OBRAZ IVAN KOMÁREK & ALDIN POPAJA SARAJEVO, COLLEGIUM ARTISTICUM TUZLA, MEÐUNARODNA GALERIJA PORTRETA BANJA LUKA, NARODNO POZORIŠTE REPUBLIKE SRPSKE

OBRAZ IVAN KOMÁREK & ALDIN POPAJA SARAJEVO, COLLEGIUM ARTISTICUM TUZLA, MEÐUNARODNA GALERIJA PORTRETA BANJA LUKA, NARODNO POZORIŠTE REPUBLIKE SRPSKE ZENICA, MUZEJ GRADA ZENICE LIKOVNA GALERIJA GRADA ZENICE POD ZÁŠTITOU VELVYSLANECTVÍ ČESKÉ REPUBLIKY V BOSNĚ A HERCEGOVINĚ POD POKROVITELJSTVOM AMBASADE ČEŠKE REPUBLIKE U BIH SUPPORTED BY THE CZECH AMBASSY IN BOSNIA AND HERCEGOVINA

ÚVODNÍ SLOVO Jiří Kuděla, velvyslanec České republiky v BaH NA UVOD Jiří Kuděla, veleposlanik/ambasador Češke Republike u BiH INTRODUCTION Jiří Kuděla, Ambassador of the Czech Republic in B&H Je tomu už 25 let, co jsem se poprvé setkal s Ivanem Komárkem. Bylo to v armádě. Jako student filosofické fakulty jsem s kolegy z výtvarné akademie i dalších uměleckých oborů trpěl uprostřed vojenské techniky, kterou jsme se měli naučit ovládat. Malíři a sochaři si svůj úděl snažili ulehčit výtvarnou činností přímo na místě. Již tehdy jsem si dobře všiml Ivana, jeho robustního a přitom velmi pokorného přístupu ke všemu okolo něj. Bylo to zábavné, byl v tom kus ironie a sebeironie, ale především v tom byl nezničitelný duch umění, úžasné světlo v pochmurné atmosféře komunistické mašinérie. Naše životní osudy se pak rozešly. Na chvíli se protnuly, když umělci ze skupiny BOXART, jejímž členem Ivan byl, začali pomáhat lidem z Bosny a Hercegoviny. Nejen svými obrazy a instalacemi, ale zejména konkrétními činy. Každý hlas ve prospěch míru v Bosně a Hercegovině, každá výstava, jakákoliv podpora uprchlíkům byly tehdy dobré. Ivan se mezitím stal uznávaným, výrazným umělcem se svébytným stylem, v němž však zůstala zachována ona zvláštní směs konkrétnosti a citlivosti, jíž si mne získal hned na samém počátku našeho přátelství. Velkou zásluhou vůdčí osobnosti skupiny BOXART Jiřího Sozanského byl příchod Aldina Popaji a dalších několika bosenskohercegovských studentů do Prahy. Aldin v Praze dostudoval a našel zde svůj druhý domov. Dnes předává své znalosti dalším generacím umělců na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, jedné z nejstarších škol tohoto druhu v Evropě. Aldin se již pevně usadil v povědomí české veřejnosti jako umělec, v němž se snoubí originální přístup s citlivostí a unikátní fantasií, kterou si přinesl ze své vlasti. Ivan a Aldin se stali přáteli. Spojilo je umění a události, jež tolik poznamenaly Bosnu a Hercegovinu, ale vlastně i celý náš svět. Ač velmi různí ve výtvarném stylu, jsou si velmi podobní alespoň v mých očích ve vnímání světa a přístupu k němu. V osobách Aldina a Ivana se tak symbolicky, ale i fakticky prolíná hluboká a tradiční vzájemnost české a bosenskohercegovské kultury. Bylo tomu tak v dobách dávno minulých, je tomu tak v současnosti a pevně věřím, že nám to vydrží i v budoucnosti. Proto jsem také tolik rád, že Ivan a Aldin vystavují společně. Jejich práce a vystoupení v galeriích Bosny a Hercegoviny se stávají jasným příkladem neutuchajícího a vzájemně se obohacujícího dialogu mezi našimi zeměmi a lidmi. Prije 25 godina sam prvi put sreo Ivana Komárka. Bilo je to u vojsci. Kao student filozofskog fakulteta sam sa kolegama sa likovne akademije i drugih umjetničkih oblasti se mučio okružen vojničkom tehnikom, sa kojom smo se trebali naučiti koristiti. Slikari i vajari su svoju poziciju pokušavali olakšati kreativnim radom na licu mjesta. Već tada sam primijetio Ivana, njegov robusni, a istovremeno pokorni pristup ka svemu što ga okružuje. To je bilo zabavno, bio je tamo dio ironije i samoironije, ali prije svega neuništivi duh umjetnosti, krasno svjetlo u tmurnoj atmosferi komunističke mašinerije. Poslije toga su se naše sudbine razdvojile. Na kratko smo se opet sreli, kada su umjetnici iz grupe BOXART, čiji član je bio i Ivan, počeli pomagati ljudima iz Bosne i Hercegovine. Ne samo svojim slikama i instalacijama, ali i konkretnim djelima. Svaki glas u korist mira u Bosni i Hercegovini, svaka izložba, bilo kakva podrška izbjeglicama bili su tada dobri. Ivan je u međuvremenu postao priznati, osebujni umjetnik sa originalnim stilom, u kojem je ostala sačuvana specifična mješavina konkretnog i osjećajnog, čime je pridobio moje simpatije već na početku našeg prijateljstva. Velikom zaslugom glavne ličnosti grupe BOXART, Jiříja Sozanskog, bio je i dolazak u Prag Aldina Popaje i još nekoliko bosanskohercegovačkih studenata. Aldin je u Pragu završio studij i našao tu svoj drugi dom. Danas predaje svoja iskustva mlađim generacijama umjetnika na Akademiji umjetnosti, arhitekture i dizajna, jednoj od najstarijih škola ove vrste u Evropi. Aldin je već postao poznat češkoj likovnoj javnosti, kao umjetnik koji miješa originalni pristup sa osjećajem unikatne fantazije, koju je donio iz svoje domovine. Ivan i Aldin su postali prijatelji. Spojila ih je umjetnost, i okolnosti koje su toliko utjecale na Bosnu i Hercegovinu, ali ustvari, i na cijeli svijet. Iako vrlo različiti u likovnom stilu, vrlo su slični makar u mojim očima u shvatanju svijeta i pristupu k njemu. U Aldinu i Ivanu se tako simbolično, ali i faktički, prožima duboka tradicionalana uzajamnost češke i bosanskohercegovačke kulture. Bilo je to tako u prošlim vremenima, tako je to i danas, a ja vjerujem da će tako biti i u budućnosti. Zato mi je toliko drago da Ivan i Aldin izlažu zajedno. Njihovi radovi i njihova prezentacija u galerijama Bosne i Hercegovine postaju jasnim primjerom neprestanog dijaloga između naših zemalja, koje se uzajamno obogaćuju. It is already 25 years since I first met Ivan Komárek. At that time we were both doing our compulsory military service. As a student of the Philosophical Faculty, along with fellow students from the Academy of Fine Arts and other artistic disciplines I suffered in the middle of military equipment that we were supposed to learn how to use. Painters and sculptors tried to ease their fate by devoting themselves to artistic activity directly on location. I soon took full notice of Ivan, with his robust but also very modest approach to everything around him. His work was entertaining, featuring irony and self-irony as well, but above all it contained the indestructible spirit of art, a wonderful light in the gloomy atmosphere of the communist machinery. We then went our separate ways in life. Our paths briefly crossed once more when artists from the BOXART group, of which Ivan was a member, began helping people in Bosnia and Herzegovina. They provided assistance not only through their pictures, but above all through their concrete actions. Each voice benefiting peace in Bosnia and Herzegovina, every exhibition and any kind of support for refugees was welcome at that time. In the meantime, Ivan became a prominent and respected artist with his own original style which, however, retained that special mixture of concreteness and sensitivity that had won me over at the beginning of our friendship. It was to the great credit of Jiří Sozanský, the leading figure of the BOXART group, that Aldin Popaja and several other students from Bosnia and Herzegovina came to Prague. Aldin completed his studies in Prague and found his second home there. Now he passes on his knowledge to further generations of artists at the Prague Academy of Art, Architecture and Design, one of the oldest colleges of its kind in Central Europe. Aldin has made his firm mark on the awareness of the Czech public as an artist who combines an original approach with sensitivity and a unique imagination he brought with him from his native land. Ivan and Aldin became friends. They were brought together by art and events that made an impact not only on Bosnia and Herzegovina but on our world as a whole. Although their artistic styles are very different from each other, they are very similar to my mind in their perception of the world and their approach to it. In Aldin and Ivan, the profound and traditional mutual bond between Czech and Bosnian-Herzegovinian culture is forged both symbolically and practically. Such was the case a long time ago, it is still the case today and I hope that it will also hold true in the future as well. This is why I am so glad that Ivan and Aldin are exhibiting together. Their work and appearances at galleries in Bosnia and Herzegovina represent a clear example of the unfailing and mutually rewarding dialogue between our countries and people.

ZTĚLESNĚNÍ UTJELOTVORENJE EMBODIMENTS Richard Drury ZTĚLESNĚNÍ UTJELOTVORENJE EMBODIMENTS Richard Drury CZ Důvody, proč spolu vystavují Ivan Komárek a Aldin Popaja, nemusejí být hned zřetelné, ale jsou i přesto logické a hluboko zakořeněné. Jejich životní a umělecké cesty započaly odlišně, daleko od sebe, ale okolnosti (společný trénink v boxerském klubu) a vzájemná spřízněnost jejich postojů je sblížily. Současná společná putovní výstava, která se koná v různých městech Bosny a Hercegoviny, představuje jejich první náročnější spolupráci; tato prezentace je koncipována jako dialog mezi dvěma osobitými umělci, a proto má mnoho co sdělit divákům. Ivan Komárek (narozen 1956 v Praze) patří ke generaci umělců, kteří výrazně ovlivnili českou výtvarnou scénu během 2. poloviny 80. let 20. století, v době, kdy nastalo postupné uvolňování totalitní ideologie a současně probíhal nástup mladých umělců, odhodlaných zformulovat vlastní specifickou vizuální řeč a zapojit se do širší veřejné diskuze. Jejich umělecký projev byl v mnoha případech založený na hravé a idylické citaci historických stylů, ačkoliv na rozdíl od srovnatelných postmoderních rysů na západě se jejich tvorba nikdy příliš nevzdalovala od existenciálního podtextu. Reflektovali aktuální otázky používáním symbolů a podobenství osobní, důvěrné mytologie. A tak Komárek záhy zaujal nezaměnitelné místo mezi svými vrstevníky expresivním, plastickým, figurálním slovníkem. Místo toho, aby vytvářel mytologická sdělení, věnoval se zobrazování magické smyslnosti každodenního života. Jde o nekonečně plodnou oblast zkoumání, která dnes, po více než dvaceti letech, stále poskytuje překvapivé, nové představy. V Komárkových obrazech se lidské tělo stává vizuální laboratoří při jeho hledání způsobů, jak vyjadřovat psychické stavy a lidské vztahy. Aréna, ve které se jeho postavy ocitají, je výrazně fyzická a mnohdy sexuálně nabitá. Groteskní figurativní nadsázka, při které je lidské tělo odkryté do nejintimnějšího detailu, vynáší na povrch veškeré složitosti a touhy, jinak skryté za rituály a formalitami takzvané civilizované společnosti. Komárek vytváří fakticky plastické divadlo, jehož zvláštní jinakost nesměřuje kamsi pryč z reality, ale naopak je věrným odrazem skutečného lidského bytí. Někdy toto divadelní pódium vyčnívá do reálného prostoru diváka v podobě asambláží, reliéfů a dokonce instalace. Silně taktilní povaha jeho tvorby není pouze koncepčním záměrem, ale je přímo součástí samotného procesu jejího vzniku: Komárek již uplatnil širokou škálu jednotlivých technik a materiálů a jeho vychutnávání si každé zkoušky nových postupů je jeden z důvodů, proč jeho obrazy působí tak svěže a bezprostředně. Komárkovo nazírání humanity je často humorné, ostře ironické, plné zvědavosti a navzdory vysloveně dospělým tématům možná také obsahuje jistou nostalgii pro dobrodružné poznávání dětství. Aldina Popaju (narozen 1971 v Jajci) je možno popsat jako někoho žijícího mezi dvěma světy. Rodák z Bosny a Hercegoviny byl hluboce zasažen lidskou tragédií násilného rozpadu Jugoslávie během 1. poloviny 90. let 20. století. V letech 1995 2000 vystudoval VŠUP v Praze, kde dodnes působí jako odborný asistent Stanislava Diviše v ateliéru malby. Po více jak 10 let se jeho bosenská totožnost konfrontuje (a je možná obohacována) i kulturou České republiky. Slovo totožnost je zde klíčové, protože je představou podstaty toho, čím se Popaja ve své tvorbě zabývá. Po osobních zkušenostech brutality vojenského konfliktu si těžce vydobyl vědomí o skutečném významu lidské totožnosti, lidských vztahů a lidských hodnot. Zatímco jiní umělci ze své zóny pohodlí pouze spekulují nad lidskými situacemi, Popajova tématika má skutečnou autenticitu a platnost pramenící z tvrdé skutečnosti. Jeho obrazová řeč spočívá v ostrém realizmu až hyperrealizmu. Autorova dovednost při malbě obrazů se skoro fotografickou přesností není samoúčelná. Neměli bychom se ptát co maluje, ale proč, neboť každý obraz, který maluje, vychází z jasného odůvodnění, z tématu, které jej inspiruje a motivuje. Počínaje jádrem příslušníků jeho vlastní rodiny (včetně vlastního autoportrétu, který naplňuje celek rodiny), Popaja se soustřeďuje ven do okolní společnosti, zobrazuje specifické životy, přitom reflektuje širší otázky společenského chování. Jeho série rozměrných pláten pod názvem Mejdan v Jajci představuje širokoúhlé pohledy do hospody, které při prvním pohledu naznačují pohyblivou a interaktivní scénu, kterou lze jistě najít kdekoliv na světě. Bližší pohled nám však prozrazuje, že ze známé hospodské atmosféry něco vlastně chybí: místo smíchu a pocitu pospolitosti panuje zvláštní tušení společného osamocení, jistá komunikační disfunkčnost, která lidi slévá v nemyslící masu. Pivo, víno, cigarety se v ostrých obrysech jeví jako nešťastná zátiší, zatímco rozmazané lidské figury se pohybují jako náměsíčníci, anonymní přízraky, jejichž chování je zcela nepředvídatelné. Postupně si uvědomujeme, že Popaja kriticky hodnotí syndrom davové hysterie, proces, kterým se vědomí jednotlivce rozpouští v zaslepeném fanatismu a lidská bytost se stává pouhou součástí primitivního organismu poháněného nenávistí a intolerancí. Použitím symbolického motivu bosenského mejdanu poukazuje na obecné nebezpečí cynické manipulace v lidské společnosti. Komárek i Popaja jsou umělci, pro které problematika lidskosti stojí u zrodu jejich tvorby. Nezajímají se tolik o sféru jedince, jako spíš o mezilidský prostor, jímž se zabývají každý svým originálním způsobem Komárek se pohybuje na hraně mezi odlehčujícím humorem a temnějším sexuálním napětím, zatímco Popaja se pohybuje v tenké výseči mezi zdánlivou nevinností a skrytým zlem. Společně jejich monumentální figury aktualizují odvěký příběh umění, symbolicky odkrývající člověka člověku. B&H Na prvi pogled ne mora biti jasno zašto Ivan Komárek i Aldin Popaja izlažu zajedno, ali pored toga razlozi su logični i duboki. Njihovi životni i umjetnički putevi su počeli odvojeno, daleko od sebe, ali okolnosti (zajednički trening u boxklubu) i uzajamna srodnost njihovih stavova su ih zbližili. Ova zajednička putujuća izložba, koja se održava u nekoliko gradova Bosne i Hercegovine, predstavlja njihovu prvu ozbiljniju suradnju, ova prezentacija je koncipirana kao dijalog dva osebujna umjetnika, i zbog toga ima išta i ponuditi gledaocima. Ivan Komárek, rodjen 1956. u Pragu, pripada generaciji umjetnika koji su izrazito uticali na češku likovnu scenu, i to u drugoj polovini 80. godina 20. stoljeća, u vrijeme kada je nastalo postepeno popuštanje totalitarne ideologije, a istovremeno je trajalo nastupanje mladih umjetnika, odlučnih formulirati vlastiti specifični vizualni jezik i uključiti se u širu javnu diskusiju. Njihov umjetnički izraz, je u mnogo slučaja, bio zasnovan na zabavnim idiličnim citatima historijskih stilova, iako za razliku od sličnih post modernih karakteristika na zapadu, njihova tvorba se nikada nije previše udaljavala od egzistencionalnog podteksta. Aktualna pitanja su reflektirali korištenjem simbola osobne intimne mitologije. I tako je Komárek ubrzo zauzeo nezamjenjivo mjesto u svojoj generaciji ekspresivnim, plastičnim, figuralnim rječnikom. Umjesto toga, da stvara mitološke poruke, posvetio se slikanju magične čulnosti svakodnevnog života. Radi se o ne konačno plodnoj oblasti istraživanja, koja danas, poslije više od dvadeset godina, još uvijek nudi iznenadjujuće nove vizije. Na Komárkovim slikama ljudsko tijelo postaje vizualna laboratorija pri njegovom traženju načina kako izraziti psihičke stavove i ljudske odnose. Arena u kojoj se njegove figure nalaze, je izrazito fizička, a često i seksualno ispunjena. Groteskna figurativnost, pri kojoj je ljudsko tijelo otkriveno do najintimnijih detalja, iznosi na površinu svu kompliciranost i čežnju, inače skrivenu iza rituala i formalnosti takozvanoga civiliziranog društva. Komárek, faktički, stvara trodimenzionalno pozorište, čija posebna različitost nije usmjerena nekuda izvan realnosti, naprotiv, tačan je odraz stvarnog ljudskog postojanja. Nekada ova pozorišna scena izlazi u realni prostor gledalaca, kao asamblaž, reljef ili čak kao instalacija. Haptički karakter njegove tvorbe nije samo konceptualna zamisao, ali je dio samog procesa njenog nastanka: Komárek već koristi široku paletu pojedinih tehnika i materijala, a njegovo uživanje u svakom eksperimentu novih tehnika je jedan od razloga zašto njegove slike djeluju tako svježe i neposredno. Komárkov pogled na humanost je često duhovit, oštro ironičan, pun radoznalosti i usprkos očigledno odraslim temama, možda takodje, sadrži odredjenu nostalgiju za pustolovnim poznavanjem djetinjstva. Aldina Popaju, rodjen 1971. u Jajcu, je možda moguće opisati kao nekoga ko živi izmedju dva svijeta. Porijeklom iz Bosne i Hercegovine, bio je duboko pogodjen ljudskom tragedijom nasilnog raspada Jugoslavije, u prvoj polovini devedesetih godina dvadesetog stoljeća. Od 1995. do 2000. je studirao na Akademiji umjetnosti, arhitekture i dizajna u Pragu, gdje danas radi kao stručni asistent u ateljeu slikarstva Stanislava Diviša. Već više od deset godina se njegov bosanski identitet konfrontuje, a možda je i obogaćen, kulturom Češke Republike. Riječ identitet je ovdje ključna, zato što predstavlja suštinu toga čim se Popaja u svojoj tvorbi bavi. Nakon ličnog iskustva brutalnosti ratnoga konflikta, teško je stekao svijest o stvarnom smislu ljudskog identiteta, ljudskih odnosa i ljudskih vrijednosti. Dok ostali umjetnici iz svoje zone komfora samo spekulišu o ljudskim situacijama, Popajina tematika ima stvarnu autentičnost i važnost koja proizlazi iz teškog iskustva. Njegov likovni jezik je sadržan u oštrom

ZTĚLESNĚNÍ UTJELOTVORENJE EMBODIMENTS Richard Drury ZTĚLESNĚNÍ UTJELOTVORENJE EMBODIMENTS Richard Drury realizmu, čak hiperrealizmu. Autorova vještina slikanja, sa skoro fotografskom tačnošću, nije sama sebi svrhom. Ne bismo se trebali pitati šta slika, nego zašto, jer svaka slika, koju slika, proizlazi iz jasnog razloga, iz teme, koja je inspiriše i motiviše. Od jezgra članova njegove vlastite porodice (uključujući i autoportret, koji upotpunjava cjelinu porodice), Popaja se koncentriše van do obližnjeg društva, prikazuje specifične živote, a istovremeno reflektira šira pitanja društvenog života. Njegova serija velikih formata pod nazivom Dernek u Jajcu predstavlja široko ugaone poglede u kafiće, gdje na prvi pogled pokazuju pokretnu interaktivnu scenu, koju možemo naći bilo gdje na svijetu. Detaljniji pogled nam otkriva da iz poznate atmosfere, ustvari, nešto nedostaje: umjesto smijeha i osjećaja zajedništva, vlada čudan osjećaj društvene samoće, odredjena komunikacijska disfunkcionalnost, koja ljude pretvara u ne misleću masu. Pivo, vino, cigarete u oštrim konturama izgledaju kao nesretne mrtve prirode, dok se razmazane ljudske figure kreću kao mjesečari, anonimni duhovi, čije ponašanje je potpuno nepredvidivo. Postepeno shvatamo da Popaja kritički prilazi sindromu masovne histerije, proces u kojem se svijest pojedinca rastapa u zasljepljenom fanatizmu, a ljudsko biće postaje samo dio primitivnog organizma pokretanog mržnjom i intolerancijom. Korištenjem simboličnog motiva bosanskog derneka upozorava na opštu opasnost ciničke manipulacije u ljudskom društvu. Komárek i Popaja su umjetnici za koje problematika ljudskosti stoji na početku njihove tvorbe. Ne interesuje ih toliko sfera pojedinca, već ih više zanimaju medjuljudski prostor kojim se bave na svoj originalan način Komárek se kreće na granici izmedju olakšavajućeg humora i tamošnjom seksualnom napetošću, dok se Popaja kreće na tankom isječku izmedju prividne nevinosti i skrivenim zlom. Zajedno, njihove monumentalne figure aktualiziraju vječni problem umjetnosti, simbolično otkrivajući čovjeka čovjeku. GB The reasons why Ivan Komárek and Aldin Popaja are exhibiting together might not be immediately apparent, but they are logical and deep-rooted all the same. Their paths in life and art began differently, in different places, but circumstance (training at a boxing club together) and a mutual affinity in their outlooks brought them together. The series of their joint exhibitions taking place at several venues in Bosnia and Herzegovina is their first major collaboration, and conceived as the dialogue between two highly distinct artists it has much to communicate to viewers. Ivan Komárek (born 1956 in Prague) belongs to the generation of artists who first made an impact on the Czechoslovak art scene during the second half of the 1980s, a time when the loosening grip of totalitarian ideology coincided with the emergence of young artists determined to formulate their own specific visual language and engage in greater public discussion. Their artistic expression was in many cases based on playful and ironic quotation of historical styles, although in contrast to comparable Postmodernist hallmarks in the West their work was never far from an existential tone. They reflected on contemporary issues using the symbols and allegories of a personal and intimate kind of mythology. Komárek soon established a unique place among his contemporaries with his expressive, plastic figural idiom. Instead of devising mythological messages, he devoted himself to portraying the magical sensuality of everyday life. It is an endlessly fertile area of exploration that, more than twenty years later, continues to provide him with startling new ideas. In Komárek s pictures, the human body becomes a kind of visual laboratory as he searches for ways of expressing psychological states and human relationships. The arena in which his figures find themselves is highly physical and often sexually charged. The grotesque exaggeration of the human body, which is revealed to us in the most intimate detail, brings to the surface all the complexities and desires that otherwise remain hidden behind the rituals and formalities of civilised society. Komárek effectively creates a plastic theatre whose bizarre otherness isn t focused away from reality but, on the contrary, a faithful mirror of real human states. Sometimes this theatrical podium has extended out into the real space of the viewer in the form of assemblages, reliefs and even installation. The strongly tactile quality of his work is not simply a conceptual aim but is integral to the actual process of creating it; Komárek has used a wide variety of techniques and materials in the past, and his enjoyment at trying out new approaches is one of the reasons why his pictures come across in a fresh and direct way. Ivan Komárek s view of humanity is often humorous, sharply ironic, full of curiosity and, despite its characteristically explicit adult themes, possibly also tinged with a sense of nostalgia for the cognitive adventure of childhood. Aldin Popaja (born 1971 in Jajce) could be described as someone who lives between two worlds. A native of Bosnia and Herzogovina, he was profoundly affected by the human tragedy of the violent break-up of Yugoslavia during the early 1990s. He studied from 1995 to 2000 at the Prague Academy of Art, Architecture and Design, where he continues to work as the assistant of Stanislav Diviš at the studio of monumental painting. For more than a decade, therefore, his Bosnian identity has been confronted (and possibly enriched) by a second culture, that of the Czech Republic. The word identity is important here, because it lies at the heart of what Popaja deals with in his art. Having personally witnessed the brutality of military conflict, he has the hard-earned knowledge of the real meaning of human identity, human relationships and human values. Whereas other artists might speculate on human situations from their comfort zone, Popaja s human themes have an authenticity and validity arising from harsh experience. His visual language is that of sharp realism, almost hyperrealism. His skill at painting images with near-photographic accuracy is, however, not an end in itself. We should not in fact be asking ourselves what he is painting but why, because every picture he paints has a clear reason, a theme that inspires and motivates him. Beginning with the nucleus of members of his own family (including his self-portrait making the family complete), Popaja focuses out into the society around him, representing specific lives while also reflecting on broader issues of social behaviour. His series of large canvases entitled Party in Jajce presents wide-angled views of pubs which at first glance suggest a scene of movement and interaction we might find anywhere around the world. A closer look tells us that something is missing from the familiar pub atmosphere, however: instead of laughter and a sense of togetherness there is a strange sense of collective solitude, a kind of communication disorder bringing people together in an unthinking mass. The beer, wine and cigarettes remain in sharp focus like a forlorn still life, while the blurred human figures move like sleepwalkers, anonymous spectres whose behaviour is wholly unpredictable. Slowly we realise that Popaja is examining the syndrome of crowd hysteria, the process by which individual conscience is dissolved in blind fanaticism and the human being merely becomes part of a primitive organism fuelled by hate and intolerance. Using the symbolic motif of the Bosnian party, therefore, he alludes to the universal danger of cynical manipulation in human society. Both Komárek and Popaja are artists who put questions of humanity at the core of their work. It is not so much the sphere of the individual that interests them as interpersonal space, which they deal with in their own characteristic way Komárek on the dividing line between light humour and darker sexual tension, and Popaja in the slender gap between apparent innocence and latent evil. Together, their monumental figures continue the age-old story of art symbolically revealing man to man.

IVAN KOMÁREK ŽIVOTOPIS BIOGRAFIJA BIOGRAPHY Ivan Komárek * 24. 12. 1956 Praha Prag Prague Studia Studij Studies 1972 1976 Střední odborná škola výtvarná Srednja umjetnička škola Secondary Art School 1976 1982 Akademie výtvarných umění v Praze (prof. Jan Smetana) Akademija likovnih umjetnosti u Pragu, Academy of Fine Arts in Prague Člen Član Member of od roku od since 1995 S.V.U. Mánes v Praze Žije a pracuje v Praze Živi i radi u Pragu Lives and works in Prague Samostatné výstavy Samostalne izložbe Solo exhibitions 1984 Brescia (Itálie), La Galleria dell'incisione 1985 Praha, Kniha, Výstavní síň (s J. Krausovou) Klatovy, Oblastní muzeum (s J. Krausovou) 1986 Praha, Kulturní středisko Blatiny (s A. Ogounem) 1987 Praha, Kulturní středisko Blatiny (s V. Adamcem ml.) 1989 Praha, Galerie mladých U Řečických" 1991 Praha, Galerie R (s Richardem Konvičkou a Vítem Vejražkou) Helsinki (Finsko), Galerie Pelin Praha, Galerie Litera, obrazy, kresby, keramika 1992 Praha, Nová síň 1993 Veselí nad Moravou, Galerie Ve dvoře Praha, Středoevropská galerie a nakladatelství, Malé kresby Bratislava (Slovensko), České kulturní středisko Praha, Galerie Via Art, malé VELKÉ 1994 Praha, Galerie Litera, Velké téma Zvěstování Praha, Atrium, Velké kresby 1995 Praha, Galerie Behémót, Vykresleno Vídeň (Rakousko), Blau-Gelben Galerie/České kulturní středisko Praha, Galerie Via Art, Pocta manýrismu Brescia (Itálie), Luciano Colantonio Art del nostro secolo 1996 Praha, Galerie Litera, Shrnutí 1997 Praha, České muzeum výtvarných umění, Dům U Černé Matky Boží, Pocta manýrismu Hradec Králové, Galerie moderního umění Opava, Dům umění Praha, Kulturní středisko Opatov 1998 Praha, Dejvická galerie V. Kramáře, Polystyrény 1999 Hodonín, Galerie výtvarného umění, (Ne)jasná řeč těla Vídeň (Rakousko), Tschechisches Zentrum, Fotomalba (s Lubomírem Fuxou) Praha, Galerie Via Art, Fotomalba (s L. Fuxou) Praha, Galerie Millennium, Plexi Cheb, Galerie U kamene, (Ne)jasná řeč těla 2000 Praha, Galerie Litera, kombinované techniky Plzeň, X Centrum, Galerie Maecenas, Plexi a něco k tomu Praha, Mánes, Práce s tělem (s Jiřím Sozanským) 2001 Záhřeb (Chorvatsko), Galerija Spektar Ostrava, Galerie Magna, Černá série 2002 Praha, Galerie Millennium, Černá série 2003 Kresby a polystyreny, Los Angeles, USA 2005 Sgraffiti, Mladá Boleslav Galerie Na půdě, Vrchlabí Účast na kolektivních výstavách Kolektivne izložbe Group exhibitions 2000 Praha, České muzeum výtvarných umění, Dům U Černé Matky Boží, Dva konce století Praha, Nadace Charty 77/Výbor dobré vůle/sdružení přátel konta Bariéry, Karolinum Křížová chodba, 5. aukční salon výtvarníků pro konto Bariéry (Charta 77 pro konto Bariéry) 2001 Praha, výrobní haly dřevovýroby Techo, a.s. Praha, S. V. U. Mánes, Mánes, Možná první a zatím poslední 2002 Praha, Mánes, Česká grafika Příbram, Galerie Františka Drtikola, Možnosti proměny 2003 Současný akvarel, Galerie Navrátil, Praha, Galerie U Dobrého pastýře, Brno, Galerie Kabinet, Brno, Galerie Caesar, Olomouc Prazdroj české kultury, Mánes, Praha Europe Art Languages, TECHO, Praha Prostor pro tapiserii, Moravská galerie Brno 2004 Ivan Komárek, Karel Pauzer, Galerie výtvarného umění, Ostrava Folklorismy, České muzeum výtvarných umění, Praha, Galerie výtvarných umění Cheb, Galerie výtvarných umění Hodonín Umění, se kterým žiji, SVU Mánes, Galerie Diamant, Praha 2005 Bruner, Komárek, Galerie Navrátil, Praha 2006 Jubilanti SVU Mánes, Galerie Diamant, Praha Podvědomí, Galerie Millennium, Praha Art Prague, Galerie V. Špály, Praha Účast na sympoziích Simpoziji Symposiums 1994 Litoměřice, kostel Zvěstování Panny Marie, II. mezinárodní sympozium Otevřený dialog 1996 Litoměřice, kostel Zvěstování Panny Marie, III. mezinárodní sympozium Otevřený dialog Zastoupení ve sbírkách Zastupljen u zbirkama Collections Galerie výtvarného umění v Ostravě Katedra výtvarné tvorby Ostravské univerzity (sbírka serigrafií) České muzeum výtvarných umění, Praha Národní galerie, Praha Pražská plynárenská, Praha (sbírka koláží) Kontakt Contact Benediktská 9, 110 00 Praha 1 tel.: +420 728 715 116 e-mail: kom.j@seznam.cz

PRAMÁTI PRAMAJKA ANCESTRESS 104 x 143,5 cm 2002 VESMÍRNÁ PANNA SVEMIRSKA ŽENA COSMIC WOMAN 104 x 143,5 cm 2004

TLUSTÉ STŘEVO DEBELO CRIJEVO LARGE INTESTINE 104 x 143,5 cm 2000 CESTOU NECESTOU PUTEM NEPUTEM BY HOOK OR BY CROOK 104 x 143,5 cm 2004

VLNOVKA TALASANJE WAVY LINE 104 x 143,5 cm 2003 ATLET ATLETA ATHLETE 104 x 143,5 cm 2003

ALDIN POPAJA ŽIVOTOPIS BIOGRAFIJA BIOGRAPHY Aldin Popaja * 11. 1. 1971, Jajce, Bosna a Hercegovina Studia Studij Studies 1990 1995 Akademie výtvarných umění v Sarajevu Likovna akademija u Sarajevu Academy of Fine Arts, Sarajevo 1995 2000 VŠUP v Praze (prof. Pavel Nešleha) Akademija umjetnosti, arhitekture i dizajna u Pragu The Academy of Arts, Architecture and Design in Prague Žije v Praze, kde pracuje jako pedagog na Vysoké škole umělecko-průmyslové Živi u Pragu gdje i radi kao pedagog na Akademiji umjetnosti, arhitekture i dizajna Lives in Prague and works as a teacher at the Academy of Arts, Architecture and Design. Samostatné výstavy Samostalne izložbe Solo exhibitions 1991 Hledání, Jajce, Bosna a Hercegovina 1998 Urbicida / Příběh o Jajci, Zenica, Bosna a Hercegovina 2001 Kresby, grafiky, objekty, Jajce, Bosna i Hercegovina 2002 Grafika, Galerie Kaleidoskop, Travnik, Bosna a Hercegovina 2004 Mejdan v Jajci, Galerie 1 VŠUP, Praha, Česká republika Mejdan v Jajci, Klicperovo divadlo, Hradec Králové, Česká republika 2005 Štastná bosenská rodina, Tuzla, Bosna a Hercegovina Jajce, Klatovy, Česká republika Urbicida, Jajce, Bosna a Hercegovina Účast na kolektivních výstavách Kolektivne izložbe Group exhibitions 1995 Proč, Sarajevo, Bosna a Hercegovina 1996 Oběti pohádek a mýtů, Praha, Česká republika Svědkové a oběti, Terezín, Česká republika Pocta Sarajevu, Sarajevo, Bosna a Hercegovina 1997 Mise Sarajevo, Ledeč nad Sázavou, Česká republika Otevřený dialog, Litoměřice, Česká republika Umění v mezních situacích, Brusel, Belgie 1999 Urbicida, Praha, Česká republika 2000 Příběhy, Praha, Česká republika 2001 Portrét roku 2000, Galerie Klatovy-Klenová, Česká republika 2002 Hyperrealismus, Hradec Králové, Česká republika Lila Europa, Orebro, Hallsberg, Švédsko 2003 Hyperrealismus, Západočeská galerie, Plzeň, Česká republika 2004 Známí, Galerie Art Factory, Praha, Česká republika Lila Europa, Orebro, Hallsberg, Švédsko 2005 Pozdravy z léta, Praha, Česká republika 2006 Obrazy a grafiky, Praha, Česká republika Pedagogické stáže a sympozia Pedagoški staž i simpoziji Pedagigic scholarships and symposiums 2004 Pedagogická stáž na Akademii výtvarných umění v Lublaně, Slovinsko 2004 Mezinárodní sympozium výtvarných akademií ve Florencii, Itálie 2005 Mezinárodní sympozium výtvarných akademií Contacts, Klenová, Česká republika Pedagogická stáž na Akademii výtvarných umění ve Valencii, Španělsko Zastoupení ve sbírkách Zastupljen u zbirkama Collections Galerie u Klicperů, Hradec Králové Ceny Nagrade Prizes Hlavní cena za malbu na bienále Lila Europa ve Švédsku, 2004 Kontakt Contact Vysoká škola umělecko-průmyslová Nám. Jana Palacha 80, 110 00 Praha 1 tel.: +420 737 134 310 e-mail: dinop@email.cz

MEJDAN V JAJCI DERNEK U JAJCU PARTY IN JAJCE 200 x 300 cm 2002 MEJDAN V JAJCI DERNEK U JAJCU PARTY IN JAJCE 200 x 300 cm 2002

MEJDAN V JAJCI DERNEK U JAJCU PARTY IN JAJCE 200 x 300 cm 2003 MEJDAN V JAJCI DERNEK U JAJCU PARTY IN JAJCE 200 x 300 cm 2003

MEJDAN V JAJCI DERNEK U JAJCU PARTY IN JAJCE 200 x 300 cm 2003 MEJDAN V JAJCI DERNEK U JAJCU PARTY IN JAJCE 200 x 300 cm 2004

NAŠE VŘELÉ DÍKY PATŘÍ ZAHVALJUJEMO MANY THANKS TO ČESKÉ AEROLINIE LOGO čekám na správný podklad Vydalo Izdavač Published by Velvyslanectví České republiky v Bosně a Hercegovině Ambasada/veleposlanstvo Češke Republike u Bosni i Hercegovini Embassy of the Czech Republic in Bosnia and Hercegovina koncepce a grafická úprava katalogu koncepcija i grafički dizajn kataloga concept and graphic layout of the catalogue Lejla Zahiragić překlad textů prijevod tekstova translations Richard Drury, Aldin Popaja foto photos Aldin Popaja, Lejla Zahiragić foto obrazů foto slika photos of the paintings Aldin Popaja korektury lektura proof-reading Alma Bajić, Richard Drury, Jana Komárková