Martin Hutař je jedním z průkopníků ekologického zemědělství a biopotravin u nás. Společně s kamarádem a kolegou Karlem Matějem stál v roce 1992 u zrodu PRO-BIO s. r. o., jedné z prvních firem, které u nás po revoluci začaly s podnikáním v těchto oborech. Firma začínala se třemi zaměstnanci. Dnes poskytuje práci zhruba stovce lidí a patří k největším a nejstabilnějším zaměstnavatelům v regionu Jeseníků, kde se nezaměstnanost pohybuje nejvýše z celé České republiky. Není tedy divu, že Martin Hutař nerad slyší, když mu někdo říká, že něco nejde. Jeho životním mottem je, že všechno jde dříve nebo později nebo jinak. 4 Pravý domácí časopis
TEXT: Petra Kruntorádová Špaldový rocker Je vysoký a silný. S vizáží tmavých delších vlasů a vousů působí jako tvrdý chlap, kterého jen tak něco nerozhází. Když ale pronese prvních pár vět, poznáte, že má v sobě mnoho skromnosti, pokory, důvěry v zemi, přírodu a její dary. Je manažerem, který dává práci desítkám lidí. Když mu ale podáte ruku, netisknete manikérsky upravené prsty, které na počítači vytvořily několik pracovních pozic, ale silnou mužskou tlapu, která velmi dobře zná půdu, obilná zrna a nástroje, které s nimi pracují. Martin Hutař o sobě říká, že má rád každou dobrou muziku, ale pro mě stejně vždycky bude poctivým a srdcovým rockerem českého ekozemědělství. Na oficiální prohlídce vašeho biomlýna jste mně zaujal nejen vaším vystupováním a vyprávěním o oboru, kterému se věnujete, ale i jistou osobitostí, kdy jste jako jediný z firmy PRO-BIO neměl na sobě firemní tričko a dokonce i bílý plášť a pokrývku hlavy jste měl jiné než všichni ostatní své vlastní. Je to jen můj dojem, nebo jste opravdu v duši tak trochu rebel? Vidíte, já bych řekl, že jsem celý život spíše introvert. Vystupovat ve škole před tabulí nebo na veřejnosti byl pro mne vždy obrovský stres. Když jsem chtěl na někdejším státním statku prosadit změnu v pěstování lnu, musel jsem vystoupit na velké konferenci a tam svou vizi prezentovat. Bylo to velké sebezapření, ale od té doby to už jde lépe. Tehdy jsem si uvědomil, že pokud chci něco prosadit, musím o to bojovat. K tomu, co nazýváte rebelstvím, jsem asi dospěl přes ochranu přírody, začátky ekologického zemědělství, práci v obecní radě, kdy musíte umět prosazovat svoji myšlenku, názor. Jít proti většinovému názoru názorem vlastním, složitějším, neprošlapaným, pracnějším. Mně to ale nepřipadá jako rebelství, ale naopak jako něco normálního. Po krátké době podnikání jsem zjistil, že třeba i účetnictví (přestože mnoho lidí si myslí, jak je složité a nesmyslné) má logiku. A že stačí v něm používat selský rozum a většinu věcí chápete. Proto mi velmi vadí, když někdo začne popírat základní fyzikální a matematické zákony, přírodní zákony a evoluci. Asi proto jsem ekologický zemědělec, ten je totiž musí respektovat. Když mne někdo přesvědčuje o nějaké tzv. nelogičnosti, tak začínám být opravdu rebel. A s tím tričkem a pláštěm je to jednoduché. Holky z marketingu mi nechtěly nechat vyrobit moji nadměrnou velikost trička a já nemám navíc rád trička bez límečku. A plášť a žlutou kšiltovku používám už předlouhá léta. Protože jsem byl vychován ke skromnosti a spořivosti, nemám důvod je vyhodit a používat nové Vaše podnikání začalo historkou z kategorie veselé příhody z natáčení, kdy jste do Čech na Moravu propašoval s kamarády špaldu z Rakouska. Místní divadelní soubor na toto téma dokonce zinscenoval divadelní hru. Je ta hra pravdivá? Díky kamarádům ochotníkům je to trochu přibarvené, ale na druhou stranu fakt to byla pravda. Možná, že pro laika je absurdní představa pašovat nějakou plodinu, ale bylo to krátce po revoluci a neexistovaly ještě nové zákony, které by umožnily dostat k nám špaldu legálně, takže jsme ji skutečně propašovali. Uznávám, že jsme se chovali trochu jako bláhoví blázni. Přivezli jsme 75 kg špaldy, což bylo málo, takže jsme ji museli namnožit. Pak jsme ji prodávali jako osivo a následně opět vykupovali a prodávali dál. Tento cyklus trval tři roky a teprve potom přinesl nějaké peníze. Známí dovezli v téže době stovky tun toaletního papíru z Polska, obratem ho prodali a měli krásná auta. Ale já jsem asi vážně sedlák, protože jinak jsem to neuměl Proč jste se rozhodl právě pro špaldu? Vždyť v devadesátých letech ji tady skoro nikdo neznal. Věřil jste, že s neznámou plodinou uspějete? Znal jsem problémy s pěstováním obilí na horách, věděl jsem, co všechno je potřeba dělat, aby se vypěstovala pšenice, ječmen, a jak je to často složité. V našem údolí nás obklopují hory vysoké 1300 1400 metrů. Díky tomu je tu i v létě méně sluníčka pozdě vychází, brzo zapadá. Vážně, u nás je téměř o dvě hodiny světla méně než jinde. A jestli nevěříte, raději se se mnou ne- Pravý domácí časopis 5
Vlevo: Tři generace Martinů Hutařů při slavnostním otevření bezlepkového mlýna. Vpravo: S kolegy ze společnosti PRO-BIO. vsázejte, protože já už takto vyhrál spousty lahví vína :-). Světlo jako základ fotosyntézy je pro rostliny to nejdůležitější. A s handicapem jeho nedostatku si poradí málo plodin. Konkrétně je to právě špalda, ale také pohanka, žito, oves A vzhledem k tomu, že naši předchůdci v 18., 19. i 20. století tady špaldu pěstovali a dařilo se jim dobře, říkal jsem si, proč bychom to nedokázali i my. A dnes snad už mohu říct, že i nám se to podařilo. Po celé Evropě je v současnosti špaldy nedostatek a my jsme jedni z mála, co ji v Česku umí vyloupat a mají tak široký sortiment výrobků. A jak jste se dostal k ekologickému zemědělství? Nebyl v tom přece jen kus té rebelie? Asi tím, že jsem potkával správné lidi, nejdříve kolem muziky, kultury, filozofie životního prostředí a později i zemědělství. Původně jsem chtěl studovat ochranu životního prostředí což byla tehdy premiantská škola, takže zůstalo jen u snu. Ale došel jsem k poznání, že proto, abych dělal dobře svoji práci a nepoškozoval při tom životní prostředí což mi připadá logické je důležité znát konkrétní obor, být v něm odborník (ať jste lesník, zemědělec, chemik, strojař ) a v něm aplikovat ochranu životního prostředí. Takže jsem nakonec rád, že jsem vystudoval zemědělství. Dělal jsem diplomku na téma integrované zemědělství a při práci na ní jsem si hodně věcí ujasnil a možná poprvé se dočetl o ekologickém zemědělství (tehdy se nazývalo spíše organické nebo alternativní). K praktickému aplikování OŽP v zemědělství mě pak přivedl osud či konstelace, kdy se nás potkalo několik kamarádů jeden se zdravotními problémy, druhý ochranář orchidejí v Karpatech, třetí byl hygienik, který viděl všechny nepravosti, které se děly, čtvrtý velký fanda a organizátor, pátý novinář Mladé fronty blízký ekologickému hnutí Brontosaurus. Dali jsme se dohromady někdy v roce 1987 a začali myšlenky ekologického zemědělství společně prosazovat a přivádět je v praxi. A asi to rebelie byla, jinak by nám naši činnost okresní tajemník KSČ nezakázal, náměstek by na mne nekřičel, že agronom 5. kategorie nebude určovat koncepci státního statku, a ředitel by se mne s křikem nedotazoval: To chcete tvrdit, že normální potraviny jsou jedovaté, když biopotraviny jsou dle vás zdravé? Naštěstí přišla brzy revoluce Opravdu změna politických poměrů tolik pomohla? Vždyť končila osmdesátá léta a to u nás ekologické zemědělství vlastně nikdo neznal. Jak na vás pohlíželo konvenční okolí, které mělo dojem, že bez přehnaného práškování polí nic nevyroste? V počátcích bylo ekologické zemědělství skutečně celkem tolerováno a podporováno. Ale během několika let, kdy začal sílit lobbing chemiků, začalo být trnem v oku. Také zákazníci v prvních letech, kdy panovalo nadšení z ochrany životního prostředí, byli dobří vznikaly stovky obchodů se zdravou výživou. Až když nastoupila ekonomická realita, zájem ochaboval. Naštěstí je dodnes mnoho zákazníků se selským rozumem, kteří uvažují podobně jako my. Mám obrovskou radost z mladých lidí, pro které je bio úplně normální. Pro některé to může být móda nebo životní styl, ale pro velkou část mladé generace je to normální samozřejmost. Tak jako ještě nedávno byla alternativní nebo jiná hudba, než běžela v rádiu, nepřítelem, a dnes je to normální a nikoho to nevzrušuje. Ale naopak i dnes je spousta věcí složitých. Když vysvětlujeme velkým koncernům, že GMO nepotřebujeme, že používání chemie je cesta do pekel, tak se po nás pořád někdo vozí. Ale to je vlastně zábavné! Myslím, že dodnes je spousta postkomunistických náměstků a tajemníků, kteří nepochopili, co je to ekologické zemědělství, a neustále hlásají bludy. Čeká nás dlouhá cesta, ale když si k tomu pustíte bigbít, nebo jdete na pole a koukáte, jak to roste a co všechno se tam děje, může být i příjemná. A jak je vnímáno ekologické zemědělství a s ním související biopotraviny (logicky dražší než ty konvenční) v chudém kraji, kde žijete? Nesetkáváte se názorem, že lidé na biopotraviny prostě nemají peníze a raději si koupí ten nejlevnější jogurt v nějakém diskontu? Určitě to tak je. Bohužel jsme konzumní společnost, takže nakupujeme vše výhodně ve slevách, nehlídáme kvalitu a věříme, že když je na etiketě napsáno, že je to jahodová marmeláda, tak to tak je. Ale čtivý zákazník zjistí, že obsahuje jablečnou dřeň a jahodové aroma, takže jahody neviděla. Těžko se to ale lidem vysvětluje. Spousta lidí zrušila zahrádku, protože se to nevyplatí, téměř nikdo nechová domácí zvířata. Tráva, ten nejlevnější zdroj energie a živin, která dříve byla na příděl (obec přidělovala sečení příkopu), je dnes odpadem, dotují se kompostárny na její likvidaci! Asi je něco špatně. Bohužel, zase na to doplácí biopotraviny, kterým se vtiskla nálepka luxusu řetězce prezentují, že pro zákazníka dělají to nejlepší, takže má na výběr, ale musí si zaplatit, což je samozřejmě pro lidi obtížné. A točí se to a točí Na druhou stranu, když jsme měli u nás ve Starém Městě obchod, prodali jsme zde v přepočtu na obyvatele stejně jako v okresním městě. Takže naši obyvatelé nejsou nejspíš v porovnání s ostatními Čechy výjimeční ani na jednu stranu. 6 Pravý domácí časopis
Martin Hutař (*1959) - zakladatel a spolumajitel PRO-BIO s. r. o. - průkopník ekozemědělství v ČR - amatérský fotograf a ornitolog - milovník dobré hudby - ženatý žena Pavla, otec 2 dětí - dědeček 2 vnoučat Přesto bych řekla, že kraj, kde žijete, je specifický tím, že je poněkud zastrčený od hlavního dění, je tu velká nezaměstnanost (kterou vaše firma úspěšně snižuje), příroda je také poněkud drsnější. Přesto to tu máte rád. Proč? Já jsem skončil na zdejších horách určitě kvůli nádherné přírodě. Když jsem sem nastoupil, byl zde klid, žádná turistika, nádhera. Zamiloval jsem se do knížek Vladimíra Körnera, které krásně popisují atmosféru našeho kraje. Myslím, že je spousta míst na světě, která jsou drsnější a méně příznivější pro život! Ta, podle vás, drsnost mně připadá přímější, upřímnější, žádné okecávání. Je fakt, že chlapi tady nejsou daleko od rány. Ale důvodů, proč to tady mám rád, je hodně. Ač náplava, jak říkají rodáci a starousedlíci, je to tu pro mě domov. A mám dojem a radost, že i generace mého syna, přestože je rozprchlá po celém světě, už to také říká. Doufám, že se nepletu. Tomuto kraji a hlavně lidem zde žijícím ale trochu chybí patriotismus. Byl bych rád, kdyby i naše firma tím, jak to dělá a co dělá, trošku k jeho posílení a znovuobnovení přispěla. Je neuvěřitelné, jak dlouho trvá, než se všechny historické přehmaty napraví. A když se vrátím ke svému úvodnímu hudebnímu příměru, jste rocker i v hudebním vkusu? Pomáháte třeba vybírat kapely a účinkující na Bioslavnosti, které PRO-BIO pořádá? Nevím, jestli rocker, spíš mám rád dobrou muziku, a ta může být různých žánrů. Jako dítě jsem u babičky ve Strážnici chodil na folklorní slavnosti, na cimbálce jsem prožil svá postpubertální léta, češtinář nám představil zakázaného Kainara, Hrabala, Škvoreckého apod. Zanechaly ve mně stopy koncerty Vladimíra Merty v dobách, kdy byl zakázaný, stejně jako slavný koncert Pražského výběru Před časem jsem četl článek, kde Zuzana Lapčíková alternativní cimbalistka řekla, že punk má podobnou rytmickou skladbu jako horňácká cimbálka, na níž jsem prožil krásná léta. S tím naprosto souhlasím. A všechno se mi tak pěkně propojilo. A k Bioslavnostem když jsme předávali vedení firmy nynější ředitelce Janě Lysákové, vyhradil jsem si několik vet a pravomocí. Jednou z nich je právě výběr kapel na Bioslavnosti. Takže všechny kritiky a pochvaly směřujte opravdu na mne. Firmu PRO-BIO jste založil spolu s kolegou a kamarádem Karlem Matějem, přesto často býváte jako zakladatel společnosti uváděn hlavně vy. Jak se to stalo? A jak máte vlastně vy dva rozdělené úlohy? Jestli si dobře pamatuji, tak jsme s Karlem firmu založili skutečně společně, ale on do ní nastoupil po několika měsících. A asi proto to padlo na mě. Navíc, firma se zabývala hlavně mlynařinou a spoluprací se zemědělstvím, což jsou moje obory, a on se k nim jako strojař ze skromnosti nevyjadřoval. Hned zpočátku jsme si jaksi přirozeně podělili funkce. On řešil obchod, techniku, stroje, já zase zemědělce, mlýnskou technologii, chod firmy. V podstatě to tak zůstalo doposud. A také nemám manažerské sako, tak Karel reprezentuje na všech obchodních akcích, kde ho vyžadují. Já si ho už asi nebudu pořizovat. Nahoře: Bioslavnosti 2012 oslava 20. výročí s celým týmem PRO-BIO, Uprostřed: S kolegou Karlem Matějem, odhalení špaldové cedule v místě, kde počátkem 90. let vyrostla první porevoluční špalda. Dole: Zahájení rekonstrukce balírny na bezlepkové biopotraviny. Pravý domácí časopis 7
Nahoře vlevo: Staré Město se stalo Martinu Hutařovi domovem, přestože se tu nenarodil. Dole vlevo: Pole na farmě Velké Hostěrádky. Vpravo: Na pohankovém poli. Dvacet dva let partnerství a spolupráce s jedním parťákem, to už je skoro jako dlouhodobé manželství. Jak vám to klape a jak se váš vztah vyvíjel? Ano, to je už hodně dlouhé manželství. Myslím, že to klape. Naštěstí jsme byli vychováni hodně skromně. Nenaučili jsme se rozhazovat a plýtvat. Takže nepořizujeme blbosti. V tom jsme za jedno. Navíc Karel byl vždycky ten, kdo krotil moje plány. A když už toho bylo v hlavách hodně, šli jsme do hospody, vyříkali si to, vyčistili hlavu a jelo se dál. Když jsem měl zdravotní problémy, tak mne i firmu podržel. Dnes už je to klidnější. Strašně důležité také bylo, že jsme si nelezli do zelí a respektovali vzájemně individuální rozhodnutí. Myslím tím, že každý rozhodoval a zodpovídal za svůj úsek, navíc respektujeme to, že každý to dělá, jak nejlépe umí. Ale k tomu také musíte dozrát. Mám dojem, že snad nikdy nás nenapadlo se rozdělit. To, že navenek vystupuji jako reprezentant PRO-BIO, bych určitě chtěl někdy předat na Karla, na naši ředitelku nebo na syna Martina, který má dnes na starosti výrobu obou mlýnů. Ale stejně asi zůstanu jako nějaký firemní talisman nebo tak něco. Jste ekozemědělec a milovník biopotravin i v soukromí? Máte třeba vlastní biozahradu a vaříte doma z biopotravin? Na farmě jsem zjistil, jak lze alternativní plodiny vypěstovat, naučil jsem se je zpracovávat ve mlýně na jedinečné a kvalitní výrobky. Potom ale nastal problém je prodat. Takže jsme začali doma vařit a zkoušet. V té době byla jídla z pohanky, pšenice a dalších starších plodin určena hlavně pro vegetariány a pro nemocné lidi. Takže to většinou nebylo moc k jídlu. A to jsme začali napravovat. Z těchto základních produktů vaříme rádi a často dodnes. Někdy co dům dá, někdy podle receptů. Se zahradou je to těžší když opakovaně zarostla, zatravnili jsme ji. Naštěstí jsme měli babičku, která nás zásobovala zeleninou a svými výpěstky. Letos jsem si ale dal závazek, že budu vařit vše, co roste v přírodě. Už se mi to párkrát podařilo. Dokonce jsme před nedávnem znovu zavařovali a vyráběli marmeládu. A také moc rádi vaříme z našeho skvělého skopového a jehněčího masa. Přišly někdy za tu dobu, co se oboru věnujete, pochybnosti, zda má vše, co děláte, smysl? V jakých chvílích a proč? Ty pochybnosti párkrát přišly. Většinou, když byl člověk vyčerpán a někdo přiklepl hřebíček a hodně zaťal. Ale to za těch 22 let podnikání muselo zákonitě být. Co se ale týče smyslu a podstaty ekologického zemědělství, tak to jsem snad nikdy nezapochyboval. Naopak v posledních letech (jaksi jsem uzrál) se pro mne jeho zásady staly i jakousi životní filozofií, která platí nejen pro půdu, rostliny, živočichy, krajinu, ale i pro člověka, rodinu, obec, region stát, celou společnost. Vzájemný respekt, tolerance, pokora. To je ekologické zemědělství. Koukněte na: www.probio.cz 8 Pravý domácí časopis