení ročních výkazů, které jsou seskupeny v nedílný celek účetní závěrky, který tvoří rozvaha, výkaz zisku a ztráty a příloha. Rozvaha poskytuje přehled o majetku a změnách v majetku, které nastaly v průběhu sledovaného období účetního období, výkaz zisku a ztráty poskytuje přehled o tvorbě výsledku hospodaření za účetní období a příloha vysvětluje a doplňuje informace obsažené v obou výkazech. Institut ověřování účetní závěrky auditorem má za cíl ověřit, zda účetnictví věrně a poctivě zobrazuje skutečnost a účetní závěrka je sestavena v souladu s českými účetními předpisy. Součástí auditu je zpravidla i ověření výroční zprávy. Výroční zpráva je veřejností akceptována jako prezentace podnikatelského subjektu, činnosti managementu podniku, komentář k dosaženým výsledkům hospodaření a seznámení se strategickými záměry, které by měly vést k dalšímu rozvoji podniku. Podnikatelé vytvářejí reprezentační dokumentaci s cílem působit pozitivně na uživatele, kteří majetkově participují na vytvářených hodnotách, nebo zvažují kapitálový vstup. Nevýdělečné organizace zpravidla nedisponují takovým organizačním a znalostním potenciálem jako podnikatelské subjekty. Analogicky jako podnikatelé ale potřebují prezentovat svoji činnost veřejnosti, aby stávajícím i potenciálním donátorům poskytli přehled o svých činnostech za uplynulé období. Příspěvek upozorňuje na přínosy sestavení výroční zprávy pro nevýdělečnou organizaci z hlediska jejich budoucích aktivit.
1 CHARAKTERISTIKA NEVÝDĚLEČNÝCH ORGANIZACÍ Podstata činnosti vychází z predikce poskytování obecného prospěchu. Kovanicová upozorňuje na obtížnost výkladu obecného prospěchu [3] a odkazuje přitom na Websterův výkladový slovník, který popisuje obecný prospěch/blaho jako něco na čem má zájem populace jako celek. Jednotlivé organizace jsou zřizovány nebo zakládány dle různých právních předpisů, jsou registrovány u rejstříkových soudů, nebo u příslušných ministerstev (politické strany a politická hnutí u ministerstva vnitra, církve a náboženské společnosti u ministerstva kultury). Dosahované příjmy (výnosy) jsou převážně využívány jako zdroj k profinancování hlavní činnosti. Případně vytvořený zisk musí být použit pouze ke krytí výdajů (nákladů) z hlavní činnosti. Rozlišení činnosti na hlavní a vedlejší je specifikem nevýdělečných organizací a podstatou je oddělení příjmů a výdajů z činností vyplývajících z uskutečňování poslání, od příjmů a výdajů z jiných činností. Takáčová [5] tuto závažnou problematiku vidí jednoznačně: Přestože neziskové organizace nejsou zakládány za účelem podnikání, mohou získávat příjmy v rámci své hlavní činnosti, pro kterou byly zřízeny či založeny a kterou mají definovanou statutem, stanovami či zřizovací listinou. Dalším zdrojem příjmů mohou být příjmy získané v rámci jejich vedlejší, doplňkové nebo jiné činnosti. Výhodou takto získaných prostředků je, že organizace jsou méně závislé na veřejných zdrojích. Stále však platí pravidlo, že takto získané prostředky musí být vždy použity ve prospěch hlavní činnosti. Oprávněné zájmy občanů veřejně prospěšné nebo vzájemně prospěšné lze prosazovat formou činnosti jednotlivých typů nevýdělečných organizací. Rozsáhlost typologie je příčinou nesnadného hledání informací potřebných pro identifikaci povinnosti sestavit výroční zprávu. Do skupiny nevýdělečných organizací patří: politické strany a politická hnutí; občanská sdružení; církve a náboženská sdružení; obecně prospěšné společnosti; zájmová sdružení právnických osob; organizace s mezinárodním prvkem; nadace a nadační fondy; společenství vlastníků jednotek; veřejné vysoké školy; jiné účetní jednotky, které nebyly založeny a zřízeny za účelem podnikání, s výjimkou obchodních společností (např. Česká televize, Komora daňových poradců, Česká lékařská komora a další). Takáčová [5] charakteristické rysy nevýdělečných organizací seskupuje do specifických vymezení, která jsou společná pro všechny typy organizací: jsou institucializované, mají tedy jistou organizační skutečnost bez ohledu na to, zda jsou formálně nebo právně registrovány, jsou soukromé, nejsou řízeny státní správou, i když v určitých činnostech suplují činnost státních institucí, jsou neziskové, i když zisk mohou vytvářet, musí jej vložit zpět na dosahování cílů, jsou samosprávné a nezávislé, vlastní vybudovanou strukturou řídí samy sebe a kontrolují svoji činnost, jsou dobrovolné, práce vykonávaná pro organizace je založena na bázi dobrovolnosti. Z uvedené základní typologie a charakteristických rysů je evidentní široký záběr aktivit jednotlivých organizací, různá majetková struktura, obsáhlost legislativy. Na rozdíl od obchodních společností, jejichž činnost je v zásadě řízena obchodním zákoníkem, neexistuje v oblasti nestátních nevýdělečných organizací jednotný legislativní předpis, z něhož by bylo možno odvodit odpověď na otázku která, a za jakých podmínek, nestátní nevýdělečná organizace musí sestavovat výroční zprávu. Naopak lze konstatovat, že v podstatě co typ nevýdělečné organizace, to jiný právní předpis. Namátkou lze uvést zákon o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, zákon o sdružování občanů, zákon o církvích a náboženských společnostech, zákon o vlastnictví bytů, zákon o obecně prospěšných společnostech a další. Navíc se jedná o velmi různorodé legislativní předpisy. Nevýdělečná organizace je mnohdy zakládána v reakci na zhoršující se podmínky pro vybranou skupinu obyvatel např. dětí, zdravotně postižených, důchodců, ale tím, že v tomto sektoru existuje množství obdobných organizací, veřejnost ztrácí přehled a jednotlivé aktivity se překrývají. Organizace mají své příznivce, kteří z různých důvodů se přímo neúčastní aktivit, ale chtějí podpořit rozvoj a další práci a chtějí vize propagovat. Přístup k elektronické nebo tištěné podobě originální dokumentace o organizaci by splnila jejich požadavky a současně oslovila i velkou část populace. Nevýdělečná
organizace si musí uvědomit dříve nebo později význam ověřitelné prezentace, kterou je výroční zpráva. 2 POVINNOST SESTAVENÍ VÝROČNÍ ZPRÁVY Vybranému okruhu nevýdělečných organizací je přímo ze zákona, na jehož podkladě vznikly, stanovena povinnost zhotovení výroční zprávy. Jedná se o organizace, které jsou příjemci veřejných prostředků a veřejnost tak má právo znát jejich výši a použití. Při řešení úkolu, zda vznikla povinnost sestavení výroční zprávy, je nezbytné pracovat s kombinací příslušných legislativních předpisů. Analýzou materiálů bylo ověřeno, že současná legislativa stanovuje čtyřem typům nevýdělečných organizací povinnost sestavit v různé modifikaci výroční zprávu. Jsou to následující organizace: obecně prospěšné společnosti; politické strany a politická hnutí; nadace a nadační fondy; veřejné vysoké školy. Obecně prospěšné společnosti se stanovuje povinnost vypracovat a zveřejnit výroční zprávu v termínu stanoveném správní radou, musí to být však nejpozději do šesti měsíců po skončení účetního období. Účetním obdobím je zpravidla kalendářní rok, jak je uvedeno v zákonu o účetnictví [8]. Úkolem výroční zprávy je informovat o činnosti a hospodaření obecně prospěšné společnosti. Do 30 dnů po schválení správní radou je výroční zpráva uložena do sbírky listin rejstříkového soudu. V zákonu o obecně prospěšných společnostech [9] jsou uvedeny povinné náležitosti, které musí výroční zpráva obsahovat s upozorněním na zákon o účetnictví, který při splnění stanovených podmínek stanovuje účetním jednotkám povinnost sestavení výroční zprávy. Obecně prospěšná společnost je právnickou osobou a dle úvodních ustanovení zákona o účetnictví je považována za účetní jednotku. Při tvorbě výroční zprávy se musí řídit dvěma zákony, které se na ni v této oblasti vztahují. Práce na výroční zprávě tedy znamená vytvořit souhrnný soubor informací, který bude současně poskytovat informace vyžadované dvěma předpisy a také vytvořit vhodné reprezentativní dílo. Politické straně nebo politickému hnutí je uložena povinnost předložit každoročně do prvního dubna Poslanecké sněmovně výroční finanční zprávu [12]. Specifikum je dáno výjimečnou pozicí příjemců státních příspěvků (zahrnující stálý příspěvek a příspěvek na mandát) odpovědných svým voličům. Ve výroční finanční zprávě je kladen důraz na uvedení přehledu o darech a dárcích a hodnotách majetku získaného dědictvím. Do výroční finanční zprávy je možno nahlédnout v Kanceláři Poslanecké sněmovny. Nadace nebo nadační fond vypracuje výroční zprávu v termínu stanoveném správní radou, rovněž v termínu do šesti měsíců po skončení hodnoceného období, hodnoceným obdobím je rok kalendářní. Dle zákona o nadacích a nadačních fondech [10] musí výroční zpráva obsahovat přehled o veškeré činnosti nadace nebo nadačního fondu za období a zhodnocení této činnosti, jak uvádí zákon. Není zde odkaz připomenutí povinnosti k výroční zprávě sestavované dle zákona o účetnictví, tedy nadaci nebo nadačnímu fondu vzniká povinnost pouze na základě svého zřizovacího předpisu. Uložením do sbírky listin rejstříkového soudu naplní nadace nebo nadační fond povinnost zveřejnění výroční zprávy. Navíc zákon uvádí důležitou informaci a to, že každý má právo do výročních zpráv nahlížet a činit si z nich opisy a výpisy, což není u žádné jiné organizace ani společnosti. Vysoké školy se dělí na veřejné, soukromé a státní. Veřejná vysoká škola a soukromá vysoká škola dle zákona o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů [11], mají povinnost každoročně vypracovat a předložit Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy a zveřejnit, výroční zprávu o činnosti a výroční zprávu o hospodaření. Výroční zpráva o činnosti a výroční zpráva o hospodaření musí být veřejnosti přístupná, zpravidla je to formou informace na webové stránce MŠMT a vysoké školy. Legislativní předpis, který se vztahuje na všechny účetní jednotky, do kterých patří svým statusem právnické osoby i nestátní nevýdělečné organizace, je zákon o účetnictví [8], který je obecnou normou identifikující výroční zprávu. Zákon vymezuje okruh účetních jednotek, kterým vzniká tato povinnost sestavení. Je vycházeno z povinnosti sestavení výroční zprávy účetní jednotkou, jejíž účetní závěrku musí povinně ověřit auditor. Povinnost auditu účetní závěrky mají: politické strany a politická hnutí vždy; nadace a zahraniční nadace vždy; nadační fondy za určitých podmínek; obecně prospěšné společnosti za určitých podmínek.
Provedenou analýzou byly abstrahovány z nestátních nevýdělečných organizací ty, které vždy nebo po naplnění určitých podmínek sestavují veřejnosti přístupnou dokumentaci oficiálně nazvanou výroční zpráva, která obsahuje povinné náležitosti a další významné informace. Výroční zpráva nestátní nevýdělečné organizace tedy může mít podobu: výroční zprávy dle zákona o účetnictví; výroční zprávy dle zákona o nadacích a nadačních fondech; výroční zprávy o činnosti a hospodaření obecně prospěšné společnosti dle příslušného zákona; výroční zprávy o činnosti a výroční zprávy o hospodaření vysoké školy dle příslušného zákona; výroční finanční zprávy strany nebo hnutí dle příslušného zákona. Obsah a formu jednotlivých typů výročních zpráv určuje příslušný legislativní předpis a současně pro všechny lze využít obsah stanovený zákonem o účetnictví, neboť se v každém případě současně jedná o účetní jednotku. Účetní závěrka a výroční zpráva nevýdělečné organizace je ověřována auditorem. Kočí [2] v případě auditu nevýdělečných organizací zdůrazňuje váhu pohledu na správnost informací uváděných ve výroční zprávě, aby nebyly v rozporu s informacemi v účetní závěrce a současně aby obsahovaly všechny předepsané náležitosti. Ze zkoumané problematiky vyplývá nejednotnost předpisů v oblasti nevýdělečných organizací, která dle názoru autorky vyplývá z živelného a nekoncepčního legislativního procesu typologie těchto organizací. Jedním z důsledků je pohled managementu nevýdělečných organizací na výroční zprávu jako dokumentace organizačně a finančně náročné, kterou při své veřejně prospěšné činnosti nepotřebuje. Přitom si zpravidla neuvědomuje, že správně sestavená a auditorem ověřená výroční zpráva obsahuje závažné informace, které právě veřejnost očekává. 3 VÝROČNÍ ZPRÁVA Výroční zpráva by měla uceleně, vyváženě a komplexně informovat o vývoji výkonnosti, činnosti a stávajícím hospodářském postavení společnosti [1]. Takto formulovanou definici Hakalové lze aplikovat i na nevýdělečné organizace, přitom i pojem samotná výkonnost nemusí být chápána pouze jako nástroj dosahování zisku, ale v případě nevýdělečné organizace jako vyjádření organizačního zvládnutí uskutečňování vizí, poslání a cílů. Mezi základní požadavky při zpracování výroční zprávy patří zejména přehlednost, transparentnost, otevřenost, vysoká informační hodnota a působivé výtvarné řešení. Dobře zpracovaná výroční zpráva se stává významným zdrojem informací o majetkové, finanční a důchodové situaci společnosti, ale i působivým prezentačním a propagačním materiálem [1]. Využitím a aplikováním zkušeností a znalostí tvůrců výročních zpráv v podnikatelské sféře, může vzniknout pro nevýdělečnou organizaci materiál, kterým se bude prezentovat stávajícím i potenciálním dárcům, prokazovat svoji činnost poskytovatelům dotací ze strany státních institucí a současně uvedením cílů dokládat snahu o dlouhodobost výkonů svých prospěšných aktivit. Rektořík [4] v souvislosti s efektivním fungováním neziskové organizace uvádí zajímavou myšlenku, když jako motivační faktor pro budování silné a perspektivní organizace uvádí udržování tradic, sdílení společných hodnot a zájmů, které jsou prezentovány i navenek. Opět se tak lze setkat s potřebou prezentace činnosti organizace veřejnosti. U některých nevýdělečných organizací se lze setkat s materiálem, který nese název výroční zpráva, a který byl sestaven v dobré víře informovat své členy a veřejnost o ročních aktivitách. Lze polemizovat, zda dokumentaci, která nenaplňuje formální a obsahovou stránku výroční zprávy je vůbec možno nazývat výroční zprávou. Dobrovolnost sestavení výroční zprávy by měla znamenat i dodržení stanoveného obsahu a tvůrcům mnohdy chybí potřebný znalostní potenciál. Takto sestavená dokumentace ztrácí na váze a důvěryhodnosti uváděných v ní údajů. Pokud se tedy organizace rozhodne dobrovolně k sestavení výroční zprávy, je nezbytné uvést proto informace, že je sestavena v souladu s platnými právními předpisy, není s nimi v rozporu, ani neobchází jejich účel. Rovněž je potřebné uvést, že byl proveden dobrovolný audit ověření výroční zprávy. V tomto případě se bude jednat o důvěryhodný zdroj informací i z aspektu dalšího financování. Nevýdělečné organizace jsou převážně závislé na financování z cizích zdrojů. Donátoři požadují doložení použití poskytnutých finančních, případně nefinančních prostředků v souladu se stanoveným posláním organizace. Otázku finanční a organizační náročnosti lze řešit možností získat věrohodnou, se všemi náležitostmi, výroční zprávu formou věcného daru od specializované společnosti, kterých je v podnikatelském sektoru dostatečné množství. Současně uvedením svého jména na příslušném místě ve výroční zprávě získá podnikatelský subjekt možnost se zviditelnit v oblasti public relations.
Samotné nevýdělečné organizace pociťují potřebu seznámit veřejnost s okruhem svých aktivit, úspěšností pro ně v určitých případech možných podnikatelských činností, potřebou získat další finanční prostředky. Výroční zpráva je v podvědomí veřejnosti považována za pohled na organizaci z aspektu ročního zhodnocení činnosti a případného přijetí opatření, které by podpořily pozitivní kroky a utlumily negativní dopady nevhodně volených dalších aktivit. Působivá prezentace donátorů ve výroční zprávě příjemců se může stát zdrojem zlepšení pohledu majoritní společnosti na jejich aktivity a současně návodem pro další poskytovatele darů. ZÁVĚR Vybranému okruhu nevýdělečných organizací je stanovena povinnost sestavení výroční zprávy. Nevýdělečné organizace nemající tuto povinnost tak mohou učinit dobrovolným rozhodnutím. Výroční zpráva je v současnosti nezastupitelným, pravidelným informačním zdrojem pro veřejnost, participující osoby, donátory, státní instituce, banky a další zúčastněné, kteří mají důvod sledovat činnost organizace. Strategický materiál, který čerpá podklady z účetního informačního systému, ověřený auditem, mající graficky vhodně zvolenou úpravu je nástrojem propagace, bez kterého se nevýdělečná organizace již neobejde. Forma a obsah výročních zpráv je závislý na typu nevýdělečné organizace, cíl při sestavení je totožný, poskytnout základní a specifické informace s očekávaným přínosem většího zájmu o činnost organizace. V případě výroční zprávy ověřované auditem existuje záruka správnosti údajů v ní uváděných a uživatel tak získává věrohodný zdroj o organizační a majetkové struktuře, výsledku hospodaření a jeho použití pro další činnost. Výroční zpráva prošla vývojem až do současné podoby s pozitivními důsledky. V případě dobrovolného sestavení je oceňována ochota otevřeně a podrobně informovat o interních záležitostech. Management organizace zpravidla za cenu osobního nasazení se snaží o naplňování poslání a mnohdy je zapomínáno na ostatní okolí, které by se zapojilo dobrovolně, ale chybí potřebný impuls. Tímto impulsem se může stát přístup k elektronické nebo tištěné podobě výroční zprávy. Přehledně sestavená výroční zpráva se může stát návodem pro osoby, které zvažují své zapojení do obecně prospěšné činnosti, případně zvažují založení vlastní organizace a postrádají patřičné informace a kontakty. Nevýdělečné organizace by měly zvážit své podceňování výroční zprávy jako zbytečné komplikace a finančně náročné činnosti a zamyslet se nad důsledky, které jim může přinést tento mezi podnikateli jednoznačně uznávaný nástroj public relations. LITERATURA [1] HAKALOVÁ, J. Účetní závěrka a auditing. 1. vyd. Brno: Tribun EU, 2010. ISBN 978-80-7399-144-9. [2] KOČÍ, P. a kol. Meritum nevýdělečné organizace 2011. 7. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2011. ISBN 978-80-7357-6225-7. [3] KOVANICOVÁ, D. Veřejný zájem z pohledu účetní a auditorské profese: obecné blaho vs. soukromý prospěch. Český finanční a účetní časopis, 2011, roč. 6, č. 1, s. 6-18. ISSN 1802-2200. [4] REKTOŘÍK, J. a kol. Organizace neziskového sektoru. 3. aktualiz. vyd. Praha: EKOPRESS, 2010. ISBN 978-80-8629-54-5. [5] TAKAĆOVÁ, H. Účetnictví neziskových organizací. 1. vyd. Praha: Oeconomica, 2010. ISBN 978-80-245-1664-6. [6] URBANCOVÁ, A., KRYŠKOVÁ, Š. Účetnictví nevýdělečných organizací A. 2. rozšířené a aktualizované vydání. Ostrava: VŠB-TU Ostrava, 2008. ISBN 978-80-248-1801-6. [7] ČESKÁ A SLOVENSKÁ FEDERATIVNÍ REPUBLIKA. Zákon č. 563 ze dne 31. prosince 1991 o účetnictví. In: Sbírka zákonů České a Slovenské federativní republiky. 1991, částka 107, s. 2802-2810. ISSN 1211-1244. Dostupný také z: http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/ [8] ČESKO. Zákon č. 248 ze dne 30. října 1995 o obecně prospěšných společnostech a o změně a doplnění některých zákonů. In: Sbírka zákonů České republiky. 1995, částka 65, s. 3554-3560. ISSN 1211-1244. Dostupný také z http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/ [9] ČESKO. Zákon č. 227 ze dne 3. září 1997 o nadacích a nadačních fondech a o změně a doplnění souvisejících zákonů. In: Sbírka zákonů České republiky. 1997, částka 80, s. 4730-4739. ISSN 1211-1244. Dostupný také z http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/
[10] ČESKO. Zákon č. 111 ze dne 22. dubna 1998 o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů. In Sbírka zákonů České republiky. 1998, částka 39, s. 5388-5419. ISSN 1211-1244. Dostupný také z http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/ [11] ČESKÁ A SLOVENSKÁ FEDERATIVNÍ REPUBLIKA. Zákon č. 424/1991 ze dne 2. října 1991 o sdružování v politických stranách a v politických hnutích. In Sbírka zákonů české a Slovenské federativní republiky. 1991, částka 81, s. 1993-1997. ISSN 1211-1244. Dostupný také z http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/ Ing. Iris Šimíková Slezská univerzita v Opavě Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné Katedra účetnictví simikova@opf.slu.cz
BENEFITS ANNUAL REPORT FOR THE NON-PROFIT ORGANIZATIONS Abstract Organizations whose main goal is not to profit are known under the term non-profit or unprofitable organizations. The annual report is considered a credible presentation of the annual activities of the organization. Selected non-profit-making organizations are obliged by the law to prepare and publish annual reports. Other non-profit organizations may compile the annual report on a voluntary basis. In both cases there is the obligation to comply with the valid legislation determining the minimal content of the annual report. Material not fulfilling mentioned criteria cannot be treated as the annual report. Making out the annual report requires organizational and knowledge potential. Solution to that might be preparation of annual report by business entity that would make a gift to the non-profit organization by this way. The phenomenon of the annual report could become even for non-state non-profit organizations an uniform documentation that would bring another perspective on the surrounding environment from economical point of view. Key words Annual report, non-profit organization, accounting entity, mission, general welfare JEL Classification M41, M49, H83