2 2012 0 3 v o l u m e Virová hepatitida E / Vrozený zarděnkový syndrom Invazivní pneumokokové infekce/ Problematika HPV virů Žlutá zimnice, dengue, japonská encefalitida / Epidemie ve světě / Kazuistiky / Poradna ODBORNÝ ČASOPIS
Obsah Editorial Časopis OCM je tu pro Vás již dva roky aneb jak zlepšit komunikaci s pacienty 5 Některé zvláštnosti výskytu virové hepatitidy A a E v České republice 7 J. Trmal, Č. Beneš, M. Trnková Kongenitální zarděnkový syndrom kazuistika 12 H. Tkadlecová, D. Šviráková, J. Macko, N. Bartoníková, Č. Beneš, H. Zelená, M. Pomiklová, I. Vidličková, Ž. Kováčiková Pneumokokové infekce u dospělých v realitě 21. století a nové možnosti prevence 16 Z. Blechová, Chřipka prevence vs léčba základní informace do praxe lékaře 22 S. Jakubalová Očkovanie proti infekciám HPV z pohľadu pediatra 23 I. Feketová, A. Kalavská Žlutá zimnice doporučené nebo povinné očkování do Afriky a Jižní Ameriky 27 I. Kochová Horečka dengue nejčastější exotická viróza u českých cestovatelů 30 Horečka dengue kazuistika 34 I. Kochová Japonská encefalitida 35 Poradna Očkovacích center Avenier. Dotazy pacientů i lékařů 38, I. Kochová, H. Ševčíková Očkování dětské pacientky s muskulární atrofií. Dotaz praktické lékařky vakcinologovi 41 I. Urbančíková 3
Obsah Zaměřeno na Brazílii 42 Epidemie ve světě 44 Pacientská kazuistika: Virová hepatitida A nevítaný suvenýr z cest 46 H. Ševčíková Africká humanitární mise 2012 za účasti českých lékařů 48 Odborný test k prověření znalostí 50 Tiráž 51 4 2012 volume 3
Editorial Časopis OCM je tu pro Vás již dva roky aneb jak zlepšit komunikaci s pacienty Je to téměř k neuvěření a dokazuje to, jak čas rychle letí. Jsou to už dva roky, co se k praktickým lékařům dostalo první číslo časopisu Očkování a cestovní medicína (OCM). Před jedenácti lety jsem zakládal česko-slovenský vědecko-odborný časopis Nozokomiální nákazy a vývoj OCM se mi jeví, i přes rozdíl jedné dekády a úplně jinou cílovou skupinu lékařů, téměř stejný. Je čím dál čtenější, čím dál žádanější, redakce dostává stále více podnětů. Doufáme, že postupem času se do náplně jednotlivých čísel zapojí větší množství praktických lékařů, případně i kolegů jiných specializací. Dnes má časopis Očkování a cestovní medicína nejvyšší náklad na číslo ze všech českých i slovenských odborných medicínských časopisů a jedinečný je i v tom, že k hlavní cílové skupině praktických lékařů se dostává ne poštou, ale přes obětavé kolegy a kolegyně z Distribuce vakcín Avenieru, kteří časopis lékařům osobně distribuují, prezentují a rádi si vyslechnout i zpětnou vazbu. Příprava každého čísla časopisu nás stojí nemálo práce, času, energie, invence a finančních prostředků, a to bez očekávání finanční návratnosti, jen z principu věci pro naše i Vaše pacienty. Ze začátku byla bližší koexistence lékařů primární péče a Avenieru mylně některými lékaři považována za jejich očkovací konkurenci, skutečnost je ale úplně jiná. Všechna specializovaná očkující centra v České republice (tím nemyslím jen 20 center Avenieru) nemají při maximálním naplnění ani 10 % kapacity pro očkování, které by se mělo každoročně v ČR aplikovat, a to ani když nebudeme brát v úvahu pravidelné očkování dětské populace. Protože ne každá kolegyně či kolega sledují časopis od prvního čísla, zopakujme si hlavní důvody jeho vzniku. Čím dál více obyvatel vyráží do exotické ciziny, což zvyšuje pravděpodobnost kontaktu s importovanými nemocemi u svých pacientů po jejich návratu z cest. O tom, že ne vždy se daří lékaři postavit k této věci správným způsobem, svědčí i kazuistiky uveřejněné v předchozích číslech časopisu. Nesprávný postup nebo zbytečné prodlení hrozí nejen komplikací zdravotního stavu pacienta, ale mohou vést i k endemizaci infekce na našem území a případům autochtonního přenosu. Pamatuji si případ z ne tak dávné minulosti někdy z prvních let nového století, kdy praktická lékařka na východním Slovensku léčila febrilní matku dvou dětí po návratu z rovníkové Afriky tak dlouho ibuprofenem, až se u ní vyvinula cerebrální forma malárie s fatálním koncem. I to bylo pro nás impulzem k založení Fóra infekční, tropické a cestovní medicíny orientovaného na pacienty a lékaře prvního kontaktu a současně k vytvoření formátu lékařských kurzů cestovní a tropické medicíny přímo v exotických oblastech, které se konají do dnešní doby. Cestovní medicína není jen o vakcínách a očkování, bohužel zdaleka ne všem nemocem lze zabránit tímto způsobem. Věříme, že i díky OCM se budou pacienti čím dál více setkávat v této oblasti s kvalitní odborně podloženou prací lékaře, ať už v rámci prevence, diagnostiky nebo léčby. Jak už vyplývá z názvu časopisu, druhou významnou náplní každého čísla je vakcinace. Je to vědecky podložená metoda, jejíž efekt je založen na důkazech (evidence-based) a která se velmi rychle vyvíjí. Zachytit vše nové a podstatné bývá hlavně pro lékaře primární péče vzhledem k jejich širokému záběru náročné. Přitom vakcinace je nedílnou součástí jejich práce a aktuální poznatky v tomto oboru jsou k praxi lege artis nezbytné. Cílem časopisu je proto přinést vhodnou formou co nejvíc prakticky významných informací a novinek potřebných do praxe lékařů i sester. Jednou z důležitých otázek, na kterou se snažíme najít odpověď, je, proč je u nás pořád tak nízká proočkovanost populace proti chřipce a invazivním pneumokokovým infekcím, když jejich vliv na pokles morbidity a mortality pacientů je nesporný, a popírat to může snad jen největší ignorant. Jednou z příčin je nedostatečné nabízení pacientům, někteří lékaři si nechtějí podle nich zbytečnou administrací komplikovat život, a tak nechají pacienta s nárokem na bezplatné očkování proti chřipce viset mezi svou ordinací a očkovacími centry. Ta ale vakcíny nakupují a od zdravotní pojišťovny, na rozdíl od praktika, nezískají refundanci, proto požadují platbu. Jiní budou raději popírat význam vakcinace. Věřím, že počet lékařů v těchto dvou skupinách se bude postupem času snižovat. Je však nespočet praktických lékařů, mnoho z nich i mladé generace, kteří vakcíny usilovně pacientům nabízejí a snaží se jim vysvětlovat benefit očkování, avšak se střídavými úspěchy. Každý je za své zdraví zodpovědný sám, nikoho nebudeme nutit, a tím, že o vakcíně informujeme, si splníme svou povinnost. Možná by však stálo za to zamyslet se, jakým způsobem očkování komunikovat, rozhodně to není o letáku vyvěšeném na nástěnce v čekárně nebo na dveřích do ordinace. To absolutně nestačí. Negativní reakcí pacienta se nesmíme nechat odradit. Existuje ale způsob, jak počet těchto odmítnutí snížit? Ne každý pacient si dokáže uvě- Foto: doc. MUDr. Rastislav Maďar, Ph.D. 5
Editorial domit, že mu jde možná o život a pokud ho přesvědčíme, můžeme mu významným způsobem zachránit kvalitu i kvantitu života. Správná komunikace je předmětem výuky kurzů i vysokoškolských kurikul. Mylékaři při své práci vycházíme ze svého stereotypu a zaběhlých zvyklosti i z toho, jak nám to osobně vyhovuje. Jistá forma sebereflexe je však z času na čas důležitá a stejně tak i chuť zlepšovat se ve prospěch svých pacientů. Dobrých rad nikdy není dost, proto jsem se ve věci komunikace obrátil na zkušenou kolegyni MUDr. Jakubalovou, a tady jsou její praxí ověřená doporučení pro praktické lékaře: Než budete číst dál, zkuste si odpovědět na 3 otázky. 1. Důvěřují mi moji pacienti, a pokud jim dám jednoduchou a zcela konkrétní radu, co mají udělat pro své zdraví, tak to ve většině případů udělají? 2. Jsem přesvědčen o tom, že se dá očkováním zabránit onemocnění hepatitidou, chřipkou, klíšťovou encefalitidou, černým kašlem, pneumokokovými nákazami, meningokokovou meningitidou apod.? 3. Proč většina mých pacientů zatím nevyužila možnosti očkování? Pokud si na první dvě otázky odpovíte ANO, jste v oblasti vakcinologie vzdělaný a moderní lékař respektující pravidla medicíny založené na důkazech. Pojďme se společně podívat na odpověď na otázku třetí. Proč tedy větší část pacientů nevyužívá dostupné očkování? S největší pravděpodobností neví, co mohou od vás chtít, co pro ně můžete udělat a proč je právě pro ně očkování důležité. Nepředpokládejte a neřešte námitky pacienta, dokud je opravdu sám nevysloví. Jediné, co musíte udělat, je na základě anamnézy vytipovat, které očkování je pro konkrétního pacienta to nejdůležitější. Například: chodí často do obchodních center? Chřipka. Chodí denně do přírody? Klíšťová encefalitida. Je to astmatik, alergik nebo jinak zdravotně stigmatizovaný? Pneumokokové nákazy. Je to mladý zdravý člověk plánující založení rodiny? Doporučte místo přeočkování tetanu kombinovanou vakcínu s černým kašlem a záškrtem. Tipy pro komunikaci s pacientem: y nenabízejte, ale doporučujte y pacienta chvalte za jeho zodpovědný přístup y použijte slovo rozumné y pomozte pacientovi s rozhodnutím y používejte často slovo VY y vysvětlete výhody prevence nad léčbou y používejte otázky, pacienti rádi odpovídají y nepředpokládejte, ptejte se a dobře poslouchejte odpovědi Jak prakticky na to? Každému pacientovi při neformálním osobním rozhovoru vysvětlete nejlépe na příkladu, jak se právě on může nakazit (nákupní centrum, park, klimatizace ) a následně mu řekněte: Na základě toho, jakým jste vystaven rizikům, vám doporučuji očkování proti S největší pravděpodobností se zeptá, jestli ho můžete naočkovat Vy a kolik to stojí. Někteří se začnou ptát na podrobnější informace nebo budou uvádět argumenty, proč se nenechat očkovat. Všechno, co říkají, jsou projevy zájmu o Vaše sdělení. Proto pacienta pochvalte za jeho zájem o prevenci a až následně mu podejte odborné argumenty. Budete překvapeni, že i lidé, do kterých byste to nikdy neřekli, mají o tuto formu prevence zájem. Alespoň jednou za rok si pár minut osobní komunikace navíc pacient zaslouží. A nemá-li lékař v daný den žádný časový prostor, kvalitně může tuto komunikaci zvládnout i sestřička. Jsou to často jen malé věci, které přinesou velké změny. Například menší počet nemocných a umírajících na vakcinací preventabilní infekce. doc. MU Dr. Rastislav Maďar, Ph.D. předseda redakční rady 6 2012 volume 3