SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU 1. NÁZEV PŘÍPRAVKU Asilar 10 mg Asilar 40 mg enterosolventní tvrdé tobolky 2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ Asilar 10 mg: jedna tobolka obsahuje 10 mg omeprazolum. Asilar 40 mg: jedna tobolka obsahuje 40 mg omeprazolum. Pomocná látka: sacharosa Jedna 10 mg tobolka obsahuje 51 až 58 mg sacharosy Jedna 40 mg tobolka obsahuje 203 až 233 mg sacharosy Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1. 3. LÉKOVÁ FORMA Enterosolventní tvrdé tobolky. Asilar 10 mg tobolky: neprůhledné žluté tobolky obsahující téměř bílé až krémově bílé kulovité mikrogranule. Asilar 40 mg tobolky: neprůhledné modré a bílé tobolky obsahující téměř bílé až krémově bílé kulovité mikrogranule. 4. KLINICKÉ ÚDAJE 4.1 Léčebné indikace duodenální vředy benigní vředy žaludku refluxní esofagitida udržovací léčba refluxní esofagitidy k prevenci recidivy symtomatická léčba gastro-esofageálního refluxu Zollinger-Elissonův syndrom Léčba žaludečních a duodenálních vředů souvisejících s užíváním NSAID (nesteroidních antiflogistik) udržovací léčba žaludečních a duodenálních vředů souvisejících s užíváním NSAID k prevenci jejich recidivy v kombinaci s patřičným antibiotickým režimem k eradikaci peptických vředů u pacientů s positivním Helicobater pylori (viz bod 4.2) 4.2 Dávkování a způsob podávání Duodenální vředy Obvyklá dávka je 20 mg jednou denně. Délka léčby je 2 až 4 týdny. 1 /11
Udržovací léčba: Udržovací léčba k prevenci recidivy duodenálních vředů nereagujících na eradikační léčbu Helicobacter pylori, musí být individualizovaná v závislosti na klinické odpovědi. Obvyklá dávka je 20 mg denně. U některých pacientů je 10 mg denně dávkou dostatečnou. Benigní žaludeční vředy Obvyklá dávka je 20 mg jednou denně. Délka léčby je obvykle 4 až 6 či 8 týdnů. Refluxní esofagitida: Obvyklá dávka je 20 mg denně. Délka léčby je obvykle 4 až 8 týdnů. Poznámky: V ojedinělých případech duodenálních vředů, benigních žaludečních vředů a refluxní esofagitidy může být dávka omeprazolu zvýšena na 40 mg jednou denně. Monoterapeutická léčba duodenálních a žaludečních vředů omeprazolem je vhodná pouze u vředů, u nichž není eradikační léčba indikována nebo nebyla úspěšná. Děti starší 2 let a dospívající mládež se závažnou refluxní esofagitidou: Zkušenosti s podáváním u dětí jsou omezené. Omeprazol by měl být indikován pouze u dětí se závažnou refluxní esofagitidou rezistentní na ostatní léčebné metody. Léčba by měla být zahájena nemocničním pediatrem. Trvalé měření ph a genotypizace (hlavně hodnoty CYP 2C19) může být prováděno, pokud je to vhodné, za účelem co nejlepší terapeutické odpovědi. Mělo by být použito následující dávkování (ekvivalent 1mg/kg/den): Od 10 do 20 kg váhy: 10 mg/denně Nad 20 kg: 20 mg/denně Obvyklá délka léčby je 4 až 8 týdnů. Pro nedostatek zkušenosti s dlouhodobou léčbou u této skupiny populace by léčba neměla nikdy trvat déle než 12 týdnů. Udržovací léčebná dávka refluxní esofagitidy k prevenci její recidivy: Obvyklá dávka je 10 až 20 mg denně v závislosti na klinické odpovědi. Zollinger-Ellisonův syndrom: Dávka musí být stanovena individuálně a trvat pod dohledem specialisty tak dlouho, pokud je to indikováno. Doporučována dávka je 60 mg jednou denně. U dávek vyšších než 80 mg denně je třeba dávku rozdělit na dvě denně. Délka léčby u pacientů s Zollinger-Ellisonovým syndromem není časově omezena. Léčba žaludečních a duodenálních vředů souvisejících s užíváním NSAID: Obvyklá dávka je 20 mg denně. Léčba trvá 4 až 8 týdnů. Udržovací dávka k prevenci recidivy žaludečních a duodenálních vředů souvisejících s užíváním NSAID: Obvyklá dávka je 20 mg denně. Symptomatická léčba gastro-esofageálního refluxu : Obvyklá dávka je 10 až 20 mg denně v závislosti na klinické odpovědi. Délka léčby je 2 až 4 týdny. Jestliže se pacientův stav po 2 týdnech léčby nezlepší, měla by být provedena další vyšetření. Eradikační léčba: Pacienti s peptickým vředem způsobeným infekcí Helicobacter pylori by měli být léčení eradikační léčebnou kůrou ve správné kombinaci s antibiotiky a v adekvátních dávkách.výběr správného léčebného režimu spočívá ve snášenlivosti nemocného a v daných léčebných schematech. Následující léčebné kombinace byly prověřeny: 2 /11
denně. denně. Omeprazol 20 mg, Amoxicillin 1000 mg, Klarithromycin 500 mg všechny 2krát Omeprazol 20 mg, Klaritromycin 250 mg, Metronidazol 400-500 mg všechny 2krát Délka eradikační léčby je jeden týden. Aby se zabránilo vzniku možné resistence, délka léčby by neměla být krácena. U nemocných s aktivní vředovou chorobou může být eradikační léčba prodloužena monoterapií omeprazolem v souladu s dávkováním a délkou, jak uvedeno výše. Při výběru léčebné kombinace je třeba vzít v úvahu oficiální místní doporučení týkající se bakteriální rezistence, délky léčby (většinou to bude 7 dnů, ale někdy až 14 dnů) a tedy i výběru odpovídajících antimikrobiálních přípravků. Metronidazol by neměl být lékem první volby, vzhledem k jeho mutagenním a kancerogenním vlastnostem prokázaným v pokusech na zvířatech. Zvláštní skupiny populace Staří lidé Dávku není třeba u starých lidí měnit. Děti Omeprazol není určen k léčbě dětí mladších 2 let. Poruchy funkce ledvin: U těchto osob není třeba léčebnou dávku měnit. Poruchy funkce jater: U těchto osob musí být léčebná dávka snížena. Maximální denní dávka je 20 mg (viz bod 4.4). Způsob podávání: Tobolky mají být polknuty s dostatečným množstvím tekutin (např. se sklenicí vody) před jídlem nalačno. Tobolky se nemají žvýkat nebo drtit. Pacientům s polykacími potížemi a malým dětem mohou být tobolky otevřeny a obsah jemně smíchán s malým množstvím ovocného džusu nebo jogurtu. Vzniklý roztok je třeba ihned požít. 4.3 Kontraindikace Omeprazol je kontraindikován u nemocných s alergií na omeprazol nebo kteroukoliv jeho složku. Kombinační léčba s klaritromycinem by se neměla používat u nemocných s poruchou jaterních funkcí. Omeprazol je rovněž kontraindikován u pacientů užívajících atazanavir (viz bod 4.5). 4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití Nemocní s vředovou chorobou musí být testováni na Helicobacer pylori. Ti, kteří jsou Helicobacter pylori pozitivní, musí, pokud je to jen trochu možné, prodělat eradikační antibakteriální léčbu. Pokud je podezření na žaludeční vřed, je nutno před započetím léčby omeprazolem vyloučit možnost eventuální malignity, neboť léčba by mohla zastřít příznaky a oddálit správnou diagnozu. Diagnoza refluxní esofagitidy musí být potvrzena endoskopicky. 3 /11
Každé snížení acidity žaludečních šťáv, včetně užití inhibitorů protonové pumpy, zvyšuje množství bakterií normálně v zažívacím traktu přítomných. Léčba antacidy vede k mírně zvýšenému riziku infekčního onemocnění zažívacího traktu, způsobeného například Salmonelou nebo Campylobakterem. U nemocných s poruchou jaterních funkcí, musí být během léčby omeprazolem pravidelně kontrolovány hodnoty jaterních enzymů (viz bod 4.2). K zabezpečení lepšího efektu léčby vředů souvisejících s užíváním NSAID, je třeba zvážit možnost přerušení podávání přípravků NSAID. Udržovací léčba vředů souvisejících s užíváním NSAID musí být u rizikových pacientů omezena. Vzhledem k malému množství dostupných dat bezpečnosti užívání udržovací dávky po dobu delší jednoho roku, musí být prováděna u nemocných léčených déle než jeden rok pravidelná kontrola léčby a podrobné zhodnocení jejího přínosu a rizika. Během léčby omeprazolem, která rovněž vyžaduje užívání jiných léčebných přípravků (vředy související s užíváním NSAID nebo eradikací), je třeba zvláštní opatrnosti při podávání dalších léků neboť hrozí nebezpečí lékové interakce či potenciace jejich účinků (viz bod 4.5). Při kombinované léčbě je rovněž zapotřebí zvýšené opatrnosti u nemocných s poruchou renálních nebo jaterních funkcí (omezení dávek je uvedeno v bodě 4.2). Omeprazol by se neměl používat u kojenců a dětí mladších dvou let. Ačkoliv to není známo u orálně podávaného omeprazolu, byl u injekční formy omeprazolu popsán vznik slepoty a hluchoty, proto je u závažně nemocných pacientů doporučeno sledovat kvalitu vizuálních a sluchových funkcí. Upozornění týkající se pomocných látek přítomných v léku: Tento lék obsahuje sacharosu. Nemocní se vzácnou hereditární intolerancí fruktozy, s glukozogalaktosovou malabsorpcí nebo sacharozo-isomaltozovou insuficiencí nesmějí tento přípravek užívat. 4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce Studie interakcí byly prováděny pouze u dospělých. Vliv omeprazolu na farmakokinetiku jiných léčiv Léčiva s absorpcí závislou na hodnotách ph Atazanavir Současné podávání omeprazolu v denní dávce 40 mg s 300 mg atazanaviru nebo 100 mg ritonaviru zdravým dobrovolníkům mělo za následek podstatné snížení účinku atazanaviru (přibližně 75% snížení AUC, C max a C min). Zvýšení dávky atazanoviru na 400 mg nedokázalo kompenzovat vliv omeprazolu na snížení účinku atazanaviru. Proto by neměly být inhibitory protonové pumpy včetně omeprazolu podávány společně s atazanavirem. Přestože nebyly studovány jiné denní dávky, mohou mít podobné následky. Společné podávání jakékoliv dávky omeprazolu s atazanavirem je proto kontraindikováno (viz bod 4.3). Ketokonazol and itrakonazol: Absorpce ketokonazolu a itrakonazolu ze zažívacího traktu je podporována přítomností kyselých žaludečních šťáv. Podávání omeprazolu může způsobit nedostatečné léčebné 4 /11
koncentrace ketokonazolu a itrakonozolu a proto jejich společné užívání s omeprazolem je nevhodné. Digoxin Současné podávání digoxinu a omeprazolu vede u zdravých osob k 10% zvýšení biologické dostupnosti digoxinu. Léčiva metabolizovaná enzymy CYP 2C19 a CYP2C9 (včetně warfarinu a fenytoinu) Vzhledem k tomu, že omeprazol je v játrech metabolizován enzymovým systémem cytochromu P450, může inhibovat izoenzymy CYP 2C19 a CYP2C9, což může způsobit zvýšení plazmatické koncentrace jiných léčiv metabolizovaných rovněž těmito enzymy. Tento efekt byl pozorován u diazepamu (ale také u jiných benzodiazepinů jako je trazolam nebo flurazepam), fenytoinu a warfarinu. Doporučuje se pravidelné monitorování pacientů užívajících warfarin nebo fenytoin, pokud začnou užívat omeprazol. Může být zapotřebí vysadit omeprazol nebo dávky warfarinu či fenytoinu upravit. Užíváním omeprazolu mohou být rovněž ovlivněna léčiva jako je hexabarbital, citalopram, imipramin, clomipramin a jiné. Disulfiram Omeprazol může inhibovat jaterní metabolismus disulfiramu. Byly popsány některé případy svalové rigidity možná s touto skutečností související. Cyklosporin Data o možné interakci cyklosporinu s omeprazolem jsou rozporuplná. Protože plazmatická koncentrace cyklosporinu může být zvýšena, je nutno u těchto pacientů léčených současně omeprazolem monitorovat plazmatickou hladinu cyklosporinu. Takrolimus Přestože se literární údaje značně liší, může současné podávání omeprazolu zvýšit plazmatickou koncentraci takrolimu. Proto je třeba jejich kombinací užívat s velkou opatrností. Klarithromycin Plazmatická koncentrace klaritromycinu a omeprazolu se při současném užívání zvyšuje. Vitamin B12 Omeprazol může snížit orální absorpci vitaminu B12. Tuto skutečnost je třeba vzít v úvahu u nemocných s nízkou bazální hladinou, kteří užívají dlouhodobě omeprazol. Třezalka tečkovaná Vzhledem k možné klinicky významné interakci by třezalka tečkovaná neměla být užívána společně s omeprazolem. Ostatní léčiva a alkohol Interakce mezi omeprazolem a kofeinem, propranololem, teofylinem, metoprololem, lidokainem, chinidinem, fenacetinem, estradiolem, amoxycilinem, budesonidem, diklofenakem, metronidazolem, naproxenem, piroxikamem a antacidy nebyla prokázána. Alkohol nemá vliv na absorpci omeprazolu. 4.6 Těhotenství a kojení Údaje o podání omezenému počtu těhotných žen nenaznačují žádné nežádoucí účinky omeprazolu. Dosud nejsou k dispozici žádné jiné relevantní epidemiologické studie. U potkanů je omeprazol a jeho metabolity vylučován mlékem. K průkazu vlivu na kojené novorozence není dostatečné množství dat. Koncentrace omeprazolu v mateřském mléce dosahuje asi 6% maximální plazmatické koncentrace matky. Předepisování omeprazolu těhotným a kojícím ženám je možné pouze po pečlivém zvážení přínosu a rizika léčby. 5 /11
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje Studie hodnotící účinky omeprazolu na schopnost řídit a používat stroje nebyly provedeny. Nicméně se mohou vyskytnout nepříznivé reakce jako jsou netečnost, ospalost a zrakové poruchy (viz bod 4.8). Za těchto okolností může být schopnost řízení motorových vozidel a obsluhy strojů snížena. 4.8 Nežádoucí účinky V každé skupině četnosti jsou nežádoucí účinky seřazeny podle klesající závažnosti: - velmi časté (>1/10) - časté (>1/100, <1/10) - méně časté (>1/1,000, <1/100) - vzácné (>1/10,000, <1/1,000) - velmi vzácné (<1/10,000), není známo (z dostupných údajů nelze určit) Poruchy krve a lymfatického systému Poruchy imunitního systému Poruchy nervového systému Oční poruchy Ušní poruchy Gastrointestinální poruchy Vzácné: Hypochromní, mikrocytární anemie u dětí. Velmi vzácné: změny v krevním obraze, reversibilní trombocytopenie, leukopenie nebo pancytopenie a agranulocytoza. Velmi vzácné: kopřivka, zvýšená, tělesná teplota, angioedem, bronchospasmus, anafylaktický šok, alergická vaskulitida a horečka. Časté: somnolence, poruchy spánku (nespavost), závratě, bolesti hlavy a netečnost. S pokračující léčbou se potíže většinou spontánně upraví. Vzácné: Parestesie a lehké brnění hlavy. Mentální zmatenost a halucinace, zejména u těžce nemocných a starých pacientů. Velmi vzácné: neklid a depresivní stavy zejména u těžce nemocných a starých pacientů. Méně časté: zrakové poruchy (zastřené vidění, ztráta zrakové ostrosti či omezení zorného pole). Tyto poruchy se vysazením léčby obvykle spontánně upraví. Méně časté: sluchové dysfunkce (např. ušní šelesty). Tyto poruchy se vysazením léčby obvykle spontánně upraví. Časté: průjem, zácpa, plynatost (s možnými bolestmi břicha), nausea a zvracení. U většiny těchto případů dojde s pokračující léčbou k úpravě těchto příznaků. Méně časté: poruchy chuti. Tyto poruchy se vysazením léčby obvykle spontánně upraví. Vzácné: černohnědé zbarvení jazyka při současném užívání klaritromycinu a benigní zvětšení mízních uzlin: u obou došlo k úpravě po vysazení léčby. Velmi vzácné : sucho v ústech, stomatitida, kandidoza nebo pankreatitida 6 /11
Poruchy jater a žlučových cest Méně časté: změny hodnot jaterních enzymů (po přerušení léčby se upraví). Velmi vzácné: hepatitida se žloutenkou nebo bez, jaterní selhání a encefalopatie u nemocných s preexistující závažnou jaterní chorobou. Poruchy kůže a podkoží Méně časté: svědění, kožní vyrážky, alopecie, multiformní erytém, světloplachost a zvýšené pocení. Velmi vzácné: Stevens-Johnsonův syndrom nebo toxická epidermální nekrolýza. Poruchy pohybového systému a Vzácné: pojivové tkáně svalová ochablost, bolest svalů a kloubů. Poruchy ledvin a močových cest Velmi vzácné: nefritida (intersticiální nefritida) Celkové a jinde nezařazené Méně časté: poruchy a lokální reakce po periferní otoky (po skončení léčby dojde k úpravě) podání Velmi vzácné: hyponatremie, gynekomastie. 4.9 Předávkování Nebyl hlášen žádný případ předávkování. Jednorázová orální dávka až 160 mg za den a denní orální dávky až 400 mg, stejně jako jednorázová intravenózní dávka do 80 mg a celková denní intravenózní dávka do 200 mg nebo 520 mg ve třech dnech byly tolerovány bez nežádoucích účinků. 5 FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI 5.1 Farmakodynamické vlastnosti Farmakoterapeutická skupina: Inhibitory protonové pumpy, ATC kód: A02B C 01 Omeprazol, substitut benzimidazolu, je inhibitor žaludeční protonové pumpy, to znamená, že omeprazol přímo a v závislosti na dávce inhibuje enzymy H +, K + -ATPásu, které jsou zodpovědné za sekreci žaludeční kyseliny v parietálních buňkách žaludeční sliznice. Vzhledem k jeho selektivnímu nitrobuněčnému účinku a nízké afinitě k ostatním receptorům vázaným na buněčnou membránu (jako jsou histamin H2, muskarin M1 nebo gastrinergické receptory), byl omeprazol zařazen do zvláštní skupiny inhibitorů žaludeční acidity, které blokují závěrečnou sekreční fázi procesu tvorby žaludeční kyseliny. V důsledku tohoto mechanismu účinku působí omeprazol inhibicí jak bazální, tak stimulované sekrece žaludeční kyseliny a to nezávisle na typu stimulu. Z tohoto důvodu omeprazol zvyšuje hodnotu ph a snižuje objem žaludeční sekrece. Prekurzor omeprazolu je slabou bazí a je koncentrován ve vysoce kyselém prostředí intracelulárních kanálků parietálních buněk a stává se inhibitorem H +, K + -ATPásy až poté, co je protonizován a konvertován. V kyselém prostředí, kde je tedy ph nižší než 4, je protonizovaný omeprazol konvertován na sulfenamid omeprazolu, což je vlastní léčivá látka. Ve srovnání s plazmatickým poločasem omeprazolové báze, sulfenamid omeprazolu setrvává v buňkách déle (viz bod 5.2). Vysoká specificita omeprazolu je daná tím, že dostatečně nízké hodnoty ph jsou pouze v parietálních buňkách žaludeční sliznice. Je to tedy sulfenamid omeprazolu, který se váže na enzymy a 7 /11
inhibuje jejich aktivitu. Důsledkem inhibice enzymatického systému se zvyšuje ph, což má za následek snížené množství akumulovaného omeprazolu, je ho tedy méně konvertováno v parietálních buňkách na aktivní metabolit a jeho akumulace je následně regulována zpětnou vazbou. Při dlouhodobé léčbě omeprazolem se v důsledku inhibice žaludeční kyseliny mírně zvyšuje hodnota gastrinu. Při dlouhodobém užívání omeprazolu dochází k mírnému až střednímu zvýšení počtu žaludečních ECL buněk. Přítomnost karcinoidu následkem užívání omeprazolu, jak byla prokázána u zvířat (viz bod 5.3), u člověka zatím prokázána nebyla. Většina dostupných dat z klinických kontrolovaných randomizovaných studií ukazuje, že omeprazol v dávce 20 mg dvakrát denně v kombinaci se dvěma antibiotiky dokáže eradikovat Helicobacter pylori u více než 80% pacientů s gastroduodenálními vředy. Jak se dalo očekávat, významně nižší eradikace bylo dosaženo u pacientů s kmeny Helicobacter pylori metronidazol rezistentními. Z tohoto důvodu je nutné, aby při výběru vhodné eradikační kombinace byla brána v potaz informace o místním výskytu rezistentních kmenů a tedy i místních léčebných směrnic. Kromě toho je třeba vzít v úvahu možnost rozvoje sekundární rezistence vůči antibakteriálnímu agens u nemocných s primárně citlivými bakteriálními formami a uvažovat o změně eradikačního režimu při opakované léčbě. Klinické zkušenosti dále ukazují, že recidivy duodenálních a s největší pravděpodobností i žaludečních vředů u nemocných s vředovou chorobou jsou po úspěšné eradikační léčbě mimořádně vzácné, ve srovnání s přirozeným průběhem peptické vředové choroby s trvající infekcí Helicobacter pylori. 5.2 Farmakokinetické vlastnosti Absorpce Omeprazol je nestálý v kyselém prostředí, a proto je podáván orálně v podobě enterosolventních mikrogranulí v želatinové tobolce. K absorpci dochází v tenkém střevě. Maximální koncentrace v plazmě je dosaženo během 1 až 3 hodin po podání. Biologická dostupnost omeprazolu je asi 35%. Opakovaným podáváním se zvyšuje asi na 60%. Distribuce Distribuční objem omeprazolu v lidském těle je poměrně malý (0,3 l/kg tělesné hmotnosti) a odpovídá objemu extracelulární tekutiny. Asi 95% se váže na proteiny. Vylučování Omeprazol je zcela metabolizován a to hlavně v játrech prostřednictvím CYP2C19. Po pětidenním intravenozním podávání 40 mg omeprazolu se absolutní měřená biologická dostupnost zvýší asi o 50%, což lze vysvětlit sníženou jaterní clearence způsobenou saturací enzymu CYP2C19. Metabolity omeprazolu sulfon, sulfid a hydroxyomeprazol lze detekovat v plazmě. Žádný z těchto metabolitů významně neovlivňuje sekreci žaludeční kyseliny. Asi 20% podávané dávky je vylučováno stolicí a 80% je pak formou metabolitů vylučováno močí.. Hlavními metabolity v moči jsou hydroxyomeprazol a odpovídající karboxylová kyselina. Plazmatický poločas je asi 40 minut a úplná plazmatická clearence je 0,3 až 0,6 l/min. Vztah mezi plazmatickou koncentrací a účinkem Omeprazol je jako slabá zásada kumulován v kyselém prostředí nitrobuněčné soustavy kanálků parietálních buněk.v tomto kyselém prostředí je omeprazol protonizován a konvertován na omeprazol sulfenamid, což je vlastní léčivá látka. Tato aktivní substance se kovalentně váže na protonovou žaludeční pumpu (H +,K + -ATPásu) sekrečního povrchu žaludeční parietální buňky a inhibuje její aktivitu. Inhibice sekreční aktivity je proto podstatně delší než doba, po kterou je omeprazol přítomen v plazmě. Intenzita inhibice není závislá na plazmatické koncentraci omeprazolu v daném okamžiku, koreluje však s plochou pod (AUC) křivkou. 8 /11
Zvláštní populační skupiny Staří U starých lidí je biologická dostupnost omeprazolu lehce zvýšená a jeho vylučování lehce sníženo. Individuální hodnoty jsou však téměř stejné jako u mladých a zdravých subjektů a proto není nutné léčebné dávky omeprazolu u starších osob snižovat. Děti Pediatričtí pacienti starší 2 let léčení doporučenými dávkami mají podobnou plazmatickou koncentraci jako dospělí. Poruchy renálních funkcí U nemocných s renální insuficiencí je kinetika omeprazolu velmi podobná jako u zdravých individuí. Avšak protože vylučování ledvinami je nejdůležitější cestou eliminace metabolitů omeprazolu, rychlost vylučování je snížena v souladu se stupněm poruchy ledvinných funkcí. Akumulace omeprozalu může být prakticky vyloučena jeho podáváním v jedné denní dávce. Poruchy jaterních funkcí U nemocných s poruchou jaterních funkcí je clearence omeprazolu snížená a plazmatický poločas se může zvýšit až na 3 hodiny. Biologická dostupnost může být vyšší než 90%. Pokud byl omeprazol podáván po 4 týdny v dávce 20 mg jednou denně, byl velmi dobře tolerován a kumulace omeprazolu a jeho metabolitů nebyla pozorována. Pacienti se špatným metabolismem enzymu CYP2C19 U malého procenta nemocných (s nedostatečnou metabolizací CYP2C19) s genově zakódovanou poruchou funkce enzymu CYP2C19, bylo pozorováno snížené vylučování omeprazolu. Poločas terminální eliminace může být v těchto případech až 3krát vyšší než za normálních okolností a AUC může být až desetkrát vyšší. 5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti Preklinické údaje získané na základě konvenčních farmakologických studií bezpečnosti, toxicity po opakovaném podávání, genotoxicity, hodnocení kancerogenního potenciálu a reprodukční toxicity neodhalily žádné zvláštní riziko pro člověka. Hyperplasie a karcinoidoza žaludečních ECL buněk byla prokázána u potkanů celoživotně léčených omeprazolem a u těch, u nichž byla provedena částečná resekce fundu žaludku.tyto změny jsou následkem trvalé hypergastrinemie, která vzniká při dlouhodobé inhibici sekrece žaludeční kyseliny. 6 FARMACEUTICKÉ ÚDAJE 6.1 Seznam pomocných látek Obsah tobolek: Zrněný cukr (obsahující kukuřičný škrob a sacharosu) Natrium-lauril-sulfát Hydrogenfosforečnan sodný Mannitol Hypromelosa Makrogol 6000 Mastek Polysorbát 80 Oxid titaničitý Disperze kopolymeru MA/EA(1:1) 30% 9 /11
Tobolka: 10 mg tobolka: Želatina Chinolinová žluť Oxid titaničitý 40 mg tobolka: Želatina Indigokarmín Oxid titaničitý 6.2 Inkompatibility Neuplatňuje se. 6.3 Doba použitelnosti 3 roky 6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání Uchovávejte při teplotě do 25 C. Alu/Alu blistr: Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před vlhkostí. HDPE lahvička: Uchovávejte v dobře uzavřené lahvičce, aby byl přípravek chráněn před vlhkostí. 6.5 Druh obalu a velikost balení Alu/Alu blistr: 7, 14, 15, 28, 30, 50, 56, 60, 90, 100, 140, 280 a 500 tobolek. HDPE lahvička, polypropylenový uzávěr s vloženým vysoušedlem (silikagel): 5, 7, 14, 28, 30, 56, 60, 90 a 500 tobolek. Na trhu nemusí být všechny velikosti balení. 6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním Žádné zvláštní požadavky. 7 DRŽITEL REGISTRAČNÍHO ROZHODNUTÍ Gedeon Richter Plc. Gyömrői út 19-21 1103 Budapešť Maďarsko 8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO ASILAR 10 mg : 09/445/07-C ASILAR 40 mg: 09/447/07-C 9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/ PRODLOUŽENÍ REGISTRACE 10/11
25.7.2007 10. DATUM POSLEDNÍ REVIZE TEXTU 2.9.2009 11/11