LEGISLATIVA A AKTUÁLNÍ PROBLEMATIKA UPRCHLÍKŮ V ČR ABSOLVENTSKÁ PRÁCE

Evangelická akademie Vyšší odborná škola sociálně právní Hrusická 2537/7, Praha 4 Spořilov LEGISLATIVA A AKTUÁLNÍ PROBLEMATIKA UPRCHLÍKŮ V ČR ABSOLVENTSKÁ PRÁCE Název pracoviště: Organizace pro pomoc uprchlíkům Veletržní 24, Praha 7 Vypracovala: Zoubková Zdeňka Vedoucí absolventské práce: JUDr. Gailová Zdenka Oponent: Mgr. Helena Kovaříková Praha, duben 2001. - 8 -

Prohlašuji, že jsem absolventskou práci vypracovala samostatně a uvedla v ní veškerou literaturu a ostatní zdroje, které jsem použila. V Šestajovicích dne 29. dubna 2001. podpis - 9 -

Ráda bych poděkovala všem z Organizace pro pomoc uprchlíkům, kteří mi umožnili vykonávat praxi a ochotně mi poskytovali cenné informace pro mou práci. Dále velice děkuji paní profesorce Gailové, vedoucí mé absolventské práce, za její rady, ochotu, trpělivost a za obětavé vedení mé práce. - 10 -

Motto: Nikdo by neměl být nucen prchat ze své vlastní země, aby si zachránil život. Nikdo by neměl být přesídlen jen proto, že někdo jiný se chce zmocnit jeho půdy, obsadit jeho dům nebo ovládat jeho území. Kofi Annan - 11 -

OBSAH I. Teoretická část A. ÚVOD...... 8 B. PŘEHLED ZÁKLADNÍCH POJMŮ......10 1. Kdo je prchlíkem...10 1.1. Účastník řízení o udělení azylu...12 1.2. Azylant...13 2. Azylové zařízení...13 2.1. Přijímací středisko...13 2.2. Pobytové středisko...14 2.3. Integrační středisko...14 3. Nové pojmy, které zakotvil zákon o azylu......14 3.1. Bezpečná třetí země...14 3.2. Bezpečná země původu...15 3.3. Definice pronásledování...16 C. HISTORICKÝ POHLED NA MEZINÁRODNĚ PRÁVNÍ ÚPRAVU UPRCHLICKÉ PROBLEMATIKY...17 1.Úmluva o právním postavení uprchlíků...17 2.Všeobecná deklarace lidských práv...20 3.Evropská úmluva...21 4.Schengenská úmluva...22 5.Další mezinárodně právní dokumenty uprchlického práva...23 5.1. Mezinárodní pakt o občanských a politických právech...24 5.2. Evropská sociální charta...24 5.3. Úmluva proti mučení...25 D. PRÁVNÍ ÚPRAVA POSTAVENÍ UPRCHLÍKŮ V ČR...26 1.Listina základních práv a svobod...27 2.Zákon o azylu...27 2.1.Předmět úpravy...28 2.2.Úkoly Ministerstva vnitra...28-12 -

2.3.Důvody pro udělení azylu...29 2.3.1.Zvláštní důvody pro udělení azylu...29 2.4.Důvody vylučující udělení azylu...30 2.5.Důvody odnětí azylu...31 2.6.Zánik azylu...32 2.7.Překážky vycestování...32 2.8.Práva a povinnosti účastníka řízení o udělení azylu...33 2.8.1.Práva a povinnosti související s pobytem v přijímacím středisku... 33 2.8.2.Práva a povinnosti související s pobytem v pobytovém středisku... 33 2.8.3.Práva a povinnosti související s pobytem v soukromí... 35 2.8.4.Další práva a povinnosti účastníka řízení o udělení azylu... 35 2.9.Práva a povinnosti azylanta...37 2.9.1.Právo na ubytování v integračním středisku, právo na trvalé bydlení... 37 2.9.2.Práva vyplývající ze státního integračního programu... 37 2.9.3.Další práva a povinnosti vyplývající ze statusu azylanta... 39 2.10.Řízení o udělení azylu...41 2.10.1.Prohlášení o úmyslu požádat o azyl...41 2.10.2.Návrh na zahájení řízení o udělení azylu...42 2.10.2.1.Cizinec, který nepodá návrh na zahájení řízení o udělení azylu... 43 2.10.3.Pohovor...43 2.10.4.Zastavení řízení...44 2.10.5.Přerušení řízení...45 2.10.6.Rozhodnutí...45 2.10.6.1.Doručení rozhodnutí...45 2.10.6.2.Rozhodnutí musí obsahovat...46 2.10.6.3.Typy rozhodnutí v I. instanci...46 2.10.7.Rozklad...47 2.10.7.1.Formy rozhodnutí o rozkladu v II. instanci...48 2.10.8.Žaloba...48 2.10.8.1.Pobyt na vízum za účelem strpění pobytu...49 2.10.9. Povinnost cizince vycestovat z území...50 3. Zákon o pobytu cizinců...51 3.1. Předmět úpravy...51 3.2. Působnost zákona...51-13 -

3.3. Vstup na území za účelem poskytnutí dočasné ochrany...51 3.4. Další důležité části zákona o pobytu cizinců týkajících se uprchlíků...52 II. Praktická část 1. Kazuistika...54 2. Azylová praxe v letech 1990 2001...56 2.1. Azylová zařízení...56 2.2. Počet žadatelů o azyl v letech 1990 2001...56 2.3. Počty udělených azylů v letech 1990 2001...57 3. Azylová praxe v roce 2000...58 3.1. Nová azylová zařízení...58 3.2. Zastoupení účastníků podle státní příslušnosti...58 3.3. Počty udělených azylů...59 4. Azylová praxe v roce 2001...60 4.1. Zastoupení účastníků podle státní příslušnosti...60 4.2. Azyl udělen...60 E. ZÁVĚR...61 SEZNAM LITERATURY...67 PŘÍLOHY (přílohy 1 6) - 14 -

I. Teoretická část A. Úvod Po celá staletí jsou lidé nuceni opouštět svou zemi kvůli pronásledování, ozbrojeným konfliktům nebo násilí. Uprchlíci jsou tu tak dlouho, jak dlouho existují války, perzekuce, diskriminace a netolerance. Nacházíme je mezi příslušníky všech ras a náboženství a můžeme se s nimi setkat v každé části světa. Jejich problém spočívá v tom, že v zemi, ve které se narodili nebo ve které žijí, nemohou využívat všech práv, která moderní společnost považuje za samozřejmá pro každého jedince. Tito lidé, ať už pro uplatňování těchto práv nebo z jiných důvodů, začnou pociťovat ohrožení ze strany své země. Jsou nuceni opustit svou zemi ze strachu o svůj život a svobodu, často za sebou zanechají vše, co mají. Jejich životy se ze dne na den změní. Nacházejí se ve zvláště zranitelné situaci. Přicházejí do cizí země, kde chtějí najít nový domov. A tak se dostanou třeba i do České republiky. Problematice uprchlíků se intenzivně věnuji od roku 1999, kdy jsem se poprvé seznámila s činností Organizace pro pomoc uprchlíkům. Měla jsem možnost navštívit azylová zařízení MV ČR (dříve uprchlické tábory ). Setkala jsem se zde s lidmi, jejichž životní příběhy mne velice zaujaly. Přišli k nám hledat ochranu a pomoc. Situace uprchlíků v České republice se od roku 1989 neustále mění. Bylo nutné aktualizovat právní úpravu týkající se postavení uprchlíků. Cílem mé práce je proto zmapování současné právní úpravy týkající se uprchlíků u nás. Zejména se zabývám zákonem o azylu, který vstoupil v platnost 1. 1. 2000 a s tím související řízení o udělení azylu. - 15 -

V první části své práce definuji pojmy, které jsou z hlediska uprchlické problematiky nejdůležitější. Rozsáhle zde vysvětluji hlavně pojem uprchlík. Je to důležité hlavně proto, že jen osobě, která splňuje kritéria definicemi stanovené, je poskytnuta mezinárodní ochrana a jen taková osoba může požívat výhod, které jí z tohoto statusu náleží. Další část věnuji mezinárodně právním dokumentům, které byly přijaty v souvislosti s problematikou uprchlíků. Tuto kapitolu jsem do své práce zařadila proto, že i Česká republika k těmto mezinárodním úmluvám a smlouvám přistoupila, a tudíž je jimi vázána. Jsou exkurzem do minulosti, díky nim si můžeme udělat obrázek o tom, jak se problematika uprchlictví vyvíjela. V nejrozsáhlejší kapitole se zabývám právní úpravou postavení uprchlíků u nás. Zaměřuji se zde hlavně na nový zákon o azylu a s tím související řízení o udělení azylu, které je nedílnou součástí této kapitoly. Dále vymezuji práva a povinnosti účastníků řízení o udělení azylu a azylantů. Zmiňuji také zákon o pobytu cizinců. V praktické části popisuji azylovou problematiku v praxi, nejvíce se soustřeďuji na rok 2000 (kolik osob požádalo o azyl, z jakých zemí, kolika lidem byl azyl udělen, apod.). Teoretické poznatky doplňuji kazuistikou. Doufám, že má práce nastíní současnou situaci uprchlíků u nás, zejména zákonné podmínky jejich pobytu na našem území. - 16 -

B. Přehled základních pojmů 1. Kdo je uprchlíkem? Úvodem je třeba říci, že uprchlík, obecně, je cizincem cizincem sui gneris, tedy fyzickou osobou, která není státním občanem České republiky, jak cizince definuje 2 odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců. Podle 2 písm. a) se zákon o pobytu cizinců nevztahuje na účastníky řízení o udělení azylu a azylanty, pokud zákon o azylu nestanoví jinak. Pokud se tedy uprchlík z jakéhokoliv důvodu dostane mimo režim zákona o azylu, vztahuje se na něj zákon o pobytu cizinců a má všechny povinnosti běžného cizince (vízová povinnost, povolení k pobytu, atd.). Nyní se budu zabývat definicí uprchlíka. Její význam spočívá v tom, že jen osobě, která splňuje kritéria v ní stanovená, je poskytnuta mezinárodní ochrana, jen taková osoba uprchlík de iure může požívat právní a sociální výhody, které se státy zavázaly uprchlíkům poskytnout. Samozřejmě, státy mohou ve svém vnitrostátním právu rozšířit jak okruh osob, kterým poskytnou svou ochranu, tak okruh výhod; ve skutečnosti k tomu však nedochází. Striktní přístup ke stanovení právního postavení uprchlíků vyplývá z nutnosti poskytnout uprchlíkům záruky, že jejich právní postavení nebude předmětem neustálého přezkoumávání ve světle přechodných změn, ne zásadního charakteru, v situaci vládnoucí v zemi jejich původu. 1 Článek 1 A(1) Úmluvy o právním postavení uprchlíků z r. 1951 se zabývá tzv. statutárními uprchlíky, t. j. osobami považovanými za uprchlíky v souladu 1 UNHCR, Příručka k postupům a kritériím pro určování právního postavení uprchlíků, 1992-17 -

s ustanoveními mezinárodně právních nástrojů předcházejících Úmluvě. Toto ustanovení prohlašuje že: Pro účely této Úmluvy se pojem uprchlík vztahuje na jakoukoliv osobu, jež: (1) byla považována za uprchlíka dle dohod z 12. května 1926 a 30. června 1928, nebo podle úmluv z 28. října 1933 a 10. února 1938, a podle protokolu ze 14. září 1939 nebo též podle stanov Mezinárodní organizace pro uprchlíky; rozhodnutí o nenárokovatelnosti právního postavení uprchlíka učiněná Mezinárodní organizací pro uprchlíky během její činnosti nebrání udělení právního postavení uprchlíka osobám, které splňují podmínky odst. 2 tohoto článku. Definice uprchlíka dle české právní úpravy vychází z čl. 43 Listiny základních práv a svobod a z Úmluvy o právním postavení uprchlíků, a je zakotvena v zákoně č. 325/1999 Sb., o azylu a změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (českou právní úpravou se budu zabývat ve zvláštní kapitole). Uprchlíci jsou dále rozděleni podle různých kritérií. Mandátoví uprchlíci jsou uprchlíci, kteří spadají do kompetence UNHCR na základě mandátu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky podle definice Statutu a příslušných rezolucí Valného shromáždění OSN. Uprchlíci prima facie jsou osoby, o jejichž uprchlickém statutu bylo rozhodnuto v rámci větší skupiny v situacích rozsáhlého přílivu bez toho, aby byly žádosti posuzovány jednotlivě. I když o právním postavení uprchlíků se za normálních okolností musí rozhodovat případ od případu, vyskytly se i situace, kdy byly celé skupiny osob odvlečeny za okolností naznačujících, že členové takovéto skupiny by mohli být jednotlivě posuzováni jako uprchlíci. V těchto situacích je nutnost poskytnout pomoc často nesmírně naléhavá a z čistě praktických důvodů nemusí být možné individuálně rozhodnout o právním postavení uprchlíka u - 18 -

každého člena skupiny. Proto je zde využíváno právního prostředku tzv. skupinového určování právního postavení uprchlíků, přičemž každý člen takové skupiny je považován prima facie (t. j. při nemožnosti dokázat opak) za uprchlíka. Uprchlíci de facto jsou uprchlíci, kteří nemohou nebo nechtějí získat postavení statutárního uprchlíka nebo kteří se z vážných důvodů nemohou či nechtějí vrátit do země původu. Důvodem může být např. to, že sice splňují kritéria definice uprchlíka podle Ženevské úmluvy z r. 1951, ale nepodaří se jim je prokázat před správním orgánem. Uprchlíci sur place jsou osoby, které v okamžiku odchodu ze země původu nebyly uprchlíky, ale které se jimi staly později. Požadavek, že příslušná osoba se musí nacházet mimo svou zem, aby byla uprchlíkem, neznamená, že musela nutně tuto zem opustit nezákonně, nebo že by ji byla musela upustit na základě opodstatněných obav. Je možné, aby požádala o uznání svého právního postavení jako uprchlíka až poté, kdy už byla nějaký čas v cizině. Uprchlíkem sur place se člověk stává vinou okolností nastalých v zemi jeho původu během jeho nepřítomnosti. Tímto uprchlíkem se člověk může stát i v důsledku svého vlastního jednání, jako např. sdružování se s již uznanými uprchlíky nebo vyjádření svých politických názorů v zemi pobytu. Uprchlíci in orbit jsou uprchlíci, kterým je odmítán azyl nebo kteří stále nemohou nalézt zemi ochotnou posoudit jejich žádost, přestože nebyli vráceni přímo do země, kde jim hrozí pronásledování; jsou stále posílání z jedné země do druhé a stále se snaží nalézt azyl. Tranzitní uprchlíci jsou uprchlíci, kteří jsou na území státu přijati dočasně s tím, že později budou přesídleni jinam. 2 1. 1. Účastník řízení o udělení azylu Účastníkem řízení je podle zákona o azylu cizinec, který žádá o udělení azylu v České republice nebo cizinec, jemuž byl azyl udělen a bylo zahájeno řízení o jeho odnětí. 3 2 UNHCR, Příručka uprchlického práva, 1997 3 20 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu - 19 -

Za způsobilého k právním úkonům se považuje cizinec, který dosáhl věku 18 let. Nemůže-li jednat samostatně, je mu ustanoven opatrovník. 4 Jedná se zejména o případy, kdy je účastníkem řízení nezletilá osoba bez doprovodu. 1. 2. Azylant Azylantem je podle 2 odst. 3 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu cizinec, kterému byl podle tohoto zákona udělen azyl, a to po dobu platnosti rozhodnutí o udělení azylu. 2. Azylové zařízení Zákon o azylu hovoří o tzv. azylových zařízeních. Rozumí se tím přijímací středisko, pobytové středisko (dříve uprchlický tábor ) a integrační azylové středisko. 5 Rozlišení azylových zařízení spočívá v účelu, který jednotlivá střediska plní. Zřizovatelem všech těchto zařízení je Ministerstvo vnitra. Zákon upravuje také možnost, aby pobytová a integrační azylová střediska provozovala namísto Ministerstva vnitra právnická osoba v rozsahu pověření uděleného Ministerstvem vnitra, a to za úplatu. 6 Novou právní úpravou došlo také ke změně pojetí pobytu cizince v azylových zařízeních. Zatím co dříve byla zákonem stanovena povinnost cizince pobývat v uprchlickém táboře, současná právní úprava zakotvuje pouze právo cizince využívat tato zařízení. 2. 1. Přijímací středisko V přijímacím středisku je cizinec povinen po určitou zákonem stanovenou dobu pobývat (za účelem provedení identifikačních úkonů, lékařského vyšetření, apod.). 7 4 92 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu 5 2 odst. 6 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu 6 80 odst. 3 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu 7 79 odst. 1 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu - 20 -

přestupek. Porušení povinnosti pobývat v přijímacím středisku je hodnoceno jako 2. 2. Pobytové středisko Následně je účastník řízení přemístěn do tzv. pobytového střediska. Pobytové středisko slouží k ubytování účastníka řízení o udělení azylu do doby nabytí právní moci rozhodnutí o udělení azylu. 8 Cizinec však může pobývat i v soukromí. 9 2. 3. Integrační středisko Slouží k přechodnému ubytování cizinců, kterým byl udělen azyl. 10 3. Nové pojmy, které zakotvil zákon o azylu Některá pojmenování věcí se v průběhu doby mění, ačkoliv jejich význam zůstává stejný. Přijetím zákona č. 325/1999 Sb., o azylu byly nahrazeny určité pojmy. Jde zejména o pojem účastník řízení o udělení azylu (dříve žadatel o azyl ) a pojem azylant (dříve cizinec, který získal status uprchlíka ). Chtěla bych zmínit některé důležité pojmy, které s sebou přinesl nový zákon o azylu. Jde zejména o zavedení institutu třetí bezpečná země a bezpečná země původu. Tyto instituty byly zřízeny v souvislosti s prudkým růstem počtu účastníků řízení o udělení azylu v západoevropských zemích počátkem devadesátých let, motivovaných především ekonomickými důvody. Nový zákon o azylu dále přináší přesnou definici pronásledování. 3. 1. Bezpečná třetí země Bezpečná třetí země je taková země, ve které cizinec žádající Českou republiku o azyl, určitou dobu pobýval a za svého pobytu měl možnost požádat o 8 79 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu 9 77 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu 10 79 odst. 3 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu - 21 -

ochranu před pronásledováním, a do které tedy může být odeslán bez obav, že bude vrácen do země, v nichž má důvodné obavy z pronásledování ve smyslu Úmluvy o právním postavení uprchlíků a Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Protokolů na tyto úmluvy navazujících. Bezpečnou třetí zemí není stát, pokud na něj lze podle 2, odst. 2 písm. a), b) zákona o azylu vztáhnout překážky vycestování nebo cizinec jeho územím pouze projížděl. Institut bezpečné třetí země tedy zahrnuje ty státy, v nichž se má za to, že existuje určitá záruka demokratického jednání s respektem k lidským právům. 3. 2. Bezpečná země původu Bezpečnou zemí původu je taková země, o které lze jednoznačně tvrdit (objektivně a prokazatelně), že z jejího území běžně nepřicházejí uprchlíci, a že již pominuly okolnosti, které v minulosti vedly k tomu, že byla v souvislosti s touto zemí uplatněna ustanovení Úmluvy o právním postavení uprchlíků. Bezpečnou zemi přesně vymezuje 2 odst. 1 písm. a) až d) zákona o azylu, který říká, že bezpečnou zemí původu se rozumí takový stát, v němž státní moc dodržuje lidská práva a je způsobilá zajistit dodržování lidských práv a právních předpisů; který jeho občané nebo osoby bez státního občanství neopouštějí z důvodů uvedených v 12 (důvody pro udělení azylu budu se jimi zabývat později); který ratifikoval a dodržuje mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách; který umožňuje činnost právnickým osobám, které dohlížejí nad stavem dodržování lidských práv. Seznam bezpečných zemí nebude vydán obecně závaznou formou, což znamená, že tento seznam nebude veřejně přístupný a nebude možné, aby se k němu vyjadřovali zástupci nevládních organizací, novináři, Tento seznam bude - 22 -

pouze pod kontrolou samotného úřadu Odbor azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra. Co z toho pro nás vyplývá? Určitě to, že podmínkou pro přiznání azylu je, že cizinec nebude přicházet ze země, kde mohl kontaktovat státní orgány a požádat je o ochranu, nebo ze země jeho státního občanství (v případě bezdomovce ze země jeho posledního trvalého pobytu), které Česká republika bude považovat ze bezpečné. 3.3. Definice pronásledování Součástí zákona č. 325/1999 Sb., o azylu je definice pronásledování, která je důležitá zejména při posuzování žádosti o azyl. Za pronásledování se podle 2 odst. 4 zákona o azylu považuje ohrožení života nebo svobody; jakož i opatření působící psychický nátlak nebo jiná obdobná jednání, pokud jsou prováděna, podporována či trpěna úřady ve státě, jehož je cizinec státním občanem, nebo státu posledního trvalého bydliště v případě osoby bez státního občanství nebo pokud tento stát není schopen odpovídajícím způsobem zajistit ochranu před takovým jednáním. - 23 -

C. Historický pohled na mezinárodně právní úpravu uprchlické problematiky Na začátku 20. století se problém uprchlíků stal předmětem zájmu mezinárodního společenství, které se z humanitárních důvodů ujalo odpovědnosti za poskytování ochrany a pomoci těmto lidem. Ochrana uprchlíků byla zpočátku zaměřena zejména na problémy spojené s doklady totožnosti a cestovními doklady, protože uprchlíci většinou nevlastnili doklady, které by byly mezinárodně uznávané. Krátce po II. světové válce, kdy problém uprchlíků nebyl dosud vyřešen, byla pociťována potřeba nového mezinárodního mechanismu, jež by definoval právní postavení uprchlíků. Namísto ad hoc dohod, dohod přijímaných ve vztahu ke konkrétním situacím uprchlíků se volalo po nástroji, který by obsahoval obecnou definici toho, kdo má být považován za uprchlíka. Liga národů proto stanovila standardní mezinárodní postupy vůči uprchlíkům, což vedlo k přijetí řady mezinárodních smluv v jejich prospěch. V této kapitole zmíním několik mezinárodních dokumentů. Vím, že dokumentů týkajících se, byť i jen velice vzdáleně, problematiky uprchlictví je mnoho. Vybrala jsem ty, které jsou z hlediska mezinárodní působnosti nejdůležitější. 1. Úmluva o právním postavení uprchlíků V rámci snahy o řešení uprchlického problému vzniklého po druhé světové válce, byla na konferenci zmocněnců OSN v Ženevě přijata Úmluva o právním postavení uprchlíků (dále jen Ženevská úmluva, popř. Úmluva ), a to dne 28. července 1951, vstoupila v platnost 21. dubna 1954. - 24 -

Úmluva se původně vztahovala pouze na osoby v Evropě, které se staly uprchlíky před 1. lednem 1951. Kvůli novým uprchlickým vlnám, které nesouvisely s válkou v Evropě, byla v roce 1967 Úmluva doplněna tzv. Newyorským protokolem (dále jen protokol ) týkajícím se právního postavení uprchlíků. Protokol vstoupil v platnost 4. října 1967. 11 Ke stanovení definice uprchlíka používá Úmluva tři klauzule zahrnující, pozastavující a vylučující. Zahrnující klauzule vyjmenovává podmínky, za nichž se jedinec stane uprchlíkem; pozastavující klauzule vyjmenovává události, které ukončují status uprchlíka a vylučující klauzule vypočítává skutečnosti, které určité osobě znemožňují stát se uprchlíkem a požívat výhod tohoto postavení. 12 definici uprchlíka. Na rozdíl od předchozích dohod přijímaných ad hoc podala obecnou Úmluva definuje uprchlíka jako osobu, jež se nachází mimo svou vlast a má oprávněné obavy před pronásledováním z důvodů rasových, náboženských nebo národnostních nebo z důvodů příslušnosti k určitým společenským vrstvám nebo i zastávání určitých politických názorů, je neschopna přijmout, nebo vzhledem ke shora uvedeným obavám, odmítá ochranu své vlasti, totéž platí pro osobu bez státní příslušnosti nacházející se mimo zemi svého dosavadního pobytu následkem shora zmíněných událostí, a která vzhledem ke shora uvedeným obavám se tam nechce nebo nemůže vrátit. 13 Slovní spojení oprávněné obavy před pronásledováním je klíčovou frází celé definice. Obavy, pocit strachu jsou stavem mysli a jako takové jsou stavem subjektivním. 11 UNHCR, Příručka o sociálních právech uprchlíků, 1996 12 UNHCR, Příručka uprchlického práva, 1997 13 článek 1A odst. 2 Úmluvy o právním postavení uprchlíků - 25 -

Obavy se vždy musí vztahovat k pronásledování. Osoby, které mají strach např. z hladomoru nebo přírodních katastrof uprchlíky nejsou, pokud současně nemají odůvodněný strach z pronásledování z jednoho z důvodů zakotvených v definici. Ze čl. 33 Úmluvy je možno odvodit, že ohrožení života nebo fyzické svobody z důvodů rasových, náboženských nebo národnostních nebo z důvodů příslušnosti k určitým společenským vrstvám nebo i zastávání určitých politických názorů představuje pronásledování. 14 Rasa, náboženství, národnost, příslušnost k určité společenské skupině, politické přesvědčení. Toto je pět důvodů pronásledování, vyjmenovaných v Úmluvě, a které jsou obsaženy i v zákoně o azylu v 12 odst. b jako důvody pro udělení azylu. Při posuzování žádosti o azyl (v řízení o udělení azylu) jich můžeme najít současně několik, např. když příslušník nějaké náboženské nebo etnické skupiny současně stojí v politické opozici. Úmluva se zabývá úpravou právního postavení uprchlíků, jejich postavením v oblasti zaměstnání, sociálního zabezpečení, jasně např. stanoví, kdy uprchlíka není možné vyhostit či navrátit na hranice území, ve kterých by jeho život či osobní svoboda byly ohroženy na základě jeho rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité vrstvě či politického přesvědčení tzv. non-refoulement princip 15, apod. V Protokolu z roku 1967 se státy zavazují uplatňovat hmotná ustanovení Úmluvy na uprchlíky tak, jak jsou v Ženevské úmluvě definována, ale bez časového omezení (leden 1951), které Úmluva obsahovala. Obecná definice Úmluvy totiž za uprchlíka považuje osobu, která v důsledku událostí, které nastaly 14 UNHCR, Příručka k postupům a kritériím při určování právního postavení uprchlíků, 1992 15 článek 33 odst. 1 Úmluvy o právním postavení uprchlíků - 26 -

před 1. lednem 1951 a na základě opodstatněných obav z pronásledování se nachází mimo zem své národnosti... 16 Rok 1951 je v Úmluvě vymezen proto, že v době přijetí Úmluvy se předpokládalo, že příliv uprchlíků odpadne během několika let. Nové uprchlické vlny však si však vyžádaly nutnost přijetí další právní úpravy. Tento nedostatek řeší právě Protokol z roku 1967, který činí z Úmluvy univerzální dokument použitelný v každé uprchlické situaci. Úmluva i Protokol vstoupily pro tehdejší ČSFR v platnost dne 24. 2. 1992. Zápis o tom byl uložen u generálního tajemníka Organizace spojených národů dne 11. května 1993. Úmluva z roku 1951 a Protokol z roku 1967 byly publikovány ve Sbírce zákonů pod číslem 208/1993 Sb. jako Úmluva o právním postavení uprchlíků. ČSFR přistoupila k Úmluvě bez teritoriálního omezení, tzn. že podle tohoto dokumentu poskytuje ochranu uprchlíkům pocházejícím nejen z Evropy, ale i z jiných kontinentů. Přistoupením k Úmluvě z roku 1951 na sebe stát bere řadu závazků vůči lidem, kteří se nacházejí na jeho území a kteří splňují definici uprchlíka. 2. Všeobecná deklarace lidských práv Všeobecná deklarace lidských práv (dále jen deklarace ) je základním mezinárodním prohlášením nezadatelných a nedotknutelných práv všech členů lidského rodu. 10. prosince 1948 Valné shromáždění OSN přijalo a prohlásilo Všeobecnou deklaraci lidských práv - přijata a prohlášena rezolucí č. 217 A(III). 17 16 článek 1A odst. 2 Úmluvy o právním postavení uprchlíků 17 Výchova k lidským právům, pracovní příručka, svazek 10-27 -

Obsahuje řadu práv, na které mají lidé kdekoliv na světě nárok práva občanská, politická, sociální a kulturní, Deklarace stanovuje základní práva každého člověka na světě, nezávisle na jeho rase, barvě pleti, pohlaví, jazyku, náboženství, politických nebo jiných názorech, národnostním nebo sociálním původu, majetkovém, rodovém nebo jiném postavení. Obrací se na vlády, aby zajistily práva nejen svým vlastním občanům, ale aby se zasazovaly také o dosažení lidských práv občanů v jiných zemích. Jinými slovy, státní hranice nejsou překážkou pro napomáhání ostatním dosáhnout práv. Ve výčtu práv jedince, jež zasluhují ochranu, můžeme najít i právo vyhledat si před pronásledování útočiště v jiných zemích a požívat tam azylu. 18 Původní verze Komise pro lidská práva OSN z r. 1947 však zněla hledat a získat azyl ( the right to seek and to be granted ), tento návrh byl však odmítnut a konečná verze č. 14 tedy zní hledat a požívat azyl ( the right to seek and to enjoy ). 19 3. Evropská úmluva Úmluva o lidských právech a základních svobodách z roku 1950 (dále jen Evropská úmluva) byla jménem ČSFR podepsána dne 21. února 1991. V prohlášení účiněném při ratifikaci uznala ČSFR pravomoc Evropské komise i Evropského soudu pro lidská práva. Po rozdělení ČSFR je Česká republika i nadále smluvní stranou Evropské úmluvy i navazujících protokolů. Je třeba se zmínit o roli této úmluvy pro postavení uprchlíků a ostatních cizinců hledajících ochranu v ČR. Význam tohoto dokumentu v ČR stále roste; čím dál častěji se lze setkat s argumentací založenou na ustanoveních Evropské úmluvy a navazující judikatury Evropského soudu nejen u Ústavního soudu ČR, ale i 18 článek 14 odst. 1 Všeobecné deklarace lidských práv 19 Výchova k lidským právům, pracovní příručka, svazek 10-28 -

v rozhodnutích soudů obecných, dokonce v rozhodnutích administrativních orgánů, jmenovitě Ministerstva vnitra ČR o azylu. Důvodem aplikace Evropské úmluvy v azylových případech jsou mezery mezinárodních instrumentů uprchlického práva. Doplňující role Evropské úmluvy nastupuje v případech, kdy Ženevská úmluva určitou věc neřeší. Podle čl. 3 Evropské úmluvy nesmí být nikdo mučen nebo podrobován nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestu. V souvislosti s tímto článkem vyvinul Evropský soud ochranu proti refoulement, která poskytuje ochranu mnohem širšímu okruhu osob než pojetí non-refoulement v Ženevské konvenci. Rozhodnutí o vyhoštění cizince může narazit na nutnost respektovat jeho rodinný život podle čl. 8 této úmluvy. Tento článek zahrnuje právo manželů, popř. druha a družky a dětí na možnost žít společně, a to i pokud ještě nedošlo k úplnému vytvoření rodinného života. Ve smyslu čl. 8 rodinný život zahrnuje alespoň vazby mezi osobami blízce příbuznými, např. mezi prarodiči a vnoučaty, protože tito příbuzní mohou v rodinném životě hrát významnou roli. Čl. 8 nerozlišuje legitimní a nelegitimní rodinu. Čl. 13 stanoví právo na účinný opravný prostředek. Ženevská úmluva o procesních mechanismech mlčí. Procesní záruky řízení o přiznání postavení uprchlíka jsou obsaženy v tzv. doporučeních, zejména v závěrech přijatých Výkonným výborem UNHCR (EXCOM). 4. Schengenská úmluva Dalším důležitým mezinárodním dokumentem je Schengenská úmluva z roku 1990, která představuje reálný pokrok v procesu integrace Evropy. Tato dohoda je velmi důležitá i pro náš stát, když vezmeme v potaz, že Česká republika se uchází o přijetí do EU. - 29 -

Schengenská komplementární úmluva z roku 1990 vstoupila v účinnost dne 26. března 1995. Tato úmluva harmonizuje podmínky vstupu na území a jednotné vízum pro příslušníky třetích států. Společná vízová politika vyžaduje shodu ohledně seznamu států, jejichž příslušníci musí být držiteli víza. Takové osoby se mohou volně pohybovat po území smluvních států v časovém rozmezí tří měsíců. Podle čl. 8 Smlouvy o založení Evropského společenství, každá osoba, která má příslušnost členského státu, je občanem Evropské unie. 20 Ilegální přítomnost na území stran úmluvy vyvolává právní možnost vyhoštění osoby do domovského státu nebo státu třetího, který uzavřel readmisní dohodu s účastníkem Schengenské smlouvy. Readmisní dohody normativně zajišťují kontrolu migračních proudů jednotlivců a jejich návrat do domovského státu nebo státu třetího. Přestože readmisní dohody cílí zabránit protiprávní migraci, jejich personální působnost se dotýká uprchlíků. Takové smluvní dokumenty jsou používány k navrácení odmítnutých účastníků řízení o udělení azylu do státu původního. Umožňují vrátit žadatele do třetího státu na základě vnitrostátního zákonodárství a v souladu s mezinárodními závazky. 21 Ustanovení čl. 29, odst. 2 Schengenské úmluvy z roku 1990 poskytuje smluvní straně oprávnění odmítnout vstup nebo vyhostit účastníka řízení o udělení azylu do třetího státu. Dalším důležitým atributem Schengenské úmluvy je kapitola 7, čl. 28 38, který obsahuje procesní závazky reciprocity, jež určují smluvní stranu odpovědnou za řízení ve věci získání statusu uprchlíka. 5. Další mezinárodně právní dokumenty uprchlického práva Z dalších mezinárodních dokumentů, které se sice výslovně nezmiňují o azylu, ale mohou se velmi úzce dotýkat postavení uprchlíka na našem území, je 20 Čepelka, Č.; Jílek, D.; Šturma, P.:Azyl a uprchlictví v mezinárodním právu, 1997 21 Čepelka, Č.; Jílek, D.; Šturma, P.:Azyl a uprchlictví v mezinárodním právu, 1997-30 -

třeba zmínit Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, vyhlášený pod č. 120/1976 Sb., Evropskou sociální chartu z roku 1961, nabyla účinnosti 26. února 1965, Úmluvu proti mučení z roku 1984, Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod, vyhlášenou sdělením federálního ministerstva zahraničních věcí pod č. 209/1992 Sb., Úmluvu o právech dítěte, vyhlášenou pod č. 104/1991 Sb., Kromě těchto dokumentů existuje celá řada regionálních dohod, a to zejména v Africe, v Americe. Jedním z těchto dokumentů je např. Úmluva upravující konkrétní aspekty problémů uprchlíků v Africe, kterou přijalo Shromáždění hlav států a vlád Organizace africké jednoty 10. září 1969 nebo Úmluva o diplomatickém azylu, přijatá v Karakasu roku 1954. 5. 1. Mezinárodní pakt o občanských a politických právech Do Mezinárodního paktu o občanských a politických právech z roku 1966 nebylo výslovně začleněno právo přijímat azyl, a dokonce ani právo azyl hledat. Komise OSN pro lidská práva nicméně do paktu začlenila ustanovení, které cizincům, kteří legálně pobývají na území členského státu, poskytuje ochranu před svévolným vyhoštěním z dané země. Cizinec nacházející se právoplatně na území státu, který je smluvní stranou Paktu, může být z něho vyhoštěn pouze na základě rozhodnutí, k němuž se dospělo v souladu se zákonem, a má možnost, kromě případů, kdy naléhavé důvody národní bezpečnosti vyžadují jiný postup, předložit námitky proti svému vyhoštění a dát svůj případ přezkoumat příslušným orgánem nebo osobou nebo osobami příslušným orgánem zvláště označenými a být před nimi za tímto účelem zastoupen. 22 5. 2. Evropská sociální charta Ekonomická, sociální a kulturní práva zakotvená Ženevskou úmluvou o právním 22 článek 13 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech - 31 -

postavení uprchlíků z roku 1951 byly začleněna do Evropské sociální charty z roku 1961 formou dodatku s názvem Rozsah platnosti Sociální charty, co se týče lidí, kteří požívají ochrany. 23 Odstavec 2 Dodatku stanoví: Každá smluvní strana poskytne uprchlíkům definovaným v Úmluvě o právním postavení uprchlíků, podepsané v Ženevě 28. července 1951, a zdržujícím se oprávněně na jejím území, co nejpříznivější zacházení a v každém případě ne méně příznivé, než ke kterému se smluvní strana zavázala podle zmíněné Úmluvy a podle všech ostatních mezinárodních dokumentů vztahujících se na tyto uprchlíky. 5. 3. Úmluva proti mučení Úmluva proti mučení a jinému krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestání byla přijata v roce 1984 a obsahuje jedno ustanovení, jež má význam pro účastníky řízení o udělení azylu. Článek 3 Úmluvy stanoví: 1. Žádný stát, který je smluvní stranou této Úmluvy, nevypoví, nevrátí či nevydá osobu jinému státu, jsou-li vážné důvody se domnívat, že by jí v něm hrozilo nebezpečí mučení. 2. Pro účely stanovení toho, zda existují takovéto důvody, vezmou příslušné orgány v úvahu veškeré související okolnosti, včetně, v odůvodněných případech, existence trvalého hrubého, zřejmého nebo masového porušování lidských práv v daném státě. 23 Evropská úmluva o lidských právech a další mezinárodní ochranné mechanismy, vybrané texty za semináře, 1996-32 -

D. Právní úprava postavení uprchlíků v ČR Uprchlické právo začíná nabývat působnosti v momentě, kdy došlo k porušení lidských práv a oběti utekly ze země, kde k tomuto porušování došlo. Hlavním úkolem uprchlického práva je stanovit, kdo je to uprchlík a formy jeho mezinárodní ochrany. Uprchlík bývá definován jako osoba, která přestala spadat pod všeobecnou jurisdikci domovského státu a s ní související ochranu, kterou by jí měl tento stát poskytovat. Je proto nutné nahradit dřívější ochranu domovského státu ochranou mezinárodní na tak dlouho, dokud uprchlík nezačne opět požívat ochrany svého původního nebo jiného státu. Česká republika si je vědoma svého dluhu z dob totalitních, kdy z naší země utíkaly tisíce uprchlíků, kteří hledali útočiště po celém světě. A proto ihned po pádu komunistického režimu zareagovala na fenomén uprchlictví a zavázala se dodržovat mezinárodněprávní závazky na poli uprchlického práva a poskytovat útočiště a ochranu uprchlíkům, tedy lidem na útěku, lidem pronásledovaným ve své vlasti pro svoje náboženské přesvědčení či politické postoje, pro svou národnost či rasu, lidem diskriminovaným a utlačovaným. Zavázala se zajišťovat a garantovat tyto nezastupitelná lidská práva těm nejslabším, nejzranitelnějším a nejbezbrannějším. Česká republika proto musela přijmout odpovídající právní úpravu, která se vztahuje k problematice uprchlíků. V České republice je úprava problematiky uprchlíků obsažena zejména v Listině základních práv a svobod, v zákoně č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů; v zákoně č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a v zákoně č. 71/1967 Sb., o správním řízení 24 (správní řád). 24 Zákon o azylu v části zabývající se řízením o udělení azylu, obsahuje pouze odchylky od správního řádu s tím, že pokud zákon o azylu nestanoví jiný postup, platí procesní ustanovení správního řádu. - 33 -

Dále jsou to různé pokyny, jako např. Pokyn č. 18 062/1996-21 ke vzdělávání cizinců v základních školách, středních školách a vyšších odborných školách včetně speciálních škol v ČR, nebo Pokyn č. 21 153/2000-35 k zajištění kurzů českého jazyka pro azylanty na území ČR. Je důležité říci, že čl. 10 Ústavy stanoví, že ratifikované mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách, jimiž je Česká republika vázána, jsou bezprostředně závazné a v kolizních případech mají přednost před zákonem platným u nás (zákon č. 325/1999 Sb., o azylu). 1. LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD Listina základních práv a svobod zakotvuje právo na azyl. Práva azylu se podle čl. 43 Listiny základních práv a svobod dostává těm cizincům, kteří jsou pronásledováni za uplatňování politických práv a svobod (zakotveno i v zákoně o azylu, 12 a). Podle tohoto článku může být azyl odepřen tomu, kdo jednal v rozporu se základními lidskými právy a svobodami. Jak je z této formulace práva na azyl patrno, okruh lidí, kteří mohou dostat azyl v naší republice, je velice úzký. Listina tedy nebere v úvahu jiné důvody pro udělení azylu (např. náboženské, národnostní, ) než je pronásledování za uplatňování politických práv a svobod. Při posuzování žádosti o azyl však Česká republika nevychází pouze z čl. 43 Listiny základních práv a svobod, ale navazuje na mezinárodní smlouvy (Úmluva o právním postavení uprchlíků z roku 1951 a Newyorský protokol z roku 1967) a na právní úpravu platnou v ČR (zejména zákon o azylu). 2. ZÁKON O AZYLU Základním právním předpisem, který upravuje problematiku uprchlíků v ČR je zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu ). - 34 -

Účinnosti nabyl dne 1. 1. 2000 a zrušil zákon č. 498/1990 Sb., o uprchlících, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o uprchlících ). Zákon o uprchlících, předchůdce zákona o azylu, byl dlouho předmětem kritiky pro své nedostatky, např. z hlediska osob, které byly neúspěšnými žadateli o statut uprchlíka, také však pro absenci některých právních institutů (např. institutu třetích bezpečných zemí). Tyto a další nedostatky řeší právě zákon o azylu. Přijetí nové právní úpravy bylo však motivováno zejména snahou po harmonizaci s právem Evropské unie v oblasti azylu. Lze tedy konstatovat, že nový zákon o azylu se snaží vyrovnat s požadavky azylové praxe v ČR, se vzrůstajícím přílivem uprchlíků a hlavně s požadavky EU a mezinárodními závazky. Při tvorbě této právní úpravy se dále vycházelo z několikaletých zkušeností s uprchlickou problematikou v České republice a ze zkušeností s řízením. Byla lze snaha řešit nebo alespoň se pokusit najít řešení takových záležitostí, které se v dosavadní praxi jako problematické objevily a nebyly buď vůbec právně regulovány nebo regulovány sice byly, ale nedostatečně nebo neaplikovatelně. 2. 1. Předmět úpravy Předmětem úpravy jsou podle 1 tohoto zákona zejména podmínky vstupu a pobytu cizince, který projeví úmysl požádat Českou republiku o ochranu formou azylu, a pobyt azylanta na našem území; řízení o udělení či odnětí azylu; práva a povinnosti účastníků řízení o udělení či odnětí azylu (dále jen účastníci řízení ), práva a povinnosti azylantů; působnost státních orgánů v této oblasti, zejména Ministerstva vnitra, Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a Policie České republiky. Tento zákon dále upravuje státní integrační program a azylová zařízení. 25 2. 2. Úkoly Ministerstva Vnitra K řízení o udělení či odnětí azylu je příslušné Ministerstvo vnitra (dále jen ministerstvo ). 26 25 1 písm. a) až f), zákona č. 325/1999 Sb., o azylu 26 8 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu - 35 -

Ministerstvo dále vede evidenci cizinců, kterým bylo uděleno vstupní vízum; evidenci místa pobytu hlášeného účastníkem řízení o udělení azylu a azylantem; evidenci cizinců, kteří po výzvě ministerstva nepodali návrh na zahájení řízení o udělení azylu. Údaje, kterou jsou uchovávané v těchto evidencích, ministerstvo zničí po uplynutí 80 let od roku jejich získání. 27 Ministerstvo dále vydává statistické přehledy o počtu účastníků řízení podle tohoto zákona a počtu azylantů. 28 2. 3. Důvody pro udělení azylu Oproti předchozí právní úpravě (zákon o uprchlících), azyl může být přiznán cizinci z důvodu pronásledování za uplatňování politických práv a svobod (čl. 43 Listiny základních práv a svobod) při současném zachování možnosti poskytování azylu z důvodů uvedených v Úmluvě o právním postavení uprchlíků z roku 1951. Azyl lze cizinci udělit, jestliže je v řízení o udělení azylu zjištěno, že cizinic je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě, že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště. 29 2. 3. 1. Zvláštní důvody pro udělení azylu V praxi se objevovaly takové případy, kdy účastníci řízení nesplňovali podmínky pro přiznání azylu a jejich vycestování nebylo z nějakého důvodu možné (např. přestárlí a nemocní lidé). Proto, podobně jako v zákoně z roku 1990 o 27 71 odst. 1 písm. a) až c); odst. 4 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu 28 86 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu 29 12 odst. a, b, zákona č. 325/1999 Sb., o azylu - 36 -

uprchlících, je opět v novém zákoně o azylu zakotven institut azylu z humanitárních důvodů. 30 Nový zákon o azylu rovněž rozšiřuje okruh osob, jimž může být udělen azyl za účelem sloučení rodiny. Tyto zvláštní důvody pro udělení azylu vymezuje 13, a to tak, že statut azylanta (dříve uprchlíka ) může být přiznán manželu azylanta nebo jeho svobodným dětem mladším 18 let, a to na jejich žádost nebo na žádost azylanta. Udělení azylu je však podmíněno trváním manželství ve státě, který azylant opustil. Dále lze azyl udělit rodičům azylanta mladšího 18 let. 31 Česká republika může udělit cizinci azyl i bez předchozího řízení. A to tehdy, jestliže je uznán uprchlíkem dle mezinárodní smlouvy rozhodnutím Úřadu Vysokého komisaře (UNHCR) za podmínky dodržení zásady spravedlivého rozdělení břemene se smluvními státy Úmluvy o právním postavení uprchlíků z roku 1951. 32 2. 4. Důvody vylučující udělení azylu Dále bych se ráda zabývala důvody, pro které může ministerstvo odmítnout udělit azyl. Tyto důvody specifikuje 15 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, který říká, že azyl nelze udělit, i když budou zjištěny důvody uvedené v 12, avšak je důvodné podezření, že cizinec, který podal návrh na zahájení řízení o udělení azylu se dopustil trestného činu proti míru, válečného trestního činu nebo trestného činu proti lidskosti ve smyslu mezinárodních dokumentů obsahujících ustanovení o těchto trestných činech; nebo se dopustil před podáním návrhu na zahájení řízení o udělení azylu vážného nepolitického trestného činu mimo území; nebo je vinen činy, které jsou v rozporu se zásadami a cíli Organizace spojených národů. 30 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu 31 13 odst. 1, 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu 32 90 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu - 37 -

Dalším důležitým bodem je 16 písm. a) až f) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, který stanoví, kdy lze návrh na zahájení řízení o udělení azylu zamítnout jako zjevně nedůvodný. Tento návrh lze zamítnou tehdy, jestliže účastník řízení o udělení azylu uvádí pouze ekonomické důvody; úmyslně uvádí nesprávné údaje o své totožnosti nebo státním občanství a trvá na nich jako na pravých nebo tyto údaje odmítá uvést; žádá o udělení azylu pouze proto, aby unikl situaci všeobecné nouze; v opakovaně podaném návrhu uvede obdobné důvody jako v návrhu předchozím; přichází ze státu, který Česká republika považuje za třetí bezpečnou zemi nebo bezpečnou zemi původu, nebude-li prokázáno, že v jeho případě nelze tento stát za takovou zemi považovat; nebo má více než jedno státní občanství a nevyužil ochrany některého ze států, jehož státní občanství má, neprokáže-li cizinec, že z důvodů podle 12 nemohl této ochrany využít. 2. 5. Důvody odnětí azylu Další důležitou součástí nového zákona o azylu je 17 písm. a) až h), který nám popisuje důvody, kdy ministerstvo může odejmout a odejme azyl. Jedná se o ty případy, kdy před udělením azylu azylant uvedl nepravdivé údaje anebo zamlčel skutečnosti podstatné pro spolehlivé zjištění skutečného stavu věci; kdy byl azylantovi udělen azyl nebo povolení k trvalému nebo obdobnému pobytu v jiném státě, azylant dobrovolně znovu využil ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo státu posledního trvalého bydliště; azylant dobrovolně znovu nabyl státní občanství státu, který opustil z odůvodněného strachu z pronásledování; azylant nabyl nové státní občanství, a má proto možnost požívat ochranu tohoto státu; azylant dobrovolně pobývá ve státě, který opustil z důvodu uvedených v 12; azylant může užívat ochrany státu, jehož je státním občanem, poněvadž důvody pro udělení azylu pominuly; nebo azylant je bez státního - 38 -

občanství a může se vrátit do státu předchozího trvalého bydliště, poněvadž důvody pro udělení azylu pominuly. 33 2. 6. Zánik azylu Dále se budeme zabývat okolnostmi, při kterých azyl zaniká. 18 zákona o azylu říká, že smrt azylanta či prohlášení azylanta za mrtvého s sebou nese zánik azylu. Dalším důvodem je udělení státního občanství České republiky azylantovi nebo písemné prohlášení azylanta o vzdání se azylu. Azyl dále zaniká v případě, kdy ministerstvo odejme azylantovi azyl, a to za okolností, které jsem popisovala výše. 2. 7. Překážky vycestování Současná právní úprava (zákon o azylu) ukládá správnímu orgánu rozhodujícímu v řízení o udělení azylu posoudit případnou existenci překážek vycestování tzv. non-refoulement princip. Povinnost ukončit pobyt neplatí pro cizince, který by byl nucen vycestovat do státu, kde je ohrožen jeho život nebo svoboda z důvodu jeho rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro politické přesvědčení; nebo do státu, kde mu hrozí nebezpečí mučení, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestu anebo kde je jeho život ohrožen v důsledku válečného konfliktu; nebo do státu, který žádá o jeho vydání pro trestný čin, za který zákon tohoto státu stanoví trest smrti; nebo jestliže by to bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky. 34 Toto však neplatí, jestliže cizinec může vycestovat do jiného státu nebo jestliže ohrožuje bezpečnost státu nebo je odsouzen za zvlášť závažný trestní čin. V takovém případě se cizinci umožní vyhledat si nejdéle do 60 dnů přijetí v jiném státě. Pokud tento cizinec doloží, že nemůže z území vycestovat, udělí mu policie 33 17 písm. a) až h) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu 34 91 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu - 39 -

vízum za účelem strpění pobytu podle zvláštního právního předpisu (podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky). 35 2.8. Práva a povinnosti účastníka řízení o udělení azylu 2.8.1. Práva a povinnosti související s pobytem v přijímacím středisku Účastník řízení je povinen po určitou, zákonem stanovenou, dobu pobývat v přijímacím středisku (provádí se identifikační úkony, lékařské vyšetření, apod.). Musí se zde podrobit zdravotnímu vyšetření (praktický lékař zjišťuje celkový zdravotní stav cizince; cizinci je udělán rentgen plic, odběr krve z důvodu zjišťování nakažlivých chorob, apod.). Dále se provádí identifikace cizince fotografování, odejmutí otisků prstů, Vyskytnou-li se pochybnosti o uváděném věku u nezletilého, zjistí se jeho věk pomocí antropologického vyšetření, které dokáže určit věk s přesností půl roku. Cizinec je povinen všechny tyto procedury absolvovat. 2.8.2. Práva a povinnosti související s pobytem v pobytovém středisku Účastník řízení je poté přemístěn do tzv. pobytového střediska, kde je hlášen k pobytu 36 nebo má možnost využít možnosti, kterou nově zavádí zákon o azylu, tj. může pobývat v soukromí. 37 Pokud se rozhodne pro první možnost, t.z. pro pobytové středisko, má právo využívat všech výhod, které s tím souvisejí, ale na druhé straně se musí podřídit určitým pravidlům. 35 91 odst. 2 písm. a) a b), zákona č. 325/1999 Sb., o azylu 36 77 odst. 1 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu 37 77 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu - 40 -

V pobytovém středisku jsou práva a povinnosti účastníků řízení obsaženy v ubytovacím řádu. Ubytovací řád, který vydává ministerstvo, upravuje podrobnosti o organizačně technickém zabezpečení pobytu cizince v azylovém zařízení. Zejména stanoví: časový rozvrh výplaty kapesného, časový rozvrh poskytování stravy, poskytování zdravotní péče. Ubytovací řád je zveřejněn jak v české jazyce, tak i v jazyce, kterému je schopna porozumět převážná část ubytovaných. Je umístěn na veřejně přístupném místě. 38 Účastník řízení o udělení azylu je povinen tento ubytovací řád dodržovat. 39 Pokud to možnosti azylového zařízení dovolují, má účastník řízení právo být ubytován společně s manželem, s příbuzným v pokolení přímém nebo s osobou blízkou, pokud jsou rovněž účastníky řízení o udělení azylu. Za osoby blízké se považují zletilé osoby prohlašující, že k sobě mají osobní vztah a souhlasí se společným ubytováním. 40 Cizinci zde ubytovanému je bezplatně zajištěn základní hygienický standard; strava 41 (odpovídající zásadám správné výživy a zdravotnímu stavu cizince), a to třikrát denně, v případě dětí do 15 let pětkrát denně; zdravotní péče, minimální kapesné. Cizinec má právo na lůžko a skříňku na uložení osobních věcí, má právo přijímat a na svůj náklad odesílat písemná sdělení, má právo na nepřetržitý osmihodinový čas ke spánku. 42 Cizinec má také možnost pobytový tábor kdykoli opustit. Pokud však opustí pobytové středisko na dobu delší než 24 hodin, je povinen to písemně oznámit 38 83 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu 39 48 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu 40 44 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu 41 podle 42 odst. 3 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu lze účastníkovi řízení namísto stravovacích služeb poskytnout finanční příspěvek ve výši odpovídající částce životního minima, a to podle zvláštního předpisu 42 81 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu - 41 -

vedoucímu příslušného pobytového střediska. V oznámení uvede adresu, kde se bude zdržovat, a délku pobytu mimo pobytové středisko. 43 2.8.3. Práva a povinnosti související s pobytem v soukromí Cizinec může pobývat i v soukromí. Místo pobytu je povinen oznámit Ministerstvu. 44 Účastník řízení, který je hlášen k pobytu mimo pobytové středisko, si hradí náklady spojené s pobytem z vlastních prostředků, s výjimkou zdravotní péče. 45 S ohledem na jeho prokázané majetkové a finanční poměry, lze mu poskytnout, na jeho žádost, finanční příspěvek až do výše životního minima. Finanční příspěvek zahrnuje příspěvek na zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb, příspěvek na dietní stravování a příspěvek na zajištění nezbytných nákladů na domácnost. Je vyplácen ministerstvem prostřednictvím místně příslušného okresního úřadu. 46 2.8.4. Další práva a povinnosti účastníků řízení o udělení azylu Účastník řízení má právo po celou dobu řízení být ve styku s Úřadem Vysokého komisaře pro uprchlíky (UNHCR) a s právnickými osoba, které se zabývají ochranou jeho zájmů. 47 Může požádat o pomoc právnickou nebo fyzickou osobu, která se zabývá poskytováním právní pomoci uprchlíkům. Pokud tato osoba poskytuje účastníku 43 82 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu 44 77 odst. 2, zákona č. 325/1999 Sb., o azylu 45 43 odst. 1 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu 46 43 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu 47 38 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu - 42 -